#cybergames | Explore Tumblr posts and blogs

zlutyzakaznik · 2 years ago

Text

Tři roky s virem

(13. 3. 2023) Vzestup a pád “včeličky”.

Dnes již legendární inzerát Ministerstva zdravotnictví v MF Dnes či Právu vystihuje dva roky, během nichž se realita stala dezinformací a státní lež urputně hájenou “pravdou”.

Zítra tomu bude přesně 1095 dní, co Babišova vláda navzdory předchozímu ujišťování přes noc ochromila společnost a odstartovala největší polistopadovou krizi, s jejímiž důsledky se budeme potýkat řadu let, ne-li napořád.

Nejpozději od října 2020 se jasně ukázalo, že nejde primárně o problém zdravotní, ale politický a ideologický, který po dvou letech zmizel z denní agendy a médií jen proto, že jej zastínila neobhajitelná Putinova agrese a dopady dlouho chystaného energetického rozkolu.

Protože o celé “cause” bylo a ještě bude napsáno nekonečně mnoho, rád bych se na tomto místě formou několika bilančních odrážek zastavil u momentů, jež mi v paměti utkvěly nejvíc a které se více či méně dotýkají kávy a gastra.

Pro instagramové storíčko jsem si ofotil mezinárodní očkovací průkaz, kde mám od roku 2008 vakcinaci proti břišnímu tyfu, žluté zimnici či žloutence typu B, a ejhle: nedlouho po jeho vydání to Zuckerberg et al. zaregistrovali a přidali nevyžádaný odkaz na webové stránky WHO. :-(

1) Skoro všichni to přežili. (Aspoň v Brně.)

Samozřejmě neznám situaci hospod a restaurací v malých obcích, ale jak v Brně, tak oblíbených letních destinacích (Hradec Králové, Zlín, Prostějov a další) za poslední tři roky kaváren nijak neubylo. Právě naopak. A když se člověk podívá na místa, jež nebudou na prvním místě typického turistického itineráře (Sušice, Nový Jičín nebo Hranice na Moravě), užasne nad množstvím míst s kávou i dalších gastro podniků.

Od prvního bilancování podniků uzavřených v Brně uplynul rok a půl a při ohlédnutí za Prvními dojmy 51 až 77 se ukazuje, že skončily takřka výhradně provozy, ke kterým jsem byl od počátku skeptický a/nebo se tyto nelišily od mnoha delší dobu fungujících podniků. Jsou jimi například:

Horus, Yasmina Bistro Brno, Tommy’ Donuts, Čatný (Southern Affairs), Sly Fox Bistro 02 (Alfa Pasáž), Larva Mola, Pablo Escobar Bistro/kebab (Štefánikova čtvrť), Máří, Bonjour Bar Brno (Veveří), Caffee 26, V žitě, CyberGame Coffee & Bar, Na Laně Café, Gattamelata (restaurační část), BHAR, Nostresso, dvoje Cattani nebo Mooi.

Ze služebně starších pak uzavřely (bez nároku na úplnost) Akvárna, U Valáška, Sborovna, Vinárium, STOReY, TAP Room a zhruba desítka hospod napříč městskými částmi.

Další a okrajovou skupinu tvoří místa, jež jsou dlouhodobě k pronájmu a/nebo střídavě resuscitována (U Karla, první Cattani, restaurace na Jakubské, Mirofarma Jakubské náměstí apod.).

Šatní bloky, šanony, kancelářské sešívačky, leporela s krtečkem, Člověče nezlob se nebo křížovky. Zákeřný virus útočil na těch nejneočekávanějších místech...

2) Slabý a nejednotný hlas oboru

Krize ukázala, že gastronomie jako sektor hospodářství nemá dostatečně silné obhájce u politické reprezentace ani v očích veřejnosti, která do značné míry vnímá oblast ve vulgárním zjednodušení coby “nenažrané hospodské s drahým autem”.

A z určitého pohledu – opakuji, z určitého pohledu – může vývoj posledních tří let této části populace potvrzovat její názor. Brno i další města mají kaváren znatelně víc než před krizí, hospody s Pilsner Urquell v našem městě zažívají renesanci a oddělení kuchařek a gastro příruček v knihkupectvích stále rostou.

