#Hlava XXII | Explore Tumblr Posts and Blogs

frantisek-kdu-zlobice · 3 years

Text

O kolotoči a o tom, komu jde Hlava XXII kolem.

Photo by JoelValve on Unsplash

„Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.“ (Jan Werich)

„Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku.“ (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka)

Těmito dvěma citáty bychom mohli stručně vystihnout poslední zasedání zastupitelstva. A ještě jedno literární dílo vytanulo nejednomu pozorovateli na mysli při sledování jednání: Hellerova Hlava XXII (pro připomenutí, Hlava XXII je v románu ustanovení vojenského zákona, které uvolňuje vojáka ze služby z důvodu psychické poruchy. Ovšem samotný fakt, že o zproštění požádá je brán jako důkaz, že má rozum zcela v pořádku a zproštěn služby být nemůže.)

Udělejme si nejprve malý testík. Zkuste odpovědět na následující otázky.

Věříte, že zastupitelé mají více rozumu než běžný občan? Přáli byste si, aby vám blahosklonně vždy vysvětlili, proč je váš nápad na zlepšení života ve Zlobicích a Bojanovicích blbost a proč to nejde realizovat? Chcete, aby zastupitelé vše sami v tichosti rozhodli a zbytečně neventilovali na veřejnost co dělají?

Pokud jste odpovídali ano, tak vás asi můj dnešní report otráví. Budu se totiž snažit hájit myšlenku, že zastupitelé nejsou nějaká nadřazená kasta, ale právě naopak – že jsou to běžní občané jako každý jiný, jen jim byla dána důvěra ostatních. A ano, mají skutečně rozhodovat, ale mají to dělat pod kontrolou veřejnosti, transparentně (tedy průhledně) a předvídatelně, na základě rozumných argumentů v souladu s logickým uvažováním a zákony. Pokud přijde občan s nějakým rozumným návrhem, tak by ho měli zvážit, veřejně prodiskutovat a hledat cestu, jak ho realizovat. Ne vymýšlet argumenty, proč se to či ono udělat nedá.

Tím se dostáváme k Werichovu citátu z úvodu. Musím bohužel konstatovat, že v našem zastupitelstvu stále dochází ke střetu dvou světů, mentálně naprosto nesourodých. Nechám na vás, abyste posoudili, kdo kam patří a jaký svět – jakou obec – chcete vy. Podle toho si pak vyberte své zastupitele.

Photo by OSPAN ALI on Unsplash

Pojďme na průběh zasedání. V původním programu byly dva hlavní body: Závěrečný účet za rok 2020, a žádosti o odkup pozemku, o změnu územního plánu. Jak jistě víte, před zastupitelstvem se ve facebookové skupině Zlobice Bojanovice společně rozběhla debata o možné brigádnické opravě kolotoče u fotbalového hřiště. Začala jí svým příspěvkem paní Marie Štepitová a přidala se řada dalších, kteří by byli ochotni přiložit ruku k dílu (https://www.facebook.com/groups/zlobicebojanovice). Protože souhlasím s tím, že kolotoč bychom měli opravit, napsal jsem předem všem zastupitelům email, kde jsem je informoval, že budu chtít navrhnout bod „Oprava kolotoče u fotbalového hřiště“. Přišlo mi pár souhlasných odpovědí a také odpověď paní starostky, dosti ostře (eufemisticky řečeno) formulovaná, ve smyslu, že jsem měl paní Štepitové vysvětlit, proč to nejde. Ještě před jednáním jsem na facebook napsal (abych předešel nějakému zklamání), že vidím pouze 2 možnosti řešení: 1) optimistickou (které ale moc nevěřím) – že zastupitelé budou opravě nakloněni a po vyjádření revizáka, zda kolotoč je bezpečný, ho nechají brigádníky opravit. 2) realistickou (tedy očekávanou) – že bude p. starostkou předloženo X důvodů, proč to nejde a kolotoč bude nakonec zcela odstraněn, jak se to stalo houpačce dříve. Již email p. starostky, který mi přišel hned následující den, potvrdil, že druhá možnost je daleko pravděpodobnější.

