divokaliska

[divokaliska]

Slow Fashion a seznam značek

Jsou to čtyři roky, co jsem ze svého šatníku vytřídila spoustu nekvalitních kousků, omezila počet kusů oblečení, zaměřila se na původ a materiál a začala nakupovat převážně lokální či světové značky zaměřené na fair trade. 

Rozhodně netvrdím, že mě nikdy již v obchodním centru neuvidíte, nechci dělat z pomalé módy dogma, ale pravdou je, že mi tím rozhodnutím před čtyřmi lety skončilo pravidelné zlepšování nálady v levných obchodech s trendy módou jako jsou Berschka, Pull and Bear nebo H&M. Z těchto obchodů mi v šatníku zůstaly přibližně 3 kousky. A to ne proto, že bych se jich chtěla za každou cenu zbavit, ale proto, že kvalitou pokulhávaly za ostatními kousky natolik, až jsem se na žmolky, párající švy nebo vybledlé barvy nemohla dívat. Mým snem se tak stal šatník o několika kusech oblečení (číslo si neudávám, někdo jich má čtyřicet, někdo šedesát, mně číslo přijde omezující), které mě činí šťastnou, jsou pohodlné, příjemné a když šatník otevřu, okamžitě vím, co na sebe. Zásadní bylo najít střihy a barevnou škálu, které mi sedí a nepouštět se do neznámých vod. Zůstat prostě věrná tomu, co mám ráda a cítím se v tom svá. O inventuře šatníku, výběru správných kousků a pomalé módě najdete na internetu spoustu skvělých článků. Zde bych se však ráda věnovala značkám, které jsem si oblíbila. A protože jich je nyní v nabídce přespříliš, člověk se v těch všech názvech snadno ztratí. Uznávám, že některé značky mají oblečení o dost dražší než jiné. Ovšem podotýkám, že jsem matka na mateřské a i přesto si zvládnu jednou začas ušetřit na kvalitní nadčasový kousek. Vybírám pečlivě, nakupuji dlouho a pouze to, co skutečně potřebuji. 

NILA

-začnu Nilou, obchodem, se kterým jsem od jeho založení a který mi pomohl se na poli fair trade módy zorientovat. Nila má v Praze dvě pobočky (a jednu dětskou) a je malým svátkem se po designovém obchůdku třeba jen projít a inspirovat se. Zaměřuje se pouze na fair trade značky (za jejich výrobu bylo férově zaplaceno, ať jsou šité v Evropě či Indii), kvalitu materiálu, udržitelnost a nadčasovost střihu a barev. Najdete zde oblečení v různé cenové relaci. A navíc jednou ročně pořádá Nila Sample Sale, a tam lze nakoupit skutečně výhodně. Milá majitelka Eva navíc píše skvělý blog, ve kterém se dozvíte snad úplně vše, co vás o pomalé módě zajímá. 

ZNAČKY A KRÁTKÉ RECENZE: People Tree - anglická značka, která spolupracuje s farmáři a dělníky zemí třetího světa. Jeden z nekrásnějších projektů, co znám. Mám od nich džíny - ty jedny jediné, které jsem roky hledala - rovný střih, vyšší pas, bez elastanu, žádná prošoupaná kolena, mé vyhublé nohy v nich vypadají skvěle a ten zadek! Až najdete džíny, které vám sednou jako žádné jiné, zjistíte, že potřebujete vlastně jen jedny. Thought (Braintree) - jednoduché střihy, přírodní materiály jako konopí, len a bambus. Bambus se často dost vytahá, takže můžete narazit, ale jejich konopné sukně jsou úžasné. Každopádně od této značky mám všechny své ponožky. CUS - velmi originální, krásná a nadčasová značka. Měla jsem od nich šaty, kterým později však popraskala guma v pase. Představuji si kvalitnější provedení. Ovšem podotýkám, že mám vyzkoušený jen jeden kousek. King of Indigo - zaměřují se především na džínsy. Ale mají také kvalitní svetry. Mohu doporučit. Jedná se však o trochu dražší značku. Miss Green - myslím, že ji již Nila neprodává. Nabízeli cenově dostupná a velmi pohodlná trika. Budete nadšení. Ale roky nevydrží. Počítejte tak tři roky a pak je triko vhodné akorát tak na spaní. Bohužel. Lanius - ach ano, rozhodně doporučuji. Nosím od nich rolák jemný jako pavučinka (jasně, při oblékání dávám pozor) a už pár let je to přesně ten kousek, který mě udělá atraktivní ve své maximální jednoduchosti. Kvalita nad kvalitu. Komodo - zde podobně jako u předchozí značky. Mám od značky Komodo háčkované triko z přírodního materiálu a to oživí každý nudný outfit. Mám pocit, že ho nosím snad celé léto - přes plavky, k džínám, v sukni...když se vám povede najít pár takových kousků, můžete jásat. Thinking Mu - nic převratného, vesměs obyčejné věci se zajímavým doplňkem (jako moje bílá klasická mikina s výšivkou Davida Bowieho), ale nosit je budete rádi. A na závěr Swedish Hasbeens - z Nily mám troje boty - skvělé obyčejné kožené sandále, kozačky z marockého koberce (ty jsou spíš na výstavu než na běžné nošení) a tyto švédské dřeváky. Hodně lidí se na ně ptá, zda jsou pohodlné. Upřímně nejsou - já nosím převážně barefoot boty. Ale jsou nádherné! a já je bez výčitek nosím na večeři s manželem (jasně, ta je jednou za uherák :)), na svatby (jo, večer se přezuji do pohodlnějších) a nejsou to vyloženě boty, ve kterých bych se trápila. Jen styl chůze ve dřeváku je dost odlišný.

LULL LOUNGEWEAR

Tak s touto značkou jsem také už pár let a je to srdcovka. Před čtyřmi lety na Lemarketu jsem si koupila jejich první vestu (neuvěřitelný kousek! Jemná, nadčasová a mnou nošená velmi často), později druhou, pak dvoje kalhoty, pak mikinu, druhou mikinu, čepici, bundu... Na této značce mám ráda především materiály, které jsou skutečně tak jemňounké, jak si jen dokážete představit a pak komunikaci s majitelkami. Za sebe mohu doporučit jejich vesty, kardigany a teplé mikiny. Méně jsem spokojená s kalhotami, které se mi vždy vytahaly. Myslím, že ženy z Lull rády experimentují s různými materiály a ne vždy to vyjde. Ale parádní je, že jim stačí napsat a ochotně se s vámi domluví na nápravě. Tuto značku podporuji, mám ji moc ráda a když hledám teplou mikinu nebo vkusný delší kardigan, který mi ozvláštní celý outfit, jsem u nich na eshopu správně. Tyto kousky vám budou dělat radost a užitek řadu let. A ještě bych chtěla pochválit jejich materiál z pet lahví a recyklované bavlny. 

WOLFGANG

No tak zde jsem také nešlápla vedle. Mám ráda oversize oblečení, pod které hodím legíny a cítím se v tom ultra pohodlně. Jejich dnes již kultovní tílko je mým letním parťákem již řadu let. Jednu nevýhodu tato značka má: ne každý muž ji ocení. Asi jim v oversize oblečení ženy připomínají antisexuální nicneříkající kouli. No nic, nosím Wolfgang jen tehdy, když jdu ven bez manžela :D

APE BOARDS

Podobné zálibě u mužů se také těší Ape Boards oblečení :). Oblečení Katky Kvardové je originální a hlavně velmi praktické. Na dovolenou k moři jsem si vzala jen její dvoje šaty a bylo vystaráno. Materiál vás nepotěší, mnohdy pracuje s polyesterem. Ale na druhou stranu, pokud ty šaty přehodíte přes mokré plavky, nikde žádné fleky a za chvíli je vše suché. Jako univerzální kousek k moři doporučuji. 

METRÁŽ

Metráž je skvělý projekt designérky Lucie Kutálkové a režisérky Kateřiny Jungové. Je to pracovní dílna pro ženy, které se ocitly v tísnivé sociální situaci a díky této práci si mohou vydělat peníze a zdokonalit se v šití. K výrobě používají zbytkovou metráž od různých značek jako třeba Leeda. 

VERYMARY

Verymary je značka Čechů žijících na Bali. Stojí za ní osobité ženy Veronika a Martina a jejich materiály jsou vskutku kvalitní a velmi příjemné. Holky jen tak něco do oběhu nepustí. Když jsem po nich chtěla jedny šaty, nabídly mi termín, kdy by mohly být ke koupi, protože je stále testují, aby byly dokonalé. Experiment, svoboda, rozervanost, bezbarvost, nadčasovost a samozřejmě a hlavně recyklace. Až si budete projíždět eshop, nenechte se zmást. Na modelkách někdy oblečení vypadá jako kus veliké deky, ale věřte, že se díváte na kvalitu, která stojí za to.

BALI SECRET

Další krásná značka z Bali, která tentokrát potěší ty, co hledají barvičky. Mně okouzlily jejich jóga podprsenky, na které nedám dopustit. A rozhodně si vyberete i mezi všemi těmi hedvábnými šaty a měkkými ponči. V neposlední řadě stojí za zmínku doplňky, tedy obzvláště, máte-li rádi šperky buddhistické a hinduistické. Doporučuji navštívit jejich market, který je dvakrát do roka v Praze. Tam si můžete oblečení osahat. Někdy se jedná o nepravé hedvábí a to nemusí být všem na dotek příjemné. 

SLOW BAZAR 

Samozřejmě mě asi jako každou jinou ženu láká vlastnit jednu Prada kabelku nebo jedny Channel lodičky. Tyto značky určitě nejsou součástí pomalé módy, ač se tedy některé z nich věnují bohulibé tvorbě jako třeba nahrazování kožešin za kvalitní umělé kožíšky apod. Já se přiznávám, že mám opravdu ráda šaty Hugo Boss, jejich barvy a střihy mě ještě nezklamaly. Mám dvoje a chodím v nich moc ráda. Přitahuje mě suverenita šatů Vivien Westwood a velmi zábavný je Karl Lagerfeld. Pokud ovšem chcete jít vskutku už jen uržitelnou cestou a příčí se vám kupovat takové kousky v drahých kamenných obchodech nebo na eshopech s miliardou dalších hader, které každou chvíli vyhlašují černé pátky a obrovské posezónní slevy, navštivte tento jedinečný sekáč. Slow Bazar je sekáč s luxusním zbožím, kde si budete připadat jako královna. 

REDRESS

Podobně funguje také Redress, což je internetový sekáč s luxusní módou. Měla jsem na jejich startu možnost se sejít se zakladatelkou eshopu, která mi vždy ochotně přinesla mnou vybraný kousek do kavárny někde po Praze. Mám odtud jedny šaty od Diora za zlomek zlomku původní ceny. Ano, přiznávám, že je to jeden z těch kousků, který vytáhnu jednou za uherák a důležitě si v něm někam vyjdu, takže o častém nošení nemůže být řeč. A zároveň se mi podařilo skrz tento portál poslat dál své svatební šaty. 

CITY FOLKLORE

Osobitá ostravská značka s módou na denní nošení, na jógu i domácí válení. Mám ráda jejich vtipné slogany a originální pásky. Jednou mě zklamalo tričko, které bylo z klasické čínské produkce a na něm natištěn skvělý slogan. Snad to byl jen jeden chvilkový přešlap a City Folklore jedou dále ve svých kvalitních materiálech. 

PUNKTURA

Punktura dělá oblečení vskutku osobité a musíte být suverén, kterému takové kousky sedí. Jinak vám budou zbytečně viset ve skříni, vy se na ně budete každé ráno usmívat a vzápětí sáhnete po šedém roláku. Nápaditost, folklor v propojení s punkem a recyklace, to je to, na čem Ivetina značka stojí. 

RAGGED PRIEST

A když jsme u toho punku. Pokud máte rádi nadčasovost, jednoduchost a jednobarevnost, zde nehledejte. Ale jedním takovým kouskem od RP můžete celý outfit ozvláštnit. Značka navrhuje a vyrábí své kousky v Anglii. 

RECYCLE VINTAGE STORE 

A ještě jedna značka s odvážným designem. Recyklují a dělají ze starých kousků nové designové perly. 

CLAF

Czech Labels and Friends. Tento obchod býval v centru Prahy, poté dva roky na Chodově a letos se s Chodovem rozloučil. Velká škoda. Mohli jste zde najít spoustu skvělých českých značek na jednom místě. v CLAF byla vždy prověřená kvalita. Nemuseli jste hned nakupovat, stačilo se obchodem procházet a kochat tím, co zlaté české ruce dokážou. Tak snad se nám zase někde v Praze vyloupne a bude se mu dobře dařit. 

PLOVE

Další značka, se kterou jsem od jejího začátku a nestačím se divit, jak se vyšvihla. Pavlína Miklasová je talentovaná sympatická návrhářka, která mi osobně prodávala mé první Plove plavky. Rozhodně doporučuji, protože mají nadčasový neotřelý design a i když jsem na začátku neměla v materiál stoprocentní důvěru, plavky skutečně něco vydrží. 

PATAGONIA

Outdoorové oblečení není nic pro mě. Mám ráda pěkné designové kousky a když už si musím pořídit něco na hory, je mi v podstatě jedno, jak to vypadá, hlavně, ať je mi teplo. U této světoznámé značky jsem si vždy jistá nadčasovým designem a férovou výrobou. Patagonia je jednou z dražších outdoorových značek, ale šije poctivě a to ať jde o zaměstnance nebo materiály. Pokud se rozhodnete pro jejich péřové bundy, věřte, že pojem “bunda na celý život” zde není jen planým slovem. Mám vlastně skoro všechno outdoorové oblečení na celý život. Zimní horské boty mám 13 let (prochodila jsem v nich parky v Patagonii v Chile), merino vestu a svetr od Icebreaker mám dokonce ještě déle a věřím, že i Patagonia bunda se mnou desítky let vydrží. Rozhodně plánuji pořídit jejich bundy i dětem. Ale upřímně - vybírám, zvažuji a čekám na slevu. Doporučuji také vinted, mnoho maminek se malého oblečení této značky zbyvuje za zlomek ceny. 

FÉROVÁ MÓDA A GREEN BUTIK

Eshopy, které nabízejí férové oblečení více prověřených značek. Mají osobitý přístup k zákazníkovi, neodmítnou žádnou reklamaci a já nemohu jinak než doporučit. Například z férové módy jsem si oblíbila spodní prádlo z organické bavlny Albero. 

BOHO VINTAGE CONCEPT STORE

Butik a sekáč se starším neokoukaným zbožím. Pokud je vám blízký styl vintage, zde se zamilujete. 

PIETRO FILIPI 

Kdo by tuto českou značku neznal, je snad v každém obchodním centru. Já ji zde však nemohu vynechat. Píšu o značkách, které mám v šatníku (případně, které bych ráda měla v šatníku) a Pietro Filipi nikdy nezklamal. Elegance a nadčasovost, navíc český design i výroba. 

MILE

Tuto značku mám ráda nejen pro jejich dětské oblečení (o dětském zase někdy jindy). Mají příjemné jednoduché střihy, vlastní potisky, spolupracují s ilustrátory a designéry, takže nic podobného jinde neseženete. 

COS

Ano, nejedná se o fair trade značku. Pracují s přírodními materiály, ale jejich původ nemohu zaručit (doporučuji přečíst článek na blogu Nila o kašmíru a podobných dražších přírodních materiálech). Ovšem co do nadčasovosti, střihů a barev je COS jednou z mých nejoblíbenějších značek. COS prostě mluví stejným jazykem jako já. Jejich věci nosím neustále, pečuji o ně a cítím se žensky elegantní a svobodná. 

24 COLOURS

Butik, který najdete v Drážďanech a má také svůj eshop. Nejedná se o fair trade módu, materiály musíte kontrolovat, ale oblečení je nadčasové a jedinečné. Miluji jejich svetry, mikiny a hlavně krajkové podprsenky.

Přidávám seznam módních návrhářek, které jsou mému vkusu a srdci blízké. Jejich práce je nadčasová, úchvatná, jejich projekty někdy tají dech (např. Odivi a její udržitelná kolekce, kdy všechny modelky a modelové přišli na molo nazí). Některé oblečení mám doma, o jiných sním a prohlížím si jejich kolekce na internetu a srdečně těmto návrhářkám fandím!

-ODIVI, LEEDA, HANA ZÁRUBOVÁ, MIK-JANA MIKEŠOVÁ, MICHAELA SURÁ, LA FEMME MIMI a mnoho dalších

Pro brýle chodím k Optiqa - jsou mou součástí každý den, a tak se v nich chci cítit skvěle. Optiqa má jedinečné brýle, vintage kousky i své vlastní, které jinde neseženete. 

Kabelku už jedině od .about leather. Tuto kabelku jsem si k milé Báře šla vybrat osobně k ní domů. Nosím ji na svatbu, na ples, denně kdekoliv nebo i na hory. Opravdu. Ještě jsem snad nikdy neměla tak úžasný multifunkční výrobek. 

Mé boty jsou převážně barefoot značky Vivo - jsem s nimi léta a vím, že mi vždy sednou, vydrží a ještě mě nikdy nezklamali (ač jsou i lidé s jinou zkušeností), podporuji také značky Kave footwear nebo Inkkas a Perky. Konkrétně na Kave botky doporučuji mrknout na Instagramu, protože jejich filosofie je úžasná. Co se barefoot botek týče, mám jeden obchod, který vše co dělá, dělá srdcem. A to je Soulad. Doporučuji všemi deseti, pokud máte zájem o barefoot v přírodním materiálu. Petr je úžasný sympaťák, který vám ochotně pomůže s výběrem. A navíc je to odborník na slovo vzatý. Pokud plánujete do bot investovat a toužíte opět po produktu tzv. na celý život, doporučuji ševce Davida Šušku. 

Pro oblečení na jógu chodím ke zmiňovaným City Folklore, Ape Boards nebo k Soul Annamaya. Co se týče pokrývek hlavy, tak klobouky Tonak ještě snad nikdo nepřekonal, kšiltovky s dřevěným kšiltem Chateee mě skutečně baví a moje zimní čepice od Lull je tím důvodem, proč mám ráda příchod zimy :)

Krásné nakupování s rozumem vám přeji. Nechť najdete svou cestu, svůj styl a své barvy a obklopujete se jen kvalitními věcmi, které vás činí šťastnými. 

[divokaliska]

Mezi námi matkami

Po delší době jsem opět pocítila potřebu se vyjádřit. Dělám to spíš pro sebe, abych si utříbila myšlenky, srovnala si v hlavě, co vlastně chci. A také pokud mě zrovna přepadne nějaký silný pocit či prozření, chci si to zapsat a přečíst, až budu zase váhat a nebudu vědět kudy kam. V neposlední řadě doufám, že i tento článek si najde svého čtenáře, který zrovna třeba neví kudy kam. 

