#záchrana

[wzart]

(přes "Cesta do vesmíru 5" Magnet for Sale by Wartist )

[dalsimoravskyblog]

ČESKOSLOVENSKO: [05]

Jana Robbová: Sopka

hudba: Karel Forner | text: Vladimír Poštulka

Dvaadvacetiletá Jana Robbová vystupuje v divadle Semafor a svou nezměrnou energii užívá také v několika hudebních uskupeních, například Bacily Václava Neckáře. Zpívá také s Karlem Gottem a v poslední době se objevuje také na televizních obrazovkách.

Pod předělem najdete text písně a studiovou verzi.

Text:

Spřádám plamínky vášní, a slova tajná ukládám já střádám příběh zvláštní, v kterých se daří záhadám.

Já bývám tichá a chladná, jak sopka, kterou halí mráz. Však není záchrana žádná, když sopka prolomí hráz.

Jsem sopka ukrytá, se srdcem žhavým, že je chladné, to se jen zdá. Jsem sopka zázračná, chladu tě zbavím jenom já.

Mívám dlouhé dny spánku, jak sezam bývám zamčená, a s touhou naslouchám k vánku, vím co ta píseň znamená.

Já zpívám, když k ránu svítá, něco se blíží po špičkách, to láska je ve mně skrytá, a jednou překročí práh.

Jsem sopka ukrytá se srdcem žhavým, že je chladné, to se jen zdá. Jsem sopka zázračná, chladu tě zbavím jenom já.

[mujsilenejdenik]

Na čtvrteční skupině jsem dal k lepšímu svůj úterní zážitek.

Náš terapeut se zamyslel, a pak mi řekl: “Podle mě se u vás jedná o takový strach ze strachu.”

“Přesně,” já na to.

“Byla to úzkost, panická ataka, anebo prostě jenom strach z toho, že jste si nevzal Rivotril a neměl ho s sebou?”

“Na to asi nejsem schopný odpovědět, ale taky by mě to zajímalo.”

“Zkuste se nad tím zamyslet.”

“Hmm,” já na to. “Možná, že to byly všechny tyhle faktory dohromady.”

“Chtělo se vám ten den do práce?”

“Tak… asi normálně,” pokrčil jsem rameny.

“A z čeho jste měl největší strach?”

“Asi z toho, že se mi rozjede panická ataka před celou třídou,” odvětil jsem.

“A co myslíte, že by se stalo, kdyby na to došlo?”

“No, možná bych tím vyděsil svoje studenty,” opáčil jsem.

“Možná. Ale špatně se může udělat občas každému.”

“To asi ano,” připustil jsem.

“A vy jste to nakonec ustál a zvládnul.”

“To ano.”

“Takže to dopadlo dobře, ne?”

“Asi nejlíp jak mohlo v dané situaci.”

“Tak vidíte,” na to terapeut.

“Víte, já jsem měl strach, že nebudou schopný normálně fungovat.”

“Co pro vás znamená normálně fungovat, když se zaměříme na vaše učení.”

“Nopo,” protáhnul jsem. “Být v hodině při věci, být schopen komunikovat se studenty, odpovídat na jejich otázky, přednést výklad. Je toho víc.”

“Ale ten den jste psali písemku, ne?”

“Ano a byla to taky moje záchrana,” řekl jsem. “Následující dny jsem si Rivotril ráno vždycky vzal a byl jsem pak úplně v pořádku.”

“Co pro vás znamená - být úplně v pořádku.”

“Fungovat a zvládat věci, o kterých jsem mluvil.”

“Na mě to ale dělá dojem, že si berete Rivotril proto, abyste přežil den.”

“Možná…”

“A myslíte si, že z dlouhodobého hlediska je to udržitelné?” položil mi terapeut otázku, kterou se já sám občas zaobírám.

“To je to, co právě nevím,” odvětil jsem, ale pak jsem dodal: “Ba ne, asi není.”

“Zkuste někdy následující. Když se na to budete cítit, tak Rivotril nepolykejte, ale jen si ho vezměte s sebou. Mohlo by vás uklidnit i to vědomí, že máte prášek u sebe, budete vědět, že si ho můžete vzít, když bude nejhůř, ale ne nezbytně. Co si o tom myslíte?”

“Myslím si, že mi to dává smysl. Rozhodně by to stálo za zkoušku.”