Nicméně nenechal jsem se tím odradit a bod Oprava kolotoče jsem skutečně navrhl. Zastupitelstvo jeho zařazení schválilo.

Pojďme k průběhu jednání. V úvodu zazněla důležitá informace o stočném. Skutečné náklady na samotný provoz jsou nyní 392 Kč/občana/rok. Současný poplatek je 50 Kč. Je z toho asi jasné, že stočné se bude muset zvýšit, otázkou je o kolik. Bude se o tom ještě jednat.

Zloboj bude omezen pouze na 4 strany. Na anketu mezi zastupiteli nezbude místo. Některým se dost ulevilo.

Schůzka zastupitelů s p. Urbanem ohledně jeho plánované výstavby domů na poli směrem na Kroměříž se konat nebude. Podle informací místostarostky D. Brhelové, která měla schůzku dohodnout, pan Urban změnil plány a stavět prozatím nechce. Vlastník pozemků naproti bytovkám, kde se má podle územního plánu stavět, zatím nedodal slíbenou studii (původně ji slíbil do konce května).

Photo by Annie Spratt on Unsplash

K Závěrečnému účtu moc dotazů nebylo. Ptal jsem se na dvě věci, které mě zaujaly ve zprávě auditora. První byla podivnost, kdy na konci části A auditor správně vypočetl, že náš dluh (9,5 milionu Kč) přesáhl 60 % průměrných příjmů za poslední čtyři roky (15,1 milionu). Jak už jsem psal minule, tento stav spouští tzv. dluhovou brzdu. „Územní samosprávný celek je povinen jej v následujícím kalendářním roce snížit nejméně o 5 % z rozdílu mezi výší svého dluhu a 60 % průměru svých příjmů za poslední 4 rozpočtové roky. Nesníží-li územní samosprávný celek svůj dluh a jeho dluh k následujícímu rozvahovému dni převyšuje 60 % průměru jeho příjmů za poslední 4 rozpočtové roky, ministerstvo v následujícím kalendářním roce rozhodne podle zákona o rozpočtovém určení daní o pozastavení převodu jeho podílu na výnosu daní“ http://www.podchlumi.cz/e_download.php?file=data/editor/53cs_12.pdf&original=pro_starosty.pdf. Ovšem v části C, která celý audit sumarizuje, se objevilo, že jsme 60% podíl dluhu na průměrném příjmu nedosáhli. Vysvětlit to však ani p. hospodářka, ani p. starostka nedokázaly. Pravděpodobně je to chyba auditora, které si nikdo přede mnou nevšiml. Správný údaj je, že naše zadlužení nyní dosahuje 62,91 % průměrných ročních příjmů.

Současně se zde omlouvám, protože jsem na blogu slíbil, že se na problém naší zadluženosti podívám podrobněji, ale bohužel jsem to ze zdravotních důvodů nezvládl. Raději už nic neslibuji.

Ptal jsem se také, zda nyní, když už pominula krizová opatření, budeme dodatečně provádět inventuru. A skutečně budeme, více informací dostaneme příště.

Photo by Federico Respini on Unsplash

Poté přešlo zastupitelstvo k bodu o pozemcích.

Pánové Pokora a Smoleň požádali o koupi pozemku p. č. 67 (je to ten bílý malý starý domek, co trčí do cesty na pravé straně, když vyjíždíte na Popovice). Obec jej před pár lety koupila, aby bylo možno tam vybudovat chodník a parkovací místa. Diskuse se vedla o tom, zda skutečně bude plocha využita jako parkovací stání, oba pánové potvrdili, že ano. V žádosti nabídli, že vybudují chodník a předají jej obci. Zastupitelé byli záměru příznivě nakloněni. Nicméně nejprve bude muset být radou schválen záměr prodeje (aby se případně mohli přihlásit další zájemci) a pak teprve bude moci zastupitelstvo prodej schválit. Chvíli se vedla debata o proceduře. Znovu jsem si to prostudoval a tak, jak to děláme my (tedy, že záměr schvaluje rada), je to skutečně nejlepší, více viz zde: https://www.ucetniportal.cz/wiki/html?item=226870

