#dřevo

[frantoviny]

Tak tady ho máme, Franta a jeho první kácení ze stupaček. Pro všechny milovníky stromů vzkaz je tento: Někdy nastane situace, že se stromy musí pokácet. A nemusíte z toho mít přehnanou radost, ale prostě to tak je.

[technicallykeenchaos]

Embracing the Warmth: The Art and Science of Firewood Selection

In the heart of winter, there's a primal comfort in the crackle and glow of a well-stoked fire. Yet, behind this elemental pleasure lies a thoughtful process: the selection of firewood. Beyond mere fuel, firewood embodies a delicate balance of art and science, where each log carries its own story, potential, and characteristics. Let's delve into the intricacies of palivové dřevo selection and uncover the secrets to a perfect blaze.

Firstly, not all firewood is created equal. Each species boasts distinct qualities that can significantly influence your fire experience. Hardwoods like oak and maple burn longer and hotter, making them ideal for sustained warmth during chilly nights. On the other hand, softwoods like pine ignite quickly, perfect for kindling but requiring frequent replenishment. Understanding the properties of different woods empowers you to tailor your fire to your specific needs, whether it's a slow-burning evening by the hearth or a swift, cozy firepit gathering.

Beyond species, the moisture content of firewood is paramount. Wet or "green" wood not only produces excessive smoke but also fails to generate sufficient heat, leaving you shivering in disappointment. Seasoned wood, however, has been properly dried, ensuring optimal combustion and efficiency. Investing in a moisture meter can be a game-changer, allowing you to gauge the readiness of your firewood with precision.

But firewood selection isn't solely about functionality; it's an opportunity to engage with nature's diversity. Each piece of wood tells a story of its origin, from the gnarled branches of an ancient oak to the slender limbs of a fragrant cedar. Embracing this diversity adds depth to your fire experience, connecting you to the natural world in a tangible, intimate manner.

Moreover, sourcing firewood ethically is essential for environmental sustainability. Opting for locally sourced wood reduces carbon emissions associated with transportation while supporting your community's economy. Additionally, prioritizing dead or fallen trees minimizes the ecological impact, preserving the vitality of forests for generations to come. By embracing responsible practices, you not only nurture your fire but also contribute to the broader health of our planet.

In the realm of firewood, preparation is key. Proper storage ensures that your wood remains dry and seasoned, ready to ignite at a moment's notice. Stacking wood in a well-ventilated area, elevated from the ground, protects it from moisture and pests while allowing air circulation for optimal drying. Investing time in preparation pays dividends when winter's chill descends, granting you the gift of effortless warmth and comfort.

Furthermore, firewood selection transcends mere practicality; it's a form of self-expression. The scent of cedar or the crackle of birch evokes memories, stirs emotions, and sets the tone for intimate gatherings or solitary reflections. In a world often dominated by technology and haste, the simplicity of tending a fire reconnects us to our primal roots, grounding us in the present moment and fostering a sense of peace.

In conclusion, the art and science of firewood selection offer a gateway to a deeper connection with nature and oneself. By understanding the nuances of different wood species, prioritizing sustainability, and embracing the rituals of preparation, we transform a mundane task into a soul-nourishing experience. So, as the flames dance and the embers glow, let us savor the warmth of the fire and the richness of life's simple pleasures.

[stylcendy100]

Zeptal jsem se umělé inteligence od Bingu, jak by mělo vypadat české národní obrození na internetu. Začalo to dobře, pokračovalo to velmi špatně...

(Zde je jen zkopírováný text. Zdroje jsou, v rámci možností - víme, jak je to s umělou inteligencí - uvedeny dole.)

To je velmi ambiciózní a zajímavý cíl. Národní obrození bylo historickým procesem, který probíhal v různých podmínkách a kontextech, než jsou dnešní. Nicméně, můžeme se inspirovat některými principy a metodami, které používali naši předkové, kteří se snažili oživit a rozvíjet český jazyk, kulturu a identitu. Zde je několik návrhů, jak byste mohli podpořit další vlnu národního obrození na internetu:

- Vytvářejte a šiřte kvalitní a originální obsah v češtině, který bude informovat, bavit a vzdělávat vaše čtenáře nebo diváky. Můžete psát články, blogy, eseje, povídky, básně, recenze, komentáře, návody, tipy, recepty, zprávy, reportáže, rozhovory, ankety, kvízy, memy, komiksy, videa, podcasty, hry, aplikace, prezentace, kurzy, webináře, e-knihy, audioknihy, e-magazíny, e-noviny, e-ziny, e-newslettery, e-katalogy, e-brozury, e-plakáty, e-letáky, e-pozvánky, e-účtenky, e-faktury, e-smlouvy, e-podpisy, e-volby, e-hlasování, e-petic, e-referend, e-konferencí, e-festivalů, e-výstav, e-aukcí, e-obchodů, e-bankovnictví, e-platby, e-pojištění, e-zdravotnictví, e-vzdělávání, e-knihovny, e-muzea, e-galerie, e-archivy, e-databáze, e-slovníky, e-encyklopedie, e-atlasy, e-mapy, e-globusy, e-komiksy, e-kalendáře, e-diáře, e-hodiny, e-budíky, e-stopky, e-kalkulačky, e-překladače, e-synthesizéry, e-hudebníky, e-zpěváky, e-tanečníky, e-malíře, e-sochaře, e-fotografy, e-filmaře, e-režiséry, e-scenáristy, e-herce, e-kaskadéry, e-kouzelníky, e-žongléry, e-klauny, e-akrobaty, e-cirkusáky, e-sportovce, e-atlety, e-plavce, e-běžce, e-cyklisty, e-lyžaře, e-bruslaře, e-skateboardisty, e-snowboardisty, e-surfaře, e-potápěče, e-rybáře, e-lovce, e-střelce, e-bojovníky, e-karateky, e-boxery, e-zápasníky, e-sumaře, e-šachisty, e-dámaře, e-pokeristy, e-bridgeisty, e-sudokuisty, e-křížovkáře, e-scrabbleisty, e-pexesisty, e-puzzleisty, e-legoisty, e-modeláře, e-origamisty, e-květináře, e-zahradníky, e-kuchaře, e-pekaře, e-číšníky, e-barmany, e-kadeřníky, e-kosmetičky, e-manikúristy, e-pedikúristy, e-maséry, e-lékaře, e-zubaře, e-veterináře, e-učitele, e-studenty, e-žáky, e-děti, e-mládež, e-dospělé, e-seniory, e-muže, e-ženy, e-rodiny, e-přátele, e-kolegy, e-partnery, e-milenky, e-milence, e-svobodné, e-zadané, e-ženaté, e-vdané, e-rozvedené, e-vdovce, e-vdovy, e-otce, e-matky, e-syny, e-dcery, e-bratry, e-sestry, e-dědečky, e-babičky, e-vnuky, e-vnučky, e-strýce, e-tety, e-bratrance, e-sestřenice, e-prastrýce, e-pratety, e-prabratrance, e-prasestřenice, e-psíky, e-kočičky, e-králíčky, e-hamstery, e-chovný, e-mazlíčky, e-domácí, e-zvířata, e-ptáky, e-ryby, e-plazy, e-obojživelníky, e-hmyz, e-rostliny, e-květiny, e-byliny, e-ovoce, e-zelenina, e-obiloviny, e-luštěniny, e-olejniny, e-koření, e-houby, e-minerály, e-kameny, e-drahokamy, e-kovy, e-plasty, e-sklo, e-dřevo, e-papír, e-látky, e-vlna, e-bavlna, e- hedvábí, e-kožešina, e-kůže, e-guma, e-keramika, e-porcelán, e-beton, e-cement, e-asfalt, e-písek, e-štěrk, e-hlína, e-jíl, e-zemina, e-půda, e-tráva, e-mech, e-lišejník, e-voda, e-led, e-pára, e-mlha, e-oblak, e-sníh, e-déšť, e-kroupy, e-rosa, e-řeka, e-potok, e-jezero, e-rybník, e-nádrž, e-moře, e-oceán, e-záliv, e-průliv, e-poloostrov, e-ostrov, e-souostroví, e-atol, e-korál, e-mořská hvězdice, e-mořský ježek, e-mořská řasa, e-vítr, e-vánek, e-bouřka, e-blesk, e-hrom, e-tornado, e-uragán, e-cyklón, e-anticyklón, e-vzduch, e-kyslík, e-uhlík, e-oxid uhličitý, e-oxid dusičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid dusný, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid siřičitý, e-oxid si

