#protože potřebuju dostat z hlavy myšlenky který mi překážej

[violetwonder]

Někdy v roce 2017 jsem pojmenovala svý alter ego Violet Wonder. Fialový Zázrak.

Měla to být hlavní hrdinka příběhu plného démonů. Sama se stala démonem, protože k ní byl život krutý. Aniž by něco tušila dostala se do dimenze, odkud pocházel rod, ke kterému se připojila. Nebe bylo rudé a sakurový sad kvetl po celou věčnost. V sadu byl bílý altán a u sídla, které bylo přepychovější a rozlehlejší než kde jaký zámek postavený lidskou rukou, stál obrovský skleník.

Ve skleníku bylo jezírko a lavička. Spousta květin a Ona Violet, tu poprvé potkala černého kocoura se zářivě modrýma očima.

V sídle byla taky obrovská knihovna. Nacházela se v odlehlém křídle, které bylo téměř zapomenuto. Sedal tu na všechno prach a osazenstvo celého domu sem nikdy nechodilo. Ona byla první, kdo sem po letech vstoupil. Ona a jedno z dvojčat, které jí chtělo zabít.

Mezi těma dvěma bratry panovala nevraživost. Možná to bylo proto, že Violet převzala moc po jejich milované sestře, která jednoho dne zmizela. Možná to bylo proto, že jeden ji miloval a dobrovolně propojil svůj život s ní a ten druhý mu to nemohl odpustit. Nenáviděl ji. Už nevím. Ale zatím, co jeden by za ni položil život, druhý jí šel po krku.

Violet v té knihovně objevila staré svitky a když rozklíčovala neznámé písmo, dočetla se o válce mezi démonickými rody. Celé to sahalo až na počátky samotného pekla.

Nakonec musela ze sídla odejít. Hlava rodu. Muž, který ji miloval jako dceru o kterou přišel, pro ni otevřel portál zpět do lidského světa. Buď by zůstala a musela zemřít, nebo se měla schovávat a žít život nesmrtelné bytosti mezi lidmi.

Odešla a myslím, že se objevila někde na útesech v severním Irsku. Nakonec se měla dostat až do Londýna. A tady měla potkat jinou dívku. Jinou hrdinku, jiného příběhu. Nikdy se tam nedostala. Nikdy se nepotkaly.

A dneska je někdy v roce 2023. Přemýšlím nad ní. Nad Fialovým Zázrakem a kam se dostala. Kdo je. Kým je. Jestli někdy dostane dopsaný kapitoly. Jestli se někdy dostane z mý hlavy.

*

Tenhle koncept Fialovýho Zázraku a proč vznik jsem rozklíčovala až nedávno. Mý jméno mě proklelo a já potřebovala do něj vnýst trochu barvy. Vždycky to byla fialová. Stejně jako to muselo být číslo 7, nebo B které je připomínkou toho, kdo tohle začal. Vesmír je šikovná mašinka. Trust the process.

Je to jako když pečete. Vy mu dáte seznam ingrediencí a on vám z toho upeče. To že je výsledek něco jiného, než jsme chtěli, není vaše chyba. Příště dejte i postup, ne jen ingredience. A možná, že dostanete, co čekáte... Jenže pozor. To co ukuchtil napoprvé není nutně chyba. Někdy je to o mnoho lepší. Někdy to je celej svět zavřenej v jedný velký bublině.