Pan Lukáš Doležel si podal žádost, aby plocha, na níž má postavenou garáž, byla změněna na plochu smíšenou obytnou. Nespěchá na to, až při příležitosti, kdy se bude dělat nějaká budoucí úprava. Zastupitelé se v diskusi vyslovili vesměs souhlasně, nicméně o žádném usnesení se k tomu nehlasovalo.

Diskutovalo se také o případné směně pozemku s manžely Trávníčkovými. Závěr byl opět takový, že nejprve rada schválí záměr a pak se věc znovu v zastupitelstvu projedná a případně následně schválí.

Photo by Federico Giampieri on Unsplash

Pak přišel na řadu kolotoč. Nejprve jsem vysvětlil, o co jde. Kolotoč u fotbalového hřiště zbudovali kdysi rodiče pro děti z mateřské školy. Byl původně umístěn v zahradě mateřské školy. Protože školka jej později chtěla nahradit modernějšími prvky, musel se odstěhovat ke hřišti (spolu s houpačkou, možná si někteří ještě vzpomenete). Podle informací p. starostky se před lety na obojí díval revizní technik, když dělal revizi dětských hřišť a navrhl jak houpačku, tak kolotoč odstranit (oficiální dokument ale nevyhotovil). Houpačka byla nebezpečnější, tak zmizela. Kolotoč zůstal a obec byla ochotna nést riziko, že nemá revizi. Bohužel (a některé zastupitele to překvapilo), technický stav kolotoče se postupně zhoršoval. Dnes už je každému soudnému člověku jasné, že je potřeba s ním něco dělat. Buď opravit, nebo odstranit. Několik občanů se vyjádřilo, že by opravu brigádně provedli.

Zmínil jsem proto, že dle mého názoru – pokud byla obec dosud ochotna nést riziko kolotoče bez revize jako dosud – že po opravě by byl kolotoč bezpečnější a bylo by to pro obec lepší. Také považuji za vhodné nechat kolotoč posoudit nejprve revizním technikem, který řekne, zda kolotoč za žádných okolností nemůže dostat razítko, nebo zda by bylo možné jej nějak technicky upravit, aby normu mohl splnit.

Nicméně na tento návrh nebylo reflektováno. Místo toho ve své odpovědi p. starostka pronesla, že kolotoč není majetkem obce a tím pádem obec do něj nemůže investovat. (Musím říci, že s touto tezí se neztotožňuji. Je podle mě jasné, že občané kolotoč darovali obci. Kromě toho je pevně spojen s obecním pozemkem, takže je jeho součástí – byť ano, existují případy, kdy objekt na pozemku může mít jiného vlastníka – ale tento to podle mě není. Chápu, že není v inventuře. Ale pokud někdo tvrdí, že není majetkem obce, měl by říci, čím majetkem tedy je). P. starostka řekla, že obec na něj nemůže platit revizi, protože nemá inventární číslo a revizi by nebylo k čemu napsat. To se mi též zdá pochybné. Když jsme mohli nechat udělat posouzení zdravotního stavu stromů na výletišti, tak jsme taky nepotřebovali žádné inventární číslo stromu.

Photo by Hans Vivek on Unsplash

Výše zmíněná Hlava XXII (v originále Catch-22) nám na mysli vytanula při vysvětlování, že aby kolotoč mohl být v soupisu majetku, musel by mít revizi. Aby mohl mít revizi, musí však (prý) být v soupisu majetku. Začarovaný kruh. K situaci se vyjádřili i občané, pan Pokora zmínil, že s konkrétní firmou předjednal opravu železných povrchů. Pan Coufalík opět mluvil o tom, že pokud by se kolotoč opravil, došlo by i ze strany obce ke zmenšení rizika, které byla dosud obec ochotna nést. Nicméně upozornil, že oprava nemá smysl v okamžiku, kdy není jisté, že kolotoč za rok někdo nedá do šrotu.

