#bradus

[vlahovic9dusan]

[latetwentiescore]

měli bychom víc žít pro momenty, které nemají závěr

Moje poslední noc na ostrově začínala pomalu.

Seděla jsem na pláži, vysoko nad mořem svítil úplněk a deset metrů za zády mi odstřeloval ohňostroj. Otevřená lahev piva pomalu teplala i přesto, že už bylo dávno po desáté.

(čas se krátí)

Pak střih. Jiný místo, jiná atmosféra. Na moment zapomeneš, necháš si položit cizí ruku na bedra a vést se směrem k východu. Nechat se držet za bradu, krk, šíji, ruce, vlasy. Líbat se opřený o ovládání výtahu a zastavit se v patrech, které nejsou ani jednoho z vás. A rozumět si i přes to, že si nerozumíte ani slovo.

Abych pak o 10 hodin později seděla v baru, dávala si svoje obědové pivo a myslela na to, jak jsi mě držel za bradu, krk, šiji, ruce, vlasy...

...ramena, boky, v objetí.

Vždycky se mi u toho trochu zatají dech.

A ve mně bouchají ohňostroje.

[shekyspeare]

Prošli ramazan mi je obilježila dova, dova za nju. Dok usta su se od žeđi sušila i srce se Njegovoj nagradi nadalo, tiho sam šaputao u dovi ime njeno. U dlanove sasuo bih sve što joj reći ne mogah. Ona je bila tajna koju je znao samo Onaj Koji mi je u život poslao. I prođe Ramazan, srca su se imanom napunila, a oni sretni Njemu su bliži postali. I svi smo hairli Bajram dočekali. Obukoh bijelu košulju, a blagi smiješak obasja mi lice na samu pomisao da bi nekada ona mogla da mi je ispegla, da ruke miskom namirisane kroz bradu mi provuče, da onaj jedan nemirni čuperak u red dovede prije nego što na namaz krenem. Prošao je i Bajram, a ja sam joj se idalje istim žarom nadao i neumorno je u dovi spominjao. Sve do jednom. Sve do dana kad je moja dova dobila svoje Budi i postala je. Došla je, na najljepši mogući način postala mi je bliska. Kao najljepša ruža procvala je u bašti moje duše. One ruke koje prema nebu pružao sam, tražeći je od Njega, sada drže njene. I došao je Ramazan, najljepši u mom životu. A i Bajram smo zajedno dočekali, ja mirisne brade, a ona u najljepšem nikabu za mene skrivena. Čekao sam je dugo, ali svaka sekunda sabura isplatila se. Postala je saputnik moje duše, duše koja za Vječnost stvorena je. A ja i želim u Vječnosti da je volim.

[roran01]

You’re Romanian!! What are some of your favorite headcanons for hws Romania? Do you have any name headcanons?

I made a list of my headcanons for him here

If there's a popular headcanon I like about him that isn't mine then it's him being a trickster and a father to Moldova instead of a brother.

As for the name, I'm not against using "Vladimir" so technically I don't really have a headcanon for that.

But I prefer different family names such as: Aldea, Bradu, Petru/Petrea, Balaj, Bora, Barbu, Dobre, Dragan, Iordan, Lupan, Neagu, Pană...etc. I've seen too many "-escu" and I'm not a fan. I used to have Lupeanu too.

However if I'd have to chose a different name other than Vladimir because of reasons, I'd chose from these: Avram, Dorian, David, Bogdan, Vadim, Sergiu, Valeriu, Liviu, Martin, Ovidiu. Adrian is good too.

[a-dash-in-the-middle]

have to share this somewhere bc it's gold to me

neko ima pradu ja imam bradu -girl who got all dressed up yet again forgot to give a fuck about her brčići

[lifeinbooks]

"Zadržat ću te" , obeća kao i sinoć. Ili jutros?

"Moja si, Violet."

Podignem bradu. "Samo ako si ti moj."

"Tvoj sam duže nego što možeš zamisliti."

[berush01]

Otevřel oči, pomalu, postupně..

