#Toto & Les Sauvages | Explore Tumblr posts and blogs

equipedefranceinfo · 6 years ago

Text

Schillaci 1990, la fête à Toto

Salvatore Schillaci est un homme à l’image du milieu dans lequel il a grandi: modeste. Au-delà de ses six buts au cours de la Coupe du monde 1990, ses qualités de simplicité, d’humilité et de candeur ont probablement fait de lui l’idole de l’Italie. Tout au long de la compétition, celui que l’on surnomme “Toto” rappelle sa joie, celle qu’il procure à tout un pays. Sans jamais oublier d’où il vient, ni qui il est: “Je suis simplement quelqu’un de discret, qui cherche à donner le meilleur de lui-même.” Et l’aventure exceptionnelle qu’il est en train d’écrire: “Je vis un rêve extraordinaire. Surtout ne me réveillez pas…” [1] Un rêve qui a pris forme de manière inattendue.

Premier rendez-vous réussi

La saison 1989/90 est la première de Schillaci dans l’élite italienne. Après avoir écrémé les échelons inférieurs et claqué un nombre important de buts en équipes de jeunes, il est recruté par la Juventus Turin au sortir d’un exercice qui l’a vu marquer à vingt-trois reprises avec Messine en Serie B, sous les ordres d’un certain Zdenek Zeman. “Je voudrais voir ce que je peux donner en Division 1. Au moins un an. Après, je retournerai à Messine.” L’objectif est plutôt modeste, loin de l’idée de devenir le meilleur joueur de la Coupe du monde domestique qui pointe le bout de son nez. Mais Toto claque quinze buts avec la Vieille Dame en championnat, est un acteur important de la conquête de la C3 et le sélectionneur Azeglio Vicini l’appelle dans le groupe pour le Mondiale. Il n’a encore jamais porté le maillot de la Nazionale.

La concurrence devant est rude, avec notamment Roberto Mancini, Gianluca Vialli et Aldo Serena. Schillaci est a priori le dernier choix de Vicini, mais sa bonne préparation convainc son coach de l’intégrer à la feuille de match pour la rencontre initiale face à l’Autriche. L’Italie bute encore et encore sur son adversaire, et il reste un quart d’heure à jouer. Schillaci est incrédule quand Vicini lui demande de s’échauffer: “Tu parles de moi?” Son coéquipier à la Juve, Stefano Tacconi, lui glisse alors: “Tiens-toi prêt, parce que tu vas bientôt entrer et marquer… Une tête comme John Charles.” Toto est terrifié. Mais deux minutes après son entrée en jeu, il reprend aux six mètres d’une magnifique tête un centre de Vialli. Le Stade Olympique de Rome et Toto explosent d’une “joie intense”.

Chouchou de tout un pays

Schillaci n’en demande pas pour autant une place de titulaire pour le prochain match, face aux États-Unis: “Être l’homme du dernier quart d’heure, cela me convient très bien.” Cependant, sous la pression populaire, Vicini l’aligne contre la Tchécoslovaquie. Il faut moins de dix minutes à Toto pour marquer encore une fois de la tête. Alors qu’il n’avait inscrit aucun pion de cette manière durant la saison. Le doute laisse la place à l’optimisme dans tout le pays. L’Italie s’entiche de ce bonhomme volontaire à la gueule ingrate, aux “yeux sauvages”, à l’attitude candide, qui vit intensément ses matches. “Avec mes buts, j’ai réunifié l’Italie”, s’amuse-t-il à dire, lui le Sicilien.

youtube

Le phénomène se propage (“Beaucoup de gens en Italie ont appelé leur chien ‘Toto’ durant cette période”) et la belle histoire continue. Même s’il s’en défend, il se transforme en homme providentiel de l’Italie. Il trouve l’ouverture en huitièmes face à l’Uruguay d’une lourde frappe du gauche à l’entrée de la surface. Il est l’unique buteur du quart contre l’Irlande en reprenant un ballon relâché par Packie Bonner. Toto, qui vient d’avoir un deuxième enfant durant le Mondiale, reste tout de même lucide et vit son rêve. “C’est un garçon humble. Je suis certain que l’enthousiasme qu’il suscite ne lui est pas monté à la tête”, confie son père Domenico. Paolo Rossi, avec qui on n’hésite pas à comparer Schillaci, déclare: “Dès qu’il arrive quelque part, il porte bonheur.”

