evatheexplorer-blog1

[evatheexplorer-blog1]

Tipy pro cestování letadlem (po Evropě)

Zejména pro ty, co ještě nikdy letadlem neletěli (a že takových lidí znám hodně), jsem si říkala, že sepíšu pár svých poznatků (zejména z pohledu někoho, kdo měl vždycky panický strach z lítání).

Pokud si při rezervaci máte možnost vybrat místo, doporučuju při výběru místa navštívit stránku seatguru.com, která slouží jako taková nápověda, kde podle čísla Vašeho letu najdete mapu letadla s vyznačenými sedadla, kterým se radši vyhnout (třeba proto, že se u tohohle místa tvoří fronty na WC), případně která nab��zí ve stejné třídě víc prostoru na nohy než ostatní sedadla, atd. Zejména pokud letíte poprvé s jiným typem letadla než co už znáte, může těch pár sekund hledání stát za to.

Já si třeba v těch „obyčejných“ letadlech, co se používají na většinu krátkých letů po Evropě, vybírám sedadla buď hodně vepředu, a nebo hodně vzadu. Čím blíž východu, tím kratší dobu po přistání čekám na východ z letadla. Pro lidi, co se hodně bojí v letadle, bych doporučila místa spíš od křídel (to je tak cca v půlce, ale to vidíte na nákresu letadla při výběru sedadla) směrem dozadu. Když na vás půjdou mdloby, že všichni v letadle umřeme, můžete vždycky aspoň nejdřív vykouknout z okna a zkontrolovat, že letadlo má všechny motory a křídlo se pořád ještě neulomilo :) Ono z přední části letadla se to kontroluje hůř a je to trochu asi víc na blití, když vykouknete ven dopředu a nic po straně tam nevidíte.

Taky je dobrý při panickým záchvatu koukat, co dělají letušky všech pohlaví. Pokud s úsměvem chodí uličkami a rozdávají lidem pití, jídlo, pak je dobrý se zamyslet, že ten můj hysterickej výstup je asi trochu přehnanej. A úplně normální je, že první část letu při vzletu, a na konci letu při přistání, si všechny letušky jdou sednout do přední/zadní části letadla, a připoutají se. To je naprosto normální. Asi bych se trochu začala stresovat, kdyby se posádka začala s panickým výrazem ve tváři pásat uprostřed letu a nebyli jsme v turbulencích. Takže jak se chovají a co dělají letušky, je takový dobrý indikátor, jestli je potřeba začít panikařit a křičet, že všichni umřeme, nebo ne.

Můžete se taky hodit, že víte, že při průletu mrakem to prostě s letadlem trochu zahrká. Normálně budete za jeden let prolítávat mraky dvakrát, jednou při vzletu (protože se přes mraky musíte dostat do letové výšky) a jednou při přiblížení k přistání, když se tam z těch horních X kilometrů potřebujete dostat zase na zem. Když budete mít štěstí a nebe bude bez mraků, může to být i méněkrát. Když budete mít smůlu, může být těch vrstev mraků víc a pak záleží, jestli jsou někde ty mračna trochu protrhaná a podaří se některý průlet mimo oblak. Já jsem teď ve čtvrtek třeba při letu z Klagenfurtu do Kolína zažila 4 vrstvy mraků při přistání v Německu, naštěstí jen jedna z nich byla fakt hustá. A zhruba takhle to vypadá, když budete prolítávat mrakem:

Co mi taky nikdo před prvním letem neřek, tak že letadlo jako nevzlítne a neletí celou dobu rovně až k dalšímu letišti, ale že cestou ve vzduchu zatáčí. A někdy hodně přísně. To znamená, že letadlo letí letí rovně, a najednou se nakloní na stranu. Takže na jedný straně letadla najednou místo horizontu uvidíte všechny ty domečky pod sebou, a na druhý straně oknama uvidíte jen modrý nebe. Takhle nakloněně chvilku letí, a pak se zas narovná. A pak se to zas opakuje, dokud se nenasměruje na ten správnej směr. Ale nebojte, je to úplně normální, letadlo nepadá a nikdo neumírá.

