#co vyhraje

[turnaj-taborovych-pisni]

Díky že jste zavítali na tento blog!

Jak to funguje:

Pokud jste ještě nezaznamenali jiné turnaje na tumblru, tady je stručný popis.

Do konce září můžete nominovat jakoukoli píseň, která je dle vašeho mínění táborová a blízká vašemu srdci. Následně budou všechny postaveny proti sobě v anketách, 1v1. Pouze polovina postoupí do dalšího kola. A co nám zbyde na konci? To uvidíme...

Jak nominovat píseň?

Přes submit nebo přes ask. Ten musí obsahovat:

1. název nominované písně, popř. i autora

2. odkaz na text s akordy/video (co vám přijde důstojnější)

3. vaši propagandu (proč právě tahle, útržek z historie, vaše related táborová historka)

Co dělá píseň táborovou?

Vibes.

(tedy, měla by být zahratelná běžnými smrtelníky a zpívatelná běžnými smrtelníky. Jinak limity nejsou :)

Co to je za fotku na banneru?

Dávná momentka z našeho tábora.

Co dostanu, pokud moje píseň vyhraje?

Nabízím krabičku domácích kokosek, jinak asi nic. Ale budu mít radost z každého návrhu a interakce.

[maserna]

Odcházení...

Radka dělá chytrou a všeho znalou. Přednáší v šatně po práci.

“Musíme vydržet, zatnout zuby a ono to bude lepší. Postupně, po troškách.”

“A co kdyby ses starala radši o sebe? Jsi sotva po chemoterapii, léčíš si popáleniny a už tady diriguješ.” opáčí  na to rázně Alena, Ta, která se s ničím nepáře.

Radka sklapne, zalapá po dechu a tváří se jako děcko, kterému vzali hračku.

“Jak to víš Aleno?” zeptá se Lucie.

“Říká to úplně každýmu. Už mě s tím pěkně sere. Mohla by si najít jiný téma k řešení. A řešit odchody z práce, aby to El Capitanovy nevadilo není zrovna to pravý ořechový.

Sám řekl po třetí, tak po třetí…což je za pět minut. Tak o co jí pořád jde?”

“Jemu se nás nechce platit , když si odcházíme o hodinu a půl dřív. A vyhodit či strhnout z platu nám to nemůže,” vysvětlí Magda. Ta, která zas zná poměry ve firmě od jejího založení.

Jiná je všechny sleduje a myslí si svoje.

Venku se zvedá vítr a chumelení střídají paprsky slunce. Mění se počasí. Mění se mysl lidí a Jiná je pozorovatelem. 

Má smysl jim říkat, že na ničem z toho nezáleží?

Že její kamarádka spáchala sebevraždu po letech depresí a návštěvách u psychiatra. Vzdala se šancí na život.

“Záleží jen na tady a teď, víc není.” řekne si pro sebe nahlas, aniž by si všimla, že jí slyší ostatní a jde dolů ze schodů, aniž by se na ně podívala.

“Ta nová je fakt jiná a dost zvláštní. Prej masíruje dost dobře. Lidi si ji pochvalují. Šéf je nadšenej ,jak rychle začala sama pracovat,” okomentuje situaci Magda.

“Aby se z ní nepotento” uchychtne se Vačice, starší paní, která je opadál a vše ostře komentuje, kritizuje a mluví jakoby o ničem. Ze všeho nejraději kazí všem náladu, cení zuby a chechtá se. Trochu sama pro sebe, nečeká ničí reakci. Ta nepřijde. Ostatní její pichlavou povahu ignorují. Jen se na všech přiživuje.

Při odchodu se na recepci chováme všichni jako školačky, co se snaží uniknout zrakům dozoru a nepozorovaně zmizet.

Většína se chová ukázněně a odchází kolem čtvrt na 4. 

Ale jedna speciální kolegině je jak šedá myška. Nenápadně vždy zmizí bez povšimnutí.

Ovšem jednou ji chytí sám šéf a je z toho mela. Křiv,výmluvy, ječení…to kocour chytil do svych drápů myš a hraje si s ní. Ona pyští a snaží se uniknout. Marně.

Je vyzvána aby s ním šla do kanceláře a tak její scénka litého boje o přežití uniká zrakům všech prihlížejícich.

Árie končí až druhý den…kdy se všichni dozví, že již nebude možné si chodit kdy se komu zachce. Všichni bez vyjímky, vždy nejdříve po třetí hodině.

Za pár týdnů se vše mění. Jestli kvůli lobbum Radky nebo aroganci Aleny…nevíme.

Radka chce, aby se chodilo od jara dřív, volněji a snaží se všechny přesvědčit k dodržování "pracovní doby". Lépe řečeno  k dodržování odchodů z práce.

Alena je zas pro změnu arogantní a drzá, svět si podřizuje svým přístupem ala buldozer a světu diktuje svá vlastní pravidla. Je ovšem otázkou, kdy si namele hubu.

Míša stále volí taktiku nenápadky a obchází pravidla únikama bez povšimnutí recepčních.

Alena se s nima na recepci přímo přetahuje vůlí o to kdo vyhraje.

Narazí na šéfa, kterého její přístup již roky pěkně sere a seřve ji jak malou holku.

Jiná o ničem neví.

Den na to se Míša plíží a krčí podél stěn. Proměna v myš ji dneska moc nejde a tak je zpozorována kamerovým systémem a vrácena na schodech za jejího remcání zpět do šatny.

Jiná má u zadku dohady svých kolegyň. Potřebuje jít pryč. Má terapii. A tak prostě zavolá šéfovy a poprosí ho o laskavost. Te ji pustí.

Jenže dámy na recepci drží basu s Alenou a jsou nadmíru vytočené, že Jiná může, ale jiní ne.

Stačilo se zeptat. Hrát Tu hru. Co je na tom ?

Dospělost. Odpovědnost za své jednání a přijmout ne, když se řekne ne.

To ovšem nikdo jiný než šéf a Jiná nechápe. Dál hrají své žabo-myší války.

Jak patetické.

Jiná jde na autobus, ale ujede jí a tak čeká kochá se padajícím listím jež v silném větru létají k zemi z platanové aleje…ladně, jako baletky soumraku.

Změní se pak na hlínu a dají výživu jiným,ač leží na zámkové dlažbě? Najdou si listy místo k věčnému odpočinku a proměně?

Klienti ji dnes připomněli kým byla, co vše překonala…

Toxického partnera, který ji vymluvil díru do hlavy a přesvědčil ji, utvrdil v představě, že stojí za míň než ten list.

Věřila mu, neuměla věřit sama sobě. Nechala se ponižovat až na samý beton bytí. Kdy už si myslela, že nemůže být hůř.

A bylo…

…

Jsme slabí a křehcí, když uctíváme falesné bohy. Ikony a představy o tom, co je bohatsví.

Jsme prázdní a žalostní. Plníme se každý den v chrámu konzumu, obchodě, či na e-shopu.

Plníme svá nitra, prázdná a zubožená strádáním po lásce.

Obracíme se k bohu, skrze náboženství, vůdce, zas ty samé ikony a symboly spásy a hojnosti.

Slabí ,křehcí a hladový, toužíme po přijetí a lásce.

Být znovu přijati do náruče milující matky a otce. Právě to bezpečí a bezpodmíněčnost, které hledáme, zoufalí a vyprahlý na poušti světa…kde je?

Kde je ten chrám ?

Hledali jsme už všude a nenalezli jej.

Dívali jsme se dovnitř? Do té propasti v nás?

Slyšeli jste ten křik a nářek naší duše, našeho vnitřního dítěte?

Tam je právě to, co hledáme. Ale cesta, dámy a panové, je víc než trnitá a temná. Tam, právě v neznámu a neustálé proměně našeho nitra, je chrám boží a jeho spása.

A je to nejtěžši cesta ze všech.

Každý jde sám, nahý a bez ochrany. Setkává se v sobě se všemi nástrahami, které si na sebe připravil a vše je on sám v nekonečně mnoha podobách existence, která se manifestuje právě skrze jeho nitro ven…

To je aspoň lunapark!

[dresfotbalovy]

Vinicius doufá, že se fanoušci mohou ceremonie zúčastnit

S koncem třetího kola Ligy mistrů vstřelil Vinicius v tomto utkání 3 góly! A vstřelil hattrick. Pro fanoušky, kteří nosí tento Real Madrid dres, se jakékoli pochybnosti o tomto zisku Zlatého míče rozplynuly.