Stát si vybral obětního beránka v podobě oborů, které se nemohou účinně bránit (vedle gastra i kultura a obecně malé firmy a živnostníci, jež nedisponují týmy elitních právníků a konexemi na exekutivu) a většina veřejnosti to nejenže akceptovala, ale ještě na ty, kterým obě vlády nezákonně zničily či vážně poškodily podnikání, dštila oheň a síru coby “sobce”, “chřipečkáře” a “dezoláty”.

Zpravidla z pohodlí a jistoty home office, kanceláře úřadu nebo akademické půdy, kde se bouřilo jen pár odvážných... (viz “angažované” a trapné univerzitní semafory kopírující zprofanovaného PSA a další vládní grafikony, které byly směšné záhy po vydání, protože se jimi neřídila ani vláda). A odpudivé a pokrytecké divadlo na národní i EU úrovni? Škoda mluvit.

Nejednou jsem se setkal s názorem, že stát nemůže nechat padnout firmy zaměstnávající stovky a tisíce lidí, protože tyto mají nakoupeny stroje a technologie za miliony korun a jejich místo by zaujala zahraniční konkurence. Taková argumentace je eticky vadná, protože uměle vyvolané neštěstí malého živnostníka v jakémkoli oboru není o nic menší než u nadnárodního giganta.

A i přes desítky zrušených nezákonných opatření dosud nedošlo ze strany Babišovy ani Fialovy vlády k sebereflexi, omluvě či vyplacení odškodného, jež tak hlasitě coby účinné kompenzační opatření prosazovali zastánci nesmyslných zákazů. V podstatě šlo o nevyhlášenou válku vlády vlastním občanům.

3) Kolaborace

Přinejmenším od března 2020 bylo jasné, že Babiš a jeho vláda usilují o co největší podíl na moci pod záminkou pandemie, která nebyla nikdy oficiálně vyhlášená ani definována – je dramatický rozdíl mezi počtem nemocných a “pozitivně” a problematicky testovaných – a že se opírají o velmi vachrlaté závěry a doporučení provládně orientované části vědecké obce zatímco kritický a objektivní pohled na věc začíná být systematicky potlačován a ostouzen.

Ještě na přelomu let 2021 a 2022, kdy už bylo všem jasné, že jde o trapnou a tragickou frašku vlády a finančně zainteresovaných, se objevovaly podniky, jež s režimem a jeho mediálními platformami kolaborovaly, tedy spolupracovaly víc než musely nebo se dokonce posmívaly těm, co si zachovali realistický náhled na uměle vytvořený a při životě udržovaný problém.

4) “Důvěřuj vědě” a selhání médií

Představa značné části veřejnosti o tom, že vědec je tvor navýsost učený, který nezištně bádá pro blaho lidstva, dostala během “pandemie” vážné trhliny. A je to tak dobře.

Každý, kdo strávil byť jen nějaký čas v akademickém prostředí, potvrdí, že nic není vzdálenějšího pravdě. I tady se, stejně jako kdekoli jinde, daří politice, intrikám, řevnivosti a zlobě a je běžné, že se jednotlivé kliniky, katedry či ústavy dělí na frakce či přímo znepřátelené tábory a jednotliví lidé si jsou schopni do krve závidět cokoli zahraniční cestou a lepším vybavením počínaje a zvýšeným výskytem vlastního jména v médiích konče.

(Na to, abyste toto zaznamenali, ovšem nestačí denní Bc. nebo Mgr. studium, kde funguje toliko vztah student – vyučující. Člověk nevidí do zákulisí pracovišť fakulty a každodenních procesů na personálním, ekonomickém nebo oddělení vědy a výzkumu. Minimálně je třeba absolvovat aspoň část prezenčního Ph.D. studia a ještě lépe pracovat na hlavní poměr jako THP.)

V Lidlu je svět (už zase) v pořádku. S ohledem na masivní růst cen jsou necelé tři koruny za kus přijatelné. Ale časy, kdy byly roušky běžně v lékárně za 1.30 Kč, se už asi nevrátí.

Pokud máte štěstí a zabýváte se obory, které slouží primárně intelektuálnímu uspokojení Vás a malé skupiny zainteresovaných osob, můžete být rádi a v duchu děkovat tuzemským i EU daňovým poplatníkům za nepřímou ochotu toto financovat. Nikomu však nezasahujete do pracovního či soukromého života.