Trois semaines pour une vie

Il marque encore un but de renard en demi-finale contre l’Argentine de Maradona. Insuffisant, puisque l’Italie est éliminée aux tirs au but. Dans les vestiaires, il ne fait que fumer et pleurer. Son histoire avec ce Mondiale n’est pas tout à fait finie, Roberto Baggio lui laissant la faveur du penalty en match de classement face à l’Angleterre, lui permettant de finir meilleur buteur. Cette idylle est même plus que cela; elle est pour lui indélébile: “Il y a eu certaines fois où des gens ont juste fondu en larmes en me rencontrant. C’est super quand je vois un gros sourire sur leurs visages, ils sont si heureux. J’aurai toujours avec moi, pour le reste de ma vie, les souvenirs merveilleux de Italia ‘90.”

La suite de la carrière de Schillaci est bien plus délicate. Il marque peu avec la Juve puis l’Inter Milan, qu’il rejoint en 1992. En Lombardie, il vit des moments très difficiles, certains tifosi lui rappelant à travers une banderole qu’il est un “terrone”, un sudiste, avec le sens péjoratif que revêt cette question en Italie. Toto rebondit au Japon, où il inscrit une soixantaine de buts et devient le premier joueur transalpin à tenter l’aventure au pays d’Olive et Tom. Il a en fait “toujours été un émigré… Un Palermitain à Messine, un Sicilien dans le Nord, un Italien au Japon.” Tout comme il ne cessera de faire voyager avec lui ces trois semaines inoubliables et irremplaçables qui ont signé sa carrière. Et qui font de lui l’une des meilleures raisons d’apprécier un tournoi si mal aimé.

[1] Lire “Schillaci rend folle l’Italie”, Patrick Urbini, France Football

via https://ift.tt/2JQ4LeJ

#equipedefrance #allezlesbleus #Article

0 notes

rollingstonemag · 7 years ago

Photo

Un nouvel article a été publié sur https://www.rollingstone.fr/le-plus-celebre-des-chefs-de-la-cosa-nostra-est-decede/

Le plus célèbre des parrains de la Cosa Nostra est décédé

Figure tristement mythique de la mafia italienne, la tête pensante de Cosa Nostra, Toto Riina, est décédé à l’âge de 87 ans. Retour sur le parcours macabre de celui qui aura tué de ses mains plus de 40 personnes, et commandité l’assassinat d’au moins 150 autres

Corleone. Le nom est légendaire tant il évoque instantanément le célèbre parrain de Coppola. C’est dans ce petit village non loin de Palerme qu’est né en 1930 , Salvatore Riina, plus connu sous le nom de Toto Riina ou La Belva (La bête sauvage) qui imposera son régime de la terreur, fait de racket, de traffic en tout genre et de meurtres. Il s’est éteint des suites d’un cancer à l’âge de 87 ans, dans l’aile hospitalière du pénitencier de Parme, dans le nord de l’Italie, alors qu’il purgeait 26 peines de prison à perpétuité. Mais avant se retrouver derrière les barreaux, l’Homme a eu le temps de semer la mort et marquer l’Italie pour toujours.

Alors qu’à l’âge de 13 il devient l’homme de la famille après les décès de son père et de son grand frère, il se tourne rapidement vers le monde criminel. De 5 ans son aîné, Luciano Liggio l’initie au pizzo, le racket des commerçants. Il devient peu à peu une figure locale du banditisme sicilien et fait un premier tour par la case prison pour meurtre alors qu’il est à peine à peine majeur. En 1953, il retourne aux affaires et son ami Luciano Liggio lui donne une bonne place au sein de la célèbre Cosa Nostra. Là, l’ascension au sein de l’une de la plus célèbres des mafias commence et dans les années 1970, il occuper une place importante au sein de la mafia. A tel point qu’en 1974, il remplace Liggio à la place de grand patron de Cosa Nostra.

Un mariage, 150 enterrements

Condamné dès 1969 à la prison à perpétuité (il vivra pendant 25 ans en cavale), Riina et le clan de Corleone assoient leur pouvoir sur Palerme. La ville est à leurs mains et quiconque se place sur le chemin est éliminé. Ce sera le cas des familles Bontate, Inzerillo, Di Cristina, Buscetta, Badalamenti et Calderone, qui seront tour à tour décimées dans l’une des plus violentes périodes qu’a connu la Sicile, entre 1981 et 1982. La Cosa Nostra devient un empire et prospère dans le traffic de drogue, d’arme, de racket pour ne citer que ceux-là. Parallèlement, Riina se marie à la femme avec laquelle il aura quatre enfants. L’histoire raconte d’ailleurs que la famille de celle-ci s’était d’abord opposée au mariage, avant qu’ils ne reviennent sur leurs déclarations, Riina annonçant : « Je ne veux aucune autre femme que ma Ninetta, et si elle [sa famille] ne me laisse pas l’épouser, je serai obligé d’en tuer certains ».