Domů jsem pak šel s pocitem, že nevím, kdy budu mít odvahu to vyzkoušet. Asi ne hned, ani ne v dohledné době, ale jednou ano. Je mi jasné, že takhle se nedá žít dlouhodobě, jak říkal terapeut; brát takřka denně léky na uklidnění, abych vůbec zvládnul jít do práce. Kéž by se mi podařilo hodit se jednou do normálu. To bych si moc přál.

[kopretinovafialka]

šla sem se podívat na místo kde bydlel,

kde jsme spolu kouřili na balkóně,

šla jsem ulicema kterýma jsme spolu chodili,

kdysi propletení a ztracení v sobě,

složila jsem se.

to vzpomínání a zpytování mě rozložilo,

chodila jsem našema místama, nyní se slzama v očích, rozklepaná, smutná, zklamaná,

pro tebe to jsou jen ulice,

pro mě to byla moje záchrana a svoboda,

nyní v nedohlednu

[archeamajuar]

Chapters: 1/2 Fandom: Our Flag Means Death (TV) Rating: Explicit Warnings: Creator Chose Not To Use Archive Warnings Relationships: Blackbeard | Edward Teach/Stede Bonnet Characters: Blackbeard | Edward Teach, Stede Bonnet, Original Female Character Additional Tags: Fluff, Anal Sex, Humour, Self-Doubt, Love Summary:

Jelikož jejich snem je si otevřít vlastní hotel/hostinec, možná by si o tom měli něco zjistit, než se do toho pustí. Stedea s Edem tedy čeká setkání s majitelkou podobného zařízení, kde také stráví noc, a to velmi příjemně.

(v podstatě jsem k dokonalosti OFMD potřebovala pěknou sex scene, tak jsem si ji napsala a obohatila o menší příběh :3 )

[prospercz]

Den 43

Je 4:30 a vstávám. Dneska ale nedobrovolně. Celou noc mě budí zima. Už se to nedá vydržet, tak radši vstanu a jdu šlapat. To mě zahřeje. Teploměr ukazuje -2, fuj. Za chvilku je mi dobře. Ale spánek teda nic moc. Za všechno může ta karimatka. Pořád se ufukuje, v noci jsem ji musel dofouknout 6x. A jak je vyfouknutá, pouští chlad od země. Musím to nějak vyřešit…

Vstávání takhle brzy má ale i svoje výhody. Jdu v šeru, čelovka není potřeba. Poslouchám ptáky, jak se pomalu budí a užívám si nádherný východ slunce. Za chvilku zapomenu, že jsem unavený, a že mě vyhnala zima, a užívám si tu ranní pohodu o samotě.

Včera jsem to s tím lesem trochu zakřikl. Za hodinu skončil a zase jsem se ocitl v poušti. Stínu je tu poskrovnu a v 10 už je zase parno a dusno. Slunce se vyšvihlo nahoru a pálí a pálí. Jediná záchrana jsou tady rostliny jménem Joshua tree.

Je to tady místní specialita, takový kaktuso-stromeček. Roste do výšky cca 2-3 metry a celý je pokrytý ostnatými listy. Zároveň tvoří zvláštní tvary, neroste pravidelně do výšky, ale větví se a vypadá to jako nějaké abstraktní umění se siluetami.

Tyhle stromečky tady poskytují alespoň nějaký malý kousek stínu před tím úmorným sluncem. Člověk si ale musí dávat pozor, aby se na ně nenapíchl. Já jsem se samozřejmě při obědě párkrát píchl do hlavy, jak jinak.

Dojdu 23 mil k vodní kešce, kterou tu udržují místní, a mám hotovo. Jsem tu v 6, celkem fajn čas. Mám chvíli i na zašívání. Udělala se mi díra na šortkách. Pak mám díru i v prstových ponožkách. Tu ale zašívat nebudu, dřelo by mě to mezi prsty. A taky jsem si upravil jednu gumičku, která mi drží quilt na karimatce. Snad dneska nebude taková zima, jinak zase zmrznu.

[kralovna-ne-stesti]

Moje včerejší záchrana, která mi pomáhala neklesat na mysli, byl Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. A samozřejmě nějakej driják pro těhotný, z kterýho jsem byla poněkud mimo, ale aspoň jsem se dokázala napít a trochu najíst. Zvládla jsem udělat zeleninovou polívku a upéct perník a taky jít na procházku a dokonce i do krámu. Držím si všechny prsty, aby to fungovalo i dneska.