Vinicius se dříve v rozhovoru vyjádřil: Od té doby, co přišel do Realu Madrid, je vděčný svým spoluhráčům za jejich podporu. Doufá, že ho fanoušci mohou přijít na místo konání ceny podpořit během ceremoniálu udílení Zlatých glóbů. Z tohoto projevu je vidět, že Vinicius má v podstatě jistotu, že získá cenu Zlatý glóbus. Pro Mbappeho, který se právě připojil k týmu, je konkurence v týmu velká. Je ale škoda, že Mbappe promeškal nejlepší období v prvních dvou letech a Real Madrid se během těchto dvou let zaměřil na kultivaci Viniciuse. Mbappe v fotbalové dresy vždy doufal, že vyhraje první Zlatý míč ve své kariéře. Pro něj je to potvrzení jeho výkonu.

[lichotnyubeznik]

Není to ideální / Disent budoucnosti

Se spolubydlícím si měníme tipy na seriály, povětšinou anime. "One Piece? Objektivně ho nenávidím, subjektivně se mi to nějak líbilo." Pluto? "Japonsky zajímavý, ale jinak japonsky nesnesitelný." Vinland Saga: "První série řež, druhá nepochopitelná nuda." Naruto je nekonečný, ale zato zase kult. Dorohedoro je vlastně píčovina, ale díval se na to v kocovině a nějak to záhadně sedlo. Neotřelá imaginace, ale anime klišé za anime klišém. One Punch Man bylo k popukání, ale antiklimatický a v součtu monotónní. Pokračujeme tvorbou netflixu a hbo. Ve Wednesday strhla detektivní zápletka, ale je to nesnesitelně přeestetizovaná zileniálština. Tra o Hrůny jsou kult, ale stojí to mimo první sérii vlastně za koukání? Boj o moc je ostrej, ale točí se pořád kolem svý osy. Na Stranger Things jsou lepší vzpomínky než dívání. A pokračujem dál. Villeneuvova Duna byla epická, ale o čem vlastně? Marvel nesnášíme, ale je to v podstatě to jediný, na co ještě chodíme do kina.

Spojuje nás vášen ke sci-fi. Cixin Liu? Nesmírně nápaditý, ale stejně tak zdlouhavý a atrofovaný. [Česká transkripce je správně "Cch'-sin Liou", ale mně se tady jeden Cch'-sin představil jako "Čížen", takže tolik asi k počešťování.] Ursula Le Guin je skvělá, tak skvělá, že jsme od ní nikdy nic nedočetli do konce. Olaf Stapledon je hypnotickej a pro svojí zastaralost vlastně originální, ale ke čtení bych ti ho rozhodně nedoporučil. Sborník čínskýho sci-fi, co mi půjčil? Přečetl jsem jedních dechem, ale vlastně už jsem to všechno někde četl. Nejzajímavější byla asi autorka povídky "Ghost Parade", ale když se to vezme kolem a kolem, je to jen Miyazaki meets Ghost in the Sheel.

Tahle neuspokojivost nás pak pronásleduje z fikce do reality. "Jak bylo v posilce?" Narváno, ale aspoň sem si nařachal ramena a bicepsy. Jindy je volno, ale posere si šlachu. A co běhání? Byl jsem běhat, to je kvalita sama o sobě. Ale na hovno pomalu. Koupil jsem si mezcal. Je vynikající, ale sám se pít nedá. Udělám si z něj drink, dirty mezcal tonic. Je to rozpačitý, vlastně až nedobrý, ale spirit se dá konečně pít. Lák od oliv byl moc vodnatý. Rozpusť si do toho zahřátej med, dostanu radu. Teď je to sice dobrý, ale zase si přijdu, jak kdybych pil polívku.

Práce byla na hovno, ale udělali jsme jí. Kniha nudila, ale člověk jí má konečně dočtenou. Výlet do města bylo vytržení, i když město je samo o sobě hnusný. Snowboardování bylo super, ale na sjezdovky se jelo tři a půl hodiny a muselo se vstávat v pět. Nový byt je útulný, ale vlastně nejde vytopit. Máme se spolubydlícím mimořádnou existenciální shodu. Je tak všeobjímající, až si říkám, jestli není příznakem něčeho většího.

***

Republikání chtějí nízký daně, ale jestli pro ně budou volit, hodí to zároveň mentálně retardovanýmu sociopatovi. Demokrati chtějí společenskou spravedlnost, ale jestli pro ní budou volit, hodí to zároveň lhostejnýmu starcovi.

[V Čechách je situace taky perverzní, ale jinak: pravičáci i voliči akce nespokojených velkopodnikatelů chtějí v podstatě totéž: brázdit města SUV, nandat to máničkám a buzerantům a hlavně ať je nikdo neotravuje mezi cestou do kanclu a cestou na chatu. Na svatomartinskou husu se zajde do restošky na husu a dobré červené, svatba by měla být v kostele (to je ten chrám pro boha katolictví), protože tak se to teď dělá. Pravičáci i voliči akce nespokojených junkerů nejspíš ani nevědějí, co chtějí; každopádně vědí, že se jim to nikdy nesplní, a i kdyby jo, tak někde uvnitř stejně tuší, že šťastnými je to neudělá.]

Občas mi chybí Praha a těším se do ní. Občas mi chybějí Čechy. Pak mi ale dojde, jak to tam vypadá, že tam není práce, že jsou tam jen města zaflákaný autama, zpustošená krajina a uzavřený mentální obvody drtící většiny.

Někdy si dělám vyhlídky na budoucnost, těším se na to či ono, ale pak si vzpomenu, že se asi brzo zhroutí golfskej proud a stejně tak je otázka času, než na obou stranách Atlantiku beztak vyhraje fašismus.

Listuju sborníkem čínského sci-fi. Přese všechno to zas neni tak blbý, má to bezpochyby originální momenty, někdy i vyloženě překvapivý. Ty lidi tvoří v tak hrůzostrašný, zpustošený zemi, ale stejně jim pod rukama vznikají více nebo méně nápaditý fikční světy, každopádně místa vyžití a jakýs takýs kreativity. Měli bysme se do Číny jezdit učit, měli bysme se od Číňanů začít učit, jak žít a těšit se z věcí i potom, co se úplně všechno posere.

Z rozhovorů se spolubydlícím jsem vyrozumněl, že mentálně už jsme si my, lidé na březíh Severního Atlantiku, už nějakou předběžnou práci odbyli.

[terezafabi]

Den 2.

Budíme se nepřekvapivě do naprosté tmy, která trvá cca do 7:45. Noc byla na naše poměry celkem dobrá - šli jsme spát brzo a spala jsem u dětí, abych se trochu vyspala (Na vysvětlenou - pokud spí děti v jiné místnosti, mám tak lehký spánek, abych slyšela případné a zcela jistě se znovu opakující volání o pomoc z nočních můr, že se to dá nazvat maximálně klimbáním. S nimi jsem zase sice okopaná, obouchaná a vůbec značně dobitá, ale mezi kopanci spím spánkem spravedlivých.). Jindra ještě za měsíčního svitu otravuje, jestli už půjdeme na pláž. A kdy už půjdeme na pláž. A mamkoooo, proč už nejdeme na pláž, dyť jste mi to slíbili! Všechnu ofenzivu pinkám do autu a v 8:00 jdeme nakoupit na snídani. Ze včera nám nezbylo vůbec nic, a absence jídla v ledničce mě vrhá do úzkosti. Jsme překvapení, jak je už ráno teplo a na terase nad útesy dáváme míchaná vajíčka. No a pak konečně vyrážíme na tu pláž! Je krásná, písek je jemný a teplý, moře nečekaně čisté a taky teplejší, než jsem si pamatovala. Vlny jsou obrovské, na Jindru je třeba dávat pozor, protože zatím nemá z moře moc respekt a to vzhledem k tomu, že neumí plavat, není příliš strategické. Heduška si na pláži rozloží bábovičky, ale dlouho jí to nevydrží, začne kňourat, ještě pořád není po chřipce ve své kůži. Honza ji bere přes nějaký džusík domů a já s Jindrou ještě lovíme mušle. Kolem oběda se stavíme doma, převlíknem a jdeme do restaurace. Jindra si dává chobotnici s papas arugadas a jako druhé jídlo objednáváme grilovanou rybu. Hned vedle restaurace je dětské hřišťátko a na zídkách se sluní ještěrky. Co vám budu povídat, Jindrovi se tu líbí. Po jídle jdeme domů na siestu a Heda na dvě hodiny usíná. Jindra po obědě nespal asi od dvou let, takže tam odpočinek tvoří kombinace četby na pokračování (Jules Vernes) a Lego Star Trek. Pak ještě vybarvujeme omalovánky, co jsem jim koupila do letadla a vyrážíme na odpolední program - nákup v Mercadoně (Z širokých uliček zdravím Zuzku!). Změť ulic je tu stejně šílená jako na Gran Canarii a obdivuju Honzu, že nás zvládne dovézt na místo určení. Jsme sehraní - já beru děti na nákup a Honza jde zařídit simku (vlastně vůbec nechápu proč nemá roaming?). Pak se vyměňujeme a já už bez dětí dokupuju zbytek a jedeme zpět. Plný kufr jídla mě velmi bazálně uklidňuje. Večer vařím těstoviny a po knížce obě děti po osmé usínají. Jindry jsem se dneska ptala, co si myslí, že je smysl života. Dlouze se zamyslel, opravdu to vzal vážně a pravil: “Mamko, mně přijde, že život je jako herna, hraješ si, jíš a piješ a tak. A když umřeš, tak prostě jdeš domů.” Heduška si nejvíc vyhraje s uchošťoury, kterým říká nevímproč kapybary, a taky s vlhčenými ubrousky, kterými utírá lampy a zídky po cestách. 

