#na střechu katedrály

[polotucne-mleko]

schody jsou příkré, potřeba mnoho sil

[gotikapoa]

Architektura

Gotika se projevovala především v architektuře chrámů, katedrál, kostelů a klášterů. Vyvíjel se na základě románské, přesněji řečeno burgundské architektury. Na rozdíl od románského slohu s oblými oblouky, mohutnými zdmi a malými okny je gotický sloh charakteristický hrotitými oblouky, úzkými a vysokými věžemi a sloupy, bohatě zdobeným průčelím s vyřezávanými detaily (vimpergi, tympanony, archivolty) a mnohočetným – barevná vitrážová okna lancet. Všechny stylové prvky zdůrazňují vertikalitu.

Znaky architektury:

Vertikalismus – v samotné stavbě i v jednotlivých jejích částech. Protažení do výšky a zúžení. Optický dojem odhmotnění a přiblížení k Bohu.

2. Lomený oblouk, který prochází vývojem od širokého a méně lomeného až k vysokému ostře zalomenému. Tento oblouk je používán v oknech, portálech a všech zdobných částech stavby, i v uměleckém řemesle. Podle tvaru oblouku lze určit i léta vzniku.

3. Vnitřní opěrný systém, který se skládá z klenebních žeber svedených do přípor předsazených před pilíři. Váha stropu je tak převedena do úzkých partií, což umožnilo postupně odlehčit zdi a zaplnit je rozsáhlými okenními plochami. Nejpokročilejším příkladem je soukromá královská kaple Sainte Chapelle v Conciergerie v Paříži, která bývá nazývána gotickým skleníkem. Klenební žebra v průběhu vývoje gotiky ztratila nosnou funkci a stala se dekorativním prvkem.

4. Vnější opěrný systém používaný zejména u gotických katedrál je pomocným činitelem podpírajícím z vnější strany pilíře, které zachycují tlak klenby. Skládá se z opěrných oblouků a opěrných pilířů.

5. Mezi nejrozšířenější zdobné prvky patří fiály (drobné věžičky), které zdobily střechu i umělecké řemeslo. Dalším oblíbeným prvkem byly chrliče (fantastické hlavy s otevřenou hubou, které chrlily vodu stékající ze střech), posledním znakem jsou tzv.rozety, kruhová zdobená okna.

První gotické katedrály vznikly ve Francii: Notre Dame v Paříži, Notre Dame v Remeši, katedrála v Chartres (nejvíce zdobena sochařskými díly, např. v portálu jsou umístěni světci katedrály v Chartres – 6 a 6 apoštolů).

Kostel kláštera Saint-Denis, navržený opatem Sugerem, je považován za první gotickou architektonickou stavbu. Během stavby bylo odstraněno mnoho podpěr a vnitřních zdí a kostel získal v porovnání s románskými „Božími pevnostmi“ elegantnější vzhled. Za vzor byla ve většině případů vzata kaple Sainte-Chapelle v Paříži.

Gotika – Wikipedie

Готика — Википедия

[lembastour]

TA ! OLOMOUC

Olomouc a její okolí je kraj, který moc neznám, proto jsem neváhala a vydala se sJosefinou na její narozeninový pobyt do metropole Moravy. Brno hned za rohem, já vím!

Byla jsem moc nadšená, když jsem zjistila, že do těchto koutů republiky již nejezdí dostavník ani vlak osm hodin. Jako rodák z Českých Budějovic se zbytkem rodiny na Vysočině mám k výlukám, přesedáním a mezikrajským spojům specifický nerudný vztah ... Proto jsem si snově užívala jízdu nádherným moderním vlakem, který nikde nezastavoval.  V Olomouci jsme se ocitly za cca dvě hodiny!

 Ubytované jsme byly v hotelu Theresian, který tedy jednoduše doporučuji všemi deseti. Na jeho střeše je dokonalé wellness, kde si můžete dopřát několik druhů saun, vířivku i terasu, kde pak chladíte svoje rozpálené vysaunované tělo a můžete si prohlížet dominanty Olomouce. Musíte jen chápat, že pokud jedete do Olomouce na víkend, možná se stane, že ve spa s vámi budou i lidé, kteří sem jezdí z okolí. Inu, sdílely jsme vířivku s muži nad padesát, kteří vedli řeči o životě “až moc nahlas” a následně se věnovali rozboru mých plavek (rozumějte, měly prostě šňůrku). To jen takové malé mínus, ale zase - pevný pohled pevné ženy vyžene z horké vody i toho nejzarytějšího hrocha z Moravy. 