[cookycz]

Záchrana převařené rýže: Nouzové způsoby použití kašovité rýže http://dlvr.it/TCDVBC

[denicekvacice]

20. března 2024, středa ráno

Za 2 týdny píšeme slohovky, mám pocit, že ani nesložim větu. Naše paní profesorky nejsou známy výběrem dobrých témat. Doufám v fejeton, recenzi (tu nám nedaj lol nejsou tak hodný) nebo klidně i dobrou úvahu. Vypravování je poslední záchrana, ale od dob co jsem přečetla Když jsem umírala od Faulknera jsem infikována jeho stylem psaní a nemyslim si, že by to profesorky ocenily... Možná ještě dopis. Ale ten si asi schovám na angličtinu a psát 2 stejný práce taky nechci. Až si sednu do 310 asi změnim názor....

[terezafabi]

Den 8.

Z dopolední klasiky vybočuje dnes svou roztomilostí Heduška, protože za mnou pořád chodí, ať jí přidávám do skleničky kyselé okurky a velmi požitkářsky je baští na schodech na terasu viz foto. Jindra na horní terase otvírá galerii mušlí a my chodíme na prohlídky. Kolotoč práce, jógy, meditace a příprav na výpravy nás provede celým dopolednem a jedeme na výlet! Ještě je všechny vypakuju ven a zametám, abych se za pár minut nažhavila do běla, protože je nemůžu nikde najít! Měli jít k autu. Volám Honzovi a ten mě posílá k Fruterii - místnímu obchodu. Jdu k jedné, nic. K druhé, nic. U třetí už soptím a volám znovu. Jsou prý u té první a jenom si odskočili do obchodu pro banány, takže jsme se minuli (a já doteď nepoznám naše auto, haha, je naprosto identické se všemi ostatními auty z půjčoven, stříbrný asi peugeot?, jakmile tam nebyli ti moji, přešla jsem ho jako krajinu). Dobrý, všichni sedíme, vyrážíme. Kdo chce něco k jídlu? Jsem vybavená, jíme kuřecí plátky, zeleninu, pečivo, suchary. Náš dnešní cíl je vysoko v kopcích, čeká nás dobrá hodinka serpentin. Heduška naštěstí za chvíli usíná, já kontroluju mapu, a pak na odpočívadle kus od našeho cíle lehce měníme plány. Já si sedám mezi děti, abych Hedě mohla držet klimbající hlavu a Jindra se jde vydýchat ven. Ani jednomu z nás točité silničky nedělají dobře. Dívám se na fotky a rozhodujeme se sjet trochu níž kvůli vegetaci. Nahoře nás čekal okruh kolem hory, ale vlastně na přímém sluníčku. Vybíráme jinou destinaci, o které jsme taky mluvili, u města Aguamansa - okolí je protkáno turistickými trasami a mapa ukazuje vodopád. Super. Jdeme nahoru borovicovým hájem a po cestě sbíráme obří šišky, mám z nich radost. Vodu slyšíme kolem sebe, ale bohužel v potrubí, kterým nejspíš svedli dřívější potok. Dorazíme ke korytu a je vidět i místo bývalého vodopádu, bohužel osvěžení nás nečeká. Prozkoumáváme malou jeskyni a domýšlíme další cíl. Nahoru k rozcestí a opět dle mapy nějaký kohoutek s vodou. Děti střídavě něco zaujme a pak frflají, že je to do kopce, a kdy už tam budeme. Na konci cesty nás čeká kamenná lavička a kohoutek s vodou. Dáváme si svačinu, ta zvedne morálku, já většinou balím do batohu i dvě malé plechovky s pivem. Znovu čekujeme mapu a dopočítáváme trasu do okruhu. Půjdeme přes zona recreativa, která slibuje i velké dětské hřiště. Teď je cesta po rovince, Heduška sbírá klacíky a hraje na ně jako na dřívka a Jindra fotí rostliny. Kreslíme klacky do prachu. Zona recreativa je bizarní prostranství koncipované pro stovky turistů - desítky grilů, laviček a stolů, a uprostřed obří kulatý prostor s asi čtyřmi dětskými prolézačkami. Vše budí spíš dojem nějakého obětiště. Děti to tam moc dlouho nebaví, tak je Honza bere kousek dál, kde všichni čtyři hledáme asi půl hodiny kešku. Bez úspěchu. Pak dostáváme čoudy od Jindry, že jsme slíbili ještěrky a kešku a nemá nic, a že to je nejhorší den jeho života. To už tuším, že je čas na další svačinu. Ta nám pomůže zdolat poslední úsek cesty k autu. Slibujeme večeři v restauraci, pro Jindru samozřejmě chobotnici. Z první restauraci po cestě po shlédnutí menu rychle prcháme zpět do auta, a jedeme až domů, kde máme skvělou rybí restauraci, kterou chci od začátku vyzkoušet. Evidentně je vyhlášená, protože je beznadějně plná. Dokonce se ptám na stůl pro čtyři ve španělštině, a opět ve španělštině pochopím, že nyní jsme bez šance. Děti i já už jsme celkem vyřízení, takže naše záchrana je restaurace na náměstíčku, kde už jsme jedli. Honza po zaparkování přichází za námi a všichni si nacpeme bříška kalamáry, chobotnicí a rybou. Děti ještě zakončují obligátní zmrzlinou a suneme se domů. Včera jsme usnuli s Honzou v půl deváté a dneska to asi nebude jiné. 

