#nebo spíš že to je od slova pelíšek

[valerieandherweekofwonderz]

“Where did the comrades from DDR make a mistake?”

Pelíšky (1999), dir. by Jan Hřebejk.

[zlutyzakaznik]

První dojmy 39: Kavárna ERA, Riverside Coffee (v2), D-Cafe (v2), Stříbrná růže Whisky Bar (v2), Bonjour & Kafé Lávka (v2), A BAŠTA! a El Jefe

 (15. 2. 2021) Potomci krize 2

I po spoustě let v IBC nedokáže kofeinová půlka Bonjour & Kafé Lávka správně napsat názvy základních nápojů. Ne, nemám pro to pochopení a to tím spíš, že v danou chvíli byli v lokále tři zaměstnanci a jinak nikdo. A pořád si také myslím, že jen trochu slušná kavárna by nemusela mít na uvítání ceduli uvozenou logem dodavatele nápojů. Policejní páska označuje oblast padajícího ledu.

V Brně je málo míst, na která bych měl tolik vzpomínek jako právě na ERU a kavárna umístěná u zastávky tramvají 9 a 11 naproti “zemědělské univerzitě” patří do elitní skupiny podniků – jsou anebo v ní byly i staré Podobrazy, Falk, Bakala Café, Tungsram, Air Cafe, Krm��tko (PdF a FF), Coffee Fusion, Jedna báseň (Sukova i Bohunice), Parnas Caffé, Liberty, Bílý králík, Atlas, Pelíšek, Kafe Friedrich, Ochutnávková pivnice a Hluchá zmije (Veveří) – kde jsem byl na kávě, vínu, pivu anebo něčem jiném nejméně padesátkrát a v dobré polovině uvedených provozů ještě mnohem častěji. 

Byla to ERA, kde jsem měl v květnu 2010 svůj nejlepší brněnský burger (shodou okolností cizrnový, ale tak vyvážený, že jsem na něj musel myslet skoro měsíc a přes propast času a díky intenzitě a dlouhodobosti vzpomínky bych to viděl tak na silných 16/20); své nejlepší crème brûlée (v říjnu 2011 se slečnou s prstýnky až po pás, s níž jsme se, ukryti v boxíku na patře, radovali nejen z překrásné karamelizace a intenzivní vanilky dezertu, ale především vzájemné blízkosti). A samozřejmě jsem tu také nejednou poseděl s dobrým kamarádem či kolegy u piva a kafe zatímco za velkými okny byly k vidění pouze husté provazy deště.

V EŘE realizované v duchu výtvarně-lyrického funkcionalismu s odkazem na De Stijl jsem se něco naseděl na zahrádce ve vnitrobloku (než ji na podnět sousedů kvůli hluku hostů zakázali) i nastepoval u baru na espressu z Vergnana a dalešické májové třináctky od baristy a výčepního, který později odešel s kolegou do nástupce pobočky Randez-Vous nahoře na Lesné a pak si založili U Konkurence. 

A pamatuji ERU před deseti lety, kdy zde extrahovala a šlehala šikovná baristka z filďáckého Krmítka i všechna ta dlouhá léta, kdy majitel nebyl schopen opravit venkovní dveře, které se při zavírání s železnou pravidelností zadřely o kovovou mříž na podlaze. A také milého baristu a číšníka, který později působil v již neexistujícím Leporelu v Domě umění (dnes Kohout NA VÍNĚ), poté v Bistru Soul a nakonec v již zavřeném NIJA'S POKE' BAR (nyní Eggo Truck Brno).

Tolik stručná osobní vzpomínka a zpět do současnosti.

ERA je svého druhu trofejní kavárna, která si dobře rozumí s milionářem a ještě lépe miliardářem, který neřeší náklady a není mu zatěžko dát tady šedesát tisíc korun za opravu dýchavičného topení a tam zalepit vzduchotechniku čtyřiceti papírky s Masarykem. Ač neřidič, myslím, že analogie s luxusní ojetinou je víc než případná a obávám se, že tohle je z hlediska provozních nákladů noční můra, jeden z podniků, který může nadšeného nájemce vysát, zdeptat a nakonec odvrhnout. 

Za ta léta se tu provozovatelů vystřídalo několik a standardy kávy i kuchyně od časů, které jsem nastínil výše, postupně poklesly na tak nízkou úroveň, že jsem sem od určité doby s výjimkou občasných a zaměstnavatelem hrazených pracovních obědů přestal chodit.

Byl jsem tedy poměrně překvapen, když mi kamarád dal před pár dny avízo, že ERA má nového nájemce s velkými plány. Článek v brněnském Deníku (bývalá Rovnost) je vcelku zajímavý, ale zamlčuje skutečnost, že sklepní prostory na náměstí SNP nedali do kupy čerství manželé provozující Forza Caffe, ale předchozí, taktéž sezdaný pár, který tam relativně nedlouho vedle své běžné práce vedl cukrárnu a kavárnu Šugr.

Z textu prosvítají varovné indicie (uhranutí kouzlem doby, akceptace výše odstupného i nájmu odpovídajících povaze objektu = raketa, údajně prvotřídní kuchyně) a neznalost reálií (málokterý brněnský kavárenský prostor je akusticky tak nevhodný pro živou hudbu, protože ERA, ač barevně krásná, není nic než tvrdá geometrie stěn, podlah a dřevěných stolů a hlasitých židlí a pochybuji, že zde investovali do nákladných tlumících panelů).

