#nevím úplně jak to používat ale zní to hezky

[palacholic]

dnes jsem poprvé slyšela cecha používat frázi "takový a makový" a bylo to zážitek

[somerejoice]

~ Austria, Mountain Bees and Panthenol Sessions ~

04. - 08.07. 2019

Ani vlastně nevím, jak se to všechno semlelo. Ale jednoho dne jsme si řekli, že vyrazíme do Rakouska. Potom to bylo hodně o tom najít společný termín, to je vždycky boj. No ale nakonec se to vykoumalo, pak se šlo ještě párkrát do práce a najednou je středa večer a já horečně odškrtávám položky ze svého check-listu a cpu věci do batohu.

Čtvrtek 4.7. Stíhám ranní výběh a jsem tedy spokojená. Ještě než nabereme zbytek týmu, odvážíme kolo do servisu, protože praskl drát. No, to je život. Těžký. Cyklistův. Ale všechno klape, Jeníček je šťastnej, dovolená bude fajn. Nejprve nabíráme Aničku, pak Lukáše a jedeme do Prahy. Tam vyzvedáváme vybavení na ferraty a mezitím objevujeme krásné jahody. Je to ale klasick�� navrch hůj - jsou pěkně hnusné. Tak raději čůráme, protože nevyužít situaci je téměř hřích. Potom už jenom jedeme. Úloha nás vzadu je celkem snadná: distribuce svačin a pití, připomínat existenci záchodů a divoce předvádět jeden šlofík za druhým. Cestou z Prahy stavíme už jen 2x.

-- svačinky, čůrání a královské šlofíky!

No a v Rakousku je samozřejmě tráva zelenější, Lukáš prý zahlédl i jednorožce..! Do Bad Gstein dorážíme večer, slunko se chýlí k západu a celé je to krásné, jak je údolí nasvícené. Projíždíme městečko a blížíme se k našemu hotelu Stubnerhof. Místo je to pěkné. Trochu stranou, při potoku, z okna výhled na hory... Vybalujeme věci a jdeme na večeři a na pivo. A je toho děsně moc. Jako toho jídla. Ale stejně ještě pijeme víno na balkóně. Jdeme spát včas. Zítra bude hike!

Pátek 5.7. Spíme jak zabití a scházíme se na snídani v 7:30. Je to super! Před devátou už opouštíme hotel a vydáváme se vzhůru. Naším cílem je hora Graukogel s nadmořskou výškou 2492m.

-- dechberoucí krása :D

K výstupu volíme trasu okolo jezera Reedsee. Pěšina vzhůru je strmá, funíme a potíme se jak čuňata. Ale to k tomu všemu patří. Výhledy jsou skvělé a nezbývá nám, než čumět.

-- udolí se otvírají, hory se zvedají

 Asi po 3 hodinách přicházíme k jezeru, ve kterém se zrcadlí hory. Jeden by řekl, že je to až kýč, ale vlastně ani ne. V potoku zásobujícím jezero nabíráme vodu na další cestu. Lukáš neodolává a koupe se - tváří se, že je voda dost mokrá a studená. U jezera chvíli odpočíváme a vydáváme se dál vzhůru.

-- jakoby kýč prej

Kluci to berou hopem, my jdeme na pohodu a povídáme. Štíty hor jsou ještě pokryté sněhem. Míjíme několik sněhových polí, což se neobejde bez koulovačky ani prsatého sněhuláka :D.

-- sněhulačka

-- krása no

Honzik si z nás dělal legraci: "Jsem slyšel, jak se bavíte... a jakej je tvůj nejoblíbenější lék? ... bla bla bla, bla bla bla ... a pak Káťa: Já mám stejně nejradši opiáty." Takže už vidím, jak tuhle z kontextu vytrženou konverzaci bude někde vyprávět, haha :D. Každopádně stoupáme výš, výhledy jsou čím dál úžasnější, slunko svítí, mraky se honí a hlad nás dobíhá. Zastavujeme na Palfner Scharte a dáváme sváču. Tým se povaluje a vítr fouká.

-- povalující se tým

Čeká nás už jen kousek cesty na vrchol, ovšem přes kamenitý hřeben. Krásný technický úsek. S jedním chybným krokem a nevalným koncem. Kdyby se to stalo, což se nestalo.

-- Graukogel

Dáváme vrcholové bonbony, fotky a já jsem úplně nadšená ze včel, které tam létají. Jsou skvělé. Zdržujeme se chvíli, 10 15 minut a lezeme dolů.

-- top!

