#wasserpest | Explore Tumblr Posts and Blogs

denik-uprchlika · 4 years

Text

DEN 12: O kouli

V odpoledních hodinách využívám slunečného počasí a vydávám se na malou projížďku po okolí. Centrum je prázdné a nějak uklidňující. Kolem Frauenkirche se šourá stará babička a buď hledá ztracené mladí nebo se chce konečně nakazit. Nikoho kromě mě ale nenachází.

Přijíždím k hlavnímu nádraží. Sem tam potkávám živou duši, ale žádná sláva. Drážďany bez turistického ruchu jsou jako centrum Ostravy během všedního dne v odpolední špičce. Jestli je teď v Ostravě na náměstí vůbec znát rozdíl, že je nějaká karanténa a omezení?

Konečně mi vyšel časopis. Jelikož Katapult a jeho mladší brácha Knicker vycházejí jen kvartálně, je vždycky problém uhlídat, kdy vlastně vychází nové číslo. Teď, když to nemusím hlídat jen při průjezdu Německem, ale můžu chodit do trafiky denně, je nové vydání ještě teplé z tiskárny. Konečně mám zase co číst. Haha, to byl vtip. Sice jsem na začátku zmínil, že jsem vyrazil po lehku, jestli jsem ale něco nepodcenil, byla moje knihovna. V batohu sice nic moc nebylo, ale knížek tam bylo pro jistotu pět. A ačkoliv by si člověk řekl, že v takové době, kdy je tolik aktivit omezených nebo zakázaných, bude spotřeba knih výrazně vyšší, stále se ke čtení nemůžu dostat. Je stále co dělat. Tak si říkám, že v dnešní době mají lidi, kteří během roku přes všechny ty aktivity nevědí, kam dříve skočit, obrovskou výhodu. Protože i když jim některé aktivity omezíte, je ještě kopa dalších, které provozovat mohou. A sice už nejsou v tom stavu, že nevědí, kam dříve skočit, ale mají stále co dělat. No dobře, mluvím o sobě. Ale možná na tom něco bude. Ověřeno v praxi, pečeť na to.

Mimochodem mi dneska docvakla fantastická věc: Drogerie Müller, už jenom z té podstaty, že je to drogerie, zůstala otevřená. Akorát ta naproti Primarku má tři poschodí, z toho jedno je plné hraček a hlavně deskových her! Musím se tam zajít podívat. Brzy.

V naší malé domácnosti (Německý překupník a český uprchlík) jsme dneska udělali zásadní rozhodnutí. Vedle vázy stála taková ta klasická skleněná koule a samou prázdnotou byla celá průhledná. Tak jsme si řekli, že si zasloužíme společnost. Proto jsem to po cestě zpět z opuštěného centra vzal kolem Labe. Seběhnu k vodě a na malé kamenné plážičce začnu sbírat oblázky. Je to první meta pro náš velký záměr se skleněnou koulí. Mé další kroky (respektive šlápnutí do pedálů) směřují do zverimexu. Ostatně, je dobrý nápad nechat zverimexy během všech těch omezení otevřené. Když už jsou zavřené zoologické zahrady, můžete na čumendu jinam!

Zvenku ten malý zverimex vypadá nezajímavě. Vlastně bych ani nečekal, že tam uvnitř něco zajímavého najdu. Mám zkušenost ale jen s českými zverimexy. Když jsem vešel dovnitř a viděl několik uliček obehnaných akvárii, spadla mi brada. Poslední řada byla dokonce se slanovodními akvárii, se kterými se v běžném českém zverimexu nesetkám, tam je maximálně jedno někde zašité, a to je tak všechno.

Sice se u mě hned hlásí jeden zaměstnanec, který mi nabízí pomoc a své moudré rady, zatímco pobíhá kolem s hadicí a čistí některá akvária, ale jeho pomoc odmítám. Chci se nejprve porozhlédnout.

Zoo v Ostravě se pyšní akváriem s neonkami. Prý jich tam na začátku byl skoro tisíc. Po blbém německém zverimexu se Zoo Ostrava může jít se svými neonkami zahrabat. Poznávám spoustu druhů rybiček, se kterými jsem už sám měl tu čest a vzpomínám na jejich osudy. Snažím se tu druhovou pestrost vyhnat z hlavy a soustředit se na to, proč jsem sem přišel. Vlastně jsem chtěl bojovnici. Tu až tak netrápí, že je zavřená sama v kouli. Potřetí procházím všemi těmi řadami a hledám bojovnici. Při tom okukuju rostliny, při předklánění cítím, jak se mi v batohu převalují kameny.

