#pozemek

[kocourmokroocko]

shánění stavební parcely v ČR gothic (postapokalyptická krize bydlení edition):

"jakože, trvale bydlet tam můžete. ale nesmí to mít víc jak dvě místnosti a nesmí to přesáhnout výšku pěti metrů i s komínem"

makléřka do telefonu zní, jakože už třetí hodinu pláče a tak zhruba devátou hodinu srká krabicové víno pod svým stolem dlouhým zakrouceným brčkem. (chápeš jí)

"objekt je veden jako zahrádka :) můžete tam mít bazén, altánek i verandu :)" "...ok, ale... jak se tam dá bydlet?" "ne, to se nesmí. :) jen koupat :) altánek :)) veranda :)))))" "můžu bydlet... v altánu?" "no, když si zažádáte o povolení-"

"je to moc příjemná lokalita na konci města, velmi atraktivní pozemek, nemá kanalizaci, napojení na elektřinu nebo vodovod a o cokoliv z výše zmíněného by se muselo zažádat odděleně, mimo nás, je celkem šance, že to město možná snad jednou i povolí, ale toto zjišťování je už pak pouze na případném novém majiteli, my pouze ZPROSTŘEDKOVÁVÁME POZEMEK, každopádně pět minilionů děkujupěkně rukulíbam"

"děcka, neblbněte, já mám parcelu po mámě, dám vám jí zadáčo" "tyvole, kde????" "vprostřed štěrkoviště směrem na Vídeň je posvátný močál-"

"jakože, bydlet byste tam mohli. ale modulový domy my nepodporujem, musíte mít sjednanou naší stavební firmu" "ale... proč???" *řehot zavylého kapitalismu skrz telefonní reprák*

pán z realitky zní, jakože už čtvrtou hodinu svírá v kapse čerstvě spadlý neoloupaný kaštan, aby se potrestal. (chápeš ho)

"no, to vám obec přeregistrovat na stavební pozemek nepovolí" "ale proč?" "protože by se ta vesnice rozrostla" "...to... vesnice nesměj dělat?" "no, von by tam pak chtěl prodávat pozemek a utíkat vodtama každej"

*podprahové mručení zapomenutých božstev z temnot katastru nemovitostí* *v hlubině se cosi obrovitého a dlouhá léta spícího pohnulo*

[louielle]

Nikdo nic:

Nový srub na Šumavě rodičů mojí kamarádky:

Pozn.: placky ještě nebyly k prodeji, ale musela jsem si je aspoň vyfotit. Zazněly na nich hlášky jako:

V zájmu naší rodiny, zmizte do půl hodiny

Tady bydlí pes a jeho služebnictvo

Pozor - tady bydlí nervózní důchodci

Pozor - zlý pes! A kočka má taky nervy v prdeli

Konec Evropské unie, soukromý pozemek

Jestli vlezeš za vrátka, ukousnu ti varlátka

Pozor - tento objekt je monitorován sousedy

Pozor - pes je hodnej! Ale páníček je rapl!

Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!

Tady bydlí pes jak tele, ukousne ti půl prdele

[pavelhaala]

Středa 20.7 2022

Vstávám za úmorného tepla v autě. Je zhruba osm hodin a záclona z trička, kterou jsem si dal noc předtím do okna je plná slunečního světla. Jediná věc, díky které jsem se ještě neprobral o něco dřív. Otvírám okna a čerstvý vzduch se dostává do auta. S ranním větrem z pole ještě na hodinu usínám. Matrace v autě je relativně pohodlná. Už dvě noci jsem ji nedofukoval. U těch dálnic se prostě cítím líp. Mám pocit, že jdu po něčem konkrétním a nepřipadám si tak ztracenej. Když lezu z mého obytného kombíku, je zhruba deset hodin. Slepený oči ospalkama mi ještě furt dávají pocit jakési rozespalosti. Šahám po kanystru s vodou, a celý obličej mi splaví voda, která je ještě furt z ranní zimy studená. Nestihla se ohřát a tak mi dodává pocit oné potřebné svěžesti. Najednou si připadám jako znovuzrozenej. Po chvíli uklidím místo spánku a vydávám se autem podél nově postaveného úseku dálnice z Josefova do Hradce. Dost mi v tom mém putování po krajině pomáhají letecká google mapy. Vidím co kde je a dokážu si cca udělat představu what is going on. Zjišťuju, že podél většiny dálničních úseků vedou i normální betonové silnice, zřejmě pro majitele polí, jejichž pozemek dálnice rozděluje. Aby se měli jak na pozemky dostat. Tyto silnice jsou většinou v zákazu vjezdu, ale na to seru. Jaká je asi tak pravděpodobnost, že by tam byli cajti. Nulová. Fuck the police. Vjíždím tedy do zákazu a prakticky kopíruju dálniční úsek. Moc zajímavýho tady není. Lidé ještě nestihli vyjádřit svou lidovou tvořivost. O kus dál narážím na první větší most vedoucí přes malý potok. Most patrně vznikl vlivem výškového rozdílu dálnice a pole. Pod mostem se nachází opuštěná kadibudka. Jakoby ji tam někdo zapomněl a čekala přímo na mě. Ihned ji jdu využít. Vytahuju x100včko a cvakám několik záběrů na výšku i šířku. Pod most nedopadá tolik slunečního světla a tak zkouším různý kompozice. Všímám si i železnice, která pod mostem vede. Prostá jednokolejka. Auta zastavují na ceduli s nápisem STOP, která je u přejezdu. Pod mostem vede koryto, které má zachytávat dešťovou vodu. V pár centimetrech stojaté vody se vytvořily řasy a na hladině poskakují vodoměrky. Všímám si vrstvy prachu. Jdu dál podél koryta, jehož konec ústí do uměle vytvořeného potůčku. Z něj se noří vysoké rákosí. Potok je špinavý. Nikoliv ale tolik, jako mé nohy. Dneska je první den, co mám na nohách žabky. Basic gumový. Hrozně se mi v nich potí nohy ale v ponožkách bych asi chcípnul. Smočím nohy v potůčku a sleduju, jak se voda rázem zakalí. Na dně je vidět množství nepořádku. Staré šrouby, látky a další nános bordelu. Chvíli to až vypadá, že nepořádek vzniknul během stavby dálnice. Most je docela vysoký, dělám pár fotek a sedám zase do auta. Přesouvám se o kus dál, bosky procházím korytem čisté vody a sleduju, jak v horkém letním poledni vítr na poli dělá tornádo z navátého prachu z pole. Zem je vyprahlá a horká. Na sluníčku krásných 34 stupňů, odporný. Nic moc zajímavého tady není a tak jedu dál. Při vymýšlení cesty kam dál se vydám nemůžu přehlédnout nově postavený mcdonald směrem na Prahu. Je to asi 20km od mé polohy. Vyrážím tímto směrem. Při detailnějším pohledu na mapu si všímám, že hned u dálnice se nachází hřbitov. Ihned se mi vybaví hřbitov za protihlukovkou v Otrokovicích. Když dojedu na místo, hřbitov je prakticky hned vedle dálnice. Je to až k neuvěření. V hlavě si říkám, jak bych se chtěl zeptat těch stavařů a projektantů, jestli by chtěli být pohřbeni na dálnici nebo v její těsné blízkosti. Asi těžko co. Otvírám kovovou bránu hřbitovních dveří. Nikde nikdo. Ihned zpozoruju vodní pumpu s konvema na zalévání hřbitovního kvítí. Hlavou mi prolítne myšlenka, že mi vlastně skoro dochází voda a měl bych ji doplnit. Tak nějak se modlím, ať pumpa se studnou funguje. Párkrát zaberu a po chvíli vyteče velký proud ledové vody. Chladím si obličej a čepici snad několik minut. Ledová voda mi stíká po vlasech až k tričku. Představa, že by mě někdo viděl jak si dávám sprchu na hřbitově mi není úplně příjemná. Dopouštím do pětilitrového galonu ledovou vodu na potom. Fotím hřbitov. Akorát z něj moc nejde vidět na tu dálnici sakra. Lezu na most, který je hned u hřbitova a vede přes dálnici do další vesnice. Úhel záběru krásně zachycuje jedoucí kamiony hned vedle hřbitova. Jak absurdní a smutné. Člověk někam spěchá a zároveň ne. Dělám několik variant s projíždějícími auty - pěkně na delší čas za použití vestavěného ND filtru. Po chvíli sedám opět do auta a už konečně pokračuju na mekáč. Mám hlad. Cesta vede opět hned za plotem vedle dálnice až k benzinové pumpě. Parkuju za plotem, spolu s dalšími asi deseti auty v řadě za sebou. Chvíli to vypadá, jakoby si místní vesničani vyjeli na oběd do mekáče. Na chvíli mě přepadá pocit jakési nejistoty, že možná budu muset plot přelézt, ale vidím v dálce branku. Asi deset minut řeším, co si vlastně dám. Nakonec padne big mac na isic a jeden tasty cheese. Plánuju kam pojedu dál. Nabíjím foťák na krásných 80% a jedu k vodě asi 6km od mekáče. Když přijíždím ke štěrkáči s názvem rozkoš, lidí je tady jak sraček. Auta pomalu nemůžou projet. Při snaze vyhnout se protijedoucímu kamionu lehce zavadím pravým zrcátkem o odstavené auto. Ozve se nepříjemný zvuk. Jedu dál. Nic se nestalo. Parkuju, beru základní věci, knihu, lehátko, a valím k vodě. Lidí zase jak sraček. Voda krásně čistá a mega osvěžující. Čtu si, koupu se. Čtu si, koupu se. Asi dvě hodiny. Krásnej pocit. 