My, kteří chceme opravu, jsme nakonec souhlasili, že zkusíme revizního technika kontaktovat a zaplatit sami. Určitě bude lepší vědět, jak na tom jsme a co s kolotočem dál. P. starostka pak uvedla, že nechá obecní pracovníky kolotoč zajistit tyčí, aby se netočil.

A v tom okamžiku mi vytanul na mysli ten nahoře zmíněný citát ze Švejka. Prostě takový šprajc. Dovolili jste si něco chtít, přišli jste s vlastní iniciativou, tak vám aspoň ten polorozpadlý kolotoč zastavíme. Cha. A máte to!

Ale říkám si, že špatně to není. Určitě lepší, než aby se na kolotoči někdo zranil.

Na závěr se ještě probírala témata stavby komunikace od Věžek k Falcmanovému, pan Luzar se ptal na harmonogram rekonstrukce prostoru po zbouraném Beránkově stavení (a uličky k Lehkoživovému). K témuž se ptal i A. Večerka. Harmonogram zatím není. Pan Červinka žádal postříkat plevel v dlaždicích. P. Zavadil tvrdě zkritizoval způsob „střihu“ živých plotů u hlavní cesty. P. starostka slíbila, že už to obecní zaměstnanci nikdy neudělají. Na závěr se p. Coufalík ptal na to, zda by objekt staré hospody (sál) mohl být využit pro vítání občánků. P. starostka odpověděla, že ne, je to dle jejích slov stejné jako s tím kolotočem…

Photo by Aditya Saxena on Unsplash

(Úplně nakonec drobná poznámka k nadpřirozeným jevům, kdo ji nechce číst, nemusí. Vypozoroval jsem, že v zastupitelstvu máme několik zastupitelů - mystiků, kteří věří v nadpřirozené schopnosti některých lidí (konkrétně mě) a v nadpřirozenou moc zařazení bodu do jednání zastupitelstva. Tito mystici, mi posléze vyčítali, že navržením bodu „Kolotoč“ na pořad zastupitelstva jsem způsobil náhlé zhoršení jeho technického stavu (nebo něco podobného, nevyznělo to úplně jasně, co se vlastně mělo zhoršit) a že jsem to neměl dělat. Chtěl bych je tímto ujistit, že žádné nadpřirozené schopnosti nemám. Právo navrhnout bod na jednání má ze zákona každý zastupitel. O zařazení bodu pak hlasuje celé zastupitelstvo, což brání tomu, aby se jednalo o věcech, které jsou nepodstatné. Pokud tedy byl bod přijat, znamená to, že pro něj hlasovalo nejméně 8 zastupitelů. Přísahám, že jsem nikoho neuhranul, každý měl zcela svobodnou vůli v rozhodnutí, zda bod podpoří, či nikoli. Dále bych chtěl ozřejmit, že samotné zařazení bodu skutečně nemá žádný hmatatelný vliv na technický stav věci, o níž se hovoří. Pokud byl kolotoč ve špatném stavu před jednáním, tak to, že se o tom veřejně diskutovalo, jeho stav nezhoršilo. A ani to nijak neomezilo naše možnosti řešení.

