#černé díry

[pepikhipik]

Doktorandka z Fyzikálního ústavu v Opavě spolupracuje s vědci ve slavné laboratoři Los Alamos

Zuzana Turoňová se zaměřila na zajímavou oblast výzkumu černých děr, konkrétně na to, jakým způsobem se chová látka obklopující černé díry, je-li díra součástí binárního systému. Tedy je-li v její blízkosti hvězda, se kterou je černá díra v gravitační interakci. Výsledkem interakce je přitom i vznik silného rentgenového záření, na jehož vlastnosti se vědkyně rovněž zaměřuje.

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ OSMÁ - VYVÁŽENOST SVĚTA

Nacházíme se ve vesmíru, který je velice jemně vyladěn. Gravitační síly jsou přesně tak silné, aby se vesmír po velkém třesku okamžitě nerozletěl do nenávratna nebo naopak se nezhroutil do černé díry. Součástí kosmického prachu je přesně ten správný podíl uhlíku, aby mohl ve vesmíru vzniknout život. Vesmír prochází neustálými změnami, rozpíná se, rodí se a zanikají nové hvězdy. Jeho části jsou poměrně pravidelně rozprostřené v časoprostoru. Střídá se období klidu a vzruchu, erupcí a stability. Aby zůstal vesmír jako celek vyvážený musí být někde klid a jinde neklid.

Totéž platí i pro náš pozemský svět zabydlený lidmi. Tak, aby někdo mohl být šťastný, musí být někdo nešťastný. Tak, aby někde mohl být mír, musí být někde válka. Žijeme ve světě protichůdně působících sil, které vytváří jednotně vyvážený celek. Vnímání tohoto celku není člověku umožněno, protože se pohybuje pouze ve svém subjektivně vnímaném světě, ve kterém je buď šťastný nebo nešťastný, podle toho, v jakém silovém poli protichůdných sil se nachází. Život člověka neprobíhá ve vzduchoprázdnu, ale v určitém prostředí, které na něho vyvíjí pozitivní nebo negativní síly. Samotný jeho zrod je výsledkem sloučením protikladů mužského a ženského principu. Dvou antagonistických sil, které se musely spojit k vytvoření další živé bytosti. Tyto síly podléhají přírodnímu a Božímu zákonu – coincidentia oppositorum.

Možná platí jakýsi zákon přitažlivosti, kde protiklady se přitahují jako pozitivní a negativní póly. Dobří lidé přitahují zlo a ti zlí zase dobro, aby vyváženosti světa a sloučení protikladů bylo učiněno za dost. Na základě tohoto předpokladu proto vidíme mnoho zlých lidí, kteří se mají dobře, a naopak těch dobrých kteří strádají. Skoro vůbec neplatí staré rčení, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Lidé neblahé pověsti se dožívají vysokého věku, zatím co ti slušní často umírají dříve. Patrně to bude tím, že ty první jsou za jedno se zlem a když na ně zaútočí, tak jsou vůči němu imunní. Zatím co ti druzí nemají dost protilátek proti zlu a jsou jím zničeni. Zlí lidé jsou většinou hrubšího zrna a to, že páchají zlo si nepřipouští, dokonce si to často ani neuvědomují. Dobří lidé jsou křehčí povahy, věci si moc připouští a nejsou dostatečně vybavení bojovat se zlem, které neutočí přímo, ale nečekaně ze skrytu.

Ve skutečnosti většina lidí není pouze ďábelsky zlých, nebo andělsky dobrých. Lidé mají v sobě jak dobré, tak i zlé stránky a závisí v jakých souvislostech se nachází. Podle toho vystupuje buď jedna nebo ta druhá. Kdyby všichni lidé byli v jednom okamžiku pouze zlí, nebo naopak dobří, tak by se zhroutila rovnováha světa postavená na sloučení protikladů. Na tuto skutečnost upozorňuje C. G. Jung, když říká, že v našich životech se musíme naučit žít jak s Bohem, tak i ďáblem. Ďábel je často součástí našeho neznámého a nepředvídatelného jak osobního, tak i kolektivního nevědomí.

