#filip topol

[mezimraky]

filip topol, viděl jsem rok

[korovievv]

filip topol did whimper audios before it was cool and i have no one to talk to about this

[goodmusicandcheapbeer]

HAPPY BIRTHDAY FILIP!!!

Filip Topol was a Czech musician, most known as the singer, pianist and frontman of an underground band Psí vojáci. He also wrote short novels and poems. His music was completely unique from anything else in the Czech music scene at the time (80s/90s). He’s well known for his almost theatrical stage presence and astounding piano skills. His life, but also his music was heavily influenced by his alcoholism that he struggled with since he was a teenager. Although he got sober in his later years, he passed away on June 19th 2013 at the age of 48.

It’s hard to even put into words how much his music and writing means to me. I can honestly say it saved my life. When I listen to his music I feel like I’m not alone… he’s like a friend I never got to meet. His lyrics are very personal to me it’s like we had felt the same exact way.

I hope that maybe one day I’ll get to thank him. Happy birthday, Filip.

[d3atherection]

Filip Topol - Zápisky milencovy

[satans-teddybear]

Fuck yeah I got filip Topol a Czech musician who lead an alternative rock band called Psí vojáci

What if when we were born we were each assigned a Wikipedia page like a social security number would that be fucked up or what

[falsestuff]

Psí Vojáci - Sou pastýři (1979)

[lednovam]

Viktor Karlík a Filip Topol.

[otisky]

Filip Topol - Maele

Jsi něžná jak sněženka Jsi pomná jak pomněnka Jsi chrpná jak chrpa Jsi astrá jak astra Jsi zvoná jak zvoneček Jsi gladiová jak gladiola Jsi líská jak líska Jsi chryzantéma s démantem

[jejivelicenstvoona]

rodiče si myslí, že se sebepožkozuju

vyvořila jsem si takovej hezkej zvyk, že si každej den připomínám krásný věci, co mám ráda, třeba ovoce na dně jogurtů, zacuchaný vlasy, povalování se v ručníku na posteli, heřmánek kolem kolejí. a není to vůbec nucený, nikdy si neříkám: tak veronyko, teďka si vzpomeň na něco, co tě těší. prostě stejně jak u medice celej den sleduju moje myšlenky, moje nálady, a když je mi z nějaký krásně, když se mi nějaká hodně zalíbí, napíšu si ji do deníku nebo si ji řeknu nahlas, hnedka se mi tím připomene, proč je hezký žít. “strašně skvělý je, když mě nějaká malá věc příšerně moc zasáhne, když se na ní odrazí celej můj život, třeba začátek filmu žiletky, kdy filip topol sedí na skříni a hezká holka na pohovce ho prosí, aby jí řekl něco krásnýho.” jsou dny, kdy na nic nepřijdu, nebe a mysl sou zatažený a nevidím přes ně hezký věci, jindy zas nestíhám zapisovat. myslím, že tohle je pěkná cesta ke štěstí. aspoň pro mě. aspoň na chvíli. dneska jsem přišla na to, že mám ráda padání koleny do štěrku, protože i když to bolí a mám pak roztrhnutý silonky, připomíná mi to dětství, připomíná mi to chuť bezstarostnosti. spadnu, otřu z kolenou prach a krev, znova se zvednu.

[telegrafovich]

i love you filip topol wherever you are

[mezimraky]

1, 7, 27 for the not american asks? :-)

1. favourite place in your country?

i really like our mountains, even though they are nothing like big mountains anywhere else. they are a manageable size, which makes them perfect. and i like šumava most of all of them because that is where i am from and it's place with lots of heavy history and abandoned faded villages and. as sad as it is, it is also so beautiful for it. you can see that history in the face of that landscape and it just makes you wonder.

7. three words from your native language that you like the most?

okay this is difficult because i just really like etymology and the freedom our language gives us. its a bit similar to german in that way. through declination and putting words together you can do anything

osamění, meaning loneliness -- but literally it would be "the act of becoming alone". which feels very powerful to me

klinkat, kinklat, klimbat -- they come as a group because i have once had an hour long discussion about them and how amazing they are. they sound very similar, and they have the same association with a sort of periodic short movement -- but each mean a completely different thing. klinkat would be used as a verb for a bell ringing (but not the act of the heart hitting the wall and resonating, but moreso just the act of the heart moving back and forth); kinklat is used for when a table wiggles on account of its leg being too short or otherwise maladjusted, and klimbat just means to be asleep, typically haven fallen asleep sitting down on a chair, with your body moving ever so slightly back and forth as you breathe

i also like nonsensical words beginning with nad-, which has meaning similar to sur- (or over), thus surreal would be nadreálné, but that is the most basic of them -- naduchopitelné (over-the-graspable), nadlidské (more-than-human). i like the variability which the language gives you in creating your own emotion via a single word you can make up on a spot but still you can be sure that people will grasp your meaning