Oni to ale možná kolegové mysleli jinak. Jakože jsme to měli držet pod pokličkou a na veřejnosti o tom nemluvit. Ale sorry jako. Opravdu si myslím, že ututlat fakt, že máme u hřiště kolotoč, který nutně vyžaduje opravu, nešlo. A nebylo by to správné. Například proto, že žijeme v 21. století a když se o kolotoči debatuje na internetu, kde to čte 160 lidí (kteří o tom řeknou svým rodinným příslušníkům a známým), tak to je prostě věc veřejná. A taky proto, že ten kolotoč se prostě postupně rozpadá a všimne si toho každý, kdo tam přijde. Je potřeba to vyřešit, ne ututlat! Pokud si mystici myslí, že by se to lépe vyřešilo nějakou zákulisní dohodou – tak ne. Nevyřešilo. Kdo s kým by se měl dohodnout? Na čem a proč vůbec? Proč vám vlastně vadí otevřenost? Před kým to chcete skrývat? Tohle prostě nepochopím (a bojím se, že mystici zcela nechápou mě). Občané mají podle mě plné právo vědět, jak se kdo ze zastupitelů k opravě staví. Mají právo mít informace. A jak jsem psal i v mailu zastupitelům – to že se o tom mluví díky facebooku je ta lepší varianta. Taky tam mohlo dojít k úrazu a to by bylo mnohem horší.)

#kolotoč #Zlobice #Bojanovice #zastupitelstvo #obec

0 notes

vacpy73 · 4 years

Text

Jiří Haussmann: Automobil

I. (Filologická revue. roč. LXXVIII. č. 25.) Univ. prof. dr. Josef Rozbíral: Příspěvky k jazykovědnému osvětlení některých běžných výrazů.

Úvod

Ve statích následujících zabývati se hodlám jevem zajímavosti nikterak postrádajícím, spočívajícím v tom, že přemnohých výrazů v životě všedním běžně užívajíce, skutečností jejich vzniku, původu a filologického rozboru se tknoucích buď vůbec aneb alespoň z převážné části si nevšímáme a jejich osvětlení co do této stránky způsobem hodným politování zanedbáváme. I předsebral jsem sobě za úkol výše zmíněný jazykozpytný rozbor na alespoň některých nejobvyklejších výrazech takovýchto demonstrative provésti se pokusiti a začasté překvapující výsledky tuto docílené formou co možná nejpopulárnější i širší veřejnosti laické přístupnými učiniti. Práci pak svoji v oddílů dvé jsem učlenil, z nichžto v prvém o výrazech původu cizího, ve druhém naproti tomu o oněch původu domácího pojednati hodlám. Uvnitř potom oddílů těchto za příčinou větší přehlednosti od pořádku systematického upustiti a ten samý následností abecednou nahraditi vhodným býti se mi vidělo.

Hlava I. O výrazech původu cizího.

Kapitola I. O výrazu »automobil«.

Jak z výkladů svrchu uvedených se podává, z výrazů cizích co do abecedního pořádku v čele jsoucích na místě prvém o přeběžném a přeužívaném slově »automobil« pojednati sluší. 1. Potažmo k vzniku, historickému vývoji a materiálnému významu jeho ve výrazu »automobil«; nížeuvedené jednotliviny bystrému oku pozorovatelovu odhaliti se musí: I a) nejprve předložka »aut« v oko nám padá. Tatoť pak, jak pozdější výklady blíže ještě ozřejmí, jiného původu býti nemůže, než onoho, který se podává z anglické předložky »out«, což značí asi tolik, jako naše »mimo«. Za důvod zjištění tohoto uvedeno budiž prozatím toliko tolik, že automobil právě v oblasti anglosaského jazykového rozpětí vynalezen, a tudíž i výrazem z téhož jazyka přejatým nepochybně označen býti musil. Než pokračujmež: b) další skupina hlásek »tom« jest nám již s ohledem na předzmínéný anglosaský původ objektu našeho bádáni jasna: »Tom« není než zkráceninou jména Tommy – Tomáš. Jakž sdostatek jest známo, označují totiž Britové tímto u nich nad jiné populárním jménem předměty své obzvláštní záliby – tak příkladmo nazývali jím za světové války známé svoje dalekonosné dělo. I jest na snadě důminka, že i přístroj daleko oblíbenější, jakýmžto právě automobil býti se jeví, tímto lidovým názvem obdařili; c) konečně pak ku poslednímu našeho badání článku přihlédnouti dlužno, ke koncovce »bil« totiž, jejížto vzniknutí ve smyslu hořejších vývodů z rovněž anglického slova »bill« zákon, jak na bíledni jest, odvozovati sluší. 2. Jednotliviny tyto tedy takto prozkoumání podrobivše, celkový smysl výrazu »automobil« vyložiti se snažme: A tu pak jakožto překlad nejvhodnější nadzmíněného významu »Tom jsoucí mimo zákon« se nám podává. A konkrétní skutečnosti tuto naši vyvozeninu jen zřejmě potvrzují: Čímže jiným totiž automobil býti se nám jeví. nežliť právě oblíbeným přístrojem – »Tomem« – na nějž v pravdě nižádný zákon se nevztahuje, jenžto na př. fysikální zákony pohybové rychlostí svou přemáhá nebo na př. veřejnoprávné předpisy provozního řádu, jak každodenní zkušenost nás přesvědčuje, respektuje měrou pranepatrnou pro nesnadnou svoji se strany bezpečnostních orgánů zjisti– a dopadnutedlnost? A tak, toto když jsme byli prokázali, vznik a původ slova »automobil« v novém, na prvý pohled snad podivuhodném, avšak ve skutečnosti na ruce jsoucím světlem nám se odkrývá (Příště dále.)