V případě covidové krize tomu bylo přesně naopak. Do popředí zájmu médií se dostali nejzdivočelejší, nejbizarnější a eticky nejspornější zástupci akademické sféry, kteří se parafrází slavného Ovčáčkova tweetu záhy začali opájet pocitem domnělé důležitosti, elektrizovat skrze média davy a hlásat vlastní a netolerantní ideologii. Prostě se velmi rychle stali fanatiky a spasiteli republiky.

Od motocyklistů stojících za ministrem Dobešem jsme neviděli tolik trapných a nevěrohodných deklarací a aranžmá, jaké převedli někteří aktéři covidismu.

Vedle “komanda” ředitelů nemocnic a “fotbalisty” Prymuly k nim z mého pohledu patří i MU, která nejenže přinesla společné prohlášení děkanů (ano, i ti mají nadřízeného, rektora), ale také se chovala zjevně protiprávně ve vztahu k “očkování.”

Naprosté selhání předvedla česká mainstreamová média, jež svou zlostnou a štvavou rétorikou až příliš často připomínala nejtemnější doby Rudého práva a další projevy komunistického režimu. A bohužel i “majáky veřejnoprávnosti” jako Český rozhlas a ČT prokázaly děsivou servilnost vůči Babišově i Fialově vládě.

Tři roky od začátku krize a takřka dvanáct měsíců po skončení nesmyslných opatření se celá věc jeví jako horečnatý a nepříjemný sen, na který by mnozí velmi pravděpodobně nejraději zapomněli.

Ale pokud prožité záhy vybledne v individuální i kolektivní paměti, není vyloučeno, že se o něco podobného česká i další vlády pokusí znova. A pak budeme moci plně a ve vší hořkosti docenit výstižný výrok Antonia Gramsciho:

Historie u��í, ale nemá žádné žáky.

#glosy

0 notes

zlutyzakaznik · 2 years ago

Text

Měsíční souhrn: prosinec 2022

(26. 12. 2022) Adventní úklid.

Tak francouzská bageta se nám stala součástí nehmotného dědictví UNESCO a espresso prozatím přišlo zkrátka, protože i když se obě italské a konkurenční skupiny dohodly, národní nominační komise pro rok 2023 upřednostnila Pucciniho nebo Monteverdiho před tygříkem v šálku. Podá časem SCA ČR žádost o globální uznání piccola? I to přece vykazuje jedinečné znaky a rituály kávové kultury, kterou jinde ve světe nenajdeme... :-)

Předsváteční dny byly poznamenány na Brno nezvyklými horami sněhu a již zcela běžnými kopci průmyslového panettone, při jehož sledování jsem si umiňoval, že se při další návštěvě Brescie musím zastavit na to nejlepší. Snad nejbližší by mu mohla být verze od Carlini, ale na 750 gramů za 585 Kč prostě nemám odvahu a vzhledem k tomu, že toto je nejlepší po týdnu a dobré i po měsíci, určitě bych nejprve raději zkusil dílek, který se ovšem nenabízí.

Většina měsíce se nesla v poklidném, naturálním a velmi slaďoučkém tempu microlotové Kolumbie z uherskoostrožské pražírny a z nových káv jsem ochutnal jen pár. Bohužel ani další vzorek od Pikoly (El Salvador Monte Carlos) mě nepřesvědčil o tom, že kvalita šumperské pražírny dosahuje mediálního obrazu, který je kolem ní utvářen a posilován (silných 13/20). A Penerini Espresso bylo vypitelné, ale nic víc než to (12 až 13/20) a v žádném případě náhrada dobrého italského blendu. Jsem rád, že jsem vzal jen 48 gramů.

O něčem jiném byla promytá Guatemala z dílny Father’s, kterou si pochvalovala baristka, u níž jsem zakoupil zrnka na zkoušku. Ze začátku trochu neusazená, ale jako espresso intenzivní, slušně strukturované a s pěknou aciditou (14/20).

