#sibeeria | Explore Tumblr posts and blogs

zlutyzakaznik · 15 hours ago

Text

Pivo 2024

(23. 12. 2024) Kvásková rozkoš souru a ebenové baltiky.

Na úvod letošní bilance pár pocitů a postřehů z kultury chmele a sladu. Spotřeba piva na hlavu, zdá se, pomalu a setrvale klesá, což není důvod ke smutku. Právě naopak. Nikdy jsem nechápal hrdost Čechů, Moravanů a Slezanů na prvenství ve velkoobjemovém chlemtání piva. O soutěžích v exování nemluvě.

Cena masového ležáku Pilsner Urquell v centru Brna očekávaně přesáhla psychologickou hranici 70 Kč anebo se díky akcím drží těsně pod ní. (Prakticky stejnou výši za půllitr zaznamenává „řemeslný mainstream“ Hauskrecht nebo Kamenice). A stále přibývá kaváren a hospod, které přinášejí tento průmyslový mok jako svého druhu zvěstování. Bohužel.

Kyseláče v ochutnávkových výčepech v 0,5litrové variantě nezřídka překračují 100 Kč a výhled není lepší. I letos pokračuje móda NEIPA, tedy piva stylu, který mám moc rád, ale až na výjimky jsou přehnaně sladová a velmi zaměnitelná. Ve chvíli, kdy Zichovec, Sibeeria a další producenti začali pořádat závody ve výrobě ulepených voňavek, jsem si začal pečlivě vybírat.

Otvíračka v Malt Wormu.

Pivní předsudky a stereotypy. Člověk, jenž je zajatcem exkluzivních a z drtivé většiny svrchně kvašených usrkávacích piv pozapomíná, že spousta lidí se stále drží přesvědčení, že Plzeň je blahodárná pro zdraví nebo pomáhá při zažívání a na námitku, že stejný účel splní jakýkoli dobrý ležák, se dočká nedůvěřivého pohledu. Proč? Protože prostě Plzeň.

Dalším příkladem budiž citrusy přidáváné do pšenice, takto bezva piva na léto, pro mě osobně zejména toho, kde jsou výrazné tóny banánu a hrušek, třeba Matuška Golden Weizenbock (skvělou alternativou je verze do tuhých mrazů a dlouhých zimních večerů). Minulý týden jsme byli na školním předvánočním posezení v Pivovaru Pegas (naproti Pikole) a dnes, stejně jako před čtvrtstoletím, tu do pšenice dávají kolečka citronu.

Osvěžovací zastávka v OP na cestě z přímé pedagogické činnosti (výuka) k aktivitám nepřímým (opravování doma).

Potěšil mě však jejich porter, který byl stejně jako ostatní piva na letáčku na stole prezentován bez jakýchkoli údajů o alkoholu, stupňovitosti nebo senzorických poznámek. Toto pivo tu bohužel točí do jednotné sklenice 0,4 l, ale za 62 Kč to byl až nečekaně příjemný a suchý zástupce britské verze stylu (dle informace servírky 17° a cca 6 % alkoholu). Dal jsem si dvě. Jinou zkušenost představoval servis, kdy se naprosto běžně stávalo, že číšník chodil z placu s prázdnýma rukama a bez plata a několikrát jsem ho viděl jít s jednou(!) sklenicí a minerálkou. Při z 90 % obsazeném podniku!

Kávová piva. Nejen já a můj oblíbený výčepní, který se bohužel za kohouty objevuje už jen na jeden týden v měsíci, soudíme, že narvat do porteru/balticu/imperial verze co nejvíc kávy není ta správná cesta a je lepší spolehnout se na práci se sladem, který vytvoří přesvědčivější kávovou chuť.

Kam po sobotní procházce? Přece na karmínové pivo do Hluché zmije.

Extrémním příkladem je Guilty Pleasure od Clocka (28° a 11,3 %), kterého jsem zkusil v Malt Wormu dvě deci – mimochodem: výčep má úplně jinou klientelu i dynamiku než sesterská OP – a víc bych asi nedal, protože káva od Doubleshotu z piva vyčnívala agresivním a vlezlým dojmem. Chcete-li to elegantně: v pivu byla přeexponovaná.