Za ty čtyři roky soužití s mými dětmi (od počátku prvního těhotenství) se celkem intenzivně učím nesoudit. Nesoudit uspěchané ukřičené maminky na ulici, nesoudit ty, co vypadají, že myslí hlavně na sebe a s dítětem by se nejraději viděli tak hodinu denně, nesoudit nevhodné slovní obraty, kterými rodiče na veřejnosti své dítě ponižují, nesoudit ty, kteří se chtějí vyspat, sem tam opít, mít klid, mít hodně klidu, nesoudit ty, které krmí své děti kinder vajíčky, zbavují se jejich dotěrnosti tabletami nebo jim obouvají boty, které vedou k nezdravé chůzi a cpou je tabletkami, které nemají se zdravím nic společného, nesoudit ty, které jsou pro ostentativní kojení, ani ty, které po porodu sáhly po lahvičce. Přirozené je totiž to, že každá matka chce pro dítě jen to nejlepší. A i když tomu na první pohled nevěříte, je to tak. Žena musí být snad jedině opravdu duševně nemocná nebo závislá na narkotikách, aby své dítě odvrhla a nenáviděla. A i takové žena si zaslouží pomoc, pokud o ni jen trochu stojí. Protože i ona má na to být nejlepší matkou svému dítěti. Když jsem poprvé otěhotněla, celý svět se začal točit kolem nastávajícího mateřství. Musí být přece dokonalé. Biobavlna, žádná chemie ani v pracím prášku, stoprocentní nošení, stoprocentní kojení, stoprocentní bio, eko, ezo, chia, paleo matka. Musím přece vychovat zdravého sebevědomého jedince, který bude empatický k ženám, bude citlivý a zároveň pevný, bude mít v sobě přirozené environmentální vnímání, bude mít silně vyvinutý smysl pro zodpovědnost a spolehlivost, nebude ovládán strachem, k velkým životním překážkám se bude stavět pokorně a rozumně a tak dáááále a tak dáááááále!!!!! A když jsem zahlédla v tramvaji matku dvou dětí, která se dlaní držela za svou mastnou hlavu a při tom okřikovala své ratolesti přímo topící se ve smíchu a rošťárnách, že už jich má obou plné zuby a ať už jsou sakra zticha a sednou si na místo nebo jim tam přede všemi nařeže, začal mi v hrudi poskakovat takový ten rozrušený panáček: “Jak můůůůže? Jak jen ta ženská může takhle mluvit se svými dětmi? S takovými dary z nebes? A má hned dvě! Jiní nemohou mít žádné! Copak si to neuvědomuje? Proč si takoví lidé dělají děti?” Dnes by ve mně ten panáček neposkakoval. Zjistila jsem, že fakt stačí jen tak nablble předat úsměv, možná nějaké to rychlé vřelé slovo a nehodnotit ani v myšlenkách. Nikdy totiž nevíte, co má ta žena dnes za sebou. A protože já mám teď s kluky výbuchy vzteku, křiku, netrpělivosti a podobných kiksů hromadu denně, tak se k té vzpomínce občas vracím a říkám si, že by ta žena klidně mohla být tak skvělá máma, že by mi třeba i poradila co se sebou. 

Je přirozené, že mám touhu zasáhnout, poučovat, přesvědčovat, kdykoliv se setkám s nevhodnými přístupy ve výchově dětí. Ovšem to je další věc, kterou se učím: vyslechnout, neopovrhovat a nedělat hned závěry, nabídnout můj pohled na věc. A pokud o něj není zájem, zcela to respektovat. Jsem si totiž jistá, že i maminka, která například nechává své dítě vyplakat před spaním samotné v dětském pokojíčku, protože kdesi četla, že je to skvělá metoda, jak dítě NAUČIT spát, má za to, že dělá pro své dítě jen to nejlepší. A také jsem si jistá, že jí to trhá srdce, když slyší ten usedavý pláč a že jí něco uvnitř říká, že tohle nevypadá jako skvělá metoda. Ale dle instrukcí z knihy nebo článku ví, že musí vydržet. A že pak všechno bude lepší a lepší. Maminka mé kamarádky mi řekla, že tohle je klasický příklad ztráty intuice. Mnohdy stačí v ženě probudit ten cit pro svou vlastní intuici: “A jak to prožíváš ty, ten dětský pláč? Cítíš, že je to takhle v pořádku?” A nechat ženu dojít si k tomu sama. Myslím, že si každá z nás zaslouží respekt a láskyplné zacházení. A to nejen od svého muže, ale i od kamarádek. Reakce typu: “A víš, jak tím svému dítěti ubližuješ? To já bych teda nikdy neudělala. Nechci, aby z něj byl vystresovaný jedinec. Si o tom něco laskavě přečti.” není uctivá ani nápomocná. Spíše vypovídá něco o nás. Takto se hned prezentujeme jako dokonalé matky, my to přece neděláme (!), my děláme vše správně, poukazujeme na chybu jiných a ihned opovrhujeme. Ve skutečnosti se za tímto ať přímým či vnitřním soukromým hodnocením ukrývá jen a jen naše nedostatečnost a stud. Ano stud. Protože jakmile my uděláme chybu, plácneme dítě přes zadek, nespravedlivě na něj zakřičíme, hned si to odůvodníme: “Je toho na mě dneska už hodně a můžu taky občas křičet.” a považujeme to napovrch za korektní jednání. Ale něco uvnitř nám říká, že to tak není a my se za sebe začínáme stydět, sebeláska pokulhává. Ovšem pokud vnímáme sami sebe, pozorujeme naše pocity, přiznáme si chybu, přiznáme ji dítěti, a odpustíme si vzájemně i my samy sobě, nedokážeme pak odmítavě reagovat na každý špatný přístup k dětem v našem okolí. Jsme vnímavější a citlivější i vůči okolí a hlavně i vůči svým vlastním dětem. Chceme, aby z něj byli poctiví vyrovnaní lidé. Ale sami jsme k sobě tak nepoctiví a nespravedliví k okolí. Jak můžeme dítě učit nápodobou? Celá výchova dítěte je založena dle mého na jedné zásadní věci: na změně sebe sama až do té podoby, jakou bychom chtěli dosáhnout u dítěte. 

V době Instagramu, kdy se leckterá maminka prezentuje jako dokonalost sama (což má mnohdy za následek, že ty reálné maminky s mastnými vlasy, ušpiněným trikem pět dnů nošeným, bolavými zády apod. jen číhají, až ta dokonalost sama udělá nějaký kiks a smlsnou si na tom: vy nosíte dítě v nosítku čelem dopředu? nůž dětem do ruky nepatří! tohle se u v vás opravdu jí běžně?) je těžké nesoudit, nezávidět, nehodnotit, neopovrhovat. Kdo říká, že ani k jednomu nikdy neinklinoval, inklinuje ke lži. Sdílet dokonalost je dnes velkým trendem a podle mě ne příliš laskavým.  Já miluji jeden profil, jmenuje se Sebevědomá rodina. Monika a Martin mají 5 dětí. Monika je úžasná kontaktní maminka, ale s širokou veřejností sdílí vše, nejen projevy lásky ke svým dětem, ale i trápení nad sebou samou, že u ní vše není dokonalé jak by chtěla. Sdílí své myšlenky kladné i záporné. Je pro mě inspirací. A zrovna ona na tohle téma nedávno vložila komentář: “Před pár lety jsem viděla na svatbě kamarádky ženu, která měla tak půlroční miminko a furt mu cpala flašku s umělým mlékem a já jsem ji v duchu soudila za to, že nekojí, že to aspoň nezkouší. A pak jsme se setkaly pohledy a daly se do řeči. A já zjistila, že ta ještě před 5 minutama neschopná krkavčí máma, je nejúžasnější žena pod sluncem, náhradní pěstounka, která to miminko už několik měsíců vysekává ze závislosti na pervitinu, kterou dostalo do vínku od své biologické mámy, která jej po porodu opustila.”

Přišlo mi úžasné, jak se pohled na člověka může rázem proměnit, když ho nepozorujete zpovzdálí, ale vstoupíte do jeho života. Říká se: Než mě začneš soudit, vezmi si mé boty. Samozřejmě ne vždy se ten pohled obrátí takto radikálně. Někdy se vám žena jen svěří s tím, že jí bylo celé kojení nepříjemné, bolestivé, přestala s tím hned po porodu a je teď spokojená a tím pádem může být spokojený i potomek. Respekt a odstup, to nám často chybí. Myslíme si, že se nás hned všechno týká a máme patent na rozum i na řešení situace. A z toho pak vychází všechna ta negativní hodnocení, která do ovzduší vypouštíme. Ale dýcháme je hlavně my a pak naše děti! A je to ten výchovný přístup, který jsme si pro ně představovali? Všechny změny v myšlení, přístupu, chování bychom však měli dělat primárně pro sebe. Ne pro muže, pro šéfa, pro psycholožku, pro děti, ale pro sebe. Ovšem můžeme si gratulovat, že děti máme, ty totiž při těchto změnách mohou být našimi hnacími motory. 

[divokaliska]

POZVÁNKA NA KOSMETICKÝ WORKSHOP

Milí, s upřímnou radostí vás zvu na můj kosmetický workshop, který jsem s nadšením plánovala, promýšlela, sepisovala na něj nové recepty. A teď už vám o něm můžu konečně napsat.

1. KDY A KDE

Sobota 6.dubna 2019, je to den po novoluní, které bude ovlivňovat tyto orgány - hlava, zuby, jazyk, tepny. S novoluním staré zaniká, nové přichází. Rozloučíme se se zimou, připravíme sebe, tělo i své koupelny na jaro :)

Rezervujte si pro workshop celý den (cca 8-9 hodin). Začneme přibližně v 9, ale fixní čas to není. 

Brozany nad Ohří, ulice Na Oboře, naše zahrada, v případě deště obývák. Cesta z Prahy po dálnici D8 trvá přibližně 25 min (z Letňan), autobus z Holešovic do Doksan (zastávka Doksany zámek) 40 min (65Kč) jezdí co hodinu. 

2. PROGRAM

Jaro je období zrození, očisty, nabírání síly po “zimním spánku”. Vyrobíme si základní kosmetické produkty, která by měla mít každá žena k péči o sebe i rozmazlování. Vyrábět budeme společně, každý dostane nějaký “úkol” - vodní lázně s másly a vosky, mixování, odměřování, výběr esencí. A u toho si budeme povídat o ingrediencích, o domácí kosmetice, o bylinách, o tom, jak odstranit různé potíže na těle i v těle, předáme si své zkušenosti. 

Samozřejmě s námi mohou být děti. Na zahradě máme pískoviště, malou kuchyňku a uvnitř spoustu hraček. Já připravím raut, kde bude pár dobrot na mexický způsob, indická cizrna, možná nějaké placičky, domácí chléb, polévka, pomazánky z jarní zeleniny a luštěnin, čaj z jarních bylin a výborná káva. Pokusím se využít co nejvíce čerstvých bylin, které začátkem dubna budou na loukách k mání. A když už přidáváme tu exotiku i do kosmetiky, obzvlášním jí i jídlo. 

3. CO SI VYROBÍME

Seznam není stoprocentní, něco ještě mohu změnit, ale rozhodně byste si měly odnést z workshopu 7 výrobků. 

holící krém 100g, peeling na tělo 50g, mléko na tělo 250g, maska na obličej 50g, maska na vlasy 50g, šampuk, krém na obličej 50g a navíc také již hotový lipový hydrolát, který je úžasný na tělo, na zarudnutí či podráždění kůže, na odlíčení, na cokoliv, co vás napadne. Pokud by někdo nepotřeboval například holící krém, náhradní výrobek dělat nebudeme, ale můžeme se mezi sebou domluvit a směnit třeba s někým, kde zase nepotřebuje mléko na tělo apod. Tyto výrobky budou plné hydrolátů, takže jsou uzpůsobeny na jaro a léto a silně hydratují. Budeme pracovat a nejlepšími ingrediencemi v bio kvalitě, s českými oleji, které jsou naší pleti nejbližší, ale také s exotikou, kterou neumíme nahradit jako třeba kokosový olej, mangové máslo nebo rozdrcené kakaové boby. Díky báječné firmě Dary země mám také několik opravdu unikátních olejů (třeba okurkový nebo jahodový), které do svých výrobků přidáme. A z dovolené na Seychelách jsem pro vás přivezla vanilku a vanilkovou esenci přímo od farmářů, k vyzkoušení místní kokosový olej vonící lehce kouřově a spoustu dalších zajímavých ingrediencí. Takže se zaměříme hlavně na své kořeny a přidáme trochu exotiky. 

4. SWAP

Jako milovník slow fashion, kvalitní módy, ekologického smýšlení a rozumného nakupování pro vás připravím i malý swap. Vezměte s sebou maximálně 3 kousky oblečení (čisté, nepotrhané, v dobrém stavu, ne spodní prádlo), který již nenosíte, ale rozhodně máte pocit, že někomu dalšímu by mohly udělat radost. Oblečení dáme ven na štendr a můžete mezi sebou kousky vyměnit. Domů si tak můžete odvést zase jen tři kousky. Samozřejmě skvěle padnoucí, takové, které se k vám hodí a víte, že je vynosíte. Pokud se vaše oblečení nevymění, zase si ho vezmete domů. Nemám bohužel ještě ten správný zdroj, kam bych ho mohla poslat já osobně. Jedině vyfotit na vinted. Takže si určitě vaše krásné ale bohužel nenošené oblečení vemte s sebou na swap. 

5. CENA

Za celý workshop zaplatíte 2.500 Kč. V ceně jsou veškeré ingredience na 7 výrobků a hydrolát, exotické ingredience, lahvičky, občerstvení na celý den.  

Na workshopu bude možné vyzvednout si pro sebe i pro přátelé opalovací krém, poopalovací sérum nebo meruňkové dětské máslo, které máte dopředu objednáno (objednává se na facebookové stránce Svobodný bylinkový domov celý únor)

6. V ČEM BUDE TENTO WORKSHOP JINÝ

Na receptech jsem si dala opravdu záležet a přidala jsem do nich skutečně luxusní ingredience. Některé jsem ani sama neznala, a teď bych vám je chtěla také představit. Budeme pracovat se superpotravinami, s voňavými prášky, s tím nejlepším, co jsem za 4 roky domácí výroby objevila. Protože spolu strávíme celý jeden den, věřím, že si toho předáme navzájem hodně a namotivuji vás k samotné výrobě. Zjistíte, že to není nic složitého a co si snad odnesete bude kromě výrobků i vášeň k tvorbě a práci s vůněmi a přírodními produkty. Doma pak můžete odložit své staré produkty z drogerie a zkusit používat jen tu naši základní sadu. Nic víc pak pro sebe potřebovat nebudete (tedy ještě zubní pastu :)). A pokud se rády líčíte, řekneme si i pár rad jak na to přírodní cestou. Doufám, že si se mnou, s dalšími ženami a také i dětmi užijete krásnou jarní sobotu. Moc se na vás těším!

7. JAK SE PŘIHLÁSIT

Přihlašujte se na facebookové stránce skupiny Svobodný bylinkový domov komentářem pod status o workshopu. Budu moci přijmout asi jen deset lidí, tak neváhejte. Platbu pak můžete posílat do konce března po domluvě na účet. 

[divokaliska]

Seychely LA DIGUE

Ach, La Digue. Kdybych se zde ještě někdy měla vrátit, strávím většinu dovolené pouze na tomto malém ostrově, který na kole objedete možná za hodnu. Možná méně. 

Auta tady téměř nejezdí. Takže si půjčujeme kolo na každý den a jsme sami svými pány. Konečně se nemusíme spoléhat na autobusy nebo chodit pěšky. Při rezervaci pokoje jsem jim napsala, že jsme na líbánkách. Dobrý nápad, dostali jsme totiž nový bungalov. Snídaně jsou opět famózní. Máme talíř místního ovoce (karambola, mučenka, mango, meloun, mini banány, avokádo), čerstvý džus a pak spoustu dalších dobrot. 

První den objíždíme západní pláže. Jsou nádherné, bez kouska stínu a divoké - vlny jsou tak silné, že se koupání přímo nedoporučuje. Ale každého láká jít si do nich zaskákat. Z Grand Anse přecházíme na Anse Petite a pak trochu krkolomnějším terénem na Anse Coco. Stojím v mělké vodě na poslední pláži a pozoruji silné vlny, do kterých nemám odvahu vstoupit. Najednou vidím vedle sebe proplouvat menšího žraloka. Plná nadšení a radosti to vřeštím na Luďka, který stojí vedle mě a nevidí ho. No, myslíte, že mi to uvěřil? Bůhví, co jse prý viděla. Ale já vím, co jsem viděla a bylo to skvělé! Od té chvíle hledám v mělčinách žraloky. Pořád. Na konci této pláže je klidná laguna, kde se dá šnorchlovat a v klidu plavat. Poprvé za x let si opálím nohy. Do ruda. Bolest jak blázen. Ale zhnědnou. 

Nejkrásnější pláž, kterou jsem kdy v životě viděla, je Anse Sourse d´Agent. Typická pro Seychely - žulové kmeny, místo písku pudr, palmy, nejmodřejší oceán, a velké barevné placaté ryby, které se nebojí lidí a budou kolem vás plavat do zbláznění, pokud si vás tedy najdou. Nejsou zde žádné vlny a voda je mělká až půl kilometru, takže nic moc na plavání, ale na lenošení a kochání se tou krásou, bomba. Tady se ještě vrátím i přesto, že se zda platá vtupné. Na pláž se totiž přichází z přírodní rezervace - farmy na kokosy a vanilku. Dělají zde vlastní kokosový olej z kopry a milá paní nám vysvětluje celý proces. Taky jí nechávám nějaký ten peníz za další ingredience na kosmetiku - je libo sušená pačule? Jedeme na drink při západu slunce. Koktejly z Takamaka rumu jsou skvělé. Další den objíždíme východní pobřeží a dojedeme až na konec světa. Na místo, kde již žádná cesta nevede, zde končí ostrov. Pláže jsou mělké, klidné, žádné vlny, málokterá vypadá skutečně lákavě, ale nakonec se usadíme na Anse Severe, dokonalé pláži pro děti. Klidná voda, průzračná, žádní lidé, jen krabi a ryby a bar s ovocnými nápoji a mladým kokosem. Jeden den lije jako z konve. Znamení, že máme ležet v posteli a číst si. A taky si třeba zacvičit, dobře se najíst a zase odpočívat. V pátek zatoužím po nějaké zábavě, večer se ještě s čelovkou, která pořádně nefunguje, vydávám “do centra”, ale bohužel kde nic tu nic. Místní měli asi nějaký svátek, jsou všichni v elegantní černé a scházeli se jako na svatbu. Domů odjíždím s bandou místních černošek a chvíli propadám pocitu, že k nim patřím. Zdravím známé na ulici stejně jako ony, rozplávám se nad miminem v náručí jako ony. Je mi dobře. Tento ostrov miluju. 

Jsme zpět na Mahé, takže manikura, bazén, četba, odpočinek a aby vše nebylo dokonalé, na pláži se stávám obětí krádeže. V ledvince jsem měla jen pár drobných a občanku. Co se dá dělat. Naštěstí mám kreditku i pasy a můžeme odletět. Začínám se těšit, moc a přepadá mě strach, nevím proč. Je to zvláštní pocit. Zase budu matkou. Úplně jsem zapomněla, že jí jsem. 

Na letišti vbíhám do příletové haly a běžím ke Kryštofovi. Objímám ho, on pláče. Nevěří svým očím. Poprvé za celou dobu pláče. Už se nepustíme. 

[divokaliska]

Seychely PRASLIN

Na Praslinu bydlíme v bungalovu hned vedle přístavu. Místo je to kouzelné - bazén s výhledem na oceán, spoustu zákoutí s lehátky, zahrada připomíná botanickou zahradu (avokádo si můžete utrhnout přímo ze stromu), všude běhají ještěrky a snídáte s ptáčky poskakujícími kolem stolu. 

Většina personálu je indického původu, a jak je u Indu známo, nikdo zde neví přesný čas a nikdo vám neřekne, že neví a raději si něco vymyslí, aby jakože vypadal, že ví. Tak se několikrát vydávám do restaurace, která prý otevře až za hodinu…možná prý až za další hodinu…možná prý…. 