Je ne regrette rien. Ils ne me briseront jamais, même s’ils me donnent trois mille ans de prison – Toto Riina

Au cours de sa sinistre carrière, Toto Riina aura tué une quarantaine de personnes de ses mains et commandité plus de 150 assassinats de soldats de familles adverses, de magistrats, de policiers ou politiciens. Certains avancent des chiffres bien plus importants sans qu’aucune donnée officielle ne le certifie. Il était également le commanditaire des explosions qui avaient eu lieu à Rome, Florence et Milan, faisant 10 victimes dans la guerre dans laquelle il s’était lancé contre le gouvernement italien, dont il souhaitait qu’il lâche du lest dans leur chasse aux mafieux.

L’après Falcone

Parmi les affaires qui resteront dramatiquement gravées dans les esprits, l’assassinat des juges Falcone et Borsellino en 1992 et 1993 auront marqué un tournant dans la vie du chef de la Cosa Nostra. Le premier, accompagné de 5 personnes, trouvera la mort lorsqu’une bombe explosa sur le passage de son véhicule non loin de Palerme. Le second sera victime d’une explosion à la voiture piégée. Dès lors, la mort d’innocents, qualifiés par La Belva de victimes collatérales, ainsi que ces deux affaires à l’immense retentissement délieront certaines langues, pousseront certaines personnalités publiques à ne plus fermer les yeux et le conduiront à sa chute.

Riina a toujours eu la réputation d’homme dur et difficile à cerner. Certains, à l’instar d’Antonino Calderone, un informateur qui travaillait pour la police palermitaine, disaient de lui qu’il était « incroyablement ignorant, mais possédant une intuition et une intelligence très dures à prévoir« . D’autres pensaient plutôt que l’homme était un maître dans l’art de communiquer conjugué à un as de la manipulation. Faisant assassiner ses victimes à quelques minutes du début des journaux télévisés du soir, pour être sûr d’être médiatisé, Toto Riina aura laissé une trace indélébile sur une Italie meurtrie par des années de violence, de drame et de fonctionnaires corrompus aux plus hautes de l’état.

#décès #enquête #Francis Ford Coppola #italie #mafia #sicile

0 notes

unadulteratedmagazinefun-blog · 7 years ago

Text

Prediksi Togel Hongkong Cara Memenangkan Huge On Slot Machines Dan Slot Machine Patterns. Strategi Untuk Kasino.

Pengeluaran Togel Hongkong Live Result HK

Tindakan didasarkan pada versi berabad-abad tentang bakarat di keluaran hongkong imcbet mana pemain dan bankir bersaing, membuat keputusan untuk masing-masing tangan dan memanfaatkan setidaknya sejumlah kecil strategi.. Saya tidak pernah menyukai balap kuda yang saya rasakan data togel sgp singapur setiap kali melihat mereka melewati salah satu lompatan, sungai pantai harus dibawa keluar jauh dari bahaya dan telah memakan kungfu4d data sgp banyak kuda.. pokerace99 , bank taruhan telah didirikan, akun taruhan dikelola, taruhannya ditempatkan, jadi yang tersisa hanyalah laporannya. Dan inilah perangkat lunak yang benar-benar menonjol prediksi togel singapore toto hk pool bagi saya.. Parfum Amour Sauvage, Femme de Paris, Want du Cœur, Mon Ame, Devinez dan Ruban Rose (Pita Pink) ada di botol kristal berwarna dengan papan topeng kuningan berukir dan dihias enamel. Aromanya dirancang oleh Thierry Wasser, sementara botol dan kemasannya dari perancang ternama Ora Ito.. Di All Jackpots On-line On line casino, Anda bisa mengelompokkan keberuntungan dan keterampilan Anda melawan pemain lain dengan memainkan turnamen slot pemain multi pemain secara on-line.. Ada aplikasi bookie serta aplikasi yang membantu Anda bertaruh lebih baik, aplikasi taruhan instruksional yang juga disebut sebagai aplikasi taruhan tingkat lanjut.. Sementara Alison Goldfrapp semakin dekat untuk menjadi bintang pop yang sah di Inggris dan Eropa, dua setengah tahun yang lalu, kami tidak mengharapkan transformasi dari sirene journey-hop berpakaian rapi ke kulit paten yang mengenakan les seks sama sekali. cara deposit kiageng12 lebih lanjut terjadi pada tahun 1978 ketika Baccara mendapat penghargaan media paling bergengsi di Jerman, hadiah Bambi dari Burda Publishing Group.. LiveAuctioneers LLC hongkong pool togel singapore tidak menjamin terjemahan semacam itu dan menolak tanggung jawab apapun, termasuk semua dugaan kerusakan langsung dan konsekuensial, karena terjemahan yang tidak akurat. jadwal pertandingan hari ini , perusahaan tersebut memulai bisnisnya sebagai Hazel Glass Firm pada tahun 1885 dan membuat kaca liner opal untuk topi seng dari logam jar..

