#Domy na prodej | Explore Tumblr posts and blogs

houseforsalecroatia · 1 year ago

Text

Apartment For Sale Croatia - Buying a Property in Croatia

Apartment for sale Croatia is a lucrative investment for those looking to relocate, renovate and then rent out or resell. There are many different types of properties available, ranging from modern villas with sea views to old Istrian stone houses that offer that special Mediterranean flavor and unique charm. Regardless of what type of property you are looking for, there are always great deals to be found on the real estate market, especially in the secondary market. Check their site to know more details apartmán na prodej chorvatsko.

Buying an apartment in Croatia is not a difficult process for anyone who knows what they are doing. Firstly, it is important to do some research before making any decisions. This can help you avoid buying a property that is subject to a lot of restrictions or has been in the family for generations and may be a burden to your descendants. Another thing to consider is whether or not the property you are interested in purchasing is zoned for residential use. If it is not, then you will need to obtain a permit to purchase the land.

The real estate market in Croatia is on the rise even though the global economic crisis has impacted the country negatively. This is due to the fact that the tourism industry in the country is still very strong. This means that there are plenty of people who are willing to buy a property and invest in it. In addition to the fact that there is a great demand for apartments, there are also many other types of properties that are becoming increasingly popular.

In particular, there is a growing demand for buildings that are suitable for office or retail purposes. This is because there is a large number of businessmen who are looking to open offices in the area. In addition to this, there are many people who are looking for luxury apartments in the city of Dubrovnik.

As a result, the prices of these properties are rising significantly. The good news is that these prices are still lower than the average price for a similar property in other countries, such as Italy or France. Another type of property that has become very popular is the renovation of old Istrian or Dalmatian houses. These houses have a unique charm and a certain cosy atmosphere that attracts buyers.

As a rule, European citizens can purchase real estate in Croatia without a permit. Non EU citizens can also purchase property in Croatia if they meet the following conditions: a reciprocity agreement with the Republic of Croatia and the approval of the Ministry of Justice. In addition, they must pay 3 % of the tax office’s estimate of the property that they are purchasing. However, this is only paid once. The remaining 99% is tax-deductible. This makes investing in Croatian real estate a very attractive proposition for foreign investors. This is particularly true if they want to get a permanent residence permit or citizenship in the future.

#dům na prodej chorvatsko #levné domy chorvatsko #levné apartmány chorvatsko #Nemovitosti chorvatsko

1 note · View note

odfranty · 1 year ago

Text

Kanada 06/2023, Den 10, 15.6.2023, Canmore

aneb Dvě jezera jsou lepší než jedno jezero

Přestává pršet, ale déšť s sebou přinesl zimu. Ochladil prohřáté silnice a na okolním horám přidal bílý plášť. Je to najednou úplně jiné místo. A snad ještě kouzelnější.

Dopoledne jsme strávili procházkou kolem řeky Bow přímo v Canmore. Prošli jsme si hezký okruh a podívali se na místa, kde se natáčel seriál The Last of Us, který jsme nedávno sledovali. Kdo by to čekal?

Vedle čisté řeky jsme obdivovali i místní chaty a domy, které se pyšní nejen blízkostí k vodě, ale i výhledem na hory. Většinou doplněné grilem a vířivkou na verandě se zdají být dokonalou základnou pro zimu i léto.

Cestou zpět jsme navštívili ještě farmářské trhy, které tu jsou v sezóně každý čtvrtek. Popcorn s javorovým sirupem, bizoní klobásy a další kanadské dobroty. Něco jsme ochutnali hned, něco si vzali na cesty. A ještě našli krásný, ručně vyráběný prstýnek na památku. Příjemná nečekaná zastávka.

Po obědě doma byl nejvyšší čas vyrazit na hlavní výlet dne - ledovcová jezera Moraine a Louise. Přístup autům je omezený, takže jsme dojeli na sběrné parkoviště, odkud nás autobus dovezl přímo k prvnímu jezeru Lake Moraine.

I když bylo zataženo, neuvěřitelná modrá barva jezera prosvítala okamžitě mezi stromy. Prošli jsme si stezku až na druhou stranu, kde má jezero hlavní přítok z hor. Cestou nám ale pod nohama tekly také prameny z čerstvě napadaného sněhu na okolních vrcholcích i celoročních ledovců pod ním.

Bylo znát, odkud jezero svojí vodu bere. Byla tady fakt zima! Navrstvili jsme všechno, co jsme měli a přidali do kroku. Pohled ze všech stran byl stejně ohromující a my se už brzy ocitli v řadě na autobus, který nás přesunul na Lake Louise.

Už bylo skoro šest hodin, proto jsme se u druhého jezera už zdrželi jen na začátku, abychom nasáli jeho atmosféru, a po chvíli vyrazili posledním autobusem zpět k autu. Tím nám to trvalo hodinku domů s krátkou zastávkou pro kávu a svačinu v kanadském řetězci Tim Horton's a americkém Wendy's.

Popravdě nám občerstvení trvalo déle, než jsme plánovali - z jednoho občerstvení nás poslali do druhého ("Chcete opravdu naše kafe? Vedle ho mají lepší.") a z druhého do prvního ("My hamburgery nemáme, to musíte vedle."). A to co jsme chtěli bylo nakonec v dětském menu - úplně obyčejný hamburger. Ale sehnali jsme!

Doma jsme se ani nezuli a vyrazili do centra na večeři. Čtvrtky jsou totiž ve znamení hamburgerů i v místní restauraci Fergus & Bix - jsou v akci za 13 dolarů. Bohužel děti sem po druhé odpoledne nesmí (kvůli různým druhům kanadských licencí na prodej alkoholu). Takže jsme se rozdělili - my zůstali na akční burgery, holky si vzali svůj s sebou. A nakonec jsme se sešli všichni doma.

Máme tak za sebou další nabitý den a těšíme se na zítřejší menší výlet, tentokrát na jihovýchod.

0 notes

davidwattsonblrq-blog · 8 years ago

Video

tumblr

Nejlepšì poskytovatelékonstrukcì dom? na klì?

Vyberte si z globálně certifikovaných a ověřených technologiì pro stavbu domu na klìč. Naše webovéstránky nabìzejì unikátnì a efektivnì ekonomickéstavby.

http://www.domy-drevostavby-na-klic.cz/technologie-ekonomicke-stavby/

#Domy na prodej #Rodinnédomy #Dřevostavby na klìč

0 notes

visualization3d · 3 years ago

Video

vimeo

EFEKTIVNÍ VYUŽITÍ POZEMKŮ from Visualization 3D on Vimeo.

Navržení využití a rozdělení pozemku/ů vč. napojení na stávající komunikace (studie využitelnosti / zastavitelnosti).

Architektonická studie jednotlivých domů (typů) dle možností území a platného územního plánu a regulativ .. lze kombinovat i s konkrétními typovými domy dodavatele staveb.

Fotorealistická vizualizace celkové lokality pro jasnou představu území a zasazení projektu do okolí.

Ideální nástroj (podklady) pro prodej pozemků ale i pro jednání na úřadech.

#3d #vizualizace #projekt #pozemky #lokalita #vystavba #rozdeleni #prodej #reality #makler #investor #studie #design #domy #exterier #atmosfera #emoce ------------------------------------------------

EFFECTIVE LAND USE Design of use and division of land / s incl. connection to existing communication (usability / buildability studies).

Architectural study of individual houses (types) according to the possibilities of the territory and the valid zoning plan and regulations .. can also be combined with specific type houses of construction suppliers.

Photorealistic visualization of the overall locality for a clear idea of the area and placement of the project in the surroundings.

An ideal tool (documents) for the sale of land but also for negotiations at offices.

# 3d #visualization #project #land #location #construction #distribution #sale #reality #makler #investor #study #design #homes #exterior #atmosphere #emotions

0 notes

zahradnidomek · 4 years ago

Text

Jak získat nejlepší zahradní kůlny ze dřeva

Dekorativní dřevěné domky na zahradě skutečně zvyšují vizuální atraktivitu exteriéru obytného prostoru. Tyto domy však lze použít více funkčně než jen jako krásné rozšíření obytného prostoru. A proto je třeba, aby takové dřevěné zahradní domky byly vybaveny příslušnými věcmi a měly by být postaveny podle toho konkrétního účelu.