Idealisticky uvažující člověk se domnívá, že většina lidí má potřebu žít v harmonii jak se se sebou, tak i svým okolím a nepáchat zlo. Není tomu tak. Mnoho lidí myslí a jedná na úkor ostatních, přesně podle Darwinovy evoluční teorie, kde silnější požírá ty slabší. Z tohoto hlediska tygr, který ovládá své území není zlý, ale jedná pouze podle jemu daných přírodních zákonů. Převedeno na lidi současný politik nebo podnikatel ovládá a často i terorizuje své území na základě práva silnějšího, nebo spíše v dnešní úlisné době mazanějšího a bezcharakternějšího.

Nedělá vlastně nic zlého, pouze jedná podle přírodních zákonů.

Celá tato myšlenková konstrukce naráží na jednu zásadní věc. Na rozdíl od tygra, který má své omezené vědomí, má člověk vědomí sebe a s ním i související svědomí. Je si vědom toho, co dělá a je za své činy odpovědný ostatním lidem a svému okolí. Je pravda, že mnoho dravých lidí nemá čas zamýšlet se nad tím komu svým myšlením a jednáním škodí, ale svědomí je nedílnou součástí jejich duševní výbavy, pokud jsou si vědomi sebe. Mohou je mít potlačené, nebo zakrnělé, ale každý člověk ve vědomém stavu musí mít své svědomí.

Špatné svědomí se moc dlouho nedá potlačovat a často se projeví v podobě psychických a následně i fyzických zdravotních potížích. Člověk s hryzajícím špatným svědomím je zahnán do kouta a o to intenzivněji ubližuje jak svému okolí, tak i sobě. Takových lidí na různých úrovních společenského žebříku vídáme čím dál tím více. Je to dáno bezskrupulózní pragmatickou dobou a konzumní společností, která se ztrátou víra v Boha ztratila i víru v morálku, to, co nás sebevědomé lidi odlišuje od pouze vědomých zvířat. Boží a etické zákony jedno jsou!

Naším jednáním výrazně narušujeme rovnováhu naší malé planety až na hranici jejího zničení. Zánik naší planety a život na ní, však v žádném případě nemůže narušit vesmírnou rovnováhu. Je možné, že další život vznikne na nové planetě bez sebevědomých lidí a bude obývána „pouze“ vědomými zvířaty.

[piju-skotskou]

„Ahoj, já jsem Jiří, dělám do kouřovodů a jsem tento týden ve Skotsku. Zítra se bohužel vracím domů – předčasně, protože mi v místním Tesku nevzali Clubcard.“

Naprostá senzace: konzumy rozdávají zákazníkům věrnostní kartičky, ti dostávají slevy za pípnutí čárového k��du u pokladny. Bezkonkurenčně nejagresivnější politiku má Tesco, které je člověku bez kartičky schopno prodat jogurt za cenu ojetého automobilu. A stejné je to i v Británii.

Otec si každý den ráno musí dát jogurt. Je to součástí každodenního trojboje jogurt-polévka-pivo. Občas z toho řetězu „událostí“ vypadne polévka a je pak oheň na střeše. Kdyby vypadlo všechno, otcova tělesná schránka by se zhroutila do sebe a vytvořila by malinkou černou díru, která by pomalu začala pohlcovat celý okolní vesmír. Jinými slovy: nastal by konec světa.

Dneska jsme byli blízko takovému zhroucení, ale ze zcela jiných důvodů. Tesko otci zablokovalo přístup na jeho účet, protože ho již dlouho nepoužíval. Takže začalo nekonečně dlouhé kolečko zadávání hesla pokus-omyl, což vyústilo v reset hesla a zoufalé hledání nedoručeného mailu s odkazem; vše bylo přirozeně lemováno otcovy slovy „nedivoč“. Já optimisticky naladěn jsem si s sebou nevzal bundu: že budeme s nákupem rychle hotovi. Jenže Skoti nejenže si teď skoro netopí doma (a to je venku 9 stupňů), oni netopí ani v Tesku. Takže jsem velmi rychle začal strádat chladem. Automaticky k tomu se mi začal ozývat močový měchýř se slovy: „It's pee o'clock.“.

Zmíral jsem touhou opustit konzum. Nabídl jsem otci, že použijeme mou Clubcard. Přišli jsme k pokladně a oni mi ji nevzali. Otec se od toho momentu cítil podveden. Tesco nemá právo odmítat zákazníky s Clubcard. V dnešní době přeci je jednoduché zařídit, aby Clubcard z Čech fungovala i na severu Skotska.