Vlastní konzumace a brněnské degustační knajpy. Jak správně poznamenal výčepní z druhé směny v OP, jsem ze stálých hostů asi jediný, kdo piva ochutnává a kdyby měl takovou spotřebu každý (za poslední kvartál v průměru jednu až dvě třetinky týdně), tak by hospody zkrachovaly).

Správný chlap pije jedině z dvoudecových aleových sklenic aneb Destruujeme tradiční předsudky... (Guilty Pleasure od Clocka v Malt Wormu pár dní před Vánoci a uprostřed sobotního třeštění v centru.)

Po pěti či šesti hodinách s živými a ukecanými dětmi se člověk těší na klid doma nebo na procházce a zláká jej jen opravdu něco extra. A třináct divadelních večerů za prosinec výrazně zúží možnosti. I proto jsem uvítal brzkou otvíračku F. A. Oranžová ve staré Líšni (13.30), kam se lze vydat po obědě a dát si nějakou dobrou pre-theatre třetinku.

Nejen pro mne zůstává záhadou skladba zdejších zákazníků a jejich kupní síla, protože podnik má stále nepříliš vstřícné nacenění preferující půllitr na úkor malého piva a s tím souvisí velmi ambiciózní dramaturgie. Jak často uvidíte v Brně na čepu hned několik speciálů z USA, Chorvatska nebo Nového Zélandu? O jejich zaujetí pro Polsko nemluvě. Škoda, že vozí jen drahé a exkluzivní baltic portery a žádný od pivovarů Okocim nebo Żywiec.

Usrkávací seance s kamarádem v OP (Sibeeria Zima 2023 a 36°/13,8 %). Tady opravdu platí největší česká pivní lež Jdu na jedno. A malé, dodávám...

Pro fantastický standard v rámci stylu si tak musím stále dojet do nejbližšího pohraničního města, polského Těšína, Hlucholaz, Wodzisław Śląski, Rybniku, Ratiboři anebo pár set metrů za hraniční čarou u Starého Bohumína. Samozřejmě jsem se dotazoval v několika českých i polských informačních centrech v pohraničí, ale žádná spolupráce prý neexistuje a prozatím nevím o nikom, kdo by to do ČR vozil.

Letos jsem opravdu znamenitých piv ochutnal málo a i proto jsem redukoval tradiční desítku na polovinu vzorků, přičemž všechny jsou polské provenience. Je pro to několik důvodů. České minipivovary postupně stahují náskok za našimi severními sousedy, stále si ovšem nejen já myslím, že tamní craftová scéna je odvážnější a zajímavější.

Poslední trauma z nabídky mi způsobil na konci října Lidl umístěný 200 metrů od vlakové zastávky Wodzisław Śląski Centrum (viz dva obrázky níže), v němž oči přecházely nad barvami a možnostmi. Padesátitisícové městečko, kde v turistických informacích nikdo nemluví anglicky, a toto tam mají v nejobyčejnějším diskontu? A v regálech před kasami dvacet druhů jednosladových whisky včetně čtyř nebo pěti vyšších labelů Johnnie Walkera.

Nutno ovšem podotknout, že tentýž obchod ve Varšavě, Vratislavi nebo kdekoli jinde může být úplně jiný, tj. s tuctovými pivy a přinejlepším Kormoranem. Prostě velké regionální rozdíly, jak poznamenal už v roce 2019 barista z mé oblíbené štětínské kavárny. Strašně by mě zajímalo, zda je to způsobeno progresivním manažerem pobočky, poptávkou zákazníků anebo obojím...

Hlavní craftový pivní regál v Lidlu ve Wodzisław Śląski. Tady by se asi Miloš Zeman vzteknul... :-)

Pinta, Stu Mostów, Funky Fluid... to je skoro Kdo je kdo v rámci polské řemeslné pivovarnické scény. V Lidlu v turisty zapomenutém městečeku... proč tohle nemáme na Lesné nebo u Zvonařky?