-- Hillary, Tenzing a včela

-- hory nebo co

Pomalu, pozvolna. Kluci zase pět let před námi, ale my si jdeme klídek a povídáme. Je to super. Asi v třetině sestupu dáváme pauzu na hroznový cukr a další vrstvu opalovacího krému. Taky na vtipy o říčních kozách a faktickém vyprávění o sněžných supech. Postupně se dostáváme ke stanici lanovky, která je obléhaná pasoucími se kravami a jejich hovny. To celé je podtrženo charakteristickým zvukem jejich zvonců. Asi poezie nebo co. Ne, poezie to je až teď, když máme před sebou sklenici piva! Takhle to jde.

-- pivo!

Dopíjíme a vrháme se na konečný sestupový úsek, který je ale v dámském podání nejspíše rozčtvrcen pro četné a nevyhnutelné čůrací pauzy. Zpět na hotelu jsme asi v 7pm. Kultivujeme se, odpočíváme a vrháme se na večeři. Kluci jsou n��jací hotoví. My jsme v allrightu, a to nás nadmíru těší. Dokonce u srdíčka hřeje. Ani víno nedáváme a jde se zavčasu chrnět. Zítra nás čekají ferraty.

Sobota 6.7. Ráno jako malované. A protože nemáme chleba, bereme Interspar útokem. Potom popojíždíme kousek do Bad Hofgastein, kde nasedáme na lanovku a necháváme se vyvézt nahoru k ferratám. Někdo ale vybral kabinku s reklamou, což fakt nechápu. Vidíme hovno a ještě rozmazaně. Kdybychom ale šli pěšky, trvala by cesta třeba 5 hodin. Nahoře chvíli tápeme, než se orientujeme kudy kam k nástupu na první ferratu. Já ani Hany jsme na ferratách nikdy nebyli, tak nás Anička školí a jdeme na to.

-- nástup na prvou (ever!)

Lukáš leze první, pak Hany, Andulka a já poslední. Mám čas na focení a baví mě to. Oboje! Lezení víc :) Cesta dolů je krapet dobrodružná a musíme potom horu znovu celou obcházet, abychom se dostali k nástupu na další ferratu. Pod nástupním místem je sněhové pole, sedáme na kameny, nanášíme další vrstvy opalovacího krému a svačíme. Dneska je doma státní svátek - upálení mistra Jana Husa. Trochu to s ním prožívám. Včera jsem si sesmahla krk a ruce. Proto dneska lezu v dlouhém triku. Nohy mažu co to jde. Slunce pere jak sviň. Pod nástupem na druhou ferratu je fronta.

-- fronty jsou leckde

-- tak pijem

No nic, nespěcháme a jdeme poslední. Před námi leze nějaký "magor", který dolů shazuje uvolněné kameny. Svoji akci ale ohlašuje jen velmi nevýrazně. Trochu nepříjemné. Tahle ferrata je super! Dlouhá, zajímavá a místy i technická. Baví mě to!! Nahoře dáváme vrcholovku a zase tam jsou alpské včely. Já je miluju :)

-- vrchol

-- takhle by to šlo

Cesta dolů je ve znamení jedněch bolavejch kolen, jedněch ošmajdanejch plosek a jednoho spazmujícího domku. Inu, život je báječnej! Zjišťujeme, že další cestu už nestihneme, protože poslední lanovka jede za hodinu. Kluci se jdou koupat do místní vodní nádrže; holky jdou počítat bilanci. Ke klukům se potom připojujeme, ale nekoupeme se. Cesta dolů je skvělá - taky i proto, že máme průhlednou kabinu bez reklamy. Tak se kocháme, fotíme a jsme příjemně utahaní.

-- Bad Hofgastein z lanovky

Po cestě na hotel se ještě jednou stavujeme v obchodě a kupujeme místní piva. Jedna velká plzeň na hotelu totiž stojí přes kilo, a to na nějaké bohapusté popíjení fakt není :D. Rakouské lahváče dáváme před večeří, Jeník zapaluje dýmku a je to celé fajn posezení na balkóně. Hučí potok, řinčí smích a atmosféru dokresluje parapet hrůzy se sušícími se ponožkami.

-- rakouské lahváče ;)

-- parapet hrůzy

Večeře a začíná pršet. Návrhy na deskové hry jsou rychle zavrhnuty a místo toho nahazujeme náš waterproof gear a jdeme se podívat na lamy. Potkali jsme je první den cestou na Graukogel, byl u nich nápis "Frisch gekocht", tak jdeme zkontrolovat, zda už jsou všechny sežrané. A taky že jo. Gear funguje. Zítra má pršet. Hany je promočený už po krátké lamí procházce a nechává se slyšet, že pokud bude zítra pršet, on rozhodně nikde pobíhat nebude. No nic, pomodlit, vyčůrat a spát.