27. favourite national celebrity?

uhhhh define celebrity. i could get behind a couple singers perhaps. like mucha or filip topol. the rest i listen to cant really be considered celebrities anyway ahhh

[summazin]

Oněch deset důležitých alb / komentovaná facebooková výzva, druhá část

 6. PERFUME GENIUS —  PUT YOUR BACK N2 IT

Queer zjevení, které se ke mně dostalo hned dvěma směry. Nejprve od básníka Ondřeje Hanuse, konkrétně klipem Slip Away. V tu dobu jsme si ovšem s Ondřejem posílali zejména black či death metalové kapely, takže ani v tomto případě, jakož i v mnoha minulých se nepodařilo na prvním pokus. Dokud jsem se tedy neseznámila s básníkem, hudebníkem a nakladatelem Alešem Kauerem. Víte, že občas vypadá jak Bowie? Ale o tom jindy. Zkrátka: Perfume Genius (dále PG), vl. jménem Mike Hadreas, si mě získal právě skrze Aleše, který o něm neustále mluvil. Začala jsem se tedy tvorbou PG intenzivně probírat. Než ho vůbec začnete poslouchat, nutně vás na něm upoutá jeho vizuální identita. Jedná se umělce velmi jemných rysů, ovšem s poněkud protáhlým, lehce smutným úsměvem. Obličej jako mim, na těle však korzet, latex nebo spousta velmi genderově neutrálních modelů oblečení. Už od počátku je tedy jasné, že půjde o zvláštní kabaret. Škála nálad písní PG je ovšem stejně široká a veliká jako jeho šatník.

Jak je z předchozího článku nejspíš já (a navíc mě většina z vás zná), jsem člověk poněkud temnějších a smutnějších poloh. Přesně proto tedy v tuto chvíli pominu hity jako Queen a rozepíšu se právě o albu Put Your Back N2 It. Jedná se o album s minimálním názorovým obsazením, dominantní roli zde hraje klavír, navíc ještě nikoli okázalou a ekvilibristickou, Hadreas zkrátka udeří do kláves pouze tehdy, když je třeba. Občas si vezme na výpomoc kytaru, ale i tak jsou takřka všechny písně na desce výlučně s klavírnim doprovodem. Co do textů, jejich téma je povětšinou konfrontace s nějakou překážkou - často intimní, jak tělesně (AWOL Marine), tak psychicky (No Tear). Paradoxně nejsilnější jsou ovšem ty písně, které se vyrovnávají s určitým druhem slabosti, nedokonalosti, či jsou dokonce konfesijní, jak je tomu v případě Take Me Home: “Take me home, tend to me / Baby lay me down easy / For I have grown weary on my own // ... // I'll be so quiet for you / Look like a child for you /Be like a shadow of a shadow / Of a shadow for you” 

Snad jedna z nejtemnějších písní se jmenuje příznačně Dark Parts, vypráví o sexuálním zneužívání zpěvákovy matky ze strany jejího otce: “The hands of God were bigger than grandpa's eyes / But still he broke the elastic on your waist / But he'll never break you, baby” Navzdory textu je ovšem píseň překvapivě rychlá a s pozitivním vyzněním, tj. promluvou syna k matce, který jí slibuje, že všechnu tu temnotu od ní přijme a navždy ji v sobě schová. Obdobně laděnou, ovšem pomalejší písní, takovou poněkud pokřivenou baladou je Hood: “You would never call me baby / If you knew me truly / Oh, but I waited so long for your love / I am scared, baby, that I can't keep it up for long” Lyrický subjekt je zoufalý a přiznává, že jeho minulost či jeho osobnost není tak příjemná, jak to navenek vypadá. Ale nakonec v rukou svého milého “tiká jako bomba” a užívá si lásky, ve kterou skoro ani nedoufal. Paradoxem je, že videoklip k této písni se Hadreas dočkal mnohé kritiky, a to jen na základě toho, že v něm objímá a intimně se dotýká jiného muže. Na konci písně se ovšem beztak ozve: “I will fight, baby, not to do you wrong”

7. DUNAJ — ROSOL

Devadesátková legenda, která se ke mně dostala naprosto nedevadesátkovou cestou. Na svém prvním ročníku Šrámkovy Sobotky jsem se zatoulala na tvůrčí básnickou dílnu, kterou ten rok vedl Jaromír Typlt. (Pokud se vám zdá, že ho nezmiňuje poprvé, nebojte, Typltů ještě bude.) Na frekventantech a frekventantkách dělal různé pokusy, ať už šlo o sběr konkrétních textů v okolí, či doplnění verše od D. Ž. Bora. A najednou jim zahrál Barvy. Báseň Ivana Wernische, kterou zhudebnila jakási skupina Dunaj: “ Listy / co by jiného / než padají” Myslím, že tutéž píseň hrál i na schodech galerie Šrámkova doma, když nadešel závěrečný večer festivalu.

