#celistve

[bezzivota]

když jsme byli ještě děti,

zvykli jsme věřit na zázraky

opření o okno jsme doufali

že jednoho dne vzlétneme

najdeme svobodu

unikneme před nimi

a ztratíme se v stéblech trávy

po každém pohlazení

bolí mně duše

protože vím

že raz přijde ten poslední krát

a pak zbyde jenom pocit

pocit, který si ve mně vytvořila

(kdybych měla říct, co je pro mně v životě stále a neměnné, byla by to má touha po zachování)

já vím, že myšlenka

o tvém odchodu

mně tahá pryč od přítomnosti

ale kdyby

ale kdyby jsem na ni nemyslela

pak by mně zasáhla tak nečekaně

tak přímo

tak tvrdě

že bych se na prach obrátila

(chci si tě pamatovat celistvou a neohraničenou, každou jednou buňku tvořící tvé bytí)

[foodtownqk]

Mackerel with sweet and normal potatoes, onions and champignons. 💛🖤🤎 _____________________________________ #mackerel #kochenmitliebe #kochenlernen #kochenfürhelden #kochenistleidenschaft #cookingonbudget #cookinglight #cookingdinner #fische #frisch #freshfoodmarket #freshfoods #čerstvé #wholefoodie #wholefood #wholefoods #celistvepotraviny #celistve #celistvastrava (hier: Immenstadt Im Allgäu, Bayern, Germany) https://www.instagram.com/p/CbhPwxyDWEg/?utm_medium=tumblr

[malypivo]

Kapitola první

Existence je určena subjektivním chováním jedince a jeho vnímáním okolí. Toto chování nás usazuje do konkrétních sociálních skupin a ustanovuje naše místo v okolním světě. Vztah mezi pozorovatelem a předmětem vidění je vždy jedinečný. K reprodukci tohoto vztahu využíváme například slov a obrazů, avšak jedno nemůže byt nikdy zcela nahrazeno tím druhým a samy o sobě nebudou nikdy mít zcela přesnou a celistvou vypovídající hodnotu.  

Ovlivňují ho různé faktory, těmi jsou především vědomosti, naučené předpoklady a domněnky. Tyto faktory se stále mění na základě dění okolo nás, a proto se význam reprodukcí viděného, zejména těch z minulosti, stává občas matoucím a dovoluje nám vytvářet až přehnané úsudky o historii. Dle Bergera, se toto dělo záměrně, protože o to privilegovaná menšina usilovala a chtěla vytvořit historii, která by zpětně ospravedlnila roli vládnoucích vrstev.

Jako příklad nám Berger podkládá dva obrazy vytvořené malířem jménem Frans Hals. Hals byl chudý starý muž, který závisel na dobročinnosti lidu, jejichž portréty maloval.

Správkyně mužského starobince, 1664

Správcové mužského starobince, 1664

Historie umění hodnotí malbu čistě v rozmezí formálních prvků a s odstupem. Nepřipouští, aby divák rozuměl charakteru vyobrazených lidí. Dle Bergera to ale možné je, právě kvůli vlastní zkušenosti z pozorování lidí a žití ve společnosti, kde jsme schopni porovnávat lidské vztahy a vnímat morální hodnoty. Berger věří, že esencí těchto maleb je vztah mezi starým mužem a lidech, na kterých závisel.

Od dob ranní renesance se perspektiva v umění soustředila do divákova oka. Divák tvořil stěžejní bod při vnímání daného díla.

Masolino da Panicale, Uzdravení chromého a Vzkříšení Tabithy, 1425

Příchod kamery všechny tyto aspekty vyvrátil. Viděné záviselo na místě a času, kde se zrovna nacházíte. S tím souvisí ztráta unikátnosti obrazu. Ten totiž tvořil součást místa, kde se nacházel, a i přes jeho přesunutí byl stále jeden a byl v jistém smyslu věčný. Ale kamera je schopna obraz multiplikovat a přesunout jej v různých formátech na libovolné místo na světě, například do televizních obrazovek, k divákovi na zeď nebo na tričko. Při takovéto manipulaci, se také mění význam obrazu. Dalším velkým činitelem ve změně významu je cena. V mnoha případech se změní, nebo spíše nabere na významu a důležitosti umělecké dílo, jehož cena se zvýší.