Ale tak jednoduché to není a snažil jsem se to otci nějak vysvětlit. Neuspěl jsem. Málem jsem se přitom zhroutil do své vlastní černé díry, protože při diskuzi jsme nebyli schopni používat navigaci (rozuměj: navigace je otec sám, který čte mapu na mobilu), což vyústilo v nejedno špatné zabočení.

Jinak jde všechno podle plánu: prší, venku se setmělo a půl kila jogurtu už čeká na zítřejší výlet do otcova traktu.

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná Lajku :(

Nelehký je život fenky Lajky na periférii ruského velkoměsta. Po svém odchytu je násilně přeškolena na průkopnici kosmonautiky. Záhy po startu Lajku do vesmíru následuje množství dalších zvířat překotně vypouštěných z Hustonu a Bajkonuru. Zvířata bloudí vesmírem až nakonec za pomoci černé díry šťastně obydlí vzdálenou planetu. Po nedlouhé době jejich harmonického nikým nerušeného soužití s místními živočichy k nim však doputuje i první člověk a harmonický i ten holý život zvířat je rázem ohrožen. (ČSFD)

Celý film najdete na Netflixu, AppleTV a (placeně) na Youtube.

[saturnincake]

mám pocit, jako kdybych se chtěla vykričet do černé díry, ale vlastně jediné, co chci, je aby mě někdo držel, když se jim vyplakávám na rameni. prosím tě, drž mě, protože já už to nezvládám

[lauramaaz]

Z pistolí lítají jen slova

Říkáš je znova

Pak složíš z nich větu

A ublížíš světu

A černé díry v nás rostou rychleji než to zvládáme

Padáme

Z pistolí lítají jen slova

Říkám je znova

Skládám z nich větu

Ublížím tobě, mně i světu

[pepikhipik]

Animace NASA odhaluje nepředstavitelně obludné černé díry

Supermasivní černé díry jsou zlověstné objekty s gigantickou gravitací a ohromujícími rozměry, které pohlcují hmotu i světlo. Dokážete si vůbec představit, jak velké ty největší černé díry jsou?

Americká vesmírná agentura NASA na svém webu zveřejnila novou, dechberoucí animaci, která ukazuje, jak velkou plochu vesmíru může ovládat supermasivní černá díra.

Tyto kolosy se dají přirovnat ke galaktickému srdci, kolem něhož víří hvězdy.

Výlet vesmírem za černými dírami začíná ve videu trpasličí galaxii s názvem J1601+3113, která hostí černou díru o hmotnosti zhruba 100 000 hmotností Slunce. (Tato hodnota je spodní hranicí pro kategorii supermasivních černých děr. Pod ní jsou černé díry střední a hvězdné velikosti.)

Dál mimo jiné vidíme černou díru v centru naší galaxie Sagittarius A*, která má hmotnost 4,3 milionu sluncí. Svými proporcemi ji potom zastíní M87*, první černá díra, která kdy byla zobrazena. Její hmotnost je mnohem vyšší, 5,37 miliardy Sluncí.

Video končí u jedné z největších černých děr, které ve vesmíru známe. Je to obluda známá jako TON-618. V roce 2004 vědci odhadli její hmotnost na neuvěřitelných 66 miliard hmotností Slunce.

Teoretická horní hranice hmotnosti černých děr se přitom pohybuje kdesi kolem 50 miliard hmotností Slunce. Jak si potom vysvětlit hmotnost 66 miliard sluncí? Jednoduše tak, že dosud neprobádaný vesmír dokáže naše teoretické předpovědi snadno překonávat.

A důležitá informace pro srovnání: Slunce je 330 000krát hmotnější Země.

Země menší než kulička na stolní fotbal

Tato čísla jsou pro člověka příliš abstraktní. Sotva si dokáže představit, jak obrovské objekty se za nimi skrývají. Potřebuje k tomu vizuální měřítko. A právě to animace vytvořená v Goddardově centru NASA poskytuje.

Astronomové, kteří ji sestavili, upozorňují, že černé díry představují nejhustší známé objekty ve vesmíru. Jsou tak kompaktní, že je můžeme matematicky popsat pouze jako singularitu – bod nekonečné hustoty. Jejich hustota je natolik extrémní, že se časoprostor kolem nich gravitačně pokřiví do podoby uzavřené koule.

