#Dlouhá Louka

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 15 - 33km

Jelikož jsem na konci Břeclavi, tak z ní jen vyjdu, přejdu pole a na cyklostezce se vracím na trať. Cesta vede nivním lesem řeky Dyje, takže jsou vidět jezírka a zatopené lesy, kde čápi loví žáby a ty se jim zas snaží pláchnout…a samozřejmě taky halda komárů. Na facebooku stezky, místňáci potvrzují, že na jižní Moravě je to teď po tom období dešťů fakt komáří apokalypsa. Takže mě to nutí nezastavovat. 

Za hodinku a něco jsem u Janova hradu. Na ten sem se těšil. Je krásné počasí a to mu sluší ještě víc. Praktický lovecký zámeček a navíc vypadá jak z pohádky. Dovnitř ale nejdu, protože mne dnes čeká ještě dlouhá pouť.

Nacházím se již v Lednicko-Valtickém areálu a k Lednici je to jen přes park. Jak už se blížím začíná přibývat turistů. Je sobota a hezky, tak se to dá čekat. Na mě je to ale trochu moc. Vyfotím si zámeček, hodím do sebe svačinu a prchám odtud, jak nejrychleji to jde, dále po cyklotrase směrem na Nejdek. Kolem něj jen projdu a zpátky k Dyji, kde se po břehu dojde až do vesnice Bulhary. Před třemi kilometry jsem viděl ceduli na občerstvení ´Dvorek jako víno,’ v Bulharech, což mě zaujalo a řekl jsem si že to bude můj cíl, něco si tam dám a schovám se před poledním sluncem. Navíc mi docházejí síly, tak se potřebuju refreshnout, na druhou půlku dne. Mají to tu opravdu designově krásné, v tom novém čistém stylu, ale s příklonem k místním tradicím. Mají tu například super zmrzlinu a kafe, nebo dalešické pivo. Navíc nejlepší obsluha, co jsem měl zatím možnost poznat. To by se ostatní mohli učit. Takže to zcením a doporučuju jak Hejlík a pokračuju dál směr nádrž a elektrárna Nové Mlýny a odtud po nekonečně dlouhé hrázi lemované desítkami rybářů, až do Pavlova.

Po cestě je krásný pohled na vrcholek Děvín (jinej Děvín) a na zříceninu hradu Děvičky - dívči hrady. Na vodní hladině probíhá regata sportovních plachetnic a chataři začínají kempovat. Cesta po hrázi je mi ale nepříjemná, protože  to jsou nerovné kameny a já už mám opět problém s nohama, kdy mě pak bolí každý šutr, který je jinak. Tak si v Pavlově dávám brejk a nabírám síly na výšlap. První v téhle etapě, tak doufám, že ukolébán plackou, to teď semnou nesekne.

Procházím městečkem, kde se to hemží vinárničkami, kde posedávají lidé co už mají po výletu a já jim trochu závidím, protože mě ještě dost kilometrů čeká. Výšlap není tak hrozný, ani dlouhý. Na Děvičkách si koupím nálepku, dám razítko a jdu dál přes vyhlídku Děvín, kde je krásný rozhled na Pálavské vinice, Mlýnskou nádrž a na cestu kterou jsem již absolvoval. A také na tu, kterou mám ještě přes sebou.

Soutěskou se sunu dolu a nadávám na každý schod. Už to fakt nedávám a chodidla mě bolí jak blázen. Přicházím do Klentnice, kde je na konci vesnice lom a v něm tábořiště kde budu spát. Nemohu ale jen tak projít vesnicí a nechat si ujít Sirotčí hrádek a Stolovou horu, která je nad vesnicí. Ctím tedy stezku a vydám se tudy. Zřícenina je pěkná, ale co mne zaujalo víc, je fotbalové hřiště místního týmu, které je hned vedle. Tady bych ho skutečně nehledal, krása. Asi nejvýše položené sportoviště na Pálavě.

Když pokračuji na Stolovou horu, tak tady se mi dostává odměny. Je tu krásná louka ze které modře vykukuje Šalvěj luční, kterou kolébá vítr a na pravé ruce zapadá slunce. Pokochám se a dávám se na sestup. Konečně dorazím do kempu a tady mě čeká další nádhera, která vypadá lépe než na fotkách. Pán ranč vybudoval ve western stylu a to je něco pro mě.

Všude je spousta zvířat od poníků a osla, přes kozy, až k morčatům králíkům a okrasnému ptactvu. Jsem ubytován v patře v saloonu a den už pomalu končí. Dám si guláš a pivo od paní domácí a píšu zápisky. Dívám se do mapy, co mne čeká zítra a je to další masakr. Na to je potřeba se vyspat.