II. »Sborník pro klasickou filologii«, roč. XXII, č. 13.) Prof. dr. Vácslav Hnidopich:

Vědec na scestí.

V posledním čísle »Filolog. revue« vyšel svrchované zajímavý článek z pera univ. prof. dra J. Rozbírala, v němžto autor na základě bohatých, více jak 50letou badatelskou činnosti získaných zkušeností původ některých běžných nám slov se stanoviště nauky filologické osvětliti se snaží. Zatím uveřejňuje ze svého bohdá obsáhlého díla první kapitolu, vznikem slova »automobil« se obírající. Při vší však vštípené nám úctě k p. autorovi, jehožto epochální dílo »O přehlasování samohlásky e v středoturkestanských nářečích« jméno v pravdě evropské mu zjednalo, smlčeti nemohu několikero, proti ve článku nadzmíněném obsaženým vývodům mířících, závažných námitek. Takť nesluší pokládati za plně přesvědčující předkem přední předpoklad předzmínéného p. autora co do anglosaského původu slova »automobil«, jehožto vznik nikolivěkť tamo, alenobrž naopak v jazycích klassických hledati sluší. Tím samým ale jeho, třebasžeby vysoce důmyslná a překvapujícně originální theorie naprosto padá a objevuje se neobejditedlná nutnost důmněnkou jinakou touž nahraditi. Na základě pak bližšího sporného předmětu pozorování a za co pramene použití zvláště spisu prof. Grübelmayera »Vergleichende Tabellcn der lateinischen und griechischen unregelmässigen Zeitwörter« následující hypothesi u protivě k náhledu prof. Rozbírala položiti se odvažuji a výraz »automobil« v tyto částice rozložiti za jedině připustitelné považuji: 1. Za první složku citovaného slova nesluší míti kmen »aut«, nýbrž prostě citoslovce »au«, výkřik to bolesti, jenžto zajisté vztažmo ku hojným automobilovým nehodám za součástku podstatnou i slovného značeni přístroje onoho pokládati nutno. 2. Že pak druhou částici »tom« z řeckého »stoma« (chrup, zuby) odvozovati dlužno, na snadě jest, anžto při bezprostředně zmíněných nehodách právě k vyražení zubů (N.B. provázených výkřikem »au!« ) nejčastěji dochází. 3. Pokud posléze koncovky »– obil« se tkne, tu vyprýštění její z latinského »nobilis« t. j. vznešený tak zjevným jest, že dalšímu dokazování jakožto zbytečnému se vymykati se mi vidí. A vskutkuť: kdo medle bývává vlastníkem automobilů, nežli právě vznešené vrstvy sociálné? Taktoť tudíž rozebrán, výraz »automobil« u překladu českém nám vyplyne jakožto: »Běda, vznešený vyražeč zubů«, což i se svrchu předsevzatými výklady i se skutečnosti plně se srovnává a za jediné správný výklad velesporné otázky pokládati sluší.