Zdroj: Konverzace s Bingem, 26. 1. 2024

(1) České národní obrození – Wikipedie. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A9_n%C3%A1rodn%C3%AD_obrozen%C3%AD.

(2) Národní obrození - ČT edu - Česká televize. https://edu.ceskatelevize.cz/namet/narodni-obrozeni.

(3) Jak národní obrození stvořilo moderní češtinu - Seznam Médium. https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-jak-narodni-obrozeni-stvorilo-moderni-cestinu-28311.

[humrpocesku]

Obrázeček obrázek a popisek instagramovej (to abyste se mohli taky vzdělávat): I přes chřipku, kterou si z neznámých důvod nyní procházím, jsem napatlala tohle drobné zvířátko. Vakoveverka bezblaná je ohrožený druh malého vačnatce vyskytující se v Austrálii. Jejich budoucnost bohužel moc zářně nevypadá, dokonce se odhaduje, že do pár desítek let zcela vymřou. V minulosti se dokonce dlouhé roky věřilo, že už vyhynuly. Tyto vakoveverky žijí v rodinných skupinách čítající asi deset jedinců. Přes den spějí společně v jednom pelechu, v noci se vydávají shánět potravu, kterou tvoří různé bezobratlé potvůrky. Hlavou rodiny je matka. Ta ale bývá poněkud agresivní vůči ostatním členům rodiny, především vůči svým dcerám, přičemž čím jsou dcery starší, tím matčina agresivita vzrůstá. Musejí proto poměrně brzy opouštět hnízdo, což však ústí v poměrně vysokou mortalitu a také to, že počet samců v populaci je výrazně vyšší než počet samic. A proč to s nima jde z kopce? Stejně jako mnoho jiných zvířat nemají vakoveverky bezblané prostě a jednoduše kde žít. Jsou vázány na lesy a hlavně na tromy s dutinami. Tyto stromy jim poskytují nejen úkryt, ale jsou pro ně důležité i z hlediska potravy. Lesy v těchto končinách ohrožují nejen požáry, ale také těžaři, které nějaké "malé myšičky" samozřejmě ani v nejmenším nezajímají, protože dřevo je dřevo a peníze jsou peníze. A aby toho nebylo málo, ohrožují je ještě lovící toulavé, respektive zdivočelé kočky domácí, kterých je na australském kontinentu požehnaně. Záchranné programy samozřejmě existují, pokud se však nepovede zachovat lesy, v nichž vakoveverky bezblané žijí, pak jsou snahy záchranářů bohužel takřka bezcenné. A když vymřou vakoveverky bezblané, vymře i jeden druh blechy, který ani nemá český název - Stephanocircus domrowi, anglicky goblin flea. Žijí totiž právě jen a pouze na vakoveverkách bezblaných. Věděli jste, že suprčupr zdrojem obrázků (nejen) méně známých druhů zvířat je moje milovaná stránka inaturalist?!

[kocourmokroocko]

Ahoj! Možná trochu random otázka, ale stříháte Šalvějovi drápky? (je Šalvěj ten (nebo ta) andulák že?). Neptám se na odborný názor ale jako kolegy chovatele/přítele andulky ve smyslu - jak to dělá někdo jiný. V chovatelských příručkách se člověk většinou dočte že se to má radši nechat veterinářovi, což je jednomu prd platné když ten jeden veterinář ve městě bere jen své stálé zákazníky a to jen se psy a (možná) kočkama. U nás doma vždycky čas od času sebereu odvahu a nůžky a pokusím se Ferdovi drápky zkrátit, ale většinou to skončí tím že ostříhám dva nebo tři (ať už tak že mi sedí na prstě nebo když ho chytnu) a pak už je marná snaha se o cokoliv pokoušet. (naštěstí tenhle je první andulák so mám(e) co neštípe, sice jakoby klovne ale nestiskne takže aspoň nemám pokousané prsty) Tak mě napadlo se zeptat jestli na to třeba nemáte nějaký trik. (který by nejspíš u nás stejně nefungoval protože každá andulka je jiná, no ale co kdyby, že jo...) (jednou jsem ve zverimexu našla takové jako návleky na bidýlko - takový opískovaný papír - že to má jako obrušovat drápky tak jsem mu to nadšeně koupila, dala do klece a on na to blbec dřív nesednul než z toho ožral ten písek. Skvělé).

Ahoj! Stříhat drápky doma je za mě nejlepší, protože to toho ptáčka tolik nestresuje, jako celá obří cesta k veterináři, ale je potřeba se na to duševně připravit, protože neznám jedinýho papouška, kterýmu by se to líbilo, což bejvá pro milujícího páníčka těžký. A taky je potřeba bejt strašně moc opatrnej, aby člověk necvakl omylem do krve.

Tady je pár bodových poznatků, co jsem za těch pár let (a bohužel pár chyb) nastřádal:

Cvakátko na nehty pro lidi (malý) je to nejlepší, co máme aktuálně k dostání na ptačí manikůru. Nůžky nechceš, je tam větší šance zranění.

Dobrá prevence dlouhých drápků znamená, že budeš muset drápky stříhat max šestkrát ročně. Chceš brusný bidla (ne návleky, přímo brusný bidýlka, celý dělaný z toho materiálu), přírodní větve, klidně pilníček na nehty (jak pilovat nehty napíšu níže). My chodíme do lesa pytlačit vrbový dřevo, který je bezpečný pro ptáčky. Ať už použiješ jakékoli bezpečné dřevo, vždycky chceš čerstvě uříznutý větve, ne spadané klestí (můžou v něm být paraziti, bakterie etc.). Obroušený pařátek = pařátek, co nemusí moc často na manikůru!

