avokaaado

[avokaaado]

Německo (Bavorsko) č. 1

Studuju rok v Německu! Ano, žádný zbytečný průtahy, sedim v lese na jehličí a cejtim, jak mi vlhne prdel. Od každýho jsem slyšel, že je to šok, začít studium v zahraničí, ale mně to ani tak nepřišlo. Minulý úterý jsem nastoupil do školy, ve čtvrtek do rodiny a v sobotu byla u nás doma kalba :D řekl bych, že slušný zapadnutí do společnosti, což? Po dlouhý době si taky přijdu, jako kdybych konečně žil. Po dlouhý době mě něco vytrhlo z mnou tak nesnášený rutiny. Zatím sice nerozumim skoro nic, ale aspoň už se mi po tom tejdnu daří rozlišovat jednotlivý slova, když někdo mluví. Dřív mi to znělo jak jedno. Založil jsem si slovník, kterej jsem už stihnul celej popsat a zaznamenávám si tam všechno, co mě napadne v češtině a neumim si to přeložit. Jediná věc, co mi tady fakt chybí, je moje psí holčička. Jinak... včera jsem se stal ofiko členem místní školní kapely (spíš takovej malej orchestr - 24 lidí) a hraju jim na klavír, tak jestli budete mít někdy cestu přes Bavorsko, napište a já vás nasměruju na koncert :) Zatím se rozkoukávám, ale žádnej strach! Cestování bude taky. Jen se přepravuju převážně na kole, tak možná nějakou dobu potrvá, než se odhodlám někam zajet. Přinejhorším poprosim mýho spolubydlícího/spolužáka/kámoše Björna, aby mě hodil na motorce i někam jinam, než do školy :) Jo a tenhle čtvrtek jsme byli na třídnim výletě.. dojeli jsme busem kousek za Oberstaufen, tam jsme si vyšlápli kopec a pak jsme ho celej sjeli v takovejch vozítkách na kovový konstrukci, až dolů. Samozřejmě jsem nazepomněl udělat pár fotek, takže vám je sem někdy k večeru hodim, spolu s Bavorskou krajinkou. No nic, já jdu ještě běhat, vy užívejte života a nebojte se dělat velký změny! Je to vždycky fajn :))

[avokaaado]

Avokádovy Cesty FB :)

[avokaaado]

8. Den, Španělsko - Valencie

Momentálně už článek bohužel nepíšu z pláže, na mobilu, jako zatím vždycky, ale v křesle, na počítači a v Německu. Ale o tom bude až ten další 😊

Co si budem, neměl jsem už o Španělsku moc co psát, protože poslední lokace, kam jsem se přesunul byla kamarádova vilka u pláže, poblíž Valencie a já už neměl na prozkoumávání a objevování sílu, náladu a ani moc čas. Každej den jsem se věnoval kámošovi, vpodstatě jenom chilloval na pláži, popíjeli jsme pivka, občas jsem se potápěl a hlavně jsme dělali večerní grilovačky a musím říct, že jsem za to rád. Viděl jsem Španělsko ze tří různejch úhlů pohledů a libově jsem si to užil. Vlastně poslední věc, kterou jsem před svým odletem ve Valencii navštívil, byl několikrát větší podmořskej svět, než máme my, tady v Praze - Oceanografic. Na ukrácení času určitě fajn a aspoň jsem konečně naživo viděl Sirény.. jsou krásný.

Ještě vám hodím na facebook užitečný info, který se vyplatí znát, jestli vám někdy zachce třeba do Barcelony, tak tam určitě koukněte. Dost z toho jste si sice mohli vytáhnout ze všech mejch vyprávění, ale tak pro přehled…a pro líný lemry.

[avokaaado]

