#Nám. SNP

[zlutyzakaznik]

“První dojmy” 50

(2. 8. 2021) Druhý pohled na nová otevření uplynulých šesti let.

Káva s mlékem. Položka v menu Bílého králíka, kterou si jednou trochu neprozřetelně vybrala slečna, jíž jsem chtěl ukázat svou aktuálně nejoblíbenější kavárnu. A ono to bylo opravdu jen kafe s mlékem, tedy espresso vyextrahované do cappuccino šálku a dolité trochou mléka, jež nebylo ani ohřáté v mléčence bokem. Musím říct, že mě to vzhledem k tamnímu přístupu a celkově veskrze pozitivním zkušenostem trošku zamrzelo a i dotyčná byla udivena. Na tento moment jsem si vzpomněl, když jsem doma potřeboval rychlé nakopnutí po vydatnější snídani a tak jsem si udělal espresso a dolil troškou vlažného mléka, které zbylo v konvičce po šlehání na cappuccino hodinku předtím. 

Tak jako většina bibliografií, i soupis, který je páteří dnešního textu, přináší informací příliš mnoho a zároveň málo. Jak se však stručně, výstižně a přehledně vyrovnat se zhruba třemi stovkami podniků, jež si od počátku blogu našly cestu do suverénně nejčastější a nejvíce sledované rubriky První dojmy?

Inspirován úchvatným článkem k problematice podobných soupisů jsem se rozhodl pro velmi základní roztřídění chronologické, typové a občasnou stručnou charakteristiku vybraných provozů, které už nejsou mezi námi. Ty jsou v obou dílčích přehledech vyznačeny tučně.

Tam, kde to bylo možné a dohledatelné a kde zůstal stejný název, jsem rozlišoval první a druhou verzi podniku bez ohledu na změnu místa působení a/nebo osoby majitelů – podobných případů je asi 15. Extrémním příkladem budiž Komár Kafe, které nejprve otevřelo na konečné tramvají Čertova rokle (9, 11), poté nějakou dobu strávilo na nám. SNP (dnes Kafe na písku), aby nakonec zakotvilo na Kounicove naproti parku u Šelepky (v3).

Ve výčtu není zahrnuto cca třicet nových podniků, jež byly, tu stručněji, tu obsáhleji, zmíněny v rámci měsíčních souhrnů, ale nestály za podrobnější zpracování nebo oficiální včlenění do dané rubriky. Bistra a restaurace jsem samostatně neuváděl, neboť tyto často sdružují více funkcí najednou (mají kávovar, jídlo i drinky) a podobně je to s bary. Oproti tomu hospody jsou snadno vymezitelné, protože se soustředí na klíčový produkt a věci usnadňuje i název (pub, hospoda, beer house, tradiční výčep apod.)

1) Celkem 286 provozů reflektovaných v Prvních dojmech od 4. 11. 2017:

Kavárny/místa s profi pákou a samostatným mlýnkem: 191 Hospody: 27 Uzavřeno: 55

První dojmy 1: Mada Ice Cream, Craftbeer Bottle Shop & Bar, Bee’s Cake Café, Olli’s Restaurant Cafe a Bistro Soupárna + Bistro Love Patatas

Největší záhadou vzpírající se všem předpokladům je stále fungující a takřka vždy prázdné bramborové bistro na Jakubáku.

První dojmy 2: Cafe Alfa (v2)

Po zdejší nejhorší kávě roku 2017 (6/20) skutečně netoužím po návratu.

První dojmy 3: Brumli Café a Pescatore Brno

Velké sny, velká slova a dnes jen velká lékárna. “U medvědů” stále fungují.

První dojmy 4: Tří ocásci (v2), Black Box Cafe, Bistro Andini a Café Le Petit

V parcele Bistra Andini (a ještě dříve kavárenské části Bistra Friends) se už měsíce kutá a jsem zvědav, co tam bude. Café Le Petit na Orlí bylo nahrazeno přestěhovaným Cukrovým nebem.

První dojmy 5: Café Bonifáco, Duhový ráj, Riverside Coffee, Fara Kafara, Sušenkárna Momenta, Café & Bistro Bílá Vrána, Fox Caffé, Stereo – Vinyl Culture Shop (Singl Café), Bistro Mája, Pod obrazy (v2), Matějovo pekařství, Jean Paul’s Bistro, Cupcakekárna (Zelný trh), U žíznivýho pupíku a Burger Store. 

Burger Store na Starobrněnské to zkoušelo několikrát, ale vždy zase velmi rychle zavřelo. Už několik let se také čeká na nového nájemce Baru Šilingrák.

První dojmy 6: chybí, upsal jsem se a přeskočil číslování. :-)

První dojmy 7: U dvou přátel (Tábor), U dvou přátel (Dominikánská), Oříškárna (Kobližná), Café Localité, Kavárna Celnice, Fabrik Food Factory, Obchůdek na Kociánce a Whiskey Bar, který neexistuje.

První dojmy 8: Divinero (trafika), Dopoodpo, Natutti bistro

Někdy ani spousta peněz a velmi úspěšná multivozítková zmrzlina nestačí a velká Strada v provozu na Úvoze už dlouho smutně stojí na baru. Majitel si udělal vlajkovou loď veganské zmrzliny v podobě Gelaterie vedle druhého Kafecu a přebral Pizza Punk na Jana Uhra, ale budou všechny provozy stejně úspěšné? A snad se Divineru daří víc v jeho mobilní pobočce na přehradě.

První dojmy 9: Elsner bistro, Slast a Chez Catherine art a café

“Velké oči Simony Elsnerové” byly a jsou jedním z nejprobíranějších témat brněnského gastra vůbec.

První dojmy 10: Rebelbean Vlněna a U Tomana

První dojmy 11: Coffee Vesničan, Babiččin tulipán, PABLO Eat&Shop a NIJA’S POKE’ BAR

“Zkušební kavárny” mívají čsto velmi jepičí život a po pár týdnech či měsících je jim konec.

První dojmy 12: Šolc Design Cafe, Unleaded Coffee, König Café, Krmítko (VFU), Pokecz, Project Cafe

Project Cafe (dnes svatební salon) vydrželo jen pár měsíců a první brněnská Astoria Storm je tak minulostí.

První dojmy 13: Let’s STEAKing, Milady Kaffe (v2), Bar Café éléphant, Kavárna 19, La Bouchée Grill Bar (v2)

Přesunuté La Bouchée z Údolní mělo mít zavřené jen do konce března, ale na skle a dveřích je už několik týdnů pouze letáček zvoucí do rozšířené Mikrofarmy na Zelňáku. Rád jsem zde zašel na něco dobrého za jedním z nejmilejších praktiků, ale od jeho odchodu mě sem nic neláká.

První dojmy 14: Jekyll & Hyde, Bistro Hawranek, La Casa Verde, Komár kafe – espresso bar (v3), Happy Birthday Pub, Dračí pevnost (Veveří), Game Over, Hangar – lezecké centrum Brno (kavárna), Hangar cafe

Dračí pevnost nahradila pobočku výčepu U Tesaře, aby byla před pár týdny nahrazena přesunutou čajovnou TeaVoli.

První dojmy 15: Kafe na písku a U Vašinů

První dojmy 16: Coffee Trail, Yummy, Ještě jednu (v1) , Ema Café, Martinák – Kohoutovice a Malt Worm

První dojmy 17: Dave’s Club Caffé, DiviNero Brunch & Tapas & Prosecco bar, Cafe Majada Brno, Pivo & syn, Wake Up Wellness Hostel

První dojmy 18: Špageta Bistro, Cukrárna Nany, Pivoň a Putyka Kamechy

První dojmy 19: Charlie’s 4est, Restaurace a Pub Les, TRUC, Guru hookah bar, Liselotte (v1)

První dojmy 20: Radegast Sportbar, U Rosů, Vyšší princip, Cabaret des Péchés, nostresso, KamDem BAR, Garden Food Concept a KOCI cafe&cakes

Před dvěma měsíci jsem se stručně bavil se spolumajitelem Vyššího principu (ve druhém roce fungování Charisma Brno) a prý jsem docela přesně odhadl úvahy směřující k dalšímu rebrandu podniku počátkem třetího roku provozu. 

První dojmy 21: Kafe v rozkladu, Vittorio Restaurant, Mooi, Anhems, L2P Café & Bar a Café Art (kino) (v2)

Za Vittorio Restaurant (dříve Forhaus a ještě předtím druhý Brabander) stojí skupina Winning Group, ale název nemusí garantovat úspěch stávající restaurace. I když: v Brně je hned několik multimilionářů, kterým činí potěšení pálit peníze ve svých gastro provozech. :-) A Kafe v rozkladu? Uvidíme. Kavárna Art po dlouhé a náročné rekonstrukci stále nabízí Carraro a frappé z espressa.

První dojmy 22: Red Piranha Catering (bistro a kavárna), Porta Cafe, Fryends Cafe, Waf Waf, Hotdogys, Bastardo (Lidická) a Taquerica (Roburrito Brno)

Jak vypadá Carraro mleté na Mythosu 1 a vy sami na cappuccinu? To vše lze zjistit v Porta Cafe ve Štefánikově čtvrti. :-)

První dojmy 23: Cafe Filomenka, The Tap In, Cafe 90’s Bar, Food Bar Brno, U Mamlasů, Diandi, Blue Demon Bistro, 1. terapeutická restaurace, Taco Bonito Brno a Domino’s Pizza

“Jatka č. 5″ aneb Úmrtností jeden z nejhorších souborů nových podniků. Food Bar Brno je pravděpodobný rekordman co do délky provozu v Brně, protože za 5 či 6 týdnů od otevření byl minulostí.

První dojmy 24: Snídaňoffka, Večerka, Asphalt Cycling Lab, Barrio Gotico Tapas & Bubliny a Lištičky spí v teple

První dojmy 25: Pilgrim, Anoda, Kafe je odpověď, ART Prostor, Pasta Bistro, Yummy Lamy, Rio Grill & Music Bar, Eden34 (de facto), La Camórra a Spokojenost

Koupit restauraci (bývalá Jedna báseň Bohunice) a za zhruba rok ji díky uměle vyvolané krizi muset zavřít je hodně nešťastné. Dnes je zde cykloprodejna.

Nástup COVID-19

První dojmy 26: Buddy Caffe, Buon Giorno, Merendina, Coffea (pop-up), Trubičky Schodová, Celozrnná sváča a Bistro Provaz

Merendina vydržela pár měsíců. Její předchůdce Sem tam s láskou několik let. Dnes je zde realitní kancelář.

První dojmy 27: Take Five, Family Refresh, Kafé Kafíčko, Carpe Diem, Mandlárna, Cafe Secese a Matějova kavárna (Zelný trh)

Po čtyřech nebo pěti pokusech o kavárnu nastoupil po Kafé Kafíčku v IBC barber shop.

První dojmy 28: KAPLE, BHAR, Salute Brno, Vicino DiVino, Dring Cafe, Vintage Coffee, Life Bistro, Kavárna Bellis, Denor Tattoo Club a Plezír

První dojmy 29: U Vodičků, Masný růžek, Mayada, Camino Cafe & Bar, Sesamo Bakery, William Thomas Artisan Bakery (Jaselská) a Costa Coffee (Vaňkovka)

První dojmy 30: Element Brno, Lemon Cafe, Bistro v Procesu, Koka cofféé, “Trafika v3”, Comics Pizza a By The Way

První dojmy 31: EM TASTY Bistro, MOPRA dýmbar Brno, Um Cafe, Libertine, Hladinka a Šnyt, Buffalo Express a Flinc

První dojmy 32: Lark Cafe Brno, Bols Cafe, Cafe Louka, “Cafe” Statek je punk, Caffè al Dente a Aida Červený mlýn

Bývalá trafika a poté “Cafe” Statek je punk pod schody u hotelu Grand bylo rozebráno a odvezeno pryč. 

První dojmy 33: Donuter (v1), Judyth Sweet Art, Kafe Máma, Charisma Brno, Monro #6 (Alfa), Martinák #3 (Alfa) a Liselotte (v2)

Pobočka makronkárny to vedle Costa Coffee naproti Letmu zkoušela napodruhé v létě 2020, ale dnes je na jejím místě další z kebabáren.

První dojmy 34: Aloha Grill, Pavillon Steak House, Mediteran Bistro, Kafe a slanina, V Procesu (bistro i kavárna) a Fruli CAFETERIA

První dojmy 35: Koblihárna Goody, Krčma Stregobor, Podhoubí, Restaurace u Hrnčíře, Pivnice malých pivovarů a Dohoda BEER HOUSE

Provozovatelé Krčmy Stregobor mají na krku nejen sklepní hospodu, ale nově i mimčo, k čemuž jim gratuluji. Ale na extra hořký Radegast 12° opravdu nepřijdu.

První dojmy 36: Eggo Truck Brno (v2), Bistro U Máchala, Domácí kuchyně Janča, Vinný bar & café U Rybníčku a Piccadilly Store & Caffe

První dojmy 37: Comebuy, Sly Fox, Dhaba Beas, Protože můžu, AdamS BurgerS, Nota Bene Americano, Releaf Social Club a Vinotékafé

Dhaba Beas se už dlouho a viditelně trápí a je otázkou, jak dlouho budou pražské provozy dotovat brněnskou pobočku. 

První dojmy 38: Pod radničním kolem, Chlebíček by Kolbaba, Bella Vista, Pivní Bar Elpíčko, Bez cukru, Coffee Trail Garden, Carlini a Heroes of Pancakes

Kdybych si měl zaprognózovat, troufnu si říct, že do roka mezi námi nebudou: Pod radničním kolem, Chlebíček by Kolbaba, Bella Vista, Pivní Bar Elpíčko a Heroes of Pancakes. Zbylé tři podniky mají výborné místo, jasně vymezenou skupinu zákazníků a/nebo kvalitní a ověřený produkt.