Pokud se Vám zdá, že jsem se zaměřil na Kafe Halasák, nepletete se, protože je to moje nejbližší “kavárna” a téměř každý den projdu kolem na cestě do/z města. Trvanlivé mléko z Alberta nahradilo totéž z Lidlu a přibyl Moccamaster a Fellow Ode na filtry.

Když jsem jel na Boží hod z města, nakoukl jsem do setmělé budky, a ejhle, nový kávovar (zřejmě toto) a mlýnek (velmi pravděpodobně toto, soudím dle ostrého tvaru kvádru, násypky a zadního nastavení hrubosti). A otevřená kilovka Lucaffé? Ech...

Vánoční depka v Brně 1

Vánoční depka v Brně 2

Carlini pochopitelně nejsou jediní, kdo po několika dnech od blizzardu nezvelebil prostor před podnikem. Ač italská pekárna, pořád to není Itálie, kde jsem v zimě v širším středu města nic podobného neviděl. Za ty prémiové ceny by bylo fajn vidět péči, ne?

Nostresso na Údolní slibovalo na dveřích znovuotevření na podzim, ale dnes už jej na daném místě nenajdete a poslední čtverec na Instagramu nese datum 4. května. Když jsem zde na jaře 2019 nakoukl, dáma za barem byla nevlídná a odměřená a tak mi to není nijak líto. Pokud se nepletu, šlo o první podnik v Brně, kde byl k vidění kávovar Orchestrale NOTA.

K pronájmu bylo na počátku měsíce Cafe Localité (dříve Růžová slepička) na Jánské a je zajímavé, že jako součást inventáře byly jmenovitě uvedeny i mlýnky Fiorenzato a další vybavení. Na Facebooku pochopitelně ticho po pěšině a předposlední status z října zmiňuje 4. výročí kavárny.

Bistro Náplava na Úvoze, jež zahájilo provoz na jaře, je už také k mání (za 20 000 Kč). Původně jsem se tam chystal nakouknout, ale vzhledem k fotkám a popiskám jsem od záměru upustil, protože to byla skutečná greasy spoon.

Po pouhých pěti měsících provozu je (zcela očekávatelně) k pronájmu CyberGame Coffee & Bar na Husove. Co jsem si všiml, doppio za 41 Kč bylo na ceduli venku nebo za sklem dlouhé týdny, akcí na Starobrno požehnaně a adresu a otvíračku na Instagramu nezvládli doteď.

K pronájmu je Vinný sklípek Vinárium na Starobrněnské, kde jsem byl shodou okolností před pár týdny na vernisáži bývalé kolegyně a ke svému překvapení zjistil, že to tu po sedm let s manželkou provozoval spolužák z fakulty.

Na téže ulici a hned vedle se nabízí přenechání nájmu Trdlokafe, přičemž makléři nalezli pro překvapivě rozlehlý prostor (54 metrů) termín “bistro”. Zdejší plyn je až do 31. 12. 2025 zafixován na 1 828 Kč za MWh, co se v dnešní době hodí. Trdlo firma je pro mě tak trochu jako ICE invest v tom, že otevírá kvantum poboček všude možně a čeká, zda se něco z toho chytí.

Trable způsobené devastující politikou obou vlád dostihly i letitý STOReY Restaurant v E-Pasáži na Josefské (rohová parcela v prvním patře nevzhledné přístavby). Jeho 272 metrů je k mání za 47 400 Kč a mě překvapuje jediné: že s danou nabídkou a v takto nevýhodné parcele dokázali vydržet tak dlouho.

Dalším končícím veteránem brněnského gastra je první a původní provoz Cattani na Veveří. Navzdory nadšení v Brně i mimo něj mi podnik k srdci nikdy nepřirostl a mé zkušenosti byly dosti rozpačité. Co do těstovin, žertíků kuchaře, kávy i prosecca.

Na Grohove zavírá obyčejná čtyřicetimetrová pizzerie (17 000 Kč), k nájmu je dlouho fungující The Grill Bar Boby na Sportovní a pobočka Pablo Escobara ve Štefánikově čtvrti doplnila do nabídky kebab.

