#bradus

[vlahovic9dusan]

[latetwentiescore]

měli bychom víc žít pro momenty, které nemají závěr

Moje poslední noc na ostrově začínala pomalu.

Seděla jsem na pláži, vysoko nad mořem svítil úplněk a deset metrů za zády mi odstřeloval ohňostroj. Otevřená lahev piva pomalu teplala i přesto, že už bylo dávno po desáté.

(čas se krátí)

Pak střih. Jiný místo, jiná atmosféra. Na moment zapomeneš, necháš si položit cizí ruku na bedra a vést se směrem k východu. Nechat se držet za bradu, krk, šíji, ruce, vlasy. Líbat se opřený o ovládání výtahu a zastavit se v patrech, které nejsou ani jednoho z vás. A rozumět si i přes to, že si nerozumíte ani slovo.

Abych pak o 10 hodin později seděla v baru, dávala si svoje obědové pivo a myslela na to, jak jsi mě držel za bradu, krk, šiji, ruce, vlasy...

...ramena, boky, v objetí.

Vždycky se mi u toho trochu zatají dech.

A ve mně bouchají ohňostroje.

[shekyspeare]

Prošli ramazan mi je obilježila dova, dova za nju. Dok usta su se od žeđi sušila i srce se Njegovoj nagradi nadalo, tiho sam šaputao u dovi ime njeno. U dlanove sasuo bih sve što joj reći ne mogah. Ona je bila tajna koju je znao samo Onaj Koji mi je u život poslao. I prođe Ramazan, srca su se imanom napunila, a oni sretni Njemu su bliži postali. I svi smo hairli Bajram dočekali. Obukoh bijelu košulju, a blagi smiješak obasja mi lice na samu pomisao da bi nekada ona mogla da mi je ispegla, da ruke miskom namirisane kroz bradu mi provuče, da onaj jedan nemirni čuperak u red dovede prije nego što na namaz krenem. Prošao je i Bajram, a ja sam joj se idalje istim žarom nadao i neumorno je u dovi spominjao. Sve do jednom. Sve do dana kad je moja dova dobila svoje Budi i postala je. Došla je, na najljepši mogući način postala mi je bliska. Kao najljepša ruža procvala je u bašti moje duše. One ruke koje prema nebu pružao sam, tražeći je od Njega, sada drže njene. I došao je Ramazan, najljepši u mom životu. A i Bajram smo zajedno dočekali, ja mirisne brade, a ona u najljepšem nikabu za mene skrivena. Čekao sam je dugo, ali svaka sekunda sabura isplatila se. Postala je saputnik moje duše, duše koja za Vječnost stvorena je. A ja i želim u Vječnosti da je volim.

[roran01]

You’re Romanian!! What are some of your favorite headcanons for hws Romania? Do you have any name headcanons?

I made a list of my headcanons for him here

If there's a popular headcanon I like about him that isn't mine then it's him being a trickster and a father to Moldova instead of a brother.

As for the name, I'm not against using "Vladimir" so technically I don't really have a headcanon for that.

But I prefer different family names such as: Aldea, Bradu, Petru/Petrea, Balaj, Bora, Barbu, Dobre, Dragan, Iordan, Lupan, Neagu, Pană...etc. I've seen too many "-escu" and I'm not a fan. I used to have Lupeanu too.

However if I'd have to chose a different name other than Vladimir because of reasons, I'd chose from these: Avram, Dorian, David, Bogdan, Vadim, Sergiu, Valeriu, Liviu, Martin, Ovidiu. Adrian is good too.

[lifeinbooks]

"Zadržat ću te" , obeća kao i sinoć. Ili jutros?

"Moja si, Violet."

Podignem bradu. "Samo ako si ti moj."

"Tvoj sam duže nego što možeš zamisliti."

[vlastiti-stranac]

Volim način na koji se smiješ

i svaku riječ što se formira sa tih usana.