To moje plánování cesty je mega pojeb. Vůbec mi to nejde. Zvolím opět prosté kopírování dálnice po menších vesnicích. Cestou vidím protihlukovku, a tak sjíždím hned jak to jde. Parkuju a brodím se v žabkách přes slunečnicové pole. Začíná být pomalu zlatá hodinka. Stěna ze strany dálnice tak zarostlá že skoro nejde vidět. Ze strany pole ji krásně nasvítilo sluneční světlo. Přes pole vcházím do přilehlé vesnice. Zvuk aut je pořád hrozně slyšet. Chci se zeptat místních jakej na to mají názor ale nikde nikdo. Mrtvo. Vracím se přes boční ulici zpět k autu. V místě kde silnice končí a začíná pole vidím v keři černé plody ostružin. Neváhám ani minutu a trhám si první dvě do pusy. Vybaví se mi pocit dětství, když jsem na louce pod chalupou chodil sbírat ostružiny do plechového džbánku. Reálně jsem neměl ostružiny tak dva tři roky. Dokonalý. Ihned mi to zlepší náladu o 100%. Sedám do auta a pokračuju dál. Lemuju dálnici okolníma vesnicema. Slunce je níž a níž. Občas zastavím a fotím. Spadlej posed, západ slunce, dálnici. Cestou potkávám balíky hnoje a sena, ty svítí jako oheň. Hned o kus dál je krásnej hřbitov. Nějaká babička s dědou přišli zapálit svíčku a nechali kola opřený o branku. Když přijíždím na další můj záchytný bod, benzina s KFC a burger kingem, hned tam posílám jeden bsmart. Slunce už skoro zapadá. Hraju si s bleskem a fotím roj komárů v červánkách. Stojany, auta i okolní kamiony s heliportem. Vane teplej letní vzduch. Vytahuju letáhko a za světla lampy čtu několik kapitol z rozečtené detektivky. Později večer se přesouvám nedaleko za benzinovou pumpu, místo smrdí chcánkama, ale už nemám sílu hledat něco lepšího. Chystám auto na spaní a pomalu zalehávám. Přikrytý jenom dekou usínám za zvuku kamionů, přijíždějících na nedaleké odpočivadlo. 

[andrej-bobis]

pane anďo sledujete usa debatu? lodíte (shippujete) trump x biden ? myslite si ze delaji nelegalni ufounske transgender operace i u nas? jste oběť tohoto mimozemskeho cinu?

cau lidi, vezmu to poporadku: debatu v usa sledujem, ved bysom sa mal zaujimat o veci aj mimo nasu krasnu vlast. s donkom sa zname aj osobne, nebudu zapierat, na strednej skole v brdokrkach nad vahom som mal briefnu, jak by rekla dnesna mlada generacia, milostnu aferu s bratrom ivany trampovej, za svobodna ščibraniovej, ktora nas pak seznamila s jejim v te dobe priatelom a dost jsme si porozumeli. bohuzel jsme se uz nepotkali od doby co laco ščibrany zjistil ze som mu vraj ukradol take vacsie sumy penazi ktore si schovaval aby mohol so mnu uprchnut do zapadneho nemecka a "zit svuj diskopribeh"

s bidenem, nebo jak nekdy rozverne rikame nad sklenkou tepleho mleka, bidetem (hehehe, zrejme by jste do me nerekli, ze jsem takovy fanousek toiletniho humoru) som sa stretnul iba raz, ked som bol na akomsi summite nato alebo co, a on tam cosi vypravel, no ja mu nerozumel pretoze neviem poanglicky. pro istotu som sa pak zdrzel hlasovania lebo som mal hlad a ked sa zla najem, som iritovany a nepremyslam. lol.