Pogoogli si obrázky toho, co jsou problematicky dlouhé drápky, ať nemanikůruješ zbytečně. Kategoricky: Pokud to ptáčkovi při chůzi po rovné ploše křiví nožičky, je to moc dlouhý.

Dej si pozor, kam až sahá žíla v drápcích tvého kura. Pokud má růžový drápky, uvidíš to proti světlu. Pokud má tmavý drápky, musíš dávat ještě většího bacha a stříhat fakt jen holý minimum toho, co je potřeba. Tady obrázek, jak by to mělo proporčně vypadat:

Ať už má tvůj papoušek světlý nebo tmavý nehtíky, vždycky, vždycky, VŽDYCKY chceš mít vedle sebe dózu kukuřičnýho škrobu. Kukuřičný škrob je nejlepší a nejrychlejší cesta, jak zastavit krvácení, pokud se cokoliv posere. Používá se jak na krvácející perutě (zlomená krevní peruť je prakticky jen tunel, kterým z andulky proudí krev a nemůže ho zavřít. Může na to i vykrvácet, protože má tý krve fakt málo), tak na nehty a jiný krvácivý zranění. Normálně ho vem velkou špetku a pořádně jím zraněný místo zasyp. Případně si ho naber do hrsti a ponoř do něj andulce nohu. Rána se zacpe a ty máš čas dejchat a zhodnotit škody. (V případě zlomený krevní perutě - potřebuješ pinzetu nebo hemostatky a vytrhnout jí, v případě krvácejícího drápku - nechat andulku v klidu, v případě kompletně nebo částečně vytrženýho drápku - veterinu.)

Tohle bude znít s ohledem na předchozí body trochu komicky, ale: Musíš bejt v klidu. :D Trochu moc střižený drápek sice bolí, ale tvůj milovaný tvor na to neumře. S velkou dávkou opatrnosti, fištrónu a sebedůvěry je jen velmi málo pravděpodobný, že kdokoliv z vás dvou bude po manikůře krvácet. Pevná, klidná ruka dělá méně chyb!

Vem si na pomoc šátek! Andulka, co hovno vidí, je klidnější andulka. Zabal jí normálně jak buríto a jen nějak vymanipuluj ven tu jednu nožičku, na který upravuješ drápky. To platí jak pro zapilování pilníkem (to je možná dost dobrá věc, kterou začít, ať si ten proces trochu ohmatáš na něčem méně nervujícím), tak pro stříhání.

Vem si andulku do nějaký místnosti, kde normálně nebejvá a je tam klid, ať si nespojí svoje oblíbený místa s šátkem přes hlavu a únosem do nehtovýho salónu.

Ať už se děje cokoliv, NESPĚCHEJ!!!

Drž nožičku něžně a láskyplně, avšak nekompromisně! Nožička, co se nehemží, je nožička, co triumfuje.

Měj nachystaný naprosto úžasný žrádlo za odměnu po hotový manikůře a omluvu jak prase. Doporučují se serenády a kajícné žalozpěvy.

To je myslím všechno, co právě teď dovedu z fleku vymyslet! Níže ještě hodim video, kde to ti lidi dělaj nějak kloudně. Pevnou ruku, lásku v srdci, chrabrost kura a mnoho štěstí tobě! ♥

[vrabec-v-hrsti]

pamatuj si, co říkal plch

nemluv s cizími pány když jdeš na nákup a zavazuj si boty kličkou ne přes dvě ouška (hlavně před spolužáky ti by se ti smáli, že jsi dítě) ((a ty jsi ale to se za nic nesmí dozvědět ostatní děti)). pamatuj si, co říkal plch

vyčisti si zuby, když jdeš k zubaři v kostele nezívej a nevrť se myj si ruce před jídlem vždy poděkuj a stůj rovně a nepojmenovávej krávy na porážku. pamatuj si, co říkal plch

teta Králoc na tom není nejlíp (už tak třicet let) ale strejda Králoc za to nemůže a teď alespoň může mít práci. pamatuj si, co říkal plch třikrát zaklepej na dřevo jinak to přestane být pravda a nebuď pověrčivá a šetři vodou a zhasínej světla v kuchyni a když slyšíš mámin hlas jak tě volá z hvozdu nechoď za ní (není to ona).

pamatuj si, co říkal plch

miminka nosí čáp princezny zachrání princ berušky předpovídají počasí a malé holčičky končí znásilněné ve škarpě když chodí pozdě domů. — Co říkal plch, 2024

[haferove-kralisko]

páteční příhodné přísloví z Valach:

Jaký oheň taký dým, jaký młynář taký młýn, jaký tata taký syn, jaké dřevo taký klín.

[onaras-oficialni]

Den 6 - Pavučiny

Běžnými cestami to do Státub trvá týden. Po Stezce jenom dva dny.

Z Bílé pevnosti vyráželi za svítání. Asi po hodině cesty je Myrya zastavila a nasměrovala je na zdánlivě náhodnou mezeru mezi stromy.

„Nezapomeňte,“ připomněla jim, „držte se v řadě. Neztrácejte z dohledu toho, kdo jde před vámi. Nemluvte, nekřičte, nebroukejte si,“ – po téhle poznámce Johanna protočila oči – „když budete nutně potřebovat něco říct, zašeptejte to. Pokud někoho potkáme, buďte zdvořilí, ale příliš se s nimi nebavte.“ Nikdo se neodvážil jí odporovat. Vykročili mimo hlavní cestu, první Myrya, za ní Elentaya, Karlimdor jako třetí, pak Johanna, za ní Amanda a průvod uzavírala Mei.

První změna, které si Elentaya všimla, byl hmyz. Nebo spíš jeho absence. Posledních pár dní se vzduch jen tetelil mouchami, motýly a komáry. Teď však ať napínala své špičaté uši, jak chtěla, dříve všudypřítomné bzučení bylo pryč. Když se nad tím zamyslela, obvyklé zvuky lesa také zněly jinak. Jako by jejich malou skupinku někdo obalil vlnou a zadusil všechny zvuky okolního světa. Čím déle pokračovali sotva viditelnou pěšinkou mezi stromy, tím byla vrstva tlustší a tlustší a ptačí zpěv tišší a tišší, až nakonec umlkl docela.

Podrostem se začala plížit mlha a kmeny stromů z ní čněly jako výhružné prsty. Brzy se v ní ztratily zcela. Když Elentaya nahlédla Myrye přes rameno, viděla pouze bílo. Pěšina, kterou následovali, se z lesní půdy proměnila v holou skálu, ale i ona se zakrátko utopila v mlze. Jako by vše mimo ně přestalo existovat.

Ticho na nich leželo jako těžká deka. Elentaya by začala pochybovat, zda náhodou nepřišla o sluch, kdyby nebylo jejího vlastního přerývaného dechu. Chvílemi jako by se k němu přidávaly další zvuky, příliš vzdálené, než aby je rozpoznala, snad hukot větru, snad šumění příboje, snad hlas nějakého prastarého tvora. Když se ohlédla na Karlimdora, jeho zmatený pohled jí říkal, že je slyší také.