Tvoj uzdah zadovoljstva i

pramen što pada na čelo.

Volim tvoju dvije nedjelje staru

bradu i tvoje čopkanje iste.

Tvoju smirenost i način na koji

brineš za one koje voliš.

Volim tvoje bistro plave okice,

plivala bih u njima satima,

utapala se,

u njihovim dubinama s tobom ljubav vodila.

Volim tvoju toplu ruku

na mojoj butini

dok te slatkišima hranim.

Tvoju dobru i lošu stranu

i način na koji mi kažeš

''Hoću da smo jedno drugom lijek do osmijeha''.

[berush01]

Otevřel oči, pomalu, postupně..

Byl tam.

Nezdálo se mu to!! Bože, jak je nádherný, klidný, mírumilovný, i přes to že jeho pěst dokáže vzít lidský život! Oči naproti se zlehka zachvěly, v předzvěsti procitnutí. Zadržel dech, konečky prstů se odvážil dotknout té naprosté, dokonalé krásy jeho očí. Prsty přestaly poslouchat rozkazy zdravého rozumu, samy se ujaly vlády nad sebou, jako by nesouhlasily s jeho váháním, ukazovaly mu cestu, vedly ho.. Podívej, sáhni si!!

JÁ NEMŮŽU!

Proč? Vždyť je kousíček od tebe, stačí jen zvednout ruku! Pohladit lícní kost, palcem přejet rty, bradu..

Nechat se prostoupit tím nádherným pocitem, který skoro až opíjí..

JÁ…NEMŮŽU!!

násilím donutil prsty poslechnout a vrátit mu jejich ovládání. Stáhl ruku zpět. V příští vteřině jej zasáhl pocit ohromující ztráty, až málem vzlykl.

NECÍTÍ TO CO JÁ.. NEMILUJE MĚ..

Pomněnkové oči se prudce otevřely, zabodly se do jeho tváře.

NEPŘESTÁVEJ.

Jedno slovo. I to má někdy sílu rozbíjet skály, vysoušet moře, donutit srdce vylétnout ke hvězdám, zabít nebo donutit žít.

A TAK ŽIL..

[ippokampos]

Bradu monh se adeio lewforeio= liminal space

[belog-grada-crna-princeza]

Stara Delila sa drugog sprata.

Stara Delila sa drugog sprata

ima šarenu maramu

zvonke korake i parfem sa mirisom kupine

njeno ime na arapskom

istovremeno znači

odbijena u ljubavi

i zavodljiva,

komšije

ne znaju

pravu istinu

dok im u prolazu

upućuje te opasno

slatke

šarmantne osmehe.

Jovo što živi u prizemlju video je nekog gospodina u crnom

kako svraća i donosi ratluk i čaj

ali to joj je možda bio sin,

ili klijent, ma priča se da je matora

neka veštica, mada ne verujte Jovi

često dolazi kući u dva ujutru

pa pušta porno filmove

do četiri

dok komšinica što živi vrata pored

ne zapreti policijom,

onda kao stišava devojku

koju nema

i nešto psuje sam sebi u bradu.

Poštar se poverio da stižu pisma, svakog utorka, na Delilino ime,

u potpisu samo stoji neki

-R,

nema povratne adrese,

kaže odoleva iskušenju da ih otvori

jer istina je da je Delila jedina u toj zgradi draga prema njemu,

a poštar je odan onima koji su prema njemu dragi.

Stara Delila sa drugog sprata

svaki treći dan kači čistu posteljinu na žicu i sluša valcer

što čuje svako

ko prođe ispod njenog prozora

u pet popodne, samo ne znaju

je li po sobi pleše sama

ili sa nekim

ili se zamišljeno ljulja u stolici

možda odgovarajući na pisma izvesnog R,

možda drema - ili čita vesti? - ali teško je Delilu zamisliti

kako čita vesti.