co sa tyce lodovani, som vetsi fanusik lode cerna perla z piratov v karibiku. hahaha. 🤣🤣 v dobe kdy toto pisu nademnou nestoji muj pravnik a nedrzi zbran.

k nelegalnim ufounskym transgender operaci jsem se vyjadril uz ve svem videu z 18. cervence 2023, konkretne v 34:51 zminuju jak mi teta kadernika me zeny rikala, ze jeji kamaradka slysela v radiu, ze *kr*j1nc1 ukradli morce (samecka) a zaridili aby otehotnel a nasledne zahynul.

minule utery se mi stala vpravde nemila vec: prochazel jsem se chodbami me vily na vinohradech a naraz jsem uvidel, ze se v koupelne cislo 42 sviti. sel jsem to zkontrolovat, jestli tam nahodou zase neskvatuji nejaci studenti a uvidel zenu *kr*j1nsk* narodnosti, jak umyva podlahu. snazila se mi namluvit, ze je zaskok za moji obvyklou uklizecku, ktera ma chripku, ale ja ji to neveril a vyhodil ji z domu. nestoudne a hanebne. kdyz jsem se po hodine a pul vracel zpatky pres muj rozlehly dum a pozemek, uvidel jsem, ze kdyz ji my badygardi odnaseli, vypadla ji z ucesu sponka. v ten moment jsem uslysel, jak pred domem parkuje mercedes me zeny renaty nebo ilony nebo jak se jmenuje. kdyby nasla tu sponku, urcite by si myslela ze ji s nekym podvadim a uz bych na ni nemohl prevadet sve firmy. udelal jsem jedinou moznou vec a sponku spolkl. od te doby jsem nebyl na toalete. zrejme se ve me ta vec nejak zapricila a znemoznila pruchod potravy. alenka schillerova uz si ze me zacala delat legraci, jestli snad sam necekam potomka. poslete pomoc. lezim v krecich a uz nekolikrat jsem si volal zachranku ale kdyz jim reknu sve jmeno a adresu, se slovy "no to jsme se teda nasmali 😐 prestante obtezovat zachranarskou linku s vasimi nejapnymi zertiky" zavesi. citim ze uz to dlouho nevydrzim.

[pornerreality]

𝗥𝗘𝗭𝗘𝗥𝗩𝗔𝗖𝗘 posledního pozemku (3/3) v Ouběnicích, které byly plně připraveny s projekty a stavebním povolením.

Každý pozemek byl zasíťován primární el. přípojkou a ihned plně připravený k výstavbě. Dále měly pozemky projekt vrtu se st. povolením, a čističku taktéž se stavebním povolením.

Pozemek nabízel možnost využití výstavby hotového projektu rodinného domu, na již oploceném pozemku se schváleným stavebním povolením.

Jednoduše jsme udělali vše pro to, aby kupující měl minimální starosti, a aby měl vše připraveno k plné spokojenosti.

S úctou Ondřej Porner

[mojenebankovka]

Půjčka se zástavou pozemku je vynikající volbou, jak nastartovat vlastní bydlení. Platí léty prověřená skutečnost, že pozemky v průběhu let získávají na hodnotě. Pokud podnikáte a máte nemovitost do zástavy, můžete si vyřídit úvěr na pozemek. Ten může sloužit k výstavbě v budoucnu (na stavbu domu, chaty apod.), pro potřeby vašeho podnikání, nebo jen jako výhodná investice. Protože půjčku na pozemek můžete kdykoliv bez sankcí splatit dříve, není problém, abyste v budoucnu vybraný pozemek se ziskem prodali s doplatkem zůstatku úvěru.

[biokojezdi]

Biokoridor // Lesopark - update 1/2024

V lednu 2024 jsme se snažili zjistit, kdo a jak má na MÚ Jesenice na starosti projekt "Lesopark / Biokoridor - Jesenice Mladíkov - Zdiměřice / Osnice"

Moc jsme toho nezjistili. Zde je takové neformální vyjádření pana starosty:

Podle pana starosty to bude ještě běh na dlouhou trať. Město potřebuje v lokalitě vykoupit spoustu pozemků, dnes má cca 1 ha (oproti celkovým 4 ha). Byli osloveni všichni vlastníci, kterých se to týká, od některých už byl pozemek vykoupen, někteří nesouhlasí a jsou potřebná další jednání a někteří se neozvali vůbec. Projekt pokračuje. Něco by se mělo začít rýsovat na pozemcích, které už má město v majetku, ale je to na roky, ne na měsíce. V současnosti se staví velké projekty - dům s pečovatelskou službou a školka v Horních Jirčanech a také sportovní areál, takže největší část prostředků z rozpočtu i úsilí je letos směřováno tam.

Další informace zjistíme a dáme vědět.

30/1/2024

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ DESÁTÁ - OBRANA PROTI ZTRÁTĚ PAMĚTI MÍSTA

Člověk je neustále vystaven útokům vnějšího světa do svého soukromí. To, že je člověk ohrožen vnějším světem, je známo po tisíciletí, ale množství těchto útoků se v dnešní rychlé digitální době zvětšuje. Často je velice těžké jim vzdorovat a udržet si svoji fyzickou i duševní rovnováhu.

Člověk je ve své podstatě teritoriální zvíře, které si hlídá území, na kterém žije. Toto území zahrnuje jak pozemek nebo objekt který vlastní, ale i navazující okolí. Je s ním ztotožněn a často v tomto prostoru prožil většinu svého života. Není to pouze nemovitost, ale prostorová mapa života, ve které jsou v jeho paměti zaznamenané dobré, ale i zlé momenty a celá období. Jeho osobní paměť, doplňuje paměť místa, která je staletá a někdy i tisíciletá. Tato prostorová paměť souvisí s okolní krajinou, strukturou zástavby a jednotlivými objekty. Proto je nerad, když se tato jeho „krajina života“ mění nebo dokonce nenávratně ničí. Jakýkoliv zásah do krajiny, nebo zástavby by měl respektovat její konfiguraci, dotvářet jí, neničit nebo dokonce smazávat z povrchu zemského.

To, co se po staletí postupně proměňovalo, se v současné době bezohledně ničí. Platí pravidlo, že majitel pozemku nebo nemovitosti je nedotknutelný a se svým majetkem si může dělat co chce, bez ohledu na to, jaké dopady to má na okolí. Zákony jsou stejně tak ohebné, jako územní plány a ohýbají se úměrně tloušťce obálky vsunuté do bezedných kapes úředníků. Korupce v této oblasti lukrativní, v lidské činnosti patrně existovala i před tím, ale ne v té míře jako dnes.