Dřevěné domy na zahradě lze nejlépe využít jako exkluzivní prostor pro uložení zdánlivě nadbytečných věcí a spotřebičů potřebných pro zahradnické práce. Pokud však používáte zahradní kůlny jako svou relaxační místnost nebo jako domácí místo pro pořádání malých, neformálních večírků, musíte dům vybavit vhodným skladovacím boxem. Stavba kompletního dřevěného domu s kůlnou se vám nyní může zdát docela problematická a časově náročná. Abyste svou práci zvládli rychle a co nejjednodušším způsobem, musíte si pořídit montovaný dřevěný dům a k němu připojenou kůlnu. Zde uvádíme některé zásadní faktory takových dřevěných domů připravených k instalaci:

Snadné a rychlé

Prefabrikované dřevěné domy byly uvedeny na trh s cílem poskytnout uživatelům při stavbě dřevěných domů pohodlí a pohodlí. Součásti těchto domů jsou pečlivě opracovány v továrnách, aby si zákazníci mohli tyto díly snadno sestavit sami. U dvou dospělých lidí bude práce trvat sotva pár dní. Spolu s produkty jsou pro pohodlí uživatelů poskytovány informativní uživatelské příručky.

Rozmanitost ve velikosti a tvaru

V České republice se tyto montované dřevěné domy staly nesmírně populárními a více než několik lidí se nyní rozhoduje pro tyto domy, spíše než pro ty, které byly postaveny ručně. Společnosti, které získaly potlesk kupujících za výrobu a prodej těchto montovaných dřevěných domů, mají rozsáhlou sbírku těchto montovaných dřevěných domů. Od těchto společností si můžete koupit dokonalý dřevěný zahradní kůlny, který bude vhodný pro vaši zahradu a bude vyhovovat vaší volbě i rozpočtu.

Dostupné ceny

Všechny produkty prodávané těmito významnými společnostmi jsou za rozumnou cenu. Pokud jste ochotni koupit zahradní kůlny za nejvýhodnější cenu, musíte navštívit online obchody těchto společností. Dostanete příležitost využít filtry cenového rozpětí pro nákup produktů podle vašeho rozpočtu. Za přiměřené poplatky nabízejí tyto společnosti také profesionální instalační služby pro ty, kteří o něj požádali v době nákupu.

Více podrobností naleznete na oficiálních webových stránkách těchto společností. Tyto stránky můžete zobrazit a zobrazit a získat tak více důležitých informací.

#zahradní kůlny

0 notes

roataneu-blog · 5 years ago

Link

WWW.ROATAN.EU > NOVINKY > PŘÍSPĚVKY > Nemovitosti, pozemky a domy na prodej Roatán > Dům v Karibiku za polovinu ceny bytu v ČR?...

Tags: #NemovitostiRoatan, #Roatán, #OstrovRoatan, #DomyNaProdejRoatan, #DumNaProdejRoatan, #NemovitostiNaProdejRoatan, #PozemekNaProdejRoatan, #PozemkyNaProdejRoatan, #WyspaRoatan, #NieruchomościRoatan, #DomNaSprzedażRoatan, #DomyNaSprzedażRoatan, #DziałkiNaSprzedażRoatan, #GruntNaSprzedażRoatan, #NieruchomościNaSprzedażRoatan

#nemovitostiroatan #dumnaprodejroatan #roatan

0 notes

jiristeinbach · 5 years ago

Photo

Firma zámečnictví Steinbach je rodinná firma, která je na trhu více jak 15 let. 🔑🔑🔑 Neustále se rozrůstáme a působíme po celé Praze a okolí. Zabýváme se prodejem, servisem a poradenstvím. Nabízíme profesionální řešení v oblasti zabezpečení Vašeho majetku. 🔑🔑🔑 Pomůžeme Vám vybrat nejlepší produkt, který je na míru Vašich požadavkům. Zabezpečujeme domy, byty, sklepy, prodejny, stavby, atd. 🔑🔑🔑 Nabízíme prodej a montáž kování, zadlabacích zámků, závory, řetězy, petlice, dveřní zavírače. Zabezpečení bytů a domů je pro nás koníček a pro Vás řešení ke klidnému spánku. 🔑🔑🔑 Jsme schopni vyřešit i problém generálních systému a čipových systému. . Jsme k dispozici i non-stop v případě ztráty klíčů, zabouchnutých dveří a zalomených klíčů. 🚪🚪🚪🔑🔑🔑 Těšíme se na Vaši návštěvu na adrese provozovny - Sluneční náměstí 2567, Praha 5, kousek od stanice metra Hůrka nebo můžeme zodpovědět jakoukoliv otázku na tel. ☎ 777 720 362 #zamecnictvisteinbach #praha13 #praha5 #praha https://www.instagram.com/p/B7Rap6EH-Nt/?igshid=1oouveqbq9xhh

#zamecnictvisteinbach #praha13 #praha5 #praha

0 notes

goodhoko · 7 years ago

Text

Rumunsko na Koloběžkách

Zase jsme se jednou potkali s Kubou a Michalem, abychom vymysleli další epickou trasu, kterou během několika dní zdoláme na koloběžkách. Koukli jsme na naši loňskou expedici z Košic do Prahy a bylo jasno: navážeme a budeme pokračovat v cestě kolem světa. Koupili jsme si lístek na vlak z Košic do Prahy, udělali na mapě kružnici o poloměru 800 km a bylo jasno. Pojedeme z Bukurešti.

Fahrplan:

úterý 2:30 :: bus :: Praha -> Berlín

úterý 7:30 :: letadlo :: Berlín -> Bukurešť

úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota :: koloběžka :: Bukurešť -> Košice

neděle 5:20 :: vlak :: Košice -> Praha

neděle 13:00 :: Oběd ve Fridě

Logistika

~ možná skončíme hned na Hlaváku

Scházíme se na Hlaváku, každý s v velkou krabicí na koloběžku. Spořádáme řízky od Michalovy Káji, lahváče od mojí Bety a čekáme na zpožděný autobus.

Hned z kraje naše výprava málem ztroskotá na nepříčetném autobusákovi, který odmítá považovat naše krabice za zavazadla. Zachraňuje nás Kubovo naléhavé “Please!�� a 700 do autobusákovy kapsy.

Dobrý, Berlín, Schönefeld, ve vzduchu voní ráno a kerosin. Na letišti našim krabicím překvapivě nevěnují pozornost a tak se rychle boardujem na palubu. Bez okolků zabírám okýnko. Miluju lítání.

Hladké dosednutí na letišti Henri Coanda. Stavíme koloběžky. S Michalem stepujeme připraveni a Kuba pořád řeší, že si do krabice vzal prostě víc věcí, než se mu teď vejde do batohu a na koloběžku. Něco odhazuje do koše, zbytek váže spletí izolepy a gumicuků na koloběžku.

Jedem

~ Proti větru pod hory

//DEN PRVNÍ :: 103.7 km :: https://www.strava.com/activities/1181140719

Úterý 12:00. Vykopáváme z letiště. V plánu je dojet do Pitesti, to je asi 140 km cesty a na úpatí hor, které překročíme další den. Ale nepředbíhejme. Nejdřív se po různých dálnicích motáme co nejrychleji pryč od města. Kuba chytá první a jediný defekt. Asi po hodině a půl jsme z nejhoršího venku a můžeme si začít užívat Rumunský venkov. (A to jakože) opravdový Venkov.

Nemůžeme se shodnout, jestli je to rurální nebo rustikální, každopádně převažují statky nad domy, koňské povozy nad traktory a před každými vraty jsou hozené brambory, melouny, cibule, dýně a další plody místních zemědělců na prodej. Nakonec neodoláme a zastavíme u jednoho prodejce melounů, který nabízí i lavičku ve stínu. Porcuje nám velký meloun. Peníze nechce, chce vědět, jestli jsme Němci. Z Čechů má podle všeho taky radost. Anglicky nám ale nic neřekne.