A konečně: nelze úspěšně provozovat ERU bez toho aniž by fungovala synergie s vilou Tugendhat, ze které na jídlo dorazí bus architektonických turistů anebo sem ten kousek dojdou páry a skupinky nadšenců funkcionalismu (sám jsem v průběhu let několikrát navigoval zbloudilé zahraniční poutníky jak do vily, tak do kavárny). Občasní prorektoři nebo zahraniční delegace na obědě to opravdu nezachrání. Koncem minulého týdne jsem nakoukl na zdejší dobou podmíněné okénko a prostudoval si webové stránky a Facebook. Na venkovních dveřích (které stále trochu drhnou o zem, ale zdálo se mi to lepší) i na webu a Facebooku je plán obědových meníček na daný týden a ceduli s nabídkou kávy jsem zprvu přehlédl, protože tato byla spadlá nepopsanou stranou k zemi. Usměvavá holčina, jež se vynořila zpoza baru (manželka/spolumajitelka?) mi během kratičkého rozhovoru několikrát zopakovala slova ano pane tak intenzivně a precizně, že jsem nemohl nevzpomenout na scénu úvodního školení jednotky v Kubrickově Full Metal Jacket.

Pokud se někdo rozhodne vzít si na krk velkou kávárnu typu ERY v listopadu, kdy už naplno běží druhá uzávěra a vyhlídky na nejbližší týdny a měsíce jsou velmi černé, musí už určitě vědět, do jak obrovského rizika se pouští.

Kafe je bohužel Tonino Lamborghini jako ve Forze (jak jsem tam s ním naložil si můžete přečíst v dobové recenzi) a mléko mi bylo na dotaz potvrzeno jako trvanlivá Tatra nebo Madeta (přitom pár metrů přes ulici je pobočka Potravin Mahovský, kde mají selské z “Ježkova statku”, tedy to, co používá Industra a sám jsem z něj šlehal v kanceláři na jaře 2019). Ano, pak by tu cappuccino nemohlo stát 49, latte macchiato 55 a flat white 65, ale 42 za espresso a 62 za doppio z této suroviny? Pivo je 10° a 12° ležák od Moravie (33/48), takže za mě proti dalešické jedenáctce a zejména májové třináctce bohužel horší volba. Soudě dle fotek na FB, je zde dvouskupinové VBM s atypicky kroucenými parními tryskami, ale jak mikropěna na cappuccinu, tak prezentace většiny jídel mě úplně nenadchla. 

A přiznám se, že jsem úplně nepochopil, proč šéfredaktor motoristického časopisu Automobil prezentuje auta před vchodem kavárny (např. tady a tady). Je snad někdo z majitelů Forzy a ERY fandou (luxusních) vozů anebo je tu vazba na autosalon? Je to docela pěst na oko, když zahradíte vchod do architektonicky významné kavárny a zvolený přístup mi trochu připomíná tu část klientely Parnasu, která své Audi A8, vysoké X-ko od BMW nebo gigantický off-road zaparkovala na Zelňáku a pak se šla předvádět v oblečení polepeném logy nad Mattonkou nebo Evianem. 

A ani video žádná sláva: co chvíli tam hlasitě projede auto, slyšet je příjezd, otevření dveří a odfrčení autobusu, mikrofon kamery nemá ochranu proti větru a bere hlas hodně špatně s nepříjemnými výkyvy v úrovni zvuku. Můj oblíbený motoredaktor, fantasticky poutavý a poučný Martin Vaculík, to prostě umí nesrovnatelně líp.

Udivila mě 30% sleva na celou nabídku a únor pro držitele ISIC a ITIC. Jednak je v současné situaci univerzita skoro jako po vymření a není to přece jen trochu moc? Jsem první, kdo říká, že krabička by měla být v ceně jídla a nemám nic proti tomu, když podnik po desítkách či stovkách objednávek stanoví výjimečně věrným zákazníkům nějakou interní cenu anebo jim tu a tam dá kávu na účet podniku, ale třicet procent krátce po po otevření pro všechny studenty a učitele?

U natolik architektonicky a designově významné kavárny by měla být věnována náležitá pozornost i typografii, ale i v tomto ohledu zůstává realita za očekáváním. Na titulní straně je fotka tabulového menu předchozího provozovatele (proč?), nedodržují se mezery za tečkami v datech (např. 4.1. – 10.1.), zápis provozu kuchyně je obojaký (Naše kuchyně vaří od 11. do 21:00 každý den) a podstatné jméno “sleva 30%” neodděluje znak pro procento (oproti adjektivu 30% sleva). Co bych pochopil u lidové špeluňky někde na Křenové, působí u tak noblesního podniku s tradicí docela smutně.

Kavárna Riverside Coffee se z lokace “u mostu” přesunula jen o kousek dál do boční ulice a, soudě dle prvních dojmů z její druhé verze, by tu o návštěvníky rozhodně neměli mít nouzi.