Na Praslinu se v oceánu koupeme jen na jedné jediné pláži, kam se dostaneme celkem jednoduše autobusem: několik řidičů nás ze svého autobusu vyhnalo, že tam prý nejedou, až jsme konečně kápli na ten správný bus ve správném směru. Nerada bych dávala hříšné peníze za taxi. A auto si půjčit nemůžeme, protože příliš opatrný Luděk pořád něco omílá o pojištění a nehodách. Na Anse Lazio je nádherně. Já skáču do příliš divokých vln, Luděk si dává své nejdražší zeleninové kari v životě. Že před osmi lety na tom samém místě seděl Brit, kterého pak při koupání v těchto průzračných vodách sežral velký žralok bílý, se dočítáme až o několik dnů později v článku na internetu. 

Valle de mer je národní park s endemickou palmou, která má ty nejtěžší a nejzajímavější kokosy na světě. Vypadají jako ženský klín z jedné strany a pozadí ze strany druhé. Každý se s nimi chce vyfotit, nejsem výjimkou samozřejmě. Procházka parkem je příjemná. Před horkem nás chrání palmy a my si připadáme jako v pralese. Poslouchame zpěv papouška černého, který žije jen zde a to asi v 500-700 kusech. 

Po dvou nocích nasedáme na katamaran a plujeme ke třetímu ostrovu, na který se těším ze všeho nejvíce.

[divokaliska]

Seychely MAHE

Mahe je největší ostrov souostroví. Také nejrušnější. Je domovem 90% obyvatel Seychel. 

Na letišti nás vyzvedává Paul. Jeho rodinný penzion Villa Roscia se nachází jen 3 minuty od té nejpopulárnější pláže v Beau Vallon. Chodíme se koupat do oceánu každý den a hned potom si jdeme zaplavat do bazénu u našeho ubytování. Oblíbili jsme si dvě restaurace, kde se da koupit pizza za 250kc, což je na zdejší poměry skvělá cena. Ovšem nejvýhodnější je najíst se s místními ve stánku na kolonádě. Ryba s rýží, cibulí, papájou a čočkou vyjde na nějakých 180kc. Každou středu odpoledne je navíc na kolonádě v Beau Vallon velký trh, kde doporučuji ochutnat kari z chobotnice a banánové chipsy. Ovšem vyhněte se kokosovému vínu. To je vážně hnusné. Míchané drinky tady prodávají za hubičku. 

 Jedeme do hlavního města - Viktorie. Můj cíl je jasný - nakoupit na místním tržišti koření a přísady do domácí kosmetiky. Jsem nadšená. Hážu sáčky s kořením, které mají jen ručně psaný štítek, do košíku, předávám vše slečně k spočítání a pak omdlévám nad výslednou částkou. Mohla jsem si koření koupit klidně v Marks&Spenceru :). Míříme k botanické zahradě. Ta je celkem malá, ale nádherná. Zeleň dojme každého milovníka palem, mangovníků nebo avokádovníků. Krmím želvy. To je docela zábava, jsou žravé a přátelské. Na dalších ostrovech pak potkáváme spoustu želv, které o jídlo již nejeví žádný zájem. Hodně turistů, hodně žrádla. Jíme v místní jídelně. Pokud narazíte na jakoukoliv jídelnu take away, rozhodně se tam pořádně najezte. Jídlo tam stojí od 80Kč do 150Kč. Tyto jídelny jsou vedle luxusních restaurací hlavně na La Digue a jsou skvělou možností, jak ušetřit! 

  V ložnici máme stonožku. Povídám Luďkovi, ať se jí nějak zbaví. Prý se nemusím bát, do postele nepoleze. Jdu tedy za zřízencem v penzionu a ten nám zachraňuje život. Prý je dost nebezpečná. Jednou ho kousla a byl patnáct dnů v nemocnici. Místní pavouci, velcí jako mužská dlaň, jsou sice hroziví, ale nejsou jedovatí.

 Vydávám se na plavbu lodí se skleněným dnem. Sama. Luděk moc nebaží po turistických atrakcích a raději stráví den v posteli s knížkou. Ostatně my se takhle občas na dovolených rozdělujeme. Já jsem ochotná jít několik kilometrů pěšky do doporučované restaurace nebo hnát se za nějakou atrakcí v nepřízni počasí. On to má přesně naopak. Upřímně, skleněné dno je na prd. Možná potěší děti, ale nijak skvělý vhled do oceánu nenabízí. Šnorchlujeme. Korály jsou dost vybledlé, což představuje pohromu pro celý ekosystém. Korály bez barvy jsou umírající či mrtvé. A ryby se u mrtvých korálů příliš nedrží. Takže odplouvají jinam. Za úhyn korálů může hlavně stavební průmysl. Kousek od Viktorie je ostrov Eden. Ostrov plný nových moderních vil, s luxusním nákupním centrem, potápěčskými středisky apod. Ještě pár volných vil je k mání. Mně to celé spíš přijde dost smutné. Satelitní městečko na ostrově, který donedávna ještě neexistoval. Bojím se žraloků jak blázen. Není nic, co by mi dokázalo vyrazit dech více než žralok. Ani had, ani pavouk. Jen z temnoty oceánu ke mně se přibližující monstrum. Najednou zjišťuji, že vlastně není neobvyklé potkat v těchto vodách žraloka. A že pokud se tak stane, není to pohroma, ale obrovské štěstí. Radost. Zázrak. Je to kouzelné zvíře. Silné, dravé a klidné. Při šnorchlování na něj nenarazím. Ale vidím ho z lodě. Dle mých amatérských odhadu je to mládě žraloka citrónového. Ladně si plave kolem naší lodě, pořád dokola. A já se tetelím blahem, že vidím žraloka ve volné přírodě. Jdeme na Moyenne ostrov plný želv a zajímavé historie, kde si za vydatného deště dáváme i famózní oběd. Prší, je nám zima, výlet je u konce. Další den prší, výborný čas na péči o sebe. Běžím na manikuru a pak denně chvalím před Luďkem,jak to byl skvělý nápad, protože mi manikúra vydržela týden. Nechápe to. Mahe je plný života. Ale já se těším na další ostrovy. Na klid a prý ty nejkrásnější pláže na světě. Tak katamaranem odplouváme na Praslin.

[divokaliska]

Příběh jedné nemoci

Najednou se ozvala veliká rána. Říkám si, že asi vítr bouchl s okenicí. Ale nebyla otevřená. Na okně byl podezřelý mokrý flek. Podívala jsem se z okna na balkon a málem se mi zastavilo srdce. Polomrtvý holub se dobelhal klukům do teepee a zhluboka vydechoval. Všude kolem byla rozsypaná kukuřice. Ten holub tam určitě umře. Chtělo se mi plakat. Za dvě hodiny byl pryč. Odpočinul si, vzpamatoval se, oklepal se a odletěl. A mně došlo, že já jsem ten holub. 

Odstěhovali jsme se do domu se zahradou. To jsem přece tolik chtěla. Vkládala jsem do toho hodně - už nebudu nervózní. Kluci budou mít prostor k hraní. Budou vyrůstat u lesa a všem nám bude dobře. Platilo to pro Kryštofa. Ale Tadeáše rozhodně nějaká zahrada ještě nezajímala a každý den začínal křikem. Každý den stejný scénář. Říkám si, že tohle ráno bude lepší, každý den to musí být lepší. Vzpomínala jsem na koncept Miracle Mornings. Ráno jsme vstali, jeden šel na velkou, druhý šel na velkou, vynesla jsem nočníky, Tadeáš křičel, protože jsem ho nechala v obýváku, vzala jsem ho do náruče a šla připravit snídani, Kryštof celou tu dobu vykřikoval jako kolovrátek, co si přeje ke snídani, říkám: nemáme, ale máme tohle... Nechci!!!!, plakal a chtěl na ruce, položila jsem Tadeáše, začal řvát, vynesla jsem pleny, zapnula pračku, poskládala suché prádlo z předešlého dne, Tadeáš křičel, snažila jsem se ho zabavit, Kryštof si donesl plastelínu a křičí na Tadeáše, ať mu ji nebere, měla bych uvařit, Tadeáš mě následoval do kuchyně, dala jsem mu sušenou meruňku, tou se zabavil, ale pak se po mně zas jen sápe, nakojila jsem, uvařila, Kryštof byl znuděný, já místo her vidím nepořádek, jsem unavená, je poledne, byla jsem ráno na záchodě? Nebyla, močový měchýř mi praskne, na záchodě slyším Kryštofa, jak seshora křičí, že Tadeáš spadne ze schodů, kdo otevřel sakra ty dveře?, zuby si vyčistím večer, převleču se z pyžama, někdy spím rovnou v tom, v čem již ráno budu fungovat, jdeme do obchodu, mám strašné vlasy, strašnou pleť, strašné hadry, kdy se to stalo? Kdy jsem naposledy cvičila? A kdy jsem sakra naposledy byla chvíli sama? Sama pro sebe, kdy se mě nikdo nedotýkal, nesápal se po mně, neptal se mě na něco, no kdy? Luděk si každé ráno myje a fouká vlasy, chodí pravidelně k holiči a pečuje o sebe. A to i kdyby mi v kuchyni hořelo! Pojedeme na dovolenou, potřebuji si odpočinout. 

V Chorvatsku jsme bydleli na robinzonádě. Na ostrově na samotě. Obchod jsme měli asi 45 minut autem (cca 5km) po tak příšerné nezpevněné cestě plné výmolů a ostrých kamenů, že jsme si dovolili odjet nakoupit jen jednou. To nevadilo, moře bylo všude kolem nás, byl tam klid a teplo a já s Verčou jsme se střídaly ve vaření. V neděli jsem moc času na sebe neměla, tak si říkám, v pondělí to bude lepší. Luďkovi nebylo moc dobře, takže se klidně na pár hodin zavřel do pokoje a četl si. No jo, já už to s těmi dětmi nějak zvládnu, jasně. V pondělí ráno jsem mu řekla, že chci půl hodiny na cvičení. Fajn, ale prý ne víc. Za dvacet minut už přede mnou mával Tadeášem, že se mi prý blíží konec. Povídám, že bych si ráda hodinu sama zaplavala. Sama. Ne, abych u toho měla Tadeáše v kruhu nebo hysterického Kryštofa, který vlastně ani moc vodu nemá rád. Prý si mám jít zaplavat odpoledne, až děti usnou. Zavřel se do pokoje a šel si číst. Říkám si, kdy já měla takhle během dne čas na knihu?? Beru se k vaření, tam mám od dětí klid, i když Kryštof chce pomáhat. Jsem ze všeho nervózní, z dětí, z vos, z vysoké terasy, ze které by Tadeáš mohl spadnout, z toho, zda jsou všichni v pohodě z té úplné samoty, protože jsem dovolenou vybrala já, všechno si moc beru a neumím se uvolnit. Odpočinek nepřichází. 

Za dva dny odjíždíme. Mám skoro 39C horečku. 

Mamka: “Prosím tě, kde jsi to mohla chytnout? Ještě aby to chytli i kluci.” Neustále mě fascinuje všech starost, kde onen jedinec onu nemoc mohl chytnout? No není to jedno? V metru? V bazénu? V obchodě? Není to jednoooooooooooo?????????? Já: “Kluci to nechytnou, to je individuální záležitost. Ta nemoc je jen moje, já jsem si ji totiž přála.”

Odpočinek nepřichází a tak si říkám: “No fááájn, já, horečky, 2 týdny v posteli a o děti ať se stará někdo jiný! To by bylo! Bych ležela a odpočinula si.” Tak jsem vyslovila přání a teplota přišla ještě ten večer, horečky druhý den. Trvaly 13 dnů. 13 vyčerpávajících dnů ve vysokých horečkách, jednu noc i v křečích, s kašlem, v propoceném oblečení čtyřikrát za noc, bezmoci při dýchání, s migrénami takovými, že jsem myslela, že budu i zvracet. Každý zvuk mě bodal do hlavy jako jehlice. Cesta na záchod pro mě bylo zdolání hory. A já jsem měla možnost přemýšlet nad tím, proč se to všechno stalo. 

Jsem jako ten holub. Rozjetá v plné síle jsem to napálila do skla a teď schovaná v teepee musím uvažovat nad svým životem, abych mohla pokračovat dál. Takto nemocná jsem nebyla léta. Mám zánět průdušek, chřipku, nic se nelepší a horečky neustupují. Luděk je vhozen do vody, do řeky s víry a docela mu to jde. Umývá nádobí, obstarává kluky, po několika dnech se mě už ani neptá na blbosti typu: kde má tričko, kde má trenky? Kryštof jde poprvé do školky, a jde s tátou. Nevím, jestli mi to má být líto, jsem vyčerpaná, takže nad tím ani nedokážu přemýšlet. Mám pocit, že kdybych mohla, ukončím tu nemoc dříve. Vše mě bolí a občas pláču, ale ruku na srdce, někde uvnitř mě je nemoc stále vítaná. Říkám si, že musím během té doby v posteli přehodnotit svůj dosavadní život s kluky, můj přístup k nim, musím vše, co jsem dělala špatně, uchopit, rozebrat, kriticky zhodnotit a zbavit se toho nebo z toho těžit dál. Nemůžu být hysterická ukřičená matka. Protivná neschopná ženská.... Aha! Tak možná, že to nebude o klucích. Ale o mně. Mám pocit, že si o sobě poslední dobou myslím jen to nejhorší. Možná proto tady teď ležím v horečkách. Pořád se kritizuji za to, jak jsem ošklivá. Jak na sebe nemám čas. Jak jsem materialistická. Copak si neumím odříct blbou mikinu? Kupuji si kdeco. Jsem hloupá. Nic jsem nedokázala. Napsala jsem své dobré kamarádce, je to měsíc, neodepsala. Už pro ni nic neznamenám. Zakopala jsem se na vesnici s dvěma malými dětmi, takto jsem chtěla žít? Pochopila jsem, že toho mám před sebou hodně. Nemoc ještě dlouho potrvá, protože prvně si musím dát dohromady své nemocné já, pak teprve mohu uzdravit tělo. 

Maminky ze skupinky mi psaly, ať prý zkusím čínskou medicínu. Ale já vím, jak se uzdravit. Čínská medicína je rozhodně fajn, ale mně nepomůže. Já vím, co potřebuji. Předtím jsem vyslovila přání, teď se musím smířit sama se sebou, najít cestu ke spokojenosti, smířit se s nemocí, uznat její pomoc a rozloučit se s ní. V Chorvatsku jsem prvně na teplotu zkoušela 5klíč. Metoda, kdy se sám člověk uzdravuje svou myslí. Ale celá ta akce nenávisti a cesty k nalezení sebelásky už byla rozjetá, takže bohužel ani 5klíč ji nemohl zastavit. Je to jako když se Ivánek v Mrazíkovi rozhodne rychle někde udělat dobrý skutek a diví se, že i přesto je stále medvědem. 

Já vím, že o sebelásce, lásce, vesmíru a jiných věcech se teď píšou knihy, které některým způsobují kopřivku. Nechtěla jsem se ani náhodou dostat do spáru knih nebo internetových článků. Chtěla jsem zůstat sama sebou a když mám opět žít v lásce, chci žít v té, která jde ze mě a ne v té, o které píše kdejaké paní v lecjaké knize. Příliš jsem nepřemýšlela, jen jsem se snažila uklidnit, nebýt v noci vzteklá na Tadeáše, ač jsem byla celá propocená a on zrovna vyžadoval vytáhnout prso. Při každém mém záchvatu vzteku jsem si řekla, že ještě nejsem připravená uzdravit se. Kromě toho jsem najednou měla čas podívat se tři série seriálu, na který jsem se chystala před třemi lety, i v tom vidím pozitivum této nemoci :). 

Byl pátek večer, jedenáctý den horeček, a zase se mi teplota šplhala pomalu k 39C. Celá vyčerpaná, rozklepaná zimou, jsem se zase rozplakala. Doma jsme měli rodiče, kteří nám se vším pomáhali - s dětmi, s vařením, s domácností, s technickými záležitostmi, taťka dokonce umyl i okna. Za dva dny odjedou a vše zase bude na Luďkovi a příležitostně na jeho mamince, která má ještě další dvě vnučky. Je mi jasné, že nemůžu teď myslet na ostatní, ono se to nějak udělá, vše prospěje hlavně Luďkovi. Ale celá tahle nemoc je v prvé řadě o mně. Nemohu si říkat, že mě doma již potřebují. Já teď hlavně potřebuji pochopit sebe a pak mohu být zase i dobrou matkou a manželkou. Pátek večer jsem tedy ležela v posteli a rozloučila se s nemocí: “Děkuji ti, za všechno, co jsi mi dala, ale teď už tě více nepotřebuji, teď už odejdi.” 

V sobotu ráno se mi udělalo lépe. V neděli ráno ještě lépe. A dokonce teploměr přestal šplhat na 37C. Člověk si najednou uvědomí, jaké je to veliké štěstí být zdravý. Jak je to krásný pocit nadechnout se, po každé nemoci má člověk najednou zjemněné smysly, zelená je více zelená, strom je zázrak a děti jsou to největší štěstí, že by plakal dojetím celý den. Umýt si vlasy je blaho a slast :). Voda není samozřejmost a je úžasně osvěžující a očišťující. Od všeho. A můj muž pokácel staré keře před vchodem a před našimi okny. Dovnitř se dostalo pár pruhů světla, pár minut jsme v těch pruzích stáli a libovali si. Viděli jste pohádku Lotrando a Zubejda, že? :))

[divokaliska]

Milý Ježíšku 2018

Tak podzim nám ještě pořádně nezačal a rodina už se začíná ptát, co bychom chtěli k Vánocům. A protože si některá svá přání schovávám do Vánoc, představu nějakou mám. Tady je.... 

Nejvíce bych si přála, aby dárečků bylo co nejméně a abychom si společně užili kouzelnou atmosféru Vánoc, oslavili narození Ježíše Krista a byli prostě jen spolu. Tak snad tento seznam pomůže v rozhodování při pořizování dárků pro mě a pro kluky, abychom nebyli přehlceni a aby se nenakupovalo jen proto, že se přeci něco koupit musí. 

Já: Tatínek vždy kupuje parfém. Moc bych si přála parfém Mantra od firmy Kripa. Tento jeden dárek u rodičů by byl pro mě víc než dost.

U rodičů mého muže bych pod stromečkem mohla najít zase kuchařku. Kamila Rundusová vydává letos druhý díl Nejbarevnější kuchařky, tentokrát mexickou. 

Ludi, velmi přesná malá váha na domácí kosmetiku a nějaké ty nádobky jako minulý rok, však víš :)

Kryštof: Taťka bude chtít koupit auto, to je jasné. a já myslím, že jedno takové houkací auto, ať hasičské nebo jiné, bude pro Kryštofa největší radost.

U druhé babičky a dědy by mohl pod stromečkem najít velkého dinosaura (kdyby vydával zvuk nebo otevíral pusu, to by bylo!) nebo zubní kartáček. Není to obyčejný kartáček, funguje s aplikací, kdy děti čistí zuby sobě a zároveň i zvířátku ve hře a sbírají body. Zábava a také super věc, jak naučit dítě čistit zuby. 

Tadeáš:Tak tady se nám hodí eko pleny, nějaké velké balení :)

U druhé babičky a dědy by mohl najít Grimms duhu, ale je to celkem drahá záležitost, tak klidně může být něco podobného a levnějšího. 