[wzart]

(via "Cesta do vesmíru 14" iPhone Case for Sale by Wartist)

[nukaseeds-cz]

Co dělat s plesnivým konopím?

Konopí a plíseň je častý problém, se kterým se mohou setkat milovníci konopí, ať už si rostliny pěstují sami, nebo je kupují v lékárně.

Obsah - Konopí a plísně

Konopí a plísně - úvod

Pochopení růstu plísní na marihuaně

Zdravotní problémy spojené s plesnivým konopím

Identifikace plísní na marihuaně

Kroky při nálezu plísní

Prevence růstu plísní

Záchrana plesnivého konopí pro další použití

Závěrečné myšlenky

Konopí a plísně - úvod

Konopí a plíseň je častý problém, se kterým se mohou setkat milovníci konopí, ať už si rostliny pěstují sami, nebo je kupují v lékárně. Plísně mají vliv nejen na kvalitu konopí, ale představují také potenciální zdravotní rizika při konzumaci. V tomto článku se budeme zabývat různými aspekty boje s plesnivou marihuanou, včetně příčin vzniku plísní, zdravotních problémů a praktických řešení, jak zachránit úrodu konopí.

Pochopení růstu plísní na marihuaně

K růstu plísní na marihuaně dochází v důsledku několika faktorů, především vlhkosti, nedostatečné cirkulace vzduchu a špatných skladovacích podmínek. Rostliny konopí jsou náchylné k napadení plísněmi, zejména ve fázi kvetení, kdy jsou husté a mají vysoký obsah pryskyřice. Spory plísní jsou přirozeně přítomny v prostředí, a když najdou vhodné podmínky, mohou se na rostlinném materiálu množit.

Zdravotní problémy spojené s plesnivým konopím

Konzumace plesnivého konopí může mít negativní účinky na vaše zdraví, zejména pokud máte dýchací potíže nebo oslabený imunitní systém. Spory plísní a mykotoxiny produkované některými druhy plísní mohou způsobovat podráždění dýchacích cest, alergie a další zdravotní problémy. Kouření nebo vapování plesnivého konopí může rovněž vést k vdechování škodlivých látek vznikajících při hoření.

Identifikace plísní na marihuaně

Identifikace plísní na marihuaně je zásadní pro prevenci její konzumace. Plísně se mohou objevovat v různých formách, včetně bílých práškovitých skvrn, rozmazaného porostu nebo černých skvrn. Pečlivě si prohlédněte květy a listy konopí, a pokud si všimnete jakéhokoli neobvyklého růstu nebo změny barvy, pravděpodobně se jedná o plíseň. Důvěřujte svým smyslům - pokud je konopí cítit zatuchlinou nebo pachem, může být plesnivé.

Kroky při nálezu plísní

Izolujte napadené konopí: Pokud na některých částech rostlin konopí objevíte plíseň, okamžitě oddělte postižené květy nebo listy od zdravých. Tím se zabrání dalšímu šíření plísně.

Likvidace plesnivého konopí: Je to nešťastné, ale nejlepším řešením pro plesnivé konopí je jeho likvidace. Kompostování se nedoporučuje, protože může v prostředí šířit spory plísní.

Prevence růstu plísní

Správná cirkulace vzduchu: Zajištění dobré cirkulace vzduchu v pěstebním prostředí může výrazně snížit pravděpodobnost vzniku plísní. Používejte ventilátory, aby se vzduch kolem rostlin pohyboval.

Regulace vlhkosti: Udržujte optimální vlhkost, ideálně kolem 40-50 %, během fáze kvetení. V případě potřeby použijte odvlhčovače.

