#BUDEME JÍST

[kristalova-v]

191024

Jsme na návštěvě našeho kamaráda v Nizozemsku. Je tu krásně, jsem moc ráda že znovu všechny vidím.

Jenže chodí doma v botech, v koupelně na podlaze jsou vlasy, nemůžeme se domluvit na tom co budeme jíst a kdy, na spacáku ve kterém spím jsou fleky a pak tohle všechno převáží a já mám pocit že mi vybuchne hlava.

Why am I like this

[prospercz]

Den 39

Vstávám brzy, nechce se mi, ale vím, že musím. Konečně nebylo v noci takové horko, tak se spalo dobře. Přes den ale horko bude, tak proto brzké ráno. Chybí mi 17 mil k cestě, odkud se dá dojet do města Tehachapi.

Terén je příjemný, žádné prudké stoupání ani klesání. Část z toho je něco jako naučná stezka pod větrnými turbínami. Jsou tu i tabule s informacemi o vzniku, produkci atd. Spousta lidí na tuhle část nadává kvůli horku, ale když si ji člověk odmyslí, je to celkem fajnová procházka.

V jednu hodinu jsme u cesty. To je výhoda, když člověk vyrazí brzy. Jít i celé odpoledne, dáme určitě přes 30 mil. Ale druhý den bychom byli zničení.

Do města nás doveze TyeDye, holka, která dělá support svému manželovi a zrovna jsou tady. Sama to jít nechtěla, je to na ní moc, ale zároveň chtěla být součástí té jeho cesty. Tak jezdí souběžně s ním autem a vozí hikery a dělá trail magic.

První věc ve městě je jako vždycky pivo a jídlo. Číšník se zdál být na první dobrou celkem přívětivý, evidentně hladové hikery potkává každý den. Pak ale začal být docela vlezlý. Jen co nám donesl hlavní chody, už se ptal, jestli budeme chtít i dezert. Když jsme mu řekli, že ne, do minuty přinesl účty. A chtěl po nás, abychom to hned zaplatili. Kluci to udělali s prstama od burgerů, já jsem ho poslal slušně do háje, že se nejdřív v klidu najím. Pak, i když ještě všichni nedojedli, začal uklízet nádobí ze stolu.

Přišlo mi to všechno dost neslušné. Tak jsem se rozhodl, že to zohledním na dýšku. Přinesl terminál a po zaplacení se vždycky ukáže obrazovka, kolik procent chcete dát jako spropitné. Amíci jsou dost nenažraní a nejnižší částka je tu už málokdy míň než 20% (i sami Američani to zmiňují, že to někde dost přehání). Já jsem si řekl, že mu nedám víc než 10%. Doma bych mu nedal nic, za to jak se choval. Ale tady je platí tak málo, že žijou spíš z toho spropitného. Mačkám tlačítko “Custom” a píšu 10. Odeslat. V tu ránu mi došlo, že to už v tu chvíli nebyly procenta, ale dolary. Ale zmáčkl jsem naštěstí málo nul, takže jsem mu dal dýško 10 centů! Jinak by to bylo deset dolarů! No, zpátky už to prý nejde. Sice to nebyl úmysl, ale zasloužil si to trochu.

Já a Stir it up máme tady na PCT stejnou strategii. Zaplatit co nejmíň za hotely a ušetřit tak na jídlo a pivka. Spíme teda venku na dvorku u jedné paní, Sarah. Říká se tomu tady Hippie Hiker Heaven. Stir it upa po cestě tam malém sežral pes, přišli jsme špatným vchodem. Naštěstí jsme stačili rychle zase zabouchnout.

Je tu pár lehátek a pak několik míst, kam sebou člověk může plácnout. Nějaké sezení, malý bazének na ochlazení nohou. Sprcha, mini kuchyňka s ledničkou a hikerbox. Nic moc, ale tohle nám bohatě stačí. Pokud nezačne pršet, což se tady ve městě poslední dny odpoledne prý děje.

Začne zase klasické městské kolečko. Sprcha, převléct do erárního oblečení, které tady je k dispozici, a hned všechno do laundrymatu ve městě (místo na praní). Pak si na kole, která jsou tu k půjčení, dojedeme pro nějaké jídlo do Walmartu. Walmart, totální ztělesnění kapitalismu. Je tady všechno. Fakt všechno. Obchod je tak veliký, že by se v něm dalo ztratit i na několik hodin. Fuj. Nemám to rád. Ale ressuply tu půjde udělat skvěle, to rozhodně jo.

Vracíme se už navečer a sedáme ke stolu na večeři. Pořídili jsme si hlavně zeleninu a ovoce, chleba a humus, pomerančový džus a nějaké pivo. Děláme sendviče. Stir it up našel v hikerboxu sůl, tak si to ještě vylepšil. Po chvilce znejistí a začne koukat na balení. On si tam nasypal sůl do koupele!!! No pěkně jsem se mu vysmál. Ale jíst by to neměl, takže jídlo letí do popelnice a maže nový chleba.

Večer sedíme se Sarah a jejím manželem Johnem a klábosíme. Zajímá nás, proč tohle vůbec dělá. Prý na ni všichni celý život koukají skrz prsty, protože je z Kalifornie. Být z Kalifornie je tady v Americe něco jako být z Bavorska v Německu. Nikdo vás nemá rád, každý si myslí, že máte kopce peněz a několik domů. Tak se tímhle snaží aspoň někomu pomoci a ukázat, že ne všichni lidi jsou stejní. Že i v Kalifornii se najde někdo, kdo pomáhá. Ale tak je to všude. Vždycky je to o lidech a ne o předsudcích, které někdo dřív vymyslel a všichni se jich drží. Zatím si na kalifornské nemůžu stěžovat. Těší ji pocit, že i něco tak malého, jako je třeba sprcha, nám hikerům udělá neskutečnou radost. Proto to dělá. Nemá z toho žádný výdělek, naopak do toho ještě svoje peníze vkládá.

PS: taková hezká perlička. Jsem zatím v největším městě za celou dobu šlapání. Přesto tady nefunguje můj operátor. Prostě tu nemám signál. Je to horší než nahoře na kopcích. Přijde mi to jako hezký paradox. Nicméně je to trochu nepohodlné na domlouvání se s ostatními.

[ev-from-the-moon]

horizont událostí

teď: poslední dva dny pročítám svoje berlínský posty (měla bych pracovat), a že by to byla úplně jednoduchá konfrontace, se říct nedá. trochu na tu holku žárlím. mohla se definovat Berlínem, což mi jaksi přijde jednodušší, než se definovat Prahou.

za oknem, takřka real-time, nastupuje zima v podobě studený fronty. sedím v letenským bytě mezi svou zelení. sedím tu se Sch, mým osiřeláčkem. ať chci nebo ne, time passes.

chce se mi -- s trochou pedantský a obsesivní potřeby kompletovat, kterou normálně aplikuju ve hrách, když lovím otazníky -- jít a doplnit cestovní příběhy. jak Indii, tak Brazílii jsem nakousla a nedopověděla. ale sejde na tom ještě?

2018, leden: vlak z Allapuzhy do Thiruvananthapuram-u (ano, to je skutečný místo, a kdo ke mně přijde a vysloví to správně, má u mě pivo. kecám, můžete to vyslovit jak chcete, stejně to nepoznám). jedeme s Ortal, mojí novou izraelskou kamarádkou, a J a M. já a Ortitotti, jak jí familiárně přezdívám (její angličtina je cca na úrovni mojí portugalštiny, ale stejně si při procházkách v Allapuzhe vypovíme celý životy), nevisíme ven z vlaku, protože je to nebezpečný, nedělá se to, a kdybyste to dělali, budou vám ženy v ženským kupé říkat, ať to neděláte. což nevím, protože jsem to nedělala.

jeden z důvodů, proč se mi v Berlíně tak lehce psalo, byla vzdálenost. můžu zmínit kohokoliv, nepřečte si to a nebude rozumět. moje wild child stories jsou tajemstvím, který vám, tam daleko proti proudu Labe, vyprávím. ale teď?

psát česky v Česku má svoje úskalí. ráda píšu aspoň trochu veřejně, ráda píšu o tom, co zažívám, ale kam až zajít a kolik kůže (chm, měla bych napsat post o kérkách) odhalit, netuším. v Berlíně to bylo jednodušší. ale co nebylo? všichni víme, že srovnávat se nemá, ale nemůžu říct, že by mi poslední dobou nelítaly myšlenky k době, kdy jsem měla víc koček a pracovních smluv, ale zato míň výtahů a van. did you exchange cold comfort for change, pražská Ev?

bojím se psát, protože se bojím, že nemám o čem psát. že nemám co říct. ahoj Pražáci, tohle vám chci říct o životě v Praze, ehm. smířit se, že nejsem exotická. zmenšit se a odejít na západ jihojihozápad a severoseverovýchod.

2018, leden, Munnar: cestujeme s M a J už skoro týden. nejenže se J a M neviděli několik týdnů, ale spíme po levnejch hostelech, takže: dojdu pro jídlo, říkám -- říká Ev, která se sebrala a šla, v tomhle horským městečku mezi čajovejma plantážema, který založili Skoti -- a budu pryč aspoň 45 minut, JO? CHÁPEME SE?

kupuju vege biryani, ach, zítra tu budeme jíst a koukat jak jedí Indové, rukama, a budeme to ofkoz dělat taky, no, a pak s vege biryani sedíme před hostelem, a společně vychládáme, až mi klesne teplota těla tak nízko, že těch 45 minut to holt nebude (nejsem biryani a nezačínala jsem na 100 stupních), a opatrně klepu na dveře. dude, we haven't seen each other for three weeks, you could have come back half an hour ago.

