#rádobyCarlSagan

[inkognitor]

Horus, jenž spočívá na dvou horizontech

Sic je jen malé světýlko, ale dopadá na každého z nás. Na mě i na tebe. Na všechny co už byli i na ty, kteří teprve budou. Dokonce i na chudáky, kteří jsou nedotknuti osvětou nebo ty, kteří nekladou otázky. Neobjasněné bylo objasněno příběhy. Je těžké nevědět a je snadné vyprávět. Z časem naše zvědavost nám pomohla odkrýt závěs tajemnosti. Všemocná bytost se změnila na pouhý objekt zavěšený ve tmě. Jeho ladné pohyby a neuchopitelná nátura nás již nadále neinspiruji k vytváření dalších mýtů, jenž žijí s námi milénia. Ale naše zvědavost a touha věcem rozumět nezmizela. Z nadpozemských bytostí řešící božsky malicherné spory se staly nadpozemské tělesa. Stejně mocné, stejně neuchopitelné, jako naše fantasie. Jedni z prvních mu říkali Marduk, ti další třeba Horus a ti po nich Zeus. Avšak každý kout země i času měl vlastní jméno, vlastní příběh, vlastní význam. A ten význam se přeléval dál. Stokrát převzat a tisíc krát přetvořen. A před prvními? Kdo ví co k němu pociťovali. Ale je jisté, že jejich fantasie stekla až k nám.

Pro nás už je jen Jupiter, koule plynu, skoro hvězda. Kdysi největší z bohů, dnes největší z planet. Benevolentně nás chránící před zbloudilými kousky světů. Majitel hexagonových věčných bouří. Opečovatel osmdesáti dětí, některé z nich přeplněné neživým životem. Jedno z nich, zjizvená sněhová vločka, Europa. Natahována na skřipci svým pěstounem a tím i zahřívaná do bodu varu. Tento svět může být kolébkou ledového života, žijícího na dně moře násilí a věčného chladu. Hlídán a pozorován očima bouří, které by snadno pohltily náš svět.

Naše malé světýlko nebylo nikdy zajímavější ani tajemnější. Jedna otázka byla nahrazena tisíci. Každá z nich vyvolává jen tisíc dalších. Je škoda, že éra mýtu už pominula. Jaké senzační příběhy by si mohli užívat lidé budoucí, oddělení od nás propadlinou času. Je ale jasné, že fascinace naších předků s nimi zůstane. Jejich historky se budou dál vyvíjet a přetvářet. A kdo ví, třeba na druhém horizontu bude žít naše potomstvo, které zapomnělo na svojí kolébku. Žijící pod úplně jinými světýlky, ale vyprávějící stejné příběhy. Jen po svém, stejně jako všichni před námi.