První dojmy 39: Kavárna ERA (v?), Riverside Coffee (v2), D-Cafe (v2), Stříbrná růže Whisky Bar (v2), Bonjour & Kafé Lávka (v2), A BAŠTA! a El Jefe

U ERY nejsem schopen s určitostí říct, kolik už měla nájemců a tak proto je u ní ten otazník. Její zlaté kávové období před cca 10 lety a nejlepší nemasový (cizrnový) burger z května 2010 už asi nikdo nepřekoná.

První dojmy 40: Manya, Pivnice na rohu, EFI Hostinec, Kafárna, Kavárna na konečné a Republica Bistro (Forza Caffe v2)

První dojmy 41: Mitte (Písečník), Hovorna (pop-up Industry), re.SET Food, Táckárna (CG), AN wok & grill a B-foodies

První dojmy 42: Kafe Skácel, brgr’s, Dotek Havaje, William Thomas Artisan Bakery #3, La Dolce Speranza a Madlárna víc než cukrárna

První dojmy 43: Na Zmrzlinu (Bayerova), Biegun Cafe, Logo Cafe, Pizzeria Netti a Future Sailors

První dojmy 44: Trafika, Buchta C, Ještě jednu (v2) a Gelatovárna

První dojmy 45: La Piñata, Roburrito (Taquerica), Los Capolitos a Clubko Café by Rebelbean

První dojmy 46: Donuter (v2), Satin Bar & Cafe, Domovina, Kafec (Úvoz), Matyho Chálka (bistro), Cafe In The Ghetto a Polévkové okýnko

První dojmy 47: Pohoda Pub IBC, TATI Cafe Bar, Uááá Beer Restaurant, Yoshi Restaurant a Pivovarský dům Poupě

I tady budu skeptik a nebyl bych překvapen, kdyby kromě Poupěte (a později možná i toho) podniky dříve či později zavřely. 

První dojmy 48: Mlsná kavárna, Café Kancl, Bistro u nás veselo a Pokecz (Kénik)

První dojmy 49: Tyjátr, Poppy Beans, Barčelato a Pistacius

*****

2) 40 uzavřených provozů éry Zomata z celkových 189 recenzovaných (respektive cca 170, protože zbylé byly z Londýna, Itálie, Varšavy atd.):

Anděl Cafe Bar (dnes Podnik) se přesunul naproti Dětské nemocnici a pod názvem Cafe Pole byl daleko úspěšnější. Kavárna byla součástí českého  miniřetězce, který jako jeden z prvních v ČR provozoval “pastelové” kavárny á la Costa Coffee/Starbucks s pohodlnými a koženými sedačkami a ušáky a přímo vybízel k delšímu posezení u velkých mléčných nápojů, klínových dezertů a bucláků s čajem. Ano, doba, kdy Terezka Balá a Michal Kocman pracovali v Coffee Heaven a v Olympii byla Gloria Jean’s Coffee.

Arny’s Food - Be Fresh bylo inkarnací fresh baru původně situovaného v patře IBC centra, kde ale nijak neprosperovalo a o nic lépe se mu nedařilo ani v pasáži na Minoritské. Pozůstatky propagace podniku, který ukončil činnost na konci roku 2018, jsou stále k vidění pod křovisky v ulici Novobranská.

Bar Brňák byl jedním z mých tří nejoblíbenějších míst na Poličku v době, kdy tato ještě nebyla úplná cukrová voda a zvláště jeden ze zdejších výčepních dokázal natočit úchvatný hrabalovský “gól”.

Bílý králík byl po skoro dva a půl roku mou nejoblíbenější kavárnou vůbec a při ceně 40 Kč za doppio šlo jistě tolerovat z počátku používané La Bohéme nebo základní Doubleshot. Obrovská škoda. Dnes nehtové studio Beauty Cow.

Black Point Cafe se názvem podobalo zavedenému hudebnímu vydavatelství s tuzemskou alternativou, ale v nabídce kávy i jídel vládla konvence a podnik neměl dlouhého trvání. Dnes základna Maníkovy pizzy.

Cafe Park nemělo s nahořklým Danesi dlouhý život a za tři nebo čtyři měsíce se z něj stal mix drogerie a bistra (dnes už jen drogerie). Svého času jedna ze čtyř brněnských kaváren, které měly v názvu slovo Park.

Cafe Soma byla sice tak trochu špeluňka, ale když se zadařilo, klasický blend od Bazzary byl v pohodě vypitelný. Nešlo však čekat žádná kouzla jako svého času v Minoru u tamního šéfbaristy a jím vyškolených lidí. Nyní pěkné kanceláře neziskovky.

Cafe U Mahena byla jednou z několika verzí knihovní kavárny a kdybych si neudělal poznámku o její existenci, ani bych si nevzpomněl, že tam kdy byla.

Cattani (Josefská) nepomohlo ani velké Marzocco a dnes tam prosperuje třetí pobočka William Thomas Bakery. 

Coffee Joy tu bylo dávno před Kofi Kofi nebo dokonce Basta Coffe a poprvé jsem jejich velmi dobré cappuccino ochutnal v létě 2007 na holešovickém nádraží před odletem do Paříže. Zanedlouho jsme měli oranžový stánek v zádveří Brno hl. n. a později na dalších dvou místech nádraží, ale káva se dala pít tak do roku 2012 (cappuccino 29, espresso 25) a pak to šlo rychle z kopce a tři pobočky na jednom místě se ukázaly neudržitelné. A polotučné trvanlivé ani plastový tamper dodávaný k mlýnku tomu určitě nepomohly.

Da Vinci Restaurant a Cafe Bar byl čtvrtým podnikem rychlého sledu výměn a nejnověji se zde usídlil Grill Bar od Alohy. Pro mě stálo místo za pozornost jen kvůli návaznosti na Parnas (zdejší barista mi v kavárně na Zelném trhu jednou připravil cappuccino na úrovni 18/20, z něhož jsem šel senzoricky “do kolen”)

Divná paní, třípatrová kavárna a výtvarná galerie vedle Retra Consistorium, fungovala jediné léto a pak už nikdy.

Forhaus mi přinesl několik hezkých obědů ve společnosti jednoho z nejmilejších číšníků, jaké v Brně znám a prohlašuji, že jsem neměl lepší sekanou než zde. A i jejich domácí zmrzlina patří k tomu nejlepšímu, co šlo v Brně ochutnat.

Fresh and Delicious bylo českým pokusem o přenesení britského konceptu sendvičárny Pret A Manger, ale ač měl produkt mé velké sympatie, podnik v areálu Spilberk Office Centre vzal velmi rychle za své.

Friends Bistro bylo pro mne asi půl roku nejlepší bistro v Brně a dodnes si pamatuji zdejší hořčično-medovou omáčku a některá jídla v rámci úžasně vstřícně naceněného all-you-can-eat obědového bufetu. Velká škoda.

Galerie Petra Němečková – Umělecká kavárna byl krásný a výtvarně orientovaný prostor, ale majitelka nezdravě sebevědomá (”naše zákusky jsou top, a za tím si stojím”), káva přinejlepším obyčejná a snídaňová menu svérázná (deset verzí označených 1a až 5b spadá spíše do názvosloví ratingových agentur). Ale zjevně je i život po kavárně a podle všeho vůbec ne špatný. Následně zde neuspěla ani čajovna, třebaže mě provozovatelé ujišťovali, že znají lokalitu i své zákazníky.

Himalaya na rohu lužáneckého parku naproti (podle Michala Kašpárka druhému nejpomalejšímu) semaforu pro chodce v Brně obývala danou parcelu pár let. Její dva nástupci (rovněž indická restaurace a vietnamské bistro) vyklidily dané místo během pár měsíců a týdnů. Hostel Eleven jako odštěpek Mitte zpočátku poměrně slušně prosperoval, ale v současné době tu kávovar nemají a mlýnek u stěny je prý jen dekorace a na prodej není. Svého času tu byly k vidění jedny z nejhezčích gastro cedulí v Brně a právě zde je původ mé nejoblíbenější filtrovací hlášky Vezmi ex na chemex.

Humpty Dumpty Café na Jaselské (nyní už pár let čajovna s deskovými hrami, ale mají i balíčky Doubleshotu s sebou) bylo rozhodně milé a originální, ale poplatek za vstup do koutku pro děti na svou dobu poměrně vysoký. Espresso zde bylo díky péči pár rodičů a provozovatelů na slušné úrovni a dodnes kroutím hlavou nad tím, že jsem zde (v pozdější fázi fungování) dostal absolutně nejlepší shot Gill’s, jaký jsem kdy měl. A nejlepší s velkým odstupem.

Kafe do Vany. Další osobní záležitost, protože tichá, útulná, měkká, pohodlná a cenově velmi dostupná kavárna na schůzku se slečnou, kdy byl jak majitel tak holky za barem diskrétní a chápající. V Brně poprvé jsem zde ochutnal víno z bag-in-boxu (velmi slušné portugalské v ceně 20 Kč za deci), viděl klasickou Faemu E61 na úžasném baru z kusu kamenného bloku a něco se najedl čokodortíků s mořskou solí (tuším 35 Kč) a levandulových báboviček (lehce pod dvacet) v době, kdy o nich spousta podniků neměla ani páru. 

Majitel vydělal peníze v Itálii a podnik udržel několik let, ale kavárna je bohužel smutným dokladem toho, že slušný nebo i kvalitní produkt za mírnou cenu spolu s krásným interiérem a milou obsluhou nemusí znamenat ekonomický úspěch. A název podniku samozřejmě přímo vybízel k otázce: Co kdybychom spolu zašli do Vany? :-)

Kavi kavárna byla celkem zapomenutelná záležitost v prostorách bytového a nákupního komplexu Sfinx kousek od Flédy a FI MU.

La Bouchée. Na přelomu první a druhé dekády jsem zde měl několik plnoformátových večeří i obědových nabídek a jak už to tak bývá, docela to kolísalo.

La Dolce Vita měla Felliniho a Anitu Ekberg na stěnách, záplavu růžové, modré a fialové a celkově poklidnou atmosféru vhodnou na rande či kafíčko s babičkou. Kdo si ale dnes onen spoustu let fungující podnik pamatuje? V současnosti Erin’s Flag Irish Pub.

Little Something byla nedlouho fungující chlebíčkárna a kavárna mezi Momentou a (novou) rohovou Mobilní pohotovostí. Dnes prodejna spodního prádla s designovými výlohami.

Lokálek, hospůdka s výrazným sklepním čmuchem a Roundelem, dlouho nevydržela a dnes jsou zde kancelářské/developerské prostory.

Marilyn (Orlí). Ani druhá kavárna téhož jména (ta první bylo skoro modelové hnízdo kávových nacistů první generace, kteří si po skončení postěžovali na FB, jak je zákazníci iritovali nesprávnou kávovou terminologií) nevydržela dlouho. Dnes strádající Singha Thai Restaurant.

Overtime nabízelo nejlevnější doppio z Illy, jaké jsem kdy viděl a také naprostý chaos v nabídce i podniku. 

Parnas Cafe bylo místem, kde jsem měl v letech 2010 až 2012 několik set espress a cappuccin na úrovni 19/20. Ne pět nebo deset, ale každé z nich. Konzistence, o které dnes můžeme jen snít a později se mi doneslo, že denně se tu vypotřebovalo až 30 porcí pro ladění mlýnku. Kdo to nezažil, neuvěří a i po dekádě zjišťuji, jak obrovský a dlouhotrvající vliv může mít jeden barista na kávový rozlet spousty lidí, kteří se třeba posunuli směrem k výběrovce, ale vyškoleni byli klasikou a sami pak školili další, kteří následně školili další, kteří vzpomínají, jak zákazníci chodili na jejich pojetí cappuccina.

Perla vín byl celkem příjemný vinný obchod s několika rozlévanými lahvemi, kde jsem před pár lety vypil po deci skoro dvě sedmičky nejlepšího moravského merlotu, co jsem kdy ochutnal (Zlatý Sonberk 2012) a “deal” byl o to sladší, když si člověk uvědomil, že zdejší nacenění 59 Kč/deci bylo v jistém rozporu s nákupní cenou lahve okolo 600 Kč. Prostě měli ta vína naceněna všechna stejně. :-)

Petit Cru je velká škoda a raději nebudu odhadovat, kolik z mé výplaty tu u obou hlavních someliérů skončilo.

Pivnici u Tesaře (Veveří) jsem navštívil v době, kdy už tu bylo několik ochutnávkových výčepů a nejlepší poličské pivo (Eliška 13° ležák) šlo ochutnat mnohem častěji než dřív. Třeba ve Zmiji na Veveří.

Prahy v Brně je mi líto, protože zdejší playlist byl úžasný, rulandské modré v pozdější etapě velice dobré a atmosféra plná tvůrčího a alternativního kvasu. Quick Bistro byla obří oranžová záležitost v místech, kde je dnes non-stop vietnamská restaurace.

Růžová slepička byla předchůdkyní Cafe Localité a i když se zdejší holky trochu čílily, obdržet parmezánovou polévku, ve které nebyl prakticky žádný parmezán...

Sem tam s láskou skončilo v slzách a se spoustou bolesti, ale život je často krutý a v gastru tomu není jinak. Nástupce v podobě Merendiny zde dlouho nevydržel.

Stan’s Grill pamatují starší čtenáři a čtenářky z přelomu tisíciletí, kdy zažíval plný rozkvět v první lokaci vedle Staré pekárny (dnes restaurace a sanatorium Helios) coby večerní a noční nacpávárna před a v průběhu koncertů. Z dnešního pohledu možná komická záležitost, ale maso nebyl úplný papír a ceny vlídné.