Snad šli několik hodin, snad několik let, ale náhle se z mlhy vynořila skalní stěna. Myrya je vedla podél ní až k ústí jeskyně a poté dovnitř. Tam konečně prolomila ticho. „Tady přenocujeme,“ řekla a sundala ze zad otep dříví.

„Je bezpečný tady rozdělávat oheň?“ zeptala se Johanna, „A mluvit už taky smíme?“

„Dokud nebudeme příliš hlasití, je to v pořádku. A oheň se postará o to, aby naše útočiště zůstalo bezpečné.“

„Takže čistě teoreticky,“ začala Johanna chystat hraničku, „bychom si na zítra mohli přichystat pochodně a to by nás chránilo na cestě? A třeba bychom si i mohli povídat?“

„To tě to mlčení tak moc zmohlo?“ protáhl si Karlimdor záda.

Johanna dramaticky vzdechla. „Nemáš ponětí, jak strašně jsem se nudila! Můj umělecký duch zmírá v nečinnosti.“ Vsunula do hraničky svou dlaň a nechala z ní vyšlehnout plameny. Dřevo zapraskalo.

„Nemluvě o tom, jak my jsme museli trpět bez tvého génia,“ přidala se Amanda k melodramatické scéně, „co to bude dneska, mistře? Hospodské odrhovačky, nebo epická píseň, ze které si pamatuješ jenom polovinu slok?“

V podobném duchu pokračovala debata po zbytek večera. Když přišel čas ulehnout, Elentaya s Myryou si vylosovaly první hlídku.

Chvíli seděly mlčky, ale zvědavost nakonec Elentayu přemohla. „Co je vlastně tohle za místo?“

Myrya se napila z čutory. „Pro začátek je to jeden z důvodů, proč se Beltanu ještě nepodařilo pořádně zmapovat. Jinak pořádně nevím. Ptala jsem se starších hraničářů a každý mi dal úplně jinou odpověď.“

„A co si myslíš ty?“ naléhala dál.

Myrya se zamyslela. „Podle mě to není tak úplně místo. Takový… prostor mezi místy. Je to jako… víš, jak se říká, že je někdo ‚na cestách‘? Víš, že je někde pryč, ale jinak nevíš nic. A tohle je podle mě podobné… jsme prostě na cestě. A máme štěstí, že tahle trasa je kratší, než kdybychom šli po obyčejných cestách.“

„Jak jsi v té mlze vůbec našla cestu? Vždyť nebylo vidět na krok.“

„Neumím to vysvětlit… nějaký šestý smysl?“

„Pavučina…“ řekla Elentaya zamyšleně. Myrya se na ni překvapeně podívala.

„Když se do pavučiny chytne moucha,“ vysvětlovala Elentaya, „pavouk vnímá, jak se pavučina chvěje, a ví, kde ta moucha je, i když na ni nevidí. A… a tyhle stezky jsou jako pavučina, která je natažená mezi větvičkami, ale nevidíš ji, dokud na ni správně nezasvítí slunce.“

„Pavučina… to se mi líbí,“ usmála se Myrya, „teď jen musíme doufat, že si nepřetrhneme vlákno, po kterém jdeme.“

„To už se taky stalo?“ vykulila Elentaya oči.

„Když si nedáš pozor… nechodím tudy ráda, hory jsou dost nebezpečné i bez toho, abychom se pouštěli mimo obyčejné cesty. Ale zatím děláme všechno správně, tak snad nám to vydrží i zítra.“

Zbytek jejich hlídky uběhl v tichu. Když je vystřídaly Amanda a Mei, uložila se Elentaya poblíž vchodu a poslouchala, zda se z mlhy neozve volání ztracených poutníků.

[chodi-sama]

Něco se změnilo

Je to neuvěřitelný, kolikrát už jsem si chtěla sednout a všechno to sepsat. Sednout si a napsat, co se teď děje v našich životech. Stejně to asi nikoho moc nezajímá, ale je to vlastně celkem dobrá terapie. Pro grafomanku. Kdysi jsem popsala tisíce stránek. To už je dávno, možná to ještě mám někde uložený. Všechny ty pubertální lásky. Dneska se zdravíme, říkáme si čau, jak žiješ? Víme o sobě, ale nevíme. Na jaře jsem byla v očekávání krásnýho léta, plnýho setkávání. A ono takový bylo, i když ne docela tak, jak bych si to představovala. Začalo to tím, že jsem se úplně nesetkala sama se sebou ve vlastních očekáváních a nejvíc to mrzelo V. Démoni. Když už jsem si říkala, že jsem se s tímhle nějak vypořádala, spadla jsem velmi trapně ze stojícího kola do trávy a zlomenina odhalila poměrně velký nádor v kosti u zápěstí. Byl úplněk a byl slunovrat. Na ambulanci v ten den byla spousta zlomenin, to jen já musím mít něco speciálního. Kolečka po doktorech se završila biopsií v Brně. Není to zhoubné, uf, ale vezmou mi kus kosti a dají mi kost od dárce. Prý těch kostí mají plné mrazáky a dobře to srůstá. Haha. Vyprávím to všem, koho to zajímá, protože je to trochu zajímavý. Ale už to říkám jen ve zkratkách, protože je to otravné téma k hovoru, který se tím nikam neposune. Já nepotřebuji ujištění, že to bude dobrý, protože to je dobrý, díky. Největší lidská zranění nejsou vidět a nelze se o nich bavit na první dobrou a hlavně cesty k nápravě nebývají tak přímý. Jé, hele, co máš s hlavou? Co máš se srdcem? Co tě bolí? Je to tak, že každýho něco bolí. Lidský těla jsou křehoučký a duše složitá. Já se svou bolestí nechci nikoho otravovat, ale je to vidět. Ta super plavací sádra je vidět. A je to téma hovoru. Je mi z toho někdy trochu trapně, pak mě to nudí, pak zase říkám dokola písničku o nádoru v kosti, o kterým jsem ještě před slunovratem ani netušila, že může existovat přímo v mojí ruce. Mimochodem ta ruka je pravá. Takže teď píšu levou. Hrozně mě to štve, protože mi to nejde rychle a není to tak hezký. Na čas jsem tak přestala úplně psát. To bylo divný. Teď se zas z hlavy tlačej slova a já si říkám, že by to chtělo něco vydat. Už je mi moc let, za chvíli třeba nebudu, ten život tak letí. Někdy mě napadá, že bych se mohla učit zpívat. Ale asi pořád ještě nemám dost sebevědomí. Trapný. Přitom už jsem opravdu paní. Ale tyhle nádory v kostech se dějí většinou lidem kolem dvaceti let věku, typicky, asi jsem se moc neposunula. Tchýně řekla mému muži, že bych měla konečně dospět. Dospět kam? Na konečnou dospějem jednou všichni a pak si dáme danse macabre, velikej večírek pro všechny mrtvý bez rozdílu. Ve smrti je rovnost, dost možná i svoboda. Ale ještě na to není čas. Máme zodpovědnosti, úkoly, věci, ze kterejch se můžeme těšit. A hlavně tu lásku. Nejvíc pro mě je uvědomění, že v tý lásce můžu žít celej život, díky mým předkům, který za to všechno můžou, i když některý větší věci se jim bohužel podchytit úplně nepovedlo - třeba solidární společnost nebo vztah člověka k přírodě. I tak díky nim proplouvám láskyplným životem a krásně si už drahně let dělám víceméně přesně to, co chci. Mám se dobře. Nejkrásnější letní noci u ohňů mě budou zahřívat celou zimu. Ještě včera jsem tam seděla a dneska už má mrznout. Ale doma ne, doma je teplo, manžel přichystal dřevo. V. je prostě nejlepší. Stará se o mně i o děti, když nemůžu já.