Na Riverside Coffee jsem nikdy neměl štěstí. Když byli ještě v malé budce za mostem, vypravil jsem se tam v průběhu let třikrát a i když měli mít podle Facebooku otevřeno, nikdy tam nikdo nebyl. Teprve s velkým zpožděním jsem se na modrobílé síti dočetl, že tam měli jen plastový automat a tak nejen já nechápu, kde se vzala iluze poutního kávového místa. Ano, samozřejmě mají a měli výhodnou polohu těžící ze všech cyklistů, pěších turistů, psovycházkářů i maminek s kočárky ale stejně.

Když se mi doneslo, že si, podobně jako Kofi Kofi naproti Roses, vybudovali důstojnější podobu provozovny a že tam byl zahlédnut i pákový kávovar a skutečný mlýnek, zastavil jsem se tam před pár dny na obhlídku. Páka je obyčejná dvouskupina doplněná o Fiorenzato F64, ale zdroj nelhal. Je to tam! 

Mléko je trvanlivá krabice z Lidlu, zrnka Sarito a základní kávy v podobě espressa a cappuccina za 35 a 39 Kč a doppio tuším za 50 Kč a tak si to kafíčko může dopřát téměř každý. V čase návštěvy (všední den uprostřed týdne, kolem 15 hod.) byla zahrádka úplně plná a další lidé postupně přicházeli. Vedle dvou kultivovaných dam velmi pokročilého věku u kafe a cigárka tu bylo několik maminek s dětmi, choulící se běžec v přiléhavém trikotu, dva cyklisti a dokonce dva páry, které nechaly auto s pražskou SPZ na boční cestě u hlavní silnice. A to bylo + 3°C a velmi pošmourno, takže lze očekávat, že s jen trochu teplejším počasím zde budou malá procesí. 

Jestliže jsem dříve v souvislosti s druhou generací D-Cafe vedle Městského divadla Brno poznamenal, že jejich web je uzavřený a nefunkční, po fyzickém nakouknutí do provozovny je nutno informaci drobně upřesnit. Slečna za barem mi po konzultaci s kolegyní/kamarádkou(?) řekla, že Facebook mají nový – obávám se, že název profilu asi napadne málokoho, když se podnik stále jmenuje, jak je uvedeno výše a má to i na skle – a že na novém webu se pracuje, ale pak nechápu, proč je i v novém FB profilu uveden odkaz na staré a nefunkční webovky, jež zase zpětně odkazují na dřívější a nefunkční Facebook. Kruh se zacyklil a logika selhává. Ceny tu jistě nemají vysoké a platí to nejen pro sendviče a další drobnosti, ale i pro kávu, kterou je Filicori Delicato. 

Co se stane, když své síly spojí Stříbrná růže, takto husovická kavárna s legendárním, protože ultrastabilním nastavením mlýnku (před pár lety mi na můj dotaz řekli, že ho mají nastavený jednou a napořád), a Whisky Bar z Pekařské? Vznikne Stříbrná růže Whisky Bar. Přiznávám, že vzhledem k současnému mrazivému počasí jsem nenašel sílu nakouknout do podniku osobně během velmi krátké otvírací doby (všední dny 17 až 19), ale podoba venkovní výzdoby představuje cenný příspěvek k dějinám gastronomického retail designu v Brně.

Kavárna a whisky bar vedle husovického kostela s příšerně “zbombenými” okny nejenže nabízí ochutnávkové a zálohované flaštičky destilátu s sebou...

...ale i ceny zdejší kávy patří k nejvlídnějším v Brně. Vzhledem ke zdejší “práci s mlýnkem” i ne zcela ideální otvírací době jsem si však espresso nechal opět ujít.

Když jsem se v půli září loňského roku stručně zabýval gastronomickou historií parcely na Jiráskove (Veveří), nebyla má skepse o dalších nájemcích daného místa přehnaná. Caffè Al Dente, které zde otevřelo 17. 7., to dle dostupných informací zabalilo někdy v listopadu (FB už nefunguje) a po podniku, který si “skromně” dovolil tvrdit, že nejlepší Aglio Olio si lidé dají právě u nich, je tu další pokus, v pořadí čtvrtý nebo pátý, který pamatuji. A opět je to kooperace.

Tvoří ji letité, několikrát zavřené a opět obnovené Kafé Lávka z IBC, které spojilo síly s Bonjour, restaurací s ambicí na stejném patře daného obchodního a kancelářského centra. Kdysi jsem někde na Facebooku zahlédl hodnotící formulář zástupce Julia Meinla, který “Lávku” zkontroloval a nedopadlo to úplně špatně, ale dát si tu kávu mě nikdy nelákalo navzdory dvojici F64 i “dělnickému” kávovaru. Důvodem bylo to, že téměř vždy měli v děsivém stavu nabídkovou ceduli anebo slečny v servisu působily poněkud “užvejkaně”. 

Na procházce s třetinkou z nedalekého výčepu jsem se tu ochomýtal už den před otevřením i v odpoledne ostrého startu (a pak ještě několikrát), ale řeknu Vám upřímně: nemá to tu pro mě dostatečnou péči a kámen úrazu je opět v ceduli. Krátce po začátku fungování uváděli, že je otevřeno PO-SO do 18 hod., ale dáma, co vykoukla ven kolem čtvrté, mi řekla, že je už zavřeno. Aha, tak proč není nikde lísteček? Stejný problém zaznamenal i pán, jenž se v právě uplynulou sobotu divil ústní informaci, že mají otevřeno i v neděli, když to na ceduli není uvedeno. Kafe zůstalo meinlovské, ale odfláklost v psaní nápojů je tu bohužel stejná jako v IBC. Co se týče restauračního vkladu Bonjour, které je v novém spojení uvedeno na prvním místě, soudě podle fotek to nevypadá zle (telecí váleček nebo kachna na pekáčku) a uvidíme, jak se bude tomuto spojení dařit. Důvodem přesunu bylo, jak mi prozradila dáma, co vykoukla ven, aby poklidila ceduli, že v IBC jim ze dne na den zvedli nájem o 20 000 Kč. Smutné. 