0 notes

sweatyhologramdreamland-blog · 7 years ago

Text

Rumus Pikiran Berbahaya.

Nagasaon Senin

Diskusi dan diskusi ulang mengenai Kebun Binatang Dubai data pengeluaran togel resultsgp baru telah berlangsung sejak tahun 1980an dan masih seribu mimpi keluaran togel sidney belum sampai pada apapun.. Jika Anda penggemar bakarat keluaran togel sydney pengluaran togel maka Anda perlu fokus pada hasil dan permainan ini akan membantu Anda dengan ramalan togel bang bugis itu pasti.. Menempatkan taruhan jumping show bisa menjadi pengalaman yang menggembirakan karena Anda tidak pernah tahu persis apa yang akan terjadi.. Lampu gantung Baccarat yang berkilau akan menyambut para penghuni di lobi, sementara unit apartemen individu memiliki sistem pencahayaan cerdas, kontrol suhu dan dilengkapi merek prime Poggenpohl, Gaggenau, Kuppersbusch dan Grohe.. Ini adalah yang paling mudah dari semua taruhan Craps dan dibayar dengan harga sama sekali. Stickman memonitor tindakan di meja dan memutuskan kapan harus memberi si penembak dadu, setelah itu tidak ada taruhan lagi yang diperbolehkan.. Anda tidak perlu meninggalkan New York untuk mencicipi Monaco selama acara Flavors of Monaco, berjalan sampai 20 Februari di Circo (One hundred twenty W. fifty fifth St.) Dan Le Cirque (151 E. 58Th St.). Restoran Sirio Maccioni telah bermitra dengan kelompok perhotelan mewah Monte-Carlo SBM untuk memiliki koki Paolo Sari dari Monte-Carlo Seaside Lodge memasak menu makan siang dan makan malam spesial. Ada lagi yang harus diikuti - burung puyuh dengan anggur di pastry terdengar indah seperti halnya makanan pencuci mulut - sorbets, bom es krim, crepes, krim Bavaria, savarins, dan beignet.. toto hk setelah komisi 5%, taruhan secara eksklusif pada bankir masih merupakan taruhan baccarat dengan keunggulan rumah terendah dalam permainan, dan bertaruh pada bankir sebenarnya adalah salah satu taruhan tepi rumah terendah dalam permainan kasino manapun.. Parfum Amour Sauvage, Femme de Paris, Need du Cœur, Mon Ame, Devinez dan Ruban Rose (Pita Pink) data pengeluaran togel hari ini keluaran togel sgp ada di botol kristal berwarna dengan papan topeng kuningan berukir dan dihias enamel. Aromanya dirancang totobet hongkong togelsingapore oleh Thierry Wasser, sementara botol dan kemasannya dari perancang ternama Ora Ito..

0 notes

millermoda-blog · 8 years ago

Text

DIOR RESORT 2018

Y ahora es el turno de una de las casas de moda, cosméticos y joyas más renombradas del mundo: Dior . Para presentar su colección 2018 de crucero. Y en esta ocasión, mas que un crucero, un expedición al lejano oeste.

Para la primera colección de cruceros de Maria Grazia Chiuri para Dior, la casa creó nada menos que un momento de “Mago de Oz”. Toto, ya no estamos en Los Ángeles.

Técnicamente el espectáculo no estaba en L.A. - estaba en Calabasas, el suburbio tony en el Valle con residentes famosos como los Kardashians. Pero cuando los invitados llegaron al lugar real, trasladados por un suministro de grado militar de SUVs hasta una carretera de montaña de tierra y luego por una flota más pequeña de Gators, podrían haber pensado que estaban en safari en Las colinas del desierto. Lo único “Hollywood” sobre la ubicación en las montañas de Santa Mónica fue que se parecía a un conjunto de películas de gran presupuesto, sembrado de remolques retro y tiendas de campaña modernistas montadas alrededor de montones de almohadas, bancos y alfombras tejidas. Los camareros mantuvieron el Moët fluyendo. Dos globos de aire caliente que flotaban en el fondo llevaban las palabras “Dior Sauvage”, así como una señal erigida en la cima de una colina en un guiño a la señal icónica de Hollywood.

Estaba feliz de encontrar la ubicación - no fue tan fácil", dijo Chiuri en el eufemismo del siglo el día antes del espectáculo.