[serenitybasteela]

Vypadnutí ven... (v místě Dlouhá Louka, Ústecký Kraj, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/CFaPbRGhhJs/?igshid=11x8hlthfep0o

[vyletaci]

Když je v létě teplo, je potřeba vyrazit do hor – do Krušných hor – a na motorce se ani tolik nezapotíte. Podívejte se tipy, co můžete navštívit v České i Německé části Krušných hor.

Náš výlet začneme na Hoře sv. Šebestiána. Pokud se tam vyberete z Chomutova, tak vás čeká pohodová cesta s výhledy.

Jako první zastávku se můžete zastavit na vrchu Hirtstein, kde můžete pozorovat odhalený skalní masiv vzniklý sopeční činností.

This slideshow requires JavaScript.

Dále můžete pokračovat ke kostelu sv. Václava ve vesničce Kalek.

This slideshow requires JavaScript.

Dále se zastavíme v německém Saigerhütte, který představuje skanzen zpracování rudy na drahé kovy.

This slideshow requires JavaScript.

V Krušných horách se hodně kutalo. Můžete se projít v podzemí v Mikulášské škole.

Největší a nejznámější štola Krušných hor ve středověku sloužila k těžbě stříbra a mědi. Dnes zatopené chodby sahají do hloubky až 157 m. Za války štola sloužila jako protiletecký kryt, v roce 1945 zde měly být dokonce ukryty archiválie německé říše. V současné době je opraveno a zpřístupněno 420 m štoly.

This slideshow requires JavaScript.

A o kousek dále vystoupáte na rozhlednu Hláska na Hoře sv. Kateřiny.

Kamenná válcová rozhledna byla zpřístupněna v roce 1902. Z prosklené vyhlídkové plošiny ve výšce 16 metrů se můžete kochat výhledem na Novou Ves, České středohoří s vrcholem Milešovka nebo německé příhraničí.

This slideshow requires JavaScript.

Další rozhlednu, kterou můžete navštívit, je rozhledna Jeřabina… je to od cesty kousek do lesa.

Nejdříve zde stála dřevěná rozhledna. Ta byla zničena za 1. světové války. Později ji nahradila nová dřevěná věž. I ta však byla brzy zničena. Až v roce 2009 byla rozhledna obnovena podle vzhledu té původní. Nyní rozhlednu tvoří kamenný základ a dřevěná nástavba o výšce 6 metrů. Z vyhlídky máte pěkný kruhový rozhled na okolní kopce Krušných hor, České středohoří a do údolí.

This slideshow requires JavaScript.

Po cestě jsem objevil i sport areál Klíny, na kterém se dá vyblbnout na bobové dráze a singletreku i v létě.

This slideshow requires JavaScript.

Další zastávkou byl areál Cisterciáckého kláštera Osek. Aktuálně je tam v provozu klášterní pivovar, točená zmrzlina… ale klášterní kostel je v rekonstrukci.

Pro veřejnost je přístupný vstupní areál, který obsahuje informační a turistické centrum, galerie, kostel, křídlová chodba a kapitulní síň. Klášter založili na počátku 13. století jako románský konventní chrám. V pozdějších letech prošel stavební přestavbou. S klášterem je spojená manufaktura na výrobu punčoch a okolo kláštera je rozsáhlý park. Patřil mezi nejvýznamnější kláštery v době baroka a byla k němu připojena mimo jiné i lékárna, obrazárna, kabinet minerálů, muzejní sbírky a astronomická observatoř.

This slideshow requires JavaScript.

Dále jsem vystoupal do Dlouhé Louky odkud úsek až do Moldavy považuji za asi nejhezčí, kterým jsem procházel. Musí to být super na běžkách i na kole. V Moldavě se můžete podívat na historické nádraží a železnici, kterou bylo oříšek postavit.

This slideshow requires JavaScript.

Zastavil jsem se ještě na vyhlídce na Bouřnáku, v obci Hrob v výlet ukončil v Dubí u kostela Neposkvrněného početí Panny Marie.

This slideshow requires JavaScript.

Na závěr ještě několik záběrů z motojízdy z Hory sv. Šebastiána na vrch Hirtstein… 😉

Křížem krážem na motorce přes Krušné hory Když je v létě teplo, je potřeba vyrazit do hor - do Krušných hor - a na motorce se ani tolik nezapotíte.