V principu nemám nic proti menu psanému rukou na papíře, ale myslím, že se hodí spíše do různých velmi alternativních a umělecky koncipovaných klubů, hnízd a kavárniček s éterickou obsluhou z řad studentek uměleckých VŠ než do kombinace dvou déle fungujících provozů a školy vaření.

Další spoluprací, tentokrát ve značně větším měřítku, je soubor podniků nazvaný A BAŠTA! STREET FOOD MARKET, který zahájil provoz 14. prosince v prostorách bývalého tržiště Malá Amerika (vedle komplexu Titanium na Nových sadech). Ve všední den před polednem jsem se tam zašel podívat, ale zahlédl jsem pouze dva kamarády(?) u jednoho z provozů, kde mají kávovar a také rozvozové auto. Vím, že doba je díky zločinné vládě strašně zlá a že lidé dělají, co umí, ale to, že k pobočce fastfoodového řetězce SKANZEEN z nákupních center přidají dovětek “small food”, mě nijak neobměkčí. 

A ač mi bylo skutečně líto usměvavé dámy v budce zvané DRINK POINT, opravdu netoužím po dalším Carraru z nepříliš lákavě a čistě vyhlížející kávové sekce a tak jsem na její dotaz co piju za kávu velmi vlídně odpověděl, že vše od dobrého italského blendu po vzácné mikroloty. Věřím, že v těchto dnech už musí počítat spousta lidí a chtěl bych vidět, kdo z kanceláří si objedná plechovkovou Plzeň za 50 Kč anebo 0.5 litru neperlivé Aquily za 25.

A Bašta! je nutno přiznat, že propagaci rozhodně nepodceňují a jejich web, FB i Instagram shledávám bez připomínek.

Asi netřeba zdůrazňovat, že podnik lákající své zákazníky na Facebooku slovy domácí hrany, které jsme vyladili do topu, nebude nejspíš pro mě. Nechci, aby to znělo jakkoli přezíravě, ale mám vážné pochybnosti, že tramezzini (malé italské sendviče bez kůrky) nebo roast beef, který také mají v nabídce, zde budou lepší než v Mestre či Padově na nádraží anebo ve Fairway Market v New Yorku, nemluvě o speciálkách s kosher pastrami apod.

El Jefe je podle všeho nástupcem – ale možná jen rebrandem, neboť na zvonek do kuchyně jsem nesahal a neptal se a jen si v tichu a klidu prohlédl interiér a bar zatímco u vchodu probíraly při čekání na jídlo čtyři dvacítky kluky – Rio Grill & Music Bar, který 31. ledna loňského roku nahradil vyhlídkový bar a restauraci Casa Fuego. Odkaz na webovky z FB vyjeví, že doména je registrována a tak lze aspoň ocenit, že jejich Instagram uvádí adresu, otvírací dobu a telefon. Vzhledem k tomu, že toto je nad síly naprosté většiny gastropodniků, volám tentokrát jen s mírnou nadsázkou: Bravo!

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: duben 2020

(4. 5. 2020) Brněnská gastronomie na pokraji zkázy.

Jen si tak natáhnout nohy v parku a důstojně se rozloučit s odcházející zimou...

Jak je ten život za nouzového stavu stereotypní! Probudit se, zapnout a nahřát kávovar, realizovat ranní hygienu, připravit si cafe latte a u pomalého usrkávání sametové mikropěny přehlédnout poslední excesy české vlády, protože tato jen zcela výjimečně vyhlásí něco napoprvé nebo kompletně a správně. První část dopoledního psaní a surfování, desetiminutové protažení u oblíbené skladby, svačinové cappuccino, zase psaní, příprava oběda, po něm doppio nebo espresso a (občas) deci vína, péče o kávovar a vycházka do města.

Koronafobie nabrala v uplynulém měsící opravdu groteskních podob a hrdě prohlašuji, že naprostou většinu doporučení ministra zdravotnictví nedodržuji. Ano, samozřejmě si myji často a pečlivě ruce mýdlem (ostatně jako vždy); ano, telefon každý den po příchodu domů přetřu technickým lihem nebo namydlenou houbičkou (Zatočme s tím semeništěm virů!); ano, samozřejmě mám, tak jako vždy, separátní “outfit na doma”, ale abych vytyčil domácí “karanténní” zónu, denně pral všechno svrchní oblečení zvenku (kabát člověk do pračky nedá, že?) nebo rozkošnicky omýval citrusy ve dřezu plném horké jarové vody (to nejlepší začíná ve 2:28 min.), na to opravdu nemám sílu, finance, podržtašky ani neklidný twitterový prst ministra.

Mistrům chaosu jsem se věnoval už dříve a tak tentokrát přidám pouze část (mírně upraveného) čtenářského komentáře z aktualne.cz, který pro mě spojuje to nejlepší ze Stylu Yancy od P. K. Dicka a Borgesovy proslulé taxonomie z Analytického jazyka Johna Wilkinse.

