#já musela

[evil-in-distress]

[crowreys-wormstache]

Hezký večer, dnd name generator má kategorii Czech names

Víte co? Proč ne. Solidní, věrohodná česká jména. Bruno Brabec je sice trochu silygůfi a nejsem si jistá jestli Bohumír existuje ale co už

ALE CO JE TOHLE

[chaoticgoodcaptain]

není nic nad vyplňování dotazníků o vašem psychickém zdraví při studiu, zatímco brečíte a ztrácíte vůli žít, protože se prostě nemůžete přinutit psát vaší bakalářku s deadlinem za dva týdny a když už se přinutíte, chce se vám po dvou hodinách hrozně spát ♡

[dalsimoravskyblog]

Došlo na to, pustila jsem si Nemocnici na kraji města. Víc než 15 minut nedám, protože jsem mrkev, nicméně report, protože cítím, že to bude divoká jízda:

první scéna se nejdřív jeví akčně, chlap po havárce sedí v autě politý červenou barvou jak ve středoškolské produkci Drákuly, přijde random doktor z ulice, vleze k němu, změří mu tep, nic neřekne, vyjde, přijede sanitka, udělá to samé, doktor z ulice a doktor ze sanitky si vymění ten nejdřevěnější dialog o ničem v historii dialogů, konec scény, znělka – literally nic mě nemohlo navnadit víc

Eliška Balzerová přichází do nemocnice, kde je okamžitě vystavena sexismu, protože si dovolila být ženou, co pracuje v nemocnici, ale není zdravotní sestra

(A vy jste jako doktorka? Bitch, please.)

doktor z ulice je doktor Sova mladší a jede na oslavu svého desetiletého manželství do domu svého otce, doktora Sovy staršího, okamžitě je established, že je kokot (mladej Sova)

následuje další sexismus, tentokrát vůči studentce medicíny

následuje hate crime vůči internistům, kokot vyslovuje chirurgie supremacy

primář Sova does not approve this message

(the disrespect)

poprvé potkáváme Kopeckého a jeho chlupy na hrudi, je ikonický od první minuty a zjevně nejlepší herec z celého ansámblu, okamžitě pozuráží zdravotní sestru Ivu Janžurovou (konečně vím, kde vzala moje babička svou oblíbenou hlášku "kdyby hloupost nadnášela, tak se tady budete vznášet jako holubička"), ale nechová se sexisticky k Elišce Balzerové, takže skóre je vyrovnané, tak bych to řekla

Eliška Balzerová hodí vočko po krásné zdravotní sestře, důležité

(když ty a tvůj šéf koukáte na stejnou ženskou)

střih na oslavu, Sova mladší je ještě větší kokot, Sova starší does not approve, následuje zvláštně sexuálně nabitý přípitek Sovy staršího s Danielou Kolářovou, jeho snachou, která zjevně trpí s tím kokotem, jeho synem

jde se operovat, někteří do toho jdou na prasáka holýma rukama, i když předtím vošahali celou nemocnici, někteří si nasadí rukavice, které předtím vošahali těma holýma rukama, v sedmdesátkách by covid nepřežil nikdo, ty vole

And that's what you missed on Glee! Nemocnici na kraji města, episoda 1/20, prvních patnáct minut

[vera-simik]

Vlevo: příprava na jednu ze tří státnicových otázek (románská architektura v českých zemích 1000-1250), stačilo na A

Vpravo: příprava na semestrální zkoušku z morfologie, tři slova na rozbor a dvě dílčí podotázky (přičemž k jedné už víc vytlačit nešlo), málem to nestačilo ani na E

Študentský život, tyvole 🤦

[kralovna-ne-stesti]

Já: V lednu nebudu objednávat žádný knížky, žádný podnikání, žádný seberozvoj. Přečtu nejdřív, co už mám.

Taky já: Objednávka za šestset pade, v úterý čau u mě.

[kocourmokroocko]

Když Tumblr slaví Ides of March, neměli bychom na Čumblru slavit výročí pražských defenestrací?