2017, prosinec, Kochi a tak dále. projíždím fb, a bejvalej spolubydlící mýho bejvalýho píše že je v Kochi. potkáme se někde v rybářský osadě, fotíme lodě. the odds.

taky nám jdu kupovat pivo. totiž Kochi je v Kerale a v Kerale vládne komunistická strana a komunistická strana zavedla prohibici. v praxi to znamená, že o týden později pojedu s jistým Indem (hi Jay) na motorce do místní restaurace, která mu pod pultem prodá pivo za pár šupů, ale to je v Allapuzhe, a teď jsme v Kochi a moje pravidlo je, že pokud se tam dá dojít podle mapy, tak tam dojdu. takže jdu po silnici k liquor storu, což je budka se zamřížovanejma oknama. a jsem bílá a jsem žena, takže mohu vstoupit VIP vstupem a ignorovat obří frontu u ne-VIP vstupu, a zásobit nás pivem.

a pak hoří obří slaměnej panák a přijde 2018.

2016: Morro de Sao Paulo. ležím na pláži a koukám se na tu obří oblohu, který nerozumím. tak nějak jako portugalštině, i přes všechny snahy, paralelní brazilskou rodinu (oh wait, can't wait to tell you how that story turned out) a základy španělštiny, nope.

jednou z ironií mýho života je, že jsem se hodně snažila najít v Berlíně m. práci, aby se mohl za mnou přestěhovat. někdy na jaře toho roku, co jsme do něj vstoupili spolu na pláži nedaleko od týhle, podle brazilskejch tradic v bílým oblečení a novým spodním prádle (kecám. teda nekecám, tradice to je a myslím, že ji m. dodržel, ale já teda ne), co jsme pro Yemanju přeskakovali 7 vln Atlantiku, m. neudělal pohovor do Woogy, a to tak nějak předznamenalo konec vztahu, kterej měl ze všech mejch vztahů ten nejromantičtější začátek. ale teď ležím na pláži (a nebudeme se bavit o achievementech, co jsme tam unlockli, ok?), a nakonec mi to dojde. lehnu si hlavou dolů, jsme přeci 8 stupňů pod rovníkem, a obloha se okamžitě srovná a dává smysl, vidím Andromedu a galaxii a je to krása. you know, sometimes that helps. (miluju Jennifer Aniston a nestydím se za to.)

jo, ta ironie -- m. je od července v Berlíně. někdy se věci prostě nepotkaj. stejně jako jsme se za celou dobu v Brazílii nepotkali s trávou, což bylo zpětně strašně legrační. m. ve svým fotbalovým triku prostě nevypadal jako nevinnej hipík, ale jako undercover cop.

speaking of začátky. speaking of speaking of. speaking of padesát tisíc výrazů, co maj Brazilci pro marihuanu a nepamatuju si ani jeden.

2015: New York, New York. sice jsem tu byla se dvěma Amíky, ale stejně mi ve vzpomínkách přijde NY strašně jednoduchej. metro, taxíky, no co, dostat se z Manhattanu do Brooklynu, no co. mapa a jedu, jedu se podívat na Strawberry fields k Lennonovu domu (nebyl náhodou canceled?), někde je tu vzpomínka, jak jsme v CP potkali Amandu, někde buď tehdy nebo o rok později jsem nutila/zvala všechny na kolotoč, TRUMPŮV kolotoč, New York. no co.

no co, jedu nočním metrem ve 4 ráno s hlavou v m. klíně a učím se svoje první portugalský slovo, cafuné. celej ten první NY byla taková přenádherná a dokonalá šmouha. ne jako druhej NY, kterej začal zvolením Trumpa a SMS Leonard Cohen died, kde jsme měli v pěti lidech jeden byt s tzv. separate bedrooms (dividing screen my ass). ne, tady jsme o rok dřív a i když jsme poznamenaný útokama v Paříži, nebo právě proto, život dává perfektní smysl (a není v něm prezidentem Trump).

no ale long story short, upadlo mi pivo v prostorách Kickstarteru. m. jako místní stážista ho zamet, a pak se vůbec nic nestalo. a já si to pamatuju, jak jsem se divila, že se se mnou tenhle krásnej kluk baví.

a pak jsme jeli tím metrem a druhej den trajektem na Staten Island, což bylo jako travelling back in time, a tím myslím do osmdesátek. v náhodným baru hrajou Guns a jiný věci a je to celý tak random, jako Berlín vynásobenej milionem. a celý je to dávno: times square, top of the rock, to se všechno stalo.

na těch mejch berlínskejch postech se mi líbí / mě dojímá to bezčasí. nikdy jsem s časem pracovat neuměla, a i teď mi spousta těch příběhů přijde jako včera. a co hůř, přijde mi nadosah. jeden známej, původem z Berlína, teď po skoro roce cestování skončil v Melbourne. Berlin used to be cheap and party, and nowadays it is neither. v Berlíně jsem měla pořád co objevovat. proč ten pocit nemám tady? tak se sem přestěhuj, říkává mi Hendrik, říká mi to Phil, a Dave si taky občas rejpne, ale stejně jako jsem se do Prahy vrátila vykořeněná, vrátila bych se tam jako duch, Geist von Berlin. furt ještě trpím covidem: i v těch nejhorších časech jsem vždycky měla touhu poznávat. lockdowny v Barceloně ji udusaly, moje současná práce ji zatavila do betonovýho sarkofágu.

občas, teda vlastně až překvapivě často, se dozvídám, jak mě vidí ostatní, a ta diskrepance mezi tím a tím, jak se cítím já sama, mě mate. (tento anglicismus, unlike other anglicismy v tomto postu, byl použit záměrně, a gratuluju vám, pokud jste ho odhalili.) lidi rádi odhalujou vzorce v šumu, včetně šumu, kterým pro mě někdy je můj vlastní život. čehož pointa není, že je všechno náhodný, ale že lidi mají často zvenku vhledy, který sami nemáme, a že je dobrý je poslouchat. (ty si poradíš, slyšela jsem nedávno.)

veřejně umím psát cestovní historky (což se blbě dělá, pokud necestuju), a co jsme si, možná cestuju i proto, abych je měla. teď teda úplně necestuju, do konce roku mě čeká Indie na otočku a Řecko a Londýn, a ne, to si neodporuje.

jak mi skutečně je, tady a teď, o tom se píše hůř. a jak to dává Sch, ptá se mě taky překvapivý množství lidí, a já odpovídám, no on je takovej stoickej a myslím, že je rád, že se nemusí s nikým přetahovat o jídlo. ale Sch minimálně jednou denně kvílí v chodbě, a dneska zase koukal pod gauč, jestli tam není Li, a protože já i Jan, můj holandskej kamarád, víme, že Sch je omniscientem, což víme od tý doby, co jsme spolu v mým berlínským bytě snědli úplně legální houby (ahoj, mami, ahoj celní sprá... á, slíbila jsem, že o tomhle mlčím) a Jan si s ním telepaticky povídal, možná mu jen dost nevěřím, že ví. možná si jen dost nevěřím, že vím. a možná, možná taky občas propadám smutkům.

2018, leden, Mumbai. horizont událostí. (tak by se, kurva, moh jmenovat tenhle post. so be it. lepší než all around the world we could make time is of the essence. true story).

[supplementnews]

Slimdropico Kapky: Cena, recenze, od, Amazon, složení, v lékárně!

Kapky Slimdropico jsou zcela přírodní kapky na hubnutí, které jsou účinnou složkou, která pomáhá při procesu hubnutí. Na druhou stranu, na základě našich minulých zkušeností důrazně varujeme před tím, abychom tento produkt nepovažovali za všelék na všechny problémy. Při dodržení pokynů výrobce má účinnost, jak je prokázána velkým množstvím studií a názorů, praktickou hodnotu. Nejde jen o to dostat do těla správné množství této silné látky; je také nutné udržovat zdravou rovnováhu a dodržovat správná výživová pravidla. Budeme moci vidět, jak rychle zhubnout bez obav z jo-jo efektu, pokud použijeme synergii zdravého rozumu spolu se správnou strategií dávkování kapek.

Protože používá přírodní a aktivní složky, funguje dobře. Více vám napoví následující odstavce. Síla SlimDropico je v současnosti obsažena v jedinečném hávu. Nevyplatí se kupovat produkt z pochybných zdrojů, které prodávají levnější kapky na hubnutí. Na "webu výrobce" je napsáno, že doručení probíhá tajně i do zahraničí a že kurýrovi lze zaplatit při doručení balíku. S epidemií je to pro zákazníky velká výhoda. Slimdropico Kapky stimuluje spalování tuků. Příroda pomáhá trávení lipidů.

Jak přípravek Slimdropico Kapky působí?