Teď je mi zas líp, lepší fáze, čekám na operaci, až mi daj do těla kost z mrazáku, možná od nějaký motorkářky. Ještě dva a půl měsíce. Je to šílený. Ale mám štěstí, věřím v tomhle doktorům. Vědí co dělají, píchaj mi divný injekce. Dostávám v nich klony jakýchsi bílkovin, co brání aktivaci osteoklastů. Je to podle mně fakt hustý. Tvrdnou mi kosti. Nic necítím. Doplňuji vápník, chutná jako chemická jahoda, je potřeba to zapít. Nějak mám pocit, jako kdyby tohle zranění na chvíli zatemnilo rozhovory, stávaly se plytkýma a povrchníma. Až v poslední době, když už jsem si na to postěžovala sama sobě, tak se to otočilo. Rozhovory se stávají vážnějšími, možná i s tím, jak přichází podzim. Během posledních měsíců jsem měla možnost vyzkoušet, jaký to je navazovat nový vztahy. Nejsem v tom moc dobrá. Ale když už se to povede, má to potenciál na celoživotní opus. Kocourům už bude deset, chtěla bych to oslavit. Jeden z nich chrápe na gauči. Opravdu chrápe. Před deseti lety jsem se tedy spolu s kocoury vykašlala na dodělání škol. Nelituju. Jen si občas postesknu, že je možná škoda, že jsem nevydala nějaký ty rozhovory o roce 2000, některý jsou možná i přepsaný. Někde. Všechno se motá v kruzích, takže i na tyhle témata připadla včera řeč s lidmi, s nimiž jsem asi tak před těmi deseti lety tvořila jinej svět. Jsou pořád krásný. A já se vděčností fakt zalykám. Skoro si říkám, že jsem snad nikdy nebyla šťastnější. Kazí mi to snad jen domácí nepořádek, haldy oblečení ještě z letních radovánek. Musím asi fakt uspořádat tu kočičí oslavu, pozvat návštěvu, aby mě něco donutilo tu pořádně uklidit. Teď, když už mě ruka tolik nebolí, tak by to šlo. Všechny problémy světa jsou v mým mikrokosmu nepodstatný. A stejně si radši koupím férový kafe a nebudu jíst maso, nekoupím si nový hadry, stejně nemám za co. V bezpečný bublince mezi lidma, se kterýma je mi dobře, i když je to vlastně mnohdy někde v suti a všechno je práce, něco končí, ale jiný věci začínaj a vykročit z komfortní zóny je to, co dělá život naplněným. A děti, ty to poznaj. Protože láska. Tak zdarec.

PS: na fotce jedna z mejch čerstvejch lásek.

[alinarandom]

2024 / POSTER / TRYCHTÝŘ 3: OPEN CALL

🌬💧🔉 OPEN CALL 🌬💧🔉TRYCHTÝŘ III. Powered by: @svitava_transmedia_art_lab & @sonda_festival

VÝZVA PRO UMĚLCE, KÓDERY, EXPERIMENTÁTORY: Chtěl by ses zapojit do půlročního skupinového tvůrčího projektu stojící na spolupráci napříč médii s cílem prezentovat vytvořená dílo/a na podzim 2024 v rámci festivalu SONDA – s tématem SONIC SPACES?

Hlavní náplní letošních TRYCHTÝŘŮ bude nově: TVORBA SPOLEČNÉ ZVUKOVÉ ENVIRONMENTÁLNÍ INSTALACE

Oblasti zájmu: - Geologie, meteorologie, přírodní procesy - Socha, kinetika, kovo, dřevo, hlína, 3D tisk, nové materiály - multikanálové elektroakustické skladby - DIY elektronika, code art, sítě, senzory... - scénografie - AV performance

[martinahavlova]

Z deníku bytu s červeným balkonkem: Přijít sem každé ráno, alespoň na chvilku – Na dřevěné desce tušení zahrady, lesa, moře – klíčící brambory, semínka orlíčků, pecky slivoní, chaluhy ještě se zrníčky písku, stará japonská fotografie šedého moře od milé P., naplavené dřevo. Pár poštolek od sousedů vyvedl další mláďata, rodiče se starají. Zajímalo by mě, zda je jim při dešti taky útulno, nebo by radši, aby bylo sucho a klid. Pohled do zahrady je naděje (čti: ovocné stromy v květu. Jírovce se svými svícny ještě vyčkávají; sláva očekávání, předzvěsti, tušení, těšení se).

Přijít sem každé ráno, alespoň na chvilku – (Často tu nejsem, zůstává tu jen prababička Marie Šálková. Měla bych jí věnovat lepší podobu.) Zběsile fotím a fotím, protože se bojím; málo si pamatuju. Myslím na hada v rohu místnosti. A tak je tu už trochu s námi. Naštěstí.

Brian Eno – Spider and I

[prospercz]

Den 126

Je už pozdě večer, když se vracíme z kina do hostelu. Film se pořádně protáhl, málokterý má téměř 3 hodiny. Oppenheimer je ale přesně takový. Asi jsme si nemohli vybrat lépe (ne, že bychom v tomhle malém městě s jedním kinovým sálem měli na výběr).

Celý film se točí ohledně Ameriky, jejich tajného výzkumného programu a udělování bezpečnostních prohlídek. Ze všech je cítit ta typická americká hrdost a i v kině to bylo občas znát. Chlápek za námi často souhlasně přizvukoval a smál se ani ne tak vtipům jako “urážkám” na ostatní země.

Celkově ale zajímavý kulturní zážitek, který hodně zpestřuje Cillian Murphy. Mám toho herce rád už od Scarecrowa z Batmana a pak víc ještě po Peaky Blinders. Je to profík.

Jinak co říct k dnešku? Klasický městský den plný starostí a pobíhání po různých koutech. Zašil jsem znovu a znovu roztrhanou košili a batoh. Šortky jsem měl šít taky, ale nakonec jsem v gear exchange obchodě sehnal nové! Takže tyhle půjdou do hikerboxu. Ale loučí se mi s nimi těžko po takové době.

Co se týče hostelu a města, asi bych tu dokázal zůstat i klidně týden. Pokud se člověk smíří s tím, že se tady na dvorku hulí tráva (hlavně majitelé), tak je to celkem příjemné místo k odpočinku. Nic tu vlastně nechybí. I Bishop jako takový je fajn. Malé klasické americké domky, které nemají patro a vévodí jim dřevo.