Este fue su mayor momento desde que llegó como la primera mujer couturier en la casa de Dior para la primavera. No sólo porque tenía un conjunto épico. La colección estuvo a la altura. Después de dos temporadas de prendas de vestir donde parecía estar tomando su rumbo, la colección de cruceros de Chiuri capturó la profundidad, la textura y la actitud que probablemente le llevaron a Dior a cogerla de Valentino en primer lugar. ¿La apariencia general de la alineación, marcada por las chaquetas y las túnicas de la barra mordidas sobre medias medias llenas inspiradas por las musas de la madre de tierra incluyendo Georgia O'Keeffe y Vicki noble, se asemejan a la estética ella y Pierpaolo Piccioli establecidos en Valentino? Sí. ¿Eso siempre va a ser una huelga contra ella?

No se puede negar que en un lapso muy corto de tiempo, ella ha hecho un impacto en Dior, lo más obvio en el branding y el revigoration del logotipo de la casa - en las correas del vestido, las bolsas, los talones del gatito del sling-back, las pulseras, la ropa interior y las camisetas .

Las capacidades de los talleres de Dior estaban en desfile. Había vestidos bustier de brocado del desierto con aguafuertes de animalia y chaquetas de bar con flecos de gamuza sobre faldas completas y botas de caminata elegantes. Los cardigans de punto con flecos gruesos presentaban patrones humanos. La amplitud de la tarifa y las fabricaciones era enorme, pero el aspecto siempre coherente. Había coloridos vestidos de plumas, una colorida camisa de cuero occidental, túnicas de tonos tierra, chaquetas de cuero de moto sobre faldas bordadas de tul, un vestido de patchwork de arco iris, denim, chalecos de piel hechos en los patrones de la cueva, así como impecable, Como un hermoso abrigo sobrio sobre una camisa blanca almidonada.

Los recortes modestos podrían atraer a la mujer adulta, mientras que los jóvenes, sexy sheer cosas se pueden descomponer en streetwear moderno. El ambiente era creativo pero de buen gusto, adecuado para las mujeres de canyon-dwelling de medios, el chamán con estilo que es a la tierra y el Coachella-goer que crece. Con más de 80 looks mostrados en la pista, Chiuri le dio a su público y opciones de clientes.

La edición no era una preocupación. “Nadie está corriendo al otro lado de la ciudad para ver otro espectáculo”, dijo Chiuri. “Aquí, es tan específico”.

RATE: 7.5/10

0 notes

fashioncriticism · 8 years ago

Text

Tenue correcte exigée: Hluboká sonda do jazyka módy

V letošním roce uvedlo pařížské Musée des Arts Décoratifs výstavu nazvanou Tenue correcte exigée: Quand le vêtement fait scandale (v překladu tedy Patřičné odění či Oděvní kód, s podtitulem Když oděv způsobuje pozdvižení). Jak již název napovídá, ohnisko výstavy bylo soustředěno okolo významové složky oděvu a norem a konvencí, které v průběhu dějin měnily podobu šatu, potažmo i lidského těla. V expozici tak byl k vidění velice široký průřez historií odívání, který se však zdaleka neomezoval jen na tzv. vysoké krejčovství. Kurátoři zařadili do programu také oděvy denního nošení, uniformy, domácí oděvy, ale i doplňky, pomůcky pro úpravu vlasů a líčení či dobové portréty a fotografie dokreslující jednotlivá podtémata, na která byla výstava rozčleněna. Přijmeme-li definici totiž módy v obecném slova smyslu, pak to zahrnuje samozřejmě nejen oděv, ale i to všechno ostatní, co se podílí na celkovém zevnějšku člověka, včetně třeba i šperků, paruk apod. Často jsou spolu všechny tyto složky neoddělitelně spojeny, ať už se podíváme na historickou módu, nebo i na některý ze dnešních stylů. Například současný hipster se nevyznačuje pouze oděvem, ale i specifickými doplňky: brýlemi, úpravou vousů a vlasů atd., ale třeba i hudbou, kterou poslouchá nebo místy, kde se rád vyskytuje. I to je věc, kterou můžeme spojovat s módou a se stylem. Stejně tak, pokud se vrátíme třeba do období rokoka, není možné hovořit o dobovém kostýmu např. bez odkazu např. na složité účesy, které dámy v té době nosily. I postava, respektive modifikace našeho těla, je poplatná módě a jejím regulím. Fitness a formování postavytěla není jen záležitost zdravého životního stylu, ale i významně estetická a společenská věc. A ačkoli zde dochází k modifikaci těla skrze tělo samotné, jde o vědomý a cílený proces, který lze bez problému přirovnat k formování těla skrze oděv. A i těmto zcela esenciálním aspektům módy se výstava věnovala.