Bojujeme s větrem na silnici první třídy jejíž povrch je ale spíš štěrk. Každé auto i kamion znamená několik zásahů kamínky do obličeje a prach v očích. Protivítr a nekonečné roviny se snažíme porazit střídáním na čele. Kubovi to ale moc nechutná a musí to zalomit na šlofíka v pangejtu u sámošky.

//Poučka do Rumunska #1: Jídlo seženete všude, i v té nejmenší vísce je malý obchod se slušnou zásobou jídla a samozřejmě chlastu. Rumuni totiž očividně jedou Polský picí model: Nemají hospody, ale vysedávají s lahváčem před sámoškou.

Každému komu jsem říkal, že pojedu do Rumunska, mě varoval před medvědy a psy. A menší smečka psů nás jednou za čas opravdu prožene. Pes co štěká, naštěstí nekouše, takže lýtka máme celá.

Na večer se vítr uklidňuje, štěrk střídá hladký asfalt a únavu dobrá nálada. Jako bychom projížděli nekonečnou vesnicí – už 30 km jsou podél silnice neustále baráky, ale nikde žádné centrum. Jak zapadá slunce, před stavení vychází lidé, posedávají na lavičkách a očividně si užívají klid po náročném dni. Všude panuje pohoda. Michal sbírá štěstí, když na silnici najde ležet 200 lei.

Kolem 10. hodiny večerní dojíždíme do Pitesti. Město velikosti Plzně. Místní nám lámanou angličtinou doporučují luxusní restauraci, kde si dáváme večeři o 4 chodech a pár piv. Stojí nás to každého asi 250 korun.

//Poučka do Rumunska #2: V Rumunsku je levno a většinou není problém zaplatit kartou. Občas si možná budete připadat jako Němci v Česku.

Zatímco projíždíme městem směr periferie s vidinou romantického místa na spaní, nás dvakrát řádně proženou divocí psi. Měníme priority a hledáme hlavně něco, kde nás nic nepokouše. Nakonec objevíme postel z betonu – na hrázi obrovské přehrady. Dobrou noc.

Hory

~ z krajiny psů do krajiny medvědů

//DEN DRUHÝ :: 171.2 km :: https://www.strava.com/activities/1182678958

Hráz, na které se probudíme, je postavena prakticky na rovině, takže není vklíněná do údolí ale spíná vodu ze třech stran a táhne se kilometry proti “proudu”.

V dálce už vykukují vrcholy hor, které musíme zdolat. Silnice se pomalu začíná kroutit a zvedat. Rutinně kopeme dál, občas dáme svačinu. Míjíme Drákulův zámek a skrz tunely a serpentiny postupně nabíráme metry.

Po zhruba 800 výškových metrech projíždíme krátkým tunelem a ocitáme se na 160 metrů vysoké betonové přehradě zasazené do příkrých kopců. Takový rumunský Hoover dam.

Dalších 30 km vede silnice těsně podél fraktálně se kroutícího břehu. Cestou potkáváme několik pastýřů s jejich stády, které před zimou svádí dolů z hor. Neskutečně mě deptá fakt, že jedeme takovou dálku ale jen podél vody, takže nenastoupáme ani metr.

Konečně opouštíme hladinu nádrže a vydáváme se dál do hor. Kuba se dožaduje velkého jídla a tak stavíme v horské chatě. (Mimochodem noc tam stojí od 29 lei. To je asi 180 korun.)

//Poučka do Rumunska #3: Když dezert, tak papanasi. Jedna porce pro dva lidi akorát.

Přichází poslední úsek stoupání. Zbývá asi 1100 výškových metrů po cestě, která se kroutí mezi pastvinami a skalami. U cesty babičky prodávají klobásy, sýry, rajčata, neváháme a nakupujeme.

Posledních 300 metrů vede tunelem, který nás protáhne pod hřebenem. Máme to, Transfagaras. Já a Michal, celý promrzlí, rychle skáčeme do jezera. Navlékáme na sebe všechno oblečení co máme, ponožky jako rukavice, zaleháme na řidítka a řítíme se dolů.

Závodíme se stmíváním, nakonec ale světla stejně musíme vzít. Ve sjezdu ošmikáme jedno auto. Kubu, který nás minul, když jsme se otužovali, doháníme po 30 kilometrech sjezdu, v další luxusní restauraci.

Mezi rodinami na slavnostních večeřích rozkládáme naše hokynářství a objednáváme polévky, čaje, piva, jídla a samozřejmě papanasi. Máme najeto asi 160 km, musíme pokračovat.

Vydáváme se na malé okresky a krájíme si pole čelovkami. Občas projedeme spící vesnicí, nikde nikdo, jen za každými vraty štěká pes. Když jsme zrovna v kopečcích, kde široko daleko není žádná vesnice, skrz pole se k nám začne blížit smečka psů. Štěkají už z dálky a řítí se přímo na nás. Naštěstí nemám čelovku, takže na rozdíl od kluků nevidím ty zuřivé páry oči, které se na nás ženou. Stačí mi jen ty zvuky, abych měl pěkně nahnáno. Jsou blíž a blíž. Už jsou skoro u nás, když se z protisměru vyřítí černé Audi. Mine nás a prudce zabrzdí přímo u psů. Chvílí tam stojí a my zběsile pokračujeme do zdánlivého bezpečí. Zachránil nás Anděl.

U další vesnice zastavujeme a steleme si na velkém dřevěném stole pod polorozpadlým altánem u cesty. Usínáme za zvuku děsivě skřípající vlajky o pár metrů vedle.

V noci mě vzbudí štěkání. Slyším odhadem 10 psů. Jak na trní naslouchám, jestli se štěkot blíží, po pár minutách dospěji k názoru že ne, s námahou usínám.

Krize

~ třetí den je vždy zkouška

//DEN TŘETÍ :: 182.3 km :: https://www.strava.com/activities/1184165343

Nějakým zázrakem stojíme v 8 hodin ráno na nohou a dupeme. Kroutíme se kopcovitou krajinou a máme radost, že to pěkně ubíhá.

Kolem 10. zavítáme na živé náměstí do restaurace, kde kvůli číšníkovi, kterého čas rozhodně netlačí, zkysneme 2 hodiny. Do odpoledne se tak odrážíme celí vzteklí. Postupně se prokousáváme travnatými kopečky, a míjíme cikánské vesnice nebo spíš ghetta.

Pak volíme zkratku přes hliněné cesty a ovčí pastviny. Jednou kvůli psům radši popadáme klacky, naštěstí pak ze stínu houkne pastevec a psi nás nechají být.

Je před námi asi nejlepší úsek celé trasy. Svítí slunce, je asi 30 stupňů, do dálky se táhne krajina žlutých travin na kopcích, ze kterých občas vykukují skály. Široko daleko není nic, jen hliněná cesta kroutící se naším směrem.

Zpět na silnici se dostáváme na konci asi dvaceti kilometrového slepého úseku, takže si užíváme absolutní pohodu bez aut. Michal bere jednu župu ve výběhu (Asfalt nahradil hluboký štěrk a tak musíme koloběžky chvíli tlačit.)

V půl osmé večer dáváme piknik u špinavé řeky. Máme najeto asi 120 km. Jsem nasraný. Hrozně se flákáme. Průměrnou rychlost pohybu máme stejnou jako minulý rok na Slovensku, takže to musí být tím, že častěji a déle posedáváme.

Nálada není dobrá. Čeká nás dvacet dalších kilometrů po silnici, která je značená, něco jako silnice 1. třídy, ale jezdí se po ní spíš jako na dálnici s tím rozdílem, že neexistuje krajnice. Kluci si v tomhle blázinci dají souboj ve sjezdu o župu. Chvíli už si myslím, že zbytek výletu pojedu sám. Kamion je naštěstí míjí, a tak můžeme pokračovat do stmívání.

