vinyltime

[vinyltime]

R.E.M. - AUTOMATIC FOR THE PEOPLE (1992) Album je převážně akustické, je zde slyšet méně bubnů o to více nástrojů jako - mandolína, klavír, varhany nebo basa. Bill Berry, Peter Buck, Mike Mills a Michael Stipe 5. října roku 1992 vydávají pod labelem Warner Bros album Automatic for the People. Hudební kritik Paul Evans uvedl: “Toto jsou členové R.E.M. hlubší, než kdy jindy; smutnější a moudřejší s temnější vizí, která se třpytí novou, komplexní krásou. “ Temné texty přemítají nad smrtelností, smrtí a těmi, kteří již nejsou mezi námi. Kytarista Peter Buck, basista Mike Mills a bubeník Bill Berry se scházeli několikrát týdně ve zkušebně, aby pracovali na novém materiálu. Jednou za měsíc si dávali týdenní přestávku. Členové byli kreativní ve výběru nástrojů, Buck hrál na mandolínu, Mills na klavír nebo varhany a Berry na baskytaru. Buck později vysvětlil, že psaní hudby bez bubnů bylo pro členy kapely produktivnější. Podle Bucka hudebníci nahráli asi 30 písní. Zpěvák Michael Stipe nebyl na těchto sezeních přítomen, místo toho mu kapela na začátku roku 1992 předala hotové demosnímky. V únoru R.E.M. nahráli další demonahrávky v Kingsway Studios v New Orleans. Skupina se rozhodla vytvořit hotové nahrávky s koproducentem Scottem Littem v Bearsville Studios ve Woodstocku ve státě New York - počínaje 30. březnem. Kapela nahrála zvukové stopy v Miami a New Yorku. Smyčcové aranžmá v Atlantě. Po ukončení nahrávání v červenci bylo album dokončeno ve studiu Bad Animals v Seattlu. John Paul Jones, bývalý baskytarista legendární skupiny Led Zeppelin, pracoval na orchestrálních aranžích písní Drive, Sidewinder Sleeps Tonite, Everybody Hurts a Nightswimming. Album je kritiky i fanoušky považováno za jedno z nejlepších alb kapely a zároveň je řazeno mezi nejpovedenější alba 90. let. Co se týče komplexní hudební historie časopis Rolling Stone ho zařadil mezi 500 nejlepších alb vůbec. Pojemnování deska získala podle motta georgijské jídelny „Weaver D's Delicious Fine Foods“. Hlavní cover alba, na němž je hvězda, nesouvisí s místem, odkud pochází název alba, jde o dekoraci která byla součástí nápisu motelu Sinbad na Biscayne Boulevard v Miami poblíž Criteria Studios, kde byla nahrána převážná část alba. Bohužel hvězda se na svém místě již nenáchází, kvůli hurikánu, který se místem přehnal. V roce 2005 byla vydána dvoudisková edice Automatic for the People, která obsahuje CD a DVD-Audio disk se zvukem ve formátu 5.1 a originální, částečně rozšířený, booklet. CD nebylo nijak remasterováno. Frontaman kapely Michael Stipe je kmotrem Frances Bean Cobain - dcery frontamana kapely Nirvana Kurta Cobaina. Ve smutný den, kdy bylo nalezeno jeho tělo, mělo být v přehrávači údajně nalezeno právě toto album. Kopií alba Automatic for the People se celosvětově prodalo více jak 18 milionů. Na desce najdeš tyto skladby: Drive Try Not To Breathe The Sidewinder Sleeps Tonite Everybody Hurts New Orleans Instrumental No.1 Sweetness Follows Monty Got A Raw Deal Ignoreland Star Me Kitten Man On The Moon Nightswimming Find The River

[vinyltime]

FUGEES - THE SCORE (1996) Album vydané 13. února roku 1996 je druhým a zároveň posledním albem hip hopového tria Fugees. O produkci alba se postarali Salaam Remi, John Forté, Diamond D, Shawn King a rovněž také sami členové kapely. Hostujícími umělci na albu jsou Outsidaz Rah Digga, Young Zee a Pacewon, Omega, John Forté a Diamond D. Lauryn Hill a Pras se poprvé setkali na Columbia High School v Maplewoodu ve státě New Jersey. V té době ještě spolu s tehdejší přítelkýni Prase - Marcy Harriell založili hudební trio s názvem Tyme. K sestavě se připojil rovněž Prasův bratranec Wyclef Jean, ale Marcy nedlouho poté kolem roku 1990 uskupení opouští. Po několika koncertech a nahraných demonahrávkách se kapela v roce 1993 upsala společnosti Ruffhous Records. Lauryn Hill, Wyclef Jean a Pras Michel pocházejí z Haiti, proto byl název kapely změněn na Fugees, což bylo záměrně převzato ze slova hanlivého jako označení pro Haitsko Americké občany (refugee - uprchílk). Roku 1994 vydávají své debutové album s názvem Blunted on Reality, které získalo většinou příznivé ohlasy a zahrnovalo undergroundové zremixované hity jako „Nappy Heads“ a „Vocab”. The Score ovšem zaznamenalo absolutní komerční úspěch, dostalo se mu všeobecné uznání a je označované jako nejlepší hip hopové album všech dob, umístilo se rovněž na prvním místě americké hitparády Billboard 200 a ve Spojených státech proměněno jako sedminásobně platinové. Deska obsahovala přezpívané skladby jako No Women No cry (Bob Marley) a Killing Me Softly (With His Song) (Roberta Flack). Album také obsahovalo singl Ready Or Not, v němž je patrný úryvek písně Boadicea od Enyi, ovšem bez svolení zpěvačky. To  vyústilo v soudní proces, na jehož konci získala Enya část výdělků z alba a trio bylo vděčné za její hluboké pochopení v této situaci. V roce 1997 získali dvě ceny Grammy za The Score (Nejlepší rapové album) a skladbu Killing Me Softly (Nejlepší R&B vokální výkon dua nebo skupiny). Produkovali také remixované písně Michaela Jacksona „Blood on the Dance Floor“ a „2 Bad“. V roce 1997 se cesty členů Fugees rozdělili a začali tak každý svou sólovou kariéru. Lauryn Hill začala psát a produkovat pro řadu umělců jako Whitney Houston, Aretha Franklin nebo Mary J. Blige. Wyclef Jean pro Canibus, Destiny's Child nebo Carlos Santana a rovněž pracoval na svém debutovém albu Wyclef Jean Presents The Carnival. Pras Michel společně s Mýou a Ol' Dirty Bastard natočili singl „Ghetto Supastar” k filmu Bulworth. Na desce najdeš tyto skladby: Red Intro How Many Mics Ready Or Not Zealots The Beast Fu-Gee-La Family Business Killing Me Softly With His Song The Score The Mask Cowboys No Woman, No Cry Manifest / Outro