[bliju]

Tuesday, 2.1. 2024

2023

LEDEN

Klasicky pomalejší rozjezd roku. Venku je tak do půlky měsíce docela teplo, pak přijde zima. Chodíme do Nony, máme rande na Jižňáku a jdeme do Nodu na divadlo o Lunetic, který je hrozně skvělý. Kupujeme na únor letenky do Mexika. Dořešíme dědictví po dědovi (a dostaneme hovno :D). Poslední týden ledna se táhne jak měsíc. Je hnusně, zima, šedo a nic se neděje. Jsou prezidentský volby. Vyhraje Pavel a všichni slavíme!! Jedu na víkend do Barcelony, kde jsem nadšená nádherou města a taky zas konečně vidim sluníčko!

ÚNOR

Je hnusně, ale hned 6.2. odjíždíme s holkama do Mexika a vracíme se až 20.2., takže únor boží. Mexiko zas taky boží. Po návratu teda musim nečekaně hned do práce, protože Kamila zas simuluje. Ale tentokrát jetleg docela zvládám. Party v Rybárně, kde se poprvý tenhle rok hodně opiju a druhý den umírám :D Je asi první hezkej týden roku, ale vlastně to ani nijak nevyužijeme, protože práce a nemoci a tak.

BŘEZEN

Rekonsturuuju WC, což je zas 10000x složitější, než se původně zdá. Slunce si zas vzalo volno a je hnusně. Mám hroznou náladu předělávat doma věci, tak aspoň vytřídím šatník, skříně a krámy. Taky je konečně teplo. Nic moc se neděje, někdy je hezky a většinou ne. Jedu do Švédska, což je boží. Počasí severský, velký nákupy a velký odolávání, abych nenakupovala ještě víc. Konečně mám hotový WC - trvalo do 2 týdny a stálo hodně. Nikdy víc. Poměrně dost se vídám s Chlapcem.

DUBEN

Pokračuju v čistce bytu - tentokrát skříně, kde má ještě svoje věci děda a mám z toho hroznou radost, protože se to tu dost odlehčí. Na Velikonoce jedeme do Bukurešti, což je super. Jedeme na noc do Hotelu Ještěd, což je moje dávný přání a je to skvěly! Jen teda druhej den neni vidět na krok a prší celej den, takže místo výletu je jen krátká procházka. Služba, která mi dovážela jídlo přestala zavážet Karlín, takže musim začít trochu vařit :( Až v druhý půlce měsíce je letos první den, kterej se dá celej strávit opalovánim na zahradě! Střídá se hezký a hnusný počasí, ale konečně (snad) začíná trochu jaro. Na čarodějnice máme oslavu, která začne poměrně nevinně a nakonec je z toho zatím party roku :D A taky všechny rozdrtim v šipkách.

KVĚTEN

Přelom měsíců trávim v práci, protože Kamila simuluje. O státní svátky je konečně krásně. Jeden jsem na zahradě a na druhý jedeme na Šumavu, což je skvělý. Přes den výlety a večer vínečko na balkoně. 2 týdny, kdy je aprílový počasí a i akce. Některý se protáhnou do rána, některý jsou jen příjemný povídání u skleničky. Mám jedno z nej rande s Chlapcem. Závody v Troji proběhnou docela nevinně (ale aspoň zjistim, že si mě pamatuje táta Vítka Přindiše!). Jedeme na pracovní akci a vyrážíme v 6:00, takže totálně chcípám a nic mě tam nebaví. A celkově je to jak školní výlet se stejně debilníma vtipama. Poslední týden konečně přijde léto!

ČERVEN

Létu je tu trvale! Taky závody v Tróji, ze kterejch jedu na kole, vysekám se ve Stromovce a málem ztratim mobil :D Pak skvělej Lisabon, kde je konečně i v červnu hezky. Santos je teda dost přehnanej (co se lidí týče), ale nějak celý ten výlet zvládnu bez kocoviny, takže máme i dost program :D Máme rodinnou oslavu, užíváme pěkný počasí a jdeme na Metronome Festival. 3 dny jsou teda trochu náročný, ale je to skvělý!! Moc se mi líbila, jaká tam vládla pohoda a atmosféra (a byly tam normální záchody :D). Kamila dává výpověď. Jedeme s holkama do Varů, kde jsem po delší době přes noc. Spíme ve škole a je to sranda. KVIFF zahájíme koncertem a party do 3 a další den prolozíme kolonádu, dáme drinčíky a dost si to užijem. S Chlapcem máme rande prakticky každý týden. Někdy i víckrát.

ČERVENEC

Ve Varech si podvrknu kotník, takže se spíš flákám s povaluju doma. Prázdniny začínaj tradičně tím, že všichni na poslední chvíli změněj plány. Ale nakonec jedeme přes svátky k Elišce do Jabkenic, což je nakonec poklidný, ale hezký večer a malý výlet na libový zmrzky. Počasí fakt přeje, takže bazén, zahrada a opalování - taky zjišťuju, že už asi víc nezhnědnu a to rozhodně nejsem na maximu :( V půlce měsíce jedeme na tradiční “pochod”. Tentokrát na sever a to přímo k Ondrovi do Boru. Draga ještě dopisuje diplomku a taky je nejteplejší den roku (39°C na Plzeňsku), takže to bereme dost pohodově s výlety jen do 20 km. Ale o co kratší o to hezčí krajinou a za krásnýma cílema. Konečně tak vidím Lasvit, Panskou skálu, Hrad Sloup, Modlivý důl a po letech ŘOPíky. Konec měsíce trávim poklidně v Troje a zapíjenim Lukášova dítěte (z čehož mám kocovinu ještě v 9 večer). Rande s Chlapcem pokračují.

SRPEN

Z léta je najednou podzim. Má nastoupit nová kolegyně, ale vůbec se neukáže :D V Ejpovicích 2 dny leje a je 18°C, ale jsou to jedny z nej za poslední roky. Celý dny fakt jen pijeme a jsme společně vykydlý v kempu. Ani nejdeme do Plzně, ale hrozně si to užijem. Kupuju nový matrace. Kamila přestala chodit do práce, takže zaučuju novou kolegyni a jsem prakticky celej srpen v práci. Venku jsou zas tropy, který si teda přes týden moc neužívám. Misho na poslední chvíli zruší plány a nejdem na Pride :( Jedu na slowpitch a je to skvělý. Sice (naštěstí) moc nehraju, ale i tak mě všichni chválej a jsou hrozně skvělý. Konec měsíce je docela hnusně, takže hodně času doma.

ŽÁŘÍ

Začínáme Circus Brothers na Letný, kde mám dojem, že vidim Chlapce :D Jedeme na burčákový podchod na Moravu - cesta je hell a jedeme asi 5 hodin. Večer se opijem a na pochodu je mi blbě :D Ale i tak si to užiju a je to hrozně super, zas je úplný léto, takže jak někde v Toskánsku :D Navštívíme pár mých vysněných archo-věcí a Znojmo, který nás moc mile překvapí. S Mishem letíme do Porta a Lisabonu, až na to, že Misho nestihne let :D Ale naštěstí dovalí ještě večer. Porto je úplně úžasný! Lisabon tradiční, jen na nás skoro všichni serou, takže trochu smutný. Konečně se odhodlám k výběru lina. Venku je pořád léto, takže opalovačky a party s opékám špekáčků. 

ŘIJEN

Pokračuje božím počasím, tak jdeme s Bárou na procházku, večer sedíme na Náplavce a další den jdeme na venkovní koncert Circus Brothers a burčák. TOP. Pak už se počasí zkazí a je depresivní podzim. Aspoň přesadim kytky a umeju si boty :D Celkově se hodně vídám s Chlapcem, ale často jen na chvíli a když to vypadá, že by moh mít víc času, tak má vždycky nějakou výmluvu proč se moc nezdržet. Je to hrozně super, ale klasicky čím víc mám, tím víc chci. Jedu na Maltu, která zažene mojí existenciální krizi a nasaju sluníčko a moře. Jedeme na Bloudila, kterej celej proprší, ale i tak to nevzdáme a užijeme si to.