Míjí nás jeden náklaďák za druhým. Většinou nás moc neřeší a prostě projedou, jako bychom tam nebyli. Někteří vytroubí krátkou melodii na pozdrav a někteří zpomalí a vytroubí nás takovým způsobem, že musíme na chvíli zastavit a navzájem se podpořit, že musíme pokračovat. Trochu nás vyděsí, když pak už v úplné tmě předjíždíme dědu na dámském kole, který nemá ani světla, ani odrazky.

Konečně jsme v Turď��. Bývalé důlní město v žalostném stavu. Po těžení však zůstal velkolepý podzemní solný důl Salina Turda, který za prvé láká davy turistů (právem, najděte si fotky) a za druhé zajišťuje městu evropské dotace. A tak potkáváme bizarnosti typu elektronické tabule odjezdů na prakticky zbořené autobusové zastávce.

Plán byl dnes dojet do Cluj-Napoca (fotbalistům známá jako Kluž), to znamená dalších 30 kilometrů po silnici smrti, nebo 45 objížďkou. Nakonec nacházíme kompromis, a na prvních šest kilometrů se vydáváme po silnici smrti.

Hned na okraji Turdy míjíme dvě totálně a čerstvě rozsekaná auta. S přivřenýma očima, rozsvěcíme každé světlo co máme a šlapeme, co to jde. Za chvíli jsme na odbočce a můžeme do tmy a klidu.

Pomalu stoupáme a nikde nejsou žádní psi, jen spoustu cikád a hvězdy na nebi. Zlá nálada je pryč. Vracím se zpět do teď a tady a užívám si to. Netrvá to dlouho, přehoupneme se přes horizont a pod námi všude svítí světýlka Kluže. Zaleháme a zcela sami na novém asfaltu si s čelovkami razíme cestu zatáčkami. Miluju to.

Asi 2 km před Kluží nacházíme zahrádku před jednou ze sámošek. Deštníky, lavice, posekaná tráva. Ideální útočiště. Netrvá to ani 10 minut a spíme.

Doom

~ celé se to bortí

//DEN ČTVRTÝ :: 92 km :: https://www.strava.com/activities/1185350506

Hned z rána sjíždíme do Kluže a jsme trochu opařeni civilizací. Po třech dnech pastevců a babiček s nůšemi potkáváme na ulici pěknou holku. Snídáme croissanty a espresso. Jiný svět, fakt. Z Kluže stoupáme na náhorní plošinu k malému jezeru a pak se zase kroutíme údolím.

S Michalem vedeme vášnivé diskuze o molekulární biologii a teorii vypočitatelnosti a zapomínáme Kubu někde za námi. Zastavíme ve vesnici, kde je jediným zdrojem vody studna s rumpálem. Místní děda nám vytáhne kýbl skvělé studené vody. Po pár dalších kilometrech stavíme na další jídlo. Zatímco si s Michalem dáváme banány a tyčinky před obchodem, Kuba si už objednává několik chodů v hospodě.

Pak se ale věci začnou rychle ubírat špatným směrem. Je mi zle. Jen doufám, že se to brzo zlepší. Pobalíme a jedem. Trápím se vzadu. Přemáhám se. Nevnímám nic, jen zadní Kubovo kolečko, které je přede mnou. Pak přichází župa, kluci sprintují a já se jen sesouvám ke krajnici.

Po chvíli se vrátí za mnou a ukládají mě na karimatku do trávy. Nedokážu přesně říct, co mi je, ale chce se mi zvracet, jsem slabý a při každém pohybu mam pocit, že umřu. Po pár minutách úkoluji kluky, ať mi zavolají sanitku. A tak o chvíli později sedím na prahu sanitky, dostávám injekci a zvracím na zem.

Následuje odvoz do lokální ambulance v Jibou. Bohužel nikdo neumí anglicky. Tlak, krev, teplota, všechno v normě. Dostávám lůžko a infuzi glukózy. Párkrát se vzbudím a buď se pozvracím, nebo poseru. Každopádně je mi zle. Kluky, kteří si mezitím došli na jídlo (kde se Michal taky poblil), vrátný ubytovává v kotelně (společně s krysami). Přečkáme noc a pak se rozhodneme, co dál.

Mašina kaput

~ vlak místo koloběžky

Máme asi 24 hodin na to, dostat se z Rumunského venkova do Košic. Volíme cestu vlakem. Čeká nás asi 8 přestupů.

Rumunské lokálky jsou kouzelné. Rozpadlé vlaky, rozbitá okna, kabely visící ze stropu. Jedeme s otevřenými dveřmi. Úroveň Rumunských drah korunuje průvodčí, který nám před hranicemi s Maďarskem hlasitým “Mašina kaput!” oznamuje, že jsme dojeli. Naštěstí to netrvá dlouho a z Maďarska si pro nás přijede nová lokomotiva.

Drkotáme se dál Maďarskem přes Debrecen a Miskolc do Košic. Je po půlnoci a zbývá jen počkat na náš vlak s odjezdem v 5 ráno. Na nádraží si ještě stihneme udělat Košické kamarády, které ale bohužel vyhodí z našeho LeoExpressu protože kradou lahve s vodou. Pak už se jen necháváme uspat lehkým drncáním.

Domov

~ konečně

Vyčerpaní a ospalí, vysazeni na Hlavním nádraží, skládáme kolobky a rozjíždíme se domů. S Rumunskem máme ještě nevyřízené účty. Musíme se tam vrátit a dojet zbylých 250 kilometrů z Jibou do Košic, abychom zalepili mezeru v naší cestě kolem světa.

#koloběh #koloběžky #rumunsko #trip #bikepacking

1 note · View note

emarketercz · 5 years ago

Text

Jak definovat optimální marketingový rozpočet?

Klasická “S křivka” marketingové výdaje vs. prodeje, na kterou věří většina marketérů, se v praxi jen velmi těžko ověřuje a já se osobně ještě nepotkal s nikým, kdo by byl schopen její platnost otestovat, resp. najít jeho vlastní bod zvratu. Do rovnice prostě vstupuje příliš mnoho proměnných. Já si korelaci mediálních výdajů a prodejů ověřil už několikrát, ale nikdy jsem se nedostal k tomu magickému bodu, kdy bych už jen házel perly sviním. Na to mi rozpočet nikdy nestačil :-)

Přesto je obava neutrácet zbytečně moc za marketing hluboce zakořeněná v každém CFO a okřídlené nesmyslné rčení o polovině výdajů na reklamu vyhazovaných oknem, připisované nejčastěji Johnu Wanamakerovi, je stále populární. Jak tedy určit optimální úroveň mediálních investic pro udržení pozice na trhu? A o kolik víc musíte investovat, když chcete zvýšit svůj tržní podíl?

Pravdou je, že každá mediálně dlouhodobě aktivní značka přežije krátkodobé snižování marketingových výdajů bez větší újmy díky setrvačnosti trhu. Čím silnější značka, tím větší carryover efekt a tedy větší “prostor pro úspory”.

To je samozřejmě velmi lákavé a firmy v rámci krátkodobého zvýšení profitability často snižují mediální výdaje na úkor dlouhodobého budování a podpory značky. Je to ale správně? Nedáváte tím prostor k útoku konkurence?

A co když se chcete naopak posunout o úroveň výš a zaútočit na leadera vašeho trhu? O kolík víc musíte investovat?

Korelace SoV a SoM

Odpověď přináší studie marketingové legendy, profesora Johna Philipa Jonese, která dává do korelace Share of Voice (SoV) a tržní podíl (SoM – Share of Market). O tom, že je třeba se při plánování dívat na SoV, tedy jaký je Váš „podíl na hlase“ (tj. jak moc jste ve své kategorii slyšet/vidět oproti konkurenci), doufám nikoho přesvědčovat nemusím. I když mě stále překvapuje, jak málo se v marketingových odděleních s tímhle klíčovým indikátorem pracuje. Profesor Jones ve své studii ukazuje, že SoV a SoM jsou v přímé souvislosti a většina značek se přirozeně pohybuje na úrovni, kdy jejich SoV odpovídá tržní pozici. Jones tento vyvážený stav nazývá “Equilibrium”. Značka, jejichž SoV je pod tímto equilibriem, tedy má menší SoV než by odpovídalo jejímu tržnímu postavení, je podinvestovaná a říká si o útok na svou tržní pozici. Naopak značka, která má vyšší SoV než SoM, je přeinvestovaná a má tak potenciál svou tržní pozici zvyšovat. Rozdíl SoV nad stavem equilibria se nazývá „Excess Sheare of Voice“ (eSOV).