7. Den, Španělsko - Teruel

Španělsko mě pořádně naučilo jeden nový pojem - siesta. Funguje to tady asi tak, že ráno v práci makáte, nebo něco děláte do dvou odpoledne a bez ohledu na to, jestli jste dítě, dospělej, nebo důchodce, jdete se domů najíst a dát si až do pěti šlofíka. V tom horším případě vás budík vzbudí a vy vyrazíte pracovat ještě do osmi, v tom lepším zaspíte a máte až do druhýho dne volno. Já se ale normálu vymykám a po včerejšku jsem byl fakt unavenej, takže jsem zaspal ranní trhy, kam jsem se chtěl podívat a na cesty jsem vyrazil až někdy kolem 14h. Město už bylo prozkoumaný a tak jsem se rozhodl, že se zajedu podívat k nedalekým vodopádům (název už jsem zapomněl). Po hodinový štrece jsem je konečně za neprostupnou hradbou stromů našel a musím říct, že z turistickýho průvodce vypadaly větší. Měly tak 7 metrů a žádnej velkej proud to teda nebyl. I tak jsem si ale chvilku, dokud jsem cejtil ruce a nohy, zaplaval a párkrát jsem si skočil. Po tomhle osvěžení mi byla trošku kosa, proto jsem se rozhodl, že vylezu na nedalekou skálu, pokochám se výhledem a vyfotím pár fotek. Když jsem se vyškrábal nahoru, byl jsem sice zplavenej, ale stálo to za to. Měl jsem okolí jako na dlani a asi na hodinku jsem si sednul do takovýho pěknýho skalního důlku pod jediným stromem, kterej tam rostl, abych se schoval před sluncem, pustil jsem si hudbu a jenom jsem relaxoval. Slez dolů jsem taky přežil, přestože podstatně hůř, s pár škrábancema a občas jsem se bál, že i s vyvrtnutým kotníkem a vrátil jsem se zpátky do Teruelu, kde jsem si dal před-večeři (někdo tomu říká svačina) a natáhnul se na moment na gauč, abych měl večer sílu ještě na rozlučku s holkama. Ta proběhla v podobném duchu, jako minulý večer a když jsme se naposledy objímali, dostal jsem slib.. můžu kdykoliv napsat a přijet, protože u nich budu vždycky vítanej.

[avokaaado]

6. Den, Španělsko - Teruel

Slyšeli jste už taky, že je prej člověk s větším příjmem sluníčka produktivnější? Tak teď už jo a já se to právě snažím využít. Sedím na pláži poblíž Valencie (znovu jsem se přemístil), opaluju už tak svojí snědou pleť a očumuju pěkný holky. Nutno dodat, že jich tady dost chodí nebo se opaluje nahoře bez. Prostě ráj. Ale teď k tomu, co jsem dnes zas prožil. Jak už jsem zmiňoval, měl jsem sraz s dvěma slečnama, který mě provedly po každym koutu města, přesně jak slibovaly. Bylo příjemných 40 stupňů ve stínu, takže holky nebyly jediný, který z někoho tekly (ze mě) a já se snažil vyhýbat slunci, co to šlo, protože jsem měl dojem, že ze mě v momentě vysuší všechny tekutiny, co mi zbývaly. Naopak jsem měl oproti Barceloně radost, že bylo všechno po kupě a nemusel jsem chodit žádný dlouhý štreky nebo se dalece přepravovat metrem. Město bylo kulturně významný hlavně kvůli mudejarům (muslimové, kteří mohli zůstat na dobytém španělském území) a ve městě postavili kromě pár budov i akvadukt. Byli jsme z toho vedra docela vyšťavený, tak jsme si dali oběd s citronádou už asi ve dvanáct a já kromě konverzace s dívkama sledoval místní bandu tak 7 štamgastů, kteří se vzájemně znali jmény, povídali si, bylo jasný, že je vrchní nevidí poprvý a dost možná se takhle scházeli každej den. Holky mi pomohli přeložit příběh, co tam jeden pán vyprávěl a zněl asi nějak takhle (pozn. autora: ve španělsku jsou populární býčí zápasy, pro neznalce): Tyvole, nebudete mi věřit, ale jednou jsem byl takhle na býčích zápasech, no a když to skončilo, chtěl jsem se jít nažrat. Naštěstí tam měli restauraci a dávali tam býčí speciality, prej přímo z těch zápasů. Tak jsem si řekl, že to zkusím a objednal si býčí koule. Když mi je donesli, přišly mi teda za tu cenu nějaký malý, tak jsem si zavolal vrchního, co to jako je a on mi s úsměvem odpověděl: ,, Ne vždycky vyhraje torero.“ (ten co “bojuje” s býkem). Radši už jsem se jich nedotknul a šel se najíst domů. Žena stejně vaří nejlíp.