Teplárna nabízela espresso od Rebelů za 27 Kč, velmi rozlítané, genderově vyhraněné a milé holky a zcela nespolehlivou otvírací dobu.  U Růžového králíčka měli ve výloze pořádně velkého králíka, zákusky s utajeným složením a paní, která na ně byla hrdá. 

Veranda fungovala coby prostřední článek mezi kavárnou Coffee Society a následujícím herním podnikem L2P. Lidé z provozů okolo jí prorokovali nedlouhé trvání a měli pravdu.

Vinyl Pub a jahodové knedlíky (zde familierně nazývané “jahoďáky”) dovážené z Českých Budějovic a 1 dcl (tedy dva a půl standardního panáku) 12letého Diplomatica Reserva Exclusiva za 100 Kč v době, kdy “čtyřka” stála v centru města mezi 80 až 130 Kč? Ano, i to byl podnik v pasáži “za kuchyní” SKOGu, kde je dnes bojující tatérské studio s plzeňským pivem. Však také velmi rychle skončil.

[vitalcity]

Raz bežať je lepšie ako stokrát počuť: 5. ročník Horského Behu Smolník pozýva do Volovských vrchov 9.11.2019

Horský beh Smolník (HBS) aj tento rok bude dávať pomyselnú bodku za pretekárskou sezónou trailových bežcov. V druhú novembrovú sobotu, 9.11.2019, sa bude konať už 5. ročník horských pretekov, v málo prebádaných Volovských vrchoch, ktoré obklopujú bývalé banské mestečko Smolník. Tí, ktorí HBS už skúsili, sa radi vracajú a noví zvyknú byť atmosférou a prostredím očarení. To je dôvodom, prečo každoročne počet štartujúcich stúpa. „Je super, že do Smolníka prichádza toľko ľudí. Teší nás záujem, pretože to bolo úplne na začiatku našim najväčším želaním. Chceli sme ukázať, aký je Smolník a jeho prostredie očarujúce. Vyrástli sme tu. HBSsko prilákalo ľudí, ktorý by sa sem inak asi nevybrali. Nemali prečo. Sláva Smolníka pohasla s uzatvorením baní a tabakovej továrne. Ale my sme chceli ukázať, že Smolník má stále čo ponúknuť a nie je toho málo. Beží sa cez studenú dolinu, na vrcholky kopcov, kde akoby zastal čas, okolo banských pamiatok a štôlní, cez Kúpele Štós, cestu SNP a mnoho ďalších zaujímavostí.“ popisuje Tomáš Kovaľ z OZ Vitalcity a dodáva: „Spoločne so Smolníčanmi, ktorí nám ako dobrovoľníci pomáhajú, sme stanovili limitný počet bežcov na 400. Museli sme tak urobiť kvôli kapacite zázemia a udržateľnosti príjemnej rodinnej atmosféry a dobrého štandardu služieb pre pretekárov.“

Dve trate, 400 pretekárov

Horský beh Smolník má dve trate, ktoré ponúkajú zábavu rekreačným bežcom a seriózny výkon tým skúsenejším.  33 km dlhá trať s kumulovaným prevýšením +1400m opisuje oblúk po hrebeni obkolesujúci dolinu Smolníckeho potoka. Nazýva sa Beh hrebeňom Volovských vrchov a využíva tiahle stúpanie na vrchol Osadníka (1186 m.n.m) a hrebeň, ktorý poznáme z cesty SNP. Odtiaľ sa stúpa na Pipitku(1225 m.n.m)  a Hekerovú(1260 m.n.m). Po stopách smolníckych baníkov je názov kratšej trate, ktorá prevedie začínajúcich, či skôr rekreačných bežcov, 11km dlhým okruhom s kumulovaným prevýšením +470m. Na jej trase je historická krížová cesta s murovanými kaplnkami aj známe Kúpele Štós. Cieľ je na námestí obce Smolník, hneď nad historickou tabakovou továrňou a ďalšími banskými skvostami, ktoré tu zostali z dôb, kedy bol Smolník bohatým centrom celej doliny. „Tento rok budeme troška oslavovať, veď HBSko má už 5 rokov. Rozhodli sme sa, že by sa mali oslavne cítiť aj pretekári a tak sme zaradili zopár noviniek. Po minulé rok chýbali bežcom účastnícke medaily, takže toto teraz napravíme. Budeme vyhlasovať výsledky v kategóriách MUŽI A (do 40rokov), B (od 40 do 50 rokov) a C (50 a viac rokov) a ŽENY F (do 40 rokov) a G (nad 40 rokov). Platí to pre krátku aj dlhú trať. Chýbať nebudú ceny od našich partnerov aj obľúbené funkčné ponožky od Lawi. Zabehnú si aj deti, a to cez historické centrum obce so sprievodcami. Samozrejmosťou zostáva srdečná atmosféra a usmiati Smolníčania na občerstvovačkách.“ hovorí Martin Kovaľ z OZ Vitalcity.  

Traťové rekordy držia Milata a Lamiová na dlhej a Herich a Nemeth na krátkej

Vlani padli mužské traťové rekordy, tie ženské sa držia z roku 2017. Patrik Milata zabehol dlhú trať za skvelých 02:34:11, Katka Lamiová ju zdolala za 03:13:52. Na krátkej trati je vyzývateľom tohtoročných bežcov Ludvig Herich z neďalekého Medzeva s časom 00:46:52 a nežné pohlavie sa bude pokúšať zdolať čas Lucy Németh z Maďarska, 00:58:55.

Štartujeme v sobotu 9.11.2019 v Smolníku

Registrácia na obidve trate HBS 2019 je stále otvorená, ale zastaví sa na čísle 400. Na sociálnych sieťach ako aj na stránke budú organizátori informovať, či sa bude dať dodatočne prihlásiť na mieste. Nezabudnite sledovať http://beh.vitalcity.sk/ alebo Instagram či Facebook „vitalcity.sk“

Video z vlaňajška tu: https://youtu.be/BGUx3FlDJUk

Organizačný tím HBS 2019

[jakubmazan]

Sunár týždňa 16.

Nie, v nadpise nie je preklep. Dýchaj a pokračuj.

Fašisti sa sťahujú na ruský internet. Osobne navrhujem, aby sa tam presťahovali nadobro. A aj šecia čo ich volili. Prvý výlet by som dal dobrovoľný. Len tak na skúšku. Lebo presne to nás čaká, keď sa tu dostanú k moci. Prisahám vačku, že aj vesmír sa z toho posere a uvalí na nás debilnú zimu ako je v Rusku. Po tom, čo Magianovi a jeho poddaným porušil Facebook stránky sa vytupenci, ich voliči a sympatizanti rozhodli, že sa presunú na Ruskú alternatívu Facebooku. My, normálne a slušne uvažujúci ľudia, zvrátene prezývaní aj “bratislavská kavárna” sa z toho smejeme a tešenkáme a šak dobre veru, len netreba zabúdať na to, že nie celý život sa deje na internete a LSNS je momentálne podľa prieskumov 3-ja najsilnejšia strana na Slovensku. A to, priatelia, je pekne v piči.

Fico si furt o sebe myslí, aký je frajer. Nedá si povedať chalanisko. Ale pravda je taká, že nám robí v zahraničí (aj keď mu to tam nikto zo slušnosti nepovie do očí) hanbu na všetkých frontoch a to ani nemusí vystrčiť päty z tej jeho 1++ garsónky. Ale nie, pravda je taká, že on je velice inteligentný človek na to, aby dobre vedel, že nám robí hanbu. Len mu je to smradovi jedno. Po tom, čo spolu s obdivovateľom krás lexikológie a syntaxu, kapitánom pobozkaj ma nežne Dankom, naložili RTVS sa samozrejme ozval Medzinárodný tlačový inštitút, (IPI), ktorý združuje zástupcov novinárov z celého sveta a zasadzuje sa za ochranu slobody tlače. Lebo šak čo čakali chlapci z dediny. Ten Ficovi odkázal, že aj napriek tomu, že síce vedia, že je komunista jak repa, sa bohužial preňho celý vesmír netočí len okolo neho a ak si ešte neráčil všimnúť, tak krajina, ktorú už nejaký ten rok riadi, hmmm nooo teda, viete ako to myslím nie. No tak tá krajina menom Slovensko už dávno nežije v socializme. No a nech sa teda kurva aj s pánom jazykovedcom správajú a dávajú si pozor na hubu. Lebo taký Fico, premiér krajiny patriacej do Európskej únie, je človek, ktorého slová (akékoľvek) sú monitorované či sa mu to páči alebo nie a na to, by sme mali myslieť všecti. Nie len on. 

Niekedy inokedy sa vám pokúsim napísať o tom, ako funguje medzinárodná diplomacia. Prečo sa také niečo študuje dlho a vyžaduje si to nesmiernu dávku rozvahy a skúseností. A aj napriek tomu, že “diplomatov” a “bezpečnostných obchodno-politických analytikov” tu máme v diskusiách o zhodení bomby na Sýriu pod jedným článkom na Facebooku hneď desiatky, sú medzinárodné vzťahy veľmi krehká, zložitá a komplexná vec. Povieme si aj o tom na čo sú po celej Bratislave veľvyslanectvá jednotlivých štátov a čo tam tí ľudia, okrem pitia kávy, celé dni asi tak robia. A prečo vie napr. o tom, že mistr bontón Fico, sa správa jak hulvát skoršie pracovník spravodajských služieb niekde v Berlíne, ako Jano Mrkvička v Košiciach. 

Fašouni sa oficiálnou cestou sťažovali, že v RTVS nedostávajú priestor. Niečo ako keď sa zadubený puberťáčik pozabudne, že už viac nie je decko. Je egresor, rasista, šeckým naokolo znepríjemňuje život, bije sa a húka jak sprostý a popri tom sa mame doma sťažuje, že sa s ním ostatné malé deti (ktoré sú mentálne predsa len o čosi ďalej) na pieskovisku nechcú hrať. Vašo Mika odpísal so štýlom, pátosom a profesionalitou sebe vlastnou. Jemne sa obávam, že na Vysokej škole života, kde študovala väčšina podporovateľov LSNS bolo čítanie medzi riadkami len voliteľný predmet a... viete ako je to na výške s voliteľnými. Tak si dovolím preklad: na RTVS pieskovisku pre chromé fašistické a rasistické názory priestor nemáme. A hrať sa s vami nechceme. Bodka. Čau. Stačí. Bez ďalšej diskusie. 

V Bratislave sa na námestí SNP na proteste proti korupcii zišlo viac ako 7 100 ľudí. Číslo spočítané človek, po človeku z panoramatickej fotky, čo mne teda príde celé ako ufoporno ale budiž. To kvôli tomu, že tu máme dosť podstatnú časť spoločnosti, ktorá číta Macka fifíka namiesto relevantných médií a potom im z toho trošku šibe. Protest, ktorý organizovali študenti vyvolal celkom búrlivú verejnú diskusiu, ktorú podporila silná medializácia a ukázal, že ľudom nie je jedno. A presne o to išlo. Super. Bol som mrknúť, lebo treba. Okrem toho som vďaka diskusiám na nete okolo toho celého spoznal držitela Pulitzerovej ceny Daňa a jeho kamoška Vaskyho a to je priatelia, úplny úlet. Wow. 

[picuscapital]

Zavrhnuté svedectvá 2018 zakázaný dokument

Zavrhnuté svedectvá 2018 zakázaný dokument

Ako je to v skutočnosti s históriou?

Jozef Tiso

Ako už sme viac krát písali. História ktorú dnes poznáme je často prekrúcaná západom ale aj našimi dejepiscami. Či už ide o účelovú manipuláciu alebo nedopatrenie to nechávame na vlastné posúdenie. ČI si to pripustíme nemenové západné štáty tvrdia že 2 sv. vojnu vyhral západ a nie Rusko. V nemenovanej Americkej škole sa deťom predstierajú informácie…

[banska-stiavnica]

Vyhlásenie obchodnej verejnej súťaže

Banskobystrický samosprávny kraj, Nám. SNP č.23, 974 01 Banská Bystrica vyhlasuje týmto obchodnú verejnú súťaž na predaj nehnuteľného majetku Banskobystrického samosprávneho kraja zapísaného na LV č.5609 k.ú. Banská Štiavnica >>> http://www.banskastiavnica.sk/obcan/5632-vyhlasenie-obchodnej-verejnej.html?utm_source=dlvr.it&utm_medium=tumblr

[prazskytankista]

Jiná verze historie, než vám předkládá ČT v seriálech. Od Masaryka po rozpad Československa. Takto to vypadalo ve skutečnosti

STO LET REPUBLIKY Za „tatíčka Masaryka“ nebylo vše tak idylické, jak nám předkládají seriály České televize. Nejen komunisté mohou za Vítězný únor, ale i nekomunistické české politické strany nesou pořádný díl odpovědnosti. To konstatoval na diskusním fóru k výročí založení Československa, které zorganizovala Nadace železné opony, slovenský velvyslanec Peter Weiss. Zároveň také upozornil na problematiku SNP a v této souvislosti pohovořil o Demokratické straně, o jejíž aktivitách v poválečném období se nyní mnoho neví. V závěru se také dotkl rozdělení republiky v roce 1993 a neochoty politických elit k referendu. A zaznělo i jméno bývalého předsedy ODA Jana Kalvody. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jina-verze-historie-nez-vam-predklada-CT-v-serialech-Od-Masaryka-po-rozpad-Ceskoslovenska-Takto-to-vypadalo-ve-skutecnosti-555448

[autoring]

https://ift.tt/2LXB0p0

Tahače vyrazily z autodromu v 16:45 hodin a ulicemi Pod Širokým vrchem, SNP, Československé armády, Chomutovská, Rudolická, Moskevská, Jiřího z Poděbrad, Jana Průchy a po třídě Budovatelů, kde už na ně čekaly hloučky fanoušků, se seřadily v cíli cesty na centrálním 1. náměstí.