Leonardo da Vinci, Mona Lisa, 1503-1506 

Triko Supreme s potiskem Mona Lisy, ss18 vyobrazeno na internetové aukční síni StockX

Unikátnost už tedy nespočívá ve významu obrazu jako takovém, ale spíše na vzácnosti originálního kousku, z něhož se pak tvoří kopie. Berger věří, že originál v sobě schovává stopy autorovy autentické tvorby, čímž vytváří blízký vztah mezi malířem a pozorovatelem a tvoří tak dílo, v jistém smyslu, současné.

[autoring]

YENKEE samo o sobě říká, že dokáže uspokojit každou potřebu. Rozsah jejich portfolia je natolik široký, že by se mohl člověk obklopit YENKEE úplně všude. Renesanční pojetí jsme se rozhodli aplikovat i na tento držák. Může však takový držák uspět v drsném životě běžného smrtelníka?

Pivžák pro každého pivaře

Pivžák není opravdu student pivologie, jak by se mohli mnozí domnívat. Jedná se o zkrácené pojmenování automatického bezdrátového nabíjecí pivního držáku určeného k nabíjení mobilního telefonu a uchycení piva. Mezi odborníky označován kódem ABNPDUKNMTUP 610. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to jednoduše zapamatovatelné, tak se přeci jenom mezi lidmi uchytil spíše pivžák.

U žíznivého pracanta se může prudce zhoršit jeho efektivita. Projevuje se nechutí vyvíjet jakoukoliv činnost, nadáváním na šéfa nebo také starým indiánským rituálem aťužjekonečněpátek. YENKEE si je vědomo toho, že toto nechce žádná společnost, a proto přišlo s unikátním řešením. Držák lze jednoduše umístit na opasek u kalhot, a pracovník tak může mít pivo vždy u sebe. V případě potřeby jej může kdykoliv vytáhnout a zase opět umístit zpátky bez toho, aniž by musel vykonávat přemíru pohybu a úsilí.

Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…

Levé zrcátko, pravé zrcátko, středové zrcátko. Vše nastaveno. A není těch zrcátek vlastně málo? Tentokrát se do našeho pokusu dostává hrdinka. Líbivá slečna, která odpovídá stereotypům ženy za volantem… Dobrá, může to být i líbivý muž.

Řidička, které nepodlehla poučkám v autoškole nastavuje zrcátka vždy tak, aby viděla v levém zrcátku kousek levého boku a v pravém zrcátku kousek pravého boku. Tipujete správně. Nejedná se o boky auta, ale o levou a pravou část obličeje. Středové má pak samozřejmě rovnou vycentrované na prostředek obličeje. Odraz se pak spojuje v celistvou tvář, což dovolí řidičce rovnoměrně nanesení make-upu včetně stínů.

Jednu věc však tyto tři zrcátka nezvládnou. Tím je nechvalně známý mrtvý úhel. Pokud nevíte, co to znamená, tak se jedná o moment, kdy při kreslení linek u očí je potřeba většího detailu, který je tolik potřebný. Sériová zrcátka jej však nezobrazí a může hrozit strašlivá kosmetická nehoda. Pokud ale nechcete, stejně jako naše řidička, abyste místo svůdného pohledu měly na očích čárové kódy, tak může tento problém vyřešit držák YENKEE. Jednoduše do něj umístíte zrcátko, které poskytne dodatečný odraz. Přemluvení policisty při zaparkování na zákazu stání bude pak s očima jako Kleopatra mnohem jednodušší.

Nebo to prostě zkusit normálně

Ač je to k nevíře, tak jste si právě přečetli PR článek. Superlativy a vzletná označení by dokázal napsat každý, ale zábavné pokusy s držákem do auta? To zvládneme jenom my. Přeci jenom ale musíme doporučit, abyste ho používali k uchycení a nabíjení telefonu v autě. To mu jde nejlépe.

Zkuste náš držák YENKEE YSM 610. Budete překvapení, jak fajn produkt to doopravdy je. Sám se otevírá, sám se zavírá, takže s ním nemusíte bojovat oběma rukama. Navíc zvládne bezdrátově nabíjet váš mobil. Uchytit se dá do výdechu ventilace, na sklo i na palubní desku. A to vše za 1299 Kč.

Mrkněte sem pro více informací.