[borisjelinek]

Jelení rokle

Tato, kolem 405 m dlouhá a velmi strmá rokle, mnohdy zvaná i jako "Jelenice" či "Jeleniční rokle", se nachází podél Končinského potoka mezi Končinami, osadou obce Slatina nad Úpou, a řekou Úpou a v nejširším místě přesahuje 36 m. Pod ní se nachází panské odpočinkové místo, jež je zváno jako „Bathildin stoleček“ a leží přímo u „Bathildiny cesty“, k jejímuž vybudování došlo kolem roku 1869 (v mapových dílech z let 1799-1855 není o ní ještě památky). Ta je převedena přes Končinský potok kamenným mostkem, který zde vznikl koncem 19. století. Obě tato místa jsou spojena se životem náchodské princezny Bathildis, manželky prince Viléma Schaumburg-Lippe, jež tudy jezdila na koni a často se zastavovala k odpočinku a k občerstvení.

Svůj název měla rokle obdržet od toho, že sem dříve chodili pít jeleni. V některých pramenech se však objevují zmínky o tom, že zde byla tato zvířata lovena a stahována, aby jejich kůže mohla být využita na kalhoty nebo rukovice. To by podporovalo i to, že se v dřívější myslivecké mluvě chápalo pod pojmem "jelenice" čekání na jelena, což zmiňuje např. "Příruční slovník jazyka českého" z let 1935-1937. Vzhledem k tomu, že zde mnohdy najdeme lošák jelení, dříve rovněž zvaný "jelenicí", nedá se vyloučit ani mykologický původ tohoto jména, i když ten je podle mne nejméně pravděpodobný. Je však možné i to, že má tento název podobné osudy jako pojmenování lesnatého kopce nad řekou Třebovkou u České Třebové, který se původně nazýval jako "Želenice" a teprve v 16. století byl překřtěn na "Jelenici", a tudíž by neměl nic společného s jeleny, nýbrž se zelení. Rozřešení nám nepřináší ani kniha Věry Vlčkové "Slatina nad Úpou. Procházka minulostí a přítomností obce", kde se píše pouze toto:

"Jeleniční rokle rokle na Končinách, teče zde potůček od čp. 3

Jelenice pozemek nad touto roklí, který patřil ke kostelu boušínskému"

Zajímavé je i to, že další blízké údolíčko téhož názvu nalezneme v Adršpašských skalách, takže kdoví, jestli skutečně toto pojmenování mělo kdy něco společného s jelení zvěří. Jinak je celá tato zalesněná oblast pojmenována všeobecně jako "Boušínská" a tento název je využíván do dnešní doby.

Jedny z prvních zmínek o pojmenování tohoto místa máme z 18. století, kdy roku 1787 odprodal Václav Řehák z čp. 1 svůj grunt synovi Františkovi, který obsahoval mj. 5 jiter a 445 čtverečných sáhů lesů v Jelení rokli. Z téhož času rovněž víme, že tato lokalita byla z větší části porostlá jehličnatým lesem. Dokladem toho může být zpráva o druhovém složení zdejších lesů, jež byla pořízena již v roce 1627 Magdalenou hraběnkou Trčkovou z Lípy, roz. z Lobkovic, a to v souvislosti s předáním náchodského panství synu Adamu Erdmanu hraběti Trčkovi z Lípy, k ��emuž došlo roku 1629. V ní jsou jehličnaté lesy zaneseny černou a listnaté bílou barvou. S tím souhlasí i lesní hospodářský plán náchodského panství z roku 1804, kdy zde byla převládajícím jehličnanem ještě jedle, postupně nahrazovaná v pozdějším obdobím smrkovými monokulturami, zejména kvůli českoskalické pile, která byla vybudována v roce 1870 vedle tamního nádraží a kolem 75 % zde vyrobených prken šlo na export. Přesto nebyla většina lesů dříve tolik obhospodařována, což zdůvodňuje Rudolf svobodný pán z Ullmensteinů ve svém díle "Statistický a topografický popis panství Náchodského náležejícího princi ze Schaumburg-Lippe se zvláštním zřetelem k lesům panství tohoto" takto: "Vývoz dříví z lesů jest nad míru obtížný, ježto lesy řídkými vyjímkami pokrývají téměř jen srázné stráně, údolí vymletá od Úpy a jiných menších potoků. Aby se lesiny trhu přístupnějšími staly, navržena velmi rozsáhlá síť cest v délce 75.953 kilometrův, z nichž rokem 1878 již 34.881 kilometrův provedeno bylo."