Diváky na náměstí přivítal výkonný ředitel společnosti AUTODROM MOST Ivo Diviš. „Jsem moc rád, že svou přízní a účastí tady na náměstí jste nám pomohli založit a rozvíjet tradici spanilých jízd při příležitosti evropského šampionátu okruhových tahačů Czech Truck Prix, který k Mostu neodmyslitelně patří už šestadvacátým rokem,“ řekl mimo jiné. Za město motoristické fanoušky pozdravila mostecká zastupitelka a poslankyně Hana Aulická Jírovcová.

Následoval zhruba hodinový zábavní program, při kterém nechyběly rozhovory s jezdci a jejich následná autogramiáda. „Vidět zblízka tyto mohutné stroje a setkat se tváří v tvář s mistry, kteří je krotí, je jedinečný zážitek. Užil jsem si to,“ svěřil se jeden ze spokojených fanoušků. Mezi aktéry spanilé jízdy nechyběli ani obhájce loňského titulu šampiona Adam Lacko z týmu Buggyra, trojnásobný evropský mistr Jochen Hahn či Steffi Halmová, která rovněž patří k absolutní špičce startovního pole.

Příspěvek Závodní trucky v ulicích města? Taková podívaná je možná jenom v Mostě pochází z Autoweb.cz

[zlutyzakaznik]

První dojmy 40: Manya, Pivnice na rohu, EFI Hostinec, Kafárna, Kavárna na konečné a Republica Bistro

(22. 2. 2021) Potomci krize 3

Vzhůru dolů do Maloměřic aneb Přitakání letošním barvám roku dle Pantone v bytovém souboru, kde se nachází Kafárna.

Tak nám do Brna dorazilo další sushi, pomyslel jsem si, když jsem zaregistroval, že po delších přípravách se v ulici Průchodní otevřela Manya, respektive díky současné situaci zatím pouze její výdejová část nazvaná Tokyokýnko. Prostor, který již před delší dobou opustila franšíza londýnského kávového miniřetězce Caffe Fratelli, zůstával několik let neobsazený navzdory skutečnosti, že místo je to pěkné a pouhých pár metrů z Masarykovy. Na druhou stranu: kdo z lidí, odečteme-li přespolní a zahraniční turisty, danou uličkou prochází, pokud nepotřebuje zkratku na Radnickou?

V extrémně diverzifikované japonské kulinární tradici, kde podniky fungují desítky i stovky let a mohou být zaměřené jen na jeden pokrm nebo typ masa, Manya sama sebe chápe coby zařízení typu izakaya a současným omezením i zvolenému žánru odpovídá i otevírací doba a jednoduchá nabídka, která je na tabuli za oknem anebo na Facebooku (bez cen). Sushi, sashimi, ryby i další mořské produkty miluji, ale přiznávám, že jsem se jimi saturoval hlavně když jsem byl někde u moře a co nejblíž Japonsku (Singapur, Hong Kong) s tím, že Tokio a celý Nippon zůstávají coby to nejlepší až na konec. 

Polarizační filtr mám jen na zrcadlovku a tak prosím odpusťte silné odlesky na výloze Manya. Pro základní představu o denní nabídce to však postačí.

Hlavní potíž, na kterou bude mladý a jistě nadšený pár narážet, je dostupnost kvalitních surovin, protože v okolí prostě nikdy nebudeme mít takový výběr a jakost, jakou disponuje již nějakou dobu přestěhovaný trh Tsukiji (resp. jeho velkoobchodní část; restaurace, jejich dodavatelé a trh pro spotřebitele zůstává na stejném místě) a brblá-li často nad úrovní ingrediencí Andy Hayler v Londýně, jaké to asi bude v Brně? A kdo to tady zaplatí? V minulých letech měla sushi pátky anebo čtvrtky anebo středy i úterky spousta kaváren a bister a z plácání rýže a motání řasy Nori se leckde stalo módní domácí culihobby. A saké? Pár vzorků, velmi základních, jsem za ta léta zkusil, ale ani náhodou jsem se nedostal byť jen na začátek seriózního poznávání tohoto nápoje, protože člověk prostě nemůže zvládnout vše.

V profesní historii páru se lze dočíst o absolvování Tokyo Sushi Academy, ale maximalista ve mně se musí ptát: Jsou takové školení a zkušenost na stejné úrovni jako dlouhodobá stáž v některém z proslulých japonských sushi podniků pod dohledem mistra s dekádami praxe? Tohle řemeslo je dlouhodobá, náročná a intenzivní záležitost a pokud si nějaký sushi chef otevře v Japonsku svůj podnik v 35 letech (často už s deseti či patnácti lety tréninku), lze hovořit o úspěchu mladého člověka. Opravdu bude zdejší sushi na vyšší úrovni než práce náležité finančně kompenzovaného specialisty v Koishi? Na druhou stranu Manya má v plánu do budoucna jednou měsíčně připravovat i edomaezushi a dovézt pravé wasabi a jiné nadstandardní suroviny.*

První dojmy jsou první dojmy a tyto myšlenky se mi při průchodu kolem a nakukování dovnitř honily hlavou a za sebe přeji oběma nadšeným lidem, aby na tomto místě uspěli. Osobně si budu přát, abych se za nějakou dobu dostal do Tokia a možná i do některého z tamních legendárních sushi barů, jako je Sushi Saito. Vzhledem k téměř neskutečně obtížnému získání místa – i Andy Hayler u některých podniků usiloval celá léta o rezervaci – to ale bude ještě velmi dlouhá a náročná mise ne nepodobná řeholi mladého adepta řemesla, jenž v tradičním pojetí nejprve několik let promývá rýži.

Pivnice na rohu je nástupcem výčepu s tankovým Starobrnem, který delší dobu působil v prostorách bývalé podnikové prodejny Státního pedagogického nakladatelství. Nezaujala mě bývalá hospoda a ani verze s novým majitelem nezavdává důvod pro návštěvu (vedle “Starobahna” jsou v nabídce i černé a pšeničné Krušovice, dvanáctka Plzeň, APA od Opice a svijanská jedenáctka). Nakoukl jsem zde v dvoutýdenním okně před vánočním uzavřením a lehce se zděsil, když jsem uviděl trysku kávovaru ve sklenici s namletou kávou. Zeptal jsem se, zda to mají na turka a slečna v servisu bohorovně odvětila: Může být. Poděkoval jsem, rozloučil se a kvapně odešel.

Skupina e-Finance konečně otevřela restauraci EFI Hostinec v rámci nového hotelu EFI SPA na nám. 28. října, kde léta stávaly sanitky záchranné služby a  primátor Onderka před pár lety s pompou odhaloval uprostřed parku pomník. Součástí komplexu je vlastní pivovar a po Staré Tkalcovně a TEFITI na Zelném trhu je to už třetí brněnský gastroprovoz finanční skupiny. V době, kdy je ještě pořád na výběr z desítky degustačních hospod a Maneo zařadilo do nabídky i pár lahví od De Molen, mě “bezkonkurenční” EFI Desítka a EFI Dvanáctka i ostatní styly zdejšího pivovaru nechávají zcela chladným.

Doppio za osmdesát v EFI Hostinec. Nabídka kávy s sebou navíc neplatila, protože jsem se od ochotného číšníka dozvěděl, že tam byla na kontrole Policie ČR (jsou prý na raně) a že údajně postupovala striktně podle nařízení vlády publikovaného ve Sbírce zákonů. Ano, navzdory faktu, že 98 podniků ze sta v Brně běžně dává kafe s sebou a nikdo to neřeší, tady se tak podle všeho stalo. Druhým provozem, kde se nařízení dodržuje a s kávou ani nezačali, je pekařství Gattamelata na Moravském náměstí.

Všechny, kdo by uvažovali o návštěvě a jídle s sebou z EFI Hostinec, důrazně nabádám k opatrnosti u vchodu, protože za dveřmi číhá výrazný schodek, na který jsem málem doplatil a zjevně nejsem jediný, protože na můj podnět k ochotnému číšníkovi tento poznamenal, že o tom vědí a na varovné ceduli se už pracuje. Kávovar je černá dvouskupina a zrnka mají od Pavinu. 

Koleno za sklem EFI Hostinec mi víc než co jiného připomíná prezentaci v menze MENDELU a od profesionálního gastroprovozu očekávám něco víc. A to tím spíš v případě ukázkové porce, která má lidi nalákat ke koupi.

Kafárna v Maloměřicích není klasickým potomkem krize, ale když byla ještě relativně nedávno novinkou mezi brněnskými podniky se zákusky a kafíčkem, nějak jsem se tam nestihl podívat, protože je přece jen stranou dění. Podnik je situován coby součást nového a stále rozšiřovaného bytového souboru, jehož obyvatelé se mohou těšit i z květinářství, vinotéky s vysoce nadstandardní nabídkou sudovek (nemyslím, že bych někde v Brně viděl tolik kohoutů na víno a odhad 25 bude možná ještě konzervativní), supermarketu BILLA nebo drogerie TETA.

Vzhledem k tomu, že je to část města utopená v údolí mezi kopci, při inverzi a průchodu po hlavní komunikaci nedaleko zastávky Mostní jsem před několika týdny shledal zdejší vzduch prakticky stejně kalný a toxický jako v zimních Katovicích. Při návštěvě uprostřed minulého týdne však bylo nebe blankytně modré, teplárenský komín impresivní (218 m a nejvyšší stavba Brna) a kavárna snadno lokalizovatelná a umístěná jen kousek od zastávky tramvaje č. 4. 

Neměl jsem vysoká očekávání a tak jsem ani nebyl zklamán, protože mladý muž za barem nevěděl, jakou řadu kávy této značky na F64 mají (ví to však údajně bratr) a podrobné složení mírně chemicky vyhlížejících zákusků samozřejmě nebylo dostupné. Vedle kávovaru byla načata litrová krabice trvanlivé Madety, což k prvnímu dojmu úplně stačilo. Pravda, 35 Kč za espresso a cappuccino za 45 není mnoho, ale i tak. Myslím, že by bylo zajímavé podívat se po pár letech, jak kavárny cílené na obyvatele těchto nových bytových celků uspěly (např. na Lesné na Majdalenkách se tamní už několikátý podnik trápí, AIDA Červený mlýn dělá skoro od otevření mrtvého brouka a snad jen tu Rotatorii v Medlánkách vidím nadějně).

Splaceným restem je i Kavárna na konečné, na kterou mě už několikrát upozornili štamgasti z OP s domácím E61 (ECM Classika) a tak jsem do tohoto  zařízení rychle nakoukl, abych odlehčil svědomí a podíval se, zda tam třeba nebude něco zajímavého. Podnik, který otevřel 2. 9. 2019, funguje v čase uzávěry mezi 14 až 18, mají tu velmi pohodlný pracovní ostrov se spoustou místa, židle a stoly snadno otíratelné a umyvatelné a slečna v servisu velmi sympatická, elegantní a vlídná. Na můj dotaz mi potvrdila mi, že jsem se nespletl, když jsem na jinak velmi dobře udržované prezentaci podniku (web, slušně vyšperkovaný Instagram i Facebook) nenašel nápojový lístek ani jinou podobu menu. 

Na základě off-line návštěvy mohu reportovat, že zde mají od Filicori jejich Espresso Blend v poměru 75:25 a že nacenění mi na lokalitu a cenu suroviny přijde místy ambiciózní – spíš u doppia po 64 a flat white za 74 Kč než u ristreta (sic!) a espressa (37 a 39 Kč).

Z fotek na webu prosvítá jedovatě modrá šmoulí zmrzlina (zde s obrázkem jednorožce) a vanilková je samozřejmě patřičně žlutá s tím, že kelímkovou  dodávají “malí chemici” z Hvězdy v Černých Polích. Úroveň přípravy kávy lze prozkoumat v archivních Instastories a ač většina vzorků vypadá “poctivě dělnicky” bez větších latteartových hrátek, pár kousků ze začátku prezentace by  mohl majitel/editor raději vyškrtnout (nepřesvědčivý čůrek z jednovýpustě se skrytým probubláváním anebo ukázkový cappuccino mlíčňák).

Když jsem se na úvod minulého článku blíže zabýval novou pododobou ERY, zašel jsem se pochopitelně podívat i na současný stav Forza caffè, které se proměnilo na Republica Bistro. A musím říct, že dojmy z konce minulého i nové verze podniku fungujícího na daném místě šest let jsou velmi rozpačité. Jakkoli chápu možné trable s pronajímatelem objektu a frustraci z marného počínání, nepřijde mi úplně prozíravé toto veřejně prezentovat a to tím spíš pokud tam provozovatelé chtějí ještě chvíli vydržet. A i když je vyjádření Miloše Zemana o krachu neschopných podnikatelů nehorázné, je řešením toto spojit s osvětleným kosočtvercem? Na náměstí SNP a v okolních ulicích je kvantum starousedlíků, kterým může být takové vyobrazení trnem v oku v politické rovině (nemluvě o tom, že se může lidí osobně dotknout) a v jistém ohledu je pilný a “angažovaný” občan nebezpečnější než dozorové a kontrolní orgány. 

Podobnost loga nového podniku s rumem od firmy Božkov podle všeho není náhodná. Proč ale na domu zůstává název předchůdce?