Stara Delila sa drugog sprata

svako veče hrani mačke što se skupljaju iza zgrade ostacima od ručka i kao ne čuje

dobacivanja dečurlije

koja je nazivaju babarogom,

jedna devojčica ju je čak jednom gađala kamenom,

ali je promašila i pogodila prozor onog advokata,

koji je okrivio Delilu,

a Delila se izvinila

obećala da će platiti štetu i samo mirno nastavila

da hrani mačke.

Staru Delilu sa drugog sprata biste sigurno

prepoznali u gomili,

primetili biste je dok na pijaci bira paprike,

ili strpljivo čeka da pređe ulicu na pešačkom prelazu,

a možda i ne biste,

možda je navikla da vam bude nevidljiva,

možda joj potajno

više odgovara tako...

A možda je Delila

u stvari

užasno,

katastrofalno,

nezamislivo

usamljena,

dok ni komšije

ni gospodin u crnom što svraća,

ni onaj R,

(ako to i nije sve

jedna te ista osoba)

o tome nemaju pojma.

Stara Delila sa drugog sprata

ima šarenu maramu

zvonke korake i parfem sa mirisom kupine

njene komšije

uglavnom se bave time koliko je još dana ostalo do godišnjeg odmora,

kada treba da se renovira kupatilo,

koji je bio rezultat utakmice od sinoć,

da li skače cena goriva

i još uvek

ne znaju

pravu istinu

o njoj

dok im u prolazu

upućuje te opasno

slatke

šarmantne osmehe,

nastavljaju ponekad da nagađaju

iz malih znakova

i priča što po zgradi kruže.

Možda kada biste se vi usudili

i pokucali na vrata

staroj Delili sa drugog sprata,

noseći ratluk i čaj

i iskren, prijateljski osmeh

možda bi vam se eto

baš

posrećilo

da Delila pusti valcer,

sedne preko puta, toplo vam stisne ruku i do kasno u noć

vama ispriča

sve svoje tajne.

- Katarina

[dane-zaboravim]

– Duhovi – rekao je Floro Bloom, pregledavajući pepeljaru s nekom pričesnom svečanošću, kao da drži u ruci pliticu za hostije. – S našminkanim usnicama. – S čašom u drugoj ruci, ušao je u skladište mrmljajući si u bradu, a skuti njegove halje šuštali su mu među nogama, kao da ide u sakristiju poslije mise. Spustio je pepeljaru i čaše na pisaći stol i protrljao ruke naglašenom svećeničkom blagošću. – Duhovi – ponovio je, pokazujući mi svojim debelim kažiprstom tri opuška umrljana crvenilom. Neobrijan i u halji raskopčanoj na prsima, izgledao je kao razuzdani sakristan. – Žena duh, vrlo nestrpljiv.

Zima u Lisabonu, Antonio Muñoz Molina

[myzetauniverse]

Welcome, whumptomber!!! Muhehe https://www.youtube.com/watch?v=xyMmU2wl0wk Happy Whumptober everyone! Sorry for it being in Czech language, but I decided to stick with last year - always add a POV from another person

1. “Vedl jsem si dobře?

Whumper jako mentor | Mladý hrdina | Ztráta krve Měl to být den, jako kterýkoliv jiný. Odpolední práce v napůl vylidněném pueblu, čekání na návrat mužů, kteří se vydali pomstít smrt Bílého učitele. Nšo-Či si přitáhla opasek a donesla dvě tykve s vodou do místnosti s ohništěm, kde se chtěla umýt. Nestihla si ale ani sundat vyšívaný oděv, z dolní plošiny se ozval bojovný, vítězný pokřik, zem se zachvěla pod slavnostními údery kopyt koní. Muži se vracejí, a tedy i její bratr a otec! Trochu se jí zachvělo srdce. Co když padli? Co když zůstane úplně sama?