Předtím, než zajásáte a začnete lít peníze do médií, je potřeba říct ještě jednu věc. eSOV funguje jako hnací síla růstu tržního podílu v závislosti na tom, jaký SoV má konkurence a zejména dominantní hráči na trhu. Pokud se tržní leadeři Vaší kategorie drží blízko stavu equilibria, tak Vás růst přijde hodně draho, protože eSOV na jejich překřičení bude potřeba značné. Pokud jsou ale dominantní hráči podinvestovaní, máte příležitost zaútočit. Když zůstanu u analogie s hlasem, tak když křičíte hodně a konkurent křičí hodně, posluchači uslyší vás oba. Pokud ale začnete křičet v momentě, kdy je Váš konkurent tišší, posluchači uslyší hlavně Vás.

Výjimkou jsou niche hráči okupující svůj vlastní unikátní subsegment. Ti by se měli soustředit na efektivitu zásahu své cílovky a nepoměřovat se mediálně s “velkými kluky”. To by je stálo příliš mnoho a kýžený výsledek by se stejně nedostavil, i kdyby svůj eSOV navýšili několikanásobně.

Platí to všude?

Studie byla převážně na FMCG kategorie, i když jsem ji viděl úspěšně aplikovanou i na retailery. Ale platí to i na služby? A dají se globální závěry jednoduše aplikovat na český trh?

Služby jsou specifické tím, že nejde o časté opakované nákupy a tak efekt se projeví většinou za delší období, než nejčastěji uváděných 18 měsíců (na spolehlivě prokazatelnou korelaci je třeba si počkat dokonce 3 roky). V Čechách navíc v hodně odvětvích značky nezačínaly od nuly, ale dominantní postavení mají často inkumbenti, kteří vznikli jako pohrobci státních institucí a značnou část svého portfolia “dostali”, místo aby si ho vybojovali na trhu.

Pojďme se tedy podívat na rok 2018 a tři kategorie služeb, pařící k největším zadavatelům reklamy u nás: telco, banky a dodavatele energií:

Telco (domácnosti)

Tržní podíly hlavních telekomunikačních hráčů jsou dlouhodobě stabilní. Je to klasická ukázka trhu, kde je málo velkých hráčů, kteří ale i tak do marketingu poměrně dost investují a vytváří tak bariéru vstupu pro nové menší hráče. I když dva ze tří dominantních hráčů jsou mírně podinvestovaní, tak dosáhnout tržního efektu eSOV by pro menšího hráče znamenalo několikanásobně vyšší investice.

Banky (domácnosti)

Bankovnictví je oblast, kde je daleko více hráčů a kde inkumbenti pomalu ztrácí tržní podíly na úkor menších konkurentů. Největší bankoví domy poměrně významně podinvestovávají a nechávají tak prostor novým hráčům. Dvě nejmenované rychle rostoucí nové banky ukazují, že i relativně malé eSOV už má dopad na růst tržního podílu a potvrzují tím, že se vyplatí křičet víc, když je konkurence tišší.

Dodavatelé energií (domácnosti)

Ještě lépe je to vidět na sektoru energií, kde inkumbenti také ztrácí tržní podíly a získávají menší, agresivnější hráči. Naprostá většina malých hráčů ale neinzeruje a jejich růst je tak značně limitován (jen minimum z nich se dostane alespoň na 1% SoM). Z pohledu SoV je dominantní hráč významně podinvestovaný a nejrychlejší nárůst tržního podílu má relativně nový malý hráč se silným eSOV, který meziročně svojí klientskou bázi zdvojnásobil (a podobný růst je vidět i v roce 2019).

Co z toho vyplývá?

Jak tedy nastavit SoV správně? To záleží na vašem podílu na trhu (SoM) a kolik utrácí Vaše konkurence (SoV konkutence). Zjednodušeně se to dá vyjádřit takhle:

Tak schválně, zkuste si udělat analýzu SoV vs. SoM pro Váš business a dejte mi vědět, jestli to magické “equilibrium” platí i u Vás.

*Poznámka: Tržní podíly jsem složitě dohledával přes výroční zprávy, statistiky regulátorů a tiskové zprávy, takže je berte spíš orientačně. Proto ani neuvádím konkrétní značky, abych svou případnou chybou někoho neuvedl v omyl.

#clanek

0 notes

realityidnescz · 6 years ago

Text

Nenechte si ujít 1. realitní technopárty

Zajímáte se ve svém oboru také o technickou stránku? Pak byste si neměli nechat ujít 1. realitní technopárty, která se uskuteční 23. února 2019 na PVA EXPO v Praze 9 - Letňanech.

Jaká jsou hlavní témata konference?

Radon jako skrytá vada při prodeji nemovitostí

Radon, co by prvek, který je obsažen v půdě, stavebních materiálech vodě a v podstatě v celém prostředí, ve kterém se denně pohybuje celá populace může být v určitém momentě vážným problémem, který může vážně poškodit celý obchodní vztah mezi prodávajícím a kupujícím.

Hygienická norma na to, kdy je radon přípustný pro běžné bydlení v nemovitostech je velmi striktní a pokud dojde k naměřený vyšších hodnot, než co je pro bydlení a podnikání běžné, jde o závažnou vadu nemovitosti na základě které, je možné zneplatnit celou uzavřenou smlouvu mezi prodávajícím a kupujícím.

Tohoto tématu se ujme Marcela Berčíková, vedoucí oddělení radonového programu.

Jak sanovat vady nemovitostí při jejich prodeji či nákupu

Na přítomnost radonu je třeba upozornit vlastníka nemovitosti, aby se před samotným prodejem nemovitosti vypracoval tzv. radonový štítek spolu s protokolem o naměřených hodnotách a případně i doporučení, jak radon na dané nemovitosti sanovat, aby nedocházelo k porušení hygienické normy stanovené vyhláškou. Sanace radonu skýtá mnoho technologických a technických řešení, které je třeba vždy v závislosti na typu stavby posoudit a vyhodnotit kritéria, kterými případně dopad radonové zátěže na nemovitosti lze zmírnit či úplně odstranit.

Na toto téma pohovoří Aleš Froňka ze Státního ústavu radiační ochrany.

Skryté vady působí klientům problémy

Vady na nemovitostech se stávají čím dál tím více častěji diskutovaným tématem, kdy tyto vady způsobují mezi prodávajícím a kupujícím řadu sporných témat, která mohou být i částečně založena jen na pocitech klientů, že pro nákup či prodej nemovitosti předložili své protistraně dostatek relevantních informací, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti být nemusí.

O předmluvních informacích pohovoří Luděk Lošťák ze společnosti Comfort space.

Jak postupovat správně při prodeji nemovitosti

Nejen marketing je důležitým aspektem při prodeji nemovitostí. Řada majitelů nemovitostí se domnívá, že stačí nemovitost dobře nafotit, uklidit a zakrýt věci, které nejsou na fotografiích nutné ukazovat potenciálním kupujícím.

Realitní praxe ale ukazuje, že právě tito majitelé nemovitostí nemají sebemenší pojem o tom, co vše si tímto jednáním do budoucnosti mohou způsobit. Je zde celá řada zákonem daných postupů a požadavků, které vlastník nemovitosti musí při nabídce nemovitosti splnit, a to i vzhledem k celkové posloupnosti svého jednání vůči budoucím klientům.