Stručně řečeno, odpověď je ano! Účinná je metoda Slimdropico. Mohu s naprostou jistotou říci, že produkt splňuje své požadavky, protože jsem jej osobně testoval několik měsíců a v důsledku toho jsem zaznamenal výrazné snížení celkové tělesné hmotnosti. Jedná se o účinný doplněk, který pomáhá snižovat množství tělesného tuku, zejména v problémových partiích, jako je břicho, boky, nohy a paže. Jeho špičkové složení nejen podporuje ztrátu tuku, ale ve skutečnosti pomáhá zrychlit váš metabolismus a omezit chuť k jídlu.

<<<(Pospěšte si, zbývá pár lahviček!) Klikněte sem a kupte si kapky Slimdropico z oficiálních stránek>>>

Jaké jsou hlavní složky kapek Slimdropico?

Jen vězte, že Slimdropico Kapky předčí všechny bylinné produkty. Podporuje se zdravý životní styl a vitalita. Kostky obsahují mnoho přírodních složek včetně

Garcinia Cambogia: to je hlavní aktivní složka Slimdropico Kapky. Předpokládá se, že tato chemikálie snižuje hlad, což pomáhá při hubnutí. Garcinia Cambogia má další zdravotní výhody. Snižuje tvorbu cholesterolu a glukózy.

BHB Ketone: prémiové sladidlo cukru a ketonový doplněk. Pomáhá při ketóze. Droga snižuje tělesný tuk, zlepšuje náladu a zlepšuje zdraví.

Želatina: unikátní kolážová látka získaná ze zvířecí kůže. Keto-friendly potraviny jej obsahují. Kolagen pomáhá formovat kosti, kůži a tkáně. Tento lék zvyšuje energii a spaluje tuky.

Jablečný ocet: Detoxikuje a léčí. Přírodní čistič a toner, jablečný ocet. Pomáhá tělu normálně fungovat. Má více živin pro zdraví krve, pokožky a vlasů. Jablečný ocet zvýrazňuje chuť těchto vitamínů. Tato chemikálie zvyšuje energii a imunitu a pomáhá při hubnutí. Přestože se jedná o sladidlo, tato molekula má nízký obsah kalorií a cukru. Pomáhá vám odolat pokušení.

Zázvor: bohatý na antioxidanty a pomáhá spalovat tuky. Snižuje nezdravou váhu a zlepšuje fyzickou kondici. Snižuje také tělesný tuk, takže se budete déle cítit sytí.

Malina: Malinový keton stimuluje metabolismus a lipolýzu ke spalování tuků. To se provádí pomocí malinových ketonů. Také snižují hlad.

Káva: přirozeně stimuluje metabolismus a spalování tuků. Zabraňuje také přejídání a zvyšuje sílu. Je také bohatý na kofein a niacin, které snižují viscerální tuk u obézních lidí a stimulují spalování tuků.

Jsou kapky Slimdropico bezpečné?

Zatímco mnoho řešení na hubnutí tvrdí, že fungují, jen málo z nich skutečně funguje. Nemyslíme si, že Slimdropico Kapky přiměje lidi mluvit. Už vás nebaví jíst tyto žvýkačky?

Kapky Slimdropico jsou rozhodně zdravé. Pomáhá při hubnutí, snižuje hladinu cukru v krvi a zlepšuje zdraví srdce. Jako doplněk mohou být kapky Slimdropico nebezpečné. Lidé se obávají, že kapky Slimdropico budou interagovat s jejich léky.

<<<(Pospěšte si, zbývá pár lahviček!) Klikněte sem a kupte si kapky Slimdropico z oficiálních stránek>>>

Jaké jsou zdravotní přínosy kapek Slimdropico?

Kapky Slimdropico jsou rychlým a snadným způsobem, jak uspokojit chuť na sladké, aniž byste ohrozili své zdraví. Tento doplněk poskytne výhody keto diety bez souvisejících dietních omezení. Hubnutí s ACV a Keto může být vzrušujícím dobrodružstvím. Ale kromě výše zmíněných výhod, jaké jsou další výhody užívání tohoto doplňku?

Profitujte ze zdravějšího životního stylu: Dodržujte keto dietu snadněji s podporou těchto keto-friendly bonbónů. Díky způsobu výroby jeho složek si můžete být jisti, že tento doplněk neobsahuje žádný cukr ani kalorie. Jíst cukr by bylo dobré pro všechny. Budete štíhlejší, fit a plní života.

Snížení chuti na svačiny: Mnoho lidí s nadváhou má potíže odolat nutkání svačit. Vždy existuje touha jíst více jídla. Tyto žvýkací pochoutky jsou plné vlákniny, bílkovin, vitamínů, minerálů a přírodních náhražek cukru. Bude vám dělat radost na dlouhou dobu. Je to jednoduchý a ekonomický způsob, jak omezit svačiny.

Posilte své tělo: Ketony, elektrolyty a vitamíny B v kapkách Slimdropico vám mohou pomoci zlepšit vaše zdraví a posílit vaše tělo. To zvýší vaši výdrž a výdrž. Tyto živiny pomáhají s několika biologickými funkcemi najednou.

Zvýšený výdej energie: Přebytečný tuk mění způsob, jakým vaše tělo funguje. Tyto pochoutky navodí ve vašem těle ketózu a dodají vám extra energii po celý den. Tento lék sníží celkový tělesný tuk zpět na úroveň před léčbou.

Podporuje ketózu: Hlavním přínosem Slimdropico Kapky je, že napomáhá procesu ketózy v těle a usnadňuje spalování tuků.

Snížená chuť k jídlu: Ketóza může také pomoci snížit chuť k jídlu a touhu po jídle, což usnadňuje dodržování ketogenní diety.

Zlepšená jasnost myšlení: Někteří uživatelé kapek Slimdropico hlásili zvýšenou jasnost myšlení a koncentraci v důsledku ketózy.

Nežádoucí účinky kapek Slimdropico

Tajemství Slimdropico spočívá v jeho několika vedlejších účincích. To je úžasné vzhledem k tomu, jak efektivně to pro mě fungovalo. Neustálé používání nezpůsobuje negativní účinky. Neuvěřitelný. Díky přírodním složkám má úspěch. Přírodní zázvor, cesmína a pampeliška jsou dobré pro metabolický systém. Lidé s intolerancí by měli před použitím tohoto produktu zkontrolovat přísady, ale většina lidí by měla být v pořádku.

Kapky Slimdropico: jak je používat? Instrukce

SlimDropico doporučuje užívat 20 kapek denně a to se odráží v oficiálních pokynech k dávkování společnosti. Pokud chcete kapky použít, smíchejte je se tři čtvrtě šálku vody nebo džusu a výsledný roztok vypijte.

Před každým použitím také musíte lahvičku s kapátkem dobře protřepat. Důležité je také nikdy nepřekračovat doporučenou denní dávku a vždy pečlivě dodržovat pokyny. Pokud používáte SlimDropico spolu se zdravou stravou, měli byste být schopni zhubnout bezpečně a efektivně. Návod k použití kapek SlimDropico

Jednoduše protřepejte lahvičku a přidejte 20 kapek do 150ml sklenice vody nebo džusu.

Pijte ho 30 minut před každým jídlem a snažte se udržovat zdravou a vyváženou stravu. Udržování tonizované horní části těla také vyžaduje časté cvičení.

Dělejte to každý den po celý měsíc!

<<<(Pospěšte si, zbývá pár lahviček!) Klikněte sem a kupte si kapky Slimdropico z oficiálních stránek>>>

Kde si mohu koupit kapky Slimdropico?

Kapky Slimdropico lze zakoupit pouze přímo na „oficiálních stránkách“. Objednávky zadané prostřednictvím této služby budou doručeny až k vám domů. Můžete si také ověřit, zda jsou tyto bonbony dostupné u vašich běžných prodejců. Před nákupem v obchodě se ujistěte, že položka, kterou chcete koupit, je autentická.

FAQ: Časté otázky a odpovědi

Kde mohu koupit SlimDropico a jak to funguje?

SlimDropico jsou kapky na hubnutí, které využívají patentovanou směs přírodních chemikálií ke zvýšení metabolismu, potlačení hladu a snížení tuku. Tyto věci vám mohou pomoci udržet zdravou rovnováhu při hubnutí.

Jak dlouho musím kapky brát, než uvidím výsledky?

Výsledky mohou trvat jen několik dní nebo několik týdnů, v závislosti na jednotlivci. Přestože životní styl, strava a cvičení hrají důležitou roli, většina lidí zaznamená první zlepšení již po několika týdnech neustálého používání.

Existují možné nežádoucí reakce nebo varování?

Složky SlimDropico jsou přírodní. Mohou se objevit vzácné nežádoucí účinky, obvykle v důsledku alergických reakcí nebo citlivosti na specifické složky.

Jak mohu zadat objednávku na SlimDropico?

SlimDropico lze zakoupit na „webových stránkách výrobce“ a podle zde uvedených kroků. Ceny, slevy a způsob objednání jsou popsány zde. Abyste měli jistotu, že získáte originální a spolehlivý produkt, nakupujte pouze u autorizovaných prodejců.