Rychle vyběhla ven a zdolala dva žebříky na planinu, kde s úlevou spatřila oba dva milované muže živé a nejspíš i zdravé. Zbytek výjevu byl ale přinejmenším nezvyklý. Nosítka z medvědí kůže mezi dvěma koňmi, a tři zajatci, kráčející se svázanýma rukama. Tlupy Kiowů, potupně smýkaných a vlečených úplně vzadu, si zprvu ani nepovšimla.

Teď už důstojně a klidně popošla pozdravit Vinnetoua a Inču-Čunu. Kdysi malý bráška, dnes dospělý bojovník a budoucí náčelník, ji uvítal vřelým objetím a polibkem. Na sourozenecké důvěrnosti ale zbyla jen krátká chvíle. Mezitím byla snesena ona podivná kožená konstrukce, a čtyři řadoví bojovníci ji dopravovali do místnosti hned vedle Vinnetouova příbytku. “Pojď sestro” Téměř stroze jí přikázal Vinnetou.

Poslechla, byla zvědavá, co se v tom pytli skrývá.

Když vstoupili mezi prosté zdi, údivem se jí rozšířily panenky. Na lůžku ležel běloch. Bělejší, než běžně bledé tváře bývají, a hned pochopila proč. Košile neměla šarlatovou barvu, jak si původně myslela, spodní lem byl stále modrý. Byla celá promáčená nyní již zaschlou krví. Ta byla ostatně všude, šmouhy na mladíkových rukou, obličeji, ve vlasech, na kalhotách. “Vinnetou, proč mi sem nosíš mrtvého bílého muže?”. Vinnetou byl odjakživa rázný, a konal skutky, kterým nerozuměla, ale co má dělat s mrtvolou?

“On není mrtvý. Žije. A já chci, abys ho zachránila” Rychle se sama šla přesvědčit. Odhrnula šátek, ledabyle přiložený na blonďákův krk, a strnula. Zející rána pod čelistí, očividně už zanícená, další krev kolem rtů. Zkusila tep, a ke svému překvapení ho nahmatala. Slabý, ale byl tam. Plavovlasý se navíc lehce ošil a polohlasně zasténal, dotek na krku ho nepochybně bolel.

“Vinnetou, co se mu stalo?” pokud mu měla zachránit život, musela to vědět. “Bojoval jsem s ním. Chtěl jsem Old Shatterhanda nejdříve omráčit, dal jsem mu ránu do ramene, ale nesvalil se. Nakonec jsem ho bodl do krku.” Založila si ruce v bok a měřila si bratra, jako kdyby byl vzpurné malé děcko. “A proč tedy chceš, abych ho zachránila? Stejně taková zranění nepřežije! Je to jen ztráta času!” vystrčila bojovně bradu. Vinnetou se ale nedal. “Má sestra je sice mladá pouhých šestnáct jar, ale učila se od velkých šamanů. Chci znát poslední slova Klekí-Petry. Otec mi už dal svolení. Howgh”. “Ale já…” Černé oči ztvrdly na kámen. “Řekl jsem howgh. Tys mi nerozuměla?” trochu nešetrně ji chytl za zápěstí, načež se otočil a odešel.

A tak se postarala o to nejdůležitější, nic jiného nepřicházelo v úvahu. Opatrně světlovlasému nepříteli svlékla košili, omyla krev z jeho tváře i těla. Samozřejmě jí neuniklo, že je to vlastně pohledný, dobře stavěný muž. Když bolestí při čištění a obvazování rány na pár vteřin otevřel oči, než je zase zavřel a upadl do bezvědomí, všimla si, že jsou zářivě modré. V nitru vyslala modlitbu k Manitouovi, aby vedl její ruce jak nejlépe bude umět, a poprosila o bělochův život. Jakže ho nazval Vinnetou? Old Shatterhand, tak to bylo. Opravila se. “Prosím o Old Shatterhandův život.” ****************