Drobnosti od rodiny: prosím, nekupujte nám žádné oblečení, žádné zbytečnosti, žádnou kosmetiku. Naprosto postačí oříšky, rostlinné mléko, sušené ovoce, Kryštůfkovi se vždy hodí kvalitní spoďáry pro dvouleťáka (bude mít sice tři, ale trenky pro tříleté mu padají ze zadku), Tadeáškovi se hodí sušenky nebo křupky pro děti do prvního roku. Klidně mohou být i domácí :). Mně se hodí třeba nějaká malá kokedama nebo jakýkoliv sukulent ve skleněné maličké nádobě Zahrada na stěnu. Malé závěsné aerárium s tillandsií se cenově pohybuje kolem 200Kč. Nebo kaktus. 

odkazy:

parfém

https://www.krasanamiru.cz/produkty/kripa-mantra-eau-de-parfume-30ml/

zahrada na stěnu

http://www.gardners-eshop.cz/aeraria/

duha

http://www.grimms.cz/produkty/10670.html

kartáček

https://www.pilulka.cz/philips-sonicare-for-kids-hx6322-04?x=g&gclid=Cj0KCQjwlK7cBRCnARIsAJiE3MhgxvcQIup4ulFuYsCqlfSmV4GLl2NQPJ06gapg597WTcm-Q0eHofYaAoNoEALw_wcB

pleny

https://www.econea.cz/naty-ekoplenky-maxi-4-7-18-kg-economy-pack-46-ks/

[divokaliska]

Kolik opravdu stojí dítě?

Slýcháváme od známých, že prý ještě něco našetří, ještě prý vybudují nějakou tu kariéru, a ještě to a ono a tamto a támhleto a pak až si pořídí dítě. Nejspíš vládne utkvělá představa, že dítě je drahý špás. Tak jsem si dovolila zveřejnit můj seznam výbavy pro miminko a tím ukázat, že to jde spokojeně i s málem.  

V tomto článku píšu, jak to děláme my. Respektuji, že každá žena je jiná, každé miminko má jiné potřeby, každá domácnost je vedena rozdílně. To, co já pokládám za zbytečnost, může být nedílnou součástí výbavy jiné maminky. Tučným písmem vyznačuji vše, do čeho bylo potřeba investovat. 

KOČÁREK...Dostali jsme sportovní kočár THULE až v Kryštofově půl roce. Do té doby byl pouze nošený. 

MANDUCA...Tu jsem si koupila novou. A nedám na ni dopustit. Slouží nám denně. 

ŠÁTEK...Naučila jsem se ho vázat podle youtube a během šestinedělí jsem navštívila kurz. Placený. Šátek jsem měla půjčený. 

OBLEČENÍ...Nekoupila jsem si vůbec nic. Upřímně řečeno by to pro mě bylo plýtvání penězi. Oslovila jsem tři kamarádky, které měly malé děti a s jejich pomocí jsem mohla klidně čekat trojčata. Nové kousky jsme dostali. Pokud už jsem musela skutečně něco nakoupit, poohlížela jsem se jen po tom nejnutnějším na vinted.cz. Také jsem dost oblečení našla ve skříni na chatě - po mně, po tátovi :) 

MONITOR DECHU...Původně jsem ho chtěl půjčit. Později jsem si uvědomila, že bezpečnější bude mít dítě v posteli a být si blízko. Navzájem jsme cítili svůj dech. Monitor jsem nepotřebovala. 

POSTÝLKA...Doma jsme měli starou postýlku po Luďkovi, u našich po mně. První dítko nám v postýlce chvíli spalo. Druhé už ani jednou. Postýlka je pro nás zbytečná. 

PEŘINKY...Podobně jako postýlka. Hodila se mi prodyšná deka. První dítě jsem dokonce na začátku přikrývala ručníkem. 

PLENY...Maminka a tety měly schované pleny po svých dětech. Všechny jsem je vyprala a vyžehlila. Kamarádka mi uspořádala baby shower a já všechny poprosila, aby přinesli jen pár kousků látkových plen, které možná mají doma. Sešlo se mi takové množství, že jsem nemusela pleny převážet k mým rodičům, k dědovi ani k Luďkovým rodičům. Převážela jsem jen bambusové vkládačky a ty jsem si koupila. Pořídila jsem 30ks, jeden za 90Kč. Také jsem si koupila 5ks svrchňáků značky Bamboolik. Snapi sponky a pratelné ubrousky. Počáteční investice je větší, ale vyplatí se. Papírové plenky jsem koupila pouze do porodnice a na cestování. Dost jsem jich také dostala. 

DUDLÍK, LAHVIČKY, STERILIZÁTOR NA LAHVIČKY...Nic z toho jsem nekoupila. Dudlík jsme dostali, ani jeden z našich kluků ho nechtěl a já ani neměla v plánu šidítka nabízet. Sterilizátor jsme neměli. Ani ohřívač na lahvičky. Jednu lahvičku jsem dostala z druhé ruky a tu jsem využila, když jsem se od miminka vzdálila na víc než dvě hodiny. 

ELEKTRICKÁ ODSÁVAČKA...Tu jsem si koupila z druhé ruky. Použila jsem ji několikrát. A vlastně na ni nedám dopustit. Když jsem šla cvičit nebo jsme šli s mužem na večeři či koncert, mimčo mělo mléko připravené a já nemusela mít stres, že bude hladové. 

HNÍZDEČKO NA SPANÍ, ZAVINOVAČKA...Hnízdečko jsem si pořídila pro druhé dítě, abychom mohli spát všichni v posteli a starší mladšího nezalehl. Bylo zbytečné. Zavinovačku jsem dostala od kamarádky na baby shower. Pro mě zbytečná. Ovšem někteří bojácní členové rodiny si do ní mimčo rádi zabalili. 

KOSMETIKA...Vše si vyrábím sama. Takže jsem si našlehala bambucké máslo s meruňkovým olejem a toť vše. Měla jsem vatové špejle du uší, líh na pupík, vodu na oči (dá se ze světlíku vyrobit domácí), vzorky sudokrému, které jsem dostala v porodnici (jen pro jistotu, skoro nepoužívané) - lze vyrobit domácí zinková mast, krém proti slunci jsem vyrobila, mýdlo také. 

VANIČKA...Dostali jsme z druhé ruky, u druhého mimča jsem se jí zbavila. Velký zbytečný kus plastu.

PŘEBALOVACÍ PULT...Přebalovat se dá na posteli :). Měli jsme molitanovou podložku z druhé ruky, u druhého mimča jsem se jí zbavila. 

ODSÁVAČKA HLENŮ NA VYSAVAČ...Tu jsem pořizovat nechtěla. Nakonec vynikající pomocník. Koupená nová.

PRSA...Látkové vložky do podprsenky i klobouček (ten jsem používala týden při akutním rozpraskání bradavky při kojení, jinak nedoporučuji!) jsem dostala, olej jsem si vyrobila, lapače mléka (při onom popraskání, léčba mi trvala dlouho a já zkoušela kdeco) jsem dostala, gelové náplasti koupila a ty fakt nedoporučuji. 

NOČNÍK...Dostali jsem z druhé ruky. Tescoma skládací mísa na salát pro bezplenkovku koupená 3x, abych ji nemusela převážet. byla za skvělou cenu a je úžasná.

AUTOSEDAČKA...To je drahá záležitost. Musíte si prvně koupit vajíčko a pak od devíti měsíců větší autosedačku. My kupovali protisměrnou. 

LEHÁTKO...Posloužila místo něj autosedačka vajíčko.

CHŮVIČKY...Asi jsou vhodné na cestování. Neměli jsme.

LAMPIČKA...Doporučuji tlumené světlo na noční kojení. Koupila jsem si.

KOJÍCÍ POLŠTÁŘ...Dostala jsem, neupotřebila. 

NÁDOBÍ A JÍDLO...Neřešila jsem. Jídlo jsem pak dělala vlastní, na cesty kupovala skleničky. 

KOJÍCÍ OBLEČENÍ A PODPRSENKY...Nic z toho jsem prvně nekupovala, pak jsem si udělala radost kvalitní podprsenkou, ne úplně ten typ na kojení, ale příjemnou. 

Je toho hodně a nastávající maminky mají mnohdy pocit, že vše potřebují nakoupit a sehnat dříve, než dítě přijde na svět. Já bych řekla, že potřebujeme tak jednu třetinu věcí, které nám doporučují reklamy a obchody. Možná ještě méně. A vše lze sehnat z druhé ruky. Za děti jsem začala více utrácet v době, kdy začaly plavat (kurzy pro miminka), chodit (boty jsou drahá záležitost) a pak také za hračky a montessori pomůcky. Ale to je má vlastní slabost :) 

[divokaliska]

Vždy buď na straně tvého dítěte

Kryštof je nyní ve věku, kdy se s ním snaží navázat kontakt více a více lidí. V metru, ve výtahu, v kavárně. Občas na něj něco mluví ta hodná paní ze šestého patra, náhodný pán v parku se jej snaží utišit, paní v obchodě se ho ptá, jak se jmenuje a zda je tady s maminkou a jak se jmenuje jeho bráška, jestli ho má rád a bla bla bla...

Tyto konverzace většinou končí nějakou Kryštofovou negativní reakcí. A já se učím nehodnotit své dítě, neobhajovat a pozorovat spíše samu sebe. Jak reaguji v těchto chvílích já a po jakých cestách jsem v životě kráčela, že jsem došla až tady? Taky se vám stává, že při trapném rozhovoru v televizi je vám tak stydno, jako byste na té židli tázaného seděli vy sami? Červenáte se, když v divadle někdo zapomene svůj text? Když vaše kamarádka řekne nějakou hloupost před dalšími přáteli, máte tendenci přímo vytlačit ze sebe rádoby uvolňující smích? Tak to jste dost možná člověkem, který se snaží všem zavděčit a za celý život si v sobě nastřádal seznam správných reakcí na tu onu situaci. I já mám v sobě tyto kódy přístupností a nepřístupností pevně zakořeněné. A se svým učitelem sebepoznání - Kryštofem - jsem se dostala právě k lekci: vadí ti, co si o nás řeknou? 

“Ty máš ale krásnou tetovačku na ruce. To je sluníčko?” ptá se paní na recepci. “Nee!” zařve na ni Kryštof a běží za mnou. Ono “ne” neznamená to, že by Kryštof popíral sluníčko na své ruce. Jednoznačně jí dává najevo: nemluvte na mě, já se s vámi bavit nechci, já chci za maminkou! Tyto situace zažíváme dnes a denně. Kryštof často dostává záchvaty pláče a kolemjdoucí stejně tak často nenapadá nic jiného, než tomu malému chlapečkovi pomoci. Vzít ho za ruku, pohladit ho, zeptat se ho, co ho trápí a když to nepomáhá, tak ho hned ohodnotit: ty jsi ale ukřičený chlapeček. Anebo: tak velký a tak uplakaný. Nebo snad: kluci přece nepláčou! Fráze, které mi trhají srdce, reakce, které vše jen zhorší a Kryštof se dostává do panického záchvatu vzteku vleže na zemi a to klidně i na přechodě pro chodce. Já v té chvíli stojím opodál. Moje náruč je připravena obejmout, ale musí počkat, až bude připraven i Kryštof. Nemluvím, nekritizuji, neslibuji. Tedy pokud máme čas. Pokud někam spěcháme, stávám se já sama obětí situace a jeho křik mi brnká na nervy, škrtá o ně jako sirka o krabičku. A já si vždy opakuji, že lidé kolem neexistují, musí nám být jedno. Už se s nimi třeba nikdy nepotkám. Nemusím jim plnit představy o svém dítěti. Musím stát za svým dítětem. Pro něj tady jsem. Jsem jeho průvodce. Jen jeho. 

Dnes jsem dostala od Kryštofa pořádnou lekci. S kamarádkou jsme vyrazily do kavárny řešit pracovní záležitosti, a tak jsem Kryštofovi slíbila zmrzlinu. Fajn, dá si zmrzku a my dořešíme, co potřebujeme. Objednala jsem mu pohár se zmrzlinou, jeho milovaným horkým lesním ovocem, šlehačkou a hořičskými trubičkami. Skoro za stovku. Milá paní servírka nám pohár donesla a já si naivně a hloupě řekla, že by Kryštof mohl být vděčný a pěkně poděkovat. Tak říkám: Kryštofe, co se říká? (och, jak hloupá věta!). Servírka se k němu naklonila, že si jako na reakci počká. Kryštof chvíli přemýšlel a pak jí prskl do obličeje. Jo! V této chvíli by se hodila nějaká sebe ironická nadsázka jako třeba: no, tak tohle od nás rozhodně nemá. Haha. Ale já zčervenala a vysoukala ze sebe něco jako: pa-ne-bo-že... Teď jsem měla možnost příkladně Kryštofa pokárat a ostentativně mu vysvětlit, že tohle se teda nedělá a nepřímo ho onálepkovat, že to teda jako dělají jen pěkně zlobiví kluci. Nadechla jsem se, s kamarádkou jsme nad tím mávly rukou a bavily se dál. Vždyť on udělal jen to, co mu v té chvíli v jeho dětské hlavince přišlo vhod. Proč ho kárat? Servírka se zasmála a já své vnitřní já hned okřikla: okamžitě se za něj přestaň stydět a buď na jeho straně. Kryštof se jal požívati pohár rukama. Užíval si konzistenci celého obsahu skleněného pohárku a já se mu marně snažila vysvětlit, že tam má lžičku a že...a že to doprčic stálo skoro stovku!!!! Z kavárny jsme odcházeli s pláčem. Kryštof chtěl jediné, jednu blbou kopečkovou zmrzku v kornoutu, tu nedostal a tak jsem ho za límec tahala do auta a on vřeštěl: mrrrzkuuu mamíííí mrzkuuuuuuu!!!! 

Tak jsem se zase něco přiučila: nikomu nemusíš dokazovat, že tvůj chlapeček je hodné dítě a umí poděkovat. Nechej ho poděkovat samotného a ne na povel. Když se neprojeví tak, jak by sis ty přála, neznamená to, že zlobí. Nekupuj mu předražené věci, za které by měl být podle tebe vděčný. Kup mu obyčejnou oplatku, stejně nejvíc z celé zmrzky miluje ten kornout za dvě kačky!! 

[divokaliska]

Útěk

Nedávno jsem si uvědomila, že z mého života vymizely imaginární světy, imaginární přátelé, imaginární místa. Přitom celý snový svět byl významnou součástí mého života. Kde se tedy poděl?

Přibližně od deseti do dvaceti devíti jsem denně prožívala několik minut nebo hodin ve svém imaginárním světě. Stalo se to, když taťka koupil pořádná sluchátka já se díky nim mohla oddat hudbě, představivosti a tužbám. Občas jsem do svého imaginárního světa zatahovala i reálné kamarádky, a to nebylo příliš bezpečné. Mých pět bratrů přece nikdy neviděly. Později se mi občas stávalo, že jsem nebyla schopná rozlišit smyšlenou událost od skutečné. Chvílemi jsem si kladla otázku: a opravdu se to stalo? V mém imaginárním světě bylo vše do detailu vybarvené a já jsem pak v době puberty nevěděla, zda nepatřím spíše tam než sem - do podivné reality, ve které jsem jen nicotná nezajímavá bytost. Imaginací jsem léčila všechny své nedokonalosti. Byla jsem průměrná holka, zamlklá, vyhublá, se špatným vkusem, s poďobaným obličejem, odstávajícíma ušima, s talentem zrudnout kdykoliv, před kýmkoliv a jak nejčastěji to jde, s talentem oněmět a neodpovědět, rozplakat se, utéct. Pod dunivými tóny drsné hudby jsem si dokázala představit sebe samu v úplně jiném světle. Byla jsem chvíli obdivovanou a obletovanou holkou, byla jsem středem pozornosti a užívala si to. Dokonce jsem ze svého smyšleného jména udělala takový pojem, až jsem si byla skoro jistá, že i pán na zastávce metra, který si teď čte noviny, se o mně někde určitě dočte. Později tyto milované chvíle v imaginárním světě doplnilo víno, vodka, slivovice, dokázala jsem protančit celý večer s hloučkem přátel a přitom úplně sama v obýváku. Dokázala jsem se vzbudit s bolehlavem po šílené párty, na které jsem celé to šílenství vytvářela jen já sama. Příběhy se měnily, mé role se měnily (odzpívala jsem koncert, hrála jsem ve filmu, zachránila jsem člověka), imaginární přátelé přicházeli a odcházeli, vraceli se. Protože jsem žila podle svých představ nudný život průměrného člověka, který je schopen blbého bakaláře dodělat na třetí pokus a pracovat jako nějaká nezajímavá recepční na plný úvazek v hotelu (promiňte kamarádky recepční, nejste nezajímavé, tohle byl jen pocit ze mě samotné), myslela jsem si, že mě každodenní snění nikdy neopustí. Snaha něco změnit se u mé rodiny vždy setkala s nepochopením: buď šťastná za to, co máš a hotovo! Hm, tak jsem to, co nemám, hledala ve snech.

Odešlo. Odešlo ze dne na den! Dnes si dokonce někdy chci snění vynutit. Ale už mě nenapadá žádný příběh, který by mě naplňoval. Občas si představím vlastní hudební klip na určitou píseň, ale přátelé, tváře, jejich slova, mé činy, pohledy, pláč i smích, všechno je to pryč. Vše odešlo s příchodem mých dětí. A já jsem si uvědomila, že to prázdno po uznání a obdivu je zaplněno. Mé děti se na mě dívají jako na svatý obrázek. Já jsem ještě nikdy nepocítila takový příval lásky. Můj život je teď naplněn všemi emocemi, které potřebuji, až po okraj a nezbývá čas na smyšlené příběhy. Všechny je totiž teď skutečně prožívám. A hlavně. Jsem najednou na sebe pyšná. Ty dvě malé bytosti a také samozřejmě můj muž, obrátili můj život naruby a najednou můžu jít správným směrem. Jakoby skončilo období divoké roztrhané a nesourodé puberty a já došla konečně klidu a míru. Samozřejmě to není tak, že je u nás věčně klid a mír. Křik, pláč, vyhrůžky a výčitky jsou na denním pořádku, ale stav duše se za ty tři roky radikálně změnil. Mé děti si mě vybraly jako průvodce po tomto světě, dokud nebudou samy připraveny odejít a žít po svém. Kéž by z nich vyrostly duše moudré, bezstarostné a empatické zároveň, bytosti žijící bez sžíravosti strachu, bytosti statečné, které znají svou hodnotu a umí si samy sebe vážit. Kéž nepoznají trpitelský sebetrýznivý zármutek a jsou šťastné a svobodné. A kéž jsem jim dobrým průvodcem na této cestě k sebevědomí, aby se nikdy nemusely utíkat do světa imaginace, když budou hledat obdiv a uznání.  

[divokaliska]

Tajemství Velikonoc

Jsou tři dny v roce, které pokládám za magické a my bychom je neměli brát na lehkou váhu a být v ty dny opatrní. Je to Štědrý den, Velký pátek a den sv. Jána před rozbřeskem (respektive svatojánská noc). V tyto dny se dějí věci obzvláště záhadné - jeskyně vydávají své poklady, věštby z onoho dne se plní, předkové nám sesílají znamení a příroda má ohromnou sílu.