<<<(Pospěšte si, zbývá pár lahviček!) Klikněte sem a kupte si kapky Slimdropico z oficiálních str��nek>>>

https://community.weddingwire.in/forum/kapky-slimdropico-pro-hubnuti-recenze-cena-podvod-oficialni-stranky--t160790

[therka1996]

Tayvin 1x23

TAYLOR SE PO RÁNU PROBUDÍ A NECÍTÍ VEDLE SEBE CALVINA JE TROŠKU VYSTRAŠENÁ JDE DOLŮ DO KUCHYNĚ KDE VIDÍ CALVINA U PLOTNY BEZ TRIČKA A KOUSNE SE DO RTU A KDYŽ MÁ CALVIN VŠECHNO PŘIPRAVENÝ OTOČÍ SE S PLATEM A JE V ŠOKU ŽE JE TAYLOR VZHŮRU

Calvin: Tak mi to překvapení malinko nevyšlo

USMĚJE SE POLOŽÍ TO NA PŮL JDE K TAYLOR KTERÁ MÁ JEHO TRIČKO ZE VČEREJŠKA NA SOBĚ POLOŽÍ JÍ RUCE NA PAS

Calvin: Vyspala jsi se dobře?

Taylor: Myslím že jsem takhle dlouho dobře se nevyspala

ON JÍ POLÍBÍ

Calvin: Připravil jsem ti snídani do postele ale jestli si jí chceš sníst i tady klidně můžeš

Taylor: Ne to jsi ráda zase lehnu zpátky do postele jestli je pro mně tohle všechno

Calvin: Myslel jsem si že po včerejsku budeš mít hlad

Taylor: Máš pravdu

TAYLOR BĚŽÍ NAHORU DO POSTELE A PŘEDSTÍRÁ ŽE ZASE SPÍ CALVIN SE USMĚJE NIKDY NEVIDĚL KRÁSNĚJŠÍ ŽENU V JEHO POSTELI DÁ JÍ PUSU NA ČELO A ONA OTEVŘE OČI TVÁŘÍ SE PŘEKVAPENĚ

Taylor: Všechno je to pro mně

Calvin: Myslel jsem že se trochu spolu podělíme pokud ti to nebude vadit samozřejmě

POLÍBÍ JÍ NA TVÁŘE A POTOM NA RTY TAYLOR ZAČNE JÍST KDYŽ CALVINOVI ZAČNE ZVONIT TELEFON PODÍVÁ SE KDO MU VOLÁ JE TO DIPLO

Calvin: Taylor promin ale musím to vzít je to práce

ONA PŘIKÝVNE CALVIN S TÍM JDE PRYČ ON ZAVŘE DVEŘE

Calvin: Jo Diplo

Diplo: Calvine jsi ještě v Nashvillu nebo kdy se konečně vracíš do Los Angeles

Calvin: Ještě jsme to spolu neprobíraly proč ?

Diplo: Máme práci spolu nebo jsi zapomněl nemůžu dodělat projekty pokud ty tu nejsi

Calvin: Já vím

Diplo: A máme nějakej dead line kterej musíme co nejdřív dokončit nejlíp by bylo kdyby jsi se vrátil ještě dneska na večer pokud s tím můžu počítat?

Calvin: Co kdybych ti zavolal tak za hodinu ? A hned ti řeknu co a jak

Diplo: Fajn užívej jsi to

ZAVĚSÍ MU TELEFON CALVIN MÁ POCIT ŽE JE NA NĚJ DIPLO NAŠTVANEJ CALVIN SE VRÁTÍ ZPÁTKY DO LOŽNICE KDE VIDÍ TAYLOR TAKHLE

CALVIN SE USMÍVÁ

Calvin: Taylor Swiftová ty budeš jednou moje smrt

JDE POMALU K NÍ ONA HO OBEJME KOLEM KRKU

Taylor: Chtěla jsem ti jenom moc poděkovat za skvělou snídani

A SKONČÍ TAM KDE SPOLU SKONČILY VEČER CALVIN LEŽÍ S TAYLOR V POSTELI OBJÍMAJÍ KOLEM PASU A HLADÍ JÍ VLASY ONA SE NA NĚJ PODÍVÁ

Taylor: Nějak jsi ztichnul

Calvin: Volal mi Dipo máme práci v Los Angeles a už chce abych ještě dneska se vrátil zpátky a i když se mi líbí být tady s tebou takhle ... tak má pravdu máme dead line kterej musíme dokončit

Taylor: Oba dva jsme věděly že se budeme muset vrátit zpátky do reality a ne se před ní skrývat

Calvin: To sice ano ale chtěl jsem ještě aby to chvilku vydrželo

Taylor: Adame i já se musím vrátit takže jestli dneska potřebuješ odletět chápu to

Calvin: Nebudeš na mně naštvaná nechci aby to vypadalo že po jedný noci se chci už vypařit a nechat tě samotnou

Taylor: To bych jsi o tobě ani nemyslela a ne nebudu na tebe naštvaná vždyt se můžeme vidět v LA

DÁ JÍ PUSU NA ČELO

Taylor: A klidně můžeš letět i semnou nevadilo by mi to víš

Calvin: Taylor mám svoje vlastní letadlo a ty tu můžeš klidně zůstat o den dýl

NĚKDO OTEVŘE DVEŘE TAYLIŘINÝHO DOMU OBA DVA JSOU V ŠOKU KDYŽ VOLÁ JEJÍ MÁMA

Andrea: Taylor drahoušku jsi tady ?

OBA DVA SE NA SEBE PODÍVAJÍ JSOU V ŠOKU CALVIN CHCE ZALÉZT NĚKAM DO SKŘÍNĚ TAYLOR SE SMĚJE DO JEHO HRUDI

Calvin: Tak zrovna takhle nechci aby mně poznala tvoje mamka

Taylor: Nebudeme se před ní schovávat myslím že tě i ráda pozná

DÁ MU PUSU NA TVÁŘ TAYLOR JDE NEJDŘÍV SAMA DOMŮ

Taylor: Mami co tu děláš ?

JDE K NÍ A OBEJME JÍ

Andrea: Taylor Swiftová jsi tu sama a nebo tu někoho máš ?

[nukaseeds-cz]

Pěstování konopí - zpětné zalévání rostlin v květináčích

Pěstování konopí vyžaduje správný plán zavlažování. Zkoušeli jste někdy spodní zalévání? Tato metoda se vám může zdát docela dobrá.

Zalévání rostlin je umění a samozřejmě povinnost, kterou musí mít všichni pěstitelé pod kontrolou. Je to základní dovednost v péči o rostliny. V tomto článku se budeme zabývat konkrétně zaléváním rostlin v obrácených květináčích.

Jak řešit zavlažovací režim při pěstování konopí?

Mnoho pěstitelů má problém s rovnováhou při zalévání rostlin. Nepřehnal jsem zavlažování? Zalévám málo? Je moje voda příliš kyselá? Zalévání může být jednou z nejsložitějších částí péče o rostliny.

Naše hlavní rada pro zavlažování zní: Nezalévejte podle plánu. Místo toho věnujte rostlinám pozornost, kontrolujte je jednou až dvakrát týdně a zalévejte je podle potřeby.

Pokud se snažíte růst ve více organický způsob, můžete se řídit radou Dr. Ava Singha, který vždy říká, že "rostlina by si měla sama určovat, kdy chce jíst a kdy pít." Při použití živé půdy rostlina přijímá potravu, kdy chce, aniž by ji pěstitel nutil přijímat živiny.

Když zaléváme ze spodní části rostliny, dáváme jí prostor, aby se napila, kdy chce, a přijala správné množství vody, které potřebuje. Drenážní otvory v květináči umožňují, aby se voda po určitou dobu vsakovala do půdy, aniž by ji příliš nasytila.

Jak provést obrácené zavlažování?

K této technice potřebujete rostlinu v květináči (musí mít drenážní otvory), vodu a podmisku.

Naplňte talířek vodou tak, aby dosahovala až ke spodní vrstvě zeminy v květináči. Někteří pěstitelé rádi používají na dně květináče drenážní kameny, proto se ujistěte, že je hladina vody dostatečně vysoko, aby dosáhla do půdy. Mějte na paměti, že různé podklady absorbují vodu různě. Půda absorbuje vodu rychleji než rašelinový mech, proto na to myslete, až se voda vsákne.

Hrnec vložte do talíře.

Dejte tomu čas. Rostliny nechte v lázni 10-15 minut. Všimněte si, že hladina vody v talíři klesla. Zda je rostlina dostatečně zalévaná, snadno zjistíte tak, že zapíchnete ukazováček několik centimetrů hluboko do půdy a zjistíte, zda je vlhká. Pokud je půda stále suchá, počkejte ještě chvíli.

Vyjměte rostlinu z podšálku. Může v něm zůstat přebytečná voda. Nepřidávejte ji k rostlině, protože půda ji nevstřebá. Zlikvidujte ji a vraťte rostlinu do jejího domova. Může se stát, že z rostliny odteče malé množství vody, a to je v pořádku.

Doporučuji vám, abyste to alespoň jednou vyzkoušeli a zjistili, zda se vám to bude zdát lépe zvládnutelné. Zjistil jsem, že je prospěšné rostlinu čas od času zalít, protože vrchní vrstva půdy může být velmi suchá a vytvářet krustu.

Výhody spodního zavlažování

Podporuje celkový růst kořenů tím, že je nutí sáhnout si pro vodu.

Pomáhá předcházet houbovým sviluškám, kterým se daří ve svrchní vrstvě vlhké půdy.

Zabraňuje nasycení půdy

Zajišťuje rovnoměrné rozložení vlhkosti v půdě. Nadměrné zavlažování může mít za následek vznik suchých míst

Snižuje možnost přemokření a přemokření.