Jen to počasí je tady jak ve skleníku. Těžko uvěřit, že nahoře je krásných 15 stupňů a často prší, když tady dole je 35 a neuvěřitelné dusno. Nedokážu si představit, že bych chodil v tomhle. Teď už ten déšť nezní zas tak hrozně. Zítra možná budu mluvit jinak, až mi zase bude padat voda za krk.

PS: doplnil jsem fotky až ke dni 119.

[stromuprisahat]

Velký význam v Perunově kultu se rovněž přisuzoval posvátnému stromu, kterým byl v tomto případě dub, jenž stál také u ostatních indoevropských národů na čelném místě jako symbol boha hromů a blesků (např. germánský Thor, řecký Zeus, římský Jupiter, litevský Perkunas apod.). Slované prokazovali tomuto stromu nezměrnou úctu, spočívající v přinášení četných darů. Jeden z význačných dubů rostl na dněperském ostrově Chortice (Ostrov sv. Jiří), kde se při svých cestách zastavovali ruští kupci, aby si vyprosili zdar obchodních aktivit… Duby rovněž mohly vymezovat hranice panství, jako se stalo ještě roku 1302 v případě územního daru haličského knížete Lva Daniloviče přemyšlskému biskupství. Dubovým dřevem byl živen věčný oheň, který planul u Perunovy sochy v Novgorodu. ... Dub- nejposvátnější strom Slovanů. Čelní místo v kultu stromů zastávala pravděpodobně i lípa, jejíž dřevo se považovalo za účinnou zbraň proti upírům. ... Je rovněž možné, že specifickou roli sehrával v Perunově kultu i kosatec, který u jižních Slovanů nesl označení perunika či bogiša- tedy božská rostlina. ~ Great importance in Perun's cult was also attributed to the sacred tree, which in this case was the oak, which was also prominent among other Indo-European nations as a symbol of the god of thunder and lightning (e.g. Germanic Thor, Greek Zeus, Roman Jupiter, Lithuanian Perkunas, etc. ). Slavs showed immense respect to this tree, offering numerous gifts. One of the most significant oaks grew on the Dnieper island of Khortytsia (Island of St. George), where the Rus merchants would stop on their travels to pray for the success of their trading activities... Oaks could also define boundaries of estate, as happened as early as 1302 in the case of the territorial gift of Galicia Prince Lev Danilović to the Przemyśl Bishopric (?). Oak wood fed the eternal fire that blazed near Perun's statue in Novgorod. ... Oak - the most sacred tree of the Slavs. One of the main places in the cult of trees was probably occupied by linden, its wood was considered an effective weapon against vampires. ... It is also possible that iris played a specific role in Perun's cult, which among the southern Slavs was called perunika or bogiša - i.e. a divine plant.

Bohové dávných Slovanů ~ Gods of ancient Slavs (Martin Pitro, Petr Vokáč)

[zlutyzakaznik]

Rampouchy imaginace

(23. 1. 2023) Další střepy (mimo)brněnského gastro designu.

Jednoduchá a nápaditá personifikace u přechodu Kotlářská/Bayerova potěší jako máloco.

Aktuální várku designových zvrhlostí (nejen) z gastronomie zahajme malým přáním: Jak krásné by bylo, kdyby nějaká brněnská kavárna, oděvní butik nebo obchůdek vytvořil skandál vysokých estetických a uměleckých kvalit. Nechci nic tak světoborného, jako kostýmy nebo oponu pro Ďagilevův balet či Picassovu Dámu s artyčokem, na kterou se vrhali rozzuření francouzští měšťáci ve snaze strhnout ji ze zdi. Ne, stačila by mi výloha z filmu Žena v úzkých (Lady Beware, 1987; od 14.31 min.), kde talentovaná aranžérka zneklidní nakupující i manželku majitele obchodního domu, jenž jí dá šestiměsíční pracovní smlouvu. :-) 

Pokud by někdo chtěl praktický úvod do problematiky, mohu doporučit knihu Tonyho Morgana, který dlouhá léta vedl visual merchandising pro legendární obchodní dům Selfridges. Před lety jsem ji kupoval z grantu pro sebe (a jednu z fakultních knihoven MU), dnes si tuto práci může stáhnout zdarma každý. A je mrzuté, že aranžér/ka je v ČR stále jen tříletý “učňák” bez maturity, zatímco v Anglii jde o bakalářský obor na vysoké škole.

Nu což, pojďme na nejnovější úlovky... První část je věnována Brnu a druhá těží z letních kávových toulek po tuzemsku. Pokud jsem to nezdůraznil dříve, uvedu nyní, že Brno a Praha se nemusí v oblasti gastro šlendriánu ani v nejmenším vyvyšovat nad menší sídla. V našem městě stačí zahnout do bočních ulic hlavní třídy Masarykova anebo vyjet pár minut tramvají mimo něj a člověk nestačí cvakat ve foto aplikaci telefonu. :-)

Z CO.LABS mám velmi smíšené dojmy. Na jedné straně si cením, že podnik nabízí prostor pro experimentální taneční a performativní představení, ale když jsem tu nakoukl poprvé, měli na displeji kávovaru jméno předchozí kavárny a pro zákazníky dvě papírová menu. Nyní je kompletní nabídka na tabuli nad barem a ač plakátku v typografiii leccos schází, hlavní je onen velmi roztomilý nápad.

Hned vedle Ochutnávkové pivnice je prostor delší dobu zavřené večerky. A jejich “vintage” stěna patří k nejlepším v Brně.

První snesitelná věc Kafe Halasák. Ano, rám je vykousnutý a řetízek by asi šlo přichytit na vnitřní straně, ale tabule je umytá a části textu i malůvka slušné. Jenže na druhé straně i dalších áčkách zase šmouhy.

Z Tržnice Brno se během několika let stalo jedno velké fiasko, o kterém vedení města raději nemluví. S výjimkou Podobrazů a Matějova pekařství v přízemí a výčepu/prodejny Craft Beer v 1. patře utekli všichni ostatní nájemníci.

Vedle Vicino DiVino (ulice Za Divadlem) se už nějakou dobu rekonstruuje kadeřnictví a soudě dle palety s cedulí, ujali se tu toho příznivci koláže a dada.

Hrůza všech hrůz aneb “Áčko” outdoorového obchodu na Křenové.

U realizace na Minoritské mě opravdu pobavila stříška coby ochrana před nepřízní počasí. Co když se k dešti přidají ostré střihy větru?

Bylo v Brně spácháno něco odpudivějšího? (Mňam Pizza & Kebab na Palackého třídě.) Pokud počasí dovolí, je panák plněn vzduchem a kymácí se na chodníku. 

“Vkusná” cedule v přízemí obchodně-administrativního komplexu výškových budov na Šumavské.

Marketingovým postupům Baby Face prostě chybí glanc. Už speciální party uspořádaná k narozeninám psíka majitelů vzbudila mezi barmany pozdvižené obočí a nejnovější cedule napovídá, že tady se lže. Pokud by to Bůh opravdu řekl, někdo by už dávno volal komisi pro zázraky ve Vatikánu.