Pravidelné kontroly: Pravidelně kontrolujte rostliny, zda se na nich nevyskytují plísně. Včasné odhalení může pomoci zabránit jejímu šíření.

Záchrana plesnivého konopí pro další použití

Pokud jste se rozhodli zachránit plesnivé konopí, zvažte jeho použití k jiným účelům než ke konzumaci:

Výroba konopných přípravků: Z plísňového konopí lze vyrobit lokální produkty, jako jsou pleťové vody a balzámy, které se aplikují zevně a nejsou určeny k požití.

Tvorba DIY potpourri: Sušené plísňové konopí lze použít do směsí potpourri, které dodají vašim obytným prostorám jedinečnou vůni.

Závěrečné myšlenky

Vypořádat se s plesnivou marihuanou může být zklamáním, ale je nutné upřednostnit své zdraví a bezpečnost. Růstu plísní lze předcházet správnými pěstitelskými postupy a podmínkami skladování. Pokud se s plísní setkáte, je nejlepší napadené konopí zlikvidovat, abyste předešli zdravotním rizikům. Pravidelná kontrola rostlin a udržování kontrolovaného prostředí vám do značné míry zajistí zdravou sklizeň konopí bez plísní. Pamatujte, že kvalita vašeho konopí závisí na péči, kterou rostlinám věnujete od semínka až po spotřebu.

Pokud se rozhodnete pěstovat vlastní rostliny konopí, vždy si kupujte kvalitní a čerstvá semena konopí. Můžete se podívat na semena od Nukaseeds.

Články o konopí, konopná semena. konopné akce a slevy Nuka Seeds. Bezplatné články o pěstování konopí,zprávy o pěstování a problematice konopí a mnoho dalšího..

[archeamajuar]

Chapters: 2/2 Fandom: Our Flag Means Death (TV) Rating: Explicit Warnings: Creator Chose Not To Use Archive Warnings Relationships: Blackbeard | Edward Teach/Stede Bonnet Characters: Blackbeard | Edward Teach, Stede Bonnet, Original Female Character Additional Tags: Fluff, Anal Sex, Humour, Self-Doubt, Love Summary:

Jelikož jejich snem je si otevřít vlastní hotel/hostinec, možná by si o tom měli něco zjistit, než se do toho pustí. Stedea s Edem tedy čeká setkání s majitelkou podobného zařízení, kde také stráví noc, a to velmi příjemně.

Inu, zdá se, že OFMD v Česku už nikoho moc nezajímá, ale kdyby náhodou... povídka je kompletní :D :3

[haneulgangnamacademy-rpg]

Mark

Jméno postavy: Lee Minhyung Pozice: Student Ročník: 3. ročník veterinárního lékařství Národnost: Korea/Kanada

Backstory: Ačkoliv to tak nemuselo vypadat, Mark pocházel z bohaté rodiny, která ovšem dříve byla velmi chudá. Když se Mark narodil, jeho rodiče oba tvrdě pracovali, aby mu mohli poskytnout vše, co jen potřeboval. Starat se ale nemuseli pouze o Marka, ale také o jeho staršího bratra, který též potřeboval péči. Nějakou dobu takhle jejich rodina fungovala, ovšem rodiče si říkali, že možná měli opravdu zůstat jen u jednoho dítěte. I přes takové myšlenky se ale jejich vztah ani k jednomu z kluků neměnil, protože je milovali oba stejně - pouze je mrzelo to, že se přestěhovali do Kanady s vidinou lepší budoucnosti, která však nikdy nepřišla. Obrat nastal až o pár let později, když se rodiče rozhodli vrátit zpět do své rodné země. Markova matka měla totiž v Soulu přítelkyni, se kterou byly domluvené na tom, že si otevřou obchůdek s pomůckami pro šití a zároveň budou provozovat krejčovství. Přesně tohle pak také byla jejich záchrana. Podniku se začalo dařit tak moc, že si Markova rodina mohla dovolit pořídit i dům, lepší vybavení a zaplatit oběma klukům lepší školy. Právě takhle se Mark dostal na akademii Haneul, zatímco jeho bratr si vybral zcela jinou vzdělávací instituci.

Facebook: Minhyung Lee

[tynous]

K10

K10 aneb 10 dnů na oddělení dle vlastního výběru

Páťák je trochu lepší než čtvrťák, ne o moc, ale přeci jen je to zajímavější, víc na pohodu a už jste se zbavili farmačky.