V současnosti se v naší smutné, smolincové kotlině probouzí k životu mnoho snaživých podnikatelů, kteří postupně stárnou a pořizují si kromě luxusních aut a slečen i rodiny a hledají pro ně příjemná rodinná hnízda. S vizí exkluzivního bydlení vstupují do starých, stabilizovaných vilových čtvrtí a bez ohledu na širší souvislosti chtějí ze svých pozemků a nemovitostí vytěžit co nejvíce, až za hranu možné únosnosti. Ideální je pro ně stávající domy zbourat a na jejich místo postavit chaotické výplody současných architektů, kteří už nic nevědí o kontextu, měřítku, proporcích, uměřenosti a často ani o orientaci ke světovým stranám.

Když už se jim nepodaří objekt zbourat, tak jej kompletně uvnitř přestaví, tak že zůstanou pouze obvodové zdi a doplní množstvím ošklivých, ale módních skleněných nebo prkenných přílepků. Při této stavební euforii noví majitelé často zapomínají, že staví až na hranici pozemků, nebo neúměrně nastavují a omezují tak práva sousedů. Do stabilizovaných vilových čtvrtí vstupují arogantně a bezohledně na místo toho, aby se jako nově příchozí chovali slušně a ohleduplně. Patrně v grunderských dobách devadesátých let, kdy bylo znovuobjeveno neodolatelné kouzlo kapitalismu zapomněli na slušnost, pokud ji vůbec měli, a již se k ní nenavrátili.

Obrana proti tomuto soudobému „zlatokopectví“ v „lepších“ obytných čtvrtích, většinou umístěných na západních okrajích měst, aby v dobách minulých nebyly znečištěny kouřem a zápachem průmyslových částí, je v současné době skoro nemožná. Tato území, jsou vzhledem ke svému umístění i nadále jedna z nejčistších, za to mezilidské vztahy se v těchto územích zhoršily.

Když neznámý člověk vstoupí do společnosti, tak by měl slušně pozdravit, představit se a říci co od společnosti očekává, ale také jakým přínosem pro ni bude. Čím ji obohatí a co do ní vloží. Totéž platí i v případě nových majitelů nemovitostí ve stabilizované lokalitě. Tito lidé musí ukázat, že mají k danému místu vztah a budou se v něm chovat slušně, ohleduplně, a ne jako bezohlední developeři, kteří chtějí z nemovitosti vytěžit co nejvíce.

Za současné situace původní obyvatelé neví, co mají očekávat. Neznají dne ani hodiny, kdy na vedlejší pozemek vjede buldozer, zbourá starý, z hlediska majitele nevyhovující objekt a na jeho místě vyroste neúměrný módní dům, práce ateliéru jednoho ze zaručeně renomovaného architekta, kterých v naší české kotlině až tak moc není. Takový vstup nových majitelů na stabilizované území není zrovna ideální pro navazování přátelských, sousedských vztahů.

Je vůbec možná obrana proti takovému útoku do soukromí člověka? Patrně není. Člověk se musí obrnit trpělivostí, snažit se nevnímat co se děje v jeho okolí a do uší si dát špunty. Většině lidí je jedno co se okolo nich děje vzhledem k tomu, že si nestěžují a situace se nemění, spíše naopak zhoršuje. V současné době je možné všechno i to nepředstavitelné s ničením našich měst a přírody. Každý člověk, který užívá svůj mozek a smysly je toho svědkem a nikdo nic nedělá.

Patrně těm několika vnímavým, kterým se současné dění nelíbí nebude zbývat nic jiného než paměť místa jim blízkého, si připomínat pouze z fotografií nebo ze svých vzpomínek. Společnost, která bezohledně maže svoji paměť, nejen co se týká historických událostí, ale i hmotného prostředí se stává vykořeněnou, ztrácí směr svého vývoje a celkový smysl. Jsou to projevy společnosti, která je před svým zánikem. Podobně jako člověk, který ztratí paměť, tak i společnost bez ní nemůže smysluplně fungovat.

[czech-store]

Zahradní nářadí je nezbytnou součástí každé zahrady, ať už se jedná o malou zahrádku na balkóně nebo rozlehlý pozemek. Správné vybavení vám usnadní ..

[juandsgn]

https://www.idnes.cz/bydleni/rekonstrukce/chata-chalupa-stavba-pozemek-dovolena-drevostavba-architekt-humpolec.A230724_160427_rekonstrukce_web

[kocourmokroocko]

Takový to, když jedete německým vlakem a s polozavřenýma očima čtete nápis "SECRETION" na pytlíku od ovocnýho čaje, ovšem vzhůru nohama a bez brejlí, takže se z toho magičně stane "NO BEES" a namísto údivu váš znavený mozek rezignovaně vstřebá tuto informaci jako naprostý fakt a pohotově následuje rozvinutou úvahou nad kulturou německých organických čajů, a že se asi musí najít dost velká skupina lidí, co fakt oceňuje, že na opylování ovoce v tomdle čaji nepracovaly žádný včely a musela to místo nich dělat halda lidí se štětečkama, což je sice praštěný, protože včely todle prej dělaj jakože docela rády a zadáčo, ale zas asi aj dobře, protože to vytváří pracovní místa. Myšlenkové vlákno se zadrhlo v bodě, kdy mě napadlo, jak ale ZARUČILI, že ani jedno z těch vovocí neopylovala včela. Jakože jestli je museli držet mimo pozemek pomocí nápisů a zahánět je bajonetem.

Můj život je divoká jízda plná bezednýho rachotu.

[frantisek-kdu-zlobice]

Květen v zastupitelstvu aneb report ze zasedání 29. 5. 2023

Photo by Max Berger on Unsplash

Zastupitelstvo se tentokrát odehrálo v poměrně normální atmosféře, žádné řvaní ani vulgarismy nezaznívaly. Co bylo na programu? Informace z rady a výborů, projednání vstupu do SECAP (zkratka pochází z Sustainable Energy and Climate Action Plan, česky Akční plán pro udržitelnou energii a klima), zrušení Mikroregionu Kroměřížsko, darovací smlouva od Zlínského kraje, žádost o zpevněnou cestu v Bojanovicích a dokumentace na starou hospodu.

Na úvod se samozřejmě musel schválit program. Pan starosta vyzval přítomné, aby přednesli návrhy na doplnění programu. Nikdo nic doplnit nechtěl. Program byl tedy hlasy všech přítomných schválen.

Pan starosta informoval, že rada obce schválila smlouvu s EG.D o kabelizaci další části obce. Rada také souhlasila, aby mateřská škola čerpala dotaci z operačního programu Jan Amos Komenský (projekt si MŠ sama připravila). Dále rada schválila rozpočtová opatření na výměnu baterií rozhlasu a dokumentaci na lávku do Ohrady. I mně se ozýváte, že rozhlas mnohde vypadává. Pan starosta to registruje, firma už byla opravovat několikrát, nicméně objevují se stále nové poruchy. Vše je řešeno v rámci záruky.