[chuchvalec]

Život na Přf UK je jako

“Pošlete si kunu” a kuna je živá a vůbec se jí to NELÍBÍ

90 % předmětů učí profesor jménem Černý. Jsou to ve skutečnosti tři různí Černí, ale jakkoliv je odlišovat by nebyla sranda

Když už má člověk pocit, že se v těch 4 základních budovách vyzná, objeví se další patro… nebo další budova

Albertovské schody.

Flégr is life

Na přesun na další cvičení má člověk celých 5 minut… škoda, že ty učebny jsou tak kilometr od sebe

*Asi 15 minut po rozdání vzorku* “Jo a je to infekční tak si nesahejte do očí. Byli jste varováni a já jsem z obliga :)”

Rozvrhy si sestavujeme kompletně sami, takže si asi umíte představit jak to pak vypadá

Že se lidé slušně oblékají do školy jsem zjistila po dvou letech vysoké, když jsem byla navštívit jinou fakultu

"Nezapomeňte si dalekohled :)!" jistě, taková běžná věc v domácnosti. Jsem ráda, že mi to oznamujete celých 24 hodin předem

Jedeš na terénní cvičení na 5 dní. Chtěl bys vědět kam? Smůla :)

Jsi hetero, jsi menšina, promiň

Někdy člověk vyleze na chodbu a tam to smrdí jako v pavilonu opic. Nebo spíš želv. Protože to jsou želvy

"Řehoř nebyl brouk!"

Botanici se na praktikách nejvíc baví tím, že vám dají něco ochutnat a pak sledují váš výraz v momentě kdy zjistíte, že to chutná fakt děsně

K oboru prostě patří určitý typ osobnosti. Všichni se bojí biochemiků, všichni milujou entomology

"Doporučuji abyste uměli plavat"

Jednou jsem si na praktiku z imunologie vedla tak špatně, že vedoucí brečela smíchy nad mými výsledky. Pak jsem musela slíbit, že už mě neuvidí

[willowmaidsworld]

Ano, ten člověk v pozadí druhé fotky je Strach

@suplikdandelion já to musela dát i sem... @prej-ses-peknej-matla promiň za náhodný tag, doufám, že oceníš

[avubecjako]

Oukej, chystal se mi někdo říct, že Krakonoš je hot a chad, nebo jsem se to musela dozvědět z vlastnoručního výletu já sama?

[dalsimoravskyblog]

příliš dlouhá retrorecenze: Ošklivka Katka

V roce 2008 mi bylo čtrnáct, byla jsem na základce a měla jsem za sebou intenzivní fázi lásky k telenovelám. Sledovala jsem je na prvním stupni, protože je dávali právě v době, kdy jsem přicházela ze školy. Později to byly věci jako Hvězdná brána, ale mým základem byl Divoký anděl, Milagros a Esmeralda.

Důležitá poznámka – nemám absolutní tušení, jestli jsem kdy viděla původní Ošklivku Betty. Leccos tomu napovídá (viz níže), ale má paměť je prázdná a můj mozek hladký jako žralok.

Každopádně byl rok 2008 a televize Prima představila zbrusu nový seriál, který sliboval telenovelu, a já u toho musela být. Pro příliš mladé a intelektuální zmíním, že Prima dělala velké haló s představitelkou hlavní role – pojmenovali po ní hlavní postavu a ve smlouvě měla, že se na veřejnosti nesmí objevit mimo kostým, aby byli lidi překvapení, až v seriálu nakonec zkrásní (čti: učeše si vlasy, vyndá rovnátka a sundá brýle). Že do toho Kateřina Janečková fakt šla, považuju za hrdinství.

Ze seriálu jsem si pamatovala některé postavy a dějové linky a touhu podívat se na to znova po letech ve mně nastartovalo hlasování na mém vedlejšáku viděli-jste-tento-film. Hrozně jsem chtěla některé ty dějové linky znovu zažít (spoiler: zklamání! šok! zrada! zmatení!?). I našla jsem Ošklivku Katku na kukaj.to a už mě nic nemohlo zastavit. Potřebovala jsem vidět všech 73 dílů. Stálo to za to? Dozvíte se pod předělem...