LISTOPAD

Tradičně začíná narozkama, který skvěle oslavím s Bárou a Mishem. Nechávám si dělat nový tetování a pak ještě máme fajnovou rodinnou oslavu. Dovyklízim další skříně, aby při plánovaný výměně koberců mohly jít pryč. S Chlapcem máme zas po dlouhý době dlouhý rande. Skoro všechno svoje oblečení mám teď v jedný místnosti, takže si plnim sen a mám šatnu :D Již tradičně oslavíme na Národce 17. listopad, po kterym následuje slunečný víkend, takže odpo s Figem ve Stromovce. Koncem listopadu přijde zima a nasněží a taky konečně proběhne výměna lina. Je to krásný a jsem nadšená. Míň krásný je to, že po odstěhování nábytku zjistíme, že za nim vlhne zeď. 

PROSINEC

Klasicky jedem na adventní trhy a tentokrát je to Gdaňsk. Trhy jsou ohromný, je nasněženo a město je krásný, takže super. Prosinec je celkově nabitej, ale po návratu mám konečně dodělaný lino, takže udělám i vánoční výzdobu. První týden ještě stihnu oslavit doma Mikuláše, pracovní večírek, Staromák a vánoční večírek u Dragy s vosíma hnízdama a svařákem silným :D Jdeme na hokejový nároďák do vyprodaný O2 a má to fakt atmosféru. Pak jedem do Olomouce na trhy, což byl narozeninový dárek od Báry a Misha a já jsem nadšená! Trhy nádherný, lidí normálně, drinky silný a v hojnym počtu :D Jen Misho dostane Maniera, ale naštěstí večer, takže ho zaspí. Týden před Vánocema je v práci nekonečnej, je hnusně a už se těšim na volno. S holkama kupujeme letenky do Malajsie. Přes Vánoce se válim doma, koukám na pohádky, dám nějaký poklidný party a odpočívám. Silvestr u Misha celkem ve stylu.

2023 byl boží. Snad mě nenapdá nic, co by bylo špatně. Jelikož je 23 moje milovaný číslo, tak jsem měla trochu strach, aby mě nezklamalo, ale to ani v nejmenším. Doufám teda, že změna čísla na konci nebude znamenat vůbec nic a dál to bude boží jízda!!!

[therka1996]

Tayvin 1x37

Scott: Taylor co pak nepřivítáš svýho přítele

ONA JEŠTĚ CHVILKU KOUKÁ V ŠOKU A POTOM BĚŽÍ K NĚMU A OBEJME HO

Taylor: Čekala jsem nejdřív že mi napíšeš až sem vyrazíš ale koukám že jsi mojí pomoc vůbec nepotřeboval

Austin : Malinko nás přesvědčil je odvážnej jsem jít aniž by tě neměl po boku

Calvin: Jsem dospělej chlap nepotřebuju ochranu umím si poradit s více situacema

ONA HO POHLADÍ PO PAŽI

Scott: No já jdu připravit ten hunt mezi váma dvouma

UKÁŽE NA TAYLOR A AUSTINA

Andrea: Mohla by jsi Adamovi ukázat kde bude spát

Taylor: Jo

TAYLOR HO VEZME ZA RUKU A UKÁŽE MU POKOJ PRO HOSTY

Calvin: Pochybuju že tohle je tvoje ložnice

USMĚJE SE

Taylor: Víš když tu jsou moji rodiče tak nechci moc před nima

Calvin: Co myslí jsi že jsi panna

CHYTÍ JÍ KOLEM PASU PŘITÁHNE JSI JÍ K SOBĚ A POLÍBÍ JÍ POTOM JÍ LÍBÁ NA KRK

Calvin: Myslíš že dokážeš být celej večer bez tohodle ?

LÍBÁ JÍ DÁL

Taylor: Adame tohle to tedkon nemůže slibuju že až se vrátíme do LA tak ti to vynahradím

Calvin: Víš že až se zítra vrátíme jdeme spolu na ten HAIM concert

Taylor: Neboj se myslím na to

POLÍBÍ HO

Taylor: Ale dnešní noc budeš muset vydržet beze mně

POHLADÍ HO PO PRSOU ADAM KROUTÍ HLAVOU JDE DOLŮ KDE VIDÍ AUSTINA PODÁ MU DALŠÍ PIVO

Calvin: Slyšel jsem že studuješ

Austin. Ano jsem většinu času víc pryč

Calvin: A baví tě to

Austin: Najednu stranu nejsem rád za to že jsem od rodoiny daleko kvůli mamce ale nic s tím asi tedkon neudělám

Calvin: Taylor mi tedkon říkala že se jí daří mnohem líp než předtím

Austin: To ano ale stejně tam je pořád ten strach o ní stejně jako to má Taylor

Calvin: Já tomu rozumím

AUSTIN PŘIKÝVNE

Austin: Ty to taky nemáš nejjednodušší když máš svojí rodinu ve skotsku

Calvin: Ano vidím jí opravdu málo ale za nějakou dobu za ní budu chtít jet a chtěl bych tam přivěst i Taylor

ONA JDE K NĚMU ZEZADU POHLEDÍ HO PO HLAVĚ

Taylor: Kam že by jsi mě chtěl vzít

Calvin: Za svojí rodinou do Skotska

Taylor: Pojedu s tebou moc ráda

PŘIJDE ANDREA SE SCOTTEM

Scott. Všechno připraveno takže můžeme začít

TAYLOR S AUSTINEM ZABÍJÍ SE POHLEDEM ALE ZE SRANDY ALE POTOM SE NATOČÍ TOHLE VIDEO A CALVINA TO OPRAVDU POBAVÍ

View this post on Instagram

A post shared by T A Y V I N (@tayvinlife)

VŠICHNI JSI TO UŽÍVAJÍ KE KONCI VYHRAJE SAMOŽŘEJMĚ TAYLOR KDO JINEJ BY MĚL VYHRÁT ..

Scott: Napadlo mně co kdyby jsme dneska grilovaly

Calvin: Můžu vám nějak pomoc pokud budete potřebovat můžu dojet pro jídlo nebo pro něco

AUSTIN HO POPLÁCÁ PO ZÁDECH

Austin: To tady všechno máme ale budeme potřebovat pomoc to postavit

Calvin: To není žádnej problém

KLUCI SPOLU ODCHÁZEJÍ PRYČ TAYLOR JE SLEDUJE S ÚSMĚVEM ANDREA K NÍ PŘIJDE

Taylor: Zdá se mi to nebo se Adam tátovi opravdu líbí

Andrea: Nedivím se mu a víš proč než jsi přišla Adam o tobě nádherně mluvil a doufám opravdu že ti neublíží

Taylor: Já mu věřím mami

Andrea: Jsem štastná za tebe

OBEJMOU SE A JDOU DO ZADU PŘIPRAVOVAT JÍDLO

[kocourmokroocko]

Zde, co zatím mám:

Když se dobře oblečeš, neni ti vedro ani zima, narozdíl od léta, kdy nemáš na výběr a JE TI VEDRO

Můj pes miluje zimu a byl by velmi smutný, kdyby jí neměl

Mé velmi špatné podzimní akné se změní na poněkud méně špatné zimní akné (následované ještě mírnějším jarním akné, které postupně přejde v úplně nejhorší letní akné)

Můžeš jít do lesa s pytlem žaludů, slámy nebo čeho jinýho a nechat to tam a vědět, že nějaká srnka dneska vyhraje loterii a udělá si hedonistickou párty se všema svejma srníma kámičema a bude to hustý

Háčkování i pletení je zábava a bez zimy bych neměla příležitost dávat lidem užitečné dárky

Příroda si dává šlofíka a to respektuju

Můžeš plánovat všechny ty popiči věci, co zasadíš na jaře, a sehnat si na ně věci a nebát se, že ti uteče sázecí období, zatimco sháníš věci, co chceš sázet

Méně opilých lidí venku, protože chlastat v mínus dvou stupních neni taková prdel, jako chlastat uvnitř hospody

Pokud vyjedeš na venkov, nikdy ti nedojde čerstvý matroš na popiči ledovou tříšť (ozkoušeno)

Nekonečné možnosti kýčovitého sezónního dekóru

Projde mi takovejhle outfit

a právě teď vymyšlený bod

12. Ptactvo je orbitální !!!!

Tady končí moje hitparáda, pomoc

Pošlete mi, co se vám líbí na zimním období.

Pls. Píšu si seznam a zasekla jsem se na bodě jedenáct. Musí bejt důvod, proč je to legální část roku, i když člověk neprovozuje zimní sporty.

S láskou a vděkem, člověk, co se snaží nemít agorafobii na veřejnosti*.