“Roušky Vás proti viru neochrání, ale stejně byste je měli nosit, protože mohou zachránit život.”

“Ten virus zabíjí lidi, ale nebojte se. Zabije jen zranitelné lidi anebo ty, co zranitelní nejsou. Je možné jej potlačit a kontrolovat. Většinou. Až na případy, kdy způsobí globální katastrofu.”

“Zůstaňte doma, ale mějte na paměti, že je důležité chodit ven.”

Druhý den po otevření IBC jsem se při jeho průchodu zasnil nad představou čističů oken visících na mrakodrapech a jeden z dělníků moc nechápal, proč si celou scénu fotím... přišlo mi marné vysvětlovat mu, jakou poetikou je v mých očích obdařena střecha, kterou prostupuje světlo a také vertikální panoramata Hong Kongu, Tokia nebo Varšavy.

“Náhodný výběr” pro chytrou karanténu v podání vlády ČR vychází z přísných metodologických východisek a vykazuje poučenost nejaktuálnějšími statistickými metodami... 

Na počínání vlády, resp. Andreje Babiše, protože málokdo asi pochybuje, že ministři Adam Vojtěch, Jan Hamáček, Karel Havlíček nebo vrchní epidemiologové neskáčou, jak šéf píská, je vedle už rezignovaně přijímané bezkoncepčnosti velmi podezřelé i nakládání s penězi daňových poplatníků. Velmi iritující je také určitá zákeřnost při zveřejňování nových nařízení, kdy se jejich skutečná a úplná podoba (včetně dopadů) zpravidla objeví až druhý den ráno. Skoro jakoby, jak poznamenal někdo v diskusích, seděl na vládě člověk, jehož jedinou starostí je vymýšlet co nejkostrbatější překážky a háčky a naštvat tak co možná nejvíc lidí. 

Sice se otevřou obchody s oblečením, ale toto se zakáže zkoušet (na rozdíl od obuvi), v knihkupectvích se nesmí prohlížet knihy a oboje pak jde na tři dny do karanténní krabice. Kadeřnictví budou sice otevřena, ale v pozdně jarním a letním počasí budou zaměstnanci nuceni s fény a žehličkami používat roušky a štíty. Kina s vynechanými řadami a ob místy a restaurace a hospody s metrem a půl volného vzduchu; blízcí, přátelé a známí mohou sedět na zahrádce u jednoho stolu. A snaha obejít rozhodnutí soudu posílením pravomoci jednoho ministerstva na úkor vlády a bez kontroly Parlamentem? Ne, ne, ne. Babiš chtěl natajno protlačit právní předpis řešící jeho střet zájmů, pomocí užitečného idiota Metnara zkusil posílit moc svou i vlády a tohle je jeho další útok na systém brzd a rovnováh. Snad se nenaplní tato temná vize.

Jestliže první dva týdny po uzavření gastroprovozů naprostá většina majitelů vyčkávala, co se bude dít, v průběhu a zejména koncem dubna se objevila okénka pro provoz s sebou u daleko většího počtů zařízení a tento trend se ještě zintenzivnil s uvolněním (oficiálního) pohybu osob a možností vytvářet skupinky do 10 osob. Po týdnech s vypnutým kávovarem se tak probudily některé zavedené kavárny, na kelímky začalo spoléhat stále více hospod a i restaurace a bistra se snažila aspoň trochu umenšit své prohlubující se ztráty.

Sorry, ale o věnečku mám trochu jinou představu (Le Bon Caffé)

V obchodní galerii na Orlí nebyla druhý den po otevření ani noha. A valně bych to neviděl ani se suterénní restaurací, na níž dost možná odkazovalo toto zátiší.

Už pár týdnů je vinný obchod a lahůdkářství Retra Consistorium uzavřen navzdory uvedené otvírací době. Ale třeba jsem jen neměl štěstí...

Některé věci se krizi navzdory asi nikdy nezmění. Třeba “italská zmrzlina vlastní výroby” (nejen) v Aidě na Orlí...

I Vietnamci provozující Pho 43 v místě bývalé noblesní restaurace na tř. kpt. Jaroše jistě mají nějakého českého kamaráda, který by to po nich mohl přečíst. Když kašlání na češtinu vyčítám Italovi z Gusta v IBC, nebudu přece diskriminovat. Fakt mi to vadí, a v době, kdy bude třeba bojovat o každého zákazníka, mě to štve dvojnásob.

Cedule, cedule, cedule.

I v dubnu jsem na náměstí Svobody potkal Dona Dennyho a jeho bílé BMW X5 a i v dubnu pokračovaly ve svém tažení Bucheck a Industra a se svým cyklistickým závodním speciálem se přidal Atlas. Pelíšek udržoval kontakt se zákazníky skrze středeční a sobotní odpoledne, Ochutnávková pivnice a Maltworm nezavřely ani na den a Hluchá zmije na Veveří se stala v prvních dnech po uvolnění zákazu shlukování nepříbuzných osob místem malé pospolitosti. Posledně jmenovaný podnik jsem také v rámci procházkové třetinky či dvou navštěvoval nejvíc a ze dvou dobrých důvodů: jednak zde měli od počátku pět různých piv na čepu a i ceny zůstaly tam kde dřív, resp. dle stálého hosta, která to má takříkajíc v oku, byly ještě o několik korun poníženy, údajně snad proto, aby vykompenzovaly snížený komfort “posezení” a absenci toalet.