V roce 1840 patřila zalesněná rokle náchodské vrchnosti, louka Jelenice pod dnešním čp. 3 náležela Řehákově rodu z čp. 1 a 2, její zbytek a další pozemky severovýchodním směrem patřily k boušínskému záduší, což můžeme zjistit nahlédnutím do indikační skici stabilního katastru z roku 1840 od praktikanta Franze Baudische a geometra 2. třídy Franze Kraissla (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA461018400). Mnoho se nezměnilo ani v současnosti, pozemky bývalé vrchnosti vlastní díky Benešovým dekretům stát, zádušní pozemky jsou opět majetkem boušínské farnosti a louka před roklí je podělena mezi vlastníky čp. 244 a 1.

Dnes je rokle známá zejm. díky sezónnímu Končinskému vodopádu, neboť v létě tu bývá nedostatek vody a místo vodopádu uvidíme jen skálu, z níž maximálně kape. Sám vodopád postupně zaniká, neboť pod ním se nacházející skála se zvolna rozpadá. Protože je toto místo hůřeji přístupné, tak je zde až božský klid a ve všech ročních obdobích můžeme v rokli a pod ní vidět nebo nalézt mnoho zajímavého. Její pokračování až k Úpě je též výraznou botanickou lokalitou, na níž se lze setkat jak s bledulemi jarními, tak s kýchavicí bílou Lobelouvou či žluťuchou orlíčkolistou. Dříve se tu nacházelo též několik rostlin lilie zlatohlávek, ale v posledních letech jsem na ně již nenarazil. Díky Končinskému potoku můžeme v lokalitě objevit též řadu obojživelníků, z nichž můžeme zmínit mloka skvrnitého či čolka obecného. V posledních letech se snad i díky blízkosti řeky Úpy dá narazit také na několik druhů vážek, avšak nejsem Dan Bárta, a tak nemohu říci, o jaké druhy jde.

Část Jelení rokle při Končinském potoce

Louka Jelenice

Část Jelení rokle při Končinském potoce

[123krajiny]

v místě Dlouhá Louka, Plzeňský Kraj, Czech Republic https://www.instagram.com/p/CLwzFvFnBoA/?igshid=1g2vasl325u7v

[brdy2013]

Dlouhá louka, rest. Rozcestí

[cysnews]

Údolí Radotínského potoka můžeme nazvat údolím krásných mlýnů. Stará mlýnská cesta zahrnuje 22 mlýnů a začíná v Úhonicích u Úhonického mlýna a končí v Radotíně Dolejším mlýnem. My jsme se vydali z Chotče po červené turistické značce a začali U Veselých a došli k Maškovu mlýnu.

Mlýn u Veselých

První a jediný provozuschopný je Mlýn u Veselých. Historie tohoto mlýna je velmi dlouhá a bohatá, neboť první zmínka o tomto „Mlejně pod Chotčí“ se datuje do roku 1666! Od té doby se ve mlýně vystřídala řada majitelů. Předkové dnešní rodiny Veselých koupili mlýn již v roce 1776. V novodobé historii od října 1991 do listopadu 1992 proběhla oprava stavební části mlýna včetně komplexní prohlídky a opravy technologie mlýna. Jedinečná možnost vidět mlýn v chodu je v rámci pravidelné prohlídky spuštěného mlýna společně s expozicí obilovin, které probíhají od května do listopadu vždy první sobotu v měsíci. Mlýn je během prohlídky uveden do provozu a je vidět, jak se mlelo obilí koncem 30. let 20. století. Vše bylo na vodní pohon a turbínu, nikoliv mlýnské kolo. Kromě jedinečného zážitku vidět, jak se mele mouka, se můžete také přihlásit na kurzy pečení a naučíte se přímo ve mlýně péct chléb, vánočku či mazanec. Více informací naleznete ZDE

  V údolí Radotínského potoka – Mlýn u Veselých

  My jsme cestou navštívili Mlýnský obchůdek, který nabízí mouky pšeničné i žitné přímo ze mlýna, potřeby pro pečení jako jsou lýkové ošatky, pečící formy, pekáče, válečky, vařečky, kanafasové zástěry, marmelády a ručně vyráběné medové perníky, perníky, dostanete zde také lahvové žatecké pivo nebo ovocný mošt, které si můžete vypít u stolečku na malé terase před obchůdkem.

Mlýnský obchůdek u Veselých

Opouštíme Mlýnský obchůdek u Veselých a pokračujeme podél potoka, na kterém slyšíme padající vodu malého vodopádku u cesty. Po druhé straně cesty nás upoutalo v ohradě stádo ovcí, jemné zvonění jejich zvonků ještě chvíli slyšíme za sebou.