Rada dále udělila starostovi pravomoc podepisovat zakázky do 100 tis. Kč. Dozvěděli jsme se také, že ze 3 nabídek byla vybrána firma HELM pro rekonstrukci elektroinstalace na staré hospodě. Byl vyvěšen záměr propachtovat pozemek v Bojanovicích (byla o něm řeč již v minulém reportu). Další rozpočtová opatření byla radou schválena za účelem přijetí dotací od Zlínského kraje, peněz za volby a za stočné, tyto příjmy (celkem 177 tis. Kč) budou či byly použity na silnice a kanalizace, volby a zaplacení zvýšené daně z příjmu. Jsou připravovány nové webové stránky obce.

Photo by Brynden on Unsplash

Pak jsem dostal slovo já jako předseda kontrolního výboru. Jak víte, zastupitelstvo výbor pověřilo, aby připravil revizi jednacího řádu zastupitelstva. To jsme učinili. Použili jsme metodiku ministerstva vnitra (pro zájemce k přečtení zde: https://www.mvcr.cz/odk2/soubor/metodicke-doporuceni-k-cinnosti-usc-c-1-2-jednaci-rady-zastupitelstev-obci.aspx ). Metodika obsahuje také dva vzory, první pro menší obce bez rady a tajemníka a druhý pro obce s radou a tajemníkem městského úřadu. My jsme sice obec malá, tajemníka nemáme, ale radu ano. Museli jsme proto nový řád skládat bod po bodu ze dvou vzorů. Přihlíželi jsme i k původnímu zlobickému jednacímu řádu. Umíte si představit, jak to bylo pracné. Každopádně všechny podklady jsem všem zastupitelům předem poslal a informoval jsem je, že nový řád hodlám za výbor na dnešním zasedání předložit ke schválení, pokud nikdo nebude mít připomínky a pozměňovací návrhy. Nedostal jsem jedinou připomínku.

Na jednání ovšem vystoupily zastupitelky D. Fojtů a S. Šišková s několik námitkami. Paní Šišková kritizovala, proč bod předkládám v informacích z výborů. Schvalování jednacího řádu by dle jejího názoru mělo mít v programu zvláštní bod, neboť se podle jejího názoru jedná o jednu z nejdůležitějších norem. (Zde upozorním, že program jednání navrhuje rada obce. Pokud jej chtěla změnit, mohla to udělat i v úvodu jednání, ideálně po předchozím avizování e-mailem – tak jsem to třeba dělal já, když jsem chtěl v minulosti doplnit nějaký bod na jednání.) Jednací řád by prý nám také mělo schválit Ministerstvo vnitra. D. Fojtů kritizovala, že v našem textu byla oproti vzoru vypuštěna pasáž o zasedání v době vyhlášení krizového stavu.

Protože podle mého názoru nemá smysl tlačit jednací řád na sílu a mám dobrou vůli vyhovět připomínkám, návrh jsem stáhl a požádal na zasedání pana starostu, aby dle přání paní Šiškové zařadil bod schválení jednacího řádu na příští jednání zastupitelstva. Celkem se asi nic nestane, když bude platit starý jednací řád o jedno zasedání déle. Co se týče obsahu dalších připomínek, jednání v krizovém stavu jsme vypustili ve snaze mít jednací řád co nejstručnější. Sám vzor od ministerstva vnitra uvádí: „V době vyhlášení krizového stavu podle zákona č. 240/2000 Sb. (o krizovém řízení) podléhá režim svolávání, konání, popř. zrušení zasedání zastupitelstva aktuální právní úpravě, eventuálně závazným nařízením ústředních orgánů státní správy. Informaci o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání zastupitelstva zveřejní městský úřad v době vyhlášení krizového stavu alespoň po dobu 2 dnů před zasedáním zastupitelstva; záležitosti, které se netýkají vyhlášeného krizového stavu, mohou být na tomto zasedání projednávány pouze tehdy, jestliže byla informace zveřejněna nejméně 7 dnů před zasedáním zastupitelstva města.“

Jinak řečeno, jsou k tomu určené zákony. Pokud to dáme do jednacího řádu, bude tam pouze zopakováno to stejné. Navíc, co tedy já pamatuju, zatím se ve Zlobicích nikdy v tomto režimu zastupitelstvo nesvolávalo. Kromě toho, když nastane krizový stav, asi starosta sáhne spíš po sbírce zákonů než po jednacím řádu. No, ale opět, já osobně nemám problém ukázat dobrou vůli, splnit přání D. Fojtů a text o tuto pasáž doplnit. Uvidíme, jaký názor budou mít ostatní členové kontrolního výboru (je třeba mít na paměti, že úkol vypracovat řád jsem nedostal já, nýbrž kontrolní výbor. V něm mám pouze jeden hlas z pěti).

Photo by kevin pao on Unsplash

Co se týče námitky paní Šiškové, já si nemyslím, že z pohledu občana je zrovna jednací řád zastupitelstva úplně klíčový dokument. Řekl bych, že občanovi je úplně fuk, zda se zastupitelé dohodnou, že podklady si budou posílat elektronicky nebo poštou, případně, že hlásit do diskuse se budou třeba pravou, a nikoli levou rukou (to jsme tedy nenavrhovali, ale někdo by to chtít mohl J). V metodice ministerstva vnitra není o potřebě schvalování jednacího řádu ministerstvem vůbec řeč (podle mě je to nesmysl. Něco jiného by bylo, kdyby byl jednací řád v rozporu se zákonem, pak by to skutečně bylo zákonným důvodem k dozorovému zásahu Ministerstva vnitra podle § 124 zákona o obcích. Ale to platí zcela obecně, i pro jakékoli jiné usnesení zastupitelstva).

Naopak ovšem metodika uvádí toto: „Návrh na schválení, změnu či zrušení jednacího řádu však lze na program jednání zastupitelstva zařadit i dle § 94 odst. 2 zákona o obcích, tj. v samotném průběhu zasedání zastupitelstva, podpoří-li takový postup svými hlasy nadpoloviční většina všech jeho členů. Možný okruh předkladatelů návrhu se tím nijak nemění (viz § 94 odst. 1 zákona o obcích).“

Z ostatních zastupitelů měl pouze pan Urban přání, aby se k textu, kde je uvedeno, že omluva ze zasedání se starostovi posílá písemně, upřesnilo, že písemně znamená i e-mail. Jednací řád každopádně bude na programu i příště.

Po mně přednesl stručnou zprávu o činnosti kulturního výboru David Skřipec, krátce se diskutovalo o akci Za krásami Mikroregionu Morkovsko na kole a o zbývajících financích na kulturní a společenské akce. O činnosti finančního výboru informoval Martin Pavlíček, konkrétně o volbě místopředsedy výboru (stal se jím Pavel Prachař) a o tom, že při žádné z dosavadních tří kontrol nebylo nalezeno závažné pochybení. O práci sociálního výboru informovala Dana Brhelová (podrobnosti si přečtete ve Zloboji, proto je zde nerozvádím).