Byl tam.

Nezdálo se mu to!! Bože, jak je nádherný, klidný, mírumilovný, i přes to že jeho pěst dokáže vzít lidský život! Oči naproti se zlehka zachvěly, v předzvěsti procitnutí. Zadržel dech, konečky prstů se odvážil dotknout té naprosté, dokonalé krásy jeho očí. Prsty přestaly poslouchat rozkazy zdravého rozumu, samy se ujaly vlády nad sebou, jako by nesouhlasily s jeho váháním, ukazovaly mu cestu, vedly ho.. Podívej, sáhni si!!

JÁ NEMŮŽU!

Proč? Vždyť je kousíček od tebe, stačí jen zvednout ruku! Pohladit lícní kost, palcem přejet rty, bradu..

Nechat se prostoupit tím nádherným pocitem, který skoro až opíjí..

JÁ…NEMŮŽU!!

násilím donutil prsty poslechnout a vrátit mu jejich ovládání. Stáhl ruku zpět. V příští vteřině jej zasáhl pocit ohromující ztráty, až málem vzlykl.

NECÍTÍ TO CO JÁ.. NEMILUJE MĚ..

Pomněnkové oči se prudce otevřely, zabodly se do jeho tváře.

NEPŘESTÁVEJ.

Jedno slovo. I to má někdy sílu rozbíjet skály, vysoušet moře, donutit srdce vylétnout ke hvězdám, zabít nebo donutit žít.

A TAK ŽIL..

[ippokampos]

Bradu monh se adeio lewforeio= liminal space

[dane-zaboravim]

– Duhovi – rekao je Floro Bloom, pregledavajući pepeljaru s nekom pričesnom svečanošću, kao da drži u ruci pliticu za hostije. – S našminkanim usnicama. – S čašom u drugoj ruci, ušao je u skladište mrmljajući si u bradu, a skuti njegove halje šuštali su mu među nogama, kao da ide u sakristiju poslije mise. Spustio je pepeljaru i čaše na pisaći stol i protrljao ruke naglašenom svećeničkom blagošću. – Duhovi – ponovio je, pokazujući mi svojim debelim kažiprstom tri opuška umrljana crvenilom. Neobrijan i u halji raskopčanoj na prsima, izgledao je kao razuzdani sakristan. – Žena duh, vrlo nestrpljiv.

Zima u Lisabonu, Antonio Muñoz Molina

[myzetauniverse]

Welcome, whumptomber!!! Muhehe https://www.youtube.com/watch?v=xyMmU2wl0wk Happy Whumptober everyone! Sorry for it being in Czech language, but I decided to stick with last year - always add a POV from another person

1. “Vedl jsem si dobře?

Whumper jako mentor | Mladý hrdina | Ztráta krve Měl to být den, jako kterýkoliv jiný. Odpolední práce v napůl vylidněném pueblu, čekání na návrat mužů, kteří se vydali pomstít smrt Bílého učitele. Nšo-Či si přitáhla opasek a donesla dvě tykve s vodou do místnosti s ohništěm, kde se chtěla umýt. Nestihla si ale ani sundat vyšívaný oděv, z dolní plošiny se ozval bojovný, vítězný pokřik, zem se zachvěla pod slavnostními údery kopyt koní. Muži se vracejí, a tedy i její bratr a otec! Trochu se jí zachvělo srdce. Co když padli? Co když zůstane úplně sama?

Rychle vyběhla ven a zdolala dva žebříky na planinu, kde s úlevou spatřila oba dva milované muže živé a nejspíš i zdravé. Zbytek výjevu byl ale přinejmenším nezvyklý. Nosítka z medvědí kůže mezi dvěma koňmi, a tři zajatci, kráčející se svázanýma rukama. Tlupy Kiowů, potupně smýkaných a vlečených úplně vzadu, si zprvu ani nepovšimla.