Potom, co jsme se najedli, prošli jsme zbytek města, co jsme nestihli dopoledne a holky mi ukázali ještě pár praktickejch míst, jako třeba kde si můžu nakoupit. Už se stmívalo a asi kolem devátý večer jsme skončili v opuštěným, polorozbořeným domě, seděli ve zbytku obýváku na dece, nohy jsme měli přehozený přes okraj podlahy, foukal příjemnej větřík, my popíjeli vínko, balili brko, koukali na hvězdy, město a povídali dlouho do noci.

[avokaaado]

5. Den, Španělsko - Barcelona/Teruel

*S povzdechem a colou v ruce se usadil do stínu, vytáhl mobil, naposledy se kolem sebe rozhlédl a začal psát.* Napočtvrtý žádost o ubytování vyšla a tak jsem mohl konečně s úlevou vyrazit směr Teruel, s vědomím, že mám kde spát. Dal jsem teda v duchu tichý sbohem Barceloně, antikvariátu i pouličním umělcům a rozbrečel jsem se, potom, co jsem si přivřel nohu do dveří.. ne, to se nestalo, ale začínalo to na mě bejt moc sentimentální. Rád bych vám popsal celou, 400km cestu z Barcelony do Teruelu, ale zas tak dobrej vypravěč zatím nejsem, bohužel. Řeknu vám k tomu jen tři věci 1. Čím blíž horám jsem byl (teď jsem asi 900m.n.m), tím větší bylo horko. 2. Na silnici nikdo, až na dvě, tři auta nebyl 3. Maj tady lepší dálnice než u nás.. překvapivě :D Dorazil jsem na místo někdy kolem půl 6 večer a zavolal Adriánovi (majitel), kde že si to předáme klíče. Nemluvil moc dobře anglicky a zezačátku vůbec nechápal, co se děje, dokud jsem mu nevysvětlil, kdo jsem. Konečně s ním začla bejt nějaká řeč a mile mi oznámil, že se mnou v prosinci počítá (ano, ráno jsem změnil jenom den rezervace a na měsíc jsem zapomněl). To jsem ale ještě netušil a tak obě strany vpodstatě nechápaly, o čem ta druhá mluví. Nakonec mi řekl, ať mu napíšu přes airbnb, že to dořešíme tam. Otevřel jsem stránku s rezervací a chtěl se na místě zastřelit. Naštěstí byl Adrián fakt vstřícnej, měl v tomhle termínu čas i v červenci a byl doma, takže jsem se nastěhoval a všechno je zatím v pohodě. Tady můžete krásně vidět, co všechno se může jen na ubytování podělat, tak si to radši všechno dvakrát překontrolujte, mějte v záloze ještě plán B a kdyby náhodou selhal i ten, zkuste zaklepat na pár dveří, vysvětlit svojí situaci a slušně poprosit. Určitě vás u sebe někdo nechá přespat. Přinejhorším budete spát jednu noc pod širákem a zmoknete, než si najdete aspoň nějakej hotel. Jo a pokud budete někdy hostit, buďte jak Adrián.. přidal jsem si ho na whatsappu a komunikujeme už jen přes něj. Poslal mi tipy, kam se jít najíst, co vidět a vždycky když mám nějakej dotaz (třeba jestli je pitná kohoutková voda), odpoví do půl hodinky. Když už by se stalo něco fakt závažnýho a vy skončili třeba v nemocnici, pomozte najít aspoň nějaký východisko (jestli budete při vědomí). Taky se vyplatí mít pojistku v podobě hodnýho souseda, kterej hostům v případě nouze akorát hodí klíče. Prostě buďte lidi. No, každopádně potom, co jsem se ubytoval, vydal jsem se k večeru trochu poznat okolí a nakoupit. Cestou jsem narazil dokonce i na kino, takže mě čtrnáctýho budete moct potkat na promítání Aut 3. Taky jsem potkal dvě příjemný holky, s kterejma mám na zejtra domluvenej sraz s tím, že mě provedou po městě, tak se těším. Ten den jsem si šel lehnout brzo, protože jsem byl z toho stresu s ubytkem fakt zmoženej a začínalo mě čím dál víc bolet v krku.

[avokaaado]

4. Den, Španělsko - Barcelona, Fotky

[avokaaado]

Pan Omar, od kterýho jsem si koupil i jeho cdčko

(koukněte na ty prsty!)