Údolí Radotínského potoka

Osada Údolí skal

Procházíme Osadou údolí skal, kde nám skromné dřevěné chaty připomínají období trampingu z dob první republiky. Podél trasy se můžeme na informačních tabulích naučné stezky Stará mlýnská cesta dočíst o historii mlýnů. U každého mlýna je historický popis. Legendy informují, pokud zde již mlýn není, nebo je přestavený, kdy a jak skončil a co za budovu stojí na místě někdejšího mlýna dnes.

Osada Údolí skal

Cvrčkův mlýn a Osada Západní míle

Dalším mlýnem na trase je Cvrčkův mlýn. Tento mlýn byl přestavěn na rekreační dům. Za Cvrčkovým mlýnem se rozkládá další chatová osada Západní míle, kde naši pozornost upoutal dřevěný totem i originální místo pro společná posezení osadníků Saloon. Osadníci však nezapomněli na děti, nelze přehlédnout dětské hřiště.

Kalinův mlýn a osada Ariana

Opouštíme osadu a blížíme se ke Kalinovu mlýnu. Mlýn pravděpodobně středověkého původu, písemně doložen v 16. stol. Od r. 1637 ve vlastnictví Svatovítské kapituly, od r. 1715 dodnes patří mlynářské rodině Kalinů. V provozu do r. 1947.V současné době probíhá jeho rekonstrukce.

Dostáváme se k osadě Ariana, kde červenou turistickou značku křižuje modrá turistická trasa. Cesta ve stínu stromů podél potoka je příjemná, vhodná pro cyklisty i dětské kočárky, můžeme zde potkat i jezdce na koních. Na dvou místech je třeba přejít potůček, jednou zdoláváme bez problémů po kamenech a podruhé nám umožní dostat se na druhý břeh potoka úzká dřevěná lávka.

Údolí Radotínského potoka

Po přechodu potoka se před námi otevřela široká louka, na jejímž konci procházíme pod zajímavou skálou. Pokračujeme po širší cestě, kde nás zaujaly kamenné patníky, jeden z těchto mezníků označoval hranice mezi obcemi Ořech, Zadní Kopanina a Kosoř.

Taslarův mlýn

Dostáváme se k dalšímu mlýnu, kterým je Taslarův mlýn. První zmínky o něm jsou z roku 1665. Dnes je zde obytný dům. Vlevo nad mlýnem nás zaujal hřbet vápencových skal.

Údolí Radotínského potoka

Cesta k Maškovu Mlýnu

Cesta nesoucí jméno Kavylová nás dovedla až k silnici K Zadní Kopanině. Po pravé straně si všímáme vodní plochy rybníka, porostlého orobincem. Další úsek cesty vyžaduje velkou opatrnost, protože vede po silnici. Přicházíme po ní k poslednímu mlýnu – Maškovu, u kterého se nachází autobusová zastávka. Červená turistická značka odtud pokračuje směrem k přírodnímu parku Radotínsko-Chuchelský háj.

Stará mlýnská cesta

Vodopád v Chotči

Taslarův mlýn

Strom u louky

skála u Louky

Saloon

Rozcestník u Kalinova mlýna

Mouka od Veselých

koně u potoka

Kalinův mlýn

cesta podél Radotínského potoka

cesta podél Radotínského potoka

Výlet údolím Radotínského potoka je připomínkou doby vodních mlýnů Údolí Radotínského potoka můžeme nazvat údolím krásných mlýnů. Stará mlýnská cesta zahrnuje 22 mlýnů a začíná v Úhonicích u Úhonického mlýna a končí v Radotíně Dolejším mlýnem.

[epiderma-blog]

Za kolik postaví centrum sportu v Budějovicích? Komise rozlepuje obálky

Za kolik postaví centrum sportu v Budějovicích? Komise rozlepuje obálky

Pro vybudování Multifunkčního centra Dlouhá louka v Českých Budějovicích nastává v pátek 22. června zlomový den. Komise otevře obálky s cenovými nabídkami za bourání staré sportovní haly a vybudování dvou nových. Příliš vysoká částka ještě může projekt zhatit.

Další články k tématu:

Demolice sportovní haly v Budějovicích se blíží, odpor proti bourání sílí

Radnice opět odložila jednání o…

[galandrones-blog]

www.galandrones.es Dlouhá louka, Czech republic

[terkave]

První dny v USA

Z Toronta jsem dojela autobusem do Detroitu. Hraniční kontrola byla celkem dlouhá, musela jsem ještě platit několik dolarů, aby mi potvrdili vízum. Ten pán se tvářil teda dost hrůzostrašně a vypadal, že mi nevěří, že je v Praze americká ambasáda. Nakonec jsem však dostala povolení ke vstupu a prošla mi i dvě jablka, která bych správně mít neměla.