A co se týče nabídky kávy a dalšího? Párek v rohlíku coby novinka? Jako fakt? Vlastní exkluzivní značka kávy sexyKAFE? Marketing je marketing a denně na mě na Facebooku dopadají dvě až tři pražírny s exkluzivní a nejlepší kávou, ale tohle je opravdu hodně slabé. A nabízet moka konvičku s viditelným logem Banquet a “R” v kroužku a na to jen načmrknout nesmývatelnou fixou/barvou Sexy Kafe? Dritan Alsela a další hvězdy určitě po náročné směně vlastnoručně neodlévají do formy latiérový merch, ale na svých barevných teflonových i nerezových Mottách buďto logo výrobce nemají anebo je toto decentně na dně konvičky. 

A i když se zákazník nemůže ani na chvíli ohřát u přepážky/stolku uvnitř (toto pojetí už většina podniků opustila), slečna, která vyšla ven, byla velmi milá a ochotná a přátelský byl i podle všeho štamgast, jenž si troufnul odhadnout, že si zde zrnka praží sami (na základě telefonátu majiteli, který se údajně právě této činnosti o víkendu věnoval), protože na balíku bylo uvedeno pouze tolik, že distributorem je Forza caffè.

* Pasáž o Manya byla den po vydání textu drobně upřesněna na základě bezprostřední a podnětné zpětné vazby podniku.

[potmehoodthings-blog]

Správne rozhodnutie?

Ľudia, ktorý sú aspoň troška utiahnutejší do toho svojho vnútorneho sveta, budú chápať o čom hovorím. Ale idem k veci. Bol večer. Ak si správne pamatám, tento deň pripadol akurát na štvrtok, kamarátka mi akurát písala o jednej akcíi, čo sa v Bratislave organizovala pod záštitou Slovenského Červeného kríža, asi najvačšej slovenskej dobročinnej organizácii.

Tak som rozmýšlal.Veľa nových ľudí. Preboha. Len to nie. No nakoniec, kedže už jedno stretnutie sa nám predtým nepodarilo, tak som sa rozhodol že prečo to nevyskúšať. 

Nasledujúci deň som si ešte celkovo vedomý nebol, do čoho to idem. Vo vlaku som rozmýšlal, čo ak tam niečo pomotám? Čo ak sa niečo stane? Došiel som na stanicu, tam som ešte počkal na partiu deciek z Nových Zámkov, čo sa na tú akciu chystali tiež. Slušnosť mi nedala,aspoň sme mali šancu cestou na Námestie SNP pokecať, a viacej sa spoznať aj s ostatnými. Už tu som si hovoril, pohodka, však to vyzerá ako správny ľudia, konečne so správnymi hodnotami.

Vošli sme.Ju tam každý poznal, a to bola celkom výhoda,nemusel som zo začiatku vysvetlovať kto a čo som, jedine slečna, riaditeľka Mládeže Červeného Kríža, bola celkom začudovaná, že ďalšia nová tvár. V tej chvíľke to nevadilo, všetci sa tam zo všetkými rozprávali, mi sme si prichystali Techniku, fotoaparáty, nech bolo čím tú akciu dokumentovať.

Už v tejto chvíľke som si hovoril.”Ondrej, ty si to dokázal, konečne si sa prekonal! A nelutuješ to!” Popri fotení, čo človek čo som sa sním zarozprával, som iba pozoroval, že celkom osobitný charakter, boli tam deti z takmer každého kúsku Slovenska, ale všetkých tam spája jedno poslanie.

Počas fotenia som mal príležitosť takto fotiť s mobilmi, ktoré mi ľudia podali, pomedzi nich mobil zo Žiaru nad Hronom, Nitriansky, Novozámocký, proste moje ruky precestovali celé Slovensko. 

Tu som len pozeral, a nechápal, no vnútorný pocit som mal úžastný. Konečne som pospoznával ľudí, ktorým niečo hovorila aj dobrovoľnosť, a nezištná pomoc. Po vyše roku. Konečne. Sú to ľudia, ktorý veria na reálne ľudské hodnoty, aj napriek tejto, uponáhlanej dobe. 

Preto, niekedy je dobré svoj vnútorný strach prekonať. Nikdy nevieš, čo zažiješ.Nikdy nevieš koho spoznáš. Nikdy nevieš, ako veľmi moc ťa to ovplyvní.

[niejetotak]

STREDOEURÓPSKE FÓRUM O FAŠIZME

STREDOEURÓPSKE FÓRUM O FAŠIZME

Nadácia otvorenej spoločnosti a PROJEKT )( FÓRUM Vás srdečne pozývajú na Stredoeurópske fórum o fašizme, ktoré sa uskutoční 13. marca 2017 o 19:00 v Starej tržnici na nám. SNP v Bratislave. Vstup bude voľný. Stredoeurópske fórum o fašizme sa bude konať pod záštitou prezidenta republiky Andreja Kisku. Diskusiu bude moderovať Michal Havran. Stredoeurópske fórum o fašizme: o tom, čo je fašizmus a čo…

[stefanharabin]

Štefan Harabin

Milí fanúšikovia a priaznivci dole pripájam uznesenie o začatí trestného stíhania za obzvlášť závažný zločin úkladnej vraždy podľa § 144 ods. 1 Trestného zákona, spáchaný v štádiu pokusu podľa § 14 ods. 1 Trestného zákona, z ktorého sú podozriví aj Kaliňák a Švecová a trestné oznámenie adresované Čižnárovi. MINISTERSTVO VNÚTRA SLOVENSKEJ R E P U B L I K Y PREZÍDIUM POLICAJNÉHO ZBORU národná kriminálna agentúra národná protizločinecká jednotka expozitúra Západ Rázusova č. 7, 949 01 Nitra ČVS: PPZ-489/NKA-PZ-ZA-2016 V Nitre dňa 09.01.2017 U Z N E S E N I E Podľa § 199 ods. l Trestného poriadku z a č í n a m trestné stíhanie za obzvlášť závažný zločin úkladnej vraždy podľa § 144 ods. 1 Trestného zákona, spáchaný v štádiu pokusu podľa § 14 ods. 1 Trestného zákona preto, že doposiaľ neznámy páchateľ v doposiaľ nezistenom čase v budove Najvyššieho súdu SR v Bratislave, na nám. SNP č. 28, v pojednávacej miestnosti doposiaľ nezisteným spôsobom manipuloval so skleným krytom svietidla, ktoré sa nachádzalo na strope, v úmysle usmrtiť JUDr. Štefana Harabina, nar. 04.05.1957, trvalé bytom Bratislava, Záhradnícka 74, pričom dňa 10.05.2016 v čase okolo 11.20 hod., počas prerušenia pojednávania vo veci sp. zn. 3 Ds 8/2015, spadol uvedený sklený kryt priamo na miesto, kde počas pojednávania sedel JUDr. Štefan Harabin, avšak k zraneniam žiadnej osoby nedošlo. Poučenie: Proti tomuto uzneseniu sťažnosť nie je prípustná (§ 185 ods. 2 Tr. por.). Vyšetrovateľ PZ: mjr. Ing. Jozef Strapko Vážený pán Jaromír Čižnár. Generálna prokuratúra Slovenskej republiky nezačala z úradnej povinnosti trestné stíhanie za pokus zločinu vraždy, resp. za pokus zločinu ťažkej ujmy na zdraví, ktorý bol spáchaný v budove Najvyššieho súdu na ulici SNP v pojednávacej miestnosti na druhom poschodí (P-2) počas ústneho pojednávania 10. mája 2016 vo veci pod sp. zn. 3 Ds 8/2015 voči trestnému sudcovi Najvyššieho súdu Štefanovi Harabinovi. O uvedenej udalosti ste sa aj vy pán Čižnár dozvedeli už na obed 10. mája 2016, keď všetky významné printové a elektrofonické média uverejnili v podstate nasledujúci text: „Atentát na Harabina? Sudca Najvyššieho súdu Štefan Harabin unikol o vlások nepríjemnej nehode. Veľa nechýbalo a bývalý šéf Najvyššieho súdu Štefan Harabin mohol skončiť s nepekným zranením. Počas disciplinárneho pojednávania na miesto, kde sedel, sa totiž zrútila lampa. Zo stropu spadla lampa, ktorá bola rovno nad Harabinom sudcom Najvyššieho súdu. Ak by tam zostal sedieť, skončil by minimálne s ťažkými zraneniami. Pán Čižnár je zaujímavé, že v nedávnej minulosti ste aktivovali trestné stíhania na podklade upozornení iba z médií napr. nitrianska bitka pred barom, bezvýznamné opilstvo u pána Slotu etc. Včera som celý deň čakal na Vašu reakciu v podobe iniciovania trestného stíhania za pokus zločinu voči mojej osobe. Márne. Bol som presvedčený, že i keď ste politický prokurátor SMERu a preto Vám politici nedovolili stíhať volebné podvody v Súdnej rade na jeseň 2014, zjavne nezákonné zrušenie senátu 1T Najvyššieho súdu, nezákonné disciplinárne stíhania sudcov JUDr. Gabriely Šimonovej, JUDr. Štefana Harabina, JUDr. Viliama Dohňanského, zrušenie práce doma týmto sudcom za právne názory vyjadrené v nezrušiteľných rozsudkoch najvyššieho súdu v súlade so zákonom, Ústavou a nezávislosťou súdnej moci v roku 2015 pani Švecovou, porušovanie domovej slobody JUDr. Viliama Dohňanského toho roku rovnako pani Švecovou, predsa do dnes som si myslel, že neostanete ľahostajným voči fyzickej násilnej trestnej činnosti voči trestnému sudcovi, len preto že politická moc ho nedonútila zmeniť právne názory. Keďže opak je pravdou dávam Vám trestné oznámenie v hore vyjadrených intenciách neznámeho, resp. neznámych páchateľov. V prípade, že by ste nevedeli, čo máte vyšetrovať dovolím si upriamiť Vašu pozornosť na niektoré nespochybniteľné fakty: 1) Pán Kaliňák ešte v lete konštatoval, že urobí všetky kroky, aby zvrátil rozsudok Harabinovho senátu. Mal obavu pán Kaliňák z môjho prednesu na disciplinárnom konaní? Mal Kaliňák motív ma zlikvidovať rafinovaným spôsobom za pomoci režírovanej náhody, keď už osem rokov hrubo porušuje zákon podriadením policajnej inšpekcie ministrovi vnútra a nepodarilo sa mu umlčať ma už známymi inými krokmi? Nezákonný stav v podriadení policajnej inšpekcii ministrovi vnútra je dokumentovaný aj právnou analýzou k tejto otázke spracovanou na generálnej prokuratúre. Pokiaľ ju nemáte k dispozície, nevidím problém v jej doručení. 2) Správcom budovy na Najvyššom súde na ulici SNP je pani Švecová. Pani Bajánková v prerokúvanom konaní stíhala Harabina za slobodu prejavu k slovnému spojeniu „chudera Švecová môže skončiť na psychiatri, keď bude naďalej počúvať pána Kaliňáka“. 3) V pojednávacej miestnosti bolo minimálne šesť lámp, zakúpených od rovnakého predajcu v rovnakom čase a v rovnakom čase inštalovaných tým istým človekom. Prečo spadla iba lampa visiaca nad hlavou Harabina? Neboli uvoľnené skrutky na tejto lampe? Manipulovalo sa s touto lampou pred pojednávaním? Kto nepovolaný bol v pojednávacej miestnosti pred disciplinárnym konaním? Prečo došlo k vlámaniu do kancelárie riaditeľa správy budov Ing. Miroslava Líšku (budova na ulici SNP) 2. marca 2016, keď ukončil práceneschopnosť a na jeho mieste sedel pani Švecovou dosadený Ing. Ján Hurban? Doteraz Ing. Líškoví nebolo umožnené vrátiť sa do jeho kancelárie a zobrať si aspoň osobné veci. 4) Je náhoda, že lampa spadla tesne po otvorení pojednávania? Nebol tu zámer umlčať ma raz a na navždy? 5) Nie je zodpovedaná otázka prečo pán Urbančík, hovorca pani Švecovej 9. mája 2016 navádzal predsedu senátu Juraja Floroviča, aby zmenil pojednávaniu miestnosť na ulici SNP za miestnosť v budove na Župnom námestí 13? Predseda disciplinárneho senátu Juraj Florovič to rázne odmietol. Nie je následne vysvetlené prečo sa v pojednávacej miestnosti deň pred pojednávaním zdržiavali neznáme osoby a so súhlasom koho? 6) Nie je divné, že predseda disciplinárneho senátu Juraj Florovič okamžite neukončil pojednávanie a nezavolal vyšetrovateľa polície na zdokumentovanie všetkých stôp, expertízne zaistenie lampy a úlomkov z lampy, ohliadku miesta činu stým, že ide o podozrenie z pripraveného fyzického útoku, atentátu na Harabina? V tomto prípade je dôvodne podozrivých najmenej šesť osôb aj so sprítomnenými osobitnými motívmi u každého zvlášť. Pán Kaliňák, pani Švecová, pán Urbančik, pani Bajánková, pán Hurban Švecovej terajší správca budovy na ulici SNP. V právnom štáte postupy ministra vnútra kontroluje generálny prokurátor. V totalitnom štáte sa generálny prokurátor riadi politickými príkazmi ministra vnútra. Dúfam, že sa už konečne spamätáte a okrem útokov na žilinských sudcov začnete si plniť služobne povinnosti prokurátora pokiaľ ide vyšetrovanie a stíhanie aj násilnej trestnej činnosti vo vzťahu k sudcom. Zároveň Vás žiadam, aby ste spoločne s pani Švecovou (§ 34 ods. 6 zák. 385/2000 Z.z. o sudcoch) mne ako trestnému sudcovi Najvyššieho súdu Slovenskej republiky a mojej rodine zabezpečili policajnú ochranu na neobmedzené obdobie. Co: Daniela Švecová Bratislava, 12. máj 2016 Štefan Harabin http://www.facebook.com/pages/p/1680731138870391

[cykloba-blog]

1. historický okruh

Dnes ráno som si všimol, že pribudlo vodorovné dopravné značenie na Nám. SNP a Jesenského, ktoré je súčasťou 1. historického okruhu v Bratislave. Má slúžiť na to, aby sa dalo historické jadro Bratislavy jednoducho obísť, aby cyklisti pokiaľ nemajú destináciu priamo v pešej zóne, aby sa jej vyhli a nohrozovali chodcov. Zatiaľ prubudli piktokoridory...