Když jsem se minulé pondělí skepticky pousmál nad prosincovým otevřením brněnské Rhôny (reklama ve FOOD DRINK BRNO), netušil jsem, že na webu podniku najdu: Pevně věříme, že se nám nový prostor této vinárny a restaurace podaří otevřít 19. 1. 2023. Víra je úžasná věc. A zvláště o Vánocích. :-)

Začátkem měsíce se v zádveří Galerie Orlí objevily Minikoblížky, ale možná to jen zkoušeli, protože jsem je tam moc nevídal. Na fotce i v reálu je patrné, že čokoládová poleva a topingy pochází z Makra, což jsem jim sice vlídně avšak rozhodně řekl na nabídku vyzkoušení. A IGLU, tedy kafe a příšerky? Možná je někde časem potkám.

Téměř určitě reklama a nikoli žertík Městské policie. Krása, že?

Slavíme furt, tedy i 22. prosince. U Diandi prý vaří dobře, ale mě tohle prostě odrazuje...

Kdo by nechtěl na lyže, espresso a Spritz do Bormia či Cortiny d'Ampezzo? Ve vánočním Brně nám letos muselo stačit Livigno.

Jedna a každá marketingová poučka tvrdí, že Vánoce jsou obdobím největších tržeb a sleva je v tomto čase sprosté slovo. Jak se zdá, v Arctica Gelato letos nejdou s davem...

Lidi z Baru slaví deset let. A i když Janu Vlachynskému a spol. nikdo neodpáře, že přispěli k pozvednutí brněnské barové kultury, s přibývajícími roky a projekty se u určitých lidí etabloval termín “Kult BKN” či “Sekta Lidí z Baru” a myslí se tím tolik, že skupina s notnou pomocí médií a firemního marketingu chrlí další a další podniky a produkty. A i když je to leckdy slabší, vše přebije poukaz na to, jak je to boží, protože to přece dělají Lidi z Baru. A o těch se nepochybuje.

Je zajímavé, že proslulá kauza s dýškem neměla na firmu vliv anebo mají lidé krátkou paměť. Tak či tak, už se buduje další bar a s ním přichází i crowdfunding. A také ztráta sebereflexe, protože co jiného představuje větička “Né, že bychom se chtěli moc chlubit, ale třeba prestižní Gourmet Brno Whiskáč pravidelně vyhlašuje nejlepším barem v Brně. Za nás dobrý.”

Jediným dalším člověkem, který se oháněl vítězstvím v kategorii krajně pochybné ankety TIC, je Táňa Kmenta, jež to na mě před pár lety vypálila v Sušenkárně. Co by na to asi řekl starý Klapzuba? Až budete třikrát za sebou v první desítce The World’s 50 Best Bars, můžete zvednout nos až k čepici?

Při chuti je Pekařství Makovec, které po nedávné pobočce na Štefánikove přidává do portfolia přízemní parcelu v OC Vágner. Za několikavteřinové přehlédnutí stojí superautomat La Cimbali s průhledným zásobníkem na mléko a úžas v nakupujících jistě vyvolá skutečnost, že chlebíček Mix je k mání za rekord ustavujících 51.50 Kč. Ano, nájem je cca 120 tis. Kč měsíčně, ale je toto cesta, jak jej umořit?

Bez nadsázky aplaus ovšem zasluhuje fakt, že firma na webu nabízí podrobné složení všech výrobků, i když nejen u chlebíčku by člověk na ty dlouhé odstavce využil silné brýle či panáka něčeho ostřejšího.

Chlebíček na Čáře za 51.50 Kč. Co na to Hejlík nebo Forbes CZ?

Boudo, budko, kdo v Tobě přebývá? Snad hodný permoník a jeho působivý mlýnek. (Otevřený kávový automat v Lidlu na nám. Svobody).

Z přípravy nového bistra v OC Futurum aneb Káva tu bude profi!

Nemile vysoké ceny jsem v průběhu měsíce zaznamenal i tam, kde by to člověk z podstaty věci nečekal, tedy ve fakultní kavárně FF MU. Espresso 55, doppio 85 a flat white 95? Z papírově chutnajícího Montecelia a trvanlivého mléka? I přesto tu bylo úvodní prosincový čtvrtek ve 14 hodin narváno do posledního místečka. Nechápu.