Teď už důstojně a klidně popošla pozdravit Vinnetoua a Inču-Čunu. Kdysi malý bráška, dnes dospělý bojovník a budoucí náčelník, ji uvítal vřelým objetím a polibkem. Na sourozenecké důvěrnosti ale zbyla jen krátká chvíle. Mezitím byla snesena ona podivná kožená konstrukce, a čtyři řadoví bojovníci ji dopravovali do místnosti hned vedle Vinnetouova příbytku. “Pojď sestro” Téměř stroze jí přikázal Vinnetou.

Poslechla, byla zvědavá, co se v tom pytli skrývá.

Když vstoupili mezi prosté zdi, údivem se jí rozšířily panenky. Na lůžku ležel běloch. Bělejší, než běžně bledé tváře bývají, a hned pochopila proč. Košile neměla šarlatovou barvu, jak si původně myslela, spodní lem byl stále modrý. Byla celá promáčená nyní již zaschlou krví. Ta byla ostatně všude, šmouhy na mladíkových rukou, obličeji, ve vlasech, na kalhotách. “Vinnetou, proč mi sem nosíš mrtvého bílého muže?”. Vinnetou byl odjakživa rázný, a konal skutky, kterým nerozuměla, ale co má dělat s mrtvolou?

“On není mrtvý. Žije. A já chci, abys ho zachránila” Rychle se sama šla přesvědčit. Odhrnula šátek, ledabyle přiložený na blonďákův krk, a strnula. Zející rána pod čelistí, očividně už zanícená, další krev kolem rtů. Zkusila tep, a ke svému překvapení ho nahmatala. Slabý, ale byl tam. Plavovlasý se navíc lehce ošil a polohlasně zasténal, dotek na krku ho nepochybně bolel.

“Vinnetou, co se mu stalo?” pokud mu měla zachránit život, musela to vědět. “Bojoval jsem s ním. Chtěl jsem Old Shatterhanda nejdříve omráčit, dal jsem mu ránu do ramene, ale nesvalil se. Nakonec jsem ho bodl do krku.” Založila si ruce v bok a měřila si bratra, jako kdyby byl vzpurné malé děcko. “A proč tedy chceš, abych ho zachránila? Stejně taková zranění nepřežije! Je to jen ztráta času!” vystrčila bojovně bradu. Vinnetou se ale nedal. “Má sestra je sice mladá pouhých šestnáct jar, ale učila se od velkých šamanů. Chci znát poslední slova Klekí-Petry. Otec mi už dal svolení. Howgh”. “Ale já…” Černé oči ztvrdly na kámen. “Řekl jsem howgh. Tys mi nerozuměla?” trochu nešetrně ji chytl za zápěstí, načež se otočil a odešel.

A tak se postarala o to nejdůležitější, nic jiného nepřicházelo v úvahu. Opatrně světlovlasému nepříteli svl��kla košili, omyla krev z jeho tváře i těla. Samozřejmě jí neuniklo, že je to vlastně pohledný, dobře stavěný muž. Když bolestí při čištění a obvazování rány na pár vteřin otevřel oči, než je zase zavřel a upadl do bezvědomí, všimla si, že jsou zářivě modré. V nitru vyslala modlitbu k Manitouovi, aby vedl její ruce jak nejlépe bude umět, a poprosila o bělochův život. Jakže ho nazval Vinnetou? Old Shatterhand, tak to bylo. Opravila se. “Prosím o Old Shatterhandův život.” ****************

Někam mě opět přenesli. Vnímal jsem vše jen napůl, neschopen pohybu, měl jsem ukrutnou žízeň a všechno mě bolelo tolik, že jsem vlastně už ani žádnou bolest necítil. Lidé kolem mne mluvili řečí, ze které jsem nerozuměl ani slovo. Cítil jsem jen odporný pach zatuchlé krve z vlastní košile, a moči z kalhot. Na pár vteřin se mi povedlo otevřít oči a spatřit přízrak krásné dívky, nejspíše zase jen další ze snů. Nic jiného, než sny jsem už stejně dávno neměl. Nedokázal jsem ani udržet víčka, nedokázal jsem zvednout ruce, ve vteřině přišla další neskutečná bolest - já ještě stále dokážu cítit bolest? - napadlo mě, než se opět všechno v agónii zhroutilo do propasti.