Sekce nultá: ÚVOD

Shrnu děj, kdyby náhodou někdo nevěděl, která bije:

Katka Bertoldová je geniální finanční expertka s několika tituly z chudé nekulturní rodiny

nikdo ji nechce zaměstnat, protože je nesnesitelně ošklivá, takže sníží standardy a zkusí konkurz na sekretářku Lukáše Hejlíka Tomáše Meduny, nového sexy prezidenta módní firmy

okamžitě se do něj zamiluje a udělá pro něj všechno

on je neschopný ve všem, co dělá, takže to bude opravdu hodně věcí

and the rest is history

Další postavy include: Marek Černý, nejlepší kamarád Tomáše, man-whore; Patricie Vytisková, druhá sekretářka, je sexy, je hloupá a nesnáší Katku; Marcela Konečná, Tomášova snoubenka, nesnáší Katku; Miky Závéský, Katčin nejlepší kamarád a ekonomický expert; Hugo Vágner, módní návrhář; Daniel Konečný, Tomášova nemesis, nejvtipnější postava celého seriálu, sexista a svině; klub ošklivek, zaslouží si vlastní odstavec

Klub ošklivek je naprosto bizarní koncept, který je do detailu převzatý z originálu, což vysvětluje mnohé. Do klubu ošklivek patří sekretářky a recepční z firmy a ošklivé jsou, protože:

jsou tlusté

jsou vysoké

jsou rozvedené

jsou svobodné matky

jsou jiné barvy pleti (ne, nedělám si prdel)

jsou Simona Postlerová (idk, tady prostě není žádný důvod, možná „jsou lesbian coded“?)

Z těchto šesti tři dostanou vlastní dějovou linku a tři ostatní jenom tak vlají ve větru. Většina dialogů té tlusté je o tom, jak ráda jí a je tlustá, většina dialogů vysoké je o tom, jak je vysoká, a většina dialogů černošky (hraje ji jedna z účastnic Vyvolených, jestli tohle není blast from the past, tak už nevím co) je o tom, jak je z Afriky. Why.

Anyway, tohle je všechno, co potřebujete vědět i pár věcí, které jsem přihodila jenom tak pro radost.

Sekce první: FASHION

Vizuální stránka tohoto seriálu je divoká a s každým dílem jsem byla traumatizovanější a traumatizovanější. Mohly za to hadry Katky, hlavní postavy s nulovým citem pro estetično? Nebo za to mohly všechny ostatní hadry, které v seriálu prezentovali jako moderní a módní? Chytrý uhádl.

Každý outfit ve mě vzbuzoval tiky v oku a divoké flashbacky na oblečení, co jsme nosili na základce. Je fascinující, jak starodávně na mě působí hadry z roku 2008 ve srovnání třeba s Nemocnicí na kraji města, kde jsem se nad oblečením pozastavila asi tak jednou (u svatebního kloboučku Ivy Janžurové, viz recenze 13. dílu). Prostě sedmdesátky jsou timeless, ale doba před patnácti lety je snadno identifikovatelná a navázaná na real životní vzpomínky, tedy krindž.

Ráda bych vám některé outfity ukázala, ale nepodařilo se mi žádné vygooglit a vracet se a dělat screenshoty by bylo pro mne příliš velké utrpení, omlouvám se.

Sekce druhá: GAY REPREZENTACE

Toto asi řadu lidí překvapí a já jsem byla překvapená taky. Protože když se řekne „teplý módní návrhář Hugo přezdívaný Pipinka z primáckého seriálu z roku 2008“, rozhodně to nebudí důvěru, že neuvidíte hate crime. Naštěstí omyl je pravdou.

Možná je to tím, že návrháře hraje herec, který je sám gay (Olšovský), nebo byly scénáristky překvapivě osvícené, ale vůbec to vlastně není špatné? Don't get me wrong, Hugo je hrozná postava, která se chová permanentně jako kokot, říká lidem do tváře, že jsou oškliví a tlustí, přátelí se se všemi zloduchy a má nechutně nateklé ego, ale to, že je gay, je prostě jenom další stránka jeho osobnosti. Celou dobu má taky přítele, který svým heteronormativním zjevem v kontrastu s Hugem pokrývá spektrum teplé existence.