Otázka stylů byla jedním z prvních témat, kterým se na výstavě dostalo pozornosti. Ve vztahu k módě hovoříme o stylu zejména v souvislosti se subkulturami. Jejich vznik a zánik je těsně spojen se stavem a strukturou společnosti jako takové. Konkrétní příklad, který si autoři zvolili jako modelový, byl punk. Ten vznikl v polovině 70. let minulého století původně jako zejména hudební styl reagující na přemíru produkce a komercionalizace mainstreamového rocku. Punková subkultura, která z tohoto revoltního hudebního hnutí vzešla, sice neměla žádnou jednotící ideologii, nicméně její příslušníky spojoval celkový odpor k hodnotám a mechanismům, které tehdejší většinová společnost zastávala, ať už to byla globalizace, válečná politika či jen konvence přežívající ve společenském i politickém životě. A s tímto obecným odporem ke světu, ve kterém punkeři žili a se kterým se střetávali, souvisel i způsob, jakým se oblékali. Jejich cílem totiž od počátku bylo zejména šokovat a nenáviděné konvence zbořit. Proto roztrhané oblečení, kombinace nesourodých vzorů a materiálů, provokativní barvy a později číra, piercingy, tetování apod. Toto byl vizuální výrazový rejstřík, který členy této subkultury spojoval. Protichůdná tendence módy, tedy zároveň se ve společnostií asimilovat i se v nía odlišovait se od ní, zde funguje i ve větším měřítku určité skupiny lidí, kteří se chtějí od světa odtrhnout, ale zároveň společn�� utvářejí komunitu, v níž se i díky svému vzhledu spojují. Podle toho, jak se společnost jako taková vyvíjí, ať už kulturně nebo politicky, vznikají a zanikají podobná, více či méně těsná seskupení lidí, subkultury, které na její strukturu reagují. IA i proto se stále objevují nové a nové styly, zatímco jiné buď zcela mizí, nebo se stávají i se svými vizuálními prvky součástí většinové společnosti. A protože náš svět je různorodý a stále se měnící organický celek, přesný počet různých stylů a jejich průniků se nám nikdy nepodaří spočítat. Což bylo konečně i závěrem této části výstavy.

Akcent byl ovšem obecně kladen na oděvní, resp. módní, normy, které lze na konkrétních příkladech z různých období demonstrovat. Kromě obecných témat souvisejících spíše s teorií módy tak byla hlavní část výstavních prostor, nazvaná Trop c‘est trop! (Co je moc, to je moc!), rozčleněna podle veličin, kterými lze oděvní kusy variovat. Mám tím na mysli např. délku, šířku, míru rozepnutí či zapnutí, barevnost, transparentnost, výšku (např, u bot či účesů), dekorativnost apod. V samotné expozici by v této souvislosti vždy zdůrazněn nějaký extrém, jenž byl i zástupným názvem části výstavy. Při jejím procházení jsme se tak setkali s hesly jako Trop court (příiš krátké), Trop sauvage (příliš divoké), Trop haute (příliš vysoké), atd.

Velmi zajímavá byla otázka oděvního kódu, tedy tzv. dress code, ve smyslu předepsaného oděvu do zaměstnání či do školy. Součástí expozice byly kromě uniforem a nejrůznějších obleků také dobová videa, resp. dokumenty, které již v 80. letech velmi věrným způsobem zachytili změnu oděvních zvyklostí na pracovištích, zejména u tzv. white collar workers, tedy administrativních či obecně kancelářských pracovníků. V té době se totiž začal na některých pracovištích rozmáhat trend neformálního odívání, saka nahrazovaly svetry či vesty, měnil se materiál i střih nohavic, odpadala nutnost za všech okolností nosit vázanku., atd. Věci, které nám dnes připadají zcela přirozené až konvenční. Pro pochopení této změny a celkově smyslu tzv. dress codu je ale nutné nejprve zjistit, proč se k němu vlastně na pracovištích často dodnes uchylujeme. Zejména v době předválečné a meziválečné byl oděv významným nosičem sdělení o sociálním postavení svého nositele, jeho ekonomického i společenského statusu. I v dnešní době je možné tyto rozdíly vnímat, ale s příchodem tzv. demokratizace módy v 60. letech minulého století není vizuální rozčlenění společnosti viděné skrze oděv už tak patrné.

Dress code pak tyto rozdíly naopak stírá. To je důvod, proč se např. ve školách, zejména na západ od našich hranic, tak často nosí uniformy. Tím, že jsou všichni oblečeni stejně, není poznat, který student patřířísluší ke kteréjaké ekonomické vrstvě společnosti, kolik mají jeho rodiče peněz, jaké mají postavení atd. To dává studentům stejnou šanci na úspěch, protože s nimi není jednáno na základě těchto souvislostí. Na druhou stranu zde není prostor na tak potřebnou osobní individualizaci, o které jsem mluvilhovořil už na začátku v souvislosti se sociologií. Oděv totiž neodráží jen naši pozici ve společenské struktuře, ale může proklamovat i naše zájmy, postoje nebo politické přesvědčení. Už třeba jen tím, že si na sebe vezmeme tričko s obrázkem naší oblíbené filmové postavy. Nosíme-li na sobě uniformu, ať už ve škole, nebo třeba i v práci, stírají se mezi námi i takovéto rozdíly. Naopak ale dochází ke stmelování takto stejně oděné skupiny lidí a podvědomému pocitu soudržnosti a jednoty. To je zásadní třeba u ozbrojených složek.