Po obvodu černých děr se rozprostírá hranice nazývaná horizont událostí. Čím je černá díra hmotnější, tím větší je poloměr koule vymezené horizontem událostí, známý jako Schwartzschildův poloměr.

Právě s jeho pomocí můžeme získat představu o hmotnosti černých děr, zejména těch nejmasivnějších.

Slunce má poloměr 696 340 kilometrů. Kdyby se tato naše hvězda zhroutila a stala černou dírou (na to je ovšem tento žlutý trpaslík příliš malý), její Schwartzschildův poloměr by byl pouhých 2,95 kilometru. A pro naši Zemi by tento parametr měl hodnotu pouhých 9 milimetrů!

Nestvůra stokrát větší než sluneční soustava

Animace NASA je každopádně užitečným, ilustrativním pohledem na celou škálu supermasivních děr. Černá díra v trpasličí galaxii J1601+3113 má Schwarzschildův poloměr menší než poloměr Slunce. Stín této černé díry zasahuje do prostoru kolem horizontu událostí a vytváří tmavší oblast o přibližně dvojnásobné velikosti, což znamená, že na videu se tento stín jeví přibližně stejně velký jako Slunce.

Jednou z největších černých děr, které ve vesmíru známe, je TON-618. Při hmotnosti 66 miliard hmotností Slunce má Schwarzschildův poloměr 1 300 astronomických jednotek. (Astronomická jednotka je zhruba střední vzdálenost Země od Slunce.) Tato nestvůra by pohltila sluneční soustavu přinejmenším stokrát.

Naštěstí je daleko. Velmi daleko. Její stáří se odhaduje na 10,8 miliardy let, v našem koutě vesmíru se tedy nemůže potloukat a pohlcovat hmotu. Takže si můžete pomoci citoslovcem úlevy - uf.

Měření provedená Hubbleovým vesmírným teleskopem potvrzují ve známém vesmíru přítomnost více než 100 supermasivních černých děr. A jak se některé z nich mohou stát tak gargantuánské?

„Když se galaxie srážejí, jejich centrální černé díry se nakonec také mohou spojit, a tak dosáhnou ohromných rozměrů,“ vysvětluje astrofyzik Jeremy Schnittman z Goddardova centra NASA.

[vofce]

Zpět v USA den 12

Už se nám to tu pomalu chýlí ke konci, ale ještě nás čeká pár libůstek. Dneska ráno jsme se šli podívat do Antelope kaňonu. To je takový ten super oranžový zvlněný krásný kaňon, co se často objevuje v časopisech. Měli jsme objednanou tour v 7:15, nicméně trošku jsme měli problém s časem. Během přejezdů v posledních dnech se nám měnil z -9 na -8 od Prahy a zpět podle toho, v jakém jsme byli státě. Také jsme si všimli, že existuje "mountain time", což byl podle všeho -8. A na rezervaci se mluvilo o 7:15 mountain time, takže jsme tam zamířili 6:15 místního času. Podle paní za okénkem jsme tam ale byli moc brzo a tak nám to přebookla o hodinu dřív. Takže vlastně nevíme jestli jsme tam byli včas, nebo brzo, nebo pozdě, ale prostě jsme tam šli chvíli poté, co jsme přijeli. A navíc jsme byli úplně první parta, takže nás bylo jen malinko (asi 10 i s průvodkyní) a před námi nikdo nebyl, takže máme fotky bez davu turistů. Jen jednu vadu na kráse to mělo - sluníčko byli ještě moc nízko, takže nám dovnitř nesvítilo. Ale who cares, mě se to moc líbilo :-).

Celá tour nám zabrala asi hodinu a půl i s přesuny, takže jsme složili stany až když jsme se vrátili a i tak bylo celkem brzy ráno :-D. Toho jsme využili a jeli dál k našemu dalšímu cíli - Grand Canyonu. Podle předpovědi jsme věděli, že tam má asi dvakrát pršet, ale nikdo nás neupozornil na průtrž mračen a kroupy. Když jsme přijeli do kempu, tak se k nám blížily černé, těžké mraky, které už z dáli řvaly. Tak jsme akorát stihli postavit stany a postavit vodu na bombu, když začaly padat první kapky. Tak jsme vaření zase rychle sbalili a rozjeli se k visitors centru, když začaly padat asi centimetrové kroupy. Tak jsme zajeli pod nejbližší stromy a doufali, že nám kroupy neudělají díry do auta a že si případně blesk zvolí jiný strom než ten náš 😀. Asi po 10 minutách už jen pršelo, a tak jsme konečně dojeli k tomu centru, dali si tam oběd a počkali dokud nedopršelo. Pak jsme zajeli zkontrolovat stany, které to přežily. Jen okolo sebe měly lehký nános ledu, tak jsme ho odstranili, abychom neměli pod stanem bahýnko a postavili kroupoláka.