Do úplného centra města je to z hotelu pět minut. Chyták s horním a dolním náměstím zjistíte brzo (já vám to ale vysvětlovat nebudu, protože jsem to nepochopila) a pokud počkáte na celou, užijete si tamní krásný orloj. Kohoutek zakokrhá a vám v břiše zakručí. Ničeho se nebojte, v Olomouci je mnoho krásných podniků, kam si zajít na kávu, svačinu nebo oběd. Ne nadarno se Olomouci říká malá Vídeň. My milovníci rakouské metropole, můžeme ocenit jistý povědomý klid, jenž se line z bister anebo z čajovny, kde se na schodech poblíž kláštera kouří šíša. Proto, kdybych mohla studovat znovu vysokou školu, bude to ta Palackého!

Komplex univerzity je velmi působivý a rozhodně stojí za to si sem zajet na nějakou otevřenou přednášku nebo na festival vědeckých filmu AFO, který se koná na jaře. Či na cokoliv. Klid a mír, majestátnost, to vévodí prostoru. 

Samozřejmě krásnou výhodou je blízkost parku a městských hradeb, kde se můžete dobře projít do botanické zahrady a zároveň se na hradbách občerstvit například v podniku Konkvit. 

Centrum hipsta životního stylu i kultury Olomouce. Kdo tam nejedl, nepil a nemluvil o kultuře, jako by nebyl. My si daly polévku, domácí limonádu, kávu a já růžové víno. Plácla jsem něco i o kultuře. 

Krásný interiér, kde ale musíte bojovat o porce jídla. Tamní kuchyně neplýtvá a tak má omezený počet porcí, tudíž, pokud chcete na nedělní brunch, musíte paradoxně přijít včas... a třeba i s rezervací. Já si strašně moc pochutnala na jejich banánovém chlebíčku s pomerančem. 

Josefina byla tak uchvácená místem, že si při placení objednala i lístky na tramvaj, čemuž se nepřestanu nikdy smát. Avšak přičítám to jejímu rozjitřenému stavu, protože jsme za sebou měly návštěvu olomouckého dómu, katedrály Svatého Václava. 

Je to opravdický Dóm. Člověk je na to zvyklý v Rakousku a tak pro mě byl interiér i exteriér opravdovým překvapením. Moc si cením tohoto pohledu z kolejí, připadala jsem si maximálně jako ve městě, které má váhu. V okolí katedrály je krásné místo na rozjímání a také je to sídlo arcidiecéze. 

Místo je to duchovně významné hlavně proto, že ho navštívil Jan Pavel II. a také Matka Tereza. Asi věděli proč. 

Po kolejích dál dojdete do pravoslavného kostela Sv. Goradza. K jeho dveřím procházíte bývalou židovskou čtvrtí a její obyvatele vám připomínají stolpersteine - depresivní destičky na zemi, na nichž stojí jména těch, kteří byli ze svých domovů odvedeni buď do Terezína nebo Osvětimi. Vždy se zastavíte u prahu domu, odkud byli lidé odvedeni. Je to silné a ještě chvíli jsem nemohla z hlavy vymazat ulici, která se blyštila zlatými mementy války. 

Když zvládnete smutek těchto ulic a přejdete přes řeku Moravu, ocitáte v tak trošku jiné Olomouci. Pravoslavný kostel, který má zajímavého autora (o jehož osudu se dočtete zde) vzdoruje přestavbě okolí a momentálně se nachází uprostřed staveniště. Zástavba ho takřka uzurpuje a řadovky s činžáky mu skoro olizují střechu. Rozhodně nemá tolik pozornosti jako katedrála, ale stojí za to! Už jen když si přečtete příběh člověka, který za něj tak bojoval. 

Cesta k němu není zrovna snadná, ale když to dokážete, uvidíte nejenom tento unikát, ale také evangelický kostel, který je hned naproti přes řeku. Asi vám to nezní moc napínavě, ale celá ta cesta židovskou čvrtí až na konec k pravoslaví v katolické Olomouci není zlá... Víc k tomu neřeknu, mám jenom BcA. 