Pouhé dvě minuty od fakulty jsou podniky s lepší a levnější kávou a pro rychlé srovnání uveďme, že suterénní bifé FSS má esko za 40, doppio 60 a flat white 70 Kč a bistro zaštítěné Café Práh na nové budově PdF totéž za 39, 62 a 67 Kč. A (stále ještě?) Gape a Illy si stojí ve srovnání se španělskou značkou velmi podobně.

Díky reklamě na Facebooku jsem s překvapením zjistil, že tradiční Zemanova kavárna není solitérním podnikem, ale pod firmu spadá i provoz Koruna v Králově Poli a Cukrárna U Kostela ve Šlapanicích. Nakoukl jsem tedy po pár měsících do prvních dvou a velmi milá a zdvořilá slečna na Palackého třídě mi vykompenzovala zjištění, že na mlýnku mají šlapanické Gusto, v lednici trvanlivé mléko a součásti baru popsané velkými slovy návodu.

Horší je, že UHT jsem nalezl i v patře hlavního provozu na Josefské a na rozdíl od vlídného a znalého mladíka, který mi před pár měsíci fundovaně zodpověděl dva nebo tři velmi konkrétní dotazy (známe se od vidění z jisté kavárny), jsem tu tentokrát nalezl sice krásné a upravené slečny, ale tyto až na jednu výjimku v podobě plachého pousmání a tichého pozdravu zcela opomenuly mou existenci.

V poslední době na tento jev narážím stále častěji a pořád si myslím, že by potenciální host měl pozdrav uslyšet anebo být dokonce dotázán, zda si něco nepřeje. A i zde mají flat white za 95 Kč.

Sedmdesát let praxe v cukrařině, flat white z trvanlivého za 95 a stejně ve firmě nepochopili, že zákazníka vítají anebo odrazují dveře. Je mi z toho fakt smutno a když už to nevidí starý pán, jehož jméno čteme v koláži, možná by ho mohla přesvědčit děvčata kolem něj.

A jelikož jsou Vánoce tradičním časem duchovní očisty, fyzického úklidu i luxování peněženek, využiji je na tomto místě ke kratičkému zamyšlení nad kavárenskou hygienou.

Když si pár kamarádů prošlo mé zděšení a diskusi nad pody Carrara v Rocketu autosalonu Porsche Brno, dostalo se mi vlídných komentářů v tom smyslu, že je to jen autosalon a dodavatel vybavení jistě není zlý a možná jen zbytečně emotivní.

To je sice pravda, ale to jej neomlouvá a příměr o Porsche coby traktoru na poli stále platí. A když mi v následné a interní diskusi napsal, že by mlýnek samozřejmě chtěl a na VW jinou značku a druh kávy, odvětil jsem, že je to pouze jeho odpovědnost a svědomí. Nikdo jej přece nenutil jít do spolupráce, kde podle všeho sám vidí takto zásadní slabiny.

Navrženou schůzku u dobré filtrované kávy jsem odmítl proto, že v ní nevidím sebemenší smysl a to, že se ke mně dotyčný choval korektně a slušně, když mě na autosalonu potkal, považuji za samozřejmost. Na doporučení Čtyř dohod a “argument”, zda mě nenapadlo, že možná řeší mnohem složitější životní situace, říkám: Snad každý řeší složitější životní situace a mnohdy vícekrát za život zažije zdravotní, osobní, pracovní, finanční i jiné trable. Často všechno zároveň...

A teď to hlavní. Mohlo by se říct, že jsem zbytečně podezřívavý, když jsem zavedl řeč na řádnou údržbu. Ale nemýlil jsem se. Právě naopak.

Z výměny na Messengeru:

(...) Nevím, co znamená, že “rozhodně ale nepoužíváme chemii”, ale pokud je to to, co si myslím, tedy že při oplachu nepoužíváte Cafizu/Pulycaff apod., je to jako kdybyste údržbu nedělali. Pokud se mýlím a uvedený prášek používáte, budu jen rád.

Odpověď:

(...) A ano, žádnou chemii nepoužíváme a ani používat nebudeme. Přesto od nás odchází zákazníci spokojení a stroje nám vydrží i 16 let = doba spolupráce s Porsche Brno.