Zabraňuje stříkající vodě na listy. Při zalévání rostlin může někdy dojít k rozstřiku vody na listy, což může mít za následek spálení rostlin. Spodní zavlažování tomu zcela předchází.

Výživa

Pokud jde o přikrmování ze dna, jde o stejný koncept, jako když rostlinu přikrmujete běžným způsobem. Nejdříve přidejte do vody živiny a pak krmte dno. Pokud přikrmujete, vynechejte spodní vodu. Potřebujete vodu, aby se živiny vyluhovaly do půdy.

Pokud vás zajímá více informací o zavlažování, můžete se podívat na náš předchozí článek.

Hodně štěstí

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[pepikhipik]

Český start-up přišel kvůli dezinformacím o hmyzu o odběratele

Startupová společnost Sens Food, která se zaměřuje na zpracování hmyzího proteinu, přišla kvůli dezinformacím o důležitého obchodního partnera. Podle společnosti se na sociálních sítích i v médiích objevují nepravdivé informace o tom, že EU nařizuje přidávat hmyz do běžných potravin. Firma to uvedla v tiskové zprávě. Upozornila také na zjištění organizací Čeští elfové a manipulatori.cz, které na dezinformace týkající se možného využití hmyzu v potravinářství upozorňují a uvádí, že je šíří i někteří čeští politici.

Firma vnímá dezinformace jako útok na své podnikání i na celý obor zpracování hmyzu. Jeden ze zakladatelů společnosti Radek Hušek uvedl, že použití surovin hmyzího původu při výrobě potravin povolila na konci ledna letošního roku Evropská unie. "Tuto informaci však řada dezinformačních zdrojů překroutila a začala ji podávat tak, že je to snad povinnost. Jde ale pouze o možnost, a pokud se hmyz v potravinách použije, musí to být řádně označeno, stejně jako u každé jiné suroviny, která je v produktu obsažena," řekl.

Skupina Čeští elfové, která se zaměřuje na boj proti dezinformacím, ve své analýze uvedla, že téma využití hmyzu se začalo objevovat po lednových prezidentských volbách. Jako příklady uvádí například řetězové e-maily, které téma většinou využívaly k útokům na politiku EU, aby oslabily její instituce. Elfové odhadují, že se dostaly k nižším desítkám tisíc lidí. Téma se podle skupiny objevovalo výrazně na sociálních sítích, kde na Telegramu vznikla i skupina s názvem "Cvrčky nežeru".

Na facebooku téma rozebíral i europoslanec zvolený za SPD Ivan David, který mimo jiné psal o "povinné konzumaci hmyzu". O hmyzu ve stravování mluvil podle Českých elfů rovněž bývalý premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš na CNN Prima News v souvislosti s kampaní do Evropského parlamentu. "Tady se mluví, že za dvacet let nebudou normální potraviny. Nebude skot a budeme jíst larvy," řekl.

Společnost Sens Food uvedla, že jeden z jejích odběratelů s ní ukončil spolupráci nejméně do doby, než se ve veřejném prostoru přestanou dezinformace objevovat.

Společnost zároveň doplnila, že produkce potravin z hmyzu vyžaduje nesrovnatelně menší množství vody nebo krmiv než běžná živočišná produkce. Produkce jídla z hmyzu podle Huška přitom neznamená, že má nahradit klasické maso. "Je to stejné, jako byste stigmatizovali vegany a vegetariány. Je zkrátka spousta lidí, kteří z etických či zdravotních důvodů nechtějí nebo nemůžou jíst maso. A právě cvrčci jsou ideální alternativou," dodal.

Na dezinformace ohledně potravin upozornil tento týden i ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), a to v souvislosti s dovozem ukrajinského obilí do EU. Europoslanec David minulý týden psal, že "Evropská komise chce prodloužit neomezený dovoz jedovatého obilí z Ukrajiny". Na Slovensku se v jedné ze zásilek objevily zbytky pesticidů, které jsou v Evropské unii zakázané. Nekula ale veřejnost ujistil, že kontroly českých dozorových úřadů u obilí, masa nebo vajec z Ukrajiny nevyhovující vzorek neobjevily a díky kontrolám nehrozí žádné nebezpečí.

Zdroj: Věda 24

[mycactusdied]

Vcházím nepozváaán

Věk: Práce, která mě baví, je pořád ještě větší priorita než mít co jíst i na konci měsíce

Hudební vkus: když něčí hlas zní jako elektrická kytara

Oblíbený aspekt vesmíru: Když začne být fakt chladno a já vjíždím do své rodné vísky a nad lesem, který se za ní zvedá, se válí mlha a ve vzduchu jsou cítit všechna ta poprvé po roce zapálená kamna

Zájmena: Proč se v češtině neptáme radši na rod? Kdybych měla vyjmenovat všechna svá zájmena, tak tu budeme celkem dlouho, a to používám jen jeden rod

Štítkuji: @tetalibuse @slunkopunk @kataastrofa

věk: konečně se mi podařil oukej kuřecí vývar hudební vkus: zapnutá pračka padající ze schodů, zatímco někdo ve sklepě hraje na harfu elegii oblíbený aspekt vesmíru: takový to když štěněcí bříško ale ještě mu prosvítá kůže protože nemá zatim dost chlupů zájmena: ajaj/aj

štítkuju (se všemi privilegii dobrovolné participace a přidejte se klidně bez oštítkování) @rumcajs-kin, @zraloci-cpr, @framestreetnightingale ♥

[monsteraismyflower]

Posledni den v nucený karanténě - 27.3.2020

Muj otec mi začíná být úplně nepříjemný. Asi mám averzi.

Dnes se rozhodl, že začne prodávat roušky za 50 korun (cena mi tolik nevadí, je vlastně tak nějak adekvátní, ale já šila asi 80-85% z těch roušek a nevidím z toho ani korunu). Když jsem se ozvala, bylo mi řečeno, že mě živí, a že všechny peníze půjdou na jídlo domů. Během 20 minut začal nadávat, že doma je úplný hovno, a že tady není co žrát. Tak zvedl telefon ....

.

.

.

.

a zavolal si známýmu, aby mu donesl patery Camelky. Minimálně 500 v prdeli za jeho cigára.

Musím říct, že jsem opravdu pobavena. Jsem zvědavá, co budeme jíst :’)

Díky tati, jsi skvělej.

[invisblebob]

To nikdo neví

Jaký máme vliv máme na prostředí, ve kterém žijeme? Ovlivňuje pak toto prostředí i nás?

Člověk se naučil zbavovat odpadu plamenem. Naučil se to už velice dávno. Představte se, že odpad, který doma vyprodukujeme tak z velké části končí ve spalovně. Tam se odpad změní v popel (část se dostane do ovzduší). Tím si myslíme že je problém vyřešen že? No představte si, že existuje odpad se kterým se toto udělat nedá. Odpad z jaderných elektráren je nebezpečný, a to na tak dlouhou dobu že z hlediska lidského života to je v podstatě navěky. Vyhořelé palivo a odpad vzniklý manipulací (ochranné obleky, části samotné elektrárny...) s palivem jsou nebezpečné. Člověk by si řekl – no tak to spalte a někam vyhoďte. Otázka je, co s tím? No nějaké chytráky napadlo: hodíme to do moře a pak už to nebude problém. Německo Francie a Spojené království toto přesně udělalo a ani ne tak daleko od pevniny. Fotka kde se Greenpeace snaží o přerušení shozu radioaktivního odpadu do moře.

Další fotka je několik let poté. Fotka z průzkumu mořského dna. Některé sudy jsou neporušené jiné jsou otevřené dokořán. Ještě horší jsou snad záběry kdy vedle prázdného sudu si spokojeně plave ryba. Tuto rybu pak zachytí sítě a zítra se objeví na vašem talíři. Dobrou chuť.

Podle výzkumů účinků radioaktivity na faunu a flóry víme že změny jsou obrovské. Nízká plodnost, vyšší poměr defektních potomků, vyšší úmrtnost mladých a stromy nevědí kam mají růst. Jsou ale tyto změny trvalé? Můžou se dědit skrz generace?

Velká část antikoncepce, kterou používá spousta žen projde tělem a dostane se přes odpadní systém do řek. Odpad nečistíme tak důkladně. Řeky to pak roznesou do oceánů a samozřejmě jsou tím ovlivněné ryby. Nízká plodnost ryb? Antikoncepce je pak uložena v mase ryb a jednoho dne se vám dostane na talíř. Koloběh pak pokračuje až se to dostane úplně všude.

A co teprve plasty? Plast se postupně zmenšuje do menších a menších rozměrů odkud se dostane opět do ryb. Tyto plasty jsou mikroskopické. Testy vody zjistily že už jsou přítomny ve zdrojích, které se zdály jako nepravděpodobné, že by mohly být kontaminovány. No ví někdo, co se stane, když budeme jíst a pít tento plast? Jaké účinky to má na organizmus tak to už vůbec nikdo.

A co teprve mrtvé části moře kde už nežijí žádné ryby? Tyto části se každým rokem rozšiřují. Voda není dostatečně okysličená nebo co. 

Každý rok je méně vody ve studnách. Vrty se musejí dělat hlubší a hlubší dlouhodobé trendy ukazují velký úbytek každý rok.