Pizza sv. Josefa??! Chudák světec. Zjevně nestačí, že to byl významný otec a tesař. Po nocích asi ještě hnětl těsto a rozpaloval pec na dřevo...

Farnost sv. Václava v Obřanech je povznesena nad vizuální pozlátko světské společnosti.

Je ovšem možné, že jsou zdejší farníci fanoušky Dalího.

Věděli jste, že Mr. Gelato zařadilo na jeden ze dvou mlýnků kancelářskou Rustiku od Penerini? Inovovali i venkovní ceduli a Flat Whit za 69 patří k nejlevnějším v Brně.

Kuře na Čáře v updatované verzi. Akční cena je pryč a fuč je i relativně častá a malá frontička.

Bez komentáře.

Retro Consistorium je podnik, kam chodí chlapi, kteří mají rádi drahé víno a ještě raději předvádějí své peníze. Firma nemá tisícovku na ceduli bez loga?

Jestli mě něco dokáže hnout žlučí, je to parkování majitele podniku, který svou hypermaskulinní káru nechává na chodnících po celém Brně. Myslím, že to nebude grafický estét s filigránským smyslem pro detail.

Čtyři růže na Veveří jsou nesmrtelné. A stejně tak jejich malůvky.

Mlsná kavárna mezi Poliklinikou a nádražím Brno-Lesná přešla do vlastnictví Vietnamců a nyní se prostor jmenuje Mlsná kavárna s asijskou kuchyní. Corsini zůstalo a přibyl obvyklý a rozsahem gigantický jídelní lístek i nevalná venkovní propagace.

Kuk. Jelikož jsou oba podniky minulostí, vytáhl jsem aspoň pár měsíců starý snímek dokladující vzepětí venkovní propagace.

Nové cedule, staré chyby. Máme 33 let po Listopadu a mnozí stále nejsou schopni napsat espresso nebo risotto.

120 kanceláří a 1000 makléřů jen v ČR a mají takhle fádní espresso?

Pro plné vychutnání hlavního banneru doporučuji výhled ze zahrádky OP.

Smutná prodejna pečiva na Josefské. Kdysi tu působil i Václav Labský a na depresivním standardu reklamy se nic nezměnilo.

Letitá prodejna v pasáži SFINX ve mně vyvolává pocity zmaru při každém průchodu kolem. Nejlacinější nápodoba návrhářských kabelek a vybraný nevkus v každém ohledu.

Pasáž SFINX a LIBRAS hned vedle. Chleba Brno? Dnes ve městě naprosto běžné a spíš je problém narazit na místo, kde jej nemají...

“Just In Wine” na polepu Galanterie Neroli na Orlí. :-)

Pomozte neplýtvat! A pomozte Albert ČR pochopit, kde s tím začít. 

“Ikonické” okénko na Masarykove si své langoše samo ani nevyfotí.

Několikatýdenní předvánoční “pop-up” na Panské. Pochybuji, že tam vydělali aspoň na nájem, který činil naposledy cca 16 000 Kč. 

Celé týdny vypadala vizitka na dveřích takto. Nepochopím, že majitel investuje do barevných a útulných křesílek a interiéru, aby snahu o designový vzhled zabil prvním pohledem na dveře. Áčko u schodů vedle Bavardu pobočce podle všeho pomohlo, ale nové verzi otvíračky schází IČ a jméno odpovědné osoby. 

BIO svíčky, pleťové masky, šampony a popcorn? V Kroměříži ano.

Ani záplava fuchsiové nezastíní bandasky z Makra, plastomat na kafe nebo žákání o sdílení na Instagramu a Facebooku na dveřích.

Staroměstské náměstí a přilehlé ulice? Omyl. Okolí rynku v Kroměříži.

Méně je často více a platí to i pro žlutou barvu. Divím se, že kroměřížskému okénku/pražírně unikl modrý sáček a koš z jutoviny.

Čistá a sytá je cedule Obchodního domu Zlín. Jedna z dam ve zdejší prodejně pečiva/kavárně ovšem šlehala mléko velmi neobvyklým způsobem. Ponořila trysku do konvičky, na tři vteřiny pustila páru, pak ji zastavila, zase pustila páru, zase zastavila a totéž zopakovala ještě dvakrát... 

V hradeckém podchodu naproti cukrárně Bologna. :-)

Není nadto, když se podnik chlubí čímsi extra a pak se mu do cedule vloudí chybka. Zde se navíc extrahuje na velmi základním plastomatu.

Jeden z mnoha zmrzlinových poutačů v Luhačovicích.

Lázeňské město nemůže být ze své podstaty vrcholem kavárenské avantgardy, protože hipsteři do třiceti velmi pravděpodobně nebudou tvořit největší podíl držitelů “poukazů na zotavenou”. 

Tomu odpovídá i ladění kavárenských a gastronomických provozů v Luhačovicích, z nichž mnohé jsou vysloveně konzervativní.

Zajímavý luhačovický minimalismus. Rozhodně nejde o obvyklý a viscerální výbuch buřtů, salámu a tlačenky do očí kolemjdoucího.

Synergie praxe a její kritické reflexe. Kdo se jen trochu vyzná v brněnském gastru, nebude mít problém uhádnout vlastníka vyobrazené Vespy. :-)

[kocourmokroocko]

je čas příspěvků ohlížejících se za uplynulým rokem a shrnujících naše úspěchy či chmury.

nejde mi shrnování, tak jmenuji jen jediný, výrazný úspěch, který je zároveň i ekvivalentně výrazným chmurem:

po uzření příspěvku s nula reakcemi, který velmi polopaticky vyjadřoval, že se jeho autor plánuje zneživotnit, jsem v panice příspěvek nejen nahlásil staffu prostřednictvím funkce "autor v ohrožení", ale také jsem si se staffem osobně vyměňoval emaily. potom, co vyšlo najevo, že s tim asi takhle narychlo nic moc úplně spíš nenadělaj, jsem zpanikařil víc, a protože jsem se o dotyčného fakt akutně bál, napsal jsem autorovi příspěvku osobně. nejsem psycholog, takže moje strategie byla tak nějak zaklepat na dřevo, zavřít oči, vypláznout srdce na rukáv a překlopit se do toho po hlavě. k mojí nesmírný úlevě a momentálnímu štěstí mi ten člověk odepsal...

ten příspěvek byl součástí meziblogovýho textovýho minecraft hardcore p*rno roleplaye.