Jak mi napsal jeden ze čtenářů a zručný home barista: Tou údržbou to pos... Co je platné, že pečlivě rozebere mlýnky (a připojil pěkná a opravdu přesvědčivá fota), když se na jejich kávovarech léta neudělá chemický backflush. I talíř těstovin s kapkou olivového oleje obsahuje mastnotu, na kterou je potřeba použít saponát a horká voda nestačí. Nechtěl bych vidět ten humus, co se musí skrývat v hlavách kávovarů. A pak to ti lidé pijí. Dobrou chuť.

A přístup autosalonu? Obsáhlý komentář visí 14 dní na FB a naprostá ignorace. Pak vyjde článek a druhý den dopoledne se firma probudí. Toto se bohužel nestalo poprvé a zvláště mě to mrzí u velmi dobré kavárny, jíž jsem poslal přátelskou připomínku k webu druhého podniku. Pět dní mlčení. Ve chvíli, kdy je to zmíněno na blogu, podnik zareaguje a nedostatek opraví během čtyř hodin.

Vzpomínáte na nedávný “pollockovský” koutek uherskobrodské Mima Coffee? Storíčko s tímto motivem bylo druhé nejsledovanější a v divácích jsem nalezl dost známých pražíren, kaváren i baristů.

Dva týdny starý snímek ukazuje, že pražič musí mít mimořádně hroší kůži, protože ač je exploze špíny subjektivně menší (ne o moc a foto nemusí poskytovat kompletní obraz), nepochopení přetrvává a je jen otázkou času, než výtrysk dosáhne rozměrů supernovy. Být na jeho místě, propadnu se hanbou, protože zatímco do skladu a zázemí zákazník nevidí, tady je to prostě o nevůli věc řešit. SZPI dosti často publikuje fotky hmyzu a trusu zpoza sporáků, ale ještě jsem nezaznamenal report, který by se soustředil na hygienu kavárenských technologií. A možná je to škoda.

Ve srovnání s oběma extrémy jsou další zjištění z brněnského terénu de facto banality. Když jsem byl tuhle cosi vyřídit ve FN Bohunice, nakoukl jsem do Meinla v OC Campus Square, abych se podíval, co je pravdy na zvěstech, že zde neproplachují hlavu před novou porcí kávy (prý proto, aby se nespouštělo počítadlo porcí a majitel netrpěl obavou, že jej personál obírá na kávě). A opravdu. Holčina za barem zahákla do skupiny čtyři páky v řadě a flush ani jeden. Zdejší esko musí mít opravdu robustní tělo. :-)

U většinou prázdnotou zejícího Mr. Gelato se před pár týdny objevila cedule poptávající zaměstnance, kde se vedle dobrých platových podmínek uvádělo: Více informací na baru. Jedna ze dvou slečen mi sice řekla, že neví, zda je to ještě aktuální (skvělé, proč je tedy před podnikem náborové áčko?), ale prozradila, že chemický backflush dělají jednou za dva až tři dny. Děkuji, odcházím.

A na závěr dvě pozitivní a úsměvné drobnosti. Už třetí rok v řadě jsem dostal od jedné ze čtenářek a “amatérské” cukrářky výběr osmi bonbónů/pralinek z její domácí dílny a letos jsme se dokonce shodli (bez předchozí informace) na nejlepším kousku, lískooříškovém s velmi prémiovými jádry z Piemontu. Jako milovník lískáčů a čokolády jsem byl určitě oslněn. :-)

Po mnoha letech u stávajícího poskytovatele Internetu jsem naznal, že tento nereflektuje lepší podmínky konkurence a tak jsem jej opustil a našel si nového. A když jsem s velice půvabnou a milou slečnou mého věku u stolečku domlouval podmínky a podrobnosti smlouvy, povšiml jsem si, že má u klávesnice zajímavě silnostěnný šálek na kávu.

Samozřejmě jsem jej pochválil, což vyvolalo diskusi, jež pokračovala i na příští schůzce, kde jsme podepsali potřebné. A co víc. Již na začátku mi bylo řečeno, že hrníček bude můj a že mi jej chtěla dát už posledně. Jak často se zákazníkovi, který jde na úřad nebo domluvit tarif plynu či elektřiny (a Internet je energií dnešní doby), něco podobného stane? :-) 💛

A příště? Kávy a trendy roku 2022. Už popáté.

#mesicnisouhrn

1 note · View note