Vzhledem k tomu, že Grand Canyonem nevede moc tůr, které by se daly zvládnout za jedno odpoledne a zahrnovaly sestup do kaňonu, šli jsme jen krátký trek po jeho okraji. A večer si uvařili nedodělaný oběd.

[jirsen-blog]

Kurzarbeit měl smysl v pandemii, nyní by byl házením peněz do černé díry. Hrozilo by kvůli němu přežívání neperspektivních firem na dluh, takzvaných „zombie firem“

Kurzarbeit měl smysl v pandemii, nyní by byl házením peněz do černé díry. Hrozilo by kvůli němu přežívání neperspektivních firem na dluh, takzvaných „zombie firem“

  Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka navrhuje jako řešení energetické drahoty kurzarbeit. Tedy to, že by stát přispíval firmám a podnikům na mzdy jejich zaměstnanců tak, aby je z důvodu případného omezení výroby nebyly nuceny propustit. Kurzarbeit měl svůj smysl v době pandemie. Tehdy došlo k omezení výroby ze zdravotních důvodů: státu šlo o to, aby se covid dále nešířil a nedošlo…

[sadness-will-go-away-someday]

Cítím se být...

Cítím se být dobrodruhem.

Každou chvíli objevuješ - kousek sebe, toho druhého.

Nová zákoutí, obydlí, zahrady.

Každý je máme, jen některé jsou více nebo méně vyhovující našim vlastním představám.

A některá místa jsou prostě jen povědomá.

Je to o hledání a poznávání.

Cítím se být kosmonautem.

Mezigalaktické skoky do neznáma,

tak ochromující že nedokážeš vnímat realitu.

Směrem nahoru a ven, na Mars a zpět na Karlín.

Černé díry a tunely plné zpěvu a slz - kde si nejsi jistý kde, ani kým jsi. 

Probdělé noci a dny plné mikrospánku.

Hledání něčeho, co ani nevíš jak vypadá. 

Cítím se být cestovatelem v čase.

Staří známí se stávají cizími a ti zapomenutí se vrací zpět do života.

Bájní hrdinové, rytíři, ale i padouši kteří touží po odvetě. 

Nové tváře a ty které už jsi někde zahlédl.

Vůně s nádechem lepších zítřků s kapkou strachu z dalšího zklamání. 

Minulost, budoucnost a přítomný okamžik.

Vnímáš je všechny. 

Nejdůležitější jsou ale cesty - zpátky domů.

K sobě domů.

[prazskytankista]

Všechno je někdy poprvé. I kadet Biegler v čele české diplomacie, říká Josef Skála. Nešetří ani Hujery, kteří nás vydávají energetické mafii

„Rusko si nechce věšet na krk Ukrajinu, vyrabovanou nadoraz a zmítanou politickou vzteklinou,“ míní vlastenecký kandidát na Hrad Josef Skála. Volá po zrušení německé přirážky k cenám proudu i plynu. A nabízí scénář, jak změnit „zelený amok z černé díry v český zisk“. source https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Vsechno-je-nekdy-poprve-I-kadet-Biegler-v-cele-ceske-diplomacie-rika-Josef-Skala-Nesetri-ani-Hujery-kteri-nas-vydavaji-energeticke-mafii-693300

[sansaoberoi]

VII.

Ráno není ani tak těžké kvůli kocovině z vína, jako spíše té morální. Proč jen musela tak tlačit na pilu, vyčítá si. Ještě se jí nestalo, že by jí někdo utekl z postele. Byla to hloupost, nechat si takovou příležitost uniknout. Sex se stejným pohlavím jí sice nenahradí chlapa, ale s nikým nespala přes čtyři měsíce. Mohla si alespoň užít. Nechat si vylízat a vyprstit kundu. Tove je taky kráva, že se nechala tak snadno odradit. Hysterická kráva, která vezme nohy na ramena, jakmile jí někdo sáhne tam, kam jí to není zrovna po chuti. Pocit studu přechází ve vztek. Díky, ty švédská couro za zkurvený ráno, pronáší k sobě, zatímco se sbírá s postele a ospale šourá do koupelny.

