#a celkem dost se nasmáli takže fakt v klidu

[treba-neco-napise]

pro má milá transnutá kolega, důležitá informace!!!!

komise není zdaleka tak bububu jak to zní, jsou celkem v pohodě a zřejmě se jim líbil můj autistickej říz, celá záležitost trvala asi 10 minut ani ne <33

takže když půjdete kvůli operacím, hlavně prosimvás klid a nestresovat. ten stůl plnej svačinek budil dojem komise u maturity, akorát se po vás prakticky nic nechce lmao

toť vše, hezkej den všem transnutým a netransnutým souputníkům a dejte si čaj 🐙

[bettyathajsko]

Ostrov Koh Kood - poslední den podruhé

Den 10

Ráno jsem vstala a zjistila, že je celkem zataženo. Což mě trochu rozlítilo, protože tu přeci zůstávám kvůli plážím a pěknému počasí. Ale co už, nenabrečím nic. S El jsme se domluvily, že dáme nejdřív pláž a ona pak chtěla jet na oběd do rybářské vesnice vzdálené cca 20minut. Kousek cesty na pláž byl zas po štěrku a šutrech, takže El odstavila svůj skútr a přiskočila ke mně. Pláž, kterou jsme navštívily jako první, byla překrásná. V zátoce, s nakloněnými palmami, molem a houpačkami. Panebože jo, přesně proto jsem tady zůstala! Chvílema i vykukovalo slunko a dokonce jsme zvládly i společnou fotku v houpací síti v moři, kam jsem El dopravila na rukou (aby si nenamočila nohu). Doslova:D. Při transferu do sítě jsme se hodně nasmály.

Mám z pláže asi milión fotek. Ta barva moře. Ten klid. Ten bílý písek. Uf…

Strávily jsme tam hodnou chvíli a pak se vydaly do rybářské vesnice. El pořád nebyla na skútru ve sme kůži, takže cesta trvala asi sto let. Jely jsme nanejvýš 35km/hod a já z toho začínala trochu šílet. V rybářské vesnici jsme si daly mořský oběd a pokračovaly na další pláž.

El chtěla ještě na vodopád a opravit rozbité zrcátko. Takže jsme se rozdělily a já jela svou raketovou rychlostí 55km/hod na další pláž. Na tu vedla vskutku dobrodružná cesta. Většina byla pískem, takže skútr dost plaval. Měla jsem nahnáno. Celá cesta vypadala že jedu do zapomenutý částí ostrova. Cestou jsem potkala dělníky co káceli palmu a nebylo zcela jistý na jakou stranu bude padat. Takže jsem radši rychle projela. O kus dál byla zas nějaká kovová konstrukce u které na zemi seděla paní s kuklou na hlavě s dírama na oči a pusu. To už jsem si říkala, kam jsem se to sakra dostala. Paní byla asi muslimka a tohle je asi jenodušší než ty poskládané šátky, nicméně to ale nahánělo hrůzu. Nakonec jsem se dostala k nějakým chatkám, kde jsem skútr zapíchla a vydala se k moři. Tam bylo pár restaurací a několik dalších bílých lidí, což mě hodilo zpátky do klidu. Zkoumal jsem, jestli jsem opravdu jela správnou cestou a díky konverzaci s paní thajkou přes překladač jsem zjistila, že ano. Že silnici teď dělají novou a ona každý den jezdí tímhle písečným peklem. No tak dobře. Nicméně pláž byla supr, sice bylo pod mrakem ale i tak byla pěkná. Téměř bez lidí.

Poválela jsem se ve vodě a užívala poslední chvilky letošního moře. Samozrejme jsem neunikla nekolika kousancum pisecnych blech, fakt jsou tady, mrchy! Chvilku jsem ještě rozjímala na břehu když v tom jsem si uvědomila, že nad mořem je nějak zataženo víc než by se mi líbilo. Navíc z nebe šly tmavý pruhy směrem do moře, což naznačovalo že v těch místech leje jako z konve.

V rychlosti jsem si posbírala všechny krámy a metelila ke skútr. Tam jsem zjistila, že je zataženo i nad ostrovem. Takže jsem nakopla skútr a smýkala se pískem jak nejrychleji to šlo. Kdybych vedle skútru běžela, byla bych rychlejší. Nenadělám nic. Naštěstí po chvíli se cesta změnila na klasickou asfaltku a já mohla pokračovat v krasojízdě. Když jsem byla téměř u hostelu, začalo pršet. Pak víc, víc a najedou byl slejvák jako blázen. Byla jsem ráda, že jsem tomu unikla. V tomhle by se nejelo úplně hezky. Takže to bychom měli, zakončení pláží stejně jako jsem zahájila. Velkým deštěm. Aspoň mi není líto že tahle čas je u konce.