Antibiotika dnes čím dál méně zabírají a jednoho dne budou potřeba mnohem silnější. Důvodem je jejich nadužívání. Silnější antibiotika bohužel dnes neexistují a nový výzkum bude stát hodně peněz které zatím nikdo nechce utratit.

Ke všemu, co bylo výše popsáno existují vědecké studie, které toto potvrzují, ale jsem příliš líný pro hledání citací. Po chvilce googlení ale získáte dostatečnou představu.

Každý rok dokážeme vyčerpat přírodní obnovitelné zdroje dříve. Každý rok se v tom zlepšujeme a zlepšujeme. (existuje graf který ukazuje vypouštění CO2 do atmosféry a v grafu jsou dvě křivky: jedna ukazuje obnovitelnou budoucnost kde lidstvo přežije druhá křivka ukazuje průběh vypouštění kdy lidstvo nemá šanci na záchranu. Otázka pro čtenáře zní: po jaké křivce se teď pohybujeme?)

Když něco nevíme tak to neznamená, že to neexistuje. Zajímalo by mě, co pro nás bude to osudné. Jestli zamořené prostředí, nedostatek vody a jídla, supervirus, na který nebude zabírat žádný lék, celkové neplodnost nebo snad světový konflikt? Důležitější otázka je však kdy...

[saskieenkeli]

Sami ve třech

Jsem strašně nevděčný pisatel. Psala jsem sem často. O svých trápeních a bolestech. A když se mám dobře, tak jsem sem rok skoro nic nenapsala. Ale přesto se sem jdu podělit s tím nejkrásnějším co nás potkalo.

Budeme máma a táta <3 

A tak si teď užíváme to období, kdy jsme vlastně ještě sami dva, ale přeci již ve třech. Ta náhlá potřeba uvědomění, že ten třetí človíček už je tady s námi.

Že se mu pomalu formují veškeré orgány. Že už teď ve 12tém týdnu je sice maličký, ale vše důležité je vyvinuto a už jen poroste. Vlastně ve mně teď buší dvě srdce. 

Zjišťuji, že těhotná žena je okolím vnímána jinak (nebo má najednou moc růžový pohled na svět).

Manžel se chová lépe, než kdybych byla vážně nemocná a mám pocit, že kdyby mohl, tak mě reálně nosí na rukou. Najednou cokoliv, co chci, není problém.

Máma u které jsem vždy poslouchala, nejez přílohu, ať nepřibereš a podobné věci, tak mi najednou mačká šťávu z pomeranče a nutí jíst brambory k masu, abych měla živiny (a manžel se u toho směje pod vousy). Ano, je to její první vnouče a asi tuší, že možná poslední, tak si to užívá snad více než já. A kdyby mohla, tak si nás tam nastěhuje všechny tři.

Ale nejvíc to asi prožívá náš kocour. Ten to vlastně asi věděl ještě dřívě než my. Když odcházím do práce - naříká. Když se vrátím, nehne se ode mě. V nocí leží u mě. Přes den za mnou chodí. A jeho nejoblíbenější činností je si ke mně lehnout a hlavu mi složit k pupku. Mám pocit, že poslouchá srdíčko a je klidnější. Mám v něm takového strážce. Vodu rád nemá, ale i přesto u mě sedí v koupelně a čeká.

Ale ještě více, ještě více to vnímají mají děti. Aspoň mám ten pocit. Usmívají se na mě, když procházím a zamyšleně koukaj.

Díky! :) 

[jinnologysecret-blog]

Kulinářský klub Ⅰ

   Po dlouhém dohadování a smlouvání jsme se konečně sešli v našem školním kulinářském klubu. Náš Bangchanie je líný kamkoliv chodit a proto nám to i tak dlouho trvalo než jsme se všichni domluvili na datumu. Jen je škoda, že nás tam není tolik... Určitě by se s námi nenudili jen... Nejsme tak populární klub. 

  Člověk by si myslel, že to budeme brát vážně  a budeme zkoušet nějaké zajímavé recepty ale my ne. Co našeho Bangchanieho nenapadne.. Chléb ve vajíčku. Upřímně divím se, že jsme nevyhořeli ani to nespálili. Kupodivu se to dalo celkem i jíst. Příště si tam musím vzít kameru aby jsme natáčeli naše hovadiny.

[tomcupr]

Rohlík 2019

Toto jsem dnes postoval na Slack týmu Rohlíku. Třeba to přijde zajímavé a inspirativní i ostatním.

Ahoj Rohlíci,

S blížícím se koncem roku bych vám rád nastínil co nás čeká v příštím roce. Máme ambici vyrůst na 5 mld. Kč obratu v ČR a zase o kus zlepšit naši službu.

Rok 2018 byl pro nás v mnohém ohledu zlomový - ukázalo se, že umíme meziročně růst přes 50 % se ziskem, výrazně jsme zlepšili a obohatili manažerský team, který bude růst společně s firmou a i mimo management se kvalita týmů posunula správným směrem.

Kdybych měl vypsat, co všechno mi udělalo radost, bylo by toho hodně a určitě ještě na něco zapomenu. Lékárna, Rohlík point, nový sklad v Brně, spolupráce s farmáři, rychlejší expresy, vítězství našich jablek v dTestu, famózní růst v městech mimo Prahu, lepšící se dostupnost nákupních oken ve večerních špičkách, filtrování podle éček na webu, bezplastová "ulička", rychlejší web, spolupráce s Antonínovým pekařstvím a Eskou, vyhraná sázka s Marks & Spencer, že jim uděláme obrat 2 miliony týdně a stále boží standard naší zákaznické péče. Letos u nás nakoupilo 160 000 zákazníků, kteří udělali přes 1 600 000 objednávek.

Vše jde lépe a radostněji, chtělo by se říci.

Je však třeba pamatovat, že jsme stále na začátku. Nejen co se online nákupu potravin týče, ale i e-commerce obecně. Ta stále dělá pouhých 9 % tržeb kamenných prodejen. A v potravinách je to ještě méně, pod 3 %. Hotovo nebude nikdy, protože technologie nás budou neustále posouvat kupředu, rozšiřovat nám možnosti zlepšovat službu a umožňovat nám pokračování rychlého růstu.

Zejména v dobách, kdy se daří, nesmíme zapomínat na naší misi - posouvat hranice toho, co je v retailu možné a pomoci našim zákazníkům lépe jíst a trávit více času s těmi, které mají rádi.

Tento boj za lepší jídlo a službu je klíčový a nesmíme s ním nikdy ustat. Nesmíme růst za každou cenu. Nesmíme sklouznout do toho, co se děje jinde, a to je hon za tržním podílem a ziskem za každou cenu, i když to znamená diskomfort pro zákazníka, který stojí někde na pobočce desítky minut nebo čeká na zboží několik dní, protože infrastruktura není na růst připravená.

Na druhou stranu, správný růst je klíčový. Potraviny jsou “go big or go home”. Naše hodnoty jsou to, co nás odlišuje. Ne narvat zákazníkovi cokoliv, za každou cenu, hlavně když na tom svítí velká, často falešná sleva a zaplatí to dodavatel. My musíme růst přes kvalitnější a širší sortiment, přes čerstvější zboží a boží službu. Musí nás posouvat technologie a ne výprodeje a prázdné PR. Musí nás hnát touha po zlepšení služby a života zákazníků, ne touha po zisku.

V roce 2019 nás čeká několik klíčových aktivit, které to, co děláme, posunou zase o stupínek výše a umožní nám zdravě růst o 100 %.

Dostupnost ve špičkách vždy brzdila náš růst, to se v roce 2019 musí změnit. Musíme být pro zákazníky k dispozici v časy, kdy nás potřebují oni, ne kdy to my umíme a je to pro nás provozně optimální.

Sklad v Praze v těchto dnech chrlí ven okolo 300 000 kusů zboží denně. Což by nebylo zas tak obdivuhodné, kdyby se to chrlení nedělo tak, aby se stihlo doručení za pár hodin. Už teď je to co děláme malý zázrak a další růst už bude možný jen s automatizací některých procesů v provozu. Automatizace nás však nečeká jen ve skladech, ale také na centrále, kde spousta manuálních činností bere hodně lidem zbytečně čas.

Naše kvalita musí být konzistentnější - nákupy musí přijet včas, komplet a bez náhrad. Už nyní jsou naše čísla na úrovni "pomalejších" provozů, ale nesmíme ustat v posouvání hranic možného.

Naší nespornou výhodou oproti kamenným supermarketům je, že umíme zákazníkovi připravit regály i nabídky na míru. Kromě toho zkoumáme, zda člověk chce skutečně tvořit nákupní košík po surovinách, nebo se mu v hlavě ve skutečnosti odehrává něco jiného, ale protože supermarkety jsou organizované po kategoriích a surovinách, tak nemá zákazník volbu. Rychlejší nákup, jak na webu, tak v appce, bude výsledkem těchto aktivit.

V neposlední řadě budeme pokračovat ve zlepšování sortimentu. Dnes už máme nejlepší pekařství v Praze - Antonín, Eska, Kabát, Merhaut… Ale musíme totéž udělat i v Brně a pokračovat směrem - nejlepší řeznictví, nejlepší sýrárna a nejlepší zelinářství.

No a kromě toho začneme stejnou radost jako v ČR rozdávat i v Budapešti :)

Moc vám všem děkuji za vaši letošní tvrdou práci. Bez vás Rohlík není nic. Já jen mohu doufat, že v naší misi najdete naplnění a zápal i příští rok.