Což mi připomíná, pokud budete mít někdy možnost, a dělá se vám v letadle blbě, tak v Americe na letištích volně prodávaj Dramamine, což je úplně super dryjákový tableta, kterou si zobnete tak hodinu před odletem, a pak usnete – po jedný tabletě spíte 2-4 hodiny. A je to relativně levný – já nakoupila 12 tablet za cca 15 dolarů. Takže užívejte dle potřeby :-) Dobrej tip o co si říct kamarádům, který někdy někam pojedou ;-) Mimochodem porovnání s normálním Kinedrylem - oba jsou na nevolnost při cestování, ale ten Dramamine oproti Kinedrylu vás fakt uspí. Dramamine se pod jiným názvem prodává i v pár zemích EU (seznam je na wikipedii: https://en.wikipedia.org/wiki/Dimenhydrinate ) - ale ČR na seznamu není a nevím, jestli jinde nepotřebujete k nákupu předpis.

Jak je to s jídlem? Přísná omezení se vztahují zejména na tekutiny, kdy každé jedno balení nesmí být větší než 100 ml a všechny nádobky musí být společně v průhledném plastovém pytlíku o objemu max. 1 litr. Takže třeba 150ml jogurt si s sebou přes bezpečnostní kontrolu nepronesete. Nebo marmeládu (ty se taky většinou považují za tekutiny). Ale tvrdý sušenky nebo jablko si s sebou vzít můžete úplně v klidu. Takže pak si nemusíte kupovat drahé jídlo na letišti nebo v letadle. Taky jsem viděla už párkrát, že lidi si přes bezpečností kontrolu pronesli prázdnou plastovou flašku, a tu si pak v části za kontrolou naplnili pitnou vodou na WC. Takže řešení se dají najít, pokud chcete ušetřit. Ale přečtěte si vždycky úplná pravidla na stránce toho kterého letiště, ať nejste překvapení.

Pokud cestujete sami, může se vám občas stát, že si s váma jiný podobný cestující začne povídat. Zejména pokud sedí vedle vás, a třeba sám se bojí lítání. Nebo se můžete pokusit s někým sami mluvit, třeba vás to v případně panického záchvatu p��ivede na jiné myšlenky. Je to relativně normální a lidi vás pochopí. Pokud teda nezačnete do někoho hučet, že z vás bude mít hlavu jak balon. Na to bacha.

No a k tomu strachu z lítání a z výšek – jak se v ČR říká, stokrát nic umořilo vola. Takže když stejně tím letadlem cestovat musíte a nevyhnete se tomu, většina toho strachu stejně časem opadne. Bude to trvat třeba dvacet letů, šedesát nebo sto, ale to prostě přejde. Do tý doby můžete zobat třeba Dramamine J A ještě fakt pomáhá vzít si s sebou sluchátka, pustit si oblíbenou relaxační hudbu a nasadit klapky na oči (ty pomáhají hodně, protože po stranách přestanete očima vnímat, jestli a jak se letadlo naklání).

A bonus nakonec - když na letišti uvidíte letadlo bez oken, není to dopravní letadlo pro lidi, co zlobí :-) Jen je to letadlo, co převáží náklad - např. poštovní zásilky.

Tak doufám, že vám to k něčemu bude :-) Hezkou neděli.

[evatheexplorer-blog1]

Nakupování - Albert (Heijn)

Nakupování v Holandsku je kapitola sama o sobě Albert je vůbec speciální případ, tak ten bude mít dneska vlastní článek :) Schválně kolik z vás kdy zjistilo z obalů Albert produktů, že tenhle obchod je původem z Holandska? A chcete vědět jak moc se ta česká verze Alberta liší od té holandské?