Velikonoce jsou v naší zemi vnímány jako svátky jara. Původem jsou to svátky židovské, po smrti Ježíše Krista také křesťanské, a tak byly vnímány po staletí i u nás. Ovšem dnes je má s Kristem spojené málokdo. Většina lidí ví, že se v pondělí chodí s pomlázkou, v každé chalupě se kopne panák pálenky a domů se jde “podvobraz”. Jo a taky je teď docela nově Velký pátek státním svátkem, takže se nepracuje. Skvělé. Fascinovalo mě, jak i tahle část národa, které nemá o smyslu Velikonoc ani ponětí, ještě nedávno volala po našich nádherných křesťanských tradicích, které dozajista s příchodem milionů jakýchsi ilegálních přistěhovalců z muslimských zemí zmizí. Ano mizí a to celkem úspěšně i bez imigrantů. Stejně tak je mi mnohdy smutno z toho, co se stalo z Vánoc. Hordy jídla, půjčky na hodnotné dary, jednoduše materiál a obžerství úplně zastínilo to, že se nám vlastně narodil Ježíšek. Zapomněli jsme, že kdysi nepřicházel jen naskládat dárky pod stromeček, ale také do našich srdcí. Tak když dnes máme ten Zelený čtvrtek, na co bychom v tento den neměli zapomenout? 

Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Ježíše Krista. U Židů se tomuto svátku říkalo Pascha a v tento den se jedla také specifická večeře, ve které nechyběl nekvašený chléb, skopové, hořké zelené byliny a víno. Moje maminka tradiční večeři do naší rodiny zavedla teprve před deseti lety, ale od té doby ji bez výjimky dodržujeme. Večeře na Zelený čtvrtek se tak pro mě stala podobně důležitou, jako ta štědrovečerní. Setkáváme se u stolu a připomínáme si, že před dvěma tisíci lety v tentýž den Ježíš Kristus večeřel naposledy. Vždyť tuto významnou večeři prožíváme znovu a znovu při každém proměnění eucharistie na mši svaté, kde má oplatek symbolizovat nakvašený chléb (po proměnění tělo Ježíše Krista). My míváme většinou pečeni se zelenými bylinkami. Letos vyrašil první medvědí česnek, a tak budeme mít večeři s česnekem a špenátem. Vhodné jsou i mladé kopřivy. Byliny teď mají neuvěřitelnou sílu. Probouzejí se po zimě, kdy všechno spalo. A pokud jsme byli moudří, “spali” jsme i my (naši předkové brali zimu jako období odpočinku, nejezdívalo se na hory či neskotačilo na plesech, odpočívala země, odpočívalo i tělo). Masopustem končí zima, doba postní nás připravuje na jaro a o Velikonocích plní nové síly vstupujeme do nového hospodářského roku. Staré zemřelo, nové se rodí. Země opět dává a my bychom měli s pokorou, úctou a vděkem brát. Rozlučte se s tím, co vám činí potíž. Trápí vás zlozvyky, nemoci anebo snad lidé, kteří to s vámi nemyslí dobře? Rozlučte se a buďte otevření přijmout vše nové a krásné, co vám tento rok nabídne. Nedávejte si žádná hloupá předsevzetí, prostě napište vaši starost na kus papíru a spalte papír a s ním i starost v sobě samém. Udělejte si čas na svůj rituál po večeři. Odpočívejte, zamyslete se nad tím, co vás tíží a pošlete to pryč. Ježíš po večeři meditoval v zahradě Getsemanské. Před několika lety jsem v té zahradě na hoře Olivetské byla také. Jsou tam olivovníky více než dva tisíce let staré. Kdyby stromy mohly vyprávět. 

Velký pátek je den nejpřísnějšího půstu. Je to den smrti a očisty. Naši předkové se chodili ještě za tmy očistit do potoka koupelí ledovou vodou, dívky si rozčesávaly své vlasy pod vrbami. Tento den je plný záhad. Nepokládejte nic za náhodu, na Velký pátek s námi mluví předci. Vše, co se nám stane, má nějaký význam a je dost možné, že se nám před očima zjeví řešení dlouhodobého problému či upozornění na událost, která se teprve stane. Musíme mít oči otevřené. Zapalte svíci blízkým zesnulým, jsou na Velký pátek s vámi. Jsem překvapená, kolik lidí v dnešní době na Velký pátek jí maso, kolik lidí jde za zábavou do hospody nebo dokonce ještě na ples. Tak je to přeci pátek, víkend před námi, navíc státní svátek. Rok má 365 dní. Zkuste si alespoň v tento den odpustit pozemské radovánky a rozjímat nad rozžatou svící. Uklidnit a následně otevřít svou mysl. Tato možnost se vám po celý rok již nenabídne. Že nevěříte v život po smrti? Tak to je pak jiná, to vám hospoda asi udělá větší radost. Ovšem jak říká doktor Radkin Honzák: Zaměřte se na něco jiného, pokud nevěříte v Boha, i když je. 

Na Velký pátek by se rozhodně nemělo manuálně pracovat. Jidáše pečeme již ve čtvrtek, zbytek příprav na oslavnou Velikonoční neděli probíhá v sobotu. Nemělo by se v žádném případě rýt do země. Předkové věřili, že ze země tak vytryskne krev a úroda bude špatná. Nepůjčujte si ani sami nic nikomu nepůjčujte. Předměty půjčené mohou přinést do domu kletbu. 

Přeji nám všem krásné Velikonoce, přijímejme sílu, kterou nám příroda dává a otvírejme oči před zázraky, které se dějí stejně, jako se na Velký pátek otevírají skály a vydávají své poklady.

[divokaliska]

Trpělivost

Snaží se spojit koleje, nejde mu to, hodí s nimi vztekle do dálky, zarazí se nad svým vztekem, zeptá se mě, co to je a vteřinu na to vztekle rozebírá zbytek kolejí, hází jednotlivými kousky do vzduchu, hází je po mně, po Tadeášovi, pláče, řve a zuří. A to vše jen proto, že mu nešla hned na druhý pokus spojit jedna jediná kolej k téměř hotové dráze. Povídám mu: “Trpělivost, Kryštofe! Musíš se naučit trpělivosti!” Ale jak může být můj syn trpělivý, když já sama s ním trpělivost nemám?

Máme za sebou náročný den. Opět jsem se nevyhnula křiku a hysterickým scénám. Lehce se nechám vytočit. A vždy si opakuji: “Tak tohle bylo naposled! Teď musím být klidná a vyrovnaná žena, spokojená bytost, musím předat svým dětem do života mír v duši a musím jim být příkladem.” Vykřičím se, omluvím se a slíbím si, že už to bude jen a jen lepší. Za hodinu křičím zase. 

Usínáme. Mám prostor pro mazlení se se svým starším synem, prostor pro láskyplné objetí, zpívání, čtení, prostor jen pro mě a pro něj, už je vše za námi, nyní můžeme odpočívat a říkat si, jak se máme rádi. Krásná chvíle. Vydrží mi to tak půl hodiny. Fajn, možná hodinu. Kryštof stále nespí. Opět mi dochází trpělivost a v myšlenkách opouštím jeho postel. Vidím samu sebe, jak sedím na gauči, popíjím víno, dávám si indickou placku s těmi skvělými dipy, co jsem na dnešní večer koupila, tulím se ke svému muži, řešíme něco důležitého, nebo se díváme na seriál. Tadeáš taky spí. Máme čas pro sebe. Vidím samu sebe ve vaně, kolem mě plavou plátky růží a já si užívám masáž svým domácím peelingem, který jsem si přeci na tu příležitost dnes vyrobila (tak jistě, že ho nepoužiji a za tři týdny se na něm objeví plíseň a poputuje do koše)...Ne, tak to nebude. Ten malý tvor prostě neusne a pokud usne, vzbudí se ukřičený Tadeáš - nosící dítě, které není rozhodně ochotné ležet samo na podložce déle než minutu! Prostě zase se svým mužem neprohodím laskavého slova, půjdeme spát nervózní, vzbudíme se zničení (děti se o to v noci postarají), muž odejde do práce s výrazem: díkybohu mizím! Vrátí se večer o hodinu později než obvykle - raději práce než ten cvokhaus doma. A tak je to pořád dokola. Takže uspávám a dochází mi trpělivost. Musím zpívat pořád dokola Mravenečka, Prší prší a Měla babka. Každou píseň zazpívám desetkrát. Ztrácím hlas. Kryštof zavírá oči a já si říkám: “To je tak krásné dítě, mám přeci takové ��těstí, že ho mám. Je velmi chytrý a jedinečný. Vždy na něj budu hodná! Potřebuje laskavou mámu.” Usíná, ty jeho dlouhatánské řasy padají s těžkými víčky. Skvěle. Najednou otevře oči a zařve: Prší! Abka! Mradenec! Mamííí, tuli tuli. Obejme mě, ale mé dojetí nad dokonalým děckem je pryč. Sakra! Tak on nebude spát? Plácnu ho přes prdel a bude klid! Pak si domlouvám, že mi nic neuteče, že vztekem jeho spánek neovlivním, nebo ano, ovlivním, ale ne tak, jak bych si představovala. Musím se trénovat v trpělivosti. Klid, o nic nejde. S Luďkem si pro sebe určitě alespoň půlhodiny najdeme. Opět zavírá oči, ano, je to tady! Usíná! Spíííí! Otočí se na druhou stranu a spí. Fajn, počkám ještě minutu! “Mamííí?? Auta a baky a kuleje!” Jáááá hóóóó.....!!!!

Později si říkám, jaké mám já vlastně štěstí, že mi do cesty přišel takový učitel trpělivosti. Vždyť tohle jsou cenné lekce. Kde jindy by se mi jich dostalo? Při vyšívání? Nebo vybarvování antistresových omalovánek? Nedávno mi maminka ve zprávě napsala, že výchova dětí je ve skutečnosti práce jen a jen na sobě samém. Je to přesně tak. Skrze své děti, skrze ten převeliký úkol jménem jejich výchova procházíme velkou změnou. Měníme se a naše staré já je nenávratně pryč. Říká se, že příchod dítěte ti změní život. Že už člověk nemůže vymést každý mejdan a mění se mu priority, to je to nejmenší. Život mění samotné bytí s dětmi. Nemůžu si věci udělat po svém, najednou mi ti malí lidé zasahují do všeho. Vždyť já už nemůžu být sama se sebou ani na tom záchodě! A pak se ty emoce projevují v celé kráse. Prostě tak, jak k tomu nikdy předtím neměly příležitost. Vztek! Agrese! Lítost! Všechno to jsou emoce, které na povrch vytlačilo mé vysoké ego. Kryštof mě jako učitel hází do vody. Nic nevysvětluje, nepomáhá mi zvládnout situaci, nezjednodušuje mi tu mou životní změnu, kdy ani na vteřinu nemohu být sama se sebou. Naopak. Tady ti něco nabídnu a ty se ukaž, jaký jsi charakter, jak to zvládneš! Já přímo toužím po míru, pokoji, laskavosti, trpělivosti a usmíření se. Kéž bych dokázala být takovým klidným pokorným průvodcem svým dětem do té doby, než samy vyletí z hnízda. Nedávno jsem se za to dlouze modlila, rozmlouvala s bohem, s vesmírem, představovala jsem si svou nicotnost a nicotnost svých problémů v kontextu celé velikosti vesmíru. Vesmír je plný čistých moudrých duší, který tento svět opustily, nebo které se teprve na zkoušku životem připravují. A já dostala tak velký dar a bez nějaké větší námahy se mi najednou v náruči objevily dvě z těchto mnoha duší. Mám přízemní starosti - kde budeme bydlet, koupit dům se zahrádkou 700m2 nebo 800m2? Koupit si ty předražené šaty nebo ne? Potřebuje Kryštof tohle drahé kolo? A bude chodit do soukromé Montessori školky? Jak to, že se narodíme na tento svět a ta moudrost z nás postupně vyprchá. Pak řešíme majetky, věci, požitky, prožitky, hovadiny... Dívám se na Tadeáše, jak je čistý. On ví! Ještě před rokem znal Pravdu a díval se nás z daleka. Teď je jen na mně, jak se tyto čisté duše budou dál vyvíjet, kudy budou kráčet, jak budou žít. V tom všem mohou rodiče pomoci jen do té doby, než je nechají jít svou cestou. A ta doba, kdy je na nás dítě závislé, je přeci tak kraťounká. 

Nedávno jsem zakřičela tak, že jsem v Kryštofových očích viděla strach. Jako každý čtvrtek jsem natáčela Tadeáše na mobil. Kryštof mi pořád lezl do záběru. Opět mi došla trpělivost a já zařvala: “Musíš to dělat? Řekla jsem stůj TADY!” Nevypnula jsem natáčení. Pak jsem si ten svůj křik několikrát pouštěla a plakala jsem u toho. Nebyl to můj hlas. Nebyl! Mnohdy si říkám, jak selhávám, jak jsem špatná matka, že takhle jsem si to nepředstavovala. Na skupince kojících matek, kam příliš často nechodím, jsem si vyslechla podobné příběhy. Matku už štvou vlastní děti, má všeho dost, chtěla by jim nejradši naplácat, jak toho všeho má už plné zuby. Díkybohu, jsem normální! To žena občas potřebuje slyšet. Být v kruhu dalších žen a potvrdit si, že každé to selhání je přirozenou součástí každé výchovy.

Kryštof mi rád nastavuje zrcadlo. Sedíme vedle sebe, hrajeme si a on najednou začne hystericky řvát. Usmívá se u toho. Je to hra. Hra na maminku. Hra na moc! Mohu se taky takhle odvázat jako moje máma a pořádně ji za něco vyhubovat? Po celém tom výstupu se ještě ožene a plácne mě. Udiveně se na něj dívám. Jo, jsem to já! Kryštof má neuvěřitelně dobrou paměť. Pozná, kudy jedeme autem, zda už budeme doma nebo u babičky. Pamatuje si melodie z filmů. Pozoruje nás a napodobuje. Jak moc ho tedy mohou mé ztráty trpělivosti ovlivnit? Co mu předávám svou neschopností ovládnout se? A jak po něm samotném můžu vyžadovat trpělivost???

Kéž bych více vnímala, jak chytrého syna mám. Když najde šroubovák, jde opravovat autíčko, protože to přece dělá Krteček v knize Krteček a autíčko. Kéž bych vnímala, jak zkouší mé vlastní ego a brala to jako vhodnou příležitost k další transformaci sebe sama k lepšímu. Kéž bych méně hodnotila své dítě, že neposlouchá, protože dělá vždy přesný opak toho, co mu řeknu: Nekopej do Tadeáše! Nenamáčej oblečení do vody! Nemačkej čudlíky na pračce! Co mi tím “zlobením” chce vlastně říct? Co se mám asi naučit? Tak v prvé řadě trpělivosti. A dál? 

[divokaliska]

Šestinedělí o nás třech (já, Kryštof a Tadeáš)

Jsem již měsíc matka dvou synů. Každý říkal, že na začátku to budu mít těžké. Já jsem si nic takového nepřipouštěla, vždyť jsem holka ze železa, která zvládne kdeco. 

V devatenácti jsem odjela do Anglie, kde jsem celkem zvládala dva zlobivé kluky a musela jsem se naučit spokojeně žít vedle jejich netolerantního náladového otce, na svou velkou cestu na druhou stranu zeměkoule jsem odcestovala úplně sama a neskutečně jsem si to užívala, vystudovala jsem vysokou jako jedna z prvních z našeho ročníku, dokonce jsem dostala prospěchové stipendium a navíc jsem u toho zvládla pracovat na plný úvazek v hotelu. No, také jsem tehdy vlastně vymetla každou párty, což nechápu. Na vše se pilně připravuji a řekla bych, že mě nic nepřekvapí. Vždyť jsem přečetla tolik knih o výchově, vím přesně, co musím dělat, aby oba kluci byli spokojení...tak jasně!

Období šestinedělí pro mě není těžkým obdobím jako pro jiné maminky. Nemívám žádné splíny a deprese, nepotřebuji nijak významně léčit své tělo a nabírat energii. Naopak mi přijde, že mám vždy po porodu všechny tu energii, kterou jsem devět měsíců postrádala. Tadeáše jsem porodila bez jediného zranění a hned jsem si připadala neuvěřitelně fit. Kde jsou nějaké lekce jógy a nejbližší bazén?!! Když se narodil Kryštof, ani jsem netoužila po tom, aby si Luděk bral nějaké to otcovské volno. Naopak jsem byla ráda, když nás přivezl domů a odjel do práce. Já začala mimino převlékat, přebalovat, koupat, fotit, uspávat...přivezla jsem si domů panenku na hraní a hned jsem věděla, jak ji držet, jak ji nosit, jak ji koupat v plné vaně vody. Je pravda, že horor s bolestivým kojením je pro mě nezapomenutelný (již jsem tady o tom psala), ale jinak jsem šestinedělí vnímala jako šťastné období. Ovšem s příchodem prvního syna do mého života vstoupil velký strach. Nemám ho za jeden ze symptomů šestinedělí, strach se usídlil na několik dlouhých měsíců. Cítila jsem se neskutečně šťastná, ovšem každou minutu mě trápila myšlenka, že o tu svou panenku přijdu. Představy tragédie, smrti a bolesti byly v mé hlavě jako doma. Po nějaké době jsem se přihlásila ke kamarádovi na kondiční jízdy. Vždycky jsem řídila celkem dobře, ale teď jsem to nedokázala. Celá rozklepaná jsem panikařila připlácnutá hrudí na volantu. Budu mít zodpovědnost za své miminko. Jak ho dokážu vozit a být při tom v klidu? Naučila jsem se tehdy jednu podstatnou věc - kriticky rozebrat své myšlenky a přehodnotit je. Přistoupit k té pomyslné hranici, které se bojím a říct si, že se teď musím rozběhnout a vyjít tak vstříc novým zkušenostem a dobrodružstvím, zajistit si tím rozběhem svobodu. Do té doby jsem byla zvyklá před hranicí přibrzdit a couvnout pár kroků zpět. Vždyť se nic neděje, že se za tu hranici nepodívám, hlavně, že jsem v bezpečí. Místo toho, abych si před jízdou autem představovala, co vše se může stát a co by bylo kdyby, místo toho, abych si říkala, sakra, co když je tohle ta naše osudová jízda a už se nikdy nevrátíme domů, místo toho jsem začala hecovat sebe samu: Tak jo! Chceš být samostatná? Tak jednou se to musíš naučit! Jednou musíš přejet Smíchov ve špičce, jednou musíš zajet do Chebu, do Litoměřic, pro Luďka do Holešovic, za rodiči do Beskyd! Chceš více dětí? Jak s nimi budeš jezdit městskou hromadnou? Tak teď to prostě udělej! Pokud vám přijde dnes oblíbené přirovnání s vesmírem hodně ezo, tak určitě postačí mé nejoblíbenější přísloví, které známe z čítanek, ale možná jsme se nad ním nikdy moc nezamysleli: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. A náš život bude vždy takový, jaké vysíláme signály (třeba vesmíru :)). Když se budeme bát, stěžovat si a lenošit, náš život bude plný neúspěchu a nevyrovnanosti. Můj strach začal pomalu upadat a na jeho místo se dostavila čirá pýcha na sebe samu. Ovšem netajím se tím, že se před každou jízdou pomodlím. Ostatně proč si myslíte, že náš prvorozený dostal jméno po patronovi motoristů a cestovatelů? 