Přeji vám krásné svátky, příjemně strávený čas s vašimi blízkými a hodně odpočinku!

Tom

[therka1996]

Tayvin 1x16

Taylor: Děláš jsi srandu tohle pro mně nikdo nikdy neudělal

OBEJME HO OBA DVA SE USMÍVAJÍ

Calvin: Ještě přinesu jídlo doufám že máš ráda mořské plody nebo ti vadí můžeme udělat i jinou variantu

Taylor: Miluju je

CALVIN ODSTRČÍ ŽIDLI TAYLOR SE POSADÍ ON JÍ DÁ PUSU NA VLASY A ODEJDE PRO JÍDLO PŘINESE POTOM TOHLE

Calvin: Dobrou chut

Taylor: Dobrou

OBA DVA ZAČÍNAJÍ SPOLU JÍST A VYCHUTNÁVAJÍ SI TO JÍDLO KDYŽ DOJEDÍ CALVIN VEZME DEKU A LEHNOU SI POD HVĚZDY CALVIN JÍ OBJÍMÁ KOLEM PASU A ONA MU DÁ HLAVU NA RAMENO

Taylor: Jsou o tobě ještě nějaký tajemství který bych měla vědět nebo to je všechno

Calvin: Miluju vaření protože to odvádí od všech myšlenek a je to relaxující

Taylor: Tak to tak máme stejně jak to tak poslouchám

Calvin: Taylor můžu se tě zeptat na něco osobnějšího ale nemusíš mi odpovídat pokud nemusíš ?

TAYLOR ZVEDNE HLAVU A PODÍVÁ SE NA NĚJ

Taylor: Ptej se ?

Calvin: Vím o tvojí mamce vím že byla hodně nemocná a chtěl jsem se jenom zeptat jak se tedkon daří nebo jak je na tom vlastně tedkon ?

TAYLOR SE ZVEDNE Z JEHO NÁRUČÍ CALVIN JE HNED U NÍ

Calvin: Promin asi to byla špatná otázka omlouvám se neměl jsem se vůbec ptát

Taylor: Ne jenom mě to trochu překvapilo je to pro mně citlivé téma, když jsem chodila na střední neměla jsem moc kamarádů a moje mamka byla v tý chvíli moje nejlepší a když se to stalo nemohla jsem si představit že bych jí tu u sebe neměla ... Tedkon je naštěstí v pořádku a jsem za to ráda ale bylo to opravdu těžké ... Co ty co rodina ve skotsku ?

Calvin: Upřímně nikdy jsem si tam pořádně skoro ani jednou nepřivedl nějakou přítelkyni nebo už to je dlouho co to bylo ... Moje mamka by už chtěla abych se oženil , měl děti a ona měla vnoučata pokaždý když s ní volám vždycky to nadhodí

TAYLOR SE ZAČNE SMÁT

Calvin: Co?

Taylor: Já jenom že jsme na prvním rande a ty mluvíš o dětech a svatbě a usazení se

Calvin: Promin asi je to malinko zvláštní vid

Taylor: Neznám jenom moc chlapů co o tom takhle otevřeně mluví to je všechno ale nemyslím si že se máš za co stydět

Calvin: Co pak ty nepřemýšlíš nad rodinou?

Taylor: Já mám tak naplánovanou kariéru že tedkon ani nad tím přemýšlet nemůžu je to furt něco za sebou ... Adame nechci nic říkat ale víš že zítra když semnou půjdeš na ten koncert budeme každýmu ma očích každý si nás všimne

Calvin: S tím počítám Taylor ale nemám s tím vůbec žádnej problém věř mi

TAYLOR SE USMĚJE CALVIN SE PODÍVÁ NA TELEFON JSOU DVĚ HODINY RÁNO

Calvin: Už je docela dost pozdě měly by jsme si jít odpočinout

Taylor: Jestli chceš můžeš zůstat i tady já s tím žádnej problém nemám pokojů je tu dost

CALVIN SE USMĚJE ON JÍ POMŮŽE VSTÁT

Calvin: Jsi moc hodná ale já jsem gentleman a nespím na první rande u slečny navíc mám ubytování zajištění ale uvidíme se zítra

Taylor: Napíšeš mi aspon že jsi v pořádku dorazil ?

CALVIN PŘIKÝVNE DÁ JÍ PUSU NA TVÁŘ A POTOM SI CHVILKU KOUKAJÍ DO OČÍ PŘIBLIŽUJÍ SE K SOBĚ A POLÍBÍ SE TAYLOR MÁ MOTÝLY V PODBŘÍŠKU CALVIN SE POTOM ODTRHNE

Calvin: Tohle jsem chtěl udělat celý večer

Taylor: Já taky

JEŠTĚ JEDNOU HO POLÍBÍ CALVIN NASEDNE DO AUTA A OBA DVA JDOU SPÁT

[michalgavlas]

ÚVAHA  ČTYŘ STÁ ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ - ZRANITELNOST ČLOVĚKA

Člověk se považuje za vývojově nejdokonalejší bytost na tomto světě. Vzhledem k veliké kapacitě svého mozku je schopen přizpůsobovat se různým extrémním situacím, a proto má větší předpoklad na přežití než ostatní zvířata. Je pravda, že během své relativně krátké doby své existence (250 000 let) z hlediska evoluce života na zemi, dosáhl mnoho jak po fyzické, tak i psychické stránce. Přesto je stále velice zranitelný a musí neustále bojovat o své přežití.

Považuje se za zázrak, že vyšší formy života na naší zemi vznikly a byly schopné se ubránit ničivým útokům zhoubných bakterií a virů. Člověk si vždy musel vytvořit potřebné protilátky, a když to nedokázal, začal hledat a vyvíjet léky, které zvyšovaly odolnost těla a bojovaly se zhoubnými nákazami. Je to neustálý závod, kdy zmutované bakterie a viry mají náskok a člověka vždy překvapí něčím novým. Biologická podstata dělá člověka křehčím a zranitelnějším, než by se na první pohled zdálo.

Jediné, co člověk může dělat pro zvýšení své odolnosti proti těmto škodlivým mikroorganismům, je otužovat se a utužovat svoji fyzickou zdatnost. Přesto víme, že ani zdatný člověk není často ušetřen virové nákazy. Odolnost člověka záleží na mnoha okolnostech, na které z veliké části nemá vliv. Nikdy neví, kdy a kde se stane obětí nějaké nákazy. Patrně největší vliv na jeho zdraví a odolnost má psychika.  Zdraví je především v našich hlavách. Pozitivní myšlení a optimismus řídí nejlépe naše ochranné mechanismy proti nákazám všeho druhu. Nákazám jak fyzickým, tak i psychickým.

Naše tělo má veliké samo léčící schopnosti. V rámci našeho DNA probíhá neustálá kontrola tak, aby nedošlo k poškození a mutaci buněk, a vše se vyvíjelo tak jak má. Předpokladem k tomu je, abychom nebyli výrazně zatíženi toxickým prostředím jak po fyzické, tak i psychické stránce. V současnosti je většina lidí žijících ve velkých městských aglomeracích zatížena jak jedy, které přichází ze znečištěného prostředí, tak i jedy z duševně nemocné společnosti, která v takovém prostředí žije. Je mylná představa, že když se vyřeší problém znečištění životního prostředí, tak budeme mít zdravou společnost. Zdravá společnost může vzniknout pouze na duševně zdravém jedinci, který bude nekompromisně vyžadovat nový způsob života, diametrálně odlišný od toho, co dnes vidíme okolo sebe.

Člověk je nejvíce zranitelný ve své duši, ze které se odvíjí všechno zlo a dobro tohoto světa. Je starou pravdou, že když se vyléčí duše člověka, tak se vyléčí i jeho tělo a spolu s dalšími, podobně duševně zdravými lidmi, může vytvářet zdravou společnost. V dějinách lidstva bylo mnoho pokusů o vytvoření zdravé společnosti, od prvotního křesťanství, přes osvícenectví, socialismus a komunismus, až po různé druhy komun a sekt. Všechny tyto pokusy selhaly především na materialistické podstatě člověka.

Člověk není andělskou bytostí, která nepotřebuje jíst, oblékat se a mít přístřeší. Nikdo taky nestanovil, co je po materiální stránce málo, co moc a co by mělo stačit pro harmonicky vyrovnaný život. Je pochopitelné, že každý člověk má jiné potřeby, ale stejně jako u zvířat by měla být hranice čeho je příliš. Zvířata střádají jen tolik stravy, kolik potřebují k tomu, aby se nasytila, ale současně aby jim nebylo špatně. Se získanou potravou taky neobchodují a neprodávají za účelem zisku.

Zdravá společnost nemůže vzniknout na základě příkazu nebo vůle několika výjimečných jedinců. Taková společnost se musí vygenerovat ze vzájemné souhry samostatných jedinců. Člověk musí ještě projít dlouhou evolucí, už ani ne tak těla, ale mozku a duše, aby měl bytostnou potřebu žít harmonicky jak se sebou, tak i s ostatními lidmi a svým okolím. Doufejme, že nutnost přežít na naší zemi urychlí tento vývoj a budeme se moci považovat za ty skutečně dokonalé bytosti, ke kterým máme skoro všechny předpoklady.