Od Nám. SNP doprava na Kamennom nám. (okolo Manderláku)

K priechodu pre cyklistov od Nám. SNP doľava na Špitálsku alebo rovno na Kamenné nam.

Okolo McDonaldu hore na Nám. SNP

Od Jesenského na Štúrovu/Špitálsku

Od Štúrovej/Špitálskej na Jesenského

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: červen 2020

(28. 6. 2020) Déšť, pára, rychlost a střípky z krasohledu.

Je pro mne obtížné najít superlativy, které by dostatečně postihly, jak dobrá je Double Juicy Lucy od Zíchovce. Na fotce je zachycena první a jediná třetinka v Ochutnávkové pivnici; o dvě hodiny později už bylo pivo pryč. Kouzlo naštěstí pokračovalo o pár dní později ve Hluché zmiji na Veveří a tady jsem už nezaváhal ani vteřinu a dal si 0.4, 0.2, 0.3 a 0.4 l (a spal jsem celkem dobře navzdory vyššímu alkoholu). Je to esence krémovosti, plnosti a komplexnosti chuti (včetně jemně hřejivého alkoholového doznívání) a inovativní spojení stylů Double IPA a New England IPA. Nádherně “kousací” záležitost a pro mne prozatím pivo roku 2020. 

Double Juicy Lucy podruhé – jen o pár dní později ve Hluché zmiji na Veveří.

Svět brněnské gastronomie je jako květ poskládaný z nekonečnosti fraktálů: neuvěřitelně pestrý a proměnlivý; jiný za slunečného dne i během olověného nebe a vyjevující zjevné i skryté stránky při procházce nebo náhodné cestě MHD. Stačí ovšem vrátit se do stejné ulice o týden později a scéna je rázem odlišná. Jaké momenty mi při pohledu do tohoto kaleidoskopu utkvěly v šestém měsíci v paměti?

Kaple Brno, na jejíž takřka guerillové marketingové postupy jsem upozorňoval v posledních Prvních dojmech, vyhrotila svůj vztah s úřadem, který jí dává souhlasné stanovisko. V návalu sebekritiky (a její anglické verze, plné děsivých chyb) na stále veřejném Instagramu si majitel neodpustil žertík, nad kterým můj kamarád, několik let úředník (ano, včetně státní úřednické zkoušky), pobaveně a udiveně pokýval hlavou s tím, že to jsou snad říšská razítka. :-) Znovuotevření údajně nebude dřív než po prázdninách, pokud vůbec.

Zdroj: (Dočasně veřejný) Instagram Kaple Brno.

S téměř půlročním zpožděním jsem zaznamenal uzavření kavárny Praha v Brně, cenného alternativního prostoru, jehož hudební podkres i kulturní akce patřily k tomu nejzajímavějšímu v Brně.  

Praha v Brně i její minimalistické beaty jsou minulostí. Nyní zde funguje výčep s jedním kohoutem v přímé péči Moravské galerie v Brně a dle vyjádření sympatického mladíka je zatím v plánu série kvalitních ležáků. Kde jinde než u velkého muzea výtvarných umění očekávat důslednou péči o nabídkovou tabuli?

NIJA’S POKE’ BAR před pár dny na Facebooku oficiálně potvrdilo konec a počet brněnských podniků s havajskými miskami zdravé stravy a štěstí se tak snižuje na jednu v podobě Pokecz na Baštách.

Skončilo i DaVinci na Kozí, čtvrtý podnik na místě, kde se před několika lety v komicky rychlém sledu vystřídaly tři jiné provozovny a jen těsně jsem zde zažil poslední espresso od jednoho z bývalých baristů Parnasu. Podle malůvek na skle lokálu, jehož interiér je nyní skryt za závěsy, mám silné podezření, že to tu pohlcuje Aloha odvedle, bar, který mi byl a je nesympatický svou ukřičeností a tím, jak velmi substandardní hudbu pouští naplno do celé ulice.

Už na počátku třetího týdne vytáhl Hotel Pegas, provozovatel kavárny v 1. června otevřeném obchodním centru Secese, svou akční nabídku. Nevšiml jsem si, že by to nějak zabralo.

K mání za odstupné je 380 metrů čtverečných letité pizzerie a diskotéky Ratejna na Dvořákove vedle rohového Copy General. Nikdy jsem tam nebyl, ale soudě dle fotografií interiéru na Sreality.cz to tu nevypadá zle (pěkná comicsová výzdoba). (Jen pro úplnost dodám, že jsem si při cestě z Take Five na Staré osadě povšiml a na Facebooku následně ověřil, že už je delší dobu zavřené Redwall Cafe u výjezdu na okruh směr Juliánov a Líšeň. Pamatuji časy, kdy to v širokém okolí byla jediná celkem přijatelná kavárna). 

Nového majitele hledá i 600 metrů restaurace ve firemním areálu na Londýnském náměstí u zastávky tramvaje Centrální hřbitov. Historicky zde sídlila třetí provozovna kavárny a restaurace Jedna báseň (lidé z brněnské pobočky Seznamu dříve jezdili na obědy do jejich restaurace naproti Kauflandu), která odtud utekla kvůli vysokému nájmu a následující pronajímatel z jedné z velkých brněnských gastroskupin to tu balí také. 96 375 Kč čistého nájmu opravdu není med a už dávno předtím ve stejné části budovy skončila jedna ze čtyř brněnských kaváren, které mají/měly v názvu slovo Park.

Bude to stačit? Promo výčepu na nám. SNP v Černých Polích.

Brno plánuje rekonstrukci legendární lidové restaurace/výčepu Severka na Zahradníkove. Kdysi mě tam stáhli spolužáci na jedno příšerné pivo a od té doby jsem tam nevkročil. Město nabízí, že bude náklady na opravy ve výši 1.4 mil. Kč umořovat v budoucím nájmu, ale najde někoho, kdo do toho půjde? 

Za 42 800 Kč se nabízí 175 m² (ale je tam i pákový kávovar a Fiorenzato) podniku VÍNO HRUŠKA na Baštách. Vydrželi zde, pokud si pamatuji správně, tak rok a půl, ale firma podle všeho není úplně malým hráčem, čemuž napovídá přítomnost dalších 25 provozoven v ČR i na Slovensku.

Povšiml jsem si, že se na Srealitách nabízí i 38 metrů prostoru, jímž dost možná bude kavárna Secese (prvních pět fotek totiž ukazuje kavárnu z různých úhlů), která, stejně jako celá obchodní galerie na Starobrněnské, zahájila provoz 1. 6. Tomu by napovídala i rekordně rychlá akční nabídka na ceduli venku. A 39 000 Kč měsíčně je očekáváno od budoucího provozovatele prostor na Vídeňské, kde nyní sídlí cukrářství Liselotte. Delší dobu zkrachovalá “instagramová cukrárna” Nany naproti Cukru je pak nabízena za 30 000 Kč.

Prostor, kde mělo obchod s vínem a delikatesami Retro Consistorium (a předtím pár měsíců fungující a třípatrová Divná paní), je k mání za 29 000 Kč a volná je i pobočka Carmel, takto odštěpek Poe Poe v přízemí obchodního domu Tesco na Dornychu (127 metrů za 95 000 Kč).

Programově brazilská restaurace nabízí tradiční speciality své země, tedy smažený sýr a smažený řízek...

Dlouho jsem neviděl tak neatraktivně působící žebra. A ten chleba? Kde je vidět nějaká starostlivost a péče? 

Food Bar Brasilis a jeho příspěvek do brněnského gastrodesignu.

Mobilní stánek Kofi Kofi naproti Roses povýšil a opanoval prostory kavárny a bistra, které před pár měsíci ukončilo svůj provoz (v pozadí). Přiznám se, že moc nechápu spolupráci na kvalitu sázející zmrzlinárny s podnikem, který má jako standardní směs 50:50 a jehož cílem je rozdávat radost a ne dobrou kávu. Je toto nezbytné, když jsem jsem v jejich hlavní provozovně v Komár Kafe na Kounicove v uplynulých dnech opakovaně viděl dlouhé a stabilní fronty?

Když jsem se před prudkou přeháňkou schoval v průchodu na Husove, padl můj zrak na ceduli kavárny Baru Baru a protože mám dobré srdce, šel jsem upozornit majitelku za barem na vypadlé písmenko. Ta byla v lokále sama (s další slečnou před barem, která na mě působila dojmem kolegyně), mile mi poděkovala s tím, že jsem hodný a že si toho prý také všimla. Výborně, tak proč to tam zůstalo? Tahle netečnost je pro mě nepochopitelná. Co kdyby šel kolem po obědě na Špilberku třeba Andy Hayler? :-)

Vinná galerie je tradiční podnik a nemyslím si, že Nespresso automat je to, co mu právě schází...

1. června (znovu)otevřela Mlsná holka mezi Sky Ice Barem a Axiomem na Poštovské. První den, ze kterého pochází toto foto, je vždy výjimečný, ale i v průběhu celého měsíce zde měli velice slušně zaplněno a snad nepřekvapí, že až na naprosté výjimky to byla holčičí záležitost. Prázdniny a následující půlrok tedy ukáží, zda jsem se ve své skepsi s x-násobně větším prostorem trefil anebo to děvčata zvládnou. Žádné z nich na mě ovšem nepůsobilo nijak vlídně, úsměvy téměř úplně chyběly. Mají zde stále Fiftybeans (bez dalšího upřesnění, takže předpokládám, že půjde o nějakou směs na espresso) a stále jsem se neodhodlal dát si zde donut. Proč? 1) Každý stojí 60 až 70 Kč a neexistuje žádná základní verze bez spíše větší než menší míry zdobení. 2) Zeptal jsem se, kdy jsou koblihy (pardon, donuty) nejčerstvější, kdy má člověk přijít, aby je vychutnal v nejlepším stavu a zklamalo mě, že je nepečou průběžně po celý den, ale jen ráno, pak je zdobí, takže ta nejvíc “fresh” verze má po vystavení do vitríny už hodinu života za sebou. Tak jako risotto nebo soufflé, i kobliha se musí dostat na stůl co nejdřív po přípravě (extrémně rychle ztrácí svou vláčnost, nadýchanost a vlhkost) a tak zatím zůstanu u těch v Polsku, které většinou dostanu ještě teplé a za třetinu ceny s sebou.

Opakovaně jsem na blogu vyjadřoval pochybnosti o účelnosti nákupu nákladných kávovarů a mlýnků a to především v čase stávající krize a zejména v místech, kde je nevyužijí anebo nakládají se surovinou, která má své limity. A tak jako některá ekonomická či marketingová periodika informují o přesunech klíčových vedoucích pracovníků, i já (občas) zmíním zajímavé “transfery technologií” v této oblasti. :-)

Na prvním místě mě zaujal pravděpodobný osud bílé Faemy E61 Legend, které dalo vale přerovské Nebe počká. Kávovar, a předpokládám, že je to on, jsem před pár dny zaregistroval v připravovaném Salute Brno. (Podnik pochopitelně neotevřel “příští týden”, jak mi bylo řečeno v osobním rozhovoru.) Zlínské KAFÖ vyřešilo boj s místem na baru tak, že si místo předpokládaně jednoskupinového stroje pořídilo opět dvoupáku a možná ještě o chlup větší. 

Jen pár dní po nalezení prvního brněnského kavárenského Kees van der Westen (Spirit) v Take Five na Staré osadě se pochlubila Industra strojem téže značky pro jejich kávové kurzy a aby byla radost ještě větší, opatřili si v Brně i Česku méně běžný mlýnek Ceado E37S. Dlouho jsem neviděl tak zářícího baristu. :-) A majitel Kafecu láká po znovuotevření na jejich La Marzocco. 

A v Momentě zbyl jeden mlýnek, konkrétně Mythos 1, takže obchoďák tam už byl. :-) Z designového hostelu a kavárny na Křenové zmizel pákový kávovar i mlecí stroj a obojí bylo nahrazeno profesionálním Nespressem, podle všeho Aguilou 220, kterou měli také v Ocean 48 na České (nyní menší Nespresso) a používají ji i U Tomana nebo v už otevřeném Masném růžku.

Momentka z expandující zahrádky SKOGu přináší další označení pro espresso, ale beru to s úsměvem, protože zároveň nabízejí i cenové zvýhodnění v podobě kafe s sebou. Dobré pro babičku se skořepinovým koflíčkem nebo všetečného zákazníka s vyladěným silnostěnným porcelánem.

Celá ta posedlost se (super)drahými kávovary jako statusovými symboly mi ve vší upřímnosti připomíná chlapce ze základní školy, kteří se trumfovali, který z nich má lepe seřízené hodinky, lepší mobil nebo kdo dále...víte co. Opravdu by mě zajímal průběh úvah při nákupu vybavení a to zejména u párů, které si často kavárnu otvírají společně (ženský pohled na věc). Když jsem šel o víkendu přes Veveří do centra města, cosi mě zarazilo ve Vinné mušce na Slovákove (vedle Maryny) a tak jsem nakoukl dovnitř. A co myslíte? Byl tam? Ano, byl. Karmínové(?) La Marzocco a vedle nákladný Swift téže značky s oběma zásobníky napůl zaplněnými (nový nabízejí Nordbeans za 105 300 Kč bez DPH). 