[avokaaado]

3. Den, Španělsko - Barcelona, Fotky

[avokaaado]

Pálení s místníma, hraní na kytaru a pohodička

[avokaaado]

2. Den, Barcelona - Španělsko, Fotky

[avokaaado]

1. Den, Španělsko - Barcelona, Fotky

[avokaaado]

4. Den, Španělsko - Barcelona

Hned na úvod musím napsat jednu důležitou věc, než jí zapomenu… Cestování je jako kamasutra. Všechno totiž časem ztratí lesk a proto je důležitý, dělat změny. Nechcete přece celej život píchat na misionáře, stejně tak, jako zůstat jen na jednom místě a nepoznat nový krásy, rozkoše. Dnešní den bude můj poslední z Barcelony a počítám, že i o něco delší, tak si skočte pro něco vychlazenýho, jako já, na pumpě, směr Teruel. Salud! Ráno jsem začal jako každý jiný, sprcha, snídaně, akorát jsem si pro změnu přivstal a tak jsem byl už v osm na Barcelonskym největším trhu - Market La Boqueria a bylo to teda něco. Uličky plný žrádla a pití, se táhly tak daleko, že jsem ani nedohlídnul na konec. Kolikrát jsem ani prodavače, za horou nejrůznějšího ovoce, který jsem ani nedokázal pojmenovat, neviděl. Všude se mísily neskutečný vůně a i když jsem půl hodinky zpátky snídal, dopřál jsem si čerstvej ovocnej džus a abych těch vitamínů neměl málo, přidal jsem k tomu misku mixlýho, nakrájenýho ovoce. Pořídil jsem pár dalších drobností (pražený makadamový ořechy, jamon) a na večer koupil krevety s dorádou - skvělá ryba. Hodil jsem si nákup domů a jel si prohlídnout největší Gaudího stavbu, Sagrada Família. Dovnitř jsem ale nakonec nešel, protože už se stihli probudit turisti, začínalo bejt vedro a mně se nechtěly čekat fronty. Místo toho jsem se radši dopravil do přístavu a sehnal si lístek do Vodního světa v Barceloně. Stál 10€ a kdybych si mohl znovu vybrat, asi bych tam ani nechodil. Kromě tučňáků a větší rozmanitosti ryb, nic víc oproti např. pražskýmu nenabídne a pokud nejste znalec.. ryba, jako ryba. Bylo tam vlastně ještě pár restaurací, prodávající mořský plody, ale levnější a chutnější, máte ve finále koupenou na trhu a udělanou doma na másle. Radši si za těch deset éček pořiďte potapěčský brejle a potápějte se. Budete z toho mít lepší zážitek a při troše štěstí si třeba i vylovíte hvězdici. Cestou domů jsem se ještě stavil v obchodě pro máslo, na kterym jsem si pak k večeři udělal krevety i dorádu, pořádně jsem se nadlábnul a ve volný chvíli jsem začal další článek. Hodiny ukazovaly teprv půl 9 večer a já si říkal, že bych ještě mohl někam vyrazit. Zatím jsem se o tom nezmiňoval, ale pro prasáky nebo labužníky a znalce (říkejte si jak chcete), je v Barceloně jedno ideální místo.. Museu Eròtic de Barcelona. Nachází se přímo naproti vchodu na trh a všiml jsem si ho díky jejich geniální reklamě - mírně obnažené dívky, pózující na balkónku. Ne, že bych tam byl, ale pokud někoho zajímá, jak vypadal první časopis PlayBoy, jak probíhal vývoj sexuálních strojů, nebo jaký je rekord v polykání semene, určitě muzeum potěšte svou návštěvou. Až tam budete, ohodnoťte ho na tripadvisoru, ukažte hodnocení na recepci a dostanete malej dáreček. Mimochodem, věděli jste, že ruská carevna Alžběta II. údajně umřela po pokusu o soulož s koněm? Doma jsem už jen pohodoval, dokud jsem neotevřel email a nezjistil, že majitelka domu, do kterýho jsem se měl za 8h vypravit mi právě zrušila z osobních důvodů rezervaci. Snažil jsem se jí ještě kontaktovat, ale marně. Sice jsem měl chuť rozmlátit pár talířů, ale neztrácel jsem naději. Kouknul jsem na airbnb na další nabídky v okruhu 50km od původního místa a postupně jsem obepsal 3 z nich. Všichni tři mě zdvořile, z osobních důvodů odmítli a já jim všem dal z osobních důvodů hodnocení 0/5 hvězd. Šulini. Už jsem na to neměl, tak jsem si šel kolem třetí lehnout s tím, že se aspoň po dlouhý době, zase vyspím pod širákem.