A jako taková poznámka bokem, v seriálu se zmiňuje dokonce bisexualita, naprosto neutrálním tónem. Jakože hodně dobrý, děcka.

Málem jsem zapomněla! Drag epizoda! Je tam! Není vůbec dobrá, ale je tam! Taky kdykoli Hejlík mluví s Hugem na veřejnosti, myslí si o nich všichni, že jsou pár, a pokaždé je to funny. Je to krásné.

Sekce třetí: FINANČNÍ ANALÝZA

Postupně jsem si začala všímat, že autorky scénáře opravdu hodně tematizují peníze, nezaměstnanost, hledání práce, dluhy apod. Nebude to náhoda, zhruba do doby vzniku Katky se datuje finanční krize. Neznám detaily ohledně vzniku seriálu, ale myslím si, že se točilo, zatímco se vysílalo, takže byl čas do scénáře házet věci z aktuální reality. Nebo to všechno bylo už v původní kolumbijské Ošklivce, kdo ví.

Každopádně kdybych měla vyjmenovat jen něco:

několik postav se potýká s diskriminací na základě vzhledu a sociálního statutu při hledání práce (Katka je ošklivá, ale taky z chudší části města, což se projevuje i v tom, že nezná různá nepsaná pravidla chování ve vyšších kruzích, a to jí škodí)

Katčini rodiče mají problémy s penězi celý seriál, Katčin táta (Vydra) si většinu seriálu marně hledá práci (explicitně se mu nedaří kvůli jeho věku, takže další diskriminace), Katčina máma (Boušková) se snaží udržet nad vodou svou večerku, která jí sotva vydělává, Katka kvůli nim zvažuje přijetí úplatku, protože by zkrátka vyřešil základní existenční problémy celé její rodiny

zlá sekretářka Patricie (Olga Lounová v době, kdy ji ještě nikdo neznal) je naprosto finančně negramotná, celý seriál se topí v dluzích, beze srandy zvažuje prostituci a nakonec jí exekutor zabaví auto (pak seriál skončil, takže nevíme, co by se dělo dál)

jedna z bandy sekretářek z firmy, kde Katka dělá, se celý seriál snaží z manžela, který ji opustil, vymámit alimenty, je to extrémně nekomfortní, což je dobře

Na to, že jde o blboučký seriál o romanci mezi sexy prezidentem módní firmy a ošklivou chudou finanční expertkou... Wait. To vlastně dává smysl :D. Zhruba v druhé třetině seriálu jde taky (v podstatě hlavně) o snahu všech zúčastněných zachránit firmu před krachem, což je za mě asi ta nejlepší část. Zcela upřímně. Teď už chápu, kde se ve mě vzala láska k Succession...

Sekce čtvrtá: TIMING IS EVERYTHING

Ošklivka Katka, jak už bylo zmíněno, má 73 dílů a je tak jaksi arbitrárně rozdělená na dvě série (29 a 44 epizod). Hádejte, v kterém díle Katka zkrásní a dá se dohromady s Tomášem. Pokud jste řekli v úplně posledním během asi patnácti minut, tak jste měli pravdu (jak jste to věděli?? to je čarodějnictví! na hranici s vámi!). Opravdu, nekecám. Ono se totiž stalo něco nepříjemného...

Prima Katku zrušila, tipuju, že v době, kdy už byla natočena tak třetina nebo víc druhé série, a scénáristky byly dle mého odhadu úplně, ale úplně v hajzlu. V druhé sérii totiž představily asi pět nových postav, takže půlku z nich zase nenápadně vypustily, protože na ně nebyl absolutně čas, a pokusily se provést speed run romance, která do t��to chvíle úplně chyběla. Tomáš byl v relativně šťastném vztahu se svou snoubenkou a Katku teprve nedávno začal vnímat jako člověka hodného základního respektu. Katka samozřejmě byla do Tomáše zamilovaná od začátku, ale z jeho strany neproběhlo vůbec nic. Řešení?