[poeticlicense12345]

ONA JE ZNALA DA VOLI

A ona,ona je znala da voli uprkos vremenu koje bas i nije bilo naklonjeno sanjarima..

Verovala je u dobrotu,tražila toplinu u ljudskim srcima iznenadjena često hladnim hodnicima nije dala da je zima zaledi...

Skidala je led, deo po deo,topila sunčevom svetlošću i ponovo izranjala iznad površine vode,ne bi li na kopnu ugledala čoveka..

Većina njih misli da je usamljeni mastar na ovom svetu,neko pak tvrdi da je neobična,kako god to zvali, mastar,idealista,nije marila...

Često su je ljudi sretali s puno sete u očima,zagledana duboko u jednu tačku na zemlji govorila je tiho nesto sebi u bradu mada to niko nije znao da razume a onda bi već sledećeg jutra sva nasmejana i poletna protutnjala ulicom sva vedra i laka kao leptir i pozdravljala prolaznike s iskrenim osmehom na licu...

Samo bi ona znala kakva se zaista borba u njoj vodi ...ona i ja!

Uzdahom napunim sobu misleći na nju,jer vidim kako tu njenu snagu i vedrinu gutaju ale,dok ona traži kao nevino dete to parčence nebeskog svoda puna elana i pozitivne strasti.

Odavno je izbrisana suština života koju ona uporno traži,ali neka je,šteta bi bilo pokvariti joj maštu....

Šteta.

text author: Olivera Marković

[uraandri]

šetam psa, trimujem se i idem u selo

a šta trimuješ, muda ili bradu?

pa za dedu samo jaja

[bojesvemira]

Poljubac

Poljubci iznanađenja francuski poljubci poljubci u vrat poljubci u ruku poljubci u obraz mali poljubci leptirovi poljubci dugi poljubci prvi poljubci glasni poljubci eskimo poljubci stidljivi poljubci spori poljubci poljubci u čelo poljubci benova poljubci u bradu poljubci za rame poljubci u stomak poljubci za dušu

[y3ah1mpr3ttybut1ml0c0]

Exw kourastei na exoun perasei duo xronia kai egw akoma na exw stigmes sto kefali mou pou na anazhtw enan an8rwpo na niwsw opws me ekane na niwsw autos tote. Den ton 8eopoiw, 8ewrw omws monadiko to tote sunais8hma isws ftaiei to gegonos oti oi diaproswpikes mou sxeseis den pane kala to teleutaio diasthma kai anazhtw kati toso dunato oso auto pou einai o erwtas, alla lene oti Den ginetai o erwtas na er8ei otan ton psaxneis poso mallon otan sto pisw meros tou mualou sou uparxei mia polu sugkekrimenh eikona apo ena sugkekrimeno bradu pou milousame hrema kai oi duo koitousame thn selhnh. Me boh8hses akomakai thn fwnh mou na dw pio omorfh, den e8elotuflw gnwrizw ti sumbainei pleon apla oso isws erxetai to kalokairi anazhtw auto to xameno sunais8hma. Exw kourastei mexri kai egw na m sumbainei auto to pragma, jerw den prepei na piezoume tous eautous mas kai ola gia kapoio logo sumbainoun ton opoio gnwrizw polu kala kai isws den tairiazame akoma na eimaste mazi alla m leipoun oi stigmes pou eixame oxi isws ws jexwrista atoma alla san ton sundiasmo pou eixame tote Kai duo allajame Kai auto ofeilei na kanei o an8rwpos gia na mhn menei stasimos apla akoma kai twra 8a epelega na pagwsw ton xrono sthn stigmh pou exw sto mualo mou twra.

Polla eipa kai shmera, thn kalhnuxta mou elpizw na mhn sas basanizei kati to kefali apopse

[stiriarges]

Accident rutier în comuna Bradu

Accident rutier în comuna Bradu, satul Geamăna Continue reading Accident rutier în comuna Bradu

[hlas-slobody]

Pravda, kto je vinníkom masových tragédií ľudstva. Doktor Zlo | Najväčší Génius.