Někam mě opět přenesli. Vnímal jsem vše jen napůl, neschopen pohybu, měl jsem ukrutnou žízeň a všechno mě bolelo tolik, že jsem vlastně už ani žádnou bolest necítil. Lidé kolem mne mluvili řečí, ze které jsem nerozuměl ani slovo. Cítil jsem jen odporný pach zatuchlé krve z vlastní košile, a moči z kalhot. Na pár vteřin se mi povedlo otevřít oči a spatřit přízrak krásné dívky, nejspíše zase jen další ze snů. Nic jiného, než sny jsem už stejně dávno neměl. Nedokázal jsem ani udržet víčka, nedokázal jsem zvednout ruce, ve vteřině přišla další neskutečná bolest - já ještě stále dokážu cítit bolest? - napadlo mě, než se opět všechno v agónii zhroutilo do propasti.

[poeticlicense12345]

ONA JE ZNALA DA VOLI

A ona,ona je znala da voli uprkos vremenu koje bas i nije bilo naklonjeno sanjarima..

Verovala je u dobrotu,tražila toplinu u ljudskim srcima iznenadjena često hladnim hodnicima nije dala da je zima zaledi...

Skidala je led, deo po deo,topila sunčevom svetlošću i ponovo izranjala iznad površine vode,ne bi li na kopnu ugledala čoveka..

Većina njih misli da je usamljeni mastar na ovom svetu,neko pak tvrdi da je neobična,kako god to zvali, mastar,idealista,nije marila...

Često su je ljudi sretali s puno sete u očima,zagledana duboko u jednu tačku na zemlji govorila je tiho nesto sebi u bradu mada to niko nije znao da razume a onda bi već sledećeg jutra sva nasmejana i poletna protutnjala ulicom sva vedra i laka kao leptir i pozdravljala prolaznike s iskrenim osmehom na licu...

Samo bi ona znala kakva se zaista borba u njoj vodi ...ona i ja!

Uzdahom napunim sobu misleći na nju,jer vidim kako tu njenu snagu i vedrinu gutaju ale,dok ona traži kao nevino dete to parčence nebeskog svoda puna elana i pozitivne strasti.

Odavno je izbrisana suština života koju ona uporno traži,ali neka je,šteta bi bilo pokvariti joj maštu....

Šteta.

text author: Olivera Marković

[uraandri]

šetam psa, trimujem se i idem u selo

a šta trimuješ, muda ili bradu?

pa za dedu samo jaja

[bojesvemira]

Poljubac

Poljubci iznanađenja francuski poljubci poljubci u vrat poljubci u ruku poljubci u obraz mali poljubci leptirovi poljubci dugi poljubci prvi poljubci glasni poljubci eskimo poljubci stidljivi poljubci spori poljubci poljubci u čelo poljubci benova poljubci u bradu poljubci za rame poljubci u stomak poljubci za dušu

[y3ah1mpr3ttybut1ml0c0]

Exw kourastei na exoun perasei duo xronia kai egw akoma na exw stigmes sto kefali mou pou na anazhtw enan an8rwpo na niwsw opws me ekane na niwsw autos tote. Den ton 8eopoiw, 8ewrw omws monadiko to tote sunais8hma isws ftaiei to gegonos oti oi diaproswpikes mou sxeseis den pane kala to teleutaio diasthma kai anazhtw kati toso dunato oso auto pou einai o erwtas, alla lene oti Den ginetai o erwtas na er8ei otan ton psaxneis poso mallon otan sto pisw meros tou mualou sou uparxei mia polu sugkekrimenh eikona apo ena sugkekrimeno bradu pou milousame hrema kai oi duo koitousame thn selhnh. Me boh8hses akomakai thn fwnh mou na dw pio omorfh, den e8elotuflw gnwrizw ti sumbainei pleon apla oso isws erxetai to kalokairi anazhtw auto to xameno sunais8hma. Exw kourastei mexri kai egw na m sumbainei auto to pragma, jerw den prepei na piezoume tous eautous mas kai ola gia kapoio logo sumbainoun ton opoio gnwrizw polu kala kai isws den tairiazame akoma na eimaste mazi alla m leipoun oi stigmes pou eixame oxi isws ws jexwrista atoma alla san ton sundiasmo pou eixame tote Kai duo allajame Kai auto ofeilei na kanei o an8rwpos gia na mhn menei stasimos apla akoma kai twra 8a epelega na pagwsw ton xrono sthn stigmh pou exw sto mualo mou twra.