A káva? Nedal jsem si. Na můj dotaz, co v tom melou, mi slečna nebyla s to odpovědět a začala hledat ve skříni u okna sáček (obyčejná Brazílie z pražírny ze Staré osady, protože jim prý nejvíc chutná) a úplně mě odrovnalo trochu hrdě znějící prohlášení dotyčné, že mají nejlevnější kávu v Brně (a ano, prý 25 Kč/1 EUR jako v Itálii). Když jsem byl dotázán, zda mám pražírnu, odvětil jsem, že nikoli, ale že mám svůj E61 kávovar a své Fiorenzato a na to mi bylo řečeno, že “to jste asi šťastnej člověk”. To jsem, potvrdil jsem dotyčné a ještě deset minut poté, schovaný pod nedalekou střechou během přeháňky, přemýšlel o absurditách nakládání s kávou a technologiemi v Brně. Prý jsou hlavně vinárna, což naprosto chápu. Méně už ale to, proč si tam postaví vybavení za statisíce.

Zmrzlinový “display” kebabárny Abu Rami na Lidické se neustále mění. O kolika podnicích v Brně to můžeme říct?  

Tak zavřeno nebo otevřeno? Jsem z toho jaksi zmatený. BarCafé Éléphant je další vděčné místo pro analytiky gastrodesignu v Brně.

Cattani grill & chill to asi nějak nedává. Na Facebooku mají menu z 2. června a jinak nic a ještě jsem u nich na Josefské neviděl otevřeno. Podnik se, zdá se mi, stále nemůže najít (podivný italsko-český pravopis u špaget a další variace klasického sýra Grana Padano).

Podnik s tmavými italskými zrnky na polepu a naturálním gelatem zřejmě finišuje v přípravách na otevření. Včera odpoledne jsem totiž viděl pravděpodobného majitele se zářivou reflexní kšiltovkou a svinovacím metrem vyměřovat zahrádku. Bude to krása, že?

Červen byl i ve znamení boje s rasismem, který často nabíral absurdních podob. Vandalové spíš než pokojní demonstranti vypálili mimo jiné Starbucks na Melrose Avenue v Los Angeles, popel na hlavu si sypal Matt Perger a i La Marzocco utrpělo šrám. Převážně průmyslovým zmrzlinám dostupným v Brně jsem se věnoval tady a kvantum nových podniků, které čekaly s otevřením na odeznění omezujících opatření, bylo probráno zde a zde.

V průběhu měsíce jsem zaznamenal pozvolné zvýšení cen kávy, limonád i kořalek v některých brněnských podnicích, přičemž nejpatrnější (nikoli nejvyšší) byla pro mne cenová úprava u Monogramu (z menu vystaveného před podnikem a na Facebooku už od 20. dubna lze vyčíst, že espresso je nyní za 49 a cappuccino za 59 Kč a pokud se nepletu, došlo tak od konce února, kdy jsem tu byl na poslední směně “skandinávského” baristy, k nárůstu o 4 Kč u obou nápojů). 

Červnové výběrové pojednání brněnských předzahrádek načneme u BarCafé Éléphant, kterému rozhodně nechybí originalita. Abstraktní drátěná konstrukce “patia” mi silně připomněla klasická díla cyberpunku jako Neuromancer nebo System Shock.

Hudební stojan jako nosič menu? Inu, proč ne. Čajovna a indická restaurace na rohu Kozí a Kobližné má tyto dva a co jsem si tak všiml, rozhodně to poutalo zájem kolemjdoucích. 

(1) Zahrádka Jekyll & Hyde pro mne představuje jeden z nejtěžších interpretačních oříšků v rámci brněnského gastra. Je to nenápadná narážka na pojetí cirkusu, jak jej známe u Felliniho anebo jde o odkaz na modernistickou scénografii Ďagilevových pařížských baletů? Je ovšem také možné, že jde o to nejlepší z některého z brněnských bazarů a je zbytečné v tom hledat nějaký hlubší záměr nebo koncept. 

(2) Pohled na zahrádku Jekyll & Hyde z jiné strany. V posledních dnech měli docela smůlu, protože kdykoli ji vytáhli, začalo pršet. Nikdy jsem tam však nespatřil žádné hosty.

Tak trochu jiná zahrádka aneb Četba u domácího cappuccina. Papírové číslo týdeníku je dar od kamaráda, se kterým jsme byli na pivu v JBM Draft House. Byl jsem naplněn dojetím, neboť obdržet papírové vydání milovaného časopisu je vskutku znak přátelství :-) Jelikož vím, že mezi čtenáři blogu je několik IT specialistů/informatiků, zvláště pro ně připojuji odkaz na jinou a velmi tematickou titulní stranu výtvarnice, která stojí za obálkou tohoto vydání. Motherboard. 

Bylo to trochu peklo, neboť jsem čekal přes 3 týdny až dorazí kamion s židličkami se zelenou konstrukcí, ale vybíral jsem tuto barvu tak, aby mi ladila nejen se zeleným trávníkem, keři a stromem na dvorku, ale také provedením oblíbeného šálku na cappuccino a neutrální bílou zdí vlevo. Tyto skládací stolky a židle jsou naprostá klasika a tvoří nedílnou součást historie nejen brněnských kaváren a dalších gastronomických provozů. Na obrázku typické červnové cappuccino s velmi příjemnou krémovostí a lhostejností vůči latte artu (15/20). Fascinující je, že podoba konzumace na domácí cvičné/chráněné zahrádce je úplně jiná než u počítače, v posteli nebo jen tak v bytě. Člověk nikam nespěchá a kávu si skoro až “šetří”. :-)

Pátek a víkendy jsou v IKEA časem pro otrlé. Proto jsem pro “zahrádku” vyrazil v pondělí po sedmé večer a byla to naprostá paráda. Nábytek ve stanu venku a z celého obchodního domu jsem zaregistroval pouze nevyužité konstrukce pro crowd management.

A jestliže byl květen poměrně pestrý co do ochutnávání výběrových káv, červen byl snad první měsíc, kdy jsem se spolehl toliko na domácí zdroje a zvládl celé kilo oblíbené Itálie, přičemž mnohá cappuccina i cafe latte byla na úrovni 15/20 a tři i za 16/20. To by se ovšem mělo v červenci a srpnu změnit, neboť jsem už maximálně natěšený na putování po českých, slovenských a možná i maďarských a polských výběrových kavárnách. Vždyť kdo by si nechtěl udělat výlet za kávou třeba do Nového Města na Moravě, prozkoumat nové velkorysé investice ve Zlíně, zkontrolovat vodu v Piešťanech anebo podlehnout enigmatickému názvu výběrové kavárny v maďarském pohraničí? :-)

Po delší době jsem se vrátil na podnět kamaráda do JBM Brew Lab (podle všeho přejmenovaného na JBM Draft House, přičemž původní jméno zůstalo pro pivovar) a u pár třetinek mě moc potěšil nejen jeho dárek, ale i to, že podnik připravil celkem příjemnou zahrádku, poprvé zde hráli potišeji hudbu a zejména upravili nejen z mého pohledu neúnosné ceny piva. A i servis byl fajn. K nejzajímavějším pivům měsíce patřila tato: úžasně lehký, čistý a pitelný ležák 12° Everyday Life od Sibeerie, silné a krémové speciály od Zíchovce a Zhůřáka v Ochutnávkové pivnici a Hluché zmiji (obojí bude ve výroční TOP 10) a také 11° ležák Fagan, jehož jedna a konkrétní várka v Air Cafe byla zatím z produkce pivovaru nejlepší. A jedno z piv od Zíchovce se pro mě stalo prozatimní letošní jedničkou (viz úvodní foto a popisek).

Po fantastickém zážitku v podobě Double Juicy Lucy jsem šel pomalu po levé straně Veveří (směr do centra) a při náhodném pohledu přes rozkopanou ulici mou pozornost upoutala tato cedule. Vrátil jsem se asi 50 metrů a nelitoval jsem.

Podíval jsem se i na druhou stranu a ani tady jsem nebyl zklamán. Porcelán s cappuccinem na ceduli je Piazza d’ Oro. :-)

Velkou radost mi udělalo jedno malé jídlo a jeden chléb v La Bouchée. Jejich vepřová mozaika (v lístku uvedena jako Presovaná uzená kýta z Mikrofarmy s petrželí, naše nakládaná zelenina, pečivo) byla opravdu delikátní s výtečnou texturou a intenzivní, hlubokou a komplexní chutí (16 – 17/20, což je jedno z nejvyšších hodnocení, jaké jsem kdy dal jídlu v brněnském gastrozařízení a i karamelizovaná cibulka byla výborná (skoro 16/20 a krásně doplňovala maso) a domácí chleba nebyl zlý (13 – 14/20), ale opravdu mě okouzlil tousťák z produkce Pablo Escobar – silných 16/20 a o tom, že je od firmy, vůči níž mám etické výhrady, jsem se dozvěděl až jsem ochutnal – a pochopil jsem, proč je tato varianta chleba dle konsensu několika praktiků považována v Brně za nejlepší (pro mne kvalitou srovnatelné se Signature od Chleba Brno v časech, kdy byl tento nejlepší). Zhruba o 14 dní později jsem si chtěl zážitek zopakovat, ale ač byla mozaika stále dobrá (skoro 14/20), velmi vysoké úrovně první verze bohužel nedosáhla. Toustový chléb byl tentokrát z předchozího dne a nemusím asi říkat, jak takový toustový chléb chutná. Radost mi ale spolu s první verzí mozaiky udělal i velmi redukovaný domácí sulc s kousky kuřete, který, ač kyselejší a výrazně inklinující k mrkvi, patřil k nejlepším “aspikům”, jaké jsem kdy měl (skoro 15/20).

První varianta vepřové mozaiky v La Bouchée.

Ve spojení s toustovým chlebem zatím nejlepší jídlo roku 2020 (viz hlavní text).

Ač mám vážné námitky vůči image podniku Pablo Escobar, jejich čerstvý toustový chléb si zaslouží velkou chválu. Textura, vůně i chuť byly výborné.

Druhá podoba vepřové mozaiky pro mne bohužel zaostala za první verzí.

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: listopad 2019

(2. 12. 2019) Jedenáct odstínů šedé a klokotání připravovaných podniků.

Po týdnech uzavření (z důvodu nemoci) se zprovoznilo okénko, které jsem považoval za samostatný podnik, ale jde toliko o “výdej” svérázného BarCafé éléphant na Lidické. Přiznám se, že netuším, co je to Jogurtový Božkov, ale i další věci z nabídky mne přinejmenším zaujaly.

Když jsem na podzim 2009 při jedné z návštěv Londýna stál na vlakovém nádraží Victoria a vnímal ruch jednoho z největších britských dopravních uzlů, povšiml jsem si místa nad eskalátory, kde reklamní agentury s oblibou vyvěšují obrovské reklamní poutače. Flekatá kravička, nádoby na mléko, sytá zeleň trávy a manželský pár doprovázený farmářem a slovy Two Days In Yorkshire Is Not Enough. O pár měsíců později, ve víru naplno probíhající ekonomické recese, zde bylo už jen šedé, bílé, béžové a pointilistické vyobrazení anonymního davu a pod tím jednoduché a přitom nesmírně působivé vyjádření odkazující na britský ekonomický deník tištěný na lososově zbarveném papíře – We Live In Financial Times.

Na druhé z uvedených vyobrazení a na šedivou a masovou podobu současné brněnské gastronomie jsem myslel v právě uplynulý pátek, když jsem se procházel po a v okolí náměstí Svobody, kde se se tísnily davy v očekávání rozsvícení vánočního stromu a užívání si na jednom z vánočních tržišť. Letos kupodivu někdo přeplatil lidi z Turbomoštu a dal za největší stánek víc než 770 tis. Kč bez DPH, takže s takovou investicí lze jistě čekat kvalitní svařáky i punče a jak se zdá, optimismus gastropodnikatelů nezná hranic. A to se na Svoboďáku projevuje nejen v podobě vánočních trhů, ale především ve vzniku dvou, resp. tří nových podniků. Diskuse na výše uvedeném odkaze se poněkud rozvinula a ředitelka TIC mimo jiné poprosila lidi z BKN, aby ”Prosím nebuďte křiváci a nešiřte tu nesmysly”, proti čemuž se Jan Vlachynský a spol. celkem pochopitelně ohradili. Nabízí se však otázka: dozvěděli bychom se výše uvedenou cenu, pokud by i letos Turbomošt nabídl nejvíc a vyhrál?

Náměstí Svobody, Moravské náměstí, Dominikánské náměstí i Zelný trh jsem rychle proběhl, ale neshledal v nabídce nic zajímavého, resp. téměř vše, co tu bylo loni i předloni a předpředloni je tu zas. A přiznávám, že můj vztah k podobným veselicím a budování “atmošky” je krajně skeptický, ale věřím, že s tímto názorem budu asi v menšině, neboť jen cestou do města jsem zaslechl dvě dámy, které se vzájemně ujišťovaly, že jejich kolegyně Zůza by, pokud by mohla, prošla všechny trhy nejméně třikrát. K akci jsem se vyjadřoval už před dvěma lety a jsem nakloněn souhlasit s řádky zde. Zbývá přežít kvanta opilých lidí ve večerní MHD.