[michalgavlas]

ÚVAHA DVĚ STĚ TŘICÁTÁ OSMÁ – OSOBNOST

Co si představujeme pod pojmem osobnost? Je to především člověk, který působí vyrovnaným dojmem, má jasné vyhraněné myšlení a vystupuje z okolního běžného davu. Člověk, který má osobnost nemusí být chytrý, fyzicky zdatný a krásný, musí být především celistvý a svůj.

    C. G. Jung charakterizuje osobnost jako: “Určitou duševní celost schopnou odporu a nadanou silou.“ Dále říká: „V dospělém totiž vězí dítě, věčné dítě, cosi, co pořád vzniká, co není nikdy hotové, co by vyžadovalo ustavičnou péči, pozornost a výchovu. Je to ta část lidské osobnosti, která by se chtěla rozvinout k celosti. Od této celosti je však člověk naší doby nesmírně vzdálen.“

    Nedá se říci, že by v nějakém historickém období bylo více, či méně osobností, všeobecně však platí, že skutečných osobností a ne těch, kteří si na to pouze hrají, je velice málo v každé době. Osobností se člověk nenarodí, stává se jí teprve během svého složitého života.

    C. G. Jung říká: „ Bez určitosti, celosti a zrání se žádná osobnost neprojeví.“

Dále říká: “Osobnost je činem největší životní odvahy. Ve své cestě bude osamocen a bude muset být věrný vlastnímu zákonu. Věrnost vlastnímu zákonu je důvěra v tento zákon, je to loajální vytrvání a důvěřivé doufání, tedy postoj, jaký by měl mít nábožensky založený člověk vůči Bohu.“

    C. G Jung pokračuje: „Čím je vlastně způsobeno, že někdo volí vlastní cestu, a tím jako z vrstvy mlhy vystupuje z nevědomé identity s masou? Nutnost to být nemůže, neboť nutnost doléhá na mnohé, a ti všichni se zachraňují v konvencích. Mravní rozhodnutí to být nemůže, neboť člověk se zpravidla rozhoduje pro konvenci. Co tedy tak neúprosně rozhoduje ve prospěch neobvyklého? Je to skutečnost, která se označuje jako povolání, iracionální faktor, který osudově pudí k emancipaci ze stáda a z cest, jež stádo vyšlapalo.“

    Skutečné osobnosti chyběly vždy a navíc mnohé se dávají najmout do služeb Ďábla. To, že se člověk stane osobností, ještě automaticky nezaručuje, že bude podporovat dobro. Stejně tak může osobnosti našeptávat Bůh, jako kníže pekel a získávat jej na svou stranu. Navíc v dnešní pragmatické době, kdy účel světí prostředky a nevěří se na věčný boj mezi dobrem a zlem, se těžko určuje, kdo je osobnost kladná a kdo záporná.

    Bylo a je mnoho lidí, kteří na základě toho, že slyší hlasy, které je k něčemu navádí, se považují za osobnosti. Přitom to jsou často duševně nemocní lidé, kteří na základě tohoto tajemného našeptáváním mohou napáchat mnoho zlého. Je vskutku těžké určit, kdo poslouchá svůj vnitřní zákon, který ho vede nekonformními cestami pro dobrou věc. Nebo naopak, kdo trpí schizofrenií a hlasy ho vedou do katastrofy. Hranice mezi duševním zdravím a jeho opakem je velice křehká a často u velkých osobností se nedá vyloučit jistá míra duševní anomálie. Osobnosti na základě toho, jak jednají a myslí v očích běžného konformního, pragmaticky uvažujícího člověka vypadají jako blázni, protože si pouze komplikují život.

    Přesto, že osobností je vždy málo, tak některá historická období jsou více bohatá na osobnosti než jiná. Často to překvapivě nebyla období blahobytu a ekonomického růstu, byla to naopak období společenských nepokojů a lidského strádání. Je to asi dáno tím, že skutečné osobnosti obstojí i zkoušku ohněm na rozdíl od falešných osobností, které se v hojném množství objevují v klidných dobách, kdy jim žádné nebezpečí za zvolení vlastní cesty nehrozí.

    Podobně můžeme zaznamenat rozdílnou koncentraci osobností na základě jejich geopolitického rozmístění. Tam, kde lidé po staletí musí bojovat s nepřízní jak okolní přírody, tak i nepřáteli, kteří se chtějí zmocnit jejich území, se formuje více celistvých, svérázných a poctivých lidí.