Samozřejmě mě tehdy, co chudou studentku, nenapadlo nic jiného, než se prohrabu pirátskými úložišti. Byla tam celá diskografie, a přestože se někdy přistihnu, že si jen tak zpívám “wa-hoo, wa-hoo-a”, nejzásadnějším albem pro mě zůstává Rosol. Nejspíš proto, že tolik nezabředalo do mysticismu, což mu ovšem nijak neubralo na abstraktnosti textů. Bylo špinavé. Z nahrávky se ozývaly výkřiky, které zvláštním způsobem ladily s tou kovově drnčící basou. Textově - misantropie, namířená v půlce případů i vůči vlastní osobě, názvy jako Čumilové, Kobylky, Holé hlavy, za tím vším kupříkladu Pavel Fajt nebo Vladimír Kokolia. Jak jinak by taky mělo vypadat album, na němž se usilovně křičí: “Stihomámo, vrať se dom!”

8. FILIP TOPOL — STŘEPY

Abych hned na začátek vyjasnila svůj postoj k Psím vojákům: jednalo se o jedinou kapelu, na kterou jsem se bála chodit. Písňové texty Topola Filipa mi byly vždycky blíže než básně Topola Jáchyma. Snad protože, že jednoduše řezaly, snad proto, že Filip Topol vždycky spíš řval a deklamoval, než zpíval. Jako každý, kdo hrál Žiletky na kytaru, jsem měla po jejich dohrání prsty od krve. A jednoduše jsem se bála, že tu originální verzi zkrátka nedokážu vydržet. 

Když Topol zemřel, četla jsem si v jeho textech, hrabala jsem se v Nedorym, ale nemělo, nemělo to tu sílu. Mám vlastního, vnitřního Nedoryho, ten Topolův zemřel spolu s ním. Ani studiové nahrávky už nemají tu sílu. Autor-básník je tam vycizelován, přesně proti smyslu Psích vojáků, kmene válečnic a válečníků. Co ale zůstalo, jsou Střepy. Topolův melodram o absolutní izolací, ožívání neživých věcí, o komparaci toho, jak netečně ubíhá rok, ale jak děsivě se chovají lidé ve světě, všechno to se zvukovými chybami, šustěním a šumy. Ryzí Filip Topol. “Jsem jenom Dvůr / odsouzenec k bytí / který život zná / a neví, co je žití” 

Všechny ty Russian Mystic Pop op. nevímkolik, všechny ty Tak akorát dlouhé, všechna Černá sedla, ta celá tragická stylizace i tragická životní zkušenost, to všechno je koncentrované ve Střepech. Když se nad tím člověk zamyslí, asi by se těžko mohly jmenovat jinak. Symbolizují rozpad. A řežou.

9. WWW — NEUROBEAT

Slíbila jsem, že o Typltovi bude ještě řeč. Tentokrát ovšem půjde o Lubomíra Typlta, malíře a zároveň textaře (a kdysi trumpetistu) skupiny WWW. Představovat je snad ani nemusím, uvedu tedy pouze obecnější důvody, proč zrovna v mém posluchačské vkusu mají tak významné místo - protože se s prostředky, jako je rap, elektronická hudba, beaty, scratchování snaží dělat pomalu jako jediní na zavedenější scéně něco invenčního a originální (pominu teď odnože socka-rapu aj., které jdou svou vlastní cestou). Přiznám se, že celý label BigBoss, resp. jeho hiphopoví/rapoví umělci jsou ve srovnání s prací Lubomíra Typlta a Ondřeje Sifona Anděry pouzí diletanti, byť by prodeje mohly říkat opak. Všechny ty principy, na kterých totiž WWW stojí, jsou totiž v českém kontextu jediným adekvátním využitím síly slova, pokud má být rapováno či polozpíváno s patřičným hudebním doprovodem. A ne, kromě již zmíněného socka-rapu tu není nikdo další, kdo by dělal něco originálního.