Na šestinedělí s Tadeášem jsem se těšila. Jen jsem se trochu obávala toho, jaké to bude i s Kryštofem. Teď nebudu mít čas pečovat jen a pouze o svou novou panenku. Bude u toho kluk plný otázek, dojmů, nálad a neustálých potřeb. Zase jsem se cítila “železně”. Jasně, že si Luděk nemusí brát volno. Postarám se o kluky, navařím, napeču, uklidím, ještě začnu zase vyrábět kosmetiku a samozřejmě u toho všeho budu vypadat dobře! Občas jsme měli návštěvy, za které jsem moc ráda, protože mi pomohly s Kryštofem a já mohla ležet s miminkem a tulit se a kojit. Přesně tak jsem si to představovala. Jenže když návštěvy odjely, pořád ve mně přetrvával ten pocit, že šestinedělí je přeci JEN o mně a o miminku. A to už nebyla žádná pravda. Myslím, že v celé téhle myšlence se zobrazí můj hlavní problém. 

Tadeáš je roztomilý tak, že to snad už ani více nejde. Může se pokadit až na záda, může mě totálně celou poblít, může řvát jako pominutý, za vše si vyslouží reakci ťuťuňuňu. Zato Kryštof cokoliv provedl, provedl v mých očích schválně. Vždyť mi to všechno jen ztěžuje! Teprve včera jsem si to všechno uvědomila: pokládala jsem ho za velkého dvouleťáka, který přeci dostal jen to nejlepší - byl nošený v šátku, dlouho kojený, spí s námi v posteli, teď prostě musí vyklidit pole pro Tadeáše! Je načase, aby více přilnul k dalším členům rodiny. Jenže on už se v noci nechce tolik tulit k tatínkovi jako ke mně. A k babičce nepřiběhne se svým klasickým radostným zvoláním “babííí”, ale drže se mé nohy jako klíště, pak natahuje ručičky a říká to své tisíckrát denně omleté slovo “hopiki”. Já odpovím jako vždy: “Teď tě nebudu brát hopiki, vidíš, že nesu miminko, jdi za tátou nebo za babi.” Vždyť je už velký!!! 

Měsíc před porodem onemocněl a ta rýma se zdála nekonečná. Neustálý kašel, plný nos, do porodnice za mnou ani nemohl, protože byl opět nemocný. Pak se to doma o něco zlepšilo, až asi po třech týdnech dostal zase horečky: jasně, jsou chřipkové epidemie, říkali všichni. Ale kde se vzala chřipka u nás, když nikam nechodíme? Pomalu mi začalo docházet, že tohle musí být spojené s psychikou. Luděk i moje maminka to samozřejmě zavrhli, že prý je to šťastné děcko a že prý to má z toho, jak mu při přechodu z domu do auta neoblékám bundu. Myslím, že jsem Kryštofa vždy otužovala a že jeho imunita slabá není. Tohle je prostě jasný důsledek ztráty pozornosti z mé strany. A možná nejen toho. 

Mé dny s Kryštofem a Tadeášem se staly jednotvárnými a hlavně někdy dost otravnými. Bylo skvělé, když měla přijít návštěva, nebo jsme šli k sousedce Terce na kafe a Kryštof měl o zábavu postaráno. Já jsem mu tak nemusela pouštět televizi, abych měla chvíli klidu na sebe a Tadeáše, no a taky samozřejmě na vaření a domácí práce. Nonstop zapnutá televize mě trápila a říkala jsem si, jak jsem strašná matka a jak budu mít omezené dítě, které místo papíru a pastelek bude jen fascinovaně koukat na hovadiny v televizi. Ale i přesto jsem ji každé ráno zapnula a pak v době nemoci jsem tohle všechno přestala řešit. Navíc mě na uklidňující myšlenky přivedla poporodní dula Lucka: “A jak bys brala to Kryštofovo koukání se na televizi, kdybys nikdy nečetla žádné články, jak je televize škodlivá?” No, brala bych to jako příjemně strávený čas u několika dětských filmů se svým synem a s miminem v náručí. Vždyť šestinedělí jednou skončí a začne jaro a procházky a zoo a dinopark a botanická zahrada. Když už přeci jezdím tolik tím autem :). Ovšem když Kryštof neseděl před televizí, sám si hrát nedokázal, a já se cítila jeho nekonečnými potřebami víc a víc omezována a stresována. Tak vylil kafe na koberec a ubrus, počůral se na karimatku, rozpatlal banán do povlečení, nechtěl dvě hodiny usnout a křičel a křičel (zatímco já chovala v jiné místnosti křičícího Tadeáše), nejedl a nejedl a nejedl, kňoural a kňoural a kňoural a pro mě začalo být vše příliš neúnosné. Křik a řev z mé strany byl na denní pořádku. Začala jsem používat věty, které jsem nikdy nechtěla vyslovit: Odtud nepůjdeš, dokud to nesníš. Víc se o tom nebudeme bavit! Já už ti fakt nasekám! Někdy jsem vypěnila do té míry, až jsem měla pocit, že se otřásá celý dům. Chytila jsem Kryštofa za ručičku a tahala ho do postele: Tak! A teď budeš spát, protože já.... musím chovat plačící miminko (copak neslyší, že pláče?!), musím udělat to a ono, chci se taky najíst! Po každém takovém výbuchu jsem si řekla, že je fajn mít možnost se omluvit. A vždy se omluvila. Jenže to mi nezabránilo v pozdějších dalších výstupech. V době Kryštofových vysokých teplot navíc začal dost nepříjemně z plna hrdla řvát i v noci, třeba desetkrát za noc a to už docházela trpělivost i jinak klidnému Luďkovi, který byl celý týden v práci jako mátoha. A já šťastná, že jsem ukojila a uspala Tadeáše, jsem se otáčela hned na druhou stranu ke Kryštofovi, abych z něj dostala odpověď na to, co se vlastně děje a minutu na to naštvaně zase kojila a uspávala opět křikem probuzeného Tadeáše. V noci jsem začala využívat dudlík. Opět s černým svědomím, že dítěti místo sebe šoupnu do puse šidítko, umělou náhražku, vždy jsem přeci byla proti dudlíku! Ale řekla jsem si, že na to musím pohlížet podobně jako na tu televizi. Prostě ho teď musím brát za přítele, ne za nutné zlo. A faktem je, že bez dudlíku, kdy Tadeáš potřebuje už jen cucat a uklidňovat se, bych oba asi nezvládla. 

Snažila jsem se najít si na Kryštofa čas, když Tadeáš spal v šátku. Jasně, jsem tady ještě já a moje potřeby, které prostě někdy ukojeny nejsou, ale co se dá dělat. Budu se snažit si urvat nějaký čas pro sebe třeba večer (blbost!). Tak jsme skládali puzzle, doplňovačky, říkala jsem si, že si konečně vyrobíme Montessori domácí hračky a budeme tvořit. Ovšem když mi to včera všechno došlo, když mi to vpálilo do obličeje jako bumerang, došlo mi i to, že ty Montessori hrátky děláme kvůli mně, já si odškrtnu kolonku “společné vzdělávání” a je to! Navíc u toho odesílám smsky, odpovídám na maily, míchám na pánvi oběd, jsem opět železná supermáma. Už se neumím zastavit se svými dětmi a jen být! Jasně, večer si dám sklenku vína nebo latté a koukám s Luďkem na seriál, ale pořád v té chvíli uvažuji, co vlastně všechno ještě musím udělat a do mobilu si píšu dlouhý seznam úkolů a aktivit na zítřek. 

A co se tedy včera stalo? Byl to jeden z nejtěžších dnů. Dala jsem si vysoké cíle a chtěla je splnit všechny! Uklidit byt, vyluxovat, jedeme přeci na týden pryč, vynést odpadky, vyčistit kompostér, zas se mi tam přemnoží mušky, až budeme mimo domov, nakrmit děti, uspat je, vykoupat se, umýt si vlasy, ať jsem taky krásná žena a ne “Mařa zpod vořecha” (to slyšel Luděk na Valašsku a občas to použije, takže žádná Mařa! no a pak vykoupat děti, namazat je, učesat, ostříhat jim nehty, sbalit! Ano sbalit všechny ty potřebné věci do pěti tašek, naložit to do auta, včetně kočáru, kočky a samozřejmě těch dvou dětí! A dojet pro Luďka do Holešovic. Dopadlo to tak, že jsem asi dvě hodiny běhala po bytě nahá, protože jsem se po své minutové sprše už nestíhala obléct. Běhala jsem od jednoho křiklouna k druhému a křičela jsem i já sama! Nesmím na nic zapomenout! Bryndáky, moje bezkofeinové kafe, pilník, dudlík! Ten dudlík! Vytáhnout varnou konvici z elektřiny! Kryštof šel spát a opět kňoural a řval a mně ten jeho křik náramně drze brnkal na nervy, když už jsem si je sama dost pocuchala tou honičkou. Takže následovala scéna, kdy se stěhoval z obýváku do ložnice a zpět do obýváků pod deku a do toho slzy a nářek. Pak mě to konečně napadlo. “Fakt už se na to vyser!” Pustila jsem z hlavy, co všechno musím, a to není jednoduché. Stává se mi, že se dětem věnuji, ale myšlenkami jsem jinde. Nelehla jsem si ke Kryštofovi, ale sedla jsem si k němu, naklonila se nad něj a hladila ho. Poprvé po dlouhé době VĚDOMĚ! Byla jsem s ním a soustředila se jen a jen na něj a na jeho vlasy a přemýšlela jen a jen nad ním. Nemyslela jsem na to, že si za chvíli dám pozdrav slunci a koupel a že musím pochovat Tadeáše a vytřídit odpad! Celá má mysl patřila Kryštofovi. Není to jako uspávat ho a říkat mu: “Jsme tady s tebou, tak neplakej” a přitom si ťukat do mobilu. Nebo si myslet: “Usni už! Chci taky čas pro sebe a tvého otce! Dám si deci vína!” Kryštof do tří minut usnul. A spal velmi tvrdě a bez jediného převracení se. A to jsem kolem něj běhala a balila věci, v reprácích nám hrát Chopin a bylo celkem rušno. A on spokojeně spal: Maminka mě neodsunula na druhou kolej, byla se mnou!

Naomi Aldort ve své knize Vychováváme děti a rosteme s nimi napsala: “Kdybyste byli vždy přítomni se svými dětmi, nepotřebovali byste tuhle ani žádnou jinou knihu.” Tak jsem si říkala, že na tom není nic těžkého. Budu s nimi prostě přítomná. Budeme na sebe napojení, vše společně probereme a vyřešíme. Jenže ten můj svět se s tím napojením se pořád pral. A pak tím víc, když se má mateřská mysl ženy v šestinedělí obrátila zcela na miminko. Až včera jsem ochutnala sílu skutečně vědomého napojení. Je to zvláštní. Mám pár kamarádek, které mají dva syny s podobným věkovým rozdílem. A často říkají, že ten mladší je  miláček, ale se starším si neví rady. Dělá scény, má záchvaty vzteku a vzdoru. Tak si říkám, není to tím, že ten mladší je s nimi prostě stále napojený, ale ten starší měl už zastávat funkci staršího bratra, který příliš pozornosti již nepotřebuje? Po včerejšku mám pocit, že Kryštof té pozornosti potřebuje mnohem víc než Tadeáš. Ještě netuším, jak to skloubím, jak to zvládnu a změním, ale pořád se učím. Tak snad se mi to povede. Snad budou oba mí kluci šťastnými, spokojenými a zdravými dětmi, které na sebe nemusí upoutávat pozornost vysokými horečkami. A budou mít ve mně jistotu bdělé vědomé pozornosti, kdykoliv si o ni řeknou. 

[divokaliska]

Přírodní domácí kosmetika

(edit: v současné době je výroba pozastavena, vzniká regulérní značka :), tak se těšte :))

V TOMTO PŘÍSPĚVKU SE NACHÁZÍ VEŠKERÉ INFORMACE O MÉ PŘÍRODNÍ DOMÁCÍ KOSMETICE, KTEROU VYRÁBÍM PRO SEBE, RODINU, SVÉ ZNÁMÉ A JEJICH ZNÁMÉ NA OBJEDNÁVKU

Již nějakou dobu nekupuji téměř žádnou hotovou kosmetiku, ale vše si vyrábím sama v domácích podmínkách z kvalitních ingrediencí v bio kvalitě, které buď objednávám z osvědčených zdrojů nebo vyrábím sama. Svou kosmetiku nešidím, pracuji s vydezinfikovaným náčiním, vše nejprve zkouším na sobě a na své rodině a nechávám si vzorek každého hotového produktu, abych ho mohla nějakou dobu testovat. 

Licence a certifikát: Nic takového nevlastním, proto vyrábím kosmetiku jen a pouze pro svou rodinu, své známé a jejich známé. Veškeré mé ingredience pocházejí z ověřených zdrojů, takže certifikáty mají. Ovšem má kosmetika je skutečně jen domácí produkt. Neprodávám pod žádnou vlastní značkou, nenabízím produkty veřejnosti na internetových stránkách nebo osobně na různých trzích. Ve své skupině na facebooku “Svobodný bylinkový domov” píšu jen o produktech, které se mi povedly, přidávám recepty a pokud je zájem, můžu produkt i prodat za cenu ingrediencí a drobnou přirážku za výrobu. Primárně však lidi (obzvláště maminky na mateřské dovolené, které si pro sebe a své děti příliš drahou přírodní kosmetiku dovolit nemohou) nabádám k vlastní výrobě a ráda s receptem i výrobou pomohu. 

Výdělek: Pokud má někdo o mé produkty zájem, ráda prodám. Výroba a prodej kosmetiky pro mě NENÍ VÝDĚLEČNOU ČINNOSTÍ, proto prodávám za cenu ingrediencí s přirážkou za práci s výrobou, která je VŽDY maximálně do stokoruny na jeden produkt. Chápu, že mnohdy ženy nemají tolik času, aby si kosmetiku vyrobily samy a že nemají doma zrovna potřebné ingredience, které si vždy musí koupit ve větším množství než zrovna potřebují. A protože pro mě výroba velkým koníčkem a ingrediencí mám doma spoustu, ráda produkty vyrobím. 

Ingredience: Veškeré ingredience pocházejí primárně z eshopů kosmetikahrou.cz a ekokoza.cz. Vybírám ingredience v bio kvalitě, avšak také za rozumnou cenu. Do kosmetiky nepřidávám žádné nevhodné látky, které se běžně nacházejí v komerční kosmetice. Výsledný produkt je vždy čistě přírodní. Pracuji s másly, oleji (pokud možno české výroby), jíly, esenciálními oleji (přidávám dle typu pleti, dle ročního období atd, protože vím, že ne každý esenciální olej může dělat dobrotu), bylinkami (převážně vlastní sběr), přírodními konzervanty (používám jeden syntetický konzervant - cosgard, který je schválen Ekocertem pro použití v přírodní bio kosmetice). Má kosmetika je vegetariánská, ovšem ne veganská (používám také ingredience jako včelí vosk, kozí mléko, med atd.). Ovšem na veganské kosmetice (či receptu) se můžeme také domluvit. 

Trvanlivost: Produkty jsou čistě přírodní, jejich trvanlivost není stejná jako u produktů z drogerie. Krémy s hydroláty či aloe vera gelem vydrží přibližně 3 měsíce. Ale mohou i déle. Másla vydrží dlouho. Masky a peelingy také. Jen peeling s jahodovým pudrem by se měl spotřebovat rychleji, tam není žádný konzervant a obsahuje aloe vera gel. Může se stát, že se voda oddělí od olejové části, to není na závadu, ale produkt pak nedosahuje požadované konzistence. Nejčastějším jevem zkázy je plíseň. Já každou lahvičku i pomůcky na výrobu pečlivě desinfikuji alkoholem. Plíseň se však může zanést i z nečistých rukou. Budu ráda, když mě budete informovat, pokud produkt nevydrží ani tři měsíce. Ale to se stává opravdu výjimečně. 

Lahvičky a obaly: Snažím se o maximální recyklaci. Proto občas dávám produkty do ne příliš vzhledných lahviček a skleniček. Velmi ocením, když při předávání produktů donesete domácí krabičky od starých krémů, mastí nebo pudrů z lékárny, prostě cokoliv. Na přání dám produkt do tmavého skla, které ovšem stojí přibližně 50 Kč. Ale můžete ho používat neustále dokola. Hlavně nic nevyhazujte :). Já sama se snažím, aby i ta lahvička nějak vypadala, ale ne vždy je to tak snadné, pokud zrovna nechci nakupovat desítky plastových kelímků. Děkuji za pochopení. 

Poštovné: Většinou se známe, tak preferuji osobní kontakt, osobní předání. V Praze mi nejvíce vyhovuje (budu jezdit se dvěma dětmi) centrum, Chodov(!!!), Jižní město, Pankrác. Na Moravu občas jezdím a pohybuji se v místech: Frýdlant n.O., Rožnov p.R., Frýdek Místek. Pokud to jinak nejde, pošlu produkty poštou za 100 Kč. 

Výroba a workshop: Občas se mi podaří zorganizovat vlastní workshop. Minulý rok jsme s maminkami na mateřské vyráběly krém proti slunci (celkově nás hromadná objednávka ingrediencí vyšla výhodně), letos jsem měla workshop v rodinném centru Zastávka. Ovšem klidně se pustím i do výroby přímo s vámi. Můžete přijít na kafe, i s dětmi, vyrobíme mýdla, másla, cokoliv, povykládáme si o kosmetice a co vím, ráda prozradím. Co nevím, tomu se dopídíme :) 

Přidávám informaci o workshopech - již proběhly 3 na naší zahradě. Jde o celodenní akce, kde si vyrábíme cca 7 výrobků, jídlo vařím provšechny a snažím se, aby bylo skutečně speciální, nechybí relaxační koutek s čerstvými maskami, lázní pro nohy a máslem, swap oblečení, výborná káva s různými druhy mlík. Myslím, že to zatím pokaždé stálo za to! :)

MÉ OSVĚDČENÉ PRODUKTY, KTERÉ PRO VÁS RÁDA VYROBÍM, SEZNAM INGREDIENCÍ A CENY...NE VŽDY MÁM DOMA VŠECHNY INGREDIENCE, OLEJE MŮŽEME SPOLEČNĚ VYBRAT I JINÉ NEBO JIM PODOBNÉ...