*humorný psychologický žertík

[krasnauniformas]

Nejlepší střelec Bellinghamu

Real Madrid v tomto letním období utratil 103 milionů eur za nákup Bellinghamu.Původně doufal, že nahradí Modriče a stane se novým středobodem týmu. Po pár zápasech An Shuai nasadil jako útočníky Viniciuse a Rodriga.Tito dva brazilští teenageři si vedli docela dobře, ale co fanoušky překvapilo ještě víc, byl Bellingham.Anglický teenager je jako hrotový útočník, který zasahuje v soupeřově pokutovém území do do určité míry, což soupeřovu obránci extrémně znepříjemňuje. Vypadá to, že Real Madrid místo koupě záložníka koupil hrotového útočníka.

V tomto kole venku proti Celtě Vigo se Bellingham v kritickém okamžiku znovu prosadil. Když se týmu dlouho nedařilo útočit, Bellingham v Fotbalové dresy se vrhl na bránu a vstřelil jediný gól zápasu. Míč pomohl Real Madrid vyhraje zápas. Kromě tohoto zápasu, po 3 kolech La Ligy, Bellingham vstřelil 4 góly a je nejlepším střelcem Realu Madrid. Pokud bude Bellinghamovi povoleno hrát jako střední útočník, může An Shuai zcela osvobodit Viniciuse v Klubů fotbalové dresy a nechat ho vrátit se doleva, aby prorazil a roztrhal soupeřovu obranu. To je pozice, která nejlépe využije Viniciovu schopnost. S náhlým výbuchem Bellinghamu to také poskytlo Realu Madrid jiný způsob myšlení, to znamená, že je stále potřeba koupit Mbappeho toto léto?

[dresyprofotbal]

Bayern ztrácí iniciativu v boji o titul

Zrodili se šampioni Serie A i La Ligy. Mistr Premier League byl také vyhlášen poté, co Arsenal prohrál s Nottinghamem Forest. Manchester City nakonec obhájil titul mistra Premier League tři kola před plánovaným termínem a dosáhl tří po sobě jdoucích prvenství. Bundesliga je také velmi divoká. Bayern prohrál doma s Lipskem 1:3 a promarnil možnost rozšířit skóre. Dortmund bude schopen předjet Bayern a obsadit první příčku, pokud vyhraje příští zápas. Bayern ve 33. kole Bundesligy ztratil iniciativu vyhrát doma mistrovský titul 1:3. V první polovině hry dal Gnabry v Oficiální FC Bayern Mnichov Fotbalové Dresy týmu vedení 1:0, ale Bayern v tomto zápase nepředvedl odpovídající úroveň. Ve druhé půli zápasu Bayern inkasoval 3 góly v řadě za 22 minut, což také mnoho fanoušků na scéně velmi zklamalo týmem. Allianz Arenu opustili ještě před koncem zápasu, ale stále tam bylo mnoho fanoušků, kteří do poslední chvíle oblékali slevový Fotbalový Dres FC Bayern Mnichov a čekali, že se stane zázrak, ale výsledek je předem daný. Bayern nakonec poprvé v historii týmu Bayern doma prohrál s Lipskem a prohrál tuto zásadní mistrovskou bitvu. Lipsko zablokovalo kvalifikaci o Ligu mistrů jedno kolo před plánovaným termínem a zúčastní se Ligy mistrů 5 po sobě jdoucích sezón. Bayern ztratil iniciativu bojovat o titul. V této sezóně vypadl v Lize mistrů a v Německém poháru. Pokud ztratí titul v Bundeslize, Bayern v této sezóně zcela vyhlásí neúspěch. Naopak Dortmund po 11 letech získá bundesligový titul.

[manga-girl67]

Je chyba, když lidé neumí přiznat svou chybu

Pracuji s dětmi. Děti nás dospělé vnímají, jako někoho, kdo všechno umí a ovládá. Dětem říkám, že to tak není. I my dospělý se bojíme a mnoho věcí neumíme, nebo nám nejdou. Přesto dáme tomu šanci a zkusíme to. Je to v pořádku. Každému něco jiného jde.

Další věc, pokud dospělý neumí přiznat chybu kvůli svému egu. To je pro děti naprosto traumatizující. I pro dospělé... Lidi, tohle nedělejte!

Kdysi jsem tímto byla traumatizovaná. I do teď tímhle někteří traumatizují, jelikož svým milovaným umí hodně věcí tolerovat. PŘESTO SE UČÍM ŘÍKAT NE.

Ego je ego. Hrát si na machra umí kdokoliv. Ale přiznat si, co je pravda umí jen výjimeční a moudří.

Proto to nedělám dětem, uznám svou chybu, svůj omyl, jelikož vím, že je to v pořádku!

Věřte mi, mnohým dospělým lidem dělá problém, pak to přenášejí na své děti. A je to jako začarovaný kruh.

Dospělý, přestaňte tohle dělat, je to matoucí! I já někdy bojují se svým egem, ale mám zatracenou ušlechtilou a čestnou povahu, která vždy vyhraje. Já si někdy beru věci, až moc k srdci. Učím se nebrat.

Proč je tahle společnost postavená na tom být nejlepší? Ve škole učí něco jiného, ​​než to co nás naši rodiče učí a ukazují do praktického života. Nebo se s tím setkáme, až v běžném praktickém životě.

V každém věku jsou jiné priority. Přesto jestli vám je dvacet let a chcete žít žijte. Nezapomeňte na sebe, na své vzdělání, cestování, vystřídejte různé pracovní sféry, udělejte si řidičák. Udělejte něco, co cítíte, že chcete zkusit, ale především ať je to pro vás samotné.

Pít a trsat na diskotéce můžete kdykoliv. A nějak mi nejde do hlavy, kde berou ty mladší generace na slimky, které kouří?? Každého věc, přesto i já jednou byla "chudý student", který chtěl, aby jeho rodiče na něho byli pyšní, tak měl několik brigád...

Dobře, tohle nebude případ všech.

Jestli někoho na tomhle textovém bloku něco uráží, možná by jste se měli nad něčím namyslet. Hezký den všem!

[frantisek-kdu-zlobice]

Cení se ještě slušné vychování a úcta k zákonům? aneb report z druhého zasedání zastupitelstva.

Photo by Ahtziri Lagarde on Unsplash

Zastupitelstvo zasedlo k jednání opět v sále nové hospody a to v pondělí 21. 11. 2022. Byl jsem upřímně zvědav, zda bude pokračovat nepříjemná atmosféra, jakou na ustavujícím zasedání vytvořila skupinka sympatizantů předchozího vedení a pana Urbana, anebo zda se jim už podařilo vstřebat frustraci z prohraných voleb.

Aby bylo jasno. Nepovažuji KDU za vítěze voleb. Dostali jsme pouze 4 mandáty z 15. Doufal jsem v lepší výsledek. Ale přesto jsme se pokusili věci změnit a dát šanci novému starostovi. Každý, kdo čte můj blog nebo slyší, jak vystupuji na zasedání, snad vidí, že ač jsem někdy kritický, snažím se přinášet věcné argumenty.

Pár dotčených osob mi nemůže zapomenout článek před volbami, kde jsem popsal, o čem hlavně volby budou. Každý si posoudí sám, zda jsem své názory vyjádřil věcně a slušně. Ano, bylo to možná pro některé zmíněné politiky tvrdé. A to proto, že jsem popsal pravdu jasně a bez vytáček. Nebylo mým cílem někoho urážet. Napsal jsem otevřené svědectví. Šel jsem se svou vlastní kůží na trh, každý z dotčených přesně věděl, co si o jeho činech myslím a proč. Bylo to transparentně na mé jméno. Naproti tomu naši oponenti šířili o mě a mých spolukandidátech po obci klepy a pomluvy. Jistě je každý z vás slyšel, tak si snadno udělá obrázek, čí jednání bylo férové.

Pojďme ale raději k současnému dění.

Photo by Indula Chanaka on Unsplash

Na zasedání jsme se dozvěděli o komplikované situaci na obci. Nový pan starosta informoval, že předchozí starostka podepsala dohodu o ukončení pracovního poměru s hospodářkou. Bez výpovědní lhůty. Pokud se ptáte, zda předchozí starostka vypsala hned výběrové řízení na novou hospodářku, tak odpověď je: ne, nevypsala. Předchozí starostka také pro nadbytečnost ukončila pracovní poměr archivářce (Denisa Fojtů). Což znamená, že dokud si nenajde jinou práci, bude jí vypláceno odstupné až 6 měsíců. Opět slyším otázku: „a doteď nadbytečná nebyla?“ Myslím, že to je dost dobrá otázka. I v tomto bodě si jistě každý zváží sám, zda to považuje za slušné a férové jednání. Raději se ani nebudu zmiňovat o tom, že před volbami byli také ostatní obecní pracovníci strašeni, že když vyhraje volby Změna nebo KDU, že budou propuštěni. Takové záměry jsme samozřejmě neměli, ale proti pomluvám se brání dost těžko. Jediné, co můžu dělat, je psát si blog. Jenže tím oslovím jen své čtenáře. K mnoha dalším se ale mé názory nemají šanci dostat. Zatímco klepy často ano.