Sedá si na mísu a vypouští proud moči s táhlým prdem do mísy. Kanapky ze včerejšího bufetu o sobě dávají vědět a chtějí ven. Předklání se a tlačí. Z konečníku padá několik malých kusů mazlavé hmoty. Se šplouchnutím dopadají hovna do vody v toaletě. Opakuje tlak na svěrač, avšak už není co se sebe vydat. Sahá po toaletním papíru a utírá si umazaný zadek. Jak přejíždí po análním otvoru, protrhne papír a umaže si špičku prostředníku. Vulgárně zakleje. Ještě tohle scházelo. Posraný ráno. Doslova. Prohlíží si špinavý prst. Páchnoucí lidské bláto stírá kusem papíru a ten hází pod sebe. Prst je zdánlivě čistý, ale ukrutně páchne. Ani tři důkladná otření charakteristický odér nesnímají. Peripetie jí připomíná neúspěšné anální dobývání s Tove. Náhlá posedlost zadní dírou. Touha jí prozkoumat. Proniknout. Vybavuje si, že se dovnitř vlastně dostala jazykem, když v noci svou milenku lízala. Ta vzpomínka ji překvapuje. Ještě nikdy nikomu jazyk do prdele nestrčila. Jednou se vídala s klukem, co chtěl při kouření sjet pusou i na zadek. Neudělala to však víc jak dvakrát, možná třikrát. A rozhodně nikdy nepronikla dovnitř. A co se její vlastní díry týče, občas si jí pohladí a pošimrá ji, když si to dělá. Ale jinak má anál docela panenský. Co kdyby to změnila, napadne ji bleskově. Prst už má stejně znesvěcený a bude se muset umýt. Pije vlastní chcanky, dokonce jí to chutná. Proč by si nemohla strčit prst do posrané prdele.

Prostředníčkem nahmatává řitní otvor. Ten reflexně reaguje stažením. Soustředí se a uvolňuje příslušné svaly. Vyvíjí pozvolný tlak na dírku. Jde to překvapivě dobře. Prst mizí v análu až po konec druhého článku. Letmo nahmatává rezidua exkrementu, který uvízl těsně před svěračem. Zašmátrá prstem. Je to zvláštní pocit. Nervy mezi vagínou a střevem pociťují podobnou senzaci jako při prstění nebo souloži. Šimrání je tlumenější, avšak zasahuje mnohem větší část podbřišku, skoro až na záda. Znovu zahýbe prstem v zadku. Tentokrát zřetelně cítí, jak se posledním článkem rýpe v hovnu. Opatrně vytahuje prst. Jeho konec je zcela obalen výkalem. Počítala s tím. Přeci jen je to její tělo. Nemá důvod se přehnaně štítit sama sebe. Opět otírá nečistotu do papíru a opakuje pokus. Tentokrát už to jde o něco hůř, protože špína, kterou ze sebe vytáhla, brání pohodlnému průniku. Uznává, že bude lepší pokračovat za jiných podmínek.

Vstává a splachuje toaletu. Stoupá si do sprchy a pouští vodu. Omývá si hovny ušpiněný prst a anál. Není nijak zvlášť zaneřáděná, ale přeci jen chce mít jistotu, že je zcela čistá. Neodolává, a při mydlení řitní díry využije lubrikace šamponu a strčí si dovnitř celý prostředníček. Pocit příjemného šimrání se opakuje. Bude chtít víc. Určitě.

Po očistě směřuje nahá do obýváku. Nalévá si velkou karafu citronády a upíjí. Bere laptop a usazuje se na gauči. Spouští vyhledávač. Brouzdá v nabídce umělých penisů, análních sprch a lubrikantů různých objemů, barev, materiálů a cen. Nakonec vybírá dražší kovové dildo s moderním, minimalistickým designem. Potom realisticky vyvedený umělý penis z latexu s výrazným žilkováním a velkým žaludem, dále anální kolík s modrým ozdobným kamínkem a nakonec větší balení lubrikačního gelu, u kterého se výrobce dušuje, že je ideální na anální hrátky. Potvrzuje objednávku, platí. Když už si nemůže najít normálního chlapa, který by stál za omrdání, udělá si alespoň doma výbavičku jako kurva, myslí si.

