#Klementaci

[blog-papaya-opic-posts]

Měli jsme na svatbě i hodně dětí...zde tedy závěřem DĚTSKEJ GANG!!!

[blog-papaya-opic-posts]

Happily ever after

Svatba za námi, život před námi. Dopadlo to dobře. Avšak někteří z mých nejbližších přátel vědí, že právě proběhnuvší svatba mohla skončit také úplně jinak, než jako hodně povedený večírek s několika zábavnými historkami pro vnoučata. Už jsem začala zase znovu klidně spát a jediné, co mě teď budí, je jemné chrápání manžela. Proto otevírám pandořinu skříňku, pojďte se pobavit.

Svatbu můžete řešit rok, můžete jí plánovat také 3 měsíce a nebo dokonce tři týdny. Nám se podařilo v rámci jedné svatby splnit body dva a tři, což už samo o sobě mluví za vše. Pro úplnost do vezmeme od začátku:

Někde v lesích pod Jedlovou padlo 18.6.2017 rozhodnutí, že by bylo fajn se letos vzít a třeba zrovna tam. “Máte volno v září? Ano, tak skvělé, pište si nás.”

Zamluvili jsme si osobně penzion a začali jsme ladit detaily…Ano, zde narážíme na první a nejdůležitější problém. Detaily jsme začali řešit MY, nikoliv penzion. Po čase se začalo zdát, že naše svatba je pro majitele tak tvrdý para ořech, že jen čekají, kdy to vzdáme. Vydrželo nám to celkem dlouho. Pořád jsem doufala, že se vše podaří domluvit. Dokonce jsme nechali vyrobit pozvánky, rozeslali je a začali jsem řešit rozmístění svatebních hostí do pokojíčků.

Ovšem ne vždy platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Volali, mailovali a smskovali jsme jako diví, avšak odpovědí se nám téměř nedostávalo. Čas se pomalu nachyloval a zbývali nám tři týdny do svatby…(ve výrobě už byly prsteny, na které zlatník vyrýval datum svatby). To už moje psychika povolila a po menším (rozuměj větším) hysterickém záchvatu se rozhodl nastávající ženich situaci radikálně řešit. Proběhl poslední laxní telefonát s výmluvami na úrovni seriálu My všichni školou povinní a řízli jsme. Tři týdny před svatbou jsme zrušili původní prostor a  z lesa se ozvalo pouze “OK, díky za info.”

Oukeeeeeeej. 3 týdny do svatby, pozváno cca 80 lidí, dort objednán, šaty se šijí, prsteny brousí, rodiče na obou stranách zakoupili vhodné oděvy a všichni se pomalu začínají vyptávat na detaily. Situace k nezaplacení, to nevyřeší ani Master card. Zrušit? Nepřipadá v úvahu, už jsem kdysi v minulosti svatbu odvolávala a Nevěsta na útěku není můj oblíbený film. Musí se to prostě stihnout.

Naštěstí mám kolem sebe několik úžasných přátel, které jsem do problému namočila a oni mne začali  - pomalu ale jistě - z tohoto průseru tahat.

3 týdny do svatby – nemáme místo, nemáme nic! Máme hodně růžovýho vína, zoufalství a řešíme před Kaabou nastalou situaci. Viky má spásný nápad – Dobeška.

14 dní do svatby – máme potvrzené místo, nemáme catering, nemáme oddvávajícího, nemáme kytky. Předěláváme web, pozvánky vyhazujeme.

10 dní do svatby – máme oddávajícího, nemáme matrikářku, problém, který jsem nepředpokládala. Velký problém, ze kterého není moc cesty ven. Zhruba od tohoto dne se začínám v noci budit a prohání mě noční děsy o zkažené svatbě.

týden do svatby – máme finalní catering, z civilního sňatku se stává církevní, neb máme příslib faráře. Poslední možnost, pokud jsme nechtěli dělat sňatek na oko a nebo ho rušit. Děkuji mamince, že pomohla zařídit nemožné. Vyzvedáváme prsteny. Seznamujeme se s barmany na Dobešce a způsobujeme si tam první kocovinu. Posílám další pozvánky, protože jsem zapomněla poslat info o změně všem...

5 dní do svatby – farář potvrzuje, že nás oddá, vyzvedávám šaty.

3 dny do svatby – objednáváme květiny

1 den do svatby – objednávám ubrusy, neb jsem na ně zapomněla, jedeme pro kytky do velkoskladu – příjezd 13.50 zavíračka ve 14.00…Vyzvedáváme ubrusy a některé kytky v autě lehce zemdlívají. Tomáš si kupuje košili a boty k obleku. Motáme kytičky a pijeme víno u Vávrů na terase.

3h před svatbou - oblékáme Dobešku do svatebního hávu

2h před svatbou - ok, jdu se oblíknout etc.

30 minut před svatbou – po telefonu ladíme nástup k obřadu

16.9.2017 15:00 všechno klaplo

a dál už to znáte, Vy co jste dorazili....díky, bylo to super :)

A pak, že je to potřeba zařizovat rok!

Tímto děkuji Tomášovi, Viky, Báře, Káje, Berymu, Petře, mamince, Jendovi a všem ostatním, kteří nám pomohli stát se Klementovými, protože to byl sprint na 400m s hodně velkými překážkami.