Dalším bodem bylo schválení členů kontrolního a finančního výboru. Do kontrolního byli schváleni - předseda: František Lízal, členové: Ing. Martin Belatka, Ing. Radek Luzar, Radek Smékal a Dušan Kohoutek. Do finančního – předseda: Martin Pavlíček, členové: Pavel Prachař, Ing. Eva Lízalová, Michal Hošek a Petr Súkup. Je na místě znovu připomenout, že oba výbory byly již minule nabídnuty opozici. Neměli zájem. Ona je to totiž málo viditelná, nevděčná a špatně odměněná práce… A tak to raději nechali na nás. Jen pro srovnání - v minulém období, ačkoli jsme sami byli v opozici, odmakali jsme jak kontrolní, tak sociální a z poloviny i kulturní výbor.

Photo by Scott Graham on Unsplash

Zpět k aktuálnímu zasedání. Sociální výbor byl zřízen ve stejném složení jako dříve, tedy Mgr. Dana Brhelová – předsedkyně, Mgr. Ludmila Luzarová a Ing. Lucie Ulvrová. Předsedkyní kulturního výboru byla zvolena paní Lenka Zbořilová. Členové budou voleni příště.

Dále byl na programu bod s názvem Plán rozvoje obce. Podle mě to nebyl zrovna dobře zvolený název. A upřímně – ani samotné projednávání nestálo za nic. Úmysl byl jistě dobrý – stanovit priority obce a následně je promítnout do rozpočtu. Ale v současné situaci to nemohlo skončit jinak než hádkou o úvěr. Já jsem znovu trval na tom, že zákon je třeba dodržovat a protože jsme překročili úroveň dluhové brzdy, musíme chtě nechtě začít splácet. Psal jsem o tom podrobně několikrát (zde a zde; Audit hospodaření obce, který přesně potvrdil má slova je k nalezení zde. Důležitá je poslední strana, bod V., hned nahoře). Nicméně stále jsem osočován z šíření polopravd a hysterie.

Photo by Gary Meulemans on Unsplash

Během debaty vystoupil s pozoruhodným příspěvkem zastupitel Jaroslav Urban. Jednak svými slovy nejprve zopakoval, že musíme co nejdříve opravit to nejpalčivější na hospodě. Mohl si ušetřit hlasivky, chvíli před ním to řekl Tomáš Vrtal, stačilo poslouchat. A pak pokračoval. Prý já (František Lízal) vše vidím černobíle, zatímco on je zvyklý hledat cestičky k uskutečnění cíle. Bylo to evidentně myšleno jako výčitka vůči mně.  Lidé mě kritizují za různé věci, ale že mě na veřejném zasedání zastupitelstva bude někdo kritizovat za to, že trvám na dodržování zákonů této země, to je skutečně dost šokující. A že naopak ten stejný člověk bude za svou přednost pokládat jakési hledání bočních cestiček... Z toho zůstává rozum stát.

Mnohdy se s kolegy v práci rozčilujeme, proč musíme dělat tolik byrokracie. A pravidelně docházíme k závěru, že tu složitou byrokracii máme kvůli tomu, že existuje nemalé procento vykuků, kteří jakékoli nařízení neustále obcházejí, aby získali pro sebe nějakou výhodu. Dokud v téhle zemi nebude existovat respekt k zákonům a pravidlům obecně, nepohneme se z místa.

Takže je nakonec dobře, že se potvrdilo, co jsem psal v tom svém prohlášení před volbami. Skutečně jde v našem zastupitelstvu o střet dvou světů. Svět, kde se pravidla a zákony dodržují (tedy ten můj černobílý), nebo svět, kde se hledají boční cestičky (to je svět odstínů šedi pana Urbana). Ukončím tento bod citací slibu zastupitele: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky."

Photo by Tingey Injury Law Firm on Unsplash

K úvěru bylo po rozvláčné diskusi schváleno usnesení, že obec zkusí dojednat s bankou dohodu o prodloužení možnosti čerpání. Byl jsem proti a to z toho důvodu, že tím jen odsouváme problém do dalšího roku. Vybráním úvěru bychom i příští rok zvýšili zadlužení vysoko nad zákonem definovaných 60 % průměrných příjmů. Ale byl jsem převálcován. Proti jsem byl sám, R. Luzar se zdržel hlasování.

Podle mého názoru bychom měli čerpání ukončit a od ledna v souladu s původní smlouvou začít splácet. Hned první splátkou bychom se dostali pod 60 % zadlužení a bylo by po problému. Ale bohužel. Agónie asi potrvá. Ještě bych k tomu řekl jednu věc. Zaprvé – příznivci zadlužování neustále omílají mýtus, že úvěr je hrozně výhodný. Jenže každý racionální člověk ví, že každý úvěr je vždy primárně výhodný pro banku. A ne pro dlužníka. Ten vždy na úrocích zaplatí mnohem víc, než si půjčí. A zadruhé – není možné se tvářit, že nám někdo „dává peníze za výhodných podmínek“. Ne, to jsou jen naše vlastní peníze, které si bereme z budoucna. My je totiž musíme i s úroky zase splatit. Čím méně si jich nyní půjčíme, tím méně jich budeme splácet a tím více nám jich naopak zůstane v budoucnu. Ale mám pocit, jako bych hrách na stěnu házel, když to furt dokola vysvětluju.

Posledním bodem bylo projednání návrhu rozpočtu. Vypracovala jej ještě dosavadní hospodářka. Bohužel jej starosta sám dostal až v pondělí dopoledne před zasedáním zastupitelstva, takže ačkoli ho přeposlal obratem, neměl nikdo dost času na prostudování. Byla v něm čistá nula na činnost kulturního výboru a výrazně snížené peníze na mzdy zaměstnanců. Bude třeba to opravit.

Zastupitelé se sejdou v pondělí 28. 11. znovu, tentokrát na neveřejném pracovním jednání, aby hlouběji prodiskutovali priority rozvoje obce. Rozpočet se pak bude schvalovat na dalším veřejném jednání.

Závěrem jen něco ke kultuře projevu. Moje naděje, že diskuse bude tentokrát kultivovanější, byly celkem zklamány. Vystoupení jistých pánů z řad veřejnosti byla opravdu ostudná. Kladu si proto tu otázku, kterou jste četli v nadpisu: „Cení se ještě slušné vychování a úcta k zákonům?“

Na závěr jedna moje oblíbená píseň, snad vás taky potěší a zlepší vám náladu.

[myvalzpival]

EUROVIZNÍ OPÍKAČKA

Tak jo. Měl jsem čas si udělat nějakej odstup, post-eurovizní deprese už pomalu doznívá, tak je čas se na to mrknout očima mývala. Nečetl jsem to po sobě, čekejte typos a špatný názory.

Za mě to byl docela fajný rok. Jasně, spousta představení, na který už jsem zapomněl a během finálovýho večera lehce prospal, ale soutěžících je hodně, nemůžete od každého chtít hvězdnej výkon. Na druhou stranu o to víc vynikli ti, kdož se umístili na vrcholu. Tak si to vezměme nějak popořádku.

Čtyři moderátoři. Na můj vkus asi tak o tři víc, než je potřeba. Ale tak aspoň se spolu nesnažili nezávazně (čti velmi škrobeně) konverzovat, takže dobrý. Nikkie byla rozhodně highlight téhle čtveřice, jak šatama, tak svým naprosto přirozeným vystupováním, takže tam za mě bodík k plusu.

Něco, o čem se podle mě dost nemluví, je ten ZAČÁTEČNÍ REMIX jakože haló? To poslední, co jsem čekal, bylo, že budu v sobotu v 9 vajbovat na am jor vínas am jor fajr jór dizajr. Dík, nesnášim to <3

Zpět k moderátorům, kecání bylo málo a to fakt oceňuju. Nejen proto, že to kecání je většinou fakt nedobré, ale taky proto, že jsem nechtěl u té telky sedět do čtyř do rána (což jsem nakonec ale stejně udělal, ach jo). Takže co nás hnedka trefilo do obličejů?

KYPR?!!!