Oba obchody patří do mezinárodní skupiny Ahold Delhaize, a první Albert byl otevřen roku 1887 v holandském městě Oostzaan (sice bych chtěla říct, že takovýhle informace vytahuju z rukávu, ale přiznávám, vygooglovala jsem si to). Tohle je takový přehled o tom, co všechno je v tom holandském Albertu jiné, v porovnání s tím, na co jsem byla zvyklá z ČR. Přehled je založený na mojí dosavadní zkušenosti. A sice bych si přála, aby mě někdo sponzoroval :D ale zatím jsem sponzorem jen sama sobě.

Kvalita potravin - téma opakované už tolikrát, že nemá smysl ho pitvat do detailu. Namátkou - v každém Albertu je umístěn lis na pomeranče, díky kterému si domů odnesete za studena lisovanou čerstvou pomerančovou šťávu v množství dle svého výběru; nebo - absoluitně rozdílný poměr (a taky obsahem) živin v tak triviální potravině, jako je třeba Eidam (kdy úplně normálně tu Eidam má o 50% víc proteinu na 100g výrobku, než ten samý výrobek v ČR).

Slevy poprvé - Albert bonusovou kartičku tu má skoro každý. Největší výhoda asi je, že vám každých co 14 dní chodí do mailu updatovaná nabídka 6 slev na věci, které pravidelně nakupujete. Já mám třeba dost náladový chuťový buňky, takže naposledy jsem dostala například slevu na zmrzlinu a na špenát. Jo, mimochodem ten email je jen jakože informační, tu slevu máte na příslušných 14 dní “nabitou” na té svojí kartičce, takže když pak kdykoliv jdete nakoupit, sleva se vám automicky na pokladně na váš nákup aktivuje. Takže i když se na email nechodíte koukat, budete často příjemně překvapený, na čem jste zase ušetřili.

Slevy podruhé - díky kartičce máte slevu už na spoustu věcí v obchodě. Hodně tu v Albertu frčí 1+1 zdarma - tyhle akce většinou pojmenovávají “Hamsteren” (”křečci”) a v obchodech v rámci toho najdete spoustu věcí, co se vám fakt vyplatí nakřečkovat, pokud rádi nakupujete do zásoby.

Slevy potřetí - úplně normálně dává Albert taky spoustu věcí do výprodeje. Buď proto, že jim zítra nebo dneska končí lhůta trvanlivosti, a nebo prostě jen proto, že tu danou věc vyřazují ze sortimentu (což se stává velmi často, sortiment výrobků neustále mění, podle toho, co lidé ne/kupují). Sleva je v obou případech vždy plošně 35% na tu danou věc, a není to jak u nás, aby se člověk na třeba zlevněnej jogurt bál vůbec šáhnout, aniž by se u toho nezesr*l.

Příklad - dneska jsem byla nakupovat jídlo na cca 3 dny dopředu, a z původní ceny cca 45 EUR mi po načtení všech výše zmíněných slev vyšlo něco kolem 35 EUR. A to se vyplatí :)

Slevy počtvrté -  Albert tu dokonce má jakési “Albert to go” obchody (něco asi jako Tesco express), a Albert vytvořil speciální aplikaci do mobilu, aby lidi nalákal tam chodit. Co je speciální na ty appce, tak že přes den se tam objevují časově omezené nabídky (např. sleva 50% na tyčinku v kombinaci s Coca Colou, platná od 11:00 do 13:00, nebo sleva 1,50 EUR na všechny obědové saláty platná od 12:00 do 14:00). No a v obchodě pak při placení musíte načíst čárový kód z  té mobilní aplikace.

Slevy popáté - za utracené peníze můžete vždycky sbírat samolepky na nějakou probíhající slevovou akci. Ale na rozdíl od většiny českých slevových akcí, tady si nebudete kupovat nože, které se ani v teleshoppingu neprodali. Naopak. Příklad akcí, které jsme využili: https://www.ahrestaurantactie.nl/ (druhé menu v restauraci zdarma), https://www.hotelactie.nl/ (druhá noc v hotelu za 50% původní ceny), a momentálně sbírám samolepky na: https://ahsportactie.nl/ (kde za kartu s naspořenými samolepkami můžete navštívit pět sportovních aktivit).