Nicméně to, že je oděv významným nositelemčem sdělení, je zajímavé zkoumat právě třeba v prostředí zmiňovaných škol. Pokud bychom se ocitli v některé z těch, které aplikují povinný dress code ve formě školních uniforem, všimli bychom si, že ani ty potřeby studentů se odlišit plně nepotlačují. Naopak. Možná bychom možná byli překvapeni, jak rafinovaně jsou studenti schopni své úbory variovat. Ať už jde třeba o způsob uvázání kravaty, míru rozepnutí a zapnutí svrchních oděvů, různě uvázané svetry kolem ramen a pasu, či jen tak volně přehozené přes záda nebo přes ruku, vykasané rukávy, různě aplikované spony, šátky, šály apod. Lehké odchylky, kterých bychom si na první pohled snad ani nevšimli, ale v kontextu celého společenství, v tomto případě tedy školy, mají pro studenty zcela určující význam.

Dalším zajímavým příkladem může být neustále probíhající debata na půdě škol ve Spojených státech, ve kterých uniformy zavedeny nejsou. Škola by samozřejmě měla být apolitická, sekulární a pokud možno názorově pluralitní, a to zejména v tome smyslu, že žádný názor by neměl dominovat a předem ovlivňovat samostatné uvažování studentů. S ohledem na klidný průběh vyučování školy často přistupují ke změnám školních řádů, které omezují možnost nosit do školy oblečení, které propaguje nejen nějaký politický názor, ale třeba i hudební styl nebo film. Zejména proto, aby na základě těchto odkazů nedocházelo mezi studenty k potyčkám a konfliktům. Co ale nastane, pokud si některýjaký ze studentů tričko s potiskem propagujícím třeba nějakou kontroverzní hudební skupinu oblékne? Může ho za to vedení školy potrestat, když sice porušil školní řád, ale zároveň využil svého práva na svobodu projevu, kterou mu zaručuje první dodatek americké ústavy? V tomto případěento okamžik totiž už nejde jen o kus oděvu, ale o projev, oblečení se stává nositelemčem sdělení a názoru. Ten ani nemusí být nutně verbální, důležité je, jestli nějakým způsobem komunikuje se svým okolím - jde o formu kulturního projevu. A první dodatek ústavy chrání jak politické, tak právě i kulturní projevy jakéhokoli druhu, tedy i ty neverbální. V této situaci by tedy podle mě měla být ústava nadřazena školnímu řádu. Nicméně i výklady soudců nejvyššího soudu na tento problém se často rozcházejí. Ale to, že takovéto spory vůbec vznikají, ba dokonce že se nejednou škola a student spolu setkají u soudu, jednoznačně dokazuje, že oděv má velmi významnou hodnotu nejen estetickou, ale i názorovou hodnotu. Právě tento moment, tedy oděv jako nosič názoru či sdělení, vč. zmíněných příkladů, byl dalším tématem v rámci výstavy.

Do tohoto okamžiku jsme se věnovali především normám, které souvisely buď s nějakými konkrétními příležitostmi, nebo místy. Výstava ale otevřela i jiná témata spojená se striktními oděvními normami, mj. např. problematiku tenderu, souhrnně představenou v části nazvané Fille ou garçon? (Dívka nebo chlapec?). Pohlaví a jejich role byly po staletí kodifikovány právě i prostřednictvím striktních pravidel spojených s oděvem. Zatímco muž byl dynamický, aktivní a bojeschopný vladař, žena byla naopak statická, pasivní a ctnostná matka. A právě už od středověku se z těchto důvodů na dlouhou dobu ustálila podoba mužské a ženské siluety, která tyto rozdíly, resp. úlohy, akcentovala. Muž ukazoval nohy a postupem času se propracoval přes vázané nohavice, punčochy a culotty až ke kalhotám. A to proto, že odhalené či zdůrazněné nohy znamenají schopnost pohybu. Muž jezdil na koni a očekávalo se od něj, že bude schopný akce a případně i boje. Důraz na dolní končetiny a krásu jejich křivek podtrhoval tyto vlastnosti. Oproti tomu u ženy nebylo žádoucí, aby byla aktivní a pohybu schopná, ale aby byla stabilní ve svém počínání i hodnotách. Proto dlouhé sukně, které její nohy na dlouhá staletí zahalily a s nástupem baroka dokonce samotný pohyb prakticky téměř znemožnily. Změnu v této oblasti přineslo až počínající 20. století a do značné míry i 1. světová válka. Nekončící proudy mužů odvolaných k bojům na frontě po krátké době znamenaly nevyhnutelné – ženskou práci, a to i na místech, která do té doby patřila výhradně mužům, tedy v továrnách, ve výrobě, v dopravě atd. A tento zlom nutně znamenal i změnu oblékání, zejména příchod kalhot do ženského šatníku. Fenomen ženských nohavic tak zde byl představen na příkladech od jejich samého počátku, přes tzv. garçonne, Teddy Girls až po soudobou módu.