((dotyčný tam následně screenshot této konverzace (se svolením) postnul, aby prokázal, že roleplayuje FAKTICKY DOBŘE, a dostalo se mu mnohých ovací, že jeho p*rno vzbuzuje emoce i v nezúčastněných kolemjdoucích!))

toto je můj úspěch a můj chmur. úspěch, protože dotyčný jest více než v pořádku. chmur, protože mi to samozřejmě nedalo a musel jsem jít zjistit víc o textový minecraft hardcore p*rno roleplay komunitě. zde zapichuji svůj prapor. zde pokládám svůj náhrobní kámen. zde kreslím své kruhy. zde vrážím meč do kamene. zde zasazuji své olše. zde těžím svou krychli. zde... zde jsem na tuhle stránku tak strašně, strašně starej, můj bože, dopíči, kurva fix, ještěžetak ty vole, nedejchám, já se moh posrat normálně-

šťastný nový rok, holoto matoucí. 🎉🎉🎉

[beadculture]

Minimalismus: Umění Žít Jednoduše a Stylově

Minimalismus: Více než jen styl – cesta ke klidu a čistotě 🌿✨

Minimalismus není jen estetikou, ale celou životní filozofií, která se zaměřuje na jednoduchost, čistotu a funkčnost. Září v umění, architektuře, módě i životním stylu. Minimalistická subkultura přitahuje jedince, kteří chtějí svět kolem sebe očistit od přebytků. Tím najdou pravou podstatu věcí. Tak pojďme objevovat, proč je minimalismus víc než jen „všechno v bílé“!

Minimalistický šperk, jemný zlatý nebo stříbrný náramek s geometrickým přívěskem, ležící na pozadí bílého plážového písku. Design a Architektura 🏠🎨 Minimalistický design nás učí, že méně je skutečně více. - Estetika: Otevřené prostory a čisté linie jsou základ. Žádné zbytečnosti – vše má svůj jasný účel a místo. - Materiály: Čím méně, tím lépe! Upřednostňují se kvalitní a přírodní materiály, jako jsou dřevo, sklo nebo kámen. - Funkčnost: Každý kousek nábytku a každý detail má svůj účel, žádné přebytečné dekorace. V minimalistické architektuře se říká: „Pokud to není funkční, nemá to tady co dělat.“ Skvělým příkladem minimalismu v architektuře je Farnsworth House, který navrhl slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe. Tato ikona minimalistické architektury se nachází v Illinois v USA a je často označována jako mistrovské dílo modernismu. Proč je Farnsworth House příkladem minimalismu: - Jednoduché linie a otevřený prostor: Budova je navržena jako jediný otevřený prostor. Má minimum vnitřních stěn. To umožňuje volný pohyb a spojení s okolním prostředím. - Použití přírodních materiálů: Mies van der Rohe použil hlavně sklo a ocel. Tyto materiály dodávají stavbě čistý a jednoduchý vzhled. Nenarušují přírodu, ale naopak ji odrážejí. - Funkčnost a účelnost: Každý prvek má svůj účel a nic zde není zbytečné. Stavba je zaměřená na základní potřeby a nabízí pohodlné bydlení v minimalistickém duchu. Další slavné příklady: Villa Savoye od Le Corbusiera ve Francii: Používá základní geometrické tvary, je vyzdvižena na pilotech a kombinuje jednoduchost s funkcionalitou. Glass House od Philipa Johnsona v Connecticutu: Podobně jako Farnsworth House, používá sklo a ocel k vytvoření otevřeného prostoru. Vytváří neviditelné hranice mezi interiérem a exteriérem. Tyto stavby ukazují, jak minimalistická architektura klade důraz na harmonii s okolím. Zaměřuje se na jednoduchost a účelnost. Tyto vlastnosti jsou základními prvky minimalismu. Móda 👗👞 Minimalismus v módě není jen trendy – je to nadčasový přístup k oblékání. - Styl: Žádné módní výstřelky, ale jednoduché, elegantní kousky, které nikdy nevyjdou z módy. - Barvy: Dominují neutrální odstíny jako bílá, černá, šedá a béžová. Přesto minimalistický outfit nikdy nepůsobí nudně! - Formy: Čisté linie a jemné střihy – minimalismus v módě odmítá přehnané detaily. Kdo říká, že elegance potřebuje ozdoby?

Minimalistický módní outfit s jednoduchými a elegantními kousky v neutrálních barvách jako bílá, černá, šedá a béžová.

Minimalistický outfit pro ženu nebo dívku s jednoduchými, elegantními kousky v neutrálních barvách jako bílá, černá, šedá a béžová. Interiérový Design 🛋️🌱 Minimalistické interiéry působí jako oáza klidu. Žádný chaos, jen prostor k dýchání. - Prostor: Otevřené a vzdušné místnosti s minimem nábytku. V minimalistickém interiéru se každý předmět počítá. - Barvy a Textury: V jednoduchosti je krása! Barevná paleta zůstává neutrální a materiály jako dřevo nebo kov dodávají potřebnou texturu. - Organizace: V minimalistickém domově najdete vše přesně tam, kde má být. A když přidáte dekorace, pak jen s citem a vkusem.

Minimalistický interiér má otevřený a vzdušný prostor. Je v něm minimum nábytku. Neutrální barevná paleta je v odstínech bílé, šedé a béžové. Filozofie a Životní Styl ☯️💡 Minimalismus je způsob, jak nalézt klid v uspěchaném světě. - Zjednodušení: Odstranit vše, co nepřidává hodnotu. Tento životní styl nám pomáhá zaměřit se na to, co je opravdu důležité. - Udržitelnost: Minimalisté často tíhnou k udržitelnosti – méně spotřeby znamená méně odpadu. Přístup, který se hodí k planetě! 🌍

Klidný a minimalistický prostor s několika pečlivě vybranými předměty, přirozeným světlem a jemnými, zemitými barvami. Umění 🎨🔲 Minimal Art zůstává na vrcholu v umění díky své odvaze říci co nejvíce s co nejméně. - Minimal Art: Tento směr se vyhýbá složitým formám a vyjadřuje se základními geometrickými tvary. Každá linka má svůj význam. - Výraz: Umělci minimalismu vyjadřují maximum s minimem. Někdy stačí jeden čtverec na plátně, aby zanechal stopu. Minimalismus v špercích 💍✨ Minimalismus našel své místo i ve světě šperků. V minimalistických špercích nenajdete přehnané ozdoby, ale jemnost a eleganci v té nejčistší podobě. - Jednoduchost a Čistota: Řetízky s drobnými přívěsky, hladké kruhy a jemné prstýnky. - Funkčnost a Význam: Každý kousek může mít svůj symbolický význam, ale přitom působí elegantně a decentně.

Displej minimalistických šperků je elegantní. Obsahuje jemné zlaté nebo stříbrné řetízky s drobnými geometrickými přívěsky. Zahrnuje hladké kruhové náušnice a decentní prstýnky. Minimalismus jako subkultura a styl je víc než jen trend. Přitahuje ty, kdo hledají čistotu, klid a efektivitu – nejen ve svém okolí, ale i ve své mysli a srdci.

Blog

Šperk pro každou sezónu aneb kdy je ten správný čas na třpyt? 🍂💍❄️🌸☀️" Léto nás láká k pestrým barvám, podzim přináší teplé tóny a zima zase chladnou eleganci stříbra a krystalů. Kdo říká, že šperky nemají svůj kalendář? 😏 Každé období volá po jiném druhu třpytu. Není nic krásnějšího než šperk, který přesně ladí s atmosférou kolem nás! Tak co, máte i vy sezónní šperky? 🕰️💖 Read the full article