Na jaře tu zase třeba rozdávali za každých utracených 5 (nebo 10 EUR? už nevím) mini rozložitelný květináčky, ve kterých byla už hlína a mix semínek různých bylinek, který jste si rovnou mohli dát doma za okno.

A to je asi všechno, co jsem vám dneska chtěla říct :)

[evatheexplorer-blog1]

Rakousko - Klagenfurt a okolí

Moje drahá polovička je původem z Rakouska (Klagenfurt), a proto výlet do jeho rodného města je v podstatě povinnost. Strávila jsem tu čtyři dny v parném létě, při teplotách kolem  30-35°C, což není pro správnýho Čecha přece žádná teplota :)

Ideálně doporučuju půjčit si motorovou loďku a vydat se na Wörthersee. To je cca 20km dlouhé jezero v těsném sousedství Klagenfurt. Není to úplně nejlevnější věc, za to vám to zaručí soukromí. Ono totiž podél břehu mají chatičky a domečky jen lidé z velmi zámožných skupin obyvatelstva, a normální lidi mají na koupání vyhrazenou jen velmi malou pláž, kde je to zejména v léte ručník vedle ručníku a plakající děti, lítající balony, atd. Půjčíte si loďku, necháte motor zapnutý půl hodiny, a jste daleko od všech hluků, uprostřed jezera, slyšíte jen šplouchání mini vlnek, občas někde v dálce zaslechnete vodní skútr nebo tak něco, a s rukama za hlavou a zavřenýma očima si užíváte léto. Nutno podotknout, že majitelé chatiček a domečků se domluvili s městem a s lodičkama se nesmíte přibližovat víc než 200m k břehu. Takže zapomeňte, že byste někde na chvíli u některého břehu zakotvili. Ale kdo by to řešil, když se můžete z prostřed jezera kochat těmihle výhledy:

Mě nejvíc zaujalo, že uprostřed srpna, při fakt vysokých teplotách, byla voda v jezeru průzračně čistá a nikde nenajdete ani stopu po nějakých sinicích nebo něčem podobným. Což mi v Čechách v posledních letech přišlo s přibývající teplotou jako neřešitelný problém.

Další věc co se tu v těhle teplotách dá dělat, je podívat se do hor. Ono přeci jen jsou okolo Alpy. Na těch kopečcích sice není takové teplo jako dole u jezera, ale přeci jen je do lyžařské sezóny je daleko. My jsme se vydali na Klippitztörl - nahoru vás vyveze lanovka, asi takhle:

A dolů vás sveze bobová dráha. Teda obojí samozřejmě můžete jít pěšky, s řízkama v igelitovým sáčku a májkou v kapse, a taky můžete jít úplně jinam :D My jsme se vydali dolů tou bobovou dráhou, ale na to naštěstí nemám žádnou fotku. Snad vám bude stačit video, který najdete na webu jejich areálu: http://www.klippitz.at/sommer/ . Velmi to doporočuju jako adrenalinovej zážitek, páč na tohle zařízení se podle mě asi nevztahujou žádný směrnice EU, a bejt trochu rozumově neobdařený, tak se na tom musíte zabít (jakože když fakt v zatáčkách nepřibrzdíte, tak tam moc není co by vás drželo na tý dráze :D ).

Jinak na kopečku vás čekaj samý panoramata:

a nějaký typicky rakouský jídla:

Jinak můžete navštívit brzy ráno trhy v centru Klagenfurtu a nakoupit si tam třeba domácí bábovku ještě z plechu od něčí babičky, případně od jejího stánkového souseda pár vajec, které ráno nasbíral, domácí med, a podobně.

Můj dojem z téhle bleskové návštěvy zatím je, že Rakousko víc chrání přírodu a celkově jsou víc bio eko zelení. Na dovolenou úplně paráda.