SHRNUTÍ Barcelona mě oslovila a určitě se někdy plánuju vrátit. Je v ní stále co poznávat, objevovat a prožívat, protože je rozmanitá. Stačí se vydat do úzkých uliček a po hodině bloudění zjistit, že ztraceni, stojíte před malou, útulnou kavárnou, s tou nejlepší kávou, kterou jste kdy pili. Lidi jsou tady převážně usměvaví a ochotní pomoct, ale dávejte si pozor na kapsáře a večer moc nechoďte sami. Praha je přece jen bezpečnější a je lepší, dávat si bacha. Co mě ale fascinovalo a zpříjemňovalo mi pobyt tady nejvíc, jsou pouliční umělci. Byli opravdu všude a dvakrát, když jsem jel metrem, prostě menší skupinka nastoupila a začala hrát (jasně, že pak vybírali dobrovolný příspěvky). A jejich repertoár? Od klasiky, přes pop, až po španělský odrhovačky. Vybere si každej.. a když ne, můžete si koneckonců taky sednout na ulici, hodit před sebe kelímek ze starbucksu a hrát třeba na dudy. Aspoň si vyděláte na zmrzlinu. Co se týče jídla, doporučuju si kupovat suroviny a vařit si doma. Jednou za čas si do restaurace klidně vyražte, ale počítejte s obědem za 20€. Moje rada je, poptat se místních, kam chodí na jídlo oni a podle toho se řídit. Určitě tam cenu o pár eur zkrouhnete. Další chytrá vychytávka v Barceloně jsou kola. Skoro všude můžete narazit na stojany s koly od vodafonu a na den si ho půjčit. Sám jsem to nezkoušel, protože jsem jezdil metrem, ale od kamaráda, který to využíval v Londýně vím, že to by mělo fungovat asi nějak takhle: 1. Vyberete si kolo (všechny jsou stejný) 2. Přiložíte kreditku 3. Strhne vám to 2€ a můžete jezdit Jedinej háček je pak v tom, vrátit kolo do stojanu každých 30min. Znovu přiložíte kreditku, nic vám to nestrhne, akorát vám vyjede účtenka a můžete drandit dál. Jenom nesmíte přetáhnout čas, jinak cálujete zase dvojku. Jak říkám, sám jsem to nezkoušel, ale hodím vám sem link z QR kódu, kterej byl na stojanu u kol.

Druhá nejlepší přeprava je metrem. Je to rychlý, klimatizovaný a dostanete se všude, kam potřebujete. Používal jsem jízdenku T-10, kterou si můžete koupit na jakýkoliv zastávce. Stojí 10€ a platí pro 10 jízd busem/metrem (přestupy v metru se nepočítaj, ale je to tuším nějak časově omezený). Další věc, co oceňuju na Barce je architektura. Nejsou tady totiž takoví burani, kterým nepřijde divný, postavit vedle zachovalýho staršího domu panelák, nejlíp svítivě zelenej, nebo růžovej.. nebo zelenorůžovej. Celý město (co jsem viděl), vypadá tak nějak celistvě a až na pár vyjímek, by člověk nerozeznal starou budovu od nové.

Snad jsem shrnul všechno a jestli ne, hledejte v dalších článcích :)

Ještě vám hodím na fb pár užitečnejch odkazů, tak tam koukněte a užívejte.

[avokaaado]