1) Pinta/Stu Mostów ART+64 Kveik Pastry Sour (23°/8 %) 2) Floccus Sour IPA: Browar Stu Mostów (23°/5,6 %) 3) Okocim Baltic Porter (22°/9,6 %) 4) Pinta: Hazy IPA To Go (15°/6 %) 5) Stu Mostów: Bim Bam Boom Philly Pastry Sour (5 %)

Letos poprvé nevyhrál supertěžký baltic/imperial porter, nýbrž kyselé pivo, jež ale není typickým představitelem stylu zvaného sour, který mají mnozí spojený s letními vedry a lehčími a často ovocnými pivy. (Puristé a jejich čistý Berliner Weisse prominou.)

F. A. Oranžová, 1. září 2024 a dopíjení mého piva roku...

Jde totiž o supernadupanou záležitost, kterou bych připodobnil k tomu nejlepšímu kváskovému chlebu (vůně i dochuť) s komplexní a strukturovanou chutí marmelády, ale stále to zůstává pivo a není to tedy odnož sourů, které někdy připomínají ovocnou tříšť či smoothie. Měl jsem ho v podobě třetinky z plechovky za 70 Kč v F. A. Oranžová za horkého zářijového dne a hodinu a půl si užíval jeden a každý srk, protože tohle pivo má hned několik úrovní chutí, které se postupně rozlévají v ústech. V žádném případě to není ulepená, nýbrž dosti suchá a soudržná záležitost a stále pořádně kyselá. Fantastické pivo.

Jen nepatrně méně povedený je Floccus na druhém místě a za pozornost stojí hodně nízký alkohol vzhledem k vysokému extraktu původní mladiny, který dle zažitého zvyku a v rozporu s tuzemskou legislativou uvádím ve stupních EPM. Vločkami nadupané pivo doplněné o šťávu z krvavých pomerančů je pro mě dost možná nejlepším ovocným sourem, jaký jsem kdy pil. Nepředstavitelná svěžest a touha dát si ještě doušek a můj jasný tip na zařazení do letní nabídky informovaných barů.

Co se týče Pinty na čtvrté pozici, zopakuji, co jsem uvedl v příslušném měsíčním souhrnu: Úchvatné pivo, fantasticky vyvážené, s extrémně příjemnou a komplexní chmelovou hořkostí, špičkovou borovicí v ústech a když jsem okusil druhý doušek z druhé sklenice, uniklo mi mimoděk: gorgeous.

Pětka je opět pastry sour a tentokrát tradičnější, i když obohacený o bílé ovoce, bílou čokoládu a vanilku. Když jsem to viděl na regálu Lidlu, musel jsem prostě jednu lahev zkusit už pro ten zákal. A dobře jsem udělal.

Všem čtenářům i čtenářkám přeji krásné svátky a vše nejlepší v roce 2025. Příští pondělí je tu výroční kávový žebříček. Co jiného? :-)

Konec dobrý, všechno dobré. Ještě v pátek odpoledne (20. 12.) jsem to otočil v polské části Těšína, dal si koblihu a především nakoupil své nejoblíbenější pivo vůbec (Okocim Baltic Poter, aktuálně 6 zlotých) a k němu přihodil další tři zástupce stylu: spolehlivou dvojku ze Živce a dále Komes a dosud nevyzkoušený Ksi��żęce Porter Bałtycki s 8 % alkoholu a 20° EPM. Už v sobotu jsem dal Okocim ochutnat čtyřem kolegyním v divadle (samozřejmě z vypulírované senzorické sklenice a 0,3l ejlovky, které jsem na místě přemyl a znovu naleštil) a všechny si čvachtaly. Prostě pivo! Cesta mě sice vyšla na 800 Kč a 13 lahví zálohovaných á 1 PLN tu opravdu nevrátím (automaty v obchodech je odmítají, několikrát vyzkoušeno), ale když jsou ty Vánoce... :-)

#glosy

0 notes

zlutyzakaznik · 2 years ago

Text

Noblesní srk

(19. 12. 2022) Piva a vína v roce dvojek.