    Na základě těchto skutečností náš pohodlný, na vše zvyklý, globalizovaný a konzumní svět neformuje lidi, kteří mají potřebu pracovat na své osobnosti. Ano, je mnoho lidí, kteří se pyšní svojí domnělou osobností, ale ta se bohužel projevuje pouze vnějšími znaky, které ve své podstatě neobsahují celistvou a svému vnitřnímu zákonu pravdivou bytost. Přesto, že současný západní a část východního světa klade důraz na osobní svobodu, málokdo má chuť a potřebu jít nevyšlapanou cestou, když ta vyšlapaná je tak pohodlná a lákavá.

    Žijeme v nebezpečné době, i když se to většině spokojených konzumentů nezdá. Ano, říkají si, máme trochu méně peněz, vzhledem ke krizi, ale ono se to nějak vyřeší a zase budeme moci utrácet jako před tím. Většina lidí se tak ve spokojeném stádu hrne dálnicí konzumu a prosperity. Při tom si neuvědomuje, že je cíleně manipulována do tohoto rádoby bezproblémového stavu informačními médii, pod vedením politických a mocenských skupin, které jim zcela vymývají mozky a dostávají je tam, kde je chtějí mít.

    Z lidí chtějí mít bezbranné ovce, které pod příslibem lepších a zelenějších pastvin nahání do nesmyslného a nekonečného konzumního koloběhu, čím dál tím větší výroby a zvýšené spotřeby. Skutečný zisk z manipulace lidského stáda mají pouze politické a ekonomické mocenské skupiny, které přesto, že si hrají na konkurenci, tak jsou propojeni do jednoho, celosvětového vládnoucího celku.

    Jejich cílem je omezit a výhledově zcela eliminovat jakékoliv skutečné osobnosti, které jdou za svým pravdivým hlasem a respektují svůj vnitřní zákon, který ve své podstatě je zákonem Božím.

    Konzumní společnost potřebuje mnoho úzce specializovaných odborníků, kteří nevidí současný svět v širších souvislostech. Potřebuje tak zvané fach idioty a ne skutečné, celistvé osobnosti. Lidé, kteří jasně a kriticky vnímají danou situaci a mohli by narušit poslušnost ovládaného lidského stáda tím, že by jim otevřeli oči a nazvali věci správnými jmény. To by znamenalo rozpad konzumní společnosti postavené pouze na výkonu, úspěchu a zisku. Mohla by pak vzniknout společnost postavená na morálních a nikoliv ekonomických hodnotách, jejímž věčným a nesplněným cílem je skutečná, upřímná víra v Boha.

    Mohla by to být společnost, kde by lidské stádo bylo omezeno na minimum a většina by dle svých možností formovala během života svojí celistvou osobnost.                                                                                                

[galleryjednadvatri-blog]

sestry

23. 2.–9. 3. 2017  Vojtěch Trocha

Vojtěchova schopnost vidět ideální formu „to, jak to má být“, je záležitostí letitého tréninku. Tvar nebo spíše forma na kterou Trocha nahlíží v určité situaci každodenního života – malá dívka skákajíc přes švihadlo. Dcera, sestra, ale i budoucí matka stojící a vzhlížející do budoucnosti, nebo naopak do své minulosti. Děj se odehrává nejen na povrchu nebo vně papírového korpusu, ale také za jeho hranicemi. Tuto skutečnost můžeme popsat jako horizont ve smyslu možných významů, především jako rozhraní, za nímž se nachází teritorium, jehož celistvou podobu nejsme schopni pojmout nebo existenci samotnou nedokážeme empiricky doložit ani vyvrátit. Figura zde aspiruje na to, stát se osvobozenou. Zbavuje se své závislosti na klasické materiálovosti a snaží se adaptovat v nových podmínkách. Opozice proti moderním a progresivně se prosazujícím mediím, snaha popřít 3D tisk skrze vlastní technologii. Naprostá dokonalost zpracování, která však naráží na hranice nástroje – nosiče a hrubost povrchu, surovost, nepoddajnost užitého materiálu. Vzniklá situace dvou figurálních výjevů se následně stává určitou performativní akcí. Dochází zde k něčemu, co bychom mohli nazvat „setkáním“ Protože nikdy zcela dosažitelný výsledek zde leží právě v napětí mezi povrchem a vnitřkem.