Ne, strašně mediocre záběry…vlastně ani nevim vodkaď :D

Ale pak už byl

01 KYPR!!!!

A s ním i první stříbrný dangly šaty tohoto večera. No. Co ke Kypru říct. Jestli uslyšim ještě jednou „EL DIAAABLOOOO“ tak se vrhnu do řeky Rokytné. Já nevim, je rok 2021, dávat do songů slova jako „mamacita“ je soooooo 2020. „i’m breaking the rules!“ sure, jan…

02 ALBANIAAAAAAA

Nádherná, krásná, pěknej hlas, ale celou dobu jsem nemohl přestat myslet na to, že mají s Kyprem stejný šaty OuO A pak mi bylo slečnypani líto, že je na tom obřím pódiu úplně sama a snaží se tancovat :‘) Ale žila svůj nejlepší život a to já umim ocenit! Plusový bodíky za rodnou řeč.

04 BELGIE

Z tohodle vystoupení mi bylo strašně smutně, ale ze všech špatnejch důvodů lmao nikdy jsem nezažil nikoho brát eurovizi takhle vážně s písničkou, která absolutně nemá šanci. Navíc ta písnička by mohla bejt skvělá v úplně jiný aranži… a s jiným textem.. a celkově kdyby ji hrál někdo jinej… Ale žiju pro slečnupani s tamburínou!

05 RUSKO

Rád bych jen zmínil, že před jejich vystoupením v rámci záběrů na nevímkde někdo hodil rukolu na pizzu a já toho člověka najdu. JÁ HO NAJDU!!!!!

Rusko si to dalo. Nejdůležitější songa na eurovizi v posledních několika letech. Samotná písnička strašně různorodá a povedená, a KONEČNĚ máme zpěvačku, která vypadá… well… jako normální ženská???? A pokaždý, když začnou zpívat refrén, mýval se zase o trošku víc rozteče.

06 MATLA imean… MALTA

Stříbrný dangly šaty. Chjo. Heleďte, not my cup of tea. Ale fajn hlas. Problém je, že přesně takhle budou znít úplně všechny songy v tý americký odnoži jurovize a absolutně nic si z toho nepamatuju. Dlouho jsem nepotkal někoho, kdo by měl tolik charismatu v hlase, ale naprosto žádný charisma kdekoli jinde. Slečna je pravej opak Bena Cristovaa, gratuluji.

07 PORTUGALSKO

i…. Okay i lowkey love this. Jakože fakt, nedělám si prdel, poslouchám to v rámci tohohle asi potřetí a miluju to. Problém je, že je to na eurovizi a nemá to tu absolutně co dělat. Na večerní poslouchání fajn, ale jako zaskokan Malty a předskokan Srbska absolutně bez šance. Portugalsko se minulo pódiem a Česko si řeklo, že jim za to dá 12 bodů. Ikonické.

08 THE ALMIGHTY KARDASHIANS

Dámy a pánové. Srbsko je z úplně jiný reality, z jinýho vesmíru, kterej je mi tak vzdálenej, že to nechápu. Srbsko bylo naprosto otřesný, ale BYLO V TOM SAKRA DOBRÝ. V tom výstupu je špatně úplně všechno. Úplně. Každej centimetr, každý slovo, každej tón, prostě všechno naprosto blbě. A já to miluju.

09 THE ON OF WHICH WE DO NOT SPEAK

Ach…. Oh… Well… Heleďte on se snažil. Británie nemá dobrý skóre z minulých let a letos si to vylepšila další nulou. Ale co naplat. Písnička bez nápadu, hodně špatně zazpívaná, ten chlapecpán se na tu scénu vůbec nehodí, ale chápu, že v něm plane fajrrrr a nechci mu sypat sůl do rány, stačí, že skončil poslední.

10 DAT TELETUBBY LIFE

Nevím, jestli Řecko uzavřelo smlouvu o propagaci Just Dance, ale… co? prosím? Haló?????????? Naprosto to nesnáším ale nemůžu na to přestat koukat. Už jen proto, že pořád čekám, kdy chudák slečnapani spadne. V životě jsem neviděl někoho tak strašně uncomfortable :‘)

11 ŠVÝCARSKO

Pro mě osobně jediný velký překvapení večera, protože takovej hlas jsem v tom prďolovi v dramatický půfy košili fakt nečekal. Melodie krásná, bylo to čistý, bylo to krásný, he’s a bejbi a je mi líto, že byl tak hrozně nahajpovanej na výhru a bylo z toho prd :‘) 11/10 doporučení, poslouchám, mám v playlistu, budu poslouchat u psaní fanfikcí, protože pocitečky. Ty bílý boty jsou trestný tho.

12 ISLAND

Takhle to má, prosím pěkně, do prdele vypadat. Je to tak těžký? JE TO KURVA TAK TĚŽKÝ?! Prostě napsat dobrou písničku, vytvořit si ikonický hadry, skvěle to zazpívat i s těhotnou manželkou v závěsu? Je to chytlavý, je to lehce ujetý, je to jednoduchý, zapamatovatelný, navíc Dadi je skvělej zpěvák i hudebník, nesnaží se dělat ze sebe nic, co není, těma tanečkama žiju. Per mi to do žíly, brácho.

13 ŠPANĚLSKO

…. Helejte. Já vím, že… já vím… já fakt vím, že zpívá o svý mrtvý mámě… …. …. Ale…. No…. Nemohl bych radši místo toho sníst tady tuhle tu žížalu???

Generickej španělskej song, nic extra, fajn měsíc, oceňuj tu rozhalenou košili, ale to je na eurovizi už tak nějak předpokládanej musthave u každýho hot týpka. Well… jdu pro tu žížalu.

14 MOLDAVSKO

V tuhle chvíli, kdybych pil, bych začal hrát „NAPIJ SE, KDYŽ VIDÍŠ STŘÍBRNÝ DANGLY ŠATY“. Může mi někdo říct, jak se tam Moldavsko dostalo? Moldavsko chce být Srbskem, ale, mladá slečnopani, VY NEJSTE SRBSKO!!!!!!

15 NĚMECKO

Mám pro pana němce velikej respekt, hlavně pro ten skvělej tiktok co udělal po konci eurovize, kdy skončil předposlední. Spousta skvělý sebereflexe. Podivejte, ukulele u mě automaticky zapíná dávivej reflex, říkejme tomu Pokáčkomplex, ale kdy jindy uvidím obrovskou ruku hrát na trubku? Tady se aspoň nikdo nebere vážně a to na eurovizi vždycky vidím rád. Navíc je to chytlavý a o tom to má bejt!!!! Furt to nesnášim… ale o tom to má bejt!!!!!

16 FINSKO

2000 limp bizkit are calling and they call your „violent pop“ bullshit… mám z blind channel strašně smíšený pocity, protože ta hudba… není špatná? Na letošní eurovizi jsou opravdu jako zjevení, ale chlapci se berou tak strašně vážně, že jsem se bál, že jestli vyhrajou, tak přímo na pódiu rovnou spáchají rituální sebevraždu, jen aby ukázali, že jsou hrozně kůl a hip.

Na druhou stranu jsem konečně pochopil, proč maj na sobě všecky ty ženský stříbrný dangly šaty. Jestli tihle klacci nejsou tlupa vlkodlaků v pubertě, tak už nevim.

17 BULHARSKO

… no… ne….

I na baladu velmi slabé. A další důkaz toho, že, dejmetomu, zajímavý hlas ještě neznamená dobrý zpěv. A kdokoli si dovolí probojovat se do frickin eurovize a pak použít rým „ocean of emotion“ si zaslouží kousavý pyžamo.

18 LITVA

Konečně aspoň něco, co připomíná bizárek. Miluju ty hadry a naprosto Ž I J U pro tu slečnupani ve školní uniformě. Asi bych uvítal, kdyby ten song byl trochu víc feral, ale tohle nám celej večer chybělo!!!

19 UKRAJINA

Ukrajina byla okradena jak prase. Podle mě? Jasnej vítěz. Shum zapadá do všech kolonek, které potřebuje vítěznej song splnit – je to lehce divný, ale přitom objektivně dobrý, je to v národním jazyce, spojuje to tradici a moderní hudbu, a kate by mě mohla jediným flákancem naprosto zničit. Hej, sestry Watchowské, jestli todle nebude ve čtvrtým metrixu, si mě nepřejte!

20 VOILÁ

Slečnapani z Francie je rozhodně jedna z nejtalentovanějších slečenpani, co jsem na eurovizi slyšel asi… ever. Ale to nic nemění na tom, že je to soutěž písně a tahle píseň v roce 2021 neměla mít šanci. Ale slečnapani je hrozně talentovaná a roztomilá a velký kudos tomu panu kameramanovi, na kterým celý tohle vystoupení stálo.