No a v Detroitu už si mě vyzvedli lidi ze skautského tábora, kde strávím následující týdny. Náš tábor u města Findlay, Ohaio. Trvalo to asi 3 hodiny autem.

No a pak jsme sem dojeli a já nestačila koukat! Všechno je tu úplně jiné. Pravidlo, že v Americe je všechno velké, rozhodně platí. Camp je obrovský. Tohle je plánek, abyste se tu neztratili.

Vzali mě na prohlídku, aby mi to tu ukázali. Ale místo abychom šli pěšky, jeli jsme gaterem, takovým malým vozítkem. Ještě to odpoledne jsem šla běhat. Oběhla jsem ani ne půlku tábora a můj mobil říkal, že to bylo před 5 km... Tak si to zkuste představit.

No a co tu na tak velké ploše teda je? Uprostřed je louka se stožáry na vlajky. Pro ně je vlajka velmi důležitá a předpokládají to samé i u ostatních, takže se mě hned ptali, jestli jsem přivezla českou a další den už vlály na stožáru obě...

Vedle je jídelna, což znamená velká budova s klimatizací (první týden jsem tam doslova mrzla, pak si člověk zvykne).

No a po celém pozemku jsou rozesety jednotlivé campsity se stany a přístřešky( každý má elektriku a záchody).

Co mě překvapilo asi nejvíc, bylo, když jsem uviděla věž s lezeckou stěnou a bazén. Tak o tom se nám českým skautům ani nezdá... Stěna je super, sice ne moc často, ale občas je prostor jít lézt. No a bazén se nakonec stal mým pracovištěm.

Což mě vede k tomu, že tady jsou vedoucí na táboře bráni jako zaměstnanci. Dostávají plat (dost malý, když se rozpočítá na počet hodin, které tu člověk pracuje), každý má podepsanou smlouvu. Nosíme zelená trička. Funguje to tu v tomhle úplně jinak.

No a před tím, než přijedou děti, je tu přípravný týden pro zaměstnance. Což znamená 50 lidí, z toho je nás 10 holek. Já jsem tady jako international staff member, jak jsem se sem dostala možná popíšu někdy příště. Během týdne jsme se seznámili, postavili nějaké stany pro skauty (ty jsou podobné, akorát nemají dřevěné podsady). Taky si každý z nás musel udělat několik online trainingů o počasí, sexuálním obtěžování a ochraně dětských práv.

Postupně jsem si zvykla, že tu zabere dlouhý čas někam dojít. Každý den tu nachodím poměrně hodně kroků...

Taky tu jsou 3 jezera, jedno určené pro ježdění na lodích, druhé pro rybaření a třetí pro pozorování zvířat. A těch je tu opravdu hodně, jsme uprostřed přírody.

[borisjelinek]

Újezdec (Lhota pod Hořičkami)

Název této vsi připomíná to, že na jejím počátku stál malý újezd, což byl kus vyklučené země s rolemi, lukami, pastvinami a okolními lesy, jenž byl zdejší šlechtě darován českým panovníkem a jeho hranice stanovovalo několik jmenovaných, většinou okolních šlechticů. To potvrzuje také prof. Antonín Profous, který ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž" píše: "24. Újezdec (lid. Oujezdec, v Oujezdci), ves 4 1/2 km sz. od České Skalice: 1416 Hinco de Nachod defendit hered. in Vgezdci omag. ad castr. Czerwena Hora, DD. 15/28; 1577 ves Hostinney ..ve vsi Wesczy ..též s lukou pode vsí Augezdczem při obci lhotsky ležící, DZ. 19 H 20; 1654 Augezd (v kr. Hradec.), BR. 12/743; úř. 1854 Újezdec."