3. Den, Španělsko - Barcelona

Noční sova, to je přesně to, co jsem. Nedělá mi takovej problém jít spát v 6, jako v šest vstávat. Sedím teda v noci venku, popíjím pivko a začínám psát další článek. Už si dost dobře nevzpomínám, proč jsem ho nakonec nedokončil, ani kolik pivek jsem nakonec měl, ale jak si to po sobě čtu, asi hodně. Už jsem se poučil a dneska jsem si dal jen čerstvou pomerančovou šťávu. K věci.. moje nejoblíbenější knížka se jmenuje Stín Větru, od Carlose Ruize Zafóna (jestli jste jí nečetli, doporučuju) a shodou okolností se odehrává v Barceloně. Jako správnej fanoušek jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít příležitost, vydat se po jejích stopách a tak jsem vyrazil. Žádná sláva to ale nebyla, protože příběh se odehrává někdy před dvěma stoletíma a je docela těžký, představit si, jak se Daniel osamocen prochází po La Rambla a čte si ranní výtisk novin, když vám z jedný strany někdo vnucuje dres Messiho a na druhý straně právě banda policistů zatýká drogovýho dealera. Byl jsem zdrcenej a tak jsem si chtěl náladu zvednout Gaudím, konkrétně Parkem Güell, kterej jsem ještě neměl čas prozkoumat pořádně. Svezl jsem se metrem a najednou koukám, že na mě čeká asi dva kiláky, kopec dlouhej jak kráva (cestou zpátky jsem zjistil, že o uličku vedle byly jezdící schody :)). Po výšlapu jsem se nějakou dobu procházel, obdivoval Gaudího architekturu, přemejšlel, jak v tom mohl dobrovolně bydlet a nakonec jsem se usadil na kamennou lavičku, ve stínu, ve skrytym podloubí. Osvěžil jsem se studenou vodou za euro, kterou v parku na každym rohu nabízeli místní - načerno, opřel se o chladivý kameny a začal jsem usínat. Ze spánku mě vytrhly až libozvučné tóny kytary. Pouliční umělec, pan Omar, zaujal místo přímo naproti mě a dost mě zaskočilo, když jsem zaslechnul i nějaký kousky od Bacha. Uchváceně jsem ho poslouchal asi hodinu, pak jsem vyfotil skupinku chichotajících se holek (samozřejmě mě o to poprosily, ne, že bych si fotil random lidi) a pak jsem další hodinu poslouchal. Nakonec jsem si koupil i jeho cd, který mi teď leží na nočním stolku, protože nemám nic, v čem bych si to mohl přehrát. Chytrý. Z parku jsem se vytratil až krátce po šestý a i když jsem už mířil domů, skončil jsem v antikvariátu, kterej bych nazval, jak ze Stínu Větru, Pohřebiště zapomenutých knih. Ztratil jsem se v labyrintu regálů, jenom přejížděl prsty po starých vazbách a vychutnával si tu vůni zachovalýho papíru. Užíval jsem Tu atmosféru, samotu a ticho, přestože jsem občas zaslechnul cupitání knihovnice. To se jen přesouvala z rohu za roh, aby mohla dál nenápadně sledovat, jestli si nějakej z jejích pokladů nestrčím do báglu. Nevydržel jsem to a dal se s ní do řeči. Vyprávěla mi, jak ke všem těm knihám přišla, kam má v plánu vyrazit na dovolenou a o tom, jak občas najde knížku, kterou do regálů určitě nedávala. Vyklubala se z toho milá konverzace, já dalšímu člověku aspoň na moment utkvěl v paměti a víte, co mi k tomu stačilo? Pár španělských frází, úsměv na tváři a tentokrát, jen trochu odhodlání, otevřít pusu a promluvit :) Fotky vám sem naházím snad už zejtra, všechny najednou, ale nic neslibuju, páč byly ještě nějaký problémy s ubytkem, ale o tom zas příště.

DALŠÍ POSTŘEHY! 1. Španělé žijí v noci! Místo toho, aby se odpoledne pekli a tlačili se mezi turistama, chytře si počkají na noc a tak kolem 23h večer začnou vylejzat úplně všichni. Studenti, rodiny s dětma i starý lidi. Takže buď chytrej a dělej to jako oni. Tam, kde je určitá otevírací doba doporučuju chodit fakt brzo ráno, abyste se vyhnuli frontám a mohli si vyfotit výhled na město, bez padesáti dalších lidí. Jestli se vám ráno nechce a večer nemůžete, choďte aspoň ve všední dny, kdy je většina lidí v práci, ale na to bych moc nespolíhal, protože tady se chodí do práce podle nálady. 2. Ať se hnete kamkoliv, narazíte všude na černochy, s prostěradlem, rozprostřeným na zemi a na nich vyskládaný dresy Messiho, vějíře nebo ORIGINÁLNÍ BRÝLE RAYBAN, za euro. Jestli si budete něco kupovat, kupujte rychle, protože jakmile se na obzoru objeví policajti, stánek uteče pryč rychlejc, než Usain Bolt. 3. Vemte si s sebou jox, strepsils, nebo prostě něco na bolest v krku. Když vejdete ze 30 stupňů do 20 stupňovýho klimatizovanýho metra, není to úplně fajn, věřte mi.