[evatheexplorer-blog1]

Ty jazyky...

Holanďani tu se zavedením televize udělali něco tak imperialistickýho, že se z toho určitě zkřiví prsty na nohou každýmu správnýmu komunistoj. Oni nemaj dabing. Všechno pouští v originálním znění s titulkama. Božíčku!

Nepočítám teda programy pro malé děti. Všechno ostatní, i třeba zahraniční komentáře v televizním vysílání, je pouštěno v originále s titulkama. No a teď si představte co to s těma lidma asi udělalo. Ztratili úplně svoji národní identitu? Už nemluví holandsky? Tipněte si.

No, ani náhodou. Holanďani jsou velmi hrdí na to, že jsou Holanďani a mají svoji holandštinu. Ale historicky jsou to obchodníci. A co může být lepší obchodní příležitost, než vzdělat celý národ v jazycích, takže můžou pole svojí působností rozšířit vždy daleko za hranice svojí země. To je náhodou brilantní strategie. Představte si, že každý den se pasivně můžete několik hodin v kuse učit jazyky. Několik let v kuse. Celý život.

Takže každý člověk, i slečna kadeřnice v malým městě, nebo starší paní v Albertu za kasou, se s váma bez problému domluví anglicky. Většina z nich se nějak domluví i německy, rozumí základy francouzštiny, atd. Nebo úplně standartně když jdete něco vyřizovat na úřad, vystačíte si s angličtinou a nepotřebujete žádnýho překladatele. Dokonce i některý lejstra jsou v angličtině, aby bylo vše pro lidi z ciziny snazší.

Ale pozor, některé starší generace (někde kolem 70+) už se s angličtinou trápit nechtějí, takže vám z toho vznikají takové rozhovory, kdy paní (80+, Holanďanka), na mě mluví holandsky, já jí odpovídám v angličtině, a rozumíme si :)

S češtinou se tu teda moc daleko nedostanete. Ale jaký jazky se naučit? to dost záleží, jestl sem jedete jen na dovolenou, nebo v jakém oboru chcete pracovat. Já třeba vystačím v práci jen s angličtinou, ale určitě si dovedu představit, že ve službách je potřeba jazyků úplně jiná.

Na druhou stranu, aspoň teda já považuju za slušnost se trochu holandšiny naučit (ale na tom jsem začala pracovat až po příjezdu). A můžu vám říct, že rozhodně vám půjde učení líp, pokud jste se někdy učili němčinu. Holandština je totiž němčině hodně podobná, zejména gramatikou je to prostě němčina a nemá nic společného s angličtinou. Akorát se ty slova trochu jinak píšou, sem tam zachrochtáte, a jste doma. A teda taky se intenzita chrochtání mění s tím, jak moc na severu země jste. Tady na jihu v Eindhovenu, to chrchr v řeči není moc intenzivní, za to když se zaposloucháte do rozhovorů v Amsterdamu, skoro vám upadnou uši. 

[evatheexplorer-blog1]

Fuerteventura - surfování

zdroj: wikimedia.org

Vždycky jsme chtěli s Chrisem zkusit surfování a po nějaké době pročítání tematicky zaměřených webů jsme přišli na to, že nejlepší vlny na surfování v dostupné vzdálenosti jsou v zimě (prosinec-únor) na Fuerteventuře (na druhém místě pak bylo Portugalsko, taky v zimě). V létě jsou pak vlny tak minimální, že to v podstatě nemá smysl surfování zkoušet.

Z Düsseldorfu Weeze (cca hodinu cesty autem z Eindhovenu) jsme nakoupili zpáteční letenky za fajn ceny (my sehnali za 77 EUR na osobu s Ryanairem) a v lednu jsme vyrazili.