As heavy as it can be. Obrat, jenž se poměrně často vyskytuje v titulcích a textech metalových žurnalistů, pro mne víc než v minulých letech (tady, tady, tady a tady) vystihuje letošní výběr nejlepších piv. Ne snad, že by v předchozích selekcích hutná piva, chcete-li winter warmers, jakkoli scházela. Právě nopak! Dosud nikdy ale tato nezaznamenala takovou prominenci jako letos, protože osm z uvedené desítky lze dle české legislativy klasifikovat jako plná piva (13 stupňů a více) a většina z nich jsou navíc extrémní ukázkou daného stylu.

1) Okocim Mistrzowski Porter 22° (9.6 %) 2) Żywiec Porter 21° (9.5 %) 3) Sibeeria Mantra Peanut Butter 29° (11.8 %) 4) Aecht Schlenkerla Urbock 17.5° (6.5 %) 5) Topolský stout 15° (6.3 %) 6) Vorkloster Rauch Märzen 13° (5.9 %) 7) Stern Američan APA 11° (5.1 %) 8) Zichovec Husa 13° (5.6 %) 9) Keesmann Herren Pils 11.8° (4.6 %) 10) Antoš Puding Pastry Sour II 21° (8.6 %)

I letos jsem chodil takřka výhradně do Hluché Zmije a Ochutnávkové pivnice, dvou výčepů, které se vzájemně doplňují a v součtu nabízejí nejzajímavější i nejlépe naceněná piva. Zvláště prvý podnik si zaslouží daleko víc návštěvníků a samozřejmě i více péče a lásky od majitele.

Jak dobře známo, nikdy jsem nebyl příznivcem “rekreačního” (3 až 5 půllitrů ležáku), “výkonnostního” (7 až 8 kousků) nebo “závodního” pití (10 až 15 škopků v pátek nebo dokonce denně!). Je to pro mne asi tak poutavé, jako pijácký výkon postavy Gravesova románu Já, Claudius, která obdrží vyznamenání za to, že dokázala “vyexnout” amforu vína. A raději si nepředstavuji, co toto v dlouhodobém hledisku udělá s organismem nebo rodinnými rozpočty.

Všechna uvedená piva zasluhují náležitou péči ve smyslu servírování (vhodná sklenice i teplota) a s výjimkou dvou ležáků jde o piva velmi komplexní, jež s pomalým usrkáváním a prohříváním vyjevují další a další chuťové i aromatické vrstvy.

Z novinek mě moc potěšil báječně suchý a hutný stout z Topolského pivovaru (jejich zatím nejlepší pivo) a stylový crossover z Vorklosteru, který k oříškovosti a rozinkám Märzenu přidává decentní kouřovou linku a je ukrutně pitelný.

Z produkce Schlenkerly, etalonu mezi rauchbiery, jsem letos vybral Urbock, který chápu coby ideální pivo k táboráku pro Hochy od Bobří řeky či na víkendový trip do Chaty v Jezerní kotlině. Ano, autor by mě jistě hnal, ale za mě neexistuje lepší pivo k ohni. :-)

Podvečerní třpyt ejlu v OP. Tak jako každý rok, i letos zopakuji, že co do péče o “program” by se mohla většina kaváren od této hospody učit. Neexistuje, že by denní nabídka nebyla na Facebooku a na webu (i s velmi rozsáhlým archivem ochutnávek!), a to včetně technických údajů a anotace popisující genezi i styl.