[avokaaado]

2. Den, Španělsko - Barcelona

Asi bych se měl omluvit za to, že včera nevyšly ty dva slíbený články, takže jsem pořád o den ve skluzu.. tak snad dneska, ale berte mě s rezervou, znáte to :) Včerejšek jsem začal tím, že jsem si trochu přispal a když říkám trochu, myslím tím hodně. Byl jsem na nohou až kolem dvanáctý (škoda, že se nemůžu vymluvit na jetlag), tak jsem spojil snídani s obědem a udělal si rychlou rybu na pánvi. Dojedl jsem se ovocem, sbalil si mapu, vodu a bagetku s jamonem (čtěte chamon - něco jako italský prosciutto) a vyrazil za kulturou. Metrem jsem se dopravil na La Rambla (Barcelonskej Václavák) a šel obhlídnout základní místa, jako Plaça de Catalunya, Reial, de Sant Jaume a další, kterejma vás teď nebudu zatěžovat. Stačí kouknout do jakýhokoliv turistickýho průvodce :) za sebe doporučuju tripadvisor. Každopádně... bylo relativně vedro, tak jsem si řekl: ,,Dám si zmrzlinu!'' Vešel jsem teda do prvního obchůdku a už studoval příchutě. Mohlo mi dojít, že v centru Barcelony budou ceny desetkrát dražší - nedošlo. Na obhajobu musím říct jedno, i zmrzliny jsem dostal desetkrát víc, takže jsem se ve finále svačiny na zádech skoro ani nedotkl a přesto se pode mnou večer propadla váha i s podlahou. Po tomhle osvěžení jsem sesbíral dostatek sil na další objevování a tak jsem objel 3 Gaudího díla - Palau Güell, Park Güell a Casa Batlló. Kdyby někdo netušil, byl to trochu výstřednější architekt (naházím sem pak pár fotek, tak můžete posoudit sami). Přecenil jsem svý síly, takže se začaly ozívat nohy a mně nezbylo nic jinýho, než si na chvíli sednou na jednom zapadlym náměstíčku a zase popadnout dech. Bylo to kousek od barcelonský katedrály, lidi posédávali u stolků venku před restaurací, na schodech před vstupem do nějakýho muzea, na zemi, pokuřovali cigára nebo brka, povídali si, příjemně svítilo sluníčko a k dokonalosti chyběla už jen nějaká pohodová španělská muzika, kterou skvěle zastal jeden z mnoha pouličních umělců, na kytaru. Na jídlo ani pití jsem peníze neměl, na zem se mi sedat nechtělo a tak jsem si sednul na schody za jednoho postaršího pána, který si k mé radosti taky jednoho špeka balil. Chvíli jsem sice váhal, ale pak jsem se s ním dal do řeči. Probíhalo to asi nějak takto: Já: Perdón, hablas inglés? [Promiňte, mluvíte anglicky?] On: No, no, no [Ne, ne, ne] Oba: Zběsilé máchání rukama Domluvili jsme se. Z toho, co jsem pochytil, už nějakou dobu nepracoval (není se čemu divit, nezaměstnanost je kolem 18%), byl to hrdý katalánec, pak mi ukazoval potréty nějakých holek.. nutno podotknout, že u pár z nich byl i podpis a číslo a celkově jsme si spolu pěkně popovídali. Ve finále jsme se přemístili na další náměstí, kam se mezitím přesunul i náš pouliční umělec s kytarou a přidal se k němu navíc ještě někdo s bubnem. Náš kroužek pouličních umělců se rozrůstal každou minutou a tak jsem se pak pobavil i s rodinou z Argentiny, kterou to už doma přestalo bavit a tak se sebrali, pronajali dům, koupili karavan a už byli druhým rokem na cestách. A pak že cestovat nejde! Jestli jsem to ještě nezmiňoval, umím zahrát něco málo na klavír, tak jsem si pak půjčil klávesy a zkoušel taky něco zahrát :) Byl jsem druhým dnem v Barceloně, seděl jsem na zídce s bandou lidí bez práce, dost možná i bez domova, který jsem poznal před půl hodinou, hulil jsem s nima jointa, tleskal a hrál do rytmu, smál se jejich vtipům, i když jsem nerozuměl a pochybuju, že tenhle zážitek z celýho mýho pobytu ve Španělsku něco předčí. Jediný, co mi k tomu stačilo bylo pár španělskejch frází, úsměv na tváři a taky nějaký koule, oslovit neznámýho člověka. To hulení bych až tak nedoporučoval, kvůli případnejm nemocem, ale já samozřejmě filtr profesionálně ošetřil zapalovačem, takže se snad není čeho bát. Snad. Cejtím, jak se mi začíná všude loupat kůže, tak kdyby delší dobu nevyšel článek, víte, co se děje. Večer jsem pak dorazil do apartmánu a ještě po mně chtějte, abych napsal dva souvislý texty. PÁR POSTŘEHŮ! (Můj pohled na věc) 1. Většina Španělskejch ulic je hrozně úzká. Vypadá to prej romanticky a navíc to vrhá stín celej den, takže se neupečete. Jen pak neni úplně fajn, když kouknete z okna a vidíte naproti něco, co nechcete. 2. Marihuanu seženete skoro všude a levnějc než v Praze. Fakt, normálně jdete po ulici a vedle vás jde 16letá holka, která balí za chůze. Mně jí včera nabízel Juan, kterej si mě odchytnul na ulici, k okružní jízdě po Barceloně za zvýhodněnou cenu 5€/g. Kvalitu jsem neověřoval. 3. Přijde mi, že si tady lidi uměj mnohem víc užívat života.. nikdo nikam nespěchá, jak v Česku a i starší lidi jsou tady mnohem příjemnější a aktivnější. To bude tou trávou. 4. Většina lidí tady má zarudlý oči. Asi negativní dopad sluníčka.