Polla eipa kai shmera, thn kalhnuxta mou elpizw na mhn sas basanizei kati to kefali apopse

[kadet-pise]

Jako správný hacker jsem ho po ránu otevřela!

Ok, první - O dracích a kněžkách v2. Tahle WIP je právě teď ve fázi “nakladatel ji má už půl roku a ještě furt ji nepřečetl. Slibuje, že to někdy udělá.” Jsou to další draci, časově probíhají před a po O dracích a lidech.

V ukázce máme dvě hlavní postavy, kněžky Keevu a Iris, obě z jiných měst s jinými zvyky a pravidly.

Ukázka:

„Píšu články o biologii zvířat, chci se teď zaměřit na plazi. Jak víte, kolem Víkrie jich mnoho nezůstalo. Chci pokračovat ve svém výzkumu a zúžit ho,“ vysvětlila Keeva. Iris se mírně ušklíbla. Říkat bestiím zvířata, další neslušnost.

„Zajímavé. Zúžit kam?“

„Na jedy.“

Jan si promnul bradu. „O jedech je napsáno hodně. Jaký je cíl práce?“

„To je soukromá záležitost.“

„S prominutím, slečno Keevo. Veškeré výzkumy členů Řádu jsou v Ruusutu veřejné. Pokud budete používat místní zdroje, musíte taky komunitě vracet. Samozřejmě veškeré nálezy jsou vám řádně připsány.“

Keeva si podepřela bradu a chvilku zvažovala. „Protijedy,“ odpověděla potom neochotně. „Potřebuji neomezený přístup do knihovny a archívu.“

„Mohu vám zařídit přístup pro hosty…“

Keeva se zazubila nad nedokončenou větou. „Ale?“ pobídla ho.

„S Iris už jste se seznámila,“ pokynul Jan a Iris se křečovitě usmála. „Minulý týden byla povýšena na lovkyni, je jedna z nejlepších novicek, jakou máme.“ Kněžky si vyměnily pohledy, Keeva stále s úsměvem a kalkulujícím výrazem.

„Pěkná,“ usoudila a Iris zrudla. Pěkná? Takové zacházení!

„Schopná,“ pokračoval Jan a Iris si zaspílala, že nestihla říct něco chytrého na oplátku. Nenechá se zesměšňovat. „Ale bez partnera.“

Keeva propletla prsty. „Vaši chráněnku, jednu z nejschopnějších, nikdo nechtěl?“ zeptala se podezřívavě.

„Nejsem její ochránce. Ne ve vašem smyslu,“ zdůraznil Jan a Iris v jeho hlase zaslechla podráždění. Co mu Keeva naznačila, že ho to vyvedlo z míry? „Její partner nečekaně zemřel, ať je mu země lehká a palác Bohyně otevřený. Doufal jsem, že se jí ujmete.“

Keeva se kousla do rtu. „Jsem tu za výzkumem, nemám čas školit lovce a plnit úkoly pro Radu.“

„Iris by se stala vaší asistentkou, může pomoct s výzkumem. Zná město, knihovnu…“

„A umí mluvit sama za sebe nebo se jen hloupě tváří?“

Iris zamrkala a pokusila se uvolnit stažené obličejové svaly, ale docílila jen toho, že vypadala ještě hloupěji. „Bylo by mi ctí s vámi spolupracovat, slečno Keevo. Můžu vám pomoct s čím si budete přát,“ řekla příliš rychle.