Druhá verze pudingového pastry kyseláče od Antoše je pivo pozoruhodné chuťovou nejednoznačností a interpretační otevřeností. Švestky, vanilka, skořice: to vše tam můžeme s nosem ve sklenici a převalováním doušku na patře najít, ale není to prvoplánová líbivka. Svým způsobem “dětská výživa pro dospělé”, kterou si, jak jsem poznamenal v reakci směřované pivovaru, dovedu představit rozlitou do třetinek za zimního večera, když venku chumelí a mimčo s jablečným pyré v bříšku spí... A pokud si k jednomu malému dáte třetinku 24° Meče světla od Cobolisu (aktuální, vanilková edice), úplně to stačí, aby byl člověk tak trochu na plech, na kaši či na šlupky. :-)

Američan, takto modernější verze britského ejlu, téměř určitě nepředstavuje vrchol pivní avantgardy, ale to také není jeho cílem. Jde o dobře udělané a velmi stabilní pivo, na které mám zvláštní vzpomínku, protože jsem ho rok čepoval v kavárně pro štamgasty i lidi, kteří kouzlo “svrchňáků” teprve objevují. A mohu potvrdit, že pivo, které si člověk sám natočí, opravdu chutná trochu jinak

I coby “výčepní” jsem tak jednoznačně preferoval malé “škopky”: ať už Stern v noniku nebo (au) Plzeň v rozkošném bucláčku (Tübinger). Pivo určitě může fungovat i v kultivované a útulné kavárně, ale je potřeba věnovat mu péči a největší radost jsem měl, když jemně citrusový, díky americkým chmelům voňavý, jemně hořký a na doušek krémový ale z brněnského pivovaru zaujal zákazníky, kteří by si jinak pivo nedali.

Degustační trio ve Zmiji. Jelikož mi kyseláč úplně napravo velice zachutnal, nechal jsem si natočit ještě jeden, protože i tomuto stylu piva sluší prohřátí. Vlevo skvělý stout z Topolského restauračního pivovaru.

Sibeeria sklízí mezi pivními gurmety (často oprávněnou) zlobu za módní a ulepená piva z ranku New England IPA, ale i tady se dají najít zajímavé kousky, jako třeba jejich “Werther’s Original” pro dospělé na třetím místě. Jde o mok velmi dekadentní a rozhodně nic pro ty, co chtějí, aby pivo chutnalo jako pivo (nebo kafe jako kafe). Ve Zmiji jsem zvládl dvě třetinky a očekáváte-li od piva skutečně intenzivní prožitek termínů komplexnost, krémovitost, viskozita nebo nekonečná dochuť, je toto záležitost pro Vás.

A pak ty baltic portery a dost možná můj nejoblíbenější pivní styl vůbec. Je samozřejmě možné, že má příchylnost k nim je dána skutečností, že tyto rozvíjí britskou tradici a jsou svého druhu pokračováním kávy, ale u dvou vybraných a stále nejoblíbenějších zástupců je cenné i to, že představují luxus dostupný každému.

Vždyť Żywiec, “ciemny jak bezgwiezdna noc,” stále stojí okolo 4 až 5 PLN a Okocim Porter jsem na konci srpna pořizoval za 5 zlotých a 17 grošů (cca 27 Kč), tedy cenu, která z něj dělá pivo s nejlepším poměrem cena/zážitek. Všech dob? Jen kdyby to tak bylo u nás a člověk nemusel k polským hranicím. Bydlet v Ostravě nebo na severu Moravy, přestanu chodit do ochutnávkových výčepů, protože to, co má v nabídce Auchan, Piotr i Paweł nebo Intermarché, tady nenalezneme ani ve speciálkách.

(I tak ale díky za nabídku F.A. Oranžová, pobočku Beershopu na Minské, Maneo nebo Kyselou rybku na Milady Horákové.)

Letní klasika v podobě výpadu do polské části Těšína a cestou zpět servis do vlastní a pečlivě vypulírované aleové sklenice. :-)

Vinná situace v Brně je daleko méně příznivá než nabídka minipivovarů a ochutnávkových pivnic. Jak jsem uváděl dříve, člověk nemůže zvládat vše a ekonomika je taková, že je stále vzácnější narazit na víno (po skleničce), ke kterému bych se rád a opakovaně vracel a přitom nezruinoval rozpočet. A popravdě neznám v Brně nikoho, kdo by dokázal se stejnou intenzitou sledovat kávu, víno i pivo.

Ve druhé kavárně jsem si tedy do konce srpna maximálně užíval Veltlínské zelené (cena za deci se před pár týdny posunula z 25 na 35 Kč) a vedle Chardonnay z oblasti Verony, jež kdysi měli v Air Café, šlo jednoznačně o nejpříjemnější víno na každodenní deci, dvě anebo letní vinný střik.