Photo by Alexander Schimmeck on Unsplash

Pak přišlo na řadu přistoupení k SECAP (Akční plán pro udržitelnou energii a klima). V naší oblasti je akce pod patronací MAS (Místní akční sdružení) Hříběcí hory. Zajímavé je, že když jsme o tématu prvně hovořili na pracovním jednání zastupitelstva, byli zástupci opozice proti. Nyní vystoupila S. Šišková s tím, že si to prostudovala lépe a je pro přistoupení. Jako mávnutím kouzelného proutku i ostatní opoziční zastupitelé byli najednou pro. Jak poznamenal jeden z kolegů, když jsme minule vyslovili slova „klimatická změna“, tak se popadali za břicho. No, tak vezměme to z té lepší stránky. Lépe, když jim to došlo pozdě, než kdyby jim to nedošlo vůbec.

Co je horší, je však skutečnost, že než jsme se ve Zlobicích rozhoupali, ostatní obce nás předběhly, k akci přistoupily a na nás už nezbylo místo. Kapacita současné dotace byla vyčerpána a my zůstali za branou. Tuto nepříjemnou novinu jsme se dozvěděli až na zasedání. Nicméně, tragické to není, pravděpodobně bude brzy vypsána dotace nová, a adaptace na klimatické změny bude moci probíhat i ve Zlobicích.

Bod Zrušení Mikroregionu Kroměřížsko byl spíše formalitou. Tento mikroregion už nějakou dobu nevyvíjel prakticky žádnou činnost a byla obecná shoda nad jeho zrušením. Dalším bodem bylo schválení bezúplatného převodu pozemku od Zlínského kraje do majetku obce Zlobice (pozemek se nachází před hřbitovem). Všichni zastupitelé byli pro.

Dalším bodem byla diskuse nad žádostí p. Dostála o vybudování/opravu/zpevnění cesty v Bojanovicích, která odbočuje z hlavní cesty (když přijíždíte ze Zlobic, tak první vpravo) kolem Hynkového, pak vede za zahradami a vrací se kolem domu manželů Šiškových k hlavní cestě. Jak si asi vzpomenete, zastupitelstvo ještě v minulém období již jednou schválilo vypracování projektu na její zpevnění. Nicméně jaksi omylem byl vypracován projekt na jinou cestu v Bojanovicích. Psal jsem o tom dost, tak se k té historii nechci už vracet. Na jednání jsem se vyjádřil, že bychom mohli poptat, kolik by projekt nyní stál, abychom věděli, o jaké částce se bavíme. Jaroslav Urban zmínil, že je třeba mít dlouhodobý plán a podle něj vystupovat. To má samozřejmě pravdu, asi čte můj blog, protože za potřebu dlouhodobého plánu jsem plédoval už v minulém období a snadno tu najdete, jaké klacky pod nohy nám předchozí vedení obce házelo, když jsme jej chtěli diskutovat. Také se připravuje Plán rozvoje obce ve spolupráci s MAS, což jsme diskutovali i na již zmíněném pracovním jednání zastupitelstva, ale z něj se pan Urban omluvil. Tomáš Vrtal vyjádřil názor, že dořešit bojanovskou cestu bere jako dluh vůči minulosti. Ovšem odmítá praxi, aby se někomu zpevňovala cesta jen proto, že se od určitého dne rozhodne jezdit autem přes zahradu. Podmínkou stavebního povolení bývá příjezdová cesta. Není možné postavit si dům bez ní a pak požadovat po obci, aby mu cestu zajistila ona.

Photo by Trenton Stevens on Unsplash

Dalším bodem byla diskuse k dokumentaci na opravu staré hospody. Točila se do velké míry kolem toho, jaká dokumentace existuje nebo ne a k čemu bude vhodná. Na samotném zastupitelstvu jsme se to vlastně nedozvěděli. Nicméně R. Luzar slíbil, že společně s panem starostou prohledají obecní úřad. To se mezitím, než jsem sepsal report, také stalo a tak konečně máme v mailech naskenovanou kompletní dokumentaci, která k tomu dosud vznikla. Podle názoru R. Luzara bude třeba dokumentaci přepracovat, protože se bude měnit účel stavby. Zastupitelé se totiž shodli, že byty v prvním patře nebudou. Já společně s dalšími zastupiteli zastávám názor, aby se do patra nastěhoval obecní úřad (bude potřeba postavit vnější výtah, ale na to by měla být možné získat dotaci). Tím by se budova školy vrátila celá původnímu účelu. Děti by opět mohly mít tělocvičnu a učitelky důstojné zázemí. Dole na staré hospodě by opět měla být pošta. Každopádně se celá věc bude řešit dále.

V závěrečné diskusi zazněly informace o znovuotevření obchodu, přípravě webu obce a Zloboje. Paní Šišková protestovala proti vyčištění jezírka ve dvoře staré hospody. J. Urban informoval o stavu kanalizace před jeho domem. Sdělil, že za špatný stav nemohou dělníci, kteří do kanálu lijí lepidlo z oprav jeho domu, ale hlína tekoucí ze sousedního pole. Hlavní příčinou problému je pak propad kanalizačního potrubí. Pan starosta popsal, jak plánuje postupovat s opravami kanalizace. M. Hošek na úplný závěr vystoupil se žádostí o instalaci basketbalového koše, zásadní námitky nikdo neměl.

[lieselotte-sky]

Asi se ze mne stane aktivista

navíc na obrácené straně barikády. Jasně, míním to pouštět ven pozvolna. Pokud se tak již nestalo, pak se dříve či později objeví někde v oblasti Vaší pozornosti téma Right to repair. Sama myšlenka definitivně není špatná, jejím základem je hájit americký pohled na vlastnické právo, které se třeba v naší zemi za��alo uplatňovat vznikem Československa a upřímně řečeno byl to krok kupředu. Jde o to, že když si něco koupíte, je to vaše věc a výrobce by nad ní měl ztrácet veškerou moc. Pro vás by pak neměl být problém takovou věc opravit, protože výrobce by vám neměl házet žádné softwarové, kryptografické, whatever klacky pod nohy, což samozřejmě neodpovídá současné realitě, kde pochopitelně mnoho věcí neopravíte jednoduše z toho důvodu, že zakopnete o nějaký softwarový zámek. A tady se dostávám k právnímu rozměru té věci. V době, kdy zařízení bylo tvořeno toliko hardwarem, jste si prostě koupili fyzickou hmotu a tím to bylo vyřešené. A ta byla vaše, formálně s tím můžete dělat cokoliv. Dnes mají zařízení softwarovou a hardwarovou část, přičemž ta softwarová se řídí autorským právem, autorské právo je z podstaty nezcizitelné a vy tedy kupujete licenci na provozování softwaru a současně s tím hardware. Jedno je bez druhého k ničemu. Za touto věcí se vytvořila šedá zóna. Vy například v něčem vyměníte akumulátor, software to pozná a zařízení zablokuje. Hardware je váš a nikdo vám v té vyměně nemůže zabránit, ale současně vám také nic nezaručuje, že to bude fungovat, jsou zařízení u kterých je dokonce jistota, že to fungovat nebude. A tohoto místa se právě chytá Right to repair, kdy by takové postupy stavělo mimo zákon. A teď se můžeme dlouze bavit o tom, co jsou to „takové postupy“.

Ono totiž užití postupů znesnadňujících opravy není nic nového a ono se to vůbec nemusí týkat hardwaru. Kupříkladu HP používala interní značení součástek. Protože součástky objednávali ve velkém, nechali si na ně natisknout svoje interní značení, takže jediná šance, jak získat náhradní díly, bylo nakupovat u HP a to i v případě, že se jednalo o naprosto běžné prvky. Pochopitelně lidé takové věci úplně nemusí, takže se časem objevily převodní tabulky získané reverzním inženýrstvím, občas to taky někdo vynesl, zkrátka mělo to původ, jehož legálnost byla přinejmenším sporná, ale lidem to umožňovalo opravovat zařízení. Totiž HP byla jinak poměrně štědrá stran dokumentace. Osobně si myslím, že vstřícnost té které firmy stran řekněme pozáruční podpory a otevřenost k nezávislým servisním firmám, je klíčovou součástí obchodní politiky dané firmy a kupující by měl zvažovat i s ohledem na obchodní politiku výrobce.

Right to repair v této oblasti začalo stanovovat určité podmínky pro výrobce a tím zasahovat do jejich obchodní politiky, to vše v rámci zachování nějakých práv zákazníka. Inu dobrá.

Pak začala celá věc bobtnat a přidávaly se různé akty proti cloudovým systémům, což, řekněme si to upřímně, je pěkné svinstvo. Vy si kupujete nějaký hardware, který spolupracuje pouze s cloudovým softwarem, který je výrobcem zařízení provozován na základě nějakých velice vágních a nejasných smluv, v momentě, kdy je provozování cloudové služby ukončeno, máte mrtvý kus hardwaru. A tady vznikl vlastně největší tlak, kdy se začalo řešit samo vlastnické právo k takovému zařízení. Zvolna se dostáváme k tomu, že koncept vlastnictví, jak ho známe, se spíše posouvá ke konceptu pronájmů, jenomže toto není nic nového, celý feudalismus je založený na tom, že vlastnické právo není ničím samozřejmým, je spojeno s určitým společenským postavením, určitým titulem a v mnoha ohledech byla vlastnická práva nezcizitelná. Starověk nebyl vyjímkou, stačí se podívat do bible a do způsobu, jakým vyvolený národ zacházel s půdou, viditelně tady existovalo dědičné vlastnické právo, které ale bylo jinak nezcizitelné, to znamená, že například nešlo prodat pozemek, který se tedy musel pronajímat atd. Čili pokud se dnes dívám na realitu vlastnického práva k nějakému zařízení vyžadujícímu cloud, dívám se na něco, co z historického hlediska není ničím novým, na druhou stranu připouštím, že moderní doba vlastnickým právem zachází poněkud efektivněji a je tudíž otázkou, zda takové věci mají pronikat do moderního práva. Je to řekněme důležitá věc, ale pořád to není nějaký rudý poplach.

Někam zhruba do tohoto místa jsem dokázala lidem kolem right to repair věřit a řekněme důvěřovala (většinové) čistotě jejich úmyslů. Věc pochopitelně bobtnala dále a zvrhla se. Jeden z hlavních protagonistů těchto aktivit se živil tím, že opravoval hardware od Apple coby nezávislá firma. Neměl žádnou podporu od výrobce, všechno musel vymyslet vlastní silou, muselo za tím být nějaké reverzní inženýrství, čili řekněme, že kdyby zákon nařídil výrobcům uvolňovat určitá data, tomuto člověku by se zjednodušila pozice. Tady to ale nekončilo. Dalším bodem byla dostupnost náhradních dílů. Ano, macOS si můžete stáhnout, licence se neřeší. Tedy řeší, v každém zařízení je nějaký číp, který jednoduše nekoupíte, tím si výrobce zajišťuje, že používáte uzavřený software k zakoupenému hardwaru. A tento člověk začal tlačit na zákonnou úpravu, která by takový postup znemožnila a nařídila by výrobci toho čipu (běží tam zakázková výroba) prodat ten čip komukoliv. A to přesto, že opět, layout toho čipu podléhá spíše autorskému právu a to výrobce nedrží. Takže ten člověk by najednou nemusel platit na hacking forech za dokumentaci (stran reverzního inženýrství řekněme nebyl potentní, ten člověk to nemá vystudované, je to podnikatel s čímkoliv z ulic New Yorku) a ještě se ten člověk snaží (opět v rámci práva opravovat) udělat masivní průlom do instalačních práv uzavřeného softwaru takovým způsobem, aby asijští soudruhové mohli produkovat klony západního hardwaru a tím způsobit praktickou neaplikovatelnost mnoha restrikcí. Podotýkám, že jeho manželka je číňanka.

Ten člověk si našel příznivce i v EU, kteří se snaží podobné zmetkoviny implementovat pro změnu v rámci takzvané ekologie, viz. například nařízené USB-C, což není nic, než technologická brzda a penězovod do kapes čínských soudruhů, protože KDE v EU se ten konektor vyrábí? Ha?

A to je ten moment, kdy jsem naznala, že těch nesmyslů už bylo dost! Že je potřeba, abychom začali proti takovým aktivitám hlasitě vystupovat, že náš životní styl a kulturní dědictví je něco, co nezahodíme jen proto, že by se to někomu hodilo a vymyslel způsob jak nás vystrašit. A taky že Evropa není ničím povinná Číně. Že máme svoji hrdost a že se neposereme nějakého polomafoše, protože velice dobře vidíme o co mu jde, že se nelekneme kdejakého předpovídače katastrof, kdejakého spícího draka a podobných zakletých sraček, že jsme dostatečně hrdí na to, abychom dokázali poslat do prdele jakoukoliv víru, zhola jedno, zda ve všemohoucí bohy, vymírající dinosaury, či vím já jakou jinou pitomost, že žijeme v hrdém světě, kde jedinou autoritou je poznaná realita.

