#jarní splín

[allmothsdied]

Sezóní splín depresivna, přicházející s prvními paprsky létojarního slunce, krátící se schopnost spánku, a to vyčerpání... Odstíny šedé, neustále množící, prohlubují se, už tě to nepřekvapuje, už tě to neleká. Násobící se nemoci tvojí mámy, únava a bolesti, se všemi starostmi světa. A tak pořád dál a dál a dál.

Z přátel časem sotva známí, nebo životy a přítomnosti vzdálení. Tvoje nehybnost, otupěle vyprázdněná, setrvačnost tikajícího času a hudba ztrácející svou chuť. Pak přichází slzy v očích a ty zoufale nevíš proč, nasbíraný traumata a smutky dožadující se pozorna. Není čas, nechceš, nemůžeš, odmítáš. Zatnutí zubů, odvrácený pohled, takhle přece utečeš. Jen zaplnit ticho, jen rozptýlení, jen další série dnešků.

Životy plující za matným sklem, jejich zastřený ruch. Nechat je jít. Nechat je odejít. Nechat je žít. Hodiny střídající čtvrt roky. Není co dělat. Pomalý klesání. Nebráníš se, nebojuješ s tím. Necháváš vodu se přeženout. Plnící se plíce, není dechu. Jen další den, jen jeden. A pak ještě hodinu. Minutu. Sekundu. Další týden.

Maturují. Sedíš. Celý století. Stárneš. Není co sledovat. Fialová zeď. Pár desítek knih. Občas chce se psát. Ale není co. Náhodný výbuchy hněvu, krátery agrese. Zapomenuté významy, zapomenuté chutě a barvy. Příliš dávno. Příliš pozdě. Miniatury a karikatury.

Mizící kila, tvého těla, velikosti a tíhy světa, cihlu po cihle, přicházíš, postrádáš, nemáš nemáš nemáš... Udělala další část zkoušky. Teď. Už před týdnem. Nebo dvěma? Rituály. Nespavost. Hlad. Lámání v pase nad toaletou. Rukou krkem došáhnout na dno hluboka. Vyrvat srdce, vyrvat orgány. Vyprázdnit. Vyprázdnit. Vyprázdnit. Dávení. Pročpročproč...

Nikdo nepíše. Nikomu nepíšeš. Není kdo. Není komu. Není proč. Voda stékající z očích. Splněný sen, všechno, co's chtěla. Všechno. Nic. Málo a ještě míň. Moc nezbývá. Jen pár let, pár let před tebou. Už jen pár... Celá délka jejího titěrnýho života.

Zdi se vlní. Proč se sakra zdi vlní!? Neostrý zrak. Neostrý o celý rok víc. Jen nějak není co vidět. Vůně šeda. Vůně nežití. Vysněná rakev, domácí výroba. A to vyčerpání...

[ampris]

Ženy

Jako jarní květina

I já ztratila svůj šarm

V zimě spím,

V létě drogy jím

A na pdzim?

Začíná splín vín a vin.

[familycareapp]

Když nás přepadne jarní splín

Dny se prodlužují, slunce začíná příjemně hřát, z voňavé hlíny se derou petrklíče a krokusy. Celá příroda se dychtivě vrhá do života, a s ní i lidé. Ovšem - ne všichni.

Někteří z nás jako by se naopak cítili stále hůř, jsou bez energie, rozmrzelí a apatičtí. Jak je to možné?

Jen těžko můžeme tyhle stavy svádět na nedostatek vitaminů. To možná platilo dřív, ovšem dnes, když máme celoroční přísun čerstvého ovoce a zeleniny i všemožných doplňků stravy, nám nic takového nehrozí. Pravdou je, že ani sami lékaři přesné důvody špatné nálady neznají. Jistě, máme za sebou dlouhé období, kdy jsme chodili za tmy do práce a za tmy z práce, jsme unavení z chladu a zimní kabát už nemůžeme ani vidět. O to větší bychom ale měli mít radost z toho, že zima končí! Přesto tomu tak není.

 Raduj se přece, proč se neraduješ?

Podle některých psychologů je jarní slunce jako reflektor, který posvítí na naše vnitřní problémy a nevyřešené konflikty. V zimě byli smutní a otrávení všichni, teď se ale kolem ozývá samé jásání, které nespokojenému člověku jen o to víc připomene, že on k jásotu moc důvodů ani chuti nemá. Je to podobné jako třeba o Vánocích – ten, kdo je sám, si nikdy svoji osamělost neuvědomuje tak intenzivně a bolestně jako na Štědrý večer.

Pojem „jarní deprese“, který se pro březnovou a dubnovou rozladěnost vžil, ovšem odborníci moc rádi neslyší. Deprese je regulérní a velmi závažná nemoc, kterou se sebehorší náladou nesmíme zaměňovat (i když je pravda, že se skutečná klinická deprese na jaře také často zhorší a stoupá i množství sebevražd). Zatímco opravdová deprese patří jednoznačně do rukou lékaře, proti jarní „depce“ můžeme ledacos udělat my sami:

* Opatřete si „injekci“ endorfinů, pohyb je totiž jedním z nejúčinnějších léků. Vyjeďte si na kole, vyražte na hodinu tance nebo jógy, jděte na dlouhou procházku se psem.

* Chce to nové zážitky nebo změnu prostředí. Co takhle prodloužený víkend s kamarádkou v jarní Paříži, odpoledne na pouti, fotbálek s kamarády nebo večer ve welness centru?

* Zkuste se postavit čelem k problémům, které jste zatím zametali pod koberec. Trápíte se ve vztahu, který nefunguje? Jste nespokojení v práci? Když se odhodláte ke změně, bude to možná chvíli nepříjemné, ale zaručeně se vám uleví.

* Začněte pomáhat druhým. Když zkusíte jako dobrovolník doprovodit vozíčkáře na koncert nebo víkendu pracovat na biostatku, možná zjistíte, že vaše problémy nejsou zas tak důležité.

 Je to „depka“ nebo skutečná deprese?

Pro laika to nemusí být snadné rozlišit, i když odborníci depresivního pacienta často poznají ještě dřív, než vůbec promluví, jen podle držení těla a výrazu v obličeji. Základním příznakem je samozřejmě pocit smutku, pokles aktivity a zájmu o okolní svět. Člověk sice chodí do práce a je schopný jakž takž „fungovat“, je to pro něj ale velmi vysilující. Nemocný špatně spí a spánkem si nikdy pořádně neodpočine, ať je jakkoli dlouhý. Je zpomalený, špatně se soustředí, rozhovor ho vyčerpává a nevydrží se dívat ani na film. Může pociťovat bezdůvodnou úzkost, která se projevuje bušením srdce a pocitem, že se nemůže nadechnout. Občas se připojí i poruchy trávení, bolesti žaludku nebo zácpa – právě tyhle potíže někdy přivedou nemocného do ordinace lékaře, který (v tom lepším případě) diagnostikuje jako skutečnou příčinu depresi.

Pokud podobné příznaky trvají déle než dva týdny, je to dobrý důvod požádat o pomoc psychiatra nebo alespoň praktického lékaře. Trápit se zbytečně není přece žádné hrdinství!