Pokud vás surfování taky zajímá, pak doporučuju Billabong Surf camp (http://billabongsurfcamp.com/). Je to surfová škola, půjčovna a camp. Takže si tu můžete půjčit prkna a veškeré vybavení, zaplatit si pár hodin, abyste se naučili techniku, taky tu můžete přenocovat a pokud budete chtít, můžete se tu i seznámit s podobně založenýma lidma. Taková večerní grilovačka na pláži s partičkou fajnových lidí z celého světa ... no co víc si v ten okamžik můžete přát? Ono totiž tohle zařízení je umístětno přímo na Corralejo pláži. Takže každé ráno na vás při pohledu z okna vvykoukne scenérie jak z nějakýho kýče:

Jinak vás musím varovat (pokud jste teda surfování před tím nezkoušeli jako my), že to je fakt náročný. Za prvý jestli se vám třeba během prvních tří dní podaří opravdu chytit jedna až dvě vlny, jste fakt borci. A za druhý, pokud tím strávíte tak dvě hodiny za den (ať už jen nacvičováním techniky v příboji, nebo výletem pár set metrů od pobřeží), připravte se, že vaše tělo nebude mít ani půl minuty na to, aby si v tom časovém úseku odpočinulo. Takže po dvou hodinách se vyplazíte na pláž, a jediný, na co se zmůžete, je spánek. Několik hodin. Pak jídlo, pak se možná trochu socializovat s lidmi ze surf campu (ale to už je dost pozdě večer), pak zase spánek, a celý znova :)

No a kdyby vás zajímaly teploty, nenechte se zmást kdejakýma internetovýma předpověďma. Sice vám to bude tvrdit, že tam je něco okolo 19-21°C, ale v praxi to znamená, že je tam dost teplo na to, abyste spánkovou část dne strávili na pláži v plavkách u moře a opálili se. Akorát teda to moře je docela studený, takže na opláchnutí dobrý, ale není to na to, abyste se v něm půl hodiny váleli. A na to surfování vám vždycky dají neopren. Takže pohoda :)

A poslední výhoda výletu v lednu - vyhnete se tu letním záplavám turistů, takže ty pláže budete mít většinou jen pro sebe. Paráda!

[evatheexplorer-blog1]

Chčije tu? Jo.

zdroj: tumblr.com

Pro představu předesílám, že Eindhoven má okolo 250 tisíc obyvatel, případně chcete-li cca 750 tisíc obyvatel i s aglomerací. Město se nachází v provincii Severní Brabantsko (Noord-Brabant), která se nachází úplně logicky na jihu země, a čítá nějakých 2,5 milionu obyvatel. Holandsko má celkově asi 17 milionů obyvatel a rozlohu 41 586 km2 (pro srovnání ČR: 10,5 milionu lidí a 78 866 km2). Nebudu vás trápit touhle slovní úlohou a rovnou vám oznámím, že když ČR má průměrnou hustotu zalidnění 134 lidí na km2, tak v Holandsku je to 3x tolik, tedy 408 (134 X 3 je teda 402, tak snad mě neukamenujete za takový přibližný počítání. Co to v praxi znamená?

Všude jsou lidi. Ale úplně všude. A většinou jich je tam Xkrát víc, než by vám bylo přijemný. Rádi trávíte víkendy procházkou v přírodě, daleko od lidí? To máte v týhle zemi docela smůlu. Nedej bože, jestli rádi chodíte na procházky do hor. Na druhou stranu naplánovat si výlet někam do sousedního Německa nezabere moc času, hezká hornatá oblast s lesy a skalami třeba na horolezectví je od nás cca 3 hodiny cesty autem.