Neděle 7.7. Ráno jako malované šedou barvou. Ale neprší, tak je to fajn. Teplota hraniční, berem kraťasy. Asi po 15 minutách jízdy se dostáváme k transportnímu vlaku (zní to strašně), na který najedeme autem a proveze nás skrze horu. Tunelem. Je to zážitek. Na 10 minut tak asi.

-- auto-vlak

Dál nás čeká ještě tak hodina a půl cesty k přehradě v Malta. Jedeme krásnými serpentýnami, mraky se honí, vodopády se vyskytují. Čím dál častěji. Je to krása. U přehrady je několik ferrat, tak si říkáme, že je zkusíme a pak dáme malý výlet. Fouká vítr hodně, zima je veliká, natahujeme gatě. Začíná pršet.

-- hráz s “cukřenkou”

-- čekáme, až kluci najdou ferraty až to nevydržíme...

Zatím málo, tak rychle hledáme tu ferratu. Ptáme se a nacházíme. Prší víc a víc. Jedna je taková fakt pidi, jen takový traverz. Lezou ji jen kluci. A protože déšť přidává na intenzitě, rozhodujeme se s Aničkou loupnout si to velkou, ať máme aspoň jednu pořádnou. Je to hezká cesta, ale kámen je mokrý, takže po něm lézt nelze a musí se používat lano. Klouže to. Dobrodrůůůůžo, héééj. No, moc ne.

-- taková jizerská poezie

Nahoře se srocujeme pod stříškou a kujeme plány, co dál. Atmosféra místa je ale v tomhle počasí dost dobrá. Taková jizerská ;). Mraky se honí, mlha se převaluje přes hory... Pršet nepřestává, Hany je mokrý, náš gear drží skvěle. Jdeme se podívat aspoň po hrázi, kde mají udělaný air-walk - takovou plošinu, skrz kterou je vidět dolů až k patě hráze. Super je to.

-- hráz a air-walk

-- trochu mokro

Procházíme i malé muzeum v prostorách infocentra a pro hlad to balíme, svlékáme mokré věci a sjíždíme níž do údolí. Kdo by to byl řekl, přestává pršet a svítí slunko. Stavíme na štěrku a dáváme chleba s hummusem a zbytek mýho týmu i mrtvolu (já nevim no, s kým se to stýkám). A jabko. Potom sjíždíme ještě o kus níž, kvůli signálu. Stavíme ale u takového domku, za kterým se ze skály řítí vodopád a vypadá to moc hezky.

-- okej, tohle trochu kýč je

Jedem se koupat!! Všichni kromě Hanyho to po cestě zapichujem. Trýzeň toto. Jezero je krásné. Hany je hotový a dává na trávě šlofíka. Trochu bojujeme s převlékáním plavek, ale to by nebylo, abychom si neporadily (nebo to částečně nevzdaly, každopádně úkol zdárně splnily). Voda je skvělá. Proplávnutí se náramně hodí, jak je člověk rozsezený z auta. Začínají se honit černé mraky, tak to balíme (eskapáda s plavkama once again), skáčeme do auta a jedeme na vlak. Tentokrát už víme, co nás čeká a o místa u okénka nebojujeme. V Bad Gastein neprší, tak je to správně.

-- duha nad Stubnerhof

Po večeři pokračujeme sedánkem na balkoně, který končí výzvou dojít ze Stubnerhof na Grosglockner pod 6 dní. No, uvidíme. Ale až jindy, teď jdeme spát, zítra končí legrace.

Pondělí 8.7. Budík zvoní brzo. Vstávat se mi moc nechce, ale tuším, že výčitky by byly horší. Čeká nás den v autě, proto si přivstávám a jdu se proběhnout. Ráno je chladné, tak akorát na běh. Honí se mraky, ale neprší. Výběh parádní. Potkávám srnky, lišku, zajíce, veverku... lamy ještě spí /nebo jsou sežrané, kdo ví, jak dopadly). Jsem spokojená. Sprcha, obalit, snídaně. Abfahrt... Cestou se ještě stavujeme v Salzburgu, že si ho projdeme trochu. Hmm, prší. No co, že jo. Ve městě trávíme asi 2 hodiny a je to fajn odpočinek.

-- Solnohrad, bejby! :D

Pak už je to prostě jenom cesta autem. Se zastávkou na jídlo a kafe, vyložit půjčené věci na ferraty (a znovu počůrat ty hnusné jahody) a Liberec.

Krásné to bylo! Odpočinkové. Panthenolové :)