[bettythesmellycat]

13.1.2019 Studenti z 11. třídy a party hard

Ráno jsem vstala úplně nechutně už v 5:15, jelikož jsem večer předtím usla už v devět:D. Bohužel snídani jsme měly s Trinh naplánovanou až na sedmou (úplně se toho děsim, že píšu AŽ na sedmou… OMG). Daly jsme Bahn mi a zapluly do kavárny, kde jsme kecaly a probíraly sociální systém a další děsně závažný témata. Ona pak šla učit do školy a já byla bezprizorní.

Naštěstí celkem rychle zorganizovala několik studentů, kteří mě kolem desáté vyzvedli a jeli jsme k jedné studentce domů. Tihle byli z 11. třídy, takže ještě neměli skútry a tak pro mě přijeli na kole. Pěšky tu nikdo moc nechodí a kolikrát je vidím jezdit na tom kole ve dvou, že druhý sedí vzadu na nosiči. Nuže, přijely pro mě dvě holky. Obě samozřejmě o hlavu menší než já. Zeptaly se mě, jestli chci šlapat a tak jsem ukázala na pantofle a řekla, že raději ne. Usadily mne tedy na nosič. Podotýkám, že tenhle nebyl polstrovaný, jako tu někteří mají. Tlačila mě prdel jen jak jsem dosedla. A pak to přišlo. Holčička se chtěla rozjet. Já teda zvedla nohy (kolena jsem dala k bradě ptz to kolo byla nějaká pidi skládačka s malejma kolama) a pak jsme se pomalounku, jako přetížený vlak začaly rozjíždět. Kolo házelo osmičky a nepřirozeně vrzalo. Já se řehtala smíchy a snažila se udržet rovnováhu. Na chvilku jsem čapla holčinu za pas, ale to taky nebylo moc stabilní. Pak jsme se pomalounku nějak rozjely a já si připadala, že hraju ve zpomalenym filmu. Po-ma-lu- j-s-m-e-sla-pa-ly-a-jely-ja-ko-šne-ci. Nepřeháním. Kdybych vedle nich šla pěšky, bylo by to rychlejší. Naštěstí kamarádka bydlela nedaleko a tak jsem s úlevou vyndala nosič z mýho zadku, kam mi téměř vrostl a šla pozdravit ostatní. Tyhle děti toho anglicky moc nenamluvily. Měly víceméně dvě mluvčí. Vždycky jim něco řekly a ty mi překládaly. Takhle jsme začali řešit co chci jíst, že pro mě chtějí udělat uvítací párty. Moc jsem hlad neměla, ale tak zas, kdo zaváhá nežere. Tak jsem řekla že to nechám na nich. Mezitím se dohadovali, že jeden kluk umí vařit, tak jsem řekla, že to je bezva, že teda může on něco uvařit. A oni že jo jo jo. A dál se dohadovali, jaký jídlo koupí. No moudrá jsem z toho nebyla. Ale tak, neřeš, nepřepínej. Enjoy the time. Bylo nás asi 8 a dva mezitím odjeli. Taky se na mě přišla podívat maminka, která v domě bydlela. Dva vyslanci dorazili a k mému překvapení nevezli jídlo, ale jen suroviny z trhu. A šlo se vařit. Jako tady ti rodiče mají opravdu svatou trpělivost. Jim se domů nakýbluje 10 puberťáků a jdou vařit u nich v kuchyni. Mamka nám ještě chvílema i pomáhala.

Jídelní stůl v kuchyni, tihle měli ten dům dost velký a vytuněný (prý nějaký boháči jak práskla jedna holka)

Tady jsme dávali vařit rýži. Trochu jiná dimenze.

Já dostala za úkol sloupat igelit z minipárečků, kterým teda zrovna neholduju. Druhá věc byly takové bílé kuličky se zelenými a červenými kousky. Když jsem se ptala, co to je, sdělili mi, že to jsou zeleninové kuličky s moukou. No budiž. Tohle všechno se mrsklo do pánve s olejem a osmažilo se to.

Minipárečky v akci

Vedle v hrnci se vařilo maso. Tuším že bez žádného koření nebo něčeho. Prostě vařené maso. To pak mamka nakrájela na plátky a dala na talíř. Pak se ještě udělala omeleta a kluci mezitím myli zeleninu.

Vlevo vedle kluků viselo prádlo, to už jsem nezvládla zabrat...

To je děsně zajímavý. Trinh to takhle v domě nemá, ale už jsem to viděla víckrát toto. Oni mají něco jako omývací místo, kde teda evidentně i věší prádlo a perou. Je to většinou napůl venku a odtok je rovnou do zahrady.

Já potom udělala pomerančový fresh. A všimněte si prosím, mých epesních pantoflíčků. Už jsem prostě domácí se vším všudy.

Tyhle pantofle tu děsně frčí. Do sprch, na hajzlík, na nákup, na zahradu i pro návštěvy. Některé mají ještě brand: Apple a obrázek nakousnutého jablka:D

Když bylo všechno připraveno, tak jsme rozhodili rákosovou podložku hned u vchodu do domu a na ni vyskládali jídlo

Vypadalo to opravdu krásně (bohužel trochu líp, než to ve skutečnosti chutnalo). Navíc tam bylo moc příjemně ptz to krásně profukovalo. Jídlo jsme doplnili ještě nudlemi a nějakými korejskými specialitami, na kterých tady dle Trinh mladí teď ujíždí. Po jídle přišla zábava. Holky i kluci se střídali v tancování a pak samozřejmě došlo i na zpívání. V rohu už se nabíjel mikrofón, ale nakonec se zpívalo bez něj. Hodili i moderní vietnmaské a korejské songy a potom mě odvezli k Trinh do centra, kde jsem měla hodinu. Tam jsem měla jen jednu hodinu, kde jsme opět trénovali sporty (už mi z toho začíná hrabat ale). Večer mě Trinh vzala na véču, ke které jsem ji požádala o nějaké závitky. Vzala mě tady na závitky s mletým vepřovým, upečeným v takových tenkých proužcích, k tomu něco křupavého osmaženého – buď nějaký rýžová papír nebo natenko srolovaná vypražená kůže nebo tak a k tomu se opět dávají listy zeleniny jako máta, salát a další pro nás bylinky. Ještě k tomu se do rolky přidává salátová okurka, zelené trpké mango a zelený banán. Vlastně je to úplně stejné jako závitky Ban Xao, ale ta hlavní ingredience není palačinka s krevetkama, ale vepřový karbanátek. Když rolku zarolujete tak ji namočíte v rybí omáčce s chilli a zblajznete. Rolky mi zkušeně chystala Trinh a já to jen tlačila do bříška. Mlaskla jsem 4 rolky a byla jsem celkem plná, zbylé 2 rolky jsem si nechala od Trinh zarolovat a vzala si je dom.

Trinh maká na mý večeři

Potom jsem byla domluvená se studenty z dopoledne, že večer zajdem na párty a zahraju jim na ukulele. To je tady naprosto fascinuje. Studenti mě vyzvedli u hotelu a tentokrát jsem jela s jednou holčinou na elektrickém skůtru nebo mopedu, nebo co to bylo. Tam to celkem nedrhlo. Stavili jsme se potom ještě u jiné holčiny doma, kde čekalo dalších 6 lidí a maminka, která mě chtěla vidět. Pak jsme jako banda vyrazili na drink. Dala jsem si konečně civilizovaně pivo. Tím civilizovaně myslím jinak, než v posteli v pokoji, kde většinou popíjím jeden kousek před spaním:-D. Sedli jsme do restauračky objednali a paní majitelka hned přicupitala, že by si chtěla udělat fotku:-D. Tak jsme stříhli několik společných fotek a povídali jsme se studenty dál. Teda opět 2-3 poslouchaly a povídaly a pak překládaly ostatním. Pak přiběhla paní majitelka, že si přeje abych jí zazpívala písničku a dala si s ní karaoke. Tentokrát jsem byla připravená a měla jsem s sebou uku. Střihla jsem si několik písní a pak pokračovali už studenti s vietnamskými odrhovačkami a nebo se sladkými US songy od Westlife a tak. Když jsem se chystala objednat si druhé pivo, všichni se zvedli a šlo se dom. Předtím ovšem jsem se asi s každým členem skupiny separátně vyfotila. Přišla jsem si fakt jak nějaká hvězda. Až se vrátim, budete se se mnou taky takhle nadšeně fotit, žejo?!

Povinná skupinovka

Jde mi to ne? Po těch desítkách fotek už jsem se naučila celkem slušně pózovat

Potom jsem naskočila na elektrický moped a drandili jsme domů. Pivo si se mnou daly asi ještě 4 holčiny a se všema to pěkně zamávalo. Najednou začaly dokonce i mluvit anglicky mezi sebou. No, tak co si budem povídat, to je taková klasika. Jakmile má člověk něco v žíle, hned ty jazyky jdou líp:-D.

Kdybych chtěla, mohla bych jí pomáhat tak, že bych se odrážela kolenama od země...

V restauraci ještě proběhla vtipná věc, když asi 3 holky zkoušely ochutnávat pivo. A ty se u toho tak strašně šklebily. Musela jsem se smát. A to tady opravdu nemají na alkohol žádné omezení. Znovu mi to potvrdili tihle studenti a posléze i Trinh. Na pokoj jsem dorazila až kolem čtvrt na deset, což byl fakt výkon a tak jsem celkem rychle i usnula.