První zmínka o něm tedy pochází z roku 1416, kdy patřil pod chvalkovickou tvrz, kterou po přestavbě v 16. století nazýváme zámkem. Jeho název vznikl z toho, že byl ohraničen újezdem a zprvu byl pojmenován jako Oujezdec. Prvním doloženým majitelem Újezdce byl Jan z Chvalkovic. Po něm se v roce 1518 připomíná Jan Chvalkovský z Hustířan, který zemřel mezi lety 1544-1548 a za jeho nezletilé potomky chvalkovické zboží poručnicky ovládala vdova Lidmila z Gerštorfu. Tehdy do něj byly např. zahrnuty zámek, dvůr a ves Chvalkovice, celý Újezdec a část Miskolez. Počátkem 50. let 16. století se všichni bratři (Zdeněk, Bavor, Jiřík, Jindřich) podělili o toto panství, ale hned od počátku mezi nimi zavládla velká nevraživost a spory. Nakonec Chvalkovice s příslušenstvím patřily sirotkům po Jiříkovi. Důvody však nejsou známy, ale dá se soudit, že nejspíše všechny své bratry přečkal, čímž se dostal k celému majetku. V 70. letech 16. století tak na Chvalkovice přichází poručenská vláda, neboť sirotci Vácslav, Jiřík, Jindřich, Eliška ani Kateřina nedosáhli tehdy ještě zletilého věku. Když dorostli, jejich majetek se ještě rozrostl o ten, jenž patřil jejich strýci Janu Jindřichovi. Po smrti Vácslava, který je připomínán ještě v tituláři z roku 1589, a Jindřicha vládla na zdejším panství Eliška, provdaná Polcárová (ne Otmárová, jak se mnohdy na internetu vyskytuje, neboť se jedná jen o chybu, jež je způsobena automatickou opravou ve Wordu), jako poručnice svého bratra Jiříka Chvalkovského z Hustířan. Avšak ani jemu nebylo dopřáno dlouhého věku a pevného zdraví, proto před svou smrtí přepsal svůj majetek na již zmíněnou Elišku Polcárovou z Hustířan, která roku 1597 prodala jménem svých dětí Judity, Kateřiny, Vácslava Bohaboje a Bohunky část Chvalkovicka, přesněji ves Újezdec, kde v roce 1591 Fridrich z Kounic a Oujezdce vystavěl 2 chalupy na panské půdě pro svého kuchaře a služebníka. Ten se za 1250 kop českých grošů stal majetkem Jana z Dobřenic. Posléze stejně dopadl i zbytek chvalkovického panství. 17. června 1600 komisař zemského soudu prodal dluhy obtížený majetek Janovi staršímu Dobřenskému z Dobřenic, který ho koupil své manželce Mandaléně Dobřenské ze Žlunic, čímž se chvalkovické zboží znovu scelilo a na dlouhá léta se dostalo do rukou rodu Dobřenských z Dobřenic. V roce 1636 zakoupil miskolezský statek, který zahrnoval též Újezdec, kníže Oktavián Piccolomini de Arragona, vévoda v Amalfi, čímž se obec dostala k náchodskému panství. 20. ledna 1644 přenocovala v Újezdci pěší setnina a 78 koní se zavazadly. O 10 let později přijalo 69 místních obyvatel svátost sv. pokání. V roce 1725 byla zřízena chvalkovická fara, k níž byla přiřazena bývalá chvalkovická část obce. 8. března 1745 zavítalo do Újezdce 40 císařských jezdců.

Roku 1849 se stal Újezdec součástí Lhoty pod Hořičkami. V roce 1873 se obec osamostatnila od Lhoty pod Hořičkami (podle některých současných materiálů již roku 1867, úřední materiály z té doby však hovoří jinak). V roce 1878 byl u Dlouhé Vody postaven most a o rok později byla od Dlouhé Vody až k Újezdci čp. 4 postavena silnice. V téže době se v obci nacházela 1 nálevna piva a lihovin. Roku 1881 byly domy čp. 30-32 a louka u čp. 5 přeřazeny z miskolezského do újezdeckého katastru. Tehdejší vzhled vsi přináší P. Václav Šrám v knize "Okres Česko-Skalický. Nástin historický", jež vyšla v roce 1882:

"9. Oujezdec (Újezdec), ves 3/4 hodiny na jih od Hořiček; 198 obyvatelů katolických ve 33 domech; jest tu 1 nálevna piva a lihovin.

Matěj z Babic, seděním na Oujezdci, svědčí k r. 1422. 1) Adam z Kounic a Oujezdce měl za manželku Magdalenu Žehušickou. 2) Fridrich z Kounic a Oujezdce vystavěl r. 1591 dvě chalupy na půdě panské svému kuchaři a služebníku. Roku 1655 platilo se vrchnosti z kusu pustiny od Suchého dvoru ve vsi Oujezdci 2 gr., což r. 1665 vrchnosť ke dvoru Miskoleskému užívala. 3) Čásť Oujezdce náleží k farnosti Chválkovské.

1) Palackého archiv III. 494. 2) Viz "Třebešov" 3) Denník Ludvíkův."