[avokaaado]

1. Den, Španělsko - Barcelona

,,Úžasný, už se nemůžu dočkat!'' Říkal jsem si včera, když jsem nasedal do letadla. To jsem ale ještě netušil, že dneska už budu hulit trávu s místníma, povídat si s nima nebo hrát a zpívat kolemjdoucím na ulici. To už ale předbíhám, takže pěkně popořádku :) K sobotě vám toho zas až tolik neřeknu, ale znáte to.. poslední dobalování, stres, strach a panika, co jsem zase zapomněl, cesta na letiště a samotnej let (kterej jsem skoro celej prospal, protože jsem musel vstávat už v 7. Ráno a na to fakt nejsem v prázdninovym režimu zvyklej). Jo a ještě k tomu letišti.. byl jsem si dát něco rychlýho k jídlu a všimnul jsem si, že Havlovi, na letišti Václava Havla, postavili "něco na památku". Abych vám to líp přiblížil, jedná se o dvoupatrovej kvádr, ve kterém se nachází několik, na zdi napsaných hesel, jako svoboda, opportunity..atd. a běží tam o něm krátkej dokument. Nevím, jak dlouho už to tam stojí, každopádně doporučuju pro ukrácení čekání :) Po přistání v Barceloně jsem se svezl taxíkem do apartmánu, vybalil, rozkoukal se a šel nakoupit. Ceny jsou víceméně všude stejný, ale všechno kromě ovoce i tak doporučuju kupovat radši ve větších supermarketech (Mercadona - něco jako náš Albert). Pokud dobře hledáte, ovoce, najdete v pouličních stáncích kvalitnější, i levnější. Nebojte se toho, zkoušet nový věci/chutě. Zatím jsem nenarazil na nic, co by tady bylo, co se potravin týče, horší než v Česku, až na vodu, která je sice taky pitná, ale úplně studenou skoro nejde natočit a chutí za tou českou taky pokulhává :) Večer už jsem byl pak podívat jen v přístavu, kde jsem taky nějakou dobu zůstal, protože se konal Pride Festival a přišlo mi škoda, nechat si ho ujít. Žádný fotky vám z něj bohužel neukážu, protože se mi vybil mobil a dneska jsem akorát stihnul vyfotit sbalenej kamion. Jo a blog mě napadlo založit až na přelomu včerejška a dneška, takže dneska to bude takovej dvojčlánek, jinak se *budu snažit* psát jeden, co den :) tak i vy užívejte a klidně mi napište i vaše zážitky. Rád si o nich přečtu!