1. TĚLOVÁ MÝDLA (cena za kus u všech mýdel 150 Kč, cena ingrediencí za kus se pohybuje kolem 70-75 Kč), cena šampuku je 150 Kč

luxusní mrkvové mýdlo s meduňkou

složení: olivový olej, kokosový olej, mrkvový olej, bambucké máslo, destilovaná voda, hydroxid sodný, domácí mrkvová šťáva z bio mrkve, mrkvový prášek, EO meduňka, sušená meduňka, zlatá mica na ozdobu

Tohle mýdlo je vyráběno tradiční metodou za studena (měsíc zraje a vyprchá z něj veškerý hydroxid sodný). Je RAW a VEGAN! Hodí se spíše pro ženu, která chce být rozmazlována kvalitním mýdlem a nemá žádné vážnější problémy s kůží (ekzémy, lupénka atd.)

mýdlo jahody s kozím mlékem pro citlivou pokožku

složení: olivový olej, kokosový olej, bambucké máslo, mandlový olej, kakaové máslo, destilovaná voda, hydroxid sodný, kozí mléko, jahodový prášek, meruňkový olej, růžová mica na ozdobu, razítko raženo s aktivním uhlím

Mýdlo je vyráběno tradiční metodou za studena (měsíc zraje a vyprchá z něj veškerý hydroxid sodný). Je určen pro citlivou pokožku, neobsahuje esenciální oleje, obsahuje samé oleje šetrné k problematické pleti a kozí mléko na zklidnění.

tuhý šampón

složení: olivový olej, kokosový olej, ricinový olej, jojobový vosk, bambucké máslo, konopný olej, kakaové máslo, destilovaná voda, hydroxid sodný, EO rozmarýn, sušená kopřiva, prášek z pravého hedvábí, v černé části mýdla: přírodní henna, marocký jíl, neem prášek, hedvábí, aktivní uhlí

Šampony velmi často obměňuji, ale výše uvedené složení je základní. Rozhodně v žádném šamponu nechybí jojobový olej (vosk) a ricinový olej. Dále přidávám vlastní konopný nebo rozmarýnový, brutnákový, ylang ylang hydrolát, esence zůstává stejná, z bylin střídám kopřivu s lopuchem. Vyráběla jsem i čistě černé mýdlo, nyní však dávám jen černou vrstvu k základu šamponu. V černé části šamponu jsou blahodárné prášky - neem proti lupům, lupénce, svědivé pokožce hlavy, ale také proti různým dalším parazitům a mykózám (dokonce i vším), aktivní uhlí proti mastnotě atd. Mýdlo se může použít i na tělo, ale PRIMÁRNĚ JE URČENO NA VLASY. Dávám do něj jen to nejlepší a sama si ho opravdu nemohu vynachválit. Po umytí doporučuji kyselý oplach (malinový, granátový nebo jablečný ocet). Vlasy po něm bývají pevnější, hustější, silnější a lépe drží v účesu. Nebývají jemné a lehké jako po použití klasického šamponu. Kondicionér netřeba. 

dětské mýdlo

vyrábím vyloženě jen na přání - měsíc pak zraje, takže se na něj čeká

složení: olivový olej, kokosový olej, bambucké máslo, syrovátka, destilovaná voda, hydroxid sodný, med/mateří kašička, sušený květ heřmánku, EO mandarinka (jen zlehka) 

Mýdlo je určeno na dětskou pokožku. Příliš nevoní, méně pění, je velmi jemné a šetrné k pleti. Dává se na houbičku a umyje se jím celé tělo, případně i krátké vlásky. Můj syn má mírnou formu atopického ekzému a používám na něj jen tohle mýdlo. Výsledek je skvělý. Pozor! Může se vyskytnout alergie na heřmánek. 

šampuk ...150 Kč 1 ks

složení: sodium coco sulfate, voda (bylinkový výluh, konkrétní hydrolát na přání), bambucké máslo, jíl, mořská řasa, olej (ricinový, konopný nebo brutnákový), esence volitelná

Šampuk je menší než mýdlo, ovšem déle vydrží, neubývá tolik, hodně pění, krásně čistí pokožku hlavy a vlasy. Podle mého názoru jdou vlasy o něco málo obtížněji rozčesat. Šampuk se nevyrábí ve velkém, takže lze udělat jeden konkrétní na přání a je použitelný již 48 hodin od výroby. Jeho pH je nižší než u mýdla, nemusí se dávat na vlasy po umytí kyselý oplach. Obsahuje sodium coco sulfate, což je aktivní látka, která čistí a způsobuje kvalitní pěnu. Ovšem není to zcela přírodní záležitost, po dlouhodobém užívání se může pokožka hlavy vysušovat (tohle je jen upozornění, stále je složení milionkrát lepší než u kteréhokoliv komerčního šamponu, nebo dokonce i přírodně se tvářících produktů). Šampuk neboli bar můžete znát od firmy LUSH, která ho prodává za necelé tři stovky. 

2. MÁSLA NA TĚLO

lotion bar (1ks 100 Kč)

Lotion bary jsou tuhá másla na tělo. Nenosíme je v kabelce (rozpouští se při doteku rukou a máslo bychom pak měly všude), ale dáváme je na talířek k vaně nebo umyvadlu. Krásně drží tvar a postupně z nich uždibujeme a roztíráme po celém tělo, obzvláště na nejsušší místa - kolena, lokty, ale i těhotenská břicha, prsa atd. Základní složení je stejné, obměňuje se vůně, byliny a koření

složení: bambucké máslo, kokosový olej, včelí vosk, kakaové máslo...dále čokoláda a čokoládový extrakt, stříbrné glitry ... sušená meduňka a EO citronová tráva ... šípkový olej, sušená skořice, EO pomeranč, zlatá mica ... sušená levandule a EO levandule

dětské máslo na tělo (50g 200 Kč, 100g 400 Kč, 200g 700 Kč)

složení: bambucké máslo, meruňkový olej, panthenol, EO mandarinka, vitamín E

Nejvhodnější máslo na tělo pro děti. Klidně i pro miminka. Osvědčilo se mi nejlépe ze všeho, co jsem na syna kdy používala (různé olejíčky, drahá kosmetika z lékárny). Samozřejmě se hodí i čisté bambucké máslo. Tento produkt si hravě vyrobíte doma sami. Já ho na syna používám již rok a vždy okamžitě uklidní ekzém, podrážděnou kůži od slunce, cokoliv. Je možné přidat i konopný nebo makový olej, ale tohle jednoduché složení je víc než dostačující. 

dámské máslo na tělo (100g 400 Kč, 150g 550 Kč, 200g 700 Kč)

a) růžové (složení: růžový olejový macerát vlastní výroby, bambucké máslo, šípkový olej, kukuřičný škrob, růžový jíl, esence mohou být volitelné - např. růže, geránium, fialka atd.). Tohle máslo je pěstící pro ženu, která miluje kvalitní kosmetiku a péči o sebe má jako zasloužený denní relax :))

b) elixír mládí (složení: bambucké máslo, vlastní konopný macerát, mandlový olej, mangové máslo, jojobový olej, šípkový olej, esence mohou být volitelné: levandule, pačuli, cedr, citron atd.). Tohle máslo je pro ženu, kterou trápí celulitida, strie, povadlý hrudník či vysušená kůže. 

c) makové šlehané máslo (složení: bambucké máslo, makový olej, vanilkový macerát, EO citronová tráva, vitamín E, semínka z vanilkového lusku). Tohle máslo se hodí především na zimu, makový olej krásně prohřívá, může se používat i na pleť (ale pozor, je bez hydratační složky), zklidňuje a pomáhá s ekzémy. Klidně se jím i namasírujte. 

d) máslo pro těhotné ženy (složení: bambucké máslo, avokádový olej, makadamiový olej, šípkový olej, trnkový olej, pupalkový olej, vitamín E, EO fialka). Tohle máslo se hodí jako prevence proti striím. Fialka zklidňuje nervozitu před porodem. 

e) volitelné máslo dle vlastní potřeby (složení: bambucké máslo, volitelná směs olejů, volitelné domácí maceráty - růžový, vanilkový, konopný, rozmarýnový, šeříkový, levandulový atd., volitelné esence, vitamín E, volitelné - panthenol)

3. PLEŤOVÉ KRÉMY (ceny se liší dle množství použitých hydrolátů, množství dělám pouze 50g, krém by se mohl dříve kazit než např. tělová másla, a proto nemá smysl odebírat větší množství, raději mít vždy po ruce čerstvý produkt)...trvanlivost min. 3měsíce

JARO / LÉTO hydratační krémy (50g 300 Kč) do letních krémů možnost přidat malinový olej jako ochranu před slunečními paprsky

a) zralá pleť (složení: chrpový hydrolát, růžová voda, oleje kaméliový - čajovník nebo třešňový, pupalkový, makadamiový, bambucké máslo, emulgační vosk, včelí vosk, EO lotos, EO okurka, cosgard). Krém jemné konzistence s vysokým obsahem vody. Vhodný pro unavenou pleť, kterou trápí vysušení, vrásky a kruhy pod očima.

b) mladá pleť (cca do 25-30 let) (složení: aloe vera gel, růžová voda, hydrolát z máty peprné, oleje meruňkový, mandlový, vanilkový nebo růžový macerát, olivový skvalen, jojobový vosk, bambucké máslo, včelí vosk, emulgační vosk, EO máta a zelený čaj nebo levandule (volitelné), cosgard

PODZIM / ZIMA mastnější a hutnější krémy (50g 200 Kč)

a) zralá pleť (složení: oleje pupalkový, makadamiový nebo pistáciový, makový nebo trnkový, šípkový, třtinový skvalan, emulgační vosk, včelí vosk, bambucké máslo, panthenol, vitamín E, aloe vera gel, EO santalové dřevo - volitelné)

b) mladá pleť (cca do 25-30 let) (složení: oleje makový, jojobový vosk, mandlový, panthenol, aloe vera gel, vitamín E, emulgační vosk, včelí vosk, bambucké máslo, EO volitelné (citrusy))

c) dětská pleť (složení: oleje makový, sezamový, meruňkový, konopný, bambucké máslo, panthenol, včelí vosk, vitamín E). Oleje vhodné pro děti a navíc v zimě prohřejí. Krém je bez hydratační složky, poskytuje hlavně velikou ochranu před mrazem.

CELOROČNÍ

a) pánský krém (50g 200 Kč) (složení: bambucké máslo, aleo vera gel, voda, mandlový olej, včelí vosk, EO cedr, EO borovice, vitamín E, cosgard). Ideální krém pro muže.

b) teen krém na problematickou pleť (50g 300 Kč) (složení: oleje melounový, neem, konopný, jojobový vosk, hydrolát neroli, heřmánkový hydrolát, bambucké máslo, emulgační vosk, včelí vosk, EO tymián, EO tea tree, cosgard). Melounový olej společně s jojobou účinně působí na mastnou aknózní pleť, neem olej léčí veškeré neduhy pleti (od lupénky po plísně či agresivní akné), hydroláty heřmánek a neroli mají protizánětlivé účinky a neroli je na mastnou pleť s akné.

c) noční krém hydratační (50g 300 Kč) (složení: oleje moringový, makadamiový, mandlový, šípkový, hydrolát ze slaměnky, růžová voda nebo levandulová voda, bambucké máslo, emulgační vosk, včelí vosk, EO geránium, EO kadidlo, cosgard). Krém s obsahem moringového oleje (přezdívaný “elixír života”), který v noci aktivně bojuje proti vráskám a pleť krásně zpevní a rozzáří. 

UPOZORNĚNÍ: Krémy mohou být náchylnější ke zkáze a plísním, nabírejte proto vždy čistými prsty nebo špachtlí. Nemusí být v lednici. 

4. TĚLOVÉ PEELINGY ( cca 150g 300 Kč)

olejovo / solný peeling s citronovou trávou

složení: himalájská jemně mletá sůl, mandlový olej, meruňkový olej, pistáciový olej, sušená citronová tráva, EO citronová tráva

Tento peeling dodá energii. Dřevěnou špachtlí (nebo prstem) promíchejte směs a ve vaně promasírujte kůži. 

olejovo / solný peeling s kokosem a růží

složení: strouhaný kokos, himalájská sůl jemně mletá, růžový macerát, makadamiový olej, sušené plátky růží, EO palmorůžová nebo grep nebo verbena nebo neroli

Luxusní peeling. Pokud je s EO grep, bojuje i proti celulitidě. 

kávový peeling

složení: mletá káva - peruánská fair trade, strouhaný kokos, med, hnědý cukr, bio kakao, mandlový olej, kávový macerát, EO máta

obličej - jemný máslový peeling s jahodou (u tohoto se cena liší, ingredience jsou dražší a za menší množství - vskutku delikátní a výživný peeling, cca 100g 400 Kč)... bez konzervantů, k rychlé spotřebě

složení: bambucké máslo, mandlový olej, aloe vera gel, jahodový pudr, vitamín E, bílý jíl nebo růžový jíl, pomleté bio ovesné vločky

Tento peeling je vhodný i na pleť, obsahuje bílý jíl, který se hodí pro suchou pleť nebo růžový jíl, který je na citlivou pleť a ucpané póry. 

5. DEODORANT (100 ml 80 Kč, 200ml 150 Kč)

složení: jedlá soda, bramborový škrob, kokosový olej, mandlový olej, EO tea tree a vanilka nebo geránium na zjemnění

Předám ve skleničce či kelímku, ale doma si můžete dát do roll upu a mít v lednici (hmota bude tužší a půjde posouvat kolečkem na roll upu) nebo v kelímku v koupelně (hmota bude jako puding a nabíráte prstem). Pokud budete mít v koupelně příliš teplo, ingredience se trochu oddělí a je potřeba mít po ruce dřevěnou špachtli třeba od nanuku a před použitím promíchat. Deodorant je 100% účinný, opravdu fantastický a z vlastní zkušenosti mohu tvrdit, že se mu nevyrovnají ani přírodní deodoranty z bio kosmetiky. Na oholenou kůži může někdy trochu pálit, z toho důvodu do deodorantu přidávám mandlový olej. Pokud pálí, je potřeba oleje přidat (dejte mi vědět) a pak by mělo být vše v naprostém pořádku.

Velké balení 500ml ve sklenici speciální cena 300 Kč

6. BALZÁMY NA RTY (tuba za 80 Kč - cena včetně nádobky tuba nebo malý kelímek)...rtěnka 150 Kč

složení: včelí vosk, jojobový vosk, bambucké máslo, kakaové máslo ... dále volitelné esence: pomeranč, skořice, bergamot, šalvěj ... dále volitelné stříbrné glitry, barevné micy (mohou být ve větší míře a z balzámu je rtěnka), ricinový olej pro lesk

Pokud máte zájem o skutečně krycí rtěnku v velkým obsahem micy, cena je vyšší: 150 Kč (aktuálně mám odstíny bronz, růžová, fialová a španělská červeň)

Klasická pomáda na rty, která může být bezbarvá či barevná. Je výživná a nevysušuje rty. 

7. KRÉM NA RUCE (50g 150 Kč)

složení: bambucké máslo, mandlový olej, včelí vosk, EO jasmín, levandule či jiná květinová (na popraskanou a suchou kůži místo mandlového konopný macerát)

Jednoduchý promašťující krém na vysušené ruce. Skvělá konzistence. 

8. MLÉKO NA TĚLO (200 ml 420 Kč) - v ceně je lahvička 

1. kávovo čokoládové mléko

složení: kokosový olej, kakaové máslo, vlastní kávový macerát z peruánské kávy, beauty derm - emulgační vosk, růžová voda, voda, cosgard, kyselina mléčná na upravení pH, esence čokoláda

- úžasný energií nabíjející výrobek. Nejraději bych tohle voňavé mléko vypila! Prostě luxus pro milovníky kávy a čokolády. Úžasně se vstřebává, hydratuje pokožku a nemastí!

2. mátové mléko

složení: kokosový olej, bambucké máslo, mandlový olej, beauty derm - emulgační vosk, hydrolát z máty peprné, voda, cosgard, kyselina mléčná na upravení pH, zelený jíl, esence citron a máta

- osvěžující mléko pro letní dny. Ta mátová svěžest dostane každého! Nádherně se vstřebává, nemastí.

Je možné vyrobit i variantu LEVANDULE, RŮŽE nebo POMERANČ (speciální ingredience: levandulový hydrolát, levandulový olej, levandulový prášek, esence, růžový olej, růžový jíl, růžová voda, neroli voda, grepfruitový olej) 

9. ŠUMÁKY DO VANY (3 ks 90 Kč)

složení: jedlá soda, kyselina citronová, himalájská jemně mletá sůl, olivový olej, voda ... dále vhodný EO, byliny, koření, čaje, potravinářské barvivo nebo barevná mica, zlatý prášek, sušené ovoce, syrovátka, kokos, přidané oleje, epsomská sůl, mořská sůl, atd. 

Šumáky dělám v různých variacích, takže nebudu ani vypisovat možnosti. Na těch se vždy domluvíme individuálně. Mohou být citrusové, květové, kořeněné, se zeleným čajem, záleží na tom, v čem se chcete koupat. Preferuji je před samotnou bylinnou solí (i když i tu si vyrábím a přidávám do koupele), protože je v nich olej a již samotná lázeň mi příjemně promastí tělo. Nedávám příliš barviva, takže neobarvuje vodu, ale lze přidat různě barevné micy a zlatý prášek. 

10. DVOUFÁZOVÁ ODLIČOVACÍ VODA (100ml 200 Kč, 500ml 700Kč)

složení: mandlový olej, růžová voda (nebo jiný hydrolát), EO geránium, vitamín E

Hodí se k čištění pleti i k odličování make-upu. Je potřeba před použitím lahvičku promíchat a rychle nanést na vatový tampon, aby tam byly obě složky - vodní i olejová. Funguje perfektně, nekazí se - vydrží i rok. 

11. SÉRUM NA POKOŽKU KOLEM OČÍ dvoufázové (30ml 150 Kč)

složení: oleje pupalkový, šípkový, mrkvový, levandulový, makadamiový, hydrolát slaměnka nebo chrpa, citronová tráva, vitamín E, přírodní kofein

12. DĚTSKÁ ZUBNÍ PASTA (50g 150 Kč - jahodový prášek v pastě je nejdražší ingrediencí)

složení: bílý jíl, kokosový olej, jahodový prášek, stévie, EO máta, mletá skořice, glycerín

Se zubními pastami je to složité. Lidé, kteří se vyhýbají fluoridu a jdou více přírodní cestou, si je nemohou vynachválit, zubaři zase tvrdí, že si jimi zničíme sklovinu. Vyberte si sami. Já osobně synovi dávám přesně tuto domácí jahodovou perličku. Chutná skvěle a on si s ní čistí zuby moc rád. Ovšem nedělám z toho dogma, možná ji časem změním za přírodní kupovanou. 

13. TĚLOVÉ OLEJE / LÉČIVÉ OLEJE (100 ml 150 Kč)

Vyrábím vlastní tělové oleje / maceráty. Tyto produkty vznikají sezónně od června do září dle dostupných ingrediencí v přírodě. Byliny či květy jsou macerovány přibližně 3 týdny ve slunečnicovém oleji v bio kvalitě (nejčastěji značky Saloos), občas jsou přidány esenciální oleje, jindy není potřeba krásnou vůni bylin něčím doplňovat. Každý olej se hodí na něco jiného, dělám je převážně pro sebe jako maceráty do krémů a másel na tělo. Některé jsou pěstící a hodí se k použití po koupeli, některé je vhodné mít doma v lednici, protože jsou léčivé a vydrží i několik let a některé klidně konzumujte :) Zde uvedené příklady:

a) sedmikráskový olej (kosmetický, pěstící)

b) levandulový olej (kosmetický, pěstící)

c) růžový olej (kosmetický, pěstící)

d) olej z mladého jehličí (jedlý)

e) třezalkový olej (léčivý, kosmetický)

f) vlaštovičníkový olej (proti hmyzu a klíšťatům)

g) rozmarýnový olej (kosmetický, vlasy)

h) fialkový olej (kosmetický, pěstící)

i) šeříkový olej (kosmetický, pěstící)

j) hřebíčkovo-skořicový (zubní)

k) chilli olej (léčivý, jedlý)

l) konopný (pěstící, léčivý)

m) pivoňkový (kosmetický, pěstící)

14. KRÉM PROTI SLUNCI (120g 450 Kč)

složení: bambucké máslo, včelí vosk, kokosový olej, malinový olej, mrkvový olej, oxid zinečnatý bez nano částic, vitamín E, EO levandule (lze měnit, ale výběr je v létě omezený, jsou EO, které se stávají na slunci přímo toxickými, proto volíme levanduli, která navíc odláká hmyz)

Tento krém jsem v létě vyráběla v obrovském množství a přišlo mi na něj spousta kladných ohlasů. Hodí se pro děti i miminka (ovšem pozor, mluvíme o českém létě, ne dovolené v exotických krajinách a také je potřeba častěji mazat a v poledne před sluncem chránit, není vhodný na citlivou špatně se opalující pokožku), hodí se na dovolenou (i exotickou) pro snadno se opalující pokožku zvyklou na slunění. Mrkvový olej navíc pomáhá k příjemnému zbarvení opálení, a oleje a másla jsou odolné proti vodě, takže nemusíte mazat po každém koupání. Každá z použitých ingrediencí má větší či menší ochranný faktor. Ovšem záleží na kvalitě ingredience. Přestože tuto informaci přesně nevím (krém nebyl na SPF testován), shodly jsme se s ostatními maminkami, které se mnou krém ve velkém pro sebe a své děti vyráběly a celé léto používaly, že má SPF kolem 25-30. 