Jedná se zpracování energetického průkazu, technické zprávy stavu nemovitosti a jejího stáří a opotřebení, předání projektové dokumentace budoucímu vlastníkovi, zajistit veškeré revizní zprávy, informace o radonové zátěži a celou řadu dalších návazných dokumentů, které se stávají v určitý moment pro kupujícího tzv. předsmluvním podáním informací. Kdo tyto informace nemá a nesplní je, vystavuje se potenciálně velikým problémům, pokutám a ztrátě poměrné části finančních prostředků, které prodejem nemovitosti získá.

Téma příprava materiálů pro prodej nemovitosti povede Luděk Lošťák z Comfort space.

Je zvýšená hlučnost v rámci akustiky staveb skrytou vadou?

Akustika staveb, respektive hlučnost je další z veličin, která může významným způsobem potrápit mnoho obyvatel bytů a domů ihned pot�� co se do takové nemovitosti nastěhují. Na akustiku staveb existuje mnoho různých vyhlášek a norem podle kterých se hlučnost posuzuje. Jiné normy jsou pro bytové domy a jiné jsou pro rodinné domy. Avšak tak jako tak se akustika se stává další hodnotou, která při překročení normových hodnot může být spornou záležitostí mezi prodávajícím a kupujícím a lze ji klasifikovat jako skrytou vadu nemovitosti.

Problematika této věci spočívá v tom, jaký typ stavby se v souvislosti s akustikou posuzuje, v jaké době byla stavba realizována jako novostavba či její rekonstrukce a jak tyto věci byly dle příslušných předpisů dodrženy.

Vše o akustice staveb vysvětlí Ariana Lajčíková ze Státního zdravotnického ústavu.

Soudní spory o skryté vady

Skryté vady z hlediska stavebně technických náležitostí se stávají čím dál tím více častějším tématem mezi kupujícími a prodávajícími. Celá tato problematika je založena na NOZ, který poskytuje kupujícímu ochranu v případě zakoupení nemovitosti v tzv. předsmluvní informaci v podobě garance, že po dobu 5 let, se kupující může dovolávat vůči prodávajícímu reklamací a náprav, pakliže prodávající neposkytl kupujícímu veškeré dostupné informace o technickém stavu nemovitosti, které by měl kupující znát ještě dříve, než dojde k podpisu kupní smlouvy.

Logistika a problematika předsmluvních informací je tudíž velice komplikovaným procesem, kde lze kupujícího považovat za hrozbu pro prodávajícího v případě, že prodávající neučiní maximum pro to, aby kupující nemohl na jakékoliv vady poukazovat.

O vadách nemovitosti promluví soudní znalec Martin Jiránek ze stavební fakulty ČVUT.

Prodej pozemků a jejich návaznosti na stavby

Koupit si pozemek je na první pohled věc jednoduchá a mnoho klientů v tomto ohledu nespatřuje žádné potenciální problémy. Praxe však ukazuje, že mnoho informací, které s pozemky pro výstavbu RD spočívají ukazují zcela odlišné zkušenosti vzhledem k informacím, které významným způsobem ovlivňují budoucí výstavbu a investiční náročnost každého stavebního záměru.

O prodeji pozemků pohovoří Jiří Šindelář ze společnosti TINEX.

#konference

0 notes

paskvilnet · 4 years ago

Text

Young Gods, 15.5.2000, Praha, Palác Akropolis

Kvalita. Novátorství. Originalita. Avantgarda. Novináři na jejich adresu nikdy nešetřili superlativy, poslouchají je hardkoráři, počítačoví pošuci, snobové, hudební hledači a některé kusy by zvládli i milovníci kabaretu a šansonu. Zvláštní, pět let o sobě nedali tihle Švýcaři vědět, v Praze hráli už třikrát, přijedou počtvrté a je to zase bomba. Zpěvák Franz Treichler to sice přímo neřekl, ale vsadím se, že má Prahu rád.

SZ: Když porovnáš ty tři předchozí pražské koncerty, připadají ti jako hodně odlišné zkušenosti? FT: Rozhodně. To první bylo trochu zmatené, měli jsme problémy s aparaturou a nazvučením prostoru. Když jsme pak hráli v Emauzích, byla to úplně jiná doba. Praha prožívala novou politickou situaci, atmosféra byla plná naděje. A posledně jsme hráli v Lucerně, což je krásný sál, srovnatelný s londýnskou Astorií. Takže tři různé zážitky. SZ: Od vydání vašeho posledního alba uplynulo několik let. Co se stalo? FT: Poslední album "Only Heaven" vyšlo před pěti lety. Následovalo turné, které trvalo skoro dva roky, a pak jsme dali dohromady takový vedlejší projekt a nazvali ho "Heaven Deconstruction". Šlo o elektronické, čistě instrumentální, ambientní věci, které jsme nechtěli vydávat jako další řadovou desku. Proto byla na albu přelepka "vedlejší projekt Young Gods". Distribuce za moc nestála a dost bych pochyboval, jestli třeba tady u vás bylo k dostání. Následně odešel původní bubeník Uze a my jsme se ocitli v situaci, kdy jsme si říkali: fajn, byl s námi dvanáct let, třeba je to znamení, abychom se teď neukvapovali. Tak jsme si dali skoro rok pauzu a mezitím jsme oslovili Bernarda, s kterým se známe už léta, jestli s námi nechce bubnovat. Koncem roku 97 jsme spolu začali hrát a čekali, co z toho vyleze, protože chceme držet pohromadě jako skutečná kapela a nestavět na účelových vztazích. Zkrátka jsme si trochu orazili, protože těch dvanáct let, kdy jsme vydávali alba a nato hned vyrazili na šňůru, byl docela blázinec. Jinak to ani nešlo, pokud jsme chtěli prodat nějaké desky. Nakonec nás to i takhle baví. A poslední dva roky jsme pracovali na novém albu. SZ: Měli jste dlouholetou smlouvu se společností PIAS. Najednou si chcete vydat album na vlastním labelu. Co se přihodilo? FT: Nové album si chceme skutečně produkovat po umělecké i finanční stránce sami. V podstatě jde o to, že jsme s vedením firmy neměli moc dobré vztahy. Nevím, jestli vás to dvakrát zajímá, ale s PIAS se v současnosti soudíme. Dluží nám peníze, prostě klasický spor. Nakonec jsme se rozhodli, že se s nimi rozejdeme. Třeba jsme paranoidní, ale chceme si vyzkoušet, kam se dostaneme po svých. To je i další důvod, proč se poslední dobou všechno tak vleklo. Co jsme vydělali vystupováním, to jsme hned vrazili do nahrávání. Krok za krokem. Ale je to naše volba.) SZ: Co pro tebe znamená rychlost v éře junglu a soundsystem techna? Je rychlost příznačná i pro vaší současnou tvorbu? FT: Rozhodně ano. Mám rád elektroniku, miluju klubovou scénu. Pořád mě bere detroitský techno, minimal, lidi jako Jeff Mills nebo Plastikman. Podobně i drum´n´bass - oslovuje mě spíš underground. Ale to neznamená, že chceme jako kapela přesedlat na techno nebo drum´n´bass. Zůstáváme sami sebou, i když nás inspiruje řada lidí. Elektronická hudba v devadesátých letech byla mimořádně kreativní, objevila se spousta talentů. Nicméně osobně stavím kapelu a živé vystoupení nad gramofony. Například drum´n´bass mi připadá jako typický studiový typ hudby, kdy člověk tráví měsíce nad programováním skladeb. V jistém smyslu je absurdní takhle zdůrazňovat technickou stránku věci. Drum´n´bass tímhle trochu připomíná jazz rock v sedmdesátých letech, kdy docházelo k tomu, že technicky skvěle vybavení muzikanti začali ztrácet hudební cit. Něco podobného se děje i v dnešním komplikovaném programování. Na druhou stranu jsou i opravdu dobří tvůrci a drum´n´bass považuju za velmi zajímavou hudbu. SZ: Jak se žije ve Švýcarsku, které na mapě sjednocující se Evropy začíná připomínat ostrov? FT: Evropské společenství je dobrá myšlenka a osobně si myslím, že ke sjednocení skutečně dojde. Co se mi nelíbí je, že v pozadí tohoto konceptu je velký ekonomický tlak a neoliberalismus dostává přednost před ochranou slabších. Bohužel. I mně jako hudebníkovi by ubylo starostí, protože jako občan členského státu Unie bych nepotřeboval v Británii pracovní povolení. V zásadě je EU nutnost. Dřív nebo později přistoup�� na členství i Švýcarsko. Lidi u nás jsou ale příliš konzervativní, než aby si uvědomili, že budoucnost si to žád��. Mají zbytečné obavy o vlastní pohodlí, protože stejně k tomu dojde. SZ: Proslýchá se, že distribuce konopných produktů byla před pár měsíci ve Švýcarsku legalizována, ale pokud vím, tak to není úplně pravda... FT: Přístup švýcarských úřadů k otázce drog a zvláště konopí je nejednoznačný. Existují sice coffee shopy, ale prodej marihuany je nelegální. Takže se prodává jako čaj, výplň polštářů, vonné sáčky, oficiálně není určena ke kouření a obsah THC nesmí přesáhnout stanovenou normu. Navíc se předpisy v jednotlivých kantonech liší, takže třeba v Bernu není problém pořídit thajské psychedelické houby nebo peyotee, ale neseženete marihuanu. Existuje také internetová adresa, na ktreré si můžete trávu objednat a ta vám pak přijde poštou. Poštovní správě se to nelíbí, protože balíky nacpané trávou jsou cítit. Situace v téhle oblasti je zkrátka zvláštní. Ale legalizace neproběhla. SZ: Takže je to spíš otázka shovívavosti ze strany úřadů? FT: Ano, svým způsobem, ale je divné, že trávu můžeš kouřit, ale nesmíš si ji koupit. Nemají v tom moc jasno. Ve Švýcarsku se značná část obyvatel zasazuje o legalizaci konopí, o to, aby závislí na heroinu byli bráni jako pacienti, o které by se stát staral ať už formou podávání snižujících se dávek nebo psychickou podporou. Proti stojí pravice, která argumentuje stylem: nebudeme přece podporovat narkomany. Je to dost složité. Curych je v téhle oblasti dál, Ženeva je spíš konzervativní. Na Ženevě je ale pozitivní tradice squattingu, připomínající situaci v Holandsku tak před deseti lety - obsazené domy, bary, koncerty. Spousta lidí nemá kde bydlet, protože životní náklady ve Švýcarsku jsou hodně vysoké a není snadné přežít. Tlak proti squatům v Ženevě není tak silný, poslední dobou se to zlepšuje i v Curychu a Friburgu. Alternativní scéna ve Švýcarsku je určitě zajímavá. SZ: Myslíš si, že legalizace trávy ve Švýcarsku je tedy otázkou několika příštích let? FT: Řekl bych, že jo. Jakmile přijdou na to, že z toho můžou být prachy, tak do toho půjdou. Zdaní trávu jako alkohol. Proč ne? Vždyť to není nebezpečné.

