#sv-se beer & wine

[residenteevee]

Rustic Basement Detroit Mid-sized basement image with a bar in a mountain-style underground setting with a vinyl floor and gray walls.

[zlutyzakaznik]

Leden, za kamna (do hospody) vlezem

(28. 1. 2018) Vítr nás odvane, tvrdil Abbas Kiarostami v jednom ze svých filmů a já mohu (jistě za mnohé) říct: papíry nás zničí. A první měsíc je v tomto i bez severního větru velmi krutý. Nekonečná záplava evaluací a autoevaluací, hodnotících zpráv, souhrnů, analýz a přehledů záhy udolá i ty nejstatečnější. A jelikož zimní sídlo v jižní části Evropy je prozatím v nedohlednu a počasí je takové jaké je, přímo se nabízí možnost ochutnat silnější, hutnější a v alkoholu velkorysejší piva.

Po (před)silvestrovské ochutnávce v U dvou přátel na Dominikánské se prozatimní běžně dostupný český rekordman Raven Black Label #2 Ice Double IPA (18 % alkoholu a 40°) rozšířil i do Ochutnávkové pivnice, Crafbeer Bottle Shop & Bar a U Tesaře na Veveří. Nejvýhodnější cenu měla OP, ale na třetinku jsem se opravdu necítil.

Zkusil jsem podruhé deci do vinné sklenice v Craftbeeru (a vzpomínal, co by na takto silné pivo asi řekl kolega z FF MU, který dokázal před téměř 20 lety na festivalu Brutal Assault – tehdy ještě v Blansku – vypít za večer a noc 23 velkých desítek + kus točeňáku; zatímco my s kamarádem jsme pomalu dopíjeli první, on stál ve frontě na čtvrté a o pár let později mi dal svou vizitku, kde stálo: poradce pro regulaci váhy a zdravý životní styl) a cítil, že to stačí. Není to opravdu špatné, ale hrozně to leze do hlavy. Už tak vysoce maskulinní záležitost byla jednorázově ještě zesílena v pražském Beer Geek Baru, ale jak mi potvrdil v OP jeden ze štamgastů, šlo o jediný soudek, který je dávno pryč. Ve stejném podniku jsem si pro srování dal i degustační deci Albrecht India Pale Ale 24 Pohutukawa a byl jsem nadšen – bezvadná usrkávací dvojitá IPA či spíše barley wine (viz foto výše).

Z piv, kterých se dá bez větších problémů vypít třetinka nebo i dvě, mne již poněkolikáté v Ochutnávkové pivnici nadchl elitní zástupce rauchbierů, Aecht Schlenkerla Rauchbier Urbock 17,5°, nebezpečně pitelné a po uzeném vonící pivo, které se s ohříváním (aspoň 15 – 20 minut, ideální je ale půlhodinka) stává lepší a lepší. O den později vyzkoušený Aecht Schlenkerla Eiche Doppelbock ze stejného pivovaru byl také velmi dobrý, ale přece jen preferuji první z uvedených vzorků (nebo i jiná téhož výrobce), i kvůli méně intenzivnímu alkoholu. Pochopitelně to není pivo pro každého, ale jelikož mi u uzeného masa vadí strašné množství soli, výše uvedená piva mohou být dobrou (veganskou) alternativou. :-)

Ve stejném podniku mne dále potěšil Beer Factory Stout 17°, zkusil jsem dvě deci slavného Great Divide Yeti Imperial Stout (když jsem si už v létě ve Varšavě nechal ujít opravdu drahý Great Divide Yeti Imperial Stout - Espresso Oak Aged; dobré, ale ne tak dobré jako jiné stouty za příznivější cenu) a musel souhlasit s oblíbeným výčepákem ohledně klášterního Sv. Norbert November Brown Ale 15° (když oni to mají všechno tak strašně dobré). Matuška Vánoční Lager 19° mi chutnal také, třebaže ne tolik jako některá jiná jeho piva. Broumovskou Tropickou raketu jsem zde měl zkušebně asi podvanácté, ale svěžest, pomeranče, mango, mandarinky, voňavost a krémovitá konzistence (prvních pěti v OP vyzkoušených várek) tu opět nebyla, spíše až trochu lepivá sladkost. Škoda, tento „Karibik v sudu“ by mohl prozářit lednové pošmourné počasí.

Vzhledem ke kávovému zaměření se snažím systematicky ochutnávat i piva, o která se jen otřel kofein a tak jsem musel zkusit Wywar Gejza Coffee 18°, když se mi ještě stále nepodařilo ochutnat Brewniverse + Punkt – Brněnská kavárna – C.S.I. – 10% EPM. Stout s kávovými tóny to nebyl věru špatný, ale paradoxně ještě o něco více od Wywaru zaujala tmavá třináctka (Black Friday), kterou jsem zkusil nedlouho předtím v U Dvou přátel na Dominikánské.

Vedle debužírování v OP jsem pochopitelně nezanedbával ani Hluchou zmiji na Veveří, kde je 12° Polička ve stále stejně výtečném stavu a v prvních třech dnech minulého týdne dosáhla krémovitost a hutnost piva nových výšin (možná způsobeno koncem bečky, ale podobný stav jsem zde zaznamenal po tři bezprostředně následující dny krátce po otevření; každopádně smetana jak od Hrabala). Zde jsem také poprvé ochutnal Cocoa Porter od Clocka, bezvadné čokoládové pivo, jedno z nejlepších tohoto typu. A konečně jsem zde v posledních dnech pravidelně usiloval – bohužel ne vždy úspěšně, stačí přijít 16.10 a už je pozdě – o jeden specifický stůl pod schody, kdy u jeho části u zdi lze vystavit kříže intenzivnímu topení a pořádně si prohřát kosti - takové posezení u táborového ohně.

Výše uvedená piva samozřejmě není možné pít pořád, neboť alkohol dá pořádně zabrat, ale k jednomu ležáku si dát třetinku, maximálně dvě, je rozumné množství. A i když je člověk hodně zmlsaný a některé dny už neví, co by v pivu ochutnal za dobrotu, v lednu 2018 bylo opravdu z čeho vybírat – občas jsem nevěděl co dřív.