Počasí - když si tipnu, že z 356 dnů v roce tu tak 347 dní prší, nebudu daleko od pravdy a dá vám to představu o holandské idylce. Výjimku tvoří dva dny v roce, kdy teploty padnou pod bod mrazu a místo deště padá sníh, a pak jeden týden v létě, kdy se teploty přehoupnou před 25°C a nastane opravdové léto, kdy dokonce vidíte celý den sluníčko (a všichni vaši holandští kolegové v práci si neplánovaně vezmou týden / den dovolenou - v závislosti na tom, jak dlouho mají slunečné dny trvat a kolik dovolené jim ještě zbývá, protože tohle si žádný správný Holanďan nenechá ujít). Týden skončí, a sluníčko uvidíte zase za rok. Na druhou stranu pokud nemáte rádi extrémy počasí, je to tu super - nejsou tu třeskuté mrazy, ani parná vedra. 99% času se teploty drží někde mezi 0°C a 25°C, takže rozeznat, jestli je teď srpen nebo listopad, nedokáže často bez pohledu do kalendáře ani rodilý Holanďan.

Vzhledem k takovému klimatu je ale Holandsko opravdový ráj pro cyklisty. Typická výbava cyklisty teda znamená, že v kabelce nosíte pončo pláštěnku, ve které i na kole nezmoknete, na druhou stranu kolo je po městě ideální dopravní prostředek. Nejsou tu kopce, cyklisti mají vlastní stezky, pruhy, semafory, parkoviště, a většinou jsou i části, kam se ani autem nedostanete, ale na kole - až na pár výjimek - projedete všechno. Navíc - praktický příklad z mého života - na kole jsem v práci ode dveří ke dveřím za 8 minut. Kdybych jela autem, zabere mi jedna cesta i s parkováním cca 15-20 minut (vzhledem k tomu, že stejnou cestu, kterou jedu na kole, nemůžu kvůli dopravním omezením jet i autem), a MHDčkem se jedna taková cesta blíží k půl hodině (nehledě na to, že ze všech těch způsobů je kolo nejlevnější, a Holanďani neváhají ušetřit pár šušňů na úkol vlastního pohodlí, takže jsem se správně integrovala :) ).

Taky teda si ale člověk nesmí dělat žádné citové vazby ke svému kolu. Pokud na něm nemáte dva zámky (každé holandské kolo má speciální zámek okolo zadního kola, a k tomu si povinně koupíte řetěz, takovej ten těžkej ocelovej zámek), tak se rovnou při parkování můžete se svým kolem rozloučit. Jako ilustraci vám můžu nastínit jak to tu chodí před hlavním nádražím, kde je obrovské parkoviště pro stovky kol. Když dojdete za hochy, kteří se okolo parkoviště poflakují, za 5 Euro a 2 minuty odejdete s novým kolem dle výběru. Krádeže kol tu jsou na denním pořádku a tak, jak tu jiná kriminalita je celkem nízká v porovnání s tím, co člověk slyší z médií v ČR, tak ukradené kolo tu prostě skoro nikdo neřeší (samozřejmě, výjimky se vždycky najdou) a jestli si za rok musíte už potřetí kupovat nové kolo, je to úplně cajk.

[evatheexplorer-blog1]

Evča v Holandsku

Ahoj :)

(jo, jsem přesně ten člověk, co píše do vět smajlíky, protože mám pocit, že se lidi málo usmívaj, s tím se smiřte.)

Od konce března 2016 bydlím v Holandsku (Eindhoven). To je prosím na mapě Evropy tady:

Dostala jsem se sem relativně jednoduše - práci jsem si našla přes inzerát na internetu (LinkedIn.com), našla jsem si bydlení, a už to bylo. Ale můj vztah s touhle zemí nezačal před rokem a půl, ale už někdy kolem roku 2000, kdy se můj taťka do Eindhovenu přestěhoval. Když vynechám dojemný příběh o dětech rozvedených rodičů, stačí říct, že jsem sem jezdila na prázdniny za ním každé léto několik let. Při jedné z mých návštěv jsem se seznámila s mým budoucím přítelem (vtipně je to ale Rakušan) a náhle byla moje potřeba přestěhovat se a vyzkoušet si “západní životní styl” velmi akutní.

No a od té doby si tu tak spolu žijem, Rakušan a Češka v Holandsku, aneb odliv genetického materiálu do zahraničí v praxi (jak poznamenal pan doktor Měšťák).