Pokud měl někdo obavy, že Young Gods dnes už nemají co říct, tak se přepočítal. Spíš je zarážející, že kapela, která zní originálně i dnes, takhle hrála už před více než dekádou. Franz Treichler při rozhovoru utrousil poznámku, že hrát v muzeu by je asi nebavilo, že prý rádi stojí nohama na zemi. Hodně civilní, třebaže ne už nejmladší bohové. Po třech přídavcích normálně slezli do rozpařeného kotle a šli se bavit s lidma. Připravované album prý vyjde začátkem října. Pokud se teď škrábete na hlavě, proč že jste to vlastně v přeplněné Akropoli chyběli, tak nesmuťte. Na podzim Young Gods přijedou znovu.

#Paskvil #2000 #0009 #report #Young Gods

0 notes

autoring · 5 years ago

Link

Bílá je na celém světě nejrozšířenější barvou automobilů, za ní následuje černá a šedá

V Indii nejezdí téměř žádná černá vozidla, zatímco červená je velmi oblíbená ve Středomoří

Na výběr barvy má vliv klima, osobní vkus a pověry

Automobilové odvětví zažívá revoluční vývoj, sahající od elektrické mobility až po digitalizaci. Zákazníky, kteří si kupují nový automobil, čeká však i dnes onen výjimečný okamžik, v němž si vybírají barvu svého budoucího vozu. Na základě čeho se každý den rozhodují tisíce zákazníků na celém světě?

Bílá je nejžádanější:

Podle údajů společnosti Axalta Coating Systems je bílá nejoblíbenější barvou na světě. Této barvě dává přednost 39 % majitelů osobních vozů. Bílá je tak již sedmým rokem v řadě na vrcholu žebříčku. Tyto statistiky se shodují s daty značky SEAT, jejíž zákazníci ve velkých počtech preferují bílou barvu.

Převaha bílé je však závislá na regionu. Například v Asii je tato barva mimořádně módní. Šest z deseti prodaných vozů v Číně je bílých. Na druhé straně v Evropě a v USA je její podíl cca 25 % podle společnosti Axalta.

V případě značky SEAT dominuje bílá barva deseti největším trhům s výjimkou Nizozemí, kde jsou nejpopulárnějšími barvami šedá a černá. Z nejvýznamnějších trhů značky SEAT patří největší podíl bílých automobilů Španělsku s 45 % prodeje.

„Je to čistá, univerzální barva, která odráží sluneční světlo v teplých regionech s intenzivním slunečním svitem, podobně jako domy na středomořských ostrovech, jejichž bílé nátěry exteriéru vytvářejí v místnostech příjemnější prostředí,“ vysvětluje Jordi Font z oddělení barev a materiálů ve společnosti SEAT.

Černá a šedá na dalších místech:

Černá je druhá nejoblíbenější barva na světě s 16% podílem. Ale rozdíly mezi zeměmi jsou i v tomto případě velké. Celkem 22 % všech vozů v Japonsku je černých, zatímco v Indii černé vozidlo téměř nepotkáte, zčásti proto, že lidé vnímají černou jako barvu, která soustředí více tepla. Černé vozy SEAT jsou mimořádně oblíbené v Alžírsku a Nizozemí. Naopak v Mexiku je černá až na šestém místě. V Turkmenistánu je černá dokonce oficiálně zakázána, protože přináší neštěstí.

Šedou barvu si pro svůj vůz volí 11 % zákazníků na celém světě a podle společnosti Axalta se těší stejné oblibě jako stříbrná. Stříbrná je mimořádně oblíbená v již zmíněné Indii, kde má 30% podíl, zatímco pouze 6 % čínských zákazníků má vůz v této barvě. Co se značky SEAT týče, šedá je druhou nejoblíbenější barvou v zemích, jako je Německo, Španělsko, Velká Británie, Francie, Itálie, Rakousko a Švýcarsko.

„Rozdíly mezi regiony vysvětluje několik faktorů, od klimatu a asociací barev se štěstím či neštěstím až po země, v nichž jsou automobily stále považovány za symbol společenského postavení, a proto si pro ně zákazníci vybírají elegantnější barvy. Proto mícháme rafinované odstíny, aby si všichni zákazníci mohli vybrat ideální barvu, která bude ladit s jejich životním stylem. Nesmíme ani zapomenout na skutečnost, že si zákazníci vybírají nejprve model a pak barvu,“ říká Jordi.

Středomořská červená:

U méně oblíbených barev jsou specifika jednotlivých regionů ještě zřetelnější. Například v Evropě a USA má prominentní postavení s 10% podílem modrá barva, zatímco v Číně se s modrou prakticky nesetkáte.

Středomořské země preferují zářivější barvy. Ve Španělsku je u zákazníků značky SEAT třetí nejoblíbenější barvou červená, která je na čtvrtém místě v Itálii a šestá na trzích, jako je Švýcarsko.