Mnohem zajímavější ale byla opačná stránka věci, tedy mužské sukně. Ačkoli sukně jako taková je v zásadě jakýmsi univerzálním „praoděvem“, je dodnes, až na výjimky, neakceptovatelná jako součást pánské módy. A to zejména proto, že její historické spjatí s ženským pohlavím symbolicky narušuje dominantní postavení muže v naší stále ještě patriarchálně smýšlející společnosti. Ze stejného důvodu byly konec konců ještě před 100 lety nepřípustné právě ženské kalhoty, kterými na sebe žena přebírala i mužskou dominanci. Zejména v posledním čtvrtstoletí se nicméně módní tvůrci snaží tyto konvence bořit. A samozřejmě příklady těchto oděvů nabourávajících generové stereotypy byly i součástí expozice. Ostatně tato konfrontace správného a nesprávného oděvu byla na této výstavě v jednotlivých oddílech vždy přítomna. Zde bych ale rád výjimečně poukázal na konkrétní příklady, které kurátoři vybrali. Yohji Yamamoto představil v roce 2004 kolekci prêt à porter složenou výhradně z pánských sukní, ovšem naprosto nádherně kombinovaných s prvky klasického pánského obleku, tak jak ho známe už od 30. let minulého století. Štíhlé linie a ušlechtilé materiály podtrhovaly půvab mužských křivek a zároveň mu propůjčovali něco z nespoutané a dynamické krásy, která je často doménou žen. Jeho kolekce tak pro mě v sobě snoubí meziválečnou eleganci s antickým obrazem muže, který ve splývaných ale sofistikovaně uvázaných tógách a tunikách působil důstojně a svobodně zároveň. Na tyto elegantní linie navázal v roce 2011 také Ahmed Abdelrahman, navrhující pro značku Thamanya, který aplikoval signifikantní prvky pánského obleku přímo na sukně, které prezentoval na jinak často obnaženém mužském torzu. Specialistou na z dnešního pohledu femininní prvky v mužském oděvu je i Jean Paul Gaultier nebo značka Siki Im, která pracuje s až androgynním typem muže a přizpůsobuje mu i zvolené oděvní formy.

Posledním tématem v rámci této části výstavy byl tzv. unisex, tedy móda určená oběma pohlavím. Zde dostala prostor i dětská móda, protože právě (raný) dětský věk je dodnes obdobím našeho života, kdy generové konvence zdaleka nehrají takovou roli a oblečení je více méně univerzální. Hlavní zájem kurátorů byl nicméně namířen na tzv. unisexové tělo, které neodlučně patří do světa módy především od doby po roce 2000. Souvisí jednak s popřením biologických rozdílů mezi mužským a ženským tělem a jednak s tak řečeným párovým oděvem, který počítá se stejným oděvem pro oba heterosexuální partnery. Jako příklad můžeme uvést např. značky Levis, Diesel nebo The Kooples, jejichž denimové výrobky byly v expozici zastoupeny.

Toto setření, resp. sjednocení, pravidel symbolicky uzavřelo poslední část výstavy tematizující budování i boření konvencí ve světě módy. Závěrem je možné říci, že přínos tohoto projektu spatřuji zejména v kontextuálním a často i mezioborovém přístupu k vnímání a prezentování oděvů jako takových. Ačkoli byly v expozici vystaveny stovky oděvních kusů s různých historických období, od středověku, přes renesanci, baroko, 19. a 20. století, rozhodně nešlo o tradiční výstavu ilustrující pouhé změny podob (vysoké) módy. Poukázání na širší problematiku, jakou je otázka stylu, společenských norem, stereotypů, genderu či vztahu oděvu k práci a politice, je cesta, na jejímž konci i naprostý laik může zažít silnou katarzi ve vztahu k pochopení módy a odívání jako širokého a společensky zásadního fenoménu, který je protkán celým naším životem.

0 notes