Tomáš musí Katku svést, protože důsledkem řady machinací na hraně zákona se Katka stala vlastníkem celé firmy. Kdyby na to byl čas, dala by se z toho vytřískat docela slušná slow burn dějová linka, kdy si Tomáš postupně uvědomí, že Katku opravdu miluje atd. atd. etc. apod. A tak to je, akorát je to zcucnuté do maximálně deseti epizod, přičemž většinu z nich Tomáš na plnou hubu říká, jak je mu Katka fyzicky a esteticky odporná. Na tohle nenarvu ani dobově signifikantní hlášku Still better love story than Twilight, protože ne, není to lepší lovestory nez Stmívání. Edward by nikdy nic takového neřekl, shut up.

Závěr celého seriálu tedy vypadá tak, že Katka dostane make-over, Tomáš se jí přijde omluvit za to, že se k ní hnusně choval, ale že si uvědomil, jak moc ji ve skutečnosti miluje, ona mu instantně (!!?!) odpustí, dají si pusu a to je konec. Je to natolik smutné, že je mi těch scénáristek a všech dalších, co na Katce dělali, upřímně líto.

(Dalo se tomu preventivně předejít, kdyby nepsaly šest dílů o jednom dni. Ale chápu, že hindsight je 2020.)

Sekce pátá: FEMINISMUS

Většina postav jsou ženy (nebudu to počítat, ale jsem si skoro jistá, a to mi stačí) a jelikož i všechny scénáristky jsou ženy, dopadlo to celkem dobře, co se týká jednotlivých ženských postav. Namátkou:

Tomášova snoubenka Marcela sice iracionálně nenávidí Katku, ale jinak je vlastně docela normální a navíc opravdová girls girl, která pomáhá svým podřízeným řešit životní problémy

zlá sekretářka Patricie je sice intrikánka, která škodí Katce i firmě, ale zároveň má překvapivě mnoho morální integrity, když jde o vztahy, a je až naivně romantická

Několikrát se setkáme taky se sexuálním obtěžováním, které je vždycky odsouzeno a úchyl potrestán. Je to takové pohádkové, ale dobře se na to kouká.

Místy ta ženská solidarita přechází až příliš daleko, tho, několikrát se banda ženských chechtá tomu, když žena mlátí svého muže. Má to být vtip a vím, že tehdy to většině lidí i vtipné připadalo. Yikes.

Sekce šestá: FATA MORGANA

Toto už bude čistě osobní. Naprosto živě jsem si z doby před patnácti lety pamatovala některé scény a dějové linky a těšila jsem se, až je uvidím znovu... A ony tam nebyly! Ani jedna! Jsou tedy dvě možnosti:

aniž bych si to pamatovala, viděla jsem Ošklivku Betty, kde vystupují postavy se stejnými jmény (například Marcelu a Daniela mají i v Kolumbii), a tam se ty věci staly

až tak jsem si zažila vlastní nápady na fanfikce a hlavokánony, že jsem je nedokázala rozlišit od reality

Fakt nevím, co je horší...

Sekce sedmá: VERDIKT

Řeknu vám to upřímně: nelituju ničeho. Přes všechny šílenosti, které jsem vám sem vypsala, jsem si užívala téměř každou chvíli, co jsem měla Katku puštěnou na půlce monitoru, zatímco jsem projížděla tumblr nebo odepisovala na pracovní maily. Byla to úchvatná cesta do minulosti, cejtím se jako ti kluci v Cestě do pravěku, jenom místo dinosaurů a obřích vážek na mě vyskakovaly roky zapomenuté celebrity (Martin Maxa! pamatuje si někdo Martina Maxu? já ne) a Lukáš Hejlík, který buď přehrává nebo se snaží předstírat, že ho nepřitahuje Lumír Olšovský. Ostatn�� soudím, že by měli natočit novou verzi. Nepochybuju o tom, že teplý módní návrhář by byl dnes mnohem větší hate crime než před patnácti lety.

