#horní jezírko

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 26 - 30km

Déšť se v noci ustálil a tak se spalo dneska krásně. Ráno odevšud vyklepu slimáky, ať je nenesu s sebou a balím mokré věci. Už to prostě musí domu nějak vydržet. Dám si trasu do mapy a nějak mi to ukazuje zase hodně. Neeee, však už to dnes nemělo být víc než třicet. Mno, ale hádej se s mapou, říkám si za zvuku skřípějcích zubů. Tak to budu muset kousnout. Vyrážím na trasu a začíná poprchávat, což vlastně bylo u počasí v plánu. Je to tu hrozně blbě značené, tak se trochu motám, až se domotám k Lázničkám, ve kterém je penzion a restaurace. Vypadá to tu pěkně.

Projdu do lesa a míjím skalní útvary a zajímavé “žabí jezírko” s keři a duby uprostřed na ostrůvku. To už je asi sto metru od zachovalé tvrze Cuknštejn. Jen se kolem prochází, protože otevřena bývá jen sporadicky. Opět “skvělé” značení, či neexistující cesta zapříčiní, že se třikrát asi 60metrů vracím tam a zpět a snažím se pochopit, kudy to autor zamýšlel. Začíná pršet a mě dochází nervy, tak to seknu na pole a jdu zhruba tudy, kudy by se mělo jít. Přicházím k Horní Stropnici a jsem jak slepice. Sice potřebuju jít, protože je toho přede mnou ještě hodně, ale zase v tomhle, to asi nemá cenu.

Zajdu tedy do místní hospody na brzký oběd. Místní výčepní, co vypadá jak Al Pacino, je v 10 dopoledne nachcanej jak moje křámy a tak doufám, že alespoň doručí objednávku do kuchyně. V kuchyni asi byli střízliví, protože jídlo bylo fajn a teda jako…jídlo a pivo za 139,- jsem už dlouho neviděl. Za tu dobu oběda se déšť alespoň zmírnil, tak pokračuji dál směrem na Dobrou Vodu, jehož dominantní kostel ční z kopce pomalu jak Minas Tirith.

Problémek je v tom, že cesta vede loukou, kde je asi tak metrová tráva. Takže, jestli jsem měl doposud nějakou část ještě suchou, tak to už je nyní historie. Vyhrabu se do Dobré Vody a jdu příhodně navštívit kostel Panny Marie Těšitelky, ať mě uklidní. Jsem tu úplně sám a to božské ticho je docela magické. Kostel je nově udělaný a je tady všechno zlatý. Katolické baroko, no.

Odbydu si tu svoje věci a ty se začínají dít. Když vyjdu z kostela, přestalo pršet. Dočepuji si vodu přímo z pramene Dobré Vody a jdu dál do Hojné Vody. V obou vesnicích jsou krásně malebné a roztomilé domečky. V Hojné, pak také velký Meditační Zvon Setkávání, zavěšený ve sluneční bráně. To už se mračna potrhají a vysvitne slunko.

Další po cestě jsou Staré Hutě a poslední civilizace, než vklouznu zas do lesa. Tady jdu Zakázanou cestou, a jde se příjemě. Dostávám se na pastviny a v osamělé zákrutě je místo Žofín a příjemný penzionek s úžasným výhledem na Pivonické skály. Dám si pivko, usuším všechny věci, protože slunce teď doslova pálí, a těším se nádhernému výhledu. V dáli jsou však již vidět bouřkové mraky. Tak to rychle zabalím a pokračuji, ať to stihnu do nocoviště, než se spustí ohňostroj.

Vcházím do žofínského pralesa, kde je to opět krásné. Zurčící kaskádovité potůčky všude kolem, kameny pokryté mechem, borůvčí a hustý smrkový porost. Vše je ale trochu zahalené do tmy blížícího se deště. Na cestě k Huťskému rybníku už se to spustí. Takže jsem potřetí dnes celej mokrej. Po nějakém tom kilásku už prší jen příjemná sprška a jak je teplo tak se voda vypařuje z lesa, což dělá krásné efekty mezi stromy. Jdu kolem pasoucích se krav a všichni jsme zmoklí jako kráva.

Ale už je to jen kousek. Vklouznu zase do stejného temného lesa jako jsem popisoval a za pár kiláčků už je můj přístřešek. Není tu signál, tak ani nemůžu zavolat domů. Zahrabu se konečně do spacáku, píšu si zápisky a za chvíli u toho umřu. 

[theodoreangelos]

Kinský Garden, upper lake (pond) with the sculpture of a seal (sea lion) by Jan Lauda, Prague 5 – Smíchov Kinského zahrada (také Kinského sady či zahrada Kinských), horní jezírko se sochou lachtana Jana Laudy, Praha 5 – Smíchov Kinský-Garten, oberer Teich mit der Skulptur eines Seebären (einer Ohrenrobbe) von Jan Lauda, Prag 5 – Smichow Парк Кинского, верхний пруд со скульптурой морского льва авторства Яна Лауды, Прага 5 – Смихов