Samotný Neurobeat je první nahrávkou skupiny po zásadní pauze/reunionu a ukazuje, co dosud na české rapové scéně chybělo - důraz na slovo a umění je používat. Například legendární Lexikon lze považovat za regulérní fonickou poezii. Textově nemá Typlt vůbec daleko k surrealismu, občas ovšem i k nějaké poťouchlé, skoro až wernischovské poetice: “Karamel je cukr, co se už neuzdraví.” Důležitý je i hlasový kontrast mezi Sifonem a jeho částečně česky, částečně cizím jazykem zpívající manželkou, architektkou a zpěvačkou Milesou. Na českou hudební scénu se v případě WWW nevrhl další z macho-projektů, ale spíše mnohohlavá saň s jedovatými zuby. Ostatně i vizuální stránka koncertů či alb WWW, založená především na tvorbě Lubomíra Typlta, je něco, co lze jen stěží přehlédnout.

10. KYKLOS GALAKTIKOS —  OSA DOBRA

Většina této desítky důležitých alb není příliš pozitivní. Nebo není pozitivní vůbec. Proto na jejím konci uvádím právě Kyklos Galaktikos, Původně se jednalo o volnou multižánrovou platformu (doporučuji alespoň záznamy jejich divadelních představení v Altě, od nichž by se současní mladí konceptualisté leckdy mohli poučit. V případě kapely mám ale na mysli Jana Buriana ml., Jaroslava Hrdličku a Johanu Matoušková. 

A proč vlastně KG? Protože opět snad jako jediní pochopili, že humor se dá dělat i sofistikovaně a na úrovni (ano, mířím tím na PSH a jejich hity typu Vim já). První track desky Osa dobra zaujme už vysamplovanou znělkou seriálu Návštěvníci a následným ironicky vychloubačným představením kapely. Hned další track se jmenuje judr.mga.phdr.csc. Místo komentáře doporučuji spíše jeho poslech, hned se vám, milí čtenáři a milé čtenářky, bude na vaše fakultní či celouniverzitní představitele a představitelky lépe koukat. Pro ty, kdo by poslouchat nechtěli, uvedu tedy alespoň krátký příklad z refrénu: “vytáhni mi profesora / pohlaď mýho prorektora” Deska Osa dobra ovšem není pouze o humoru. Najdeme na ní jak zhudebněné textu A. Artauda či svérázný remix již zmiňované skupiny Dunaj, resp. její písně Jednou. Vedle toho můžeme objevit i kritiku korporátů (Firma), pokroucenou pohádku o Karkulce či připomenutí nemožnosti vyváznout z koloběhu života, resp. připomenutí vlastní konečnosti v písni Stará škola: “můj praprapraprapraděda / a tvůj praprapraprapraděda / měli voba těžkýho Elzheimera / a toho teď máme i my dva”  Bohužel, Kyklos Galaktikos již ukončili činnost.

———

A příště? Třeba zase něco o knihách.

[osklivediteosklivehosveta]

Jednou mi jedna řekla že vypadám jako James Dean ale že je vidět že prej moc chlastám co na to říct chce se mi spát Byla moc krásná a voněla Kouřila drahý cigarety a furt se smála v očích měla plameny byla to velká láska no jo ale co dělat chce se mi spát

Filip Topol

[d3atherection]

Filip Topol

I CANT GET ENOUGH OF THIS GUY‼️‼️🗣

(i do not own any rights to these photos, i just think Filip is cool af)

[muhelykronikak]

Barátok vagyunk - The Pau és Bolehlav interjú

Egy lengyel lány és egy cseh srác. Tök más zenei világokból, most úgy döntöttek, hogy szóló fellépéseiket összekötik egy turné erejéig Európában. A lány gitározik és énekel, a telefonján megkreált alapokra. A srác meg egy széttorzított sampleres káosszal pusztít. Mi sem egyszerűbb a sztori! Ennek a furcsa együttműködésnek hátterről ők meséltek nekünk. «sake»

Honnan jött az ötlet, hogy egyesítsétek az erőket és közös turnét csináljatok?

Bolehlav: Amellett, hogy zenélek, bulikat is szervezek zenekaroknak Csehországban. Szerveztem egy koncertet Paulinának 2018 februárjában. Nem ismertük akkor még egymást, de tetszett a zenéje meg, amit csinál. A koncertje után még vagy hat hónapig hallgattam a cédéjét a kocsiban. Aztán párszor összefutottunk és a közös turné ötlete egyszer csak megszületett.

The Pau: Barátok vagyunk.

Meséljetek valamit a zenész karrieretekről?

The Pau: Kábé 200 koncert van a hátam mögött 15 országban. Van egy lemezem és a második is készül.