III. (»Časopis pro vlastenecký jazykozpyt«, roč. XII., č. 8.)

Ph. dr. Vlastimil Jazykadar:

K problému automobilovému

Československá filologická veřejnost byla v poslední době nemálo vzrušena sporem prof. Rozbírala s prof. Hnidopichem o původu slova »automobil«. Mám-li vyjádřiti své stanovisko k oběma theoriím, musím přímo říci, že obě pokládám za úplné nesprávné a pochybené. Oba páni profesoři nedovedli se totiž dosud vymaniti z osidel německé pseudokultury a hledají vznik sporného výrazu všude jinde než tam, kde je skutečný pramen všeho moderního názvosloví: ve Slovanstvu a jeho bratrské Francii. I laikovi je na první pohled jasno, že slovo »automobil«, skládá se ze tří částí: z francouzského »aout« – srpen, »homme« – člověk a koncovky »obil«, která není než zkráceninou ryze české, ryze slovanské »kobyly«. Znamená tedy »automobil« vlastně »srpnový člověk-kobyla«, ke kterémužto překladu nás vedou ostatně i důvody věcné: První automobil objevil se v pařížských ulicích, jak nepochybně prokázáno, právě v srpnu, A co se týče slov »člověk-kobyla«, – můžeme si mysliti vhodnější označení pro přístroj, který plně nahrazuje funkce dosud zastávané koněm, jenž však nad tohoto vyniká svými schopnostmi takovou měrou, že se blíži téměř samému člověku?! Z tohoto jediné možného výkladu je patrno, jak hluboké kořeny zapustilo již v minulosti přátelství česko-francouzské, jehož nerozbornost je nejpevněji utvrzena vzájemným pronikáním obou národních kultur. A může býti pro toto pronikání, pro tuto kulturní souvislost jasnějšího příkladu než právě uvedený? Předkládáme československé veřejnosti na uváženou v naději, že se nám podařilo získati nový argument proti nesvědomitým štváčům, snažícím se nahraditi jediné možný, frankofilský směr naší zahraniční politiky pochybnou germánsko – bolševickou orientací.

IV. (Zvláštní vydání všech pražských večerníků.)

Tragická událost.

V Praze, 31. února. (ČTK.) Včera o 11. hod. dopol. na Václavském náměstí uvedl se nevysvětlitelným dosud způsobem za nepřítomnosti řidičovy automobil č. A 5894 sám od sebe do pohybu a rozejel se plnou rychlostí do středu jízdní dráhy, kde právě stáli zabráni v živý rozhovor, slovutní naši učenci, univ. prof. Josef Rozbíral, prof. dr. Vácslav Hnidopich a Ph. dr. Vlastimil Jazykadar. Stroj vjel do skupiny vědců s takovou vehemencí, že, než bylo možno ohrožené varovati, ležely na dlažbě tři k nepoznání zohavené mrtvoly… Ale nedosti na tom: řídítka automobilu se z důvodu rovněž dosud nevysvětleného stočila tak, že vražedné vozidlo, opisujíc uprostřed náměstí malé kruhy, vždy znovu přejíždělo tělesné pozůstatky nešťastných obětí, až nezbylo z nich než několik cárů zkrvaveného masa. Pak teprve podařilo se na rychlo přivolaným hasičům rozzuřený přístroj zastaviti. Tolik úřední zpráva. Tragickým shlukem dosud nedosti jasných okolností oloupil tedy osud naši vědu opět o… (následují tři nekrology, dlouhé právě tak, aby vyplnily všechny sloupce zvláštního vydání od úřední zprávy až k několika na rychlo objednaným inserátům).

0 notes