S jistou baristkou a fanynkou vína jsme se shodli, že Brnu chybí vinný bar, který by nebyl tak řetězcovitý jako JustWine a blížil se uzavřenému Petit Cru nabídkou i atmosférou. Budování brněnské pobočky Na břehu Rhôny připomíná čekání na Godota. Dávno ohlášeno a otevření slíbeno brzy, ale co jsem tak šel minulý týden kolem, interiér podle všeho čeká ještě spousta práce. Snad tedy stihnou prosincové zahájení, které avizují na druhé straně posledního vydání FOOD DRINK BRNO.

Je chvályhodné, že se podnik snaží nabízet dobrá vína za příznivou cenu, ale měl by si u toho dávat pozor na jména. Parker, Robert Parker je onen člověk, který měl a má největší vliv na bodové hodnocení vína. A čirou náhodou vydal v pátek Jan Čeřenský poznámky k vínu s medailí na fotce (jen jde o devatenáctku místo zřejmě osmnáctky na obrázku). Na Instagramu jim stále chybí adresa i otvírací doba a tak ta dobrá španělská vína asi neochutnáme. :-)

Ano, je tu Šestá větev a jejich ��ervená Reserva, ale to je jedno dobré víno a nejen já bych byl rád, kdyby někdo otevřel ochutnávkový vinný bar, kde by bylo pět lahví bílého a pět červeného za ceny nižší než 80 až 100 Kč za deci a lahve se rychle střídaly s tím, že jedno bílé a červené by zůstalo napořád.

Uvidíme také, jak se posune Kšeft na Pekařské, protože jejich základní rakouský Veltlínek byl lepší než ostatní, co jsem v Brně zkusil. Zatím mám ovšem pocit, že jde tak trochu o studentský či “punkový” projekt (UGLY XMAS SWEATER PARTY nebo nafukovací dinosaurus).

Jelikož jsem byl v práci vinně saturován, kupoval jsem si lahví na doma málo, velmi málo. Ze zvědavosti jsem zkusil pět supermarketovek, jež obchod zlevnil z dvou set na polovinu a dopadlo to dle očekávání: charakter skoro žádný, velmi nudné a unifikované. Našla se ale výjimka v podobě cabernetu sauvignon Roche Mazet ročníku 2020, který je už ale podle všeho pryč a 2021 jsem po dvou deci vylil. Za akčních 99 v pohodě vypitelné.

Je to samozřejmě metoda pokus-omyl a na základě dosavadní zkušenosti věřím víc italským, španělským nebo francouzským supermarketům, ale i v ČR se občas dají najít základní a přitom slušné věci (třeba startovní řada Emiliany v Kauflandu, byť je to už pár let, co jsem ji zkoušel naposled). A pro úvodní a dnes už starší pohled na nabídku Lidlu a výběrově i roky další stačí zadat do Google příslušná slovní spojení.

A samozřejmě je tu vinné oddělení Marks & Spencer, ale to je oblast pro specialisty a kdyby se toho někdo ujal, velmi rád si přečtu závěry, protože i tuzemská pobočka má u lahví něco, čemu se dá říkat základní degustační poznámky. Mnohem příjemnější je to v regálech s bublinami, kde se dá OK prosecco a občas i cava koupit za velmi přijatelné peníze a pár cenově příznivých a přírodně tvrdých bublin jsem našel i v justWINE.

Naturální vína? Něco málo jsem zkusil v Tyjátru už během minulého léta, ale mé srdce si tato zatím nezískala a PR a akce, které přístup tematizují, mají na můj vkus až příliš módnosti. Snad až se celý fenomén trochu usadí a “vyfiltruje” se konstantní kvalita od zběsilé touhy po experimentu.

A vinné sklo? To je téma na samostatný článek, protože martyrium, jaké jsem letos na podzim zažil se slovenskou Ronou, bych už nechtěl opakovat...

#glosy

0 notes