…

Bere si ze skříně nedávno zakoupené černé bodyčko a obléká si ho. Černé krajky jsou všude, jen ne na bradavkách a podbřišku, takže průsvitná látka inkriminované partie zahaluje jen opravdu symbolicky. Z dnešní noci a zvlášť po té záplavě nabídek na erotické pomůcky ji vzrušením tepe v kundě. Stydké pysky má sekretem nalepené na stehna. Má chuť se zechcat a vyhonit se. Zatím jen rukou, dokud jí objednané hračky nedorazí.

Lehá si v oblečku do vany. Ucpává odtokový kanálek. Chce se vykoupat v lázni svého vlastního produktu. Pouští chcanky z kundy a ty okamžitě máčí krajkovou látku, která svou konstrukcí přirozeně neklade proudu mnoho odporu. Bodyčko do sebe tekutinu nasává a příjemně ji hřeje. Když proud ustává, rozepíná dva knoflíčky v rozkroku. Získává tak neomezený přístup ke svojí vagíně. Lačná a mokrá vnímá každý zásun prstů Cory do svých útrob. Dívka, ráchající se ve zlatavé louži, divoce masturbuje. Její steny a hekání se zvučně nesou koupelnou. Jak moc by si přála v sobě mít mužské péro. Mocný ocas, který by jí rajtoval uvnitř kundy a při vyvrcholení do ní napumpoval koňskou dávku bílé mrdky. A proč ne rovnou dva ocasy. Najednou. Jednoho v prdeli a jednoho v kundě. Obě její díry zneužité k uspokojení dvou samců. Při těch představách se Cora prohýbá v křečovitém, dlouho trvajícím orgasmu. Stáčí se na bok a choulí se ve svých chcankách do klubíčka. Vlasy a obleček má smáčené. V nateklé kundě jí pulzuje. Svaly na stehnech se třesou. Je to jeden z nejsilnějších vrcholů za hodně dlouhou dobu.

…

Leží tak několik pár minut. Oči má zavřené, oddychuje a uspokojeně mručí. Když opět nabírá vědomí o světě kolem ní, několikrát se přetočí ve vaně tak, aby celé bodyčko bylo mokré na zádech i na hrudi. Otírá svůj obličej o dno v nehluboké kaluži moči. Špulí ústa a ustrkává tekutinu. S její chutí a pachem už je moc dobře seznámena. Ona důvěrnost ji poskytuje klid. Sbírá se až v momentu, kdy tekutina vystydla a mokrá látka oblečku ji začíná studit. Sundává si jej, povoluje zátku odtokového kanálku a nechává svůj výměšek odtéct. Teplou vodou ze sebe všechno smývá. Svůj zlatý déšť i špatnou náladu z rána.

[michalgavlas]

ÚVAHA  TŘI STA PADESÁTÁ ČTVRTÁ – POCHYBNOSTI

Každý člověk občas o něčem pochybuje, může se to týkat jeho nebo dění v okolním světě. Je to součást přemýšlení každého kritického a sebekritického člověka. Často se to považuje za projev slabosti, protože v povědomí lidí je zafixováno, že pokud je člověk dostatečně silný, tak nepochybuje o sobě, ani vlivu na své okolí.

C. G. Jung se naopak domnívá, že pochybnosti jsou důkazem síly v člověku.

„Vždyť dokud odděluješ dobro od zla, rozeznáváš dobro i zlo. Obojí je sjednoceno jedině v růstu. Ty však rosteš, když se zastavuješ ve velikých pochybnostech, a proto je zastavení ve velikých pochybnostech pravým květem života. Kdo nesnese pochybnost, nesnese sebe. Takový člověk je pochybný, neroste, a tedy ani nežije. Pochybnost je znakem nejsilnějšího a nejslabšího. Silný má pochybnost, ale pochybnost má slabého.“

Pochybnosti jsou důkazem toho, že přemýšlíme a hledáme optimální řešení pro každou situaci, ve které se nacházíme. Ten kdo nepochybuje, nezvažuje eventuální možnosti a rozhoduje se tak říkajíc bezhlavě, impulsivně a intuitivně. Je pravděpodobné, že jak pochybující, tak i ten bezhlavý se mohou rozhodnout dobře, avšak u toho pochybujícího tomu předchází myšlenkové pochody, které jej posouvají dál v jeho duševním vývoji. Pochybující se snaží rozlišovat mezi správným a špatným, čistým a špinavým, krásným a ošklivým, dobrým a zlým. Přesto, že život nikdy není černobílý, ale spíše šedivý, pochybující člověk se učí rozlišovat, co je estetické a morální.