Překvapilo mne, kolik provozů – nových i již delší dobu fungujících – upadlo do rezignace a nejenže po dvou či třech týdnech odpočinku nezkusilo otevřít ani okénko aspoň na jedno či dvě odpoledne v týdnu, ale dokonce od 13. 3. nedalo na svůj Facebook či Instagram jedinou zprávu, jak se jim daří, co dělají apod. Určitě chápu obrovské zklamání, hněv, smutek a možná i domluvu s pronajímatelem, ale zejména u lokálů starých jen pár týdnů či měsíců anebo nachystaných k otevření mi to přijde překvapující. 

Kde je nějaká snaha udržovat kontakt se současnými i budoucími zákazníky aspoň skrze sociální sítě, kde lze ukázat, nač se tito mohou těšit (nabídnout stories z trénování a přípravy kávy a drinků, udělat virtuální prohlídku kavárnou nebo přiblížit koncept podniku). Jakkoli tedy mohu mít námitky např. vůči výpadkům kávy a jazyku expanze u Kafecu nebo Trdlocafe, jejich snaha obtížím navzdory byla příkladná a “privátní espresso” druhé z uvedených firem vzbudilo na Instagramu senzaci. A po právu, i když na tom zřejmě nic nevydělali. Jako reklama ovšem výborné.

Přebytek “čokoládových” zajíců byl po Velikonocích v Tescu ve Špalíčku zjevný. Jednoho za 2 Kč jsem z čistě badatelského zájmu zkusil a musím říct, že tak hroznou “rostlinnou” záležitost jsem snad ještě v životě neměl (odhad 7/20). Po opatrném ukousnutí hlavičky jsem za rohem využil rezervní mikrotenový sáček a nezkonzumované sousto i torzo nevinného ušáčka skončily v odpadkovém koši.

Šunkoví ušáci mají ve výprodejích smutný život (Tesco Express ve Špalíčku).

Chtěl jsem původně napsat “Padlí Mikuláši”, ale ona je to vlastně rota čertů. Jednoho jsem si nenápadně natočil, abychom získali orientační představu o tom, z jakého “těsta” tito “čokoládoví” jsou... (Levné potraviny na Lidické).

Je vidět, že Ahold v ČR nezaměstnává ve vedení lidi, co mají hlavu jen na čepici. Tohle vymyslet... Co kdyby si někdo nestoupl pravou nohou na značku, ale pouze použil dávkovač nebo utrhl sáček? Ne, není v tom žádný digitální čip nebo hi-tech udělátko. Je to to, co vidíte. Jedinou přidanou hodnotou tohoto sofistikovaného zařízení je snad to, že může z určitého pohledu připomínat hlavu vodníka se smutnýma očima a padajícími vlasy. (Pobočka ve Štefánikove čtvrti). Anebo se inspirovali v Machulského komedii? (”Vem si prášek!”)

Nejen v denním tisku, ale i mezi lidmi jsem zaregistroval názor, že si obchodníci budou chtít vynahradit ušlé tržby zvýšením cen a ve spojení s mimořádně suchým jarem pak údajně peněženky spotřebitelů zapláčí. Na tato slova jsem si vzpomněl nejen u ceny zeleniny nebo ze dne na den cenově optimalizovaného čerstvého plnotučného mléka Bohemilk v Tescu (+ 2 Kč), ale i když jsem sledoval na webu vynáškovou nabídku Atlasu. Chápu, že veganská kuchyně je drahá, ale stejně a účtování krabičky zvlášť – navíc bez uvedení její hodnoty, řekněme, že to bude klasických 10 Kč – mi přijde jako úplně zbytečné.

Přiznávám, že z podoby i cen rozvozových jídel Atlasu jsem poněkud v rozpacích. Ano, v krabičce a cestou na kole to jistě utrpí, ale tohle by měly být ukázkové porce pro focení (Zdroj: objednávkový formulář Cafe Atlas v Google Docs). Neubránil jsem se srovnání třeba se dvěma chody Koffeinu, jejichž facebooková prezentace (odkud je daný snímek převzat) ve mně vyloženě vzbuzuje chuť si to dát. Obojí. A kdybych si musel vybrat, tak spíš sendviče a hranolky vpravo. :-) (viz níže). A jen pro úplnost pěkná interpretace Croque Monsieur.

Minulý čtvrtek odpoledne jsme byli s kamarádem na pivu a fotovycházce v Lužánkách a po třetince v OP jsme si dali ještě pivo v Ponavě, podniku, s nímž jsem soucítil, když se dříve o jejich otevřeném (a plně legálním) výdejním okénku na Facebooku vyjadřoval kdosi v tom smyslu, že by na ně zavolal policii. Když jsem ale spatřil nacenění tří z tuším pěti piv onoho dne, můj “palec nahoru” pro podnik se rychle otočil opačným směrem. 59/69 a dvakrát 35/42 (za 0.3 a 0.5 l)? Proč má pořád ještě někdo potřebu tohle dělat? Jako nejméně rizikovou jsem vybral velkou 12° od Mazáka (nic moc ve srovnání s předchozím Robin Ale od Zíchovce) a zaplatil kartou bez koruny dýška a když jsem viděl, jak si mě slečna zkoumavě prohlíží (potvrzeno i kamarádem), za 3 minutky jsem se ještě vrátil a klidně jí řekl, že předpokládám, že ona cenu piva nenastavuje, ale že mě takovýto přístup podniku opravdu mrzí. A bohužel ani JBM Brew Lab, jakkoli patří k výčepům s nejzajímavější nabídkou v Brně, nic neslevil ze svých cen a tak jsem se spolehl na Zmiji, kde byly během uplynulého víkendu skutečné lahůdky a zaznamenal jsem si třetí kousek do výročního žebříčku.