Přichází prodavačka, která předtím stála u kasy, zda hledám něco konkrétního. “No, mám doma skleněnou kouli a chtěl bych do ní rybu, uvažoval jsem nad bojovnicí.” Používám bojující ryba, protože nemám tucha, jak se bojovnice řekne německy a doufám, že to bude něco na ten způsob. “Hmmm, takže předpokládám, že žádná filtrace, žádný přívod vzduchu?” ujišťuje se a já dvakrát kroutím hlavou. Ona používá Kampffisch, jak mě to mohlo nenapadnout, zase další německé kompozitum. “Máme už jenom jednu poslední bojovnici,” povídá prodavačka a vede mě k malému akváriu zašitému nad nádržemi s rostlinami, “a nemám tušení, kdy dostaneme nějaké další, teď je to s tou koronou s dodávkami špatné.” V akváriu plave opuštěná pobledlá bojovnice, které mi připomíná mé ryby, když jsem jim do akvária pořídil malého raka, který si umanul, že je holič a přes noc všem ocvakal ploutve na polovinu. Tady ale žádný rak nebyl. Možná ho už odstranili. “No nebo nějakou zlatou rybku? Nebo tuhle,” říkám a vedu prodavačku přes polovinu prodejny k dalšímu akváriu, kde jsem viděl kančíky, ale je mi jasné, že když jí řeknu česky kančík, tak bude vedle, jak ta jedle. “No to těžko, takové ryby vám do vaší skleněné koule neprodám.” Tak pozor, tady se dbá na blaho ryb. To nebude tak jednoduché. Stav bojovnice nechávám bez komentáře, ale ta holka se mi vážně nelíbí. Přemýšlím o bezvýchodnosti situace. Jelikož se zdá, že s jinými druhy nepochodím a blbá malá tetra bude vypadat v kouli vážně tragicky, beru nakonec bojovnici s letním střihem. Snad jí ty ploutve zase dorostou. A nebo je chorá a za pár dní umře, uvidíme. Přemýšlím nad tím, že když umře, budu muset pro příště hledat jiný zverimex. Další rybu mi tahle paní do skleněné koule neprodá. “Ještě bych si k tomu vzal nějakou rostlinu,” doplňuji svou objednávku a ocházím nádrž s rostlinami pod bojovnicí. “No, vy to máte bez vzduchu, to bude těžké, to vám dám jedině tu ten vodní mor,” odvětí prodavačka a já se pousměju. Taky tomu říkají vodní mor, Wasserpest, další kompozitum. “Jo, to vydrží všechno, beru.” Po přidání malého pytlíčku s prémiovým krmením přímo určeným pro bojovnice, který stojí tolik, jako celá ryba, je objednávka dokončena. Zaplatím 15 € a odcházím.

Doma se pouštíme do přípravy. V hrnci se vyvařují kameny, abychom si hned do čerstvé vody nezavlekli řasy z Labe. Ryba sedí v pytlíku pod televizí a čeká na svůj nový domov. A na své jméno. Původně měla mít nějaké super originální jméno jako třeba Paní Koronová, ale nakonec to skončilo u jména Fiší-Fiš. Tak si říkám, co je originálnější. Nejčastěji je to stejně jen “der Fisch” nebo “Ona” v důsledku konfliktu rodu - zatímco německy je to der Fisch, česky je to ta ryba. Hlavně, že víme, o kom se mluví.

Kameny jsou ještě vlažné, když už je skládáme do vody a instalujeme rostlinu. Jako bonus jsem dostal pár lístků, které plavou na hladině, ty zatím zpříjemňují obydlí rybě v pytlíku. Zjišťuji, že jsem nasbíral opravdu hodně kamenů, koule je menší, než se zdála. Zbytek kamenů dekoruje zeminu kolem rostlin v květináčích na okně. I na to jich je dost. Není divu, že byl ten batoh docela těžký.

Po chvíli přelíváme rybu do jejího nového obydlí. Procházím všechny možné scénáře, proč se ryba nemusí dožít příštího rána, třeba ten, že přes noc vyskočí a uschne. Hlídám hladinu, abych jí sebevraždu ztížil. Vlastně ani nevím, jestli bojovnice takové sklony mají. Opět přemýšlím, kde koupíme příští rybu.

Každopádně - od tohoto večera se naše domácnost německého překupníka a českého uprchlíka rozrostla o vybledlou ostříhanou rybu, která sedí mezi kameny, vystrkuje hlavu a myslí si, že je muréna.

0 notes