[blackbeeno3569]

Strašně milá výzva od @vesnaaa a ještě to bylo edukativní, protože co já si pamatuju o Jaře národů? Nic. Samozřejmě založení Klubu českých turistů následuje až 40 let po revolučním roce 1848, i založení Sokola se datuje o 20 let později a na skauting bylo třeba si počkat ještě déle... Ale tyhle spolkové věci z něčeho vyrostly a místní láska k chození po venku a tužení se na čerstvém vzduchu musela existovat už předtím, než bylo jasný, že zrovna tohle nás obrodí od jha Rakouska-Uherska.

Moje slovenská kamarádka pak tvrdí, že naše zvýšená potřeba dlabance na výšlapu je národní specifikum. Tak já jí to teda věřím :)

(An art contest entry with a tribute to the national love for the holly combination of hiking and eating on the way.)

[francis-ford-kofola]

Srávná volba! ❤🌹👍 Já jsem samozdřejmě jako správný vlastenec už taky volila SPD 🇨🇿🇨🇿🇨🇿 Pokud chcete skoncovat s globalistickou neomarxistickou vládou petra Fialy 🤢 naprosto legitymní ústavní cestou a pokud ne hcete všechny ty GLBT nesmysly a migranty, volte taky pana Baštu!!! 😍❤⚘JEDINĚ SPD 🇨🇿🇨🇿🇨🇿

Lidičky! 😲 Volba mezi Jaroslavem Baštou a Andrejem Babišem nebyla vůbec jednuchá 😰😰😰 Nakonec však volím Baštu!!!! 😍😍😍 Protože za mě, jako za slušného pracujícího občana, je hnutí SPD samozřejmě tou jedinou správnou volbou!!! 🥰🥰🥰🇨🇿🇨🇿🇨🇿🇨🇿 Pokud jste i VY slušný pracující občan, který je proti zdražování, válce, diktátu EU 😡, zákeřné západní genderové ideologii, globalistům, vakcinaci, GLBT nesmyslům, migrantům i imigrantům - VOLTE BAŠTU!!!! VOLTE SPD 🇨🇿🇨🇿🇨🇿🇨🇿

[takovanormalnielie]

4.6.2024

Trochu jsem zanevřela na svůj deník. Nebylo to ani tak tím, že by mě to snad přestalo bavit, jako spíš stresem z práce, z tranzice a dysforie. Den, kdy se rozhodne o HRT, se blížil a já z toho byla jak na jehlách. Začala jsem mít pocit, že deník je jen další povinnost, kterou musím splnit, tak jsem si dala malou pauzu, abych si trochu ulehčila. V práci se mi moc nedařilo a kolega z vedlejší kanceláře si vyprosil komunikaci výhradně písemnou formou, protože je mu nepříjemný se na mě koukat. Chudáček... mě je totiž naprosto slastně, že jsem někomu tak odporná, že se na mě ani nedokáže podívat. S mojí dysforií to velmi pomáhá. Teď jsem z toho naštvaná a smutná, ale v tu chvíli jsem byla schopná se omlouvat za svojí nesnesitelnou trans šerednost. Já tak strašně nesnáším konflikty, že si pak sama podrážím nohy. Každopádně teď už je podstatná část mýho stresu pryč, protože dnes jsem dostala konečně první recept na Neofollin. Musela jsem sice obejít několik lékáren, ale moje proměna začíná dnes. Jsem nadšená. Nemůžu se dočkat na změny. Jednou se na sebe budu do zrcadla dívat s láskou a nikdo už mi nikde nebude říkat pane a to ani s otázkou v hlase. Všechno to ze mě spadlo. Trvalo to rok! Byl to rok plnej stresu, strachování a v neposlední řadě dysforie. Něco, co bylo celej život jen taková neurčitá nespokojenost, se proměnilo v temnou nestvůru, která do mě zaboří drápy kdykoliv, kdy vycítí slabost. Celej ten pocit začal bejt až moc konkrétní. Každej chlup, vous, záhyb nebo křivka na těle i v obličeji se stali spouštěči. V tu chvíli do mě bodne nůž a všechna radost a štěstí že mě tou dírou uteče. Nevím, jestli se dysforie někdy zbavím, ale jsem rozhodně na správný cestě a to mě naplňuje nejen nadějí, ale i tou radostí a štěstím, který ze mě všude uchází. Dneska usínám s první dávkou estrogenu v hýždi a začínám psát novou kapitolu svýho života. Těším se na to, co mě v ní čeká.