Podle segmentů: Rozhodujícím faktorem je nejen zeměpisná poloha, ale také druh vozu. „Sportovní model nebude mít stejnou paletu barev jako SUV, které vyžaduje zemité odstíny a jiné barvy, jež lépe ladí s přírodou. Malé automobily mohou mít jednoduché zářivé barvy, zatímco u větších vozidel převažují spíše tmavé metalické odstíny,“ říká Jordi. Například 34 % luxusních SUV v Evropě je černých, zatímco u kompaktních vozů je to o polovinu méně. Na druhé straně pouze 3 % majitelů luxusních SUV volí červenou, jejíž podíl u kompaktních vozů činí 10 %.

Rozmanité osobní preference, ale jeden společný cíl: Řidiči si vybírají barvu, která jim nejlépe vyhovuje. „Design je rozhodujícím faktorem při výběru modelu a v něm hrají zásadní roli barvy a materiály. Nesmíme zapomínat, že výběr barvy je velmi osobní záležitostí a vyjadřuje, jak chtějí být lidé vnímáni ostatními. A já bych dokonce řekl, že budoucnost bude charakterizována ještě větším výběrem pro individualizaci, jak ukazuje model Arona, který je nabízen s 68 různými barevnými kombinacemi,“ uzavírá Jordi.

0 notes

malehryblog · 6 years ago

Photo

Malé postřehy z Kréty III.

Na dalších čtrnáct dní se přesouváme do kraje se zeleně porostlými kopci a bujnou vegetaci, stále na jižním pobřeží, ale směrem na západ. Cesta trvá téměř tři hodiny ale stojí za to... panoramata, jež se před námi zjevují jsou jako záběry z širokoúhlého filmu.

Další ubytování jsme zvolili v malé vesnici s rozházenými domy v kopcích, pár kilometrů od moře. Kamenný dům s prosklenou stěnou a obrovskou terasou, ze které je vidět do krajiny, na vysoké kopce a skály porostlé zelení.

Není tu ani obchod, ale pár kilometrů ve vesnici u moře najdeme vše, co potřebujeme. Dům je naštěstí perfektně vybavený, takže máme naprosté pohodlí uprostřed drsné nádherné krajiny. Místní jsou prostí lidé s velkým srdcem. Paní Stela je stará babička oděná v černém, která bydlí kousek pod námi a stará se o postiženou dceru... jsou plaché, ale přesto pohostinné. Stela v černé sukni, zapleteným šedivým copem a usměvavými bezzubymi ústy nám přináší domácí pirožky, vajíčka dokonce i talíř s uvařeným zeleninovým jídlem specialitou tohoto kraje- mangold,brambory a kořeni v dokonalé úpravě místní hospodyňky...

Objimáme se. Nemáme společný jazyk, necháme tedy hovořit svá srdce.... Kdo zná divadelní příběh “Podivuhodné odpoledne doktora Zvonke Burkeho” pobavil by se nad tou zvláštní podobnosti příběhu... Když procházíme kolem Stelinčina domku; stojí tam obě - stará maminka s postiženou dcerou v zastěrách, s opelichanými košťaty v ruce a smějí se na nás... paní Stela bezzubými ústy, dcera Gabi odhaluje čtyři zuby... obě mávaji.... naskakuje nám píseň ze scénáře ... “Oj ty svatý Vavřinečku, stojíš na pěkným kopečku, vycházejí panny z tebe, jako andííílové z nebe....” a nahlas si ji zpiváme celou cestu až ke kostelu s velkou zvonici, před nimž stojí uvazaný osedlaný oslík, dopravní prostředek Krétské babičky. Nemusí na benzínovou pumpu, musí ho napojit vodou a pohladit... taky prohodit pár slov.... zaparkuje před domem a když procházíme kolem chvíli se s tímhle živým “vozidlem” mazlíme... je vděčný za každé pohlazení a jemně se k nám tulí svojí chytrou, svébytnou oslí hlavičkou... a to zaparkovaný Jeep nebo Škodovka nedokáže!!!!

Paní Stelinka nám nosí, stejně jako postava Outěchové ze scénáře, proviant... jen v té naši české verzi to jsou buchty, tady dostáváme nasmažené pirožky. Jednou jsme jí na oplátku přinesly naše čočkové karbenátky... zrovna měla siestu, ale ze skromně zařizeného venkovského domečku vyběhla její dobrácky vyhlížející dcera s pěnou na obličeji a pažích, v ruce holíci strojek a šťastně nás vítala... i sem, do devitiset metrů nadmořské výšky dorazila představa o tom, jak má moderní žena vypadat! Je vidět, že podobné příběhy se dějí na celém světě... pochybuji, že pan Smoček byl zrovna tady v zapadlé krétské vesničce, kde našel předlohu ke svým postavám! Nakonec i místní silnice, které občas přecházejí v kamenité stezky nejsou tak nepodobné těm našim českým...

Projiždíme kolem údolí s pomerančovníky. Majitelé sadů tady mají improvizované osvěžovny s čerstvou pomerančovou šťávou.... starší muž vybíhá ze sadu a připravuje nám džus. Dvě roztomilé děti mu pomáhají.... udělá nám i klimatizaci! Pustí na stříšku své budky vodu a ta ochlazuje prostor, v němž sedíme u plastového stolku opatřeného ošuntělymi rákosovými roletami a máme rázem pohodu.

Mluví plynule anglicky, což je tady normální stav (i v nejzapadlejší vesnici spousta obyvatel mluví několika jazyky). Náš hostitel má v budce i pár věcí na prodej, které by zbloudilý turista mohl potřebovat- respirátor, čistič odpadů, cukr, olej, žárovky do ledničky, ubrousky, nafukovací míč a jedny sandály na nichž označení velikosti už vybledlo sluncem. Děti nám přinášejí i misku s naloupanými pomeranči. Holčička zůstává, asi desetiletý kluk nasedá na motorku a odjíždí (možná do skladu pro zboží). Udiveně ho sledujeme. Děda se zazubí, pokyne směrem ke klučinovi na motorce a řekne: “ No problem,” Děti jsou tady prostě samostatné! Mají svobodu a s ni i zodpovědnost... což je dobrá inspirace pro nás dospělé.

Doporučujeme hodit za hlavu rady turistických průvodců... projíždíte-li Krétu a necháte-li se řídit vlastní intuicí uvidíte vše... právě to, o čem nepíší... nemusíte podnikat výlet s desítkami turistů k nejstaršímu olivovniku, protože Kréta má třetinu své půdy pokrytou tisíciletými olivovými stromy a občas narazíte na nenápadnou cedulku s informací, že zrovna tomuto obrovskému stromu je téměř třitisíce let.... a tak zvednete hlavu, pohladíte jeho v průměru patnáctimetrový široký kmen a chvilku se zamyslite nad tím, jak asi žil v tom tisíciletí před Kristem za dob Minoiské kultury... a že je škoda že neumí mluvit... i když po pravdě řečeno vám toho v tichu olivového háje je schopen sdělit mnoho...

Kde se nám líbílo: Pláž Gialiaskari, několik kilometrů od Paleochory... krásná oblázková pláž, většinou liduprázdná, dostupná autem po kamenité cestě... nebo si můžete udělat procházku malebnou soutěskou (cesta je dobře značená) z vesnice Anidri, ve které jsme objevili skvělou restauraci “Sto scolio” a ochutnaly mimo jiné krajové zeleninové speciality i opravdový cheesecake...(takový jsme tedy váźně ještě nejedli !!!!)

Dříve tady byla škola-jednotřídka.... nyní se ve školní třídě vaří. Seběhnou se hospodyňky z vesnice a už to lítá! Lokální suroviny doplní i “lokální kuchařky” a vy se nestačíte divit, co ty místní dámy dokáží... možá sem před lety chodily do školy a teď učí nás, návštěvníky, jak uvařit jídla, jež u nás nenajdete ani v nejlepší restauraci... a to všechno s obyčejností, úsměvem, pokorou a radostí!

Sougia, pár domků u moře, rozromilé taverny a šmoulově modré moře...

Taverna An to petyxeis - ve vesnici Moni. Cestou ze Sougia se tady můžete zastavit na opravdu skvělé jídlo!

0 notes