POOPALOVÁK (100g 400kč)

složení: aloe vera macerát, aloe vera gel, panthenol, bambucké máslo, rakytníkový olej, kokosový olej, cosgard, esence eukalypt mentolový a levandule 

Úžasný poopalovák, který pomáhá i při spálení sluníčkem a pro ty, co milují slunění, udrží jejich opálení díky rakytníkovému oleji, má skvělou barvu i konzistenci

15. PŘÍRODNÍ ZÁZRAK (50g 250Kč)

složení: bambucké máslo (macerát měsíčku a slézu), mango máslo, šípkový olej, makadamiový olej, makový olej, monopný macerát, vosk, neem prášek, propolisová tinktura, lichořeřišnice, med, tea tree, palmorůžová

Speciální mast na vše. Malý zázrak. Inspirovala jsem se Havlíkovým přírodním zázrakem. Můžete použít na bolístky, odřeniny, akné, ekzemy, prostě na cokoliv. 

16. PASTA PRO DOSPĚLÉ (nepěnící domácí pasta, 50g 100Kč)

složení: bílý jíl, skořicový macerát, kokosový olej, esence hřebíček a máta, skořice, stévie

Klasická domácí pasta, na kterou je třeba si zvyknout, pokud používáte běžné komerční pasty. 

17. MINI PARFÉMKY (10g 100Kč, krabička v ceně)

složení: vosk, jojoba, kokosový olej, vzácné esence - kombinace dle domluvy

18. ZÁZRAČNÉ ČISTÍCÍ SÉRUM INSPIROVÁNO KOSMETIKOU INLIGHT (50g 250Kč)

směs vzácných olejů, bambucké máslo, kokosový olej, vosk, výtažek z cypřiše, rozmarýnu, citronu a hřebíčku...jemnou směs nanesu na obličej, nechám pár minut působit a setřu dvoufázovkou nebo hydrolátem

[divokaliska]

Naše milované knihy

Přiznávám, že kdykoliv vidím krásnou dětskou knihu v antikvariátu, v knihkupectví, v reklamě na internetu nebo u jiných dětí, hned si umanu, že ji Kryštofovi musím pořídit. Knihy kupuji ráda a těší mě, že je má Kryštof také rád. Že si v nich dokáže hodinu listovat a neúnavně se pořád dokola ptát: “Co to je?” a ukazovat na obrázky. 

Sepsala jsem tedy seznam našich nejoblíbenějších knih. Těch, které nadchly Kryštofa a také těch, které nyní nadchly mě a doufám, že i můj syn si k nim později najde cestu. 

1. zvukové knihy MOJE PRVNÍ KLASIKA a HLASY PTÁKŮ

Tak tyhle knihy Kryštof miluje. Většinou je beru do auta na delší cesty. Jsou malé, tvrdé, vypadají nezničitelně a jsou velmi zábavné. Nejen že se dítě kochá krásnými ilustracemi, ale díky reálným hlasům ptáků a nádherným úryvkům klasické hudby se i vzdělává. Ostatně taktéž i my rodiče. Konečně vím, kdo nám to každé ráno zpívá pod okny. Člověk dokonce prvně i váhá: “Slyším skutečnou straku nebo si Kryštof hraje se svou knihou?”

2. KNIHA DŽUNGLE DŽUNGLOVATÉ

Nejoblíbenější zvířata na jednom místě. Nejsem si jistá, zda všechny patří opravdu do džungle, ale tato kniha je více příběh než jen “pouhou” vzdělávají knihou s pěknými ilustracemi. Zvířata mají svá jména, děti je hledají, procvičují si své vnímání tvarů a barev. Prostě a jednoduše zde zavítáte do kouzelného světa, kde spolu zvířata žijí v harmonii jako v ráji. Kniha je z tvrdých desek, což je skvělé. Ovšem je celkem dost veliká, takže s ní dítě trošku bojuje, má-li ji na klíně.

3. ZVÍŘATA, KAM SE PODÍVÁŠ

Má oblíbená kniha. Před Kryštofem ji trochu chráním. Ilustrace jsou originální, vkusné a věrné realitě. Zvířata jsou v knize rozdělena podle světadílů, ve kterých žijí. A co mě baví nejvíce, že jsou zde i méně známá zvířata, o kterých jsem třeba i já slyšela poprvé. Prostě nádherná vzdělávají kniha pro děti. 

4. ANIMALIUM

Skvost v naší knihovně. Ilustrace jsou přesné a nádherné. Ne nadarmo má kniha podtitul: “Vítáme vás v muzeu”. Pokud chcete v dítěti rozvíjet cit pro estetično, tohle je ta pravá kniha pro vás. Dítko přece nemusíme krmit pořád dokola jen tím, že kráva má kulaté fleky, prasátko roztomilou světle růžovou tlamičku a poník barevnou hřívu. Naopak budete se divit, jak děti tyhle anatomicky přesné kresby baví. 

5. ANIMAL RESCUE

Tak tahle kniha u Kryštofa vede na plné čáře. Žádné zbytečné povídání, jen obrázky, které jsou výstižné a mluví za vše. Přesně tohle můj rok a půl starý syn ocení nejvíce. Kniha je papírová a mezi každou dvou stránkou je fólie s obrázkem. Zvířeti se buď daří ve volné přírodě nebo je zavřené v zajetí, dělá otroka v cirkuse či je jen koberečkem v interiéru - podle toho, na kterou stranu fólii otočíte. Takže v jednu chvíli se vidíte pejska v popelnici - otočíte stránku (fólii) a tentýž pejsek je najednou v náručí holčičky v teple domova. Patří žraločí ploutev do polévky či na tělo žraloka? Patří slepice do tmavé haly či ven na trávu? Patří losí hlava nad krb nebo ji raději otočením stránky vrátíme losovi na krk a necháme ho běhat v lese s ostatními? Je to naprosto dokonalá kniha. Ilustrace jsou jednoduché, příjemné, dítě bezpečně zvířata pozná a navíc se přiučí tomu, co je pro zvířata nejprospěšnější. Svoboda a život v přirozeném prostředí. 

6. KRTEK A AUTÍČKO

7. O ZAJÍČKOVI, KTERÝ CHTĚL USNOUT

8. CO MI LIŠKA VYPRÁVĚLA

9. DÉŠŤ A JAGUÁR

10. PRAHA

11. DOBRÝ DEN, TRAKTŮRKU 

12. LIDSKÉ TĚLO

13. ALFABETA

14. JEZEVEC CHRUJDA TOČÍ FILM

15. JAK ZVÍŘATA SPÍ

16. KOŠÍČEK ZLATÝCH VAJÍČEK

[divokaliska]

Jak na vlasy?

Kdykoliv se s někým začnu bavit o vlasech, jejich kvalitě, jejich úpravě a péči o ně, vždy společně narazíme na problém, že vlastně nevíme, jak přesně se o vlasy starat, jakou kosmetiku používat a tím kvalitu vlasu zlepšit. Na internetu je milión různých rad: myjte kvalitní kadeřnickou kosmetikou, myjte organickým šampónem, myjte žitnou moukou, nemyjte vůbec, olej ano, olej ne, kondicionér ano, kondicionér ne...no a vyznejte se v tom!

Já osobně šampony z běžné drogerie nepoužívám již několik let. Vyhýbám se tak ftalátům, parabenům, sulfátům, polyethylenglykolu a diethanolaminu. Ovšem tyto chemické látky v šamponech dělají mnohdy naše vlasy na pohled krásné, hebké, bohaté, jemné, prostě přesně takové, jaké mají modelky v reklamách. Přestup na přírodní vlasovou kosmetiku tudíž nemusí být vůbec příjemný. Sepsala jsem své zkušenosti s přírodními produkty, které jsem používala a další možné cesty, jak o vlasy zdravě pečovat. 

1. CO JSOU TO KRÁSNÉ ZDRAVÉ VLASY

Tak v prvé řadě je důležité si uvědomit, že vlasy, které modelka v reklamě přehazuje ze strany na stranu, nejsou přírodně krásné vlasy. Lesknou se, netřepí se, necuchají se. Každý vlas je spolehlivě obalený chemickým přípravkem, který se stará o tuhle umělou krásu a vytváří tak dojem zdraví. Je to něco podobného, jako když budete obdivovat dlouhatánské řasy modelky, která si na ně vypatlala celou řasenku či umělé nehty, které sice vypadají čistě a upraveně, ale s přirozeností nemají nic společného. Já vždy dávám za příklad krásných zdravých vlasů vlasy Evy Francové (Kuchařky ze Svatojánu). Eva má vlasy bohaté, pevné, divoké :), přirozeně lesklé. Takto vypadají zdravé vlasy. 

2. KDYŽ JIM DÁVÁME ZABRAT

Na počátku očisty projdou vlasy detoxikací. Je to přirozený proces. Stejně jako když držíte dietu, přecházíte z živočišné stravy na rostlinnou, vysazujete antikoncepci apod. Tělo nějak reaguje, čistí se a není to vždy příjemné. Mé vlasy prošly několikaletou zátěžovou zkouškou. Měla jsem část hlavy vyholenou, měla jsem dredy, měla jsem na nich různobarevné přelivy, melíry, všechno to zvládly a teď mi vlastně dělají jen radost :). Takže každé vlasy lze ozdravit, zpevnit a zkvalitnit. 

3. PŘÍRODNÍ KOSMETIKA

Výběr přírodního šampónu může být náročný a výsledek na hlavě skutečně dramatický. Na trhu je nyní milión přírodních značek, všechny vás lákají svými obaly, svými nápisy vegan, 100% organic, aj. Ale už méně svými cenami. Přírodní kosmetika je drahá. Já jsem vyzkoušela všelijaké šampóny i těch dražších značek a upřímně - na cenu nehleďte, dražší totiž vůbec neznamená kvalitnější! Právě naopak. V prvé řadě si řekněte, co od šampónu očekáváte: aby příjemně voněl? pěnil? působil na pokožku? odstraňoval mastnotu a lupy? Z obalu se bohužel nedozvíte, zda tohle vše váš nový šampón umí. Tak nezbývá než testovat.

a) ELIJAH SAHIL: ajurvédský sypký šampón. Dle mého názoru voní překrásně, po bylinkách. Jsou to vesměs na prášek rozdrcené byliny. Umýt si s ním dlouhé vlasy je docela boj. Překvapivě lehounce pění. Ovšem prášku spotřebujete celkem dost. A šampón není levný! Za mě NE. Možná pro kratičké vlasy bude fajn. Ale pojďme hledat dál. 

b) NATURA SIBERICA: sibiřská kosmetika a velmi oblíbená mezi začátečníky s přírodní kosmetikou. Nejspíš proto, že jejich složení není škodlivé, ale ani ne čistě přírodní. Měla jsem dvakrát jejich rakytníkový šampón. Poprvé skvělý. Krásně myje, pění, voní. Podruhé hrůza. Snad jsem dostala nějaký vadný kousek, nevím. Ale vlasy jsem měla po každém umytí jako slámu. Dokonce i mastné po celé délce. Jakoby se tam šampón držel a pořádně se nesmyl. Za mě MOŽNÁ!

c) ARGITAL: Tak tady jsme opět na čistě přírodní cestě. A opět nejde o levnou záležitost. Mytí s tímto šampónem je snad srovnatelné s mytím žitnou moukou. A kondicionér neměl vůbec vlastnosti kondicionéru, na které jsem byla od běžných produktů zvyklá. Tak nevím, zda by se tomu nemělo říkat spíše vlasová maska. No nic, za moc peněz málo muziky. Za mě NE!

d) SANTE: Sante je také oblíbenou kosmetikou. Pěkně voní, ceny jsou přívětivé a vlasy myje a pečuje o ně celkem obstojně. Kondicionér se chová jako kondicionér. V pořádku. Za mě ANO! Přesto jsem hledala dál. 

c) URTEKRAM: Uf, no tak jo. Cenově velké balení vychází skvěle. Ale tento šampón fakt příšerně voní. Tak zvláštně. Neuškodilo by přidání nějaké příjemné esence. A kondicionér ve spreji je naprosto neúčinný. Myslím, že jsem ho ani nespotřebovala. Za mě NE!

d) FAITH: Jedna z nejlevnějších verzí naprosto přírodního šampónu. Pokud jste zvyklí na klasické voňavé šampóny z drogerie a přírodních složeních se bojíte, zkuste Faith. Krásně voní (mám meloun), perfektně pění, vlasy jsou po umytí nádherné, cena bezkonkurenční. Za mě ANO!

e) KHADI: Khadi šampón vám udělá s vlasy přesně to, co přírodní šampóny bohužel umí - pěkně vám je zacuchá, zamotá a vy budete mít pocit, že se z toho už nikdy nevyhrabete. Ale voní krásně, to jo! Za mě NE! Ale doporučuji od Khadi olej na vlasy. Ten používám již několik let. Ovšem ani to není nutnost. Jsou i levnější verze péče o suché vlasy. 

4. A KDYŽ NECHCI ŠAMPÓN

Ovšem existuje i spoustu jiných cest ke krásným zdravým vlasům. Nic není jen v šampónu, je to také v oleji, v péči, v tom, jak často češete, myjete, zda se pohybujete v prašném prostředí atd. Pokud vás zajímá no poo metoda, myslím, že své zkušenosti výborně popsala paní v tomhle článku:

http://backontrees.cz/pul-roku-bez-samponu/

Nakonec skončila u mytí vlasů žitnou moukou. Já si to úplně nedovedu představit, ač to nechci hned hanit (nikdy jsem žitnou mouku nevyzkoušela). Prostě mám ráda vůni a kvalitní péči. Ale třeba vás právě její zkušenosti o žitné mouce přesvědčí. Nejdůležitější ze všeho je, abyste si zvykli na svůj vlasový rituál, který vám vyhovuje a prováděli ho jednou, maximálně dvakrát týdně. Takže pokud jste v tom začarovaném kruhu jménem denní mytí vlasů, obrňte se a pusťte se do boje. Tři měsíce vám to rozhodně zabere a budete vypadat hrozně. Ale věřte mi, že za ten výsledek to stojí! Stejně jako cvičení pro krásnou postavu a očista pro zdravé tělo! Já si myji vlasy striktně jednou týdně. Ale jsem ve fázi, kdy už nemusím zatínat zuby a vydržet. Naopak si každý týden říkám: “To už je středa? Vždyť ty vlasy vypadají pořád skvěle! Není škoda je zbytečně namáčet?” Naposled jsem bojovala s vlasy během kojení (prudké vypadávání a nevzhledné dorosty v koutcích čela) a po ombré (nechala jsem si ho udělat proto, abych zakryla nevzhledné chemické barvení, zvýraznila odrosty - tedy mou přírodní barvu - a pomalu se tak zbavovala závislosti na dobarvování). Ale i přesto, že vlasy myji jednou týdně, pečuji o ně s láskou dál.

a) MAROCKÝ JÍL: Seženete ho na ekokoza.cz nebo kosmetikahrou.cz. Před samotným mytím si trošku jílu smíchejte s jojobovým olejem. Naneste na vlasy, promasírujte kůži. Pokud se vám vlasy od hlavy velmi mastí, u kůže masírujte jen jílem s vodou. Nechejte působit a pak umyjte svým oblíbeným přírodním šampónem. Při samotném mytí vlasy lehce pročesávejte prsty, ať z nich nemáte jedno velké hnízdo. A nebudete potřebovat ani kondicionér. 

b) OLEJ: Do ještě vlhkých vlasů vmasírujte olej (ne na kůži, jen do vlasů). Stačí ho skutečně malinko - mějte jen mastné ruce. Může to být klidně zmiňovaný olej od Khadi, jojobový, kokosový, olivový, vlastní macerace rozmarýnu v olivovém.

c) NEEM: o neem oleji jsem psala již v minulém článku. V prodejnách se zdravou výživou a bio kosmetikou je k dostání i neem prášek. Máte-li problémy s ekzémy a lupy, použijte neem prášek místo marockého jílu před samotným mytím. Pokud se chystáte k výrobě tuhého šampónu, prášek do něj přidejte. 

d) AVOKÁDO: Tohle ovoce je tak výborné, že se po něm doma můžeme utlouct. No a tak mě vždy pekelně naštve, když to v obchodě neodhadnu a přinesu domů avokádo s již našedlou dužinou. Nic se neděje. Nevyhazujte jej a rozmačkejte ho k marockému jílu a oleji. Máte nejlepší možnou masku na vlasy, jakou si můžete jen vysnít!!

e) KONDICIONÉR A ČESÁNÍ: Vlasy si nefénuji, pokud to není opravdu nutné. Češu přírodním kartáčem z hruškového dřeva (tuhle vymoženost jsem dostala od muže k Vánocům, také nic, co byste nutně museli mít!) vždy až vlasy trošku proschnou. Když češu vlasy mokré, zbytečně jich více vytahám. No a v případě potřeby si vypomáhám přírodním kondicionérem, který stříkám při každém pročísnutí přímo na kartáč. Recept je zde:

https://delamesitosami.cz/2013/03/10/domaci-ranni-kondicioner-pro-rozcesani-zacuchanych-vlasu/

5. ČÍM MYJI VLASY TEĎ?

Nakonec jsem si zvolila cestu jinou. Vyrobila jsem si vlastní přírodní šampón. A tímto tuhým šampónem myji vlasy jednou týdně. Náramně krásně pění, čistí a díky pár kapkám geránia i jemně voní. Zvolila jsem si do něj tyto oleje: vlastní rozmarýnový, olivový, kokosový, jojobový a ricinový (bez toho se v tuhém šampónu neobejdete. Podporuje růst vlasů a řas). Navíc jsem finálně do směsi přidala rozdrcený list lopuchu. Příště ještě přidám i neem prášek a možná lopuchový olej. Jsem naprosto spokojená s tím, jak dokonale mi vlasy umyje, jsem spokojená s jejich stavem (jsou pevné a husté) a také s tím, že i po týdnu vypadají báječně. Masku z oleje, neem prášku a marockého jílu (případně avokáda) si dělám jednou měsíčně. A rozhodně si ještě vlhké vlasy promnu v rukou od oleje. Toť vše, nic víc nepotřebuji. A na kolik mě to vyjde? No, tuhý šampón si vyrobíte z cca 800-1000g oleje, což něco stojí. Ovšem budete mít množství šampónu na celý rok a ještě můžete obdarovat celou rodinu :). Takže péče za hubičku!!! (Pokud se výroby bojíte, kvalitní tuhé šampóny vyrábí třeba Naturinka)

Protože jsem letos zvolila cestu: dárky na Vánoce za pár stovek, očekávám, že od muže dostanu Lush šampuk. Těším se, až ho vyzkouším a doufám, že pak i najdu či vymyslím recept, jak si ho doma vyrobit sama :). Přeci jen Lush výrobky (ač skutečně přírodní a kvalitní) jsou předražené jako blázen, co si budeme povídat. Ale inspiraci pro svou domácí výrobnu v něm hledám ráda. 

Tak ať se vám daří na vaší cestě k pevnému vlasu! :)