Poklusem klus nebo tramvají se můžete znovu přiblížit k oběma náměstím a stvrdit procházku třeba v tradiční restauraci na náměstí (jednom nebo tom druhém, já prostě NEVÍM). My tam bohužel nešly, protože nás čekala sauna a pořádná husa by nám asi nesedla (mně jo, ale dělala jsem před Josefinou, že VŮBEC... jasně, dáme si jen salát...pfff...). Ale hodlám se do Olomouce vydat znovu a SEM JDU!

Cestou na vlak jsem se ještě kochala různými detaily města, kterých má Olomouc stovky a tisíce. Nechtělo se mi odsud a ještě více mě to táhlo do nedalekých hor, ze kterých fičel vítr a přinášel zimu. Kralický Sněžník už vysílal vibrace. Nicméně, já bych se moc ráda zajela podíval do Litovelského Pomoraví, věřím, že mě ten název nezaujal jen tak pro nic za nic. 

Tajemství Olomouce a jejího okolí jsem se přiblížila jen trošku, ale hodlám náš vztah prohlubovat. Myslím si, že se vydám na nějakou z mnoha kulturních akcí tohoto skvělého města a těším se, že zase okryji nebo objevím zákoutí, kámen, bistro nebo se dozvím něco dalšího o české historii. Rozhodně při další návštěvě navštívím místní muzea - Umění a Vlastivědné.  Úplně jsem minula galerie a věřím, že objevím i nějaké to knihkupectví. Doporučuji Olomouc na výlet během celého roku. Potkáme se tam. Lembasit se tu dá skvěle. 

[cysnews]

Nový krátkometrážní snímek režiséra Šimona Koudely Trosečník (Castaway) byl vybrán do soutěžní sekce Cinema of Tomorrow Mezinárodního filmového festivalu v Káhiře (CIFF) http://www.ciff.org.eg, jehož 41. ročník se koná od 20. do 29. listopadu 2019. V mezinárodní premiéře bude Trosečník na festivalu promítán 24. listopadu.

MFF v egyptské Káhiře je nejstarším filmovým festivalem v Africe, na Středním východě a v arabském světě a jediným v těchto regionech, jemuž FIAPF udělil akreditaci festivalu kategorie “A”.

Dvacetiminutový snímek Trosečník vznikl v produkční společnosti Cineart TV Prague producenta Viktora Schwarcze, koproducentem je Česká televize a Šimon Koudela, ve spolupráci s Analog Vision. Projekt byl podpořen Státním fondem kinematografie.

Trosečník

Vysoko nad městem ční jako ostrov v moři střecha starobylého chrámu. Z dálky se zdá opuštěná, je však plná života. V puklinách mezi kvádry se ujaly drobné rostliny, žije tu hmyz, sídlí holubi i dravci. Útočiště zde našel také malý chlapec. Ve svém skromném světě už se dobře vyzná. Jeho klid však naruší slepá dívka – varhanice. Zdá se, že toto místo čeká celé věky, aby se jejich osudy zkřížily.

  Z režijní explikace

��Mým záměrem je vytvořit trikový film o chlapci ve věku pomalu končícího dětství a zatím ještě vzdáleného dospívání. O čase vlastní zjitřené imaginace, hravosti a volnosti, ale zároveň o době uvědomování si nejednoznačnosti všeho dění kolem. Ten hoch je ale uprchlík. Ve válce přišel o matku a ocitl se v neznámé zemi. Je to trosečník v cizím světě, z kterého není úniku. Za úkryt si zvolil střechu gotické katedrály – místo vysoko nad cizím městem. Je to útočiště dostatečně odlehlé a osamělé, plné nejrůznějších skrýší, tajemných zákoutí a motivů dráždících obrazotvornost a touhu po dobrodružství. Vždyť je to stále ještě malý kluk. Druhou hlavní postavou je sama gotická katedrála. Tajemná prastará stavba – socha. Veledílo dávných stavitelů, kamenná šifra obrazu světa a řádu vesmíru, sídlo víry. Monumentální, úchvatná, děsivá v celku i detailu… Při bližším pohledu je katedrála navíc plná života, