#oc: vinu | Explore Tumblr posts and blogs

zlutyzakaznik · 5 years ago

Text

Jarní tání

(22. 6. 2020) Kornoutky, kelímky a kopečky v Brně.

Nemohu si pomoci, ale nadšení mnohých z produkce Ještě jednu nesdílím. Zkusil jsem před časem jejich čokoládovou a před měsícem (21. května) i pistáciovou, ale oba vzorky jsou na mě málo plné, hutné a smetanové. Člověk nabere sousto, dá jej do úst, započne odtávání a na druhou dobu cítím mělkost chuti (proto jen 13/20 pro obojí). Anebo jak jsem si na místě poznamenal: Rty, patro i jazyk musí sklouznout po vodopádu smetany, zažít intenzivní pocit mléčného tuku, druhá část sousta je vodový vjem. Dobrý dojem ve mně zanechala před několika lety čokoládová v Grandezza Restaurant na Zelném trhu a vanilková v již zaniklém Forhausu na Pekařské (oboje silných 14/20 a dělané na místě). Tomivo Gelato jsem zatím neměl příležitost vyzkoušet, stejně jako několik dalších menších a/nebo začínajících výrobců, ale je velmi pravděpodobné, že se tento textík časem dočká pokračování a tak bych se v něm přednostně věnoval jim a ne průmyslovým výrobcům, kteří jsou předmětem kritiky níže.

Jestliže bude znít název dnešního článku poněkud turgeněvovsky, není to náhoda a pro jeho výběr jsem měl přinejmenším dva důvody. Tím prvním je skutečnost, že prodejci točené, kopečkové i balené mražené pochoutky číhají každým rokem na obchodní příležitost a s prvními teplejšími dubnovými dny otvírají všemožná okénka a mobilní vehikly s cílem provést frontální útok na děti a zejména peněženky rodičů. A i když od uplynulé soboty nastalo kalendářní léto, poslední skoro dva týdny mají charakterem počasí blíže k jaru.

Českému trhu “outdoorové” zmrzliny bohužel stále dominuje nekvalita, tedy práškové směsi či (italské) pasty postavené na rostlinných tucích (smetana a mléčný tuk jsou drahé) a často vydávané za výrobky vynikající chuti. Pro exaktně pojaté testy balených zmrzlin ze supermarketů (oficiálně mražených krémů) odkazuji na některý z článků časopisu dTest a pro osobní výběr z mrazících boxů pak důrazně doporučuji studovat složení výrobků na obalech. My se zde budeme zabývat vybranými příklady nebalené zmrzliny z brněnských ulic tak, jak jsem je potkal v průběhu letošního dubna až června.

Marks & Spencer Dessert Menu Sao Tome Chocolate Ice Cream z Marks & Spencer v Olympii je pro mě i po sedmi letech od prvního kontaktu nejlepší zmrzlinou v Brně (16/20). Cena je obvykle 120 Kč za 500 ml a v létě v akci i něco pod stovku. Je velmi hutná, velmi smetanová, velmi čokoládová a v chuti “oldschoolová”. A že to není jen můj dojem, potvrzuje i porovnání balených čokoládových zmrzlin v dTestu v čísle 7/2017, kde porotci vyvzdvihli její jednoznačně nejpomalejší tání (meltdown test). Na půllitrový kelímek ale vřele doporučuji dva konzumenty. A tak čas od času vezmu mističky, lžičky, spoustu ubrousků, domluvím se s nějakou slečnou a spořádáme takhle velkou porci napůl v parku u Olympie (nemá cenu to v horkém létě vozit do města). Obrázek zachycuje poslední porci, kdy jsem podnikl smělý pokus zvládnout 500 ml sám a zhruba ve čtyřech pětinách výkonu to musel vzdát (a i tak jedl až pozdě večer ovesné vločky). Opravdu doporučuji podělit se, neboť úplně zasyceni a uspokojeni budou oba. K mání byly nějaký čas i pro jednoho velmi praktické 100 ml kelímky za 30 Kč, ale ty jsou už bohužel pryč. Velká škoda. No a druhou nejlepší zmrzlinou v Brně je pak pro mě vanilková od téže firmy (15/20). :-) Slavíte také 7. června National Chocolate Ice Cream Day? Ještě upozorňuji, že na rozdíl od Británie nemá brněnská pobočka u kasy plastové či dřevěné jednorázové nádobí, tak si nezapomeňte na vlastní lžičky.

Za sebe jsem se složením balené čokoládové spokojen.

Letní sdílení vanilkové z Marks & Spencer v klidném parku (Praha, 2014). Já kupoval zmrzlinu, mističky a lžičky dodala kamarádka. :-)

A pro srovnání složení vanilkové z léta 2014. Mám takové podezření, jestli to ti mizerové od té doby nezhoršili a tak vybízím k opatrnosti a kontrole aktuální podoby přímo na kelímku. V Olympii zdaleka nebývají všechny druhy zároveň a varuji před tamní pistáciovou nebo slaným karamelem. Oboje je co do složení daleko horší než výše uvedené klasické příchutě.

V Tescu v NC Královo Pole (a o den později v Albertovi v Letmu) jsem našel i zmrzliny velkého a slavného výrobce a světového řetězce a u prozkoumané čokoládové a pistáciové bych se ve složení obešel bez karubinu, ale jinak nelze nic namítat. Snad až na uvedenou cenu za balení o objemu 460 ml. V Albertovi to bylo o 50 Kč levnější, ale zase měli jen jeden druh (a bohužel ne žádnou z výše uvedených příchutí) a tak třeba toho bude více v hypermarketu holandské firmy. U zmrzliny bývají v létě docela často akce, takže se nejspíš vyplatí počkat si.

Začátkem června se na České objevila pojízdná zmrzlinárna AIDY, ale nevšiml jsem si, že by tam někdy byl nějaký větší zájem. Fotografie byla pořízena se souhlasem mladíka ve vozítku a soudě podle nápisů na vnitřní straně, je zde propojení na pražskou gelaterii, jejíž web představuje jeden z nejodfláknutějších počinů, jaké jsem kdy v této oblasti viděl. Diletantské překlady do češtiny (Apino, tj. vozítko, runs through the streets of Prague, it’s at the coolest events/Apino prochází ulicemi Prahy, je to na nejchladnějších akcích), které vyvolávají vzpomínky na perly typu Jak je tam nahoře? Zima. (What’s Up? Cool.) nebo Zavolejte generála Attorneyho (Attorney general, nejvyšší státní zástupce).

Báječná italská zmrzlina za 25 v Suzie's steak pub? Snad pro ty, kdo věří, že Bidfood má s námi v tomto ohledu dobré úmysly. Spousta vzletných frází o kvalitě a smetaně a pochopitelně chybějící informace o podrobném složení. Po troše úsilí se mi podařilo nalézt aspoň složení slaného karamelu na webu opamarket.cz a to říká: “Mražený krém s rostlinným tukem a smetanou, s toppingem slaný karamel. Složení: Rekonstituované mléko a výrobek z mléka (voda, sušené odstředěné mléko, sušený mléčný výrobek [laktóza, rostlinné a mléčné bílkoviny, částečně ztužený řepkový olej a mléčný tuk, sušený kukuřičný sirup, aroma]), smetana 13 %, cukr, topping slaný karamel min. 10 % (cukr, voda, modifikovaný kukuřičný škrob, karamelový sirup, jedlá sůl). Nedělám si iluze, že by čokoládová či vanilková značky LaPanna byly ve složení významně jiné. Když je cena porce zmrzliny tak nízko, musí se to vykompenzovat na šlehačce?. A jelikož nejsem expert na techniku, nedokáži říct, zda stroj za oknem je přenosná klimatizační jednotka nebo něco na potravinářské chlazení, každopádně to působí strašně a v kombinaci se zmrzlinou vypsanou na výloze je to velmi odrazující.

Principiální potíží a znakem navozujícím mou hlubokou nedůvěru coby spotřebitele u naprosté většiny prodejců točené či kopečkové zmrzliny je jejich neochota poskytnout na vyžádání podrobné složení prodávaného výrobku – a to ať v ústní či (ještě lépe) písemné podobě. Označování přitom upravuje platná legislativa, ale toto je prodejci soustavně a vědomě porušováno a jen obtížně vymahatelné bez intervence kontrolního orgánu (v maličkém bistru, které před pár lety fungovalo několik týdnů v areálu Staré radnice mi dokonce drzý provozovatel řekl, že tam klidně můžu poslat SZPI, že je mu to jedno).

Nejčastější, nejstarší a také nejtrapnější trik je vítězoslavné nabízení seznamu alergenů místo podrobného složení (nic jiného nemáme), předstírání, že podrobný soupis majitel nestihl napsat a doručit na provozovnu (víte, právě jsme otevřeli), hledání příslušného dokumentu ve skříni (měli jsme to tu, sama jsem to viděla, ale teď to nemůžu najít) či výmluvu na to, že jim to vedoucí zamknul v polici a bohužel se teď k tomu nemohou dostat, protože šéf tu není (právě odjel) a možná bude až zítra odpoledne anebo taky za pár dní. Takový přístup je zásadním varovným signálem, že tady bude něco v nepořádku a že je lepší se dané firmě vyhnout obloukem. (V žádném případě toto nekladu za vinu osobě, která zmrzlinu zejména v letní sezóně nejčastěji prodává, tj. takřka bez výjimky sličné brigádnici kolem dvaceti).

Co má budit zdání “špičkové řemeslné zmrzliny” (dle slov firmy), je ve skutečnosti jedna ze tří obchodních značek velké firmy ICEinvest, která má v Brně administrativně-výrobní areál o 4000 metrech... Ano, i tady (na Kozí, v místě bývalého působení Mlsné holky) bylo několikrát slibováno dodání podrobného složení nabízené zmrzliny, ale dorazil jen žlutý papír s alergeny. V druhé provozovně na Masarykove naštěstí nebyl problém ukázat podrobné složení v psané podobě a nebyla to žádná sláva. Nic jsem nedal ani na přesvědčování majitele o kvalitě na Instagramu a upozornil jej, že v dubnu 2017 jsem měl v jeho Cafe Ignác v Jihlavě pouze cappuccino (viz recenze na FB) a nikoli zrmzlinu, jak se mylně domnívá. :-) Legrační je, že po výměně názorů na tuto zmrzlinu na Instagramu podniku (kdy jsem majiteli výslovně napsal, že jeho tvrzením o kvalitě a případným výmluvám na nedodání podrobného složení nevěřím) se tam nemohu po přihlášení přes svůj FB účet dostat a zobrazuje se mi hláška "Je nám líto, ale tato stránka není dostupná. Odkaz, na který jste klikl(a), je asi poškozený, nebo už je daná stránka odstraněná. Vraťte se na Instagram.” Tři kamarádi, které jsem poprosil o kontrolu, vidí Insta profil bez problémů včetně koment��řů. :-)

...a pod svou značkou ICYsmile (zde pobočka u Alberta na Halasově nám. na Lesné) provozuje dle informací na výše odkazovaném webu celkem 134 stánků se zmrzlinou po celé republice, dále kavárnu v Jihlavě a pár let měla i (již delší dobu zavřenou) kavárnu v OC Letmo. A od roku 2016 si firma vedle zmrzliny zřídila ještě e-shop na prodej stavebnic LEGO, ale na web veselekostky.cz se nemohu opakovaně dostat a poslední status na Facebooku je z března 2019 :-) Na její kavárnu Pražírna v Jihlavě jsem opravdu zvědav.

Dalším varovným znamením je přítomnost kýčovitého poutače (obdoba rozšafných a prostorově výrazných kuchtíků vystavovaných před restauračními turistickými pastmi), který je často viditelně opotřeben léty provozu a působením klimatických jevů. Mnozí prodejci se však nespokojí s přítomností jedné dekorace a dosti často přidají ještě flyer, praporek na horní straně provozovny, polep na skle, plastové cingrlátko ve tvaru zmrzliny v okénku nebo áčko. Platí, že čím více těchto propagačních předmětů zákazník uvidí, tím větší důvod je k opatrnosti a např. v Itálii, proslulé svým gelatem, jsem mimo ty nejvykřičenější turistické lokality v Římě, Benátkách či Florencii v životě neviděl u kamenné provozovny podobný vrchol nevkusu.

Venkovní poutač kavárny v Králově Poli nedaleko bývalého kina Jadran.

I cestou z doppia v Roses lze potkat typickou dekoraci.

Jestli jsem na něco alergický, tak jsou to báchorky o řemeslné zmrzlině nebo kvalitě, když je dle nástroje na podporu prodeje, resp. uvedené webové adresy, patrné oč jde. Velmi doporučuji nakouknout do polic skladu skrze okno z druhé strany domu. :-)

Nesmrtelná klasika v Aidě na Jakubáku i v jejich pobočkách. Tohle je tak naivní, že to snad nestačí ani na besídku mateřské školy.

V testech bývá daná značka zpravidla dobře hodnocena, protože je údajně vyladěná na chuťové preference českých spotřebitelů.

Kdysi jsem kopeček čokoládové zkusil, ale nijak mě to nezaujalo (12/20).

Když se na veganskou zmrzlinu od Adria Gold vrhnou i sestry Františkánky ve Vincafé Filomenka na Grohove, nelze to z mého pohledu vnímat jinak než jako “dobu vymknutou z kloubů” či úpadek gastronomického standardu řádu.

Je také úplně jedno, jaký polep si provozovatel stánku s točenou zmrzlinou na svou firmu naroluje, neboť takřka vždy mu bude dominovat zářivě barevné a lesklé vyobrazení naskládaných vrstev točené zmrzliny v kornoutku a/nebo obrázek rozesmátého dítěte s odhalenými bílými zoubky a názvem stánku jako “Aniččina”, “Karlíkova” či “Pepíkova” zmrzlina. Stejně tak v České republice absolutně nic negarantují vágní označení jako “Zmrzlina od Itala”, “Jadranská zmrzlina”, “italské gelato”, “zmrzlina á la gelato”, “pravá italská”, “naše vlastní italská zmrzlina”, “zmrzlina podle tajné receptury”, “řemeslná zmrzlina” a mnohé další. Skutečnost je totiž mnohem méně veselá a realitou tuzemského trhu zbystřený pohled gurmeta a uši vycvičené v těžkých půtkách s historkami jeho aktérů se nedají ošálit. :-)

Poutač firmy MEC3 (u kebabárny/pizzerie pod Albertem na Lesné), dalšího velkého hráče a dodavatele zmrzlinových bází (základů), past, prášků a hmot. Souhrnná informace o složení a alergenech má 46 stran v PDF a je ke stažení zde.

Na konečné tramvají č. 9 a 11 (Čertova rokle) není (v pozadí) jen Love Coffee (bývalá provozovna Komár Kafe), ale i tento “rozkošný” stánek a zmrzlinový poutač.

Nejčastěji totiž bude v takovém případě stánek sloužit coby “rozpustné, mixážní a chladící pracoviště” jednoho z velkých dodavatelů práškových směsí, tj. na prvním místě České zmrzliny z Opočna, která je mojí noční můrou a to jak svou propagací (každý přece ví, že ta nejlepší je z města nedaleko Náchoda), tak iluzí, kterou firma vetkla do kolektivní paměti a mysli spousty českých zákazníků. Nic jiného než práškové směsi firmy Bohemilk – její čerstvé plnotučné mléko přitom patří k mým oblíbeným – totiž nemají i v tak “ikonických” provozech, jakým je například Zmrzka Agnes v Řečkovicích (potvrzeno na osobní dotaz před několika lety), jejíž fronty vinoucí se po chodníku u přilehlé autobusové zastávky jsou takřka legendární.

Několik kolegů bylo nemile překvapeno, když jsem je informoval, že i zde mají zmrzlinu z Opočna, tedy běžnou práškovou směs. Dvoukilogramové balení za 364 Kč s DPH a minimální trvanlivostí 15 měsíců – to je něco pro bříška dětí i dospělých a snad není náhoda, že distributor firmy pro Moravskoslezský kraj má obchodní jméno Revenge snack. :-) Důraz na snadnost přípravy a výrazně ziskový aspekt prodeje zmrzliny patří k dalším neblahým rysům této části gastrobyznysu. Prošel jsem několik webových stránek distributorů jak zmrzlinových směsí, tak příslušných strojů (za všechny např. zde) a nikde jsem nenalezl informaci o tom, že by produkt měl zákazníkům chutnat, zato ale spoustu nadšených tvrzení, jak rychle a snadno se dá na zmrzlině vydělat.

Zdroj: e-shop www.ceskazmrzlina.cz

Dalšími prominentními výrobci práškových směsí, jejichž “terénní míchače” lze často vidět v Brně i jinde, jsou TOJE nebo Tatra, jejíž plnotučné trvanlivé mléko je letitou stálicí v kavárenských provozech. Když jsem si před delším časem povzdechl před prodejkyní zmrzliny druhé z uvedených značek (lákala mě, abych cestou z nákupu ochutnal), málem se na mě osopila s tím, že oni prodávají kvalitu a že směs má v sobě už i mléko, což mnozí nemají vůbec nebo to dávají dotatečně a že jinak to dnes přece už nikdo nedělá.

Znáte okénko na rohu Cihlářské a Burešovy kousek od kina Art? Oficiálně se to jmenuje Lahodná U Lahodů a v sezóně tam bývají skoro pořád rodiče s dětmi v malé frontě na... na práškovou TOJE, jejíž pečlivě srovnané bílé krabice prášku můžete vidět na přítomné fotografii. Před asi třemi lety jsem při náhodném setkání před jednou maminkou a svého času kolegyní na MU opatrně vyjádřil pochybnosti o úrovni zdejší zmrzliny a dostal jsem pěkný kartáč s tím, že jim to chutná. No prosím. Vzhledem k tomu, že jsem měl pocit, že jde o radikální “biomaminku” (vím, jak se jim zpravidla říká), myslel jsem, že si tato lépe hlídá, co její děti konzumují.

Tutti Frutti stejně jako Božský kopeček jsem před časem vyzkoušel, ale ani jedno mě nijak zvlášť nezaujalo (12 až 13/20).

Už těsně před otevřením je podnik na Lidické nedaleko Městského divadla Brno. Když jsem včera nakukoval trhlinou (poněkolikáté) dovnitř, viděl jsem hotový bar, vinné sklenice, kávovar a ještě trochu víc. Obavy však ve mě vzbuzuje kombinace makety, “razítka” na skle ve znění Gelato Natural a tmavě působících zrnek označených jako italská káva. :-)

Děkuji, nechci. Nechci ani Plzeň a už vůbec nechci do podniku, který takhle promarní příležitost na své ceduli.

Krize zřejmě dopadla i na kebabárny a tak se v Abu Rami na Lidické vrhli na zmrzlinu. A co se týká úpravy výlohy, stojí to zde rozhodně za to. Když jsem si včera scénu fotil, úplně jsem se zapomněl a za chvíli mi sympatická slečna říkala, jestli prý můžu přestat fotit s tím, že by chtěla projít. :-)

Včerejší úprava je však nic proti podobě výlohy z minulého týdne. Papír s nápisem nakřivo, motiv šmouly na chlaďáku (ta jedovatě chemicky modrá je prý mezi dětmi jednoznačně nejoblíbenější), dole pravděpodobně hand hand-made kapky s nápisy Já mám rád zmrzlinu a I like ice cream...

... šmoula z Abu Rami v detailu. Tohle prostě nejde nezvěčnit.

Áčko v Abu Rami. O pár dní později již stála porce 20 Kč, viz foto výše. Snad si majitel řekl, že investoval do výlohy dost a je načase začít vydělávat. Jen o den později jsem však na dveřích nalezl níže uvedenou ceduli a budu doufat, že nehodil flintu do šokeru.

#glosy

0 notes