Bolehlav: Én a cseh noiserock zenekar a noAR+IS+ frontembere voltam, ami eredetileg szóló projektnek indult (2009-2012) és később lett csak zenekar (2012-2017). Van egy magyar kritika is az utolsó lemezünkről. De abbahagytuk és én indítottam egy szóló projektet megint a saját ötleteimnek.

És mivel foglalkoztok amikor éppen nem The Pau és Bolehlav vagytok?

Bolehlav: A doktorit csinálom a Charles University-n. A szakterületem az etika és a filozófia. Az állatok morális helyzetével foglalkozom és mindemellett mentálisan sérült emberekkel is dolgozom együtt.

 The Pau: Jövök megyek.

A magyar underground színtér színes és fejlődik viszont a hatóságok megpróbálják elszigetelni és ellehetetleníteni a DYI kultúrát több helyen, ahol a közösségi terek tevékenysége kényelmetlen számukra. Milyen az underground kultúra most Lengyelországban és Csehországban?

The Pau: Ha Lengyelországban felveszel egy semleges álláspontot, akkor minden oké, de ha kényelmetlen dolgokról beszélsz akkor annak meglehetnek a következményei. Nem általános, de előfordult, hogy a hatóságok beleszóltak a művészek dolgaiba. Főképpen az hülyeség, hogy az alkotmány miatt illegális kritizálni a vallásokat.

Bolehlav: Követem kicsit a magyar történéseket. A hajléktalan emberek, a civil szervezetek és kritikusan gondolkodó tudósok üldözése egyszerűen elfogadhatatlan. Vannak dolgok, amik ugyanígy működnek Csehországban is. A miniszterelnökünk olyan akar lenni, mint Orbán és a köztársasági elnök támogatja. Szégyellem magam miattuk. Szerencsére nincs nagy támogatottságuk. Legalábbis eddig. Szóval a független színtér működik és nagyon is jól.

Ti mindketten mondjuk úgy nem túl átlagos dolgokon zenéltek. Hogyan készítitek a zenéitek és van különbség az élő előadás között?

Bolehlav: Ha nem szúrom el akkor nincs különbség. A zenémet számítógéppel, szintetizátorral, szamplerrel és gitárral gyártom. Fel szoktam használni részeket más zenekarok számaiból is és ilyenekből is csinálok sajátokat. Például hallhatsz Nirvana, Beck, Marta Kubišová és a haverom Sweeps 04 zenéjét is egy számban.

The Pau: Egy különbség van: koncerten hangosan nyomom amennyire csak lehet és otthon hangosan nyomom amennyire csak lehet.

Nem gondoltatok rá, hogy zenekarral lépjetek fel?

The Pau:Ez egy szóló felállás. Semmi több.

Bolehlav: Szeretnék találkozni egy dobossal, aki zenélne velem.

Miről szólnak a szövegek?

Bolehlav: Többnyire az elme többféle állapotáról: félelem, szorongás, üresség, harag, önzés, ostobaság. Olvashatóak a szövegfordítások a www.bolehlav.net-en.

The Pau: A szövegek inspirációja a valóság. Nem lehet elszigetelődni vagy nem benne lenni. Itt vagyunk a jelenben. A valóság néha lágyabb, néha keményebb de mindig megérint. Erről szólnak a szövegek.

Nevezzétek meg kik voltak hatással rátok!

The Pau: A jamaikai bobcsapat az 1988-as téli olimpiáról.

Bolehlav: Nirvana, Gnu, The Prodigy, Lyssa, Killsonik, Filip Topol, Thurston Moore.

Mik a terveitek 2019-re?

Bolehlav: A francia Auditrauma kiadó most adta ki a ”Don't Believe In No Ghosts” kislemezem. Meghallgatható és a számokhoz készült illusztráció pedig megtekinthető a weblapomon. Több embernek is bejön Csehországba és tervezzük a bakelites megjelenést is. Aztán következő ősszel egy újabb turnét tervezek. És emellett csinálok pár remixet is más zenekaroknak.

The Pau: Befejezni az új albumot.

ESEMÉNY

BOLEHLAV BANDCAMP

[prazskytankista]

Topol dělal show: Srp a kladivo z Prahy, popletený Filip. Vojto, Dominika Haška nepřebiješ

Předseda komunistů Vojtěch Filip před pár dny Dominiku Haškovi nabídl, že by slavný hokejový brankář mohl kandidovat za KSČM do Senátu. Velký kritik předsedy vlády Andreje Babiše (ANO) i komunistů se Filipově nabídce vysmál. A Mirek Topolánek to ve své show pořádně rozmázl. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Topol-delal-show-Srp-a-kladivo-z-Prahy-popleteny-Filip-Vojto-Dominika-Haska-neprebijes-614381