Když už vás to začne trochu rozčilovat, přijde K10 - záchrana/ likvidátor zbylé motivace do studia (věřte mi, v páťáku je vaše motivace velmi frustní).

Já jsem si vybrala Kliniku dětské a dospělé rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Motol. Jako “masérky v zácviku” nemohla byla moje volba jiná! O místo jsem se bát nemusela, rehabilitace není u nás v dvojkruhu příliš populární obor. Primárně jsem chtěla hlavně na dětskou, abych mohla porovnat svoje zážitky z Liberce se zážitky z dětského. Nakonec pro mě měli místo na dětském jen týden, zbytek mi pan doktor rozdělil (na moje přání) mezi dospělá lůžka a tělovýchovu.

Týden na dětské rehabilitaci v Motole mi dodal chuť a motivaci do studia a přesvědčil mě o tom, že je to opravdu něco, čemu se chci věnovat zbytek života. 4/5 dnů jsem strávila s paní primářkou na ambulanci a jeden den na lůžkách. Ambulance byla pro mě mnohem přínosnější, protože jsem viděla velmi široké spektrum pacientů. Prolínala se úplně malá miminka s téměř dospělými/dpsělými mladistvými. Viděla jsem poměrně těžké diagnózy - DMO, mentální retardaci, chlapečka na kontinuální dechové podpoře, ale i děti, které byly ve své podstatě zdravé. Paní primářka mi všechno komentovala a vysvětlovala, co dělá a na co je potřeba se soustředit. Den ode dne jsem měla lepší pocit z toho, že se alepoň zlomkově orientuju v tom, co na pacientech zkoumá a hodnotí.

Den na lůžkách byl úplně jiný, ale také velmi důležitý. Viděla jsem pacienty, kteří vyžadují ke zlepšení hospitalizaci. Byla jsem se podívat na rehabilitaci s fyzioterapeutem, na elektroléčbě a dokonce mi ukázali i motolský bazén! Na lůžkách se pracuje s rehabilitací úplně z jiné perspektivy než na ambulanci, protože role lékaře jsou na těchto místech dost odlišné.

Druhý týden jsem se přesunula na dospělou rehabilitaci. 3 dny jsem strávila na lůžkách, což už mě tak neoslovilo. (Nojo, děti nastavily laťku vysoko. ) Měla mě na starosti úžasně milá paní doktorka, se kterou jsem se cítila opravdu příjemně. Pendlovala jsem ale mezi několika doktory a pronásledovala zrovna toho doktora, který dělal něco zajímavého. Od pozorování jsem se přesunula i k nějaké akci. Zjistila jsem, že jsem zas úspěšně zapomněla minimálně polovinu neurologického vyšetření a o tom interním už raději ani nemluvím…zlenivěla jsem v tom páťáku…

Poslední 2 dny K10 jsem vyměnila rehabilitaci za něco úplně jiného, i když oficiálně patří pod jednu kliniku. Přesunula jsem se na TVL neboli na tělovýchovné lékařství. TVL má s rehabilitací pramálo společného, jak jsem zjistila asi tak po 5 minutách v ambulanci. Je to vlastně síť taková jakási prapodivná odnož kardiologie. Hned na úvod jsem dostala asi půlhodinovou přednášku od pana docenta o tom, že jestli teda chci dělat tu rehabilitaci fakt dobře, tak bych si asi vlastně měla nejdřív udělat atestaci z něčeho jiného…no přiznejme si to, trochu mě to překvapilo a zaskočilo.

Dva dny na tělovýchově byly ale super! Páni doktoři mě sice dost vyzkoušeli a proškolili v EKG, ale tak snad jsem zas konečně alespoň střípeček pochopila.

Viděla jsem několik zátěžových testů, ať už se týkalo o předoperační vyšetření osmdesátileté bývalé vysokoškolské tělocvikářky, která by v pohodě strčila do kapsy i mě nebo onkologických pacientů po chemoterapii.

Pan doktor mi dokonce uvařil kafe! :D

Druhý den jsem si šla první dát s doktorem kafe, protože vypadlo několik pacientů za sebou, no a pak frčela jedna sportovní prohlídka za druhou. Jeden ragbista za druhým! Sportovní prohlídky byly zajímavé především v tom, že najednou vyšetřujete samé zdravé mladé lidi. Po pátém sportovci, který má naprosto fyziologické EKG, už to ale začne být trochu nuda.

K10 bylo velmi náročných, ale velmi naplněných 10 dnů! Určitě vám to vrátí alespoň trochu chuti do studia medicíny!