29. července 1895 zasáhlo obec ničivé krupobití. V roce 1899 c. k. místodržitelství království Českého potvrdilo stanovy Hospodářsko-čtenářské besedy v Újezdci. Počátkem 20. století se Újezdec v mnohém změnil, což potvrzuje "Úplný adresář a popis politického okresu Náchodského. Soudní okresy: Náchod - Česká Skalice a veškeré politické obce a osady" od Václava Kudrnáče z roku 1907:

"Oujezdec.

Rozloha obce 175.75 ha.

Obyvatelů 159, domů 32.

Starosta: Borůvka Čeněk. Radní: Hoffman Antonín, Hoffman Čeněk.

Jmění obce: 1000 K movité, 1550 K nemovité. Přirážka obecní 15 proc. Přímá daň 4417 K 74 h.

Fara, škola, pošta: Chvalkovice.

Dráha: Česká Skalice.

Živnostníci: Hostinský: Hoffman Antonín. - Obuvník: Kleprlík Jan. - Krejčí: Hoffman Čeněk.

Majitelé větších usedlostí: Borůvka Čeněk, Borůvka Josef.

Spolek: Hospodářsko-čtenářská beseda."

Roku 1909 byl založen SDH, který o 4 roky později postavil hasičskou zbrojnici. V roce 1917 došlo k rekvizici zvonku z kapličky. V červnu téhož roku vyhořelo čp. 13, nejstarší usedlost v obci (roubená s pavlačí). Z front 1. světové války se nevrátilo 7 místních mužů (Josef Borůvka z čp. 14, Jindřich Borůvka z čp. 9, Adolf Kult z čp. 5, Josef Hanousek z čp. 30, Václav Jindra z čp. 18, František Žalud z čp. 20, Josef Bubeníček z čp. 32).

V květnu 1919 byla vysazena "Lípa svobody". V letech 1921-1922 zasáhla zdejší lesy mnišková katastrofa. V letech 1924-1925 došlo k parcelaci chvalkovického dvora, z jehož pozemků část obdrželi i zdejší rolníci. V letech 1925-1926 byl vybudován vodovod. V roce 1927 byl podle nařízení okresního i zemského úřadu změněn název obce Oujezdec na Újezdec. Roku 1929 proběhla oprava silnice od hostince čp. 4 až k Hořičkám. 4. července 1929 větrná smršť poškodila řadu střech a zničila les ��lehliny u Dlouhé Vody. Roku 1952 bylo založeno JZD, které se již v následujícím roce rozpadlo. 19. dubna 1952 byl uzavřen hostinec. 1. října téhož roku byl znovuotevřen, tentokrát již pod hlavičkou Jednoty. V roce 1953 bylo opětovně založeno JZD. O 3 roky později došlo k rozšíření zatáčky od hasičské zbrojnice k Hořičkám. 27. prosince 1957 se poprvé rozsvítilo veřejné osvětlení. 17. října 1958 začala fungovat v obci pojízdná prodejna Jednoty. Roku 1961 byl Újezdec připojen ke Lhotě pod Hořičkami. V roce 1985 byla obec spolu se Lhotou pod Hořičkami začleněna do tzv. střediskové obce Hořiček. Od 1. září 1990 je Újezdec opět místní částí Lhoty pod Hořičkami. Roku 1993 byla založena autodoprava Stanislava Mádra. V roce 2018 byla opravena silnice z Chvalkovic na Hořičky, která vede přes Újezdec.

Nejvýznamnější zdejší pamětihodností je zděná kaplička se zvonovou věží z roku 1863, do níž byl původně přenesen zvonek z lípy, která stávala nad čp. 29. Za zmínku též stojí kamenný kříž z roku 1815 mezi domy čp. 23 a čp. 3 a pamětní deska hasičskému činovníkovi a odbojáři B. Petirovi na hasičské zbrojnici z roku 1947. Nejvýraznějším zdejším rodákem je Vincenc Vávra (26. července 1849 Újezdec - 5. ledna 1936 Brno), gymnaziální profesor a spisovatel, který proslul svým bádáním o životě a díle Boženy Němcové. Za zmínku stojí také místní rolník Jiří Morávek, který zřídil nadaci ve prospěch chvalkovického učitele, jejíž kapitál činil 54 zlatých.

Kříž z roku 1815

Hasičská zbrojnice

Kaplička z roku 1863

[123krajiny]

v místě Dlouhá Louka, Plzeňský Kraj, Czech Republic https://www.instagram.com/p/CLwy-DVnHh1/?igshid=12vvf7xiaegeg