Po několik týdnů fungující bezpříznakové kebabárně (vedle Radegast Sportbar) je na centrálním brněnském náměstí od pátku Delibox, ale to hlavní se chystá v parcele bývalé cukrárny U Mamlasů a v nádvoří směřující do Alfa Pasáže, kde bylo léta vietnamské bistro s údajně nejlepším pho v Brně, které se už ze zásahu hygieny nevzpamatovalo. A toto pondělí, tedy ve chvílích, kdy vychází přítomný článek, by zde měl zahájit provoz Food Bar Brno, podnik, který měl být uveden k životu už o týden dříve, ale měli prý nějaké problémy s elektroinstalací, jak mi potvrdil pán na telefonu. A i když bylo v pátek a o víkendu zavřeno, firma zve zákazníky k návštěvě na svém Facebooku, kde ponechala i původní a neaktuální datum otevření. To je panečku přístup. Menu už na webu mají a znám už i značku kávy, ale více v Prvních dojmech příští pondělí. A bude to určitě výživné! 

První den Delibox na nám. Svobody byl ve znamení slavnostní výzdoby. :-)

Je vůbec něco, co v tomto podniku nemají v nabídce?

Ještě větší rozmach však představuje podnik U Mamlasů, který bude v místě bývalé cukrárny a táhne se hluboko do vnitrobloku. Vzhledem k výraznému logu Pilsner Urquell mám však obavy, že půjde o ordinérní pivní krmník, jakých je na centrálním náměstí nebo v jeho okolí už několik. Kde jsou ty časy, kdy zde byla několik týdnů fungující letní kavárna nebo zimní prodej ponožek z okénka. :-)

Svět však musí být v rovnováze a s takovou spoustou nových podniků zákonitě některé odejdou do propadliště dějin. Na České to byla kavárna Šimona Ryšavého, kterou si rychle zabralo Fryends, na Husove kousek od Šilingrova náměstí to definitivně zabalilo bistro My Kitchen a na tř. kpt. Jaroše zavřely hned dva podniky. Prvním je veterán této ulice a druhým podivnost zvaná Babiččin tulipán, které jsem v těchto prvních dojmech předpovídal nedlouhou existenci a už jen čekám, jak se to vyvine pro nástupce Baru Brňák, kolem něhož jsem dva dny po sobě v minulém týdnu prošel a v obou případech bylo navzdory údajům otvíračky uvedené na dveřích zavřeno a na Facebooku ani zmínka – podle všeho je zde jistá spojitost s již uzavřeným Tu cafe v Letmu.

V případě Spiritu se mohu mýlit a je možné, že za skly obalenými papírem barmani s rozžatými čelovkami a kávovarem v ecomódu pilně pulírují sklo a trénují nové drinky, ale spíš bych řekl, že zdejší volnomyšlenkářské crew zatím nestálo za námahu vyměnit ceduli anebo avízo na FB, které od začátku letních prázdnin informují případné návštěvníky, že si personál dal na pár týdnů oraz.

Po mnoha letech skončil v dolní části Pekařské Skanzeen, takto oblíbená destinace meníčkářů z přilehlých firem i některých kolegů z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. A po značném trápení je minulostí i Cafe Ignác v Letmu. Po několika měsících zavřel obchod s vínem a lahůdkami naproti pultu Student Agency v Domě pánů z Lipé a byl to již několikátý nájemce. A v Pasáži Rozkvět skončila po mnoha letech pobočka supermarketu Albert, což je mrzuté, neboť jakkoli jde o můj nejméně oblíbený český obchod tohoto druhu, snížila se tím konkurence samoobslužných potravinových prodejen v centru Brna. Údajně jim prý zvedli nájem do takové výše, že to ani tak velký řetězec nechtěl přijmout.

Černá Pole se dočkala dvou nových kaváren a v obou jsem si výjimečně něco dal. Cafe Porta naproti kolejím Mendelovy univerzity v Brně má Carraro a kvalitní výběrové vybavení a tiskárnu selfies a Krátký Kafe zaujalo místo příšerné (ve smyslu rigidní v nabídce a nepříjemné v obsluze) rohové cukrárny, která tam působila léta. Po předchozím dotazu na Facebooku (začínají se zrnky od Fiftybeans a domluvena je prý nějaké spolupráce s Rebely) jsem si zde první den provozu odpoledne dal espresso z Etiopie od první uvedené pražírny. Připravovala ho pod dohledem majitelky slečna, která tu prý je “druhý den i s cestou” a výsledek byl, no, jakžtakž přijatelný, tělo lehčí, chuť tam také nějaká byla a řekl jsem, že to celkem šlo, ale nadšení nezavládlo (skoro 13/20). Kávovar i mlýnek jsou normální a plně postačující, žádné statusové a nablýskané duo NSVA a berou chleba z Chleba Brno, což se v posledních měsících děje u stále více podniků a je to dobře. 

*Jenže jakkoli vysoce respektuji Signature chleba, jejich novinka, Vánočka, se opravdu hodně nepovedla, anebo přinejmenším ta, ze které jsem před pár dny dostal krajíček na ochutnání. Se dvěma nikoli nezkušenými lidmi jsme se shodli, že je to suché a buchtovité, bez očekávané máslové chuti, vlahosti a vláčnosti. Za 130 Kč je to úlet a nemohu hodnotit jinak než 11/20 a jsem zvědav, zda se tenhle výrobek zlepší.

Forza Caffé v Černých Polích na nám. SNP, kde byla kdysi manželská kavárna Šugr s dobrými dezerty. Budu věřit, že majitel podniku je nadšený čtenář uvedeného motomagazínu a jen proto si jeho poutač připevnil vedle své kávové nabídky. Jak patrno, ceny nejsou nikterak vysoké, ale přiznám se, že po jedné zkušenosti se zdejším espressem Tonino Lamborghini (usrkl jsem a vyhodil do koše) by bylo i deset korun moc.

Šéfová pochopitelně věděla, kdo jsem a navíc si mě pamatovala z Design Café, kavárny, kde jsem espresso kdysi měl (je to přece jen už 9 let), ale po přemítání a konzultaci Google si pamatuji spíše zajímavý interiér než kávu (dnes je tam optika). V kratičké diskusi u espressa u baru jsme také narazili na až příliš uspěchané hodnocení výběrové kávy v Boskovicích ze strany Gastromapy Lukáše Hejlíka (reakce majitelky zde), ale na její názor, že je to jen kafe a že jsou důležitější věci, se dívám s jistými rozpaky. Kavárna je podnik, kde je/má být na prvním místě káva a takováto relativizace...

V listopadu mě opravdu moc potěšilo doppio v Pelíšku z Honduras Mujeres De Hichozal (Underdog Projekt), které je pro mě první rebelskou neafrickou kávou, která co do kvality snese srovnání s jejich Etiopií nebo Kolumbií (silných 15/20 a musel jsem sdílet radost baristky, která byla s kávou také velmi spokojena; pro ty, pro něž je to důležité, dodávám cuppingové skóre 87.25) a jejich Keňu jsem měl dvakrát v Šesté větvi (dobré, ale ne tak dobré jako Etiopie, přesto 14 – 15/20, chuťově je konec přece jen poněkud uzavřený). Zkusil jsem i dvě doppia v Atlasu od berlínských Five Elephant a nebyl zklamán (první 15/20 a druhé 14/20, když se v závěru objevila podivná hořčinka) a i když má Atlas tu a tam nějakou výchylku, z hlediska kávy je spolu s Pelíškem jedním z velmi mála podniků v Brně, které si udržují vysoký standard a také prodávají zrnka po gramech s sebou.

Občas se kolegyně na MENDELU podivovaly nad mou kávovou skepsí vůči bistru La TERRA v Černých Polích, ale já mám pro ni dobrý důvod. Díky laskavosti kolegy, který si zde dává snídaně s kávou, Vám mohu ukázat zdejší úroveň cappuccina (ďolíček ve středu je od nasypaného cukru). Podnik funguje několik let a já bych se propadl hanbou, pokud bych měl podobnou kreaci vydat zákazníkovi, co za nápoj platí.

La TERRA bohužel dlouhodobě přehlíží i korektní názvy kávových nápojů. Lze se pak divit, že je výsledek takový, jak je ukázáno výše?

V listopadu jsem bilancoval první dva roky blogu, ohlédl se za dvojicí podzimních výletů do Bratislavy a popsal i jeden z nejhezčích kávově-designových výletů, jaký jsem kdy podnikl. A jak jsem se obával, linka z Brna do Berlína skutečně brzy skončí a tak nezbývá než doufat, že Bergamo/Miláno vydrží o něco déle, protože je branou nejen do Lombardie a Veneta, ale s trochou transferu i do Ligurie nebo Piemontu a na Azurové pobřeží, nemluvě o přestupních možnostech do celé Evropy. 

Boční ulice z Lidické a měsíce připravovaná hospoda. Je sympatické, že již nyní budující mladí lidé myslí na noční klid i v angličtině. :-)

Z původně tří kaváren v Letmu zbyla jen pobočka Makovce v přízemí.

Odpočinek má být důkladný, což potvrdí každý barman a barista. A ti ze Spiritu nám jdou příkladem.

Nyní U Lumi, dříve Caffe Nico L a předtím asi ještě něco jiného. Každopádně je vidět, že v podniku na Orlí naproti Aidě dokáží své slevy diverzifikovat.

Pokud se nic nezmění, měl by být prosinec na blogu v duchu nastupujícího výročního bilancování a po ještě jedněch hutných Prvních dojmech příští pondělí přijde čas na texty věnované pivu a pivnicím v roce 2019 (pár nových výčepů chci ještě oběhnout a zahrnout je do sumarizujícího článku), dále ohlédnutí za supermarkety a konečně, 30. prosince, v poslední pondělí roku 2019, bude prostor pro to nejdůležitější: tedy nejlepší kávy, kavárny a holky i kluci s pákou – tento rok poprvé včetně mojí maličkosti. :-) 

Původně jsem myslel, že bych se ještě v průběhu prosince pokusil obejít nějaké podniky v Praze, ale díky jednodenní akci Flixbusu na nákup jízdenek v jejich aplikaci nebudu spěchat a na kavárenské novinky v hlavním městě se zaměřím v lednu a počátkem února a jako doplněk přidám i Jihlavu a pokud najdu sílu, tak také České Budějovice. Při ceně 19 Kč/jízdenka a celkových nákladech 246 Kč za 13 segmentů určitě zbude i na flat white a zároveň se v každém ze čtyř pražských termínů budu moci zaměřit na jinou část města.

Pražírna Rusty Nails oznámila, že se stěhuje do hlavního města, konkrétně do Karlína, kde je, jak známo, chronický nedostatek výběrových kaváren a tak nezbývá než doufat, že se jim podaří pozvednout tamní kulturu filtru a extrakce. Ale vážně: poslední dvě doppia z jejich zrnek (jedno ve Skogu a jedno nedávno v Pelíšku) byla velmi dobrá a znovu se mi potvrzuje, že pražírna potřebuje pár let, aby nabrala zkušenosti. Zda to ovlivní provoz “vyšisované” kavárny na Dominikánském náměstí, jsem se nikde nedočetl, ale byli by bláhoví, kdyby si sami zařízli zdroj zlatých vajec, neboť Brno by bylo chudší o význačnou zrárnu jablek a v Praze už navíc mají Typiku. Smutný jsem ale z jejich diskriminačního inzerátu na Facebooku, kde u zájemců o práci baristy požadují fotku a žánrovou kompatibilitu v oblasti poslouchané hudby.

Masterchef The Professionals 2019 má za sebou čtvrtfinálová kola a je tedy za polovinou a mě se prozatím daří sledovat díky hodným lidem na YouTube každou epizodu hned následující den po odvysílání na BBC, která bohužel stále blokuje oficiální archiv aktuální sezóny pro jiné než britské diváky. Po loňské vrcholné sérii, která nastavila standard neuvěřitelně vysoko, a po skoro stejně skvělých sezónách 8 až 10, musel zákonitě přijít určitý pokles a zatímco v minulých letech jsem nejen já, ale i další diskutující měli několik jasných favoritů, mezi letošními 48 účastníky je snad jediný, u jehož pokrmů zjihli diváci, kritici i Monica Galetti (příslušná pasáž začíná ve 47:52 a nepodařilo se mi nastavit přesný odkaz, tak si prosím najeďte na uvedený čas).

* Aktualizace 5. 12. v 10.30: Den po zveřejnění článku, tedy v úterý, jsem si koupil Signature chleba v jejich výdejně na Bratislavské a už od pohledu se mi zdál mírně jiný. Doma po nakrojení přišlo zklamání. Kůrka tenčí a méně kvalitní, daleko méně křupavá a řezavá, ale hlavní problém je střída. Méně ok, daleko hutnější, lehce blátivá, bez potřebné elasticity a žmolkující (již při lehčím stlačení se nenatáhne zpět, ale mění se v “plastelínu” tolik oblíbenou dětmi při vytváření chlebových kuliček), dále jsem v ní našel příliš mnoho mouky, některá místa na mě působila skoro nedopečeně a celkově mám pocit, že se tady odbyla buďto doba zrání nebo pečení anebo obojí. Chuť střídy nikoli mírně navilá, ale docela kyselá. Překvapilo mne, že poté, co jsem vzal silně ukrojený krajíc do ruky, začala se jeho levá část ve střídě trhat a okrajích trhliny patrná výše uvedená blátivost. 

Reviduji tedy své předchozí doporučení na nejlepší brněnský chleba a nabádám k maximální opatrnosti při nákupu Signature chleba i vánočky, na kterou jsem získal další dva negativní ohlasy od dosud spokojených zákazníků. Tento vzorek jen 12/20.

V prostorách výdejny ale nově najdeme bílý Mythos 1 a Victoria Arduino 358 White Eagle, pokud se nepletu, a kombo prý údajně stálo 300 000 Kč -- pro výdejnu chleba! Zrnka dodává Nordbeans. Pro mě osobně pokles kvality pečiva a pořízení nákladného vybavení, které nemají ani seriózní kavárny typu Roses nebo Mitte (v centru města), utváří smutnou korelaci.