21 AZERBÁJDŽÁN

…. Okej listen. Koho napadne v roce 2021. napsat písničku o mata hari. A jít s ní do eurovize? Koho to napadne? Na čem si jede? Páč to chci taky. Prostě neeee notáááák

22 NORSKO

IS THIS ANDĚL PÁNĚ 1 2 A 3 DOHROMADY?! Konečně ten bizárek, na kterej jsem čekal. Ta písnička mě neskutečně sere <3 ale miluju to <3 pořád ještě nevím, jestli je to myšleno vážně nebo ne, ale yknow what? I take whichever way, im good. Od chvíle, kdy jsem TIXe viděl juchat ve výtahu, miluju ho.

23 NIZOZEMSKO

Čaute, volá rok 1989 na VH1. všichni moc talentovaní, ale to s cajdákem o třech akordech nestačí. Takovýdle retro jsem asi uplně nechtěl… oh no it’s a lion king theme now… co se děje. Ale aspoň to má nějakej theme, má to nějaký poslání… they a little confused, but they get the spirit <3

24 LE WINNERS

Itálie to zabila, no, co si budem. Patřila jednoznačně do špičky, nejen samotnou písničkou, ale celkovým vyzněním vystoupení. Jednoznačně nikdo na tom pódiu nebyl tak doma jako oni. Vyhranej hudebník se prostě pozná. Nebyl tam jedinej falešnej tón (a já jsem fakt POSLOUCHAL, protože jsem tam to ulítnutí čekal), hadry on point… a líběj se mý mámě, takže automaticky vítěz. A má teorie o stříbrných šatech dostává nový rozměr, přidává se nám grupa čtyř mladejch upířích bičiz.

25 ŠV��DSKO

Já… asi uplně nevím… co se tady děje. Asi bych od švédska čekal trochu víc, než rým „voices – choices“… a taky možná míň generickej cajdák… dobře zazpívanej, ale smrdí to nizozemskem.

26 FLO RIDA AND NO ONE ELSE BUT FLO RIDA

Další latinskej rytmus, kterej je zoufale out of fashion, jedinej, kdo to zachrańuje je pan Rida, kterej se tam nachomýtl a nikdo neví jak a co a proč a… už jsem říkal, že je tam Flo Rida?

All in all?

Když se i paní moderátorka č. 3 oblíkla do stříbrnejch šatů, už jsem věděl, že je čas to všecko ukončit.

Dopadlo to tak nějak, jak asi mělo. Osobně jsem na první tři místa typoval Go_A, Dadiho a Måneskin… som zase zapomněl počítat s tím, že porotci milujou pičoidní cajdáky a česko dá 12 bodů portugalsku. Ale víte co?

Já se hlavně dobře bavil. Jasně, plánoval jsem na letos velkou EV party s kámošema, což kvůli koroně pořád ještě nejde, ale mohl jsem sedět několik hodin nalepenej na telku a vypisovat si svoje otřesný dojmy se známýma a se svým mužem a byl to skvělej večer.

Tak zas za rok.

Snad.

Jestli jestli ještě italskej ministr financí nedostal infarkt.

[tepli-mravenci]

A bylo rozhodnuto...

Petr Pavel vyhrál volby a byl novým prezidentem České republiky. Ne, že by to Andreje překvapilo - celý den se všichni chovali jako by to byla už hotová věc. Najednou si připadal naivní, že to vůbec zkusil. Byl si tak jistý, že vyhraje a pak se mezi kandidáty odnikud zjevil Petr. A nezjevil se jen tak. Zjevil se kvůli němu. Udělil si za osobní misi, aby právě Andrej nebyl zvolen za prezidenta, jako by byl nějaký superhrdina chránící republiku před zloduchem. Andreje to durdilo. Když to byli oni dva, kdo postoupil do druhého kola, bylo to jako osud. Jako konečná bitva mezi úhlavními nepřáteli, přestože ještě před volbami netušil, že v něm úhlavního nepřítele má.

Ale lid promluvil, lid si zvolil. A teď byl nucen svému soku pogratulovat. Přistoupil k němu a potřásl mu rukou. Jeho stisk ho překvapil, i když měl nejspíš čekat, že bude pevný.

Nevědomky se zahleděl do jeho hlubokých očí. Měl ten svůj výraz, tak typický pro něj, tak typický pro muže jeho profese. Vzdálený, odměřený a jaksi chladný, ale vůbec ne nepřátelský, přestože byli soupeři. Andrej si nemohl pomoci a přemýšlel, zda byly ty oči kdysi pro někoho to poslední co viděl. Pomyslel si, že by to nemuselo být tak zlé.

Na generálově tváři se objevil lehký úsměv a Andrejovi došlo, že už nejspíš zíral moc dlouho. Rychle odvrátil zrak a chtěl pustit jeho ruku, ale pevný stisk nepovolil. Ani si neuvědomil, že se k němu Petr naklonil blíž a když ucítil jeho teplý dech na svém uchu, přejel mu mráz po zádech.

„Možná jsi prohrál, ale Hrad ti bude vždycky otevřený...“

Andrej se pokusil rychle vzpamatovat a skrýt lehký ruměnec, který se objevil na jeho tvářích.

„To bude za chvíli platit pro všechny,“ odvětil a znovu se otočil na prezidenta čelem.

Jeho úsměv byl naprosto odzbrojující a stisk stále pevný, ne-li pevnější.

„Ale v kanceláři budu sám,“ zvedl obočí Petr a konečně jeho dlaň propustil.

Elegantně se otočil k odchodu a nechal Andreje stát na chodbě, s rukou stále nataženou.

Když vidím tenhle náhled videa občanů Chebu, mám strach se podívat na AO3.

[kralovna-ne-stesti]

Hluboko uvnitř sebe, ve svý mysli, ve svým srdci i ve svý duši vím, že to zvládnu. Všechno. Že mám sílu na to dokázat, vydržet a překonat úplně všechno, co život může přinést do cesty za zkoušku, překážku nebo výzvu. Hluboko.

Plápolá to tam jako věčný oheň, někdy zesílí, jindy téměř skomírá, ale nikdy, nikdy neuhasne.

Jenže ještě nad tím, míň schovaný, výš a blíž mojí mysli, našeptávající mi přímo do uší, jako obrovská plachta nad tím plamínkem, jako doširoka se roztahující světlo pohlcující stín, sedí do základů zakořeněná myšlenka. Nechci. Nechci si ničím tak moc těžkým procházet, nechci to absolvovat, vystavovat se bolesti a boji. A tak mi to lže. Že se stane něco špatného, strašného, fatálního. Abych od toho upustila dřív, než vůbec začnu. Aby to nebolelo.

A tak to vzdám, abych se ušetřila těch hrůz, co jsem si nechala nalhat, aniž by mě napadlo pomyslet na to neuvěřitelný, co by po tom těžkém mohlo následovat.

A ono to vyhraje. Vyhrává, celý můj život víceméně vyhrává.

Děsí mě to a lže mi to, otravuje to moji mysl a schovává plamen. A já někdy pro to temno zapomenu, že pod ním to hoří. A když zapomenu, stín ten oheň dusí.

Pořád věřím, že ho nemá sílu nikdy zcela zhasit. Doufám v to. Zatím se to nestalo, ale několikrát už se mi zdálo, že jsem měla namále.

Byla doba, kdy jsem plamen rozdmýchala, že dokázal prosvětlit stín pochybností nad ním. Čím víc ho nechám zahořet, tím dýl zvládnu rozhánět stín.

A stejně tak jako nikdy nepohasne tenhle plamen vůle a víry, stejně tak vím, že se ani nikdy zcela nerozplyne stín pochybností a strachu.

Je zajímavé, že jeden bez druhého nemůže existovat. Potřebují se, doplňují. Jako dobro a zlo, den a noc, horko a mráz, jin a jang.

Světlo a stín.

Ale musí být v rovnováze, minimálně. Ideálně by měl převažovat plamen. Jenže v nás, celý svět, vyvolává a vzývá temnotu, strach, a my si to necháváme líbit.

Strach lže a ty mu věříš.

Nenech to světlo pohasnout.

[kadet-pise]

Můžete si tipnout v jakou denní dobu jsem tenhle drabble vymyslela. Den devátý.

.

Tlak

Takhle to dál nešlo! Co si o sobě všichni mysleli? Společnost, pche! Pořád mu jen říkali, co má dělat, jak se tvářit, jak mluvit, jak se chovat. Ale tomuhle společenskému tlaku učiní přítrž. Bude se chovat tak jak chce on sám. Neposlechne vůbec nic. A začne hned teď. Odmítne tyhle zatracené normy, odmítne tlaky okolí, odmítne to všechno hned teď a tady!

Co s tím kdo udělá? Vůbec nic. Vyhraje nad normou.

Otevřely se dveře.

„Tondo! Koukej vstávat a jít do školy!“

„Ale mami…“ zamžoural do světla.

„Hned!“

Každý den! Ale zítra, zítra už ho z té postele nedostane.