[kohoutek-lucni]

Vážení a milí obrozenští přátelé, jsem tu zas a se mnou veselá historka odehrávající se v naší české kotlině, se kterou můžete být divní na společenských akcích všemožného rázu.

Banket ve velrybě, rok 1892.

Léta páně 1885 si v jisté norské zátoce s čímsi pohrávají mořské vlny. Ukáže se, že se jedná o nebývale velkou mrtvou samici plejtváka myšoka. Lidé v té době měli jeden primární instinkt při spatření mrtvé velryby - zpracovat a zpeněžit! A tak se také stalo. Kostí se ujal badatel, zoolog, diplomat, politik a budoucí nositel Nobelovky za mír Fridtjof Nansen, pod jeho dohledem byly vypreparovány a následně se do novin mezi inzeráty koupím/prodám vetřel jeden: "hoši, kupte fakt velkou velrybu". Stála v přepočtu na dnešní korunu asi 200 000. Jednou tedy (nejspíš) do hospody U Gebauerů při posezení společnosti Jour Fixe vrazil Vojta Náprstek, praštil o stůl srolovanýma novinama a pěstí a padlo rozhodnutí, že budem ti hoši, co budou mít v muzeu fakt velkou velrybu. Pánové rozbili prasátka a hej bude velryba bude viset na stropě bude to popiči a kdo to má a co se může pokazit. A tak ji fakt dovezli. Do budoucího Národního muzea. Muzeum ještě nebylo postavený. Ubytovali ji tedy v Náprstkově Průmyslovém muzeu, kde jim díky mohutné reklamě na vstupném vrátila všechny peníze, co stála, a ještě vydělala. Protože hej, ta velryba je fakt že velká!!! Zůstala tam čtyři roky a její odchod nostalgicky oželeli asi všichni kromě nebohý paní Náprstkový, která nejspíš jako jediná musela čichat ten smrad a vytírat ten tuk, co z ní kapal. (Sajrajt z ní kapal až do 60. let, kdy byla odmaštěna profesionálními prostředky. Od té doby je, nepřekvapivě, hrozně křehká. Pokud jsou vaši rodiče ročník 67, můžete jim položit záludnou otázku: víte, co se stalo v rok vašeho narození? Myli velrybu jarem asi nebo já nevim co s ní dělali) Aby se s ní před její cestou do muzea rozloučili, Jour Fixe uspořádala u Náprstkových banket ve velrybě. Osobně si myslím, že čumblr potřebuje nějaký obskurní svátek.

Banket ve velrybě bude 26. 5. 2023 slavit své 131. narozeniny. Dělejte si s tou informací co chcete. Ale já to dětský šáňo u nahrávky velrybího houkání rozhodně otevřu. A možná si do něj dám i deštníček. Kterej tam rozhodně nebude pro symboliku toho kapajícího tuku.

[tescont]

Pražačka v Olomouci

Studuju v Olomouci. S jistotou toho, že jsem v Olomouci už byla nejednou (teda aspoň dvakrát) a mám kamarádky, co mě vždycky rády ubytují, nemám nejmenší strach.

Strach přichází tři dny předem, když mi kamarádky oznámí, že tou dobou nebude nikdo doma. Ale to nevadí, klíče mám. Druhou perdu strach dává, když dva dny předem ztratím mobil. Ale to nevadí, mám zatím pracovní, poradím si.

Strach plně útočí, když v 10 večer přijíždím do Olomouce a čekají mě 3 kiláky potmě ulicema, které vůbec neznám. Volám jedné z těch dvou kamarádek, co tam zrovna nejsou.

„Proč je to do kopce?“ Ani jsem nevěděla, že je v Olomouci kopec. „Jelikžo je to u nemocnice.“ Ani jsem nevěděla, že je v Olomouci nemocnice. „Kterej debil postaví nemocnici na kopci?“ Nemocnice se musí stavět v ďolíku, aby se do nich dalo skutálet.