Dobrovoľník ALLATRA odhalil verejnosti skutočného vinníka masových tragédií moderného ľudstva. Kto je týmto vinníkom? Alexander Dvorkin. Video Doktor Zlo | Najväčší Génius je o Alexanderovi Dvorkinovi.

Odporúčam vám pozrieť si toto video.

Masové ľudské tragédie, kde sa zákon poslúchajúci občania stretávajú so systematickým prenasledovaním, stratou rodiny, zamestnania, sociálnych spojení a pomoci zo strany štátu, nevyvolávajú u Dvorkina absolútne žiadne súcitenie ani morálne nepohodlie.

To preto, že je úplne sústredený na dosiahnutie svojho cieľa — cieľa, ktorý sleduje so stratégiou pripomínajúcou multidimenzionálny šach, pričom manipuluje s ľudským vedomím. Navyše, chápe, že takéto represívne metódy sú účinné na zavedenie potrebnej dominancie jedného „správneho“ pohľadu a kontrolovaného chaosu. Vie, ako účinné je manipulovať so strachom. Sám to zažil a bol tým ovplyvnený.

Pravda, kto je vinníkom masových tragédií ľudstva. Doktor Zlo | Najväčší Génius.

Koreň problému spočíva v jeho traumatickej osobnej biografii. Ako dieťa sa Dvorkin často cítil ako vyvrheľ. Vo svojej autobiografii píše o svojich spolužiakoch: „Oni boli Rusi a ja som bol Žid. Oni boli priatelia, zatiaľ čo ja som bol čiastočne outsider. Neskôr som pochopil, že toto rozdelenie na ‚priateľov‘ a ‚nepriateľov‘ pochádza zo známej ‚národnosti‘ uvedenej v pase. Skutočne som sa začal cítiť iný ako tí, ktorí ma obklopovali. Od detstva som si zvykol vnímať seba ako súčasť menšiny vyvrheľov.“ Ďalej sa z jeho biografie dozvedáme, že bol jedným z najmenej obľúbených detí v triede, a jeho detstvo a dospievanie boli naplnené snahou dokázať svoju hodnotu, ukázať, že je cool a autoritatívny.

Pravda, kto je vinníkom masových tragédií ľudstva. Doktor Zlo | Najväčší Génius.

Foto: Alexander Dvorkin

V mladom veku si Dvorkin uvedomil, že hoci mu chýba fyzická sila a odvaha, má ostrý intelekt a jedinečnú myseľ. Rozhodol sa tieto vlastnosti využiť, a preto aktívne rozvíjal svoje intelektuálne schopnosti a zdokonaľoval svoj prirodzený talent na manipuláciu ľudí. Počas svojich tínedžerských rokov sa stal hippie — súčasťou tzv. kontrakultúry 70. rokov, ktorú by teraz pravdepodobne klasifikoval ako „totalitnú deštruktívnu sektu“ a označil by ju za nežiaducu a extrémistickú organizáciu v Rusku.

Ako člen hnutia hippie zažil veľa z toho, čomu teraz vystavuje iných: časté zadržania políciou, väznenie a násilie na stanici. Jeden takýto incident opísal nasledovne: „Boli sme povolaní do kancelárie vyšetrovateľa, kde začalo brutálne zneužívanie: bil ma, hádzali ma z rohu do rohu, nasadili mi na hlavu vlastnú tašku a ťahali ma za bradu po miestnosti, pričom ma podkopávali, aby som spadol na zem.“

Domov sa vrátil s vnútorným krvácaním. On a jeho priatelia sa museli skrývať a žiť v strachu z „nájazdov“. Jeho matka bola prepustená zo svojej milovanej práce pre „nelojálnosť.“

Viac o Alexanderovi Dvorkinovi vo videu: Dr. Zlo | Najväčší Génius na kanáli Dušan Valeček.