Celý život jsme stavěni do situací, ve kterých musíme zaujmout nějaký postoj. V případě věcí života a smrti musíme zaujmout nějaké stanovisko, bez ohledu na to zda chceme, nebo ne. V méně vypjatých situacích tak můžeme nebo nemusíme učinit. V případě, že nezaujmeme stanovisko, tak se stavíme mezi skeptiky, kteří se zdržovali úsudku (epoché). Skeptik si je vědom, že u většiny složitějších rozhodnutí nemá dostatek potřebných informací tak, aby se mohl dobře rozhodnout. Jistá míra skepticismu je třeba, ale ve většině životních situací se člověk musí rozhodnout bez ohledu na okamžité informace a výsledek rozhodnutí následně brát stoicky.

Součástí pochybností je naděje a víra, že najdeme to správné řešení jak pro své starosti, tak i náš vztah s okolním světem. Pochopitelně, že i přemíra pochybností člověka oslabuje a neumožnuje jeho přirozený, každodenní život. Jsou věci, o kterých bychom neměli pochybovat. Jsou to většinou poznatky o našem stvořeném světě, které jsou ověřeny staletími praxe a neustále platí. Jedná se o základní matematické postupy, fyzikální zákony běžného života na naší planetě, biologické a botanické zákonitosti.

Jsou zde však základní věci, o kterých nám nezbývá než pochybovat, protože jsme k jejich, důkazy podloženému, vysvětlení nedospěli. Jsou to základní otázky života a smrti. Odkud jako živočišný druh pocházíme, vznikli jsme skutečně pouze náhodnými pokusy evolučního vývoje nebo jsme byli někým stvořeni? Jsme předurčeni genetickým kódem nebo můžeme svůj zdravotní stav nezávisle ovlivnit, například pozitivním myšlením? Je duše nesmrtelná a přechází do jiného těla? Největší pochybností u většiny lidí, je však, zda existuje Bůh. Je to otázka, kterou si kladou jak nevěřící, tak často i věřící, když se jim stane něco zlého. Dá se říci, že je to základní lidská otázka a současně i pochybnost.

Patrně nic v lidském životě není tak zkoušeno pochybnostmi jako víra v Boha. Čím je civilizace vyspělejší a má více znalostí o fungování hmotného světa, o to více se odklání od duchovních hodnot a víry v Boha. Víru lidé v takové civilizaci chtějí nahradit důkazy a přírodními zákony, které postupně objevují. Naše společnost se dostala poměrně daleko ve zkoumání vesmíru, ale i nevěřící vědci jsou občas v situacích, kdy nemohou aplikovat matematické rovnice a fyzikální zákony pro dokázání jisté skutečnosti. Jedná se například o bod, ve kterém vznikl Velký třesk, který je neměřitelný, podobně jako černé díry, kde všechny hodnoty jsou nekonečné. Jedná se o věci, které jsou mimo fyzikální měření a tím pádem i mimo hmotný svět. To znamená, že se jedná o věci představy, myšlenky či ducha.

Často se i mezi vědci se hovoří o inteligentním návrhu vesmíru, když zjišťují, jak jemně jsou vyladěny fyzikální hodnoty, především gravitační síly mezi jednotlivými kosmickými tělesy, ale především mezi naší planetou zemí a sluncem. Je to náhoda nebo záměr? Při počtu stovky miliard galaxií v našem kosmu, který může být i součástí multikosmu, je veliká pravděpodobnost, že v miliardách těch gravitačních vztahů, může být podobná situace jako mezi naší zemí a sluncem.

Základní lidskou vlastností, poté co pojedl ovoce ze stromu poznání, je zvídavost a její součástí jsou i pochybnosti. Člověk má tu výhodu, že může současně objevovat jednotlivé zákonitosti tohoto světa a současně věřit v Boha, který je na neměřitelném počátku toho všeho. Harmonické vnímání hmotného a duchovního světa a celkový růst na základě pochybností je cílem člověka probuzeného, kráčejícího za věčným světlem.

[mirekm778]

Černé díry Dokument CZ HD 2017