Já vůbec nevím z které strany na to, ale to se prostě musí. To se prostě musí udělat a musíme to být my, kdo to udělá. Ostrý výstup proti right to repair by asi byl dobrý začátek.

Člověk v minulosti dostal dar. Byl jiný, který ho naučil opravovat spotřební elektroniku. Za nic, byl to dar. Dostal ho tak daleko, že se tím ten člověk dokázal dobře živit, ale byla to práce a on chtěl pořád víc. Víc. Ještě víc. Dostal dar, který si nezasloužil. Zašlo to daleko, moc daleko. Pak se stalo to, co se muselo stát. To nejsou boží mlýny, to je jen lidská povaha.

[bydlenisnu]

Divoká prasata v některých oblastech představují významný problém. Mohou totiž způsobit rozsáhlé škody na plodinách a také být nebezpečná pro lidi a domácí zvířata.

[pornerreality]

👉ＰＲＯＤ▲ＮＯ👈

Prodávat stavební parcelu, na které stojí dům k úplné demolici, není opravdu nic jednoduchého. Bylo to náročné i pro makléře přede mnou, kteří se snažili nemovitost prodat celé dva roky.

Když jsem se poprvé setkal s majiteli a vyslechl si jejich příběh, trochu mě z toho zamrazilo. Nicméně výzva byla přijata. Chci udělat dobrou službu, dělat víc a prodat!

Rozjezd obchodu byl sice pomalý, ale snažil jsem se pozemek prodat jako projekt a to bohužel ta správná cesta nebyla. Napadlo mě tedy přidat do prodeje architekta, aby našim vizualizacím dal vážnost a důvěru.

Získal jsem od něj několik možností a rad, jak dům (pozemek) prodat a kolik potenciálních bytových jednotek výstavby mohu slíbit. Díky mým kontaktům na developery a kolegy, kteří se v tomto sektoru pohybují, to teprve dostalo tu správnou šťávu. Nabídka začala být atraktivní a začalo také smlouvání o ceně 💸 - tady už jsem se cítil, jako ryba ve vodě.

Každý developer si udělá své výpočty nákladů, versus konečnou výtěžnost projektu. A přestože pomyslná kalkulačka nebyla můj kamarád, tak stálé nátlaky na cenu jsme ustáli a cenu tak drželi. Oslovil mě totiž developer, který má nejen svá čísla, ale i srdce. Ve stavbě viděl potenciál, kteří jiní přehlédli. Setkali jsme se tedy společně s majiteli a obchod dopadl na 💯👌

Konečná cena prodeje byla 15.000.000 Kč. A to vše za šest měsíců.

Ze srdce děkuji svým klientům za důvěru.

S úctou Ondřej Porner

PORNER REALITY

Telefon: 736 264 827

[borisjelinek]

Sportovní areál v Havlovicích

TJ Sokol se v Havlovicích ustavila 1. března 1914 jako pobočka úpické jednoty, i když jednotlivci docházeli do úpického Sokola ještě před založením této pobočky. K ustavení samostatné jednoty došlo 26. května 1919. Cvičilo se různě, např. na Hejnově louce mezi mandlem a rybníkem. Tam se 17. července 1921 uskutečnily okrskové závody jednotlivců a první domácí veřejné cvičení. Vlastní letní tělocvičny se Sokol dočkal v roce 1925, kdy došlo k jejímu zřízení za školou. Jinak se cvičilo v hostinci Jaroslava Součka. V září téhož roku byla za školou uspořádána při umělém osvětlení večerní sokolská akademie. Okrskové cvičení 6. června 1926 se konalo opět na Hejnově louce. V únoru 1927 při požáru hostince u Součků došlo ke zničení tělocvičného nářadí, jež zde bylo uloženo. Díky tomuto požáru se centrem cvičení stala pronajatá louka za školou a za špatného počasí se cvičilo v hostinci Amerika. Některé akce se též konaly na vlastní plovárně, jež byla zprovozněna 30. června 1935.

Po osvobození od německých okupantů bylo rozhodnuto, že pozemek za školou bude určen pro sportování všech, nejen TJ Sokol. 3. dubna 1946 byla sepsána nájemní smlouva mezi správou závodu a závodní radou firmy Bři. Buxbaumové mechanická tkalcovna v Úpici a tělovýchovným referentem MNV v Havlovicích Františkem Kuldou o pronájmu louky za školou ke zřízení hřiště. Tímto byl sjednán pronájem 4 000 m2 za roční nájem 100 Kčs, ovšem jen po tu dobu, co podnik nebude tento pozemek potřebovat ke svým účelům. Následně bylo dobrovolnou prací vybudováno nové hřiště. První významnou akcí, jež se zde konala, bylo okrskové sokolské cvičení Schejbalova okrsku, které se uskutečnilo 14. července téhož roku.

V roce 1950 došlo za školou k vybudování dětského koutku s kolotočem a pískovištěm. Zároveň bylo založeno kluziště, jež bylo následně obnovováno každou zimu. Roku 1969 byla dokončena přístavba u tělocvičny TJ Sokol. Její hodnota činila 399 000 Kčs, náklady na její vybudování dosáhly 202 000 Kčs, a to jen díky dobrovolné práci mnohých občanů. V letech 1974-1975 bylo dobudováno nové kluziště. 24. května 1975 se na hřišti uskutečnila okrsková spartakiáda. Největší boom však areál zažil v souvislosti s fotbalem, resp. s v roce 1977 založeným Havlovickým pohárem v kopané (HAPO), který se během několika let stal z malého vesnického turnaje jedním z nejznámějších fotbalových klání v naší republice. Tomu se musel přizpůsobit též sportovní areál, v němž bylo roku 1987 dokončeno vybudování klubovny, kabin, sociálního zařízení a skladu. V letech 1989-1991 k nim přibylo nové kluziště a volejbalový kurt a v letech 2000-2003 během dalších úprav hřiště i tělocvičny byl vybudován též dřevěný prodejní stánek.

K dalšímu rozšíření sportovního areálu došlo v letech 2005-2007, kdy vznikly nové kurty, minigolf, dětské hřiště a osvětlení hřišť. Generální rekonstrukce tělocvičny, která byla roku 2010 zakoupena TJ Sokol, proběhla ve dvou etapách v letech 2011-2012, kdy došlo k vybudování 2 šaten a 2 toalet se sprchami a k rekonstrukci podlah. Vůbec poslední práce na ní proběhly v roce 2017, kdy byla vyměněna většina střešní krytiny, žlabů a došlo také na zateplení objektu. Dnes je tak nejmodernějším a nejvíce navštěvovaným místem obce, neboť bez něho by se zde neuskutečnila většina jak sportovních klání, tak různých společenských a kulturních akcí.

Část sportovního a školního areálu od řeky Úpy