Ach, ta svěží jarní zeleň, která vždy trvá jen pár dnů...

Ach, ten 22° (10.5 % alc.) Imperial Stout od Kamenice (2 dcl) vonící po vanilce, kokosu a whisky a po sedmi měsících na dubových hoblinách v ležáckém sklepě odpočívající ještě rok a půl v boxu. Jen pro úplnost dodávám, že pražský Beer Geek Bar nabízí lahvovou třetinku s tímto pivem za 189 Kč, kdežto Hluchá zmije na Veveří tentýž objem coby točené v právě uplynulý víkend za 45 Kč. 

Srdcovka v Králově Poli pro jistotu instruovala své zákazníky. Přilehlý “park” jsou sice čtyři mladé stromky a pár laviček, ale ve stavu nouze lze i tak...

Park jak má být. Tichý, klidný a s dobrou wi-fi (vedle Domu dětí a mládeže v Lužánkách).

Pizza Punk je podle všeho pod (novým?) majitelem stejně vegansky militantní jako dřív a to nejen co do nabídky, ale i výraziva (28. 4. na jejich FB čteme: “Fuck the government's put-up jobs, fuck the colonel's puppets, fuck the agrofert's whores, keep calm and eat cruelty free pizza!”) :-)

Za sebe jsem dal co se jídla týče přednost jiným podnikům. Na přelomu dubna a května (2. 3.) jsem vyzkoušel za 159 Kč velký pastrami sandwich v La Bouchée Grill na Jakubském náměstí a tohle jídlo mi už poněkolikáté potvrdilo, že jejich obědy mají velmi příznivý poměr cena/hodnota (těsně před vyhlášením nouzového stavu jsem zde měl výborný kuřecí vývar s tarhoňou a capellini). Poprosil jsem o trochu méně hrubozrnné hořčice, aby se nestalo to, co zhruba před rokem v Coucou na Zelném trhu, když tato poněkud zastínila chuť masa a přiznávám, že i díky servisu, který měl daný den na starosti jeden z mých nejoblíbenějších lidí, to bylo moc fajn. U přilehlého kostela sv. Jakuba jsem si dvojici sendvičů snědl a nemohu si stěžovat. Maso na papírově tenké plátky a bez excesivního koření, salát křupavý a majonéza domácí, zasycení po pivu ve Zmiji perfektní (silných 14/20).

Polovina porce pastrami sendviče z La Bouchée Grill...

Jídlem měsíce pak pro mě byla dvojka z denního obědového menu, konkrétně kuřecí nudličky s baby brambory a omáčkou z uzených paprik ve Správném místu na Slovanském náměstí v Králově Poli. Ano, i tady jsem měl vlídné zacházení, protože zdejší spolumajitel a šéfkuchař si mě pamatuje ještě z dob svého působení v Jedné básni v Bohunicích a na Sukove a porce v krabičce (plus třetinka 11° dalešického piva), se kterou jsem se usídlil na lavičce v přilehlém parku, byla velmi nadstandardní. :-) Bylo to opravdu moc dobré a pro mne jeden z přesvědčivých dokladů, že i obyčejnou až banální věc jde udělat na výborné úrovni (skoro 15/20 a za 95 Kč fantastický poměr cena/zážitek). Dokáží-li tuto úroveň udržet napořád, rozhodně zde budu na obědy chodit častěji a na mysl se mi vkrádala charakteristika z kulinárních reality show: Simple, honest, rustic, unpretentious food.

Návrat ke krizovým cenám káv s sebou?

Tak možná ještě ne... (totéž místo o pár dní později). Na druhou stranu musím říct, že pokud se nemýlím, tak zde stále pracuje barista z druhé generace v Parnasu, který mi tak před šesti lety v kavárně na Zelném trhu připravil cappuccino na úrovni 18/20 (jinak spíše okolo 15/20). Cappuccino nebesky nadýchané a s fantastickým propojením mléka a espresso základu a ten pocit “odtávající smetanové zmrzliny v ústech” si dovedu zlehka vybavit ještě dnes... Že bych zkusil, jestli to stále dokáže? 

HACCP, BKN a teď TKW. Svět zkratek v gastronomii je velmi pestrý... jediná potíž je v tom, že kafe zde dělají na velmi základním plastomatu.

Opravdu?

Nevěřím podnikům, které halasně uvádějí, že jsou v něčem nejlepší anebo autentické. A i chyb v menu má ten Ital jak máku.

