vnuknoutkrasu

[vnuknoutkrasu]

\~.

Neplavil jsem se po mořích

a přece sedím v lodi

nade mnou nebe ve mně hřích

dva věrní lodivodi

Namísto stěžně vztyčen kříž

tak pořád doufám že mě něžně

nad vodou podržíš

[vnuknoutkrasu]

[vnuknoutkrasu]

.

When you're home, when you're alone

When you're right, you're right

When you're right, you're right

Even when you're wrong

[vnuknoutkrasu]

|\/

urge to disappear

compulsion to be seen

[vnuknoutkrasu]

////

stojím ve tmě

abych viděl světlo

dělám zlo

aby dobro kvetlo

[vnuknoutkrasu]

[vnuknoutkrasu]

^^

Však přestal chápat víc než zjev

a víc než oněmělé klamy,

když kocour zhoustl v tento zpěv:

Je-li čas vskutku mezerou

mezi představami,

div se pak, že bůh rukou svou

ucpává ji vámi! --

[vnuknoutkrasu]

\/

Až později skvost ten prohlížeje,

v němž prostý tvar a život děje

měl rytmus souzvuk jevící --

chápal jsem to, co plnou cenou

jsem slyšel kdys: že ze skicy

dál k dílu jde se pokolenou...

Bylo mi jasné, stranou lstí,

že zrazujeme bez milosti

přítomnost všude tam, kde prosti

neobstojíme před smrtí.

[vnuknoutkrasu]

trust the tale, not the teller

[vnuknoutkrasu]

<<

"And the fact is," he added, following this line of thought still further, "the fact is that, pain being one of those consequences of education, in that it grows greater and sharper with the growth of ideas, it follows that the more we try to polish the minds and refine the nervous systems of the under-privileged, the more we shall be developing in their hearts the atrociously active germs of hatred and moral suffering"

...

"I seek new perfumes, larger blossoms, pleasures still untasted."

[vnuknoutkrasu]

{~

A pravý herec, živím naději, že divák se dostaví, neboť dovedu hráti, jen že v to doufám, musím hráti, neboť jen tak dovedu mluviti pravdu, a musím ji slyšeti (slyšeti ušima, ana ze mne vyvěrá), poněvadž mi jinak nelze žíti. Teď však jsem se ponížil již dosti i smím říci: Za přání, abych žil, omluvy mi netřeba.

[vnuknoutkrasu]

...

A nejbodavější ze všech, vteřiny, kterých jsem neměl a čekal,

a nejsladší ze všech, vteřiny, které mít budu a nebudu znát:

vteřiny rozkože, jichž jsem se v umdlené snivosti lekal,

vteřiny hrůzy, jichž jsem se bolestí odvykl bát.

[vnuknoutkrasu]

[vnuknoutkrasu]

</>

Hluboké ticho té temnosti

zpět vábí časy pominulé,

a vězeň ve snách dny mladosti

zas žije dávno uplynulé.

To vzpomnění mladistvých let

mladistvé sny vábilo zpět;

a vězně oko slzy lilo,

srdce se v citech potopilo; -

marná to touha v zašlý svět.

[vnuknoutkrasu]

-.-

Ale nám už se mládí nikdy nevrátí.

Ten radostný tep, který námi cloumá ve dvaceti, se zpomalí.

Naše údy nám vypovídají službu, smysly pozvolna odcházejí.

Zdegenerujeme v ohavné loutky, stíhané vzpomínkami na vášně, kterých jsme se až moc báli.

A skvostná pokušení, pro jejichž svody jsme nenašli dost odvahy.

Mládí! Mládí! Na světě není nic lepšího než mládí.

[vnuknoutkrasu]

/`

Tak ji našel Krysař, který také hledal marně. Našel ji, zříceninu něčeho, co bylo. Našel ji, sedící v koutku a hrající si s pestrým vyšíváním, prací odešlé. Když vstoupil krysař k ní, ukázala mu chlubivě a dětinsky vyšívání Agnes. Poté vypukla znovu v smích.

Krysař vzal ji za ruku. Snášela to trpělivě, ale lhostejně. Jinak byla veselá; její šílenství bylo milosrdné.

Krysař čekal trpělivě. Snad, tak si říkal, přijde přece jasný okamžik.

Šílená se smála a hrála si. Žvatlala chvílemi něžná a pošetilá slova, slova lásky, která se skrývala dlouhá léta za mlčením a lhostejnými slovy. Mluvila s tou, které zde nebylo. Hladila vyšívání, jako by to bylo její hrdlo. A krysař čekal a čekal --

[vnuknoutkrasu]

.*

Život básníka je hotové peklo, poněvadž mu dali dětskou nevinnost a zasvětili ho v tajemství prvopočátečního hříchu. Žádná žena mu neodpustí, že hned v kolébce nevypíchli mu oči a žádný muž mu nepromine ironii jeho mlčení, když on jediný klidně spí na lodičce uprostřed mořské bouře. Musejí ho burcovat, neboť jeho sen je tak krásný, že se mu nechce bdít, volají na něho, křičí mu do ucha, tahají ho za nohy, třepou mu ramenem, mlatí ho dozad pěstmi, bijí ho po obličeji zasraným koštětem, všechno nadarmo: leží jako mrtvý a je mu tak dobře. Kdyby ho hodili do moře, ryba ho vyplivne na břeh; kdyby jej uvrhli do plamenů, vzletí jako pták a ztratí svá léta.