Navzdory očekávání se dostanu do bytu, kde je v jedné místnosti podlaha a všude octomilky. Večeřím pizzašneky (vzala jsem je v práci). Propočítávám zítřejší cestu, nastavuju budík, usínám.

V 7:14 mě vzbudí sanitka zvenku. To není ok, budík měl zvonit o hodinu dřív. Nevadí, to stihnu.

Od prvního pohledu je jasné, že sem nepatřím. Jdu rovně a rychle. Chodci uskakují z cesty. Kola mi dávají přednost. V jednu chvíli se mnou závodí auto. Já jsem zvyklá na slalom mezi turisty, jdu s nepopiratelnou energií někoho, kdo ví, že s tímhle tempem zvládne ještě vystát frontu na kafe. Nepiju kafe.

První přednáška začíná slibně, postupně se směju vyučujícímu, jak mu do plně spisovného projevu proniká nářečí. Na konci přednášky už ve slovech, které končí na -ou, žádné u nemá. Na přednášce snídám pizzašneky.

Nacházím dívčinu přesně se svým douoborem. Jsme dohromady tři. Nabízím jí pizzašneka – nechce.

Hledám v baráku zašívárnu. Žádná tam není. Prdím na to a jdu se zašít do knihovny.

S jistotou někoho, kdo ví, že Olomouc má do obou stran max 5 kilometrů, jdu na nádraží, abych si koupila lístek na vlak (protože online nemůžu, protože nemám mobil na potvrzení platby).

Bolí mě nožičky. Už jsem musela přejít tak 5 Olomoucí. Mám hroznou chuť na burrito, nebo alespoň něco, co není pizzašnek (je 6 odpoledne a od rána jsem jedla jenom pizzašneky). Vzdávám se a jdu prozkoumat systém místní MHD.

LÍSTEK NA TRAMVAJ STOJÍ 20 KORUN za 40 minut cože?! To mi nemohli říct dřív? Beru lístek a běžím do tramvaje. Kam jede? Není to jedno? Stojí to 20 korun, může jet úplně kamkoliv. Hledám, kde se dá v Olomouci koupit burrito. Mám lístek na tramvaj, jsem všemocná.

Vystupuju na zastávce Okresní soud, kde se dá koupit burrito. Běhám trochu kolem zastávek, protžoe krásně blízko k přespání vedou koleje, tak by tam mohly jet? Vedou odsud... ne, nikam, vole, tam tramvaj nejede, jenom autobus, kterej právě odjel. Těším se myšlenkou teplého burrita v batohu (vedle dvou pizzašneků) a opět se vydávám v bosobotách do deště.

Budím se ráno, zase sanitka, jsou to sanitky smaritánky, ale dneska je to v pohodě, lístek mám až na desátou a vlak mívá zpoždění, informoval mě idos. Abych nemusela myslet na to, jakej jsem debil, že jsem nekoupila víc lístků na tramvaj (vždyť stojí 20 korun, to vědět dřív, zruším všechny svoje úspory a převedu je do lístků na tramvaj), čtu fanfikce, takže na vlak zas vyrážím akorát tak na čas. Jsem to já, takže spěchám.

U jedné díry mi dojde, jak mě strašně bolí noha. Musím zpomalit. Mám problém i předbíhat chodce. Jsem zklamáním svého rodu.

Nějaká slečna v protisměru mi řekne, že mi to sluší. Poděkuju jí. Spěchám na vlak, vypadám takhle

jo, včetně rozmazání. Zy šaty jsou dlouhý btw.

Na nádraží se mě ptá žebračka, jestli mám peníze, nebo něco koupit. Zoufale se snažím přijít na to, kde je můj vlak. Odmítám ji. Měla jsem jí nabídnout pizzašneka.

V kupé jedu úplně sama až do Prahy. Snídám pizzašneka a dělám nějaké věci do práce.

V Praze mi ujede všechno, přijdu domů a padám vysílená na postel. Z batohu na mě mrká poslední pizzašnek. Sním ho teď, jinak by mě strašil za týden, až tam pojedu zas.