Už pár týdnů číhám na otevření cafe a wine baru na Veveří, ale soudě podle prvních dojmů bude třeba velké opatrnosti. Jestli jsem s nosem přilepeným na sklo viděl správně, mají uvnitř Mazzer, který má, stejně jako spousta Fiorenzat v brněnských nevýběrových kavárnách, vrchovatě zaplněnou násypku. Ani na vteřinu nepochybuji o tom, že první věc, kterou majitelé po týdnech odstávky provozu udělají, je to, že hoper vyprázdní a nasypou do něj nová zrnka z právě otevřeného balíku. :-)

První dubnový den skončila pobočka MyFood/Sklizeno na Zelném trhu a když si vzpomenu, kolik zde údajně byl nájem pro Parnas tak před 5 až 7 lety (180 – 220 tis. Kč měsíčně; naproti, kde sídlí velká sýrárna z Litovle, mělo prý už u bývalého nájemce, realitní kanceláře STING, činit 300 tis. Kč za měsíc), tak se ani nedivím. Párkrát jsem zde měl slušné doppio z La Boheme za 44 Kč.

Cenám vybraných prostor v rámci první krizové vlny jsem se před necelými třemi týdny věnoval zde a tak přidám jen stručné doplnění. Tulip na tř. kpt. Jaroše je zavřený, po půl roce provozu skončilo Hotdogys naproti Špalíčku (125 metrů čtverečných se nabízí za 105 000 Kč, statut z 11. 2. na Facebooku je jejich poslední a asi nemá smysl říkat, že se zde nijak nerozloučili), za 25 000 Kč je k mání letitá restaurační loď na přehradě, pobočka Telepizzy na Hybešove hledá nájemce za 29 000 Kč a pár podniků, jako třeba Soma na Veveří, má zakrytá papírem okna a tak uvidíme. 

Když jsem ukazoval výši nájmu za bývalé Elsner Bistro fanouškovi létání, cestování, golfu a kávy, který už pár let žije v holandském Haagu, skutečně jej to překvapilo a napsal mi, že nějaký +/- podobný prostor je v jeho městě za polovic – ano, v holandském Haagu, bohatém městě s vysokou kupní silou. A “lockdown balíček” od Single Estate Coffee o gramáži 3 x 250 g a dle výběru pražírny byl zasílán po Holandsku za 20 EUR včetně poštovného. Neuvěřitelné. Ale třeba je výše nájmů odrazem toho, že se NUTS-2 region Jihovýchod, jehož je Brno centrem, posunul, byť velmi těsně, do vyšší kategorie a nyní je HDP na hlavu dle parity kupní síly 84 % EU. :-)

Otec, senior, se dočetl v Severníku (úřední “věstník” a oslavný plátek naší městské části, co chodí lidem do schránek), že vybrané restaurace nabízí důchodcům rozvoz obědů a dotázal se mě, zda je toto nabízeno zdarma. Když jsem jej ujistil, že tak hodná radnice Brno-Sever zase určitě není a že za kuřecí stehno s přílohou u Bistra Franz dá okolo 180 Kč, jeho zájem kupodivu pohasl a raději si udělal celé kuře na paprice s rýží a kořenovou zeleninou a musím uznat, že to vonělo velice hezky. A co se týká nabídky menzy MENDELU, dovoluji si odkázat na svou analýzu ze září 2018.

Skupina EFI, jejíž je TEFITI součástí, to rozhodně nevzdává. Líbí se mi představa, že se jejich leták v mé schránce vyskytl na oplátku za kousavé poznámky vůči jejich marketingu a menu, ale spíše bych to viděl tak, že zajeli na Lesnou a uplatnili metodu kobercového bombardování.

Kávově byl duben takový nijaký a tak nebude ani obvyklá TOP, ale třebaže jsem zkusil dvě nové pražírny a aspoň symbolicky podpořil vybrané kavárny (3 x Pelíšek a jednou Industra), rozhodně to tentokrát nebyl důvod k oslavě. Guatemala od královehradeckých Chroast Coffee Roasters, kterou připravil coby doppio spolumajitel výše uvedené kočičí kavárny, byla fajn (14/20), ale o dva týdny později už díky postupujícímu stárnutí znatelně horší. Naturální Etiopie z šumperské Pikoly měla v doppiu, které připravil Adam Obrátil (skoro 14/20), ráz spíše filtrované kávy a na mě osobně byla těžší a postrádající čistotu a hloubku chuti, pro kterou mám jednodruhové kávy z tohoto regionu tak rád. Tři avizované balíčky z Hasbeanu dorazily díky nastalé situaci po 17 dnech a první Bolívie mě nepřesvědčila skoro vůbec (12 – 13/20), Guatemala tak tak (okolo 13/20) a tak uvidíme, jaká bude zbývající Kostarika. A poprvé jsem narazil se svým oblíbeným italským blendem, který byl, věřte nebo ne, nedostatečně odleželý (z expiračky na balíku jsem zjistil, že má necelé dva měsíce od upražení, což je u tohoto typu kávy věc nepříliš často vídaná) a nepřejte si vědět, jak mě celé kilo průběžně potrápilo (cappuccina, latte i espressa přinejlepším okolo 14/20) a kolikrát jsem si posteskl, že to teče jako právě dopražená arabica. S dalším balíkem, u něhož jsem si na to dal obzvlášť pozor a který jsem otevřel před dvěma dny, už je to zase naštěstí v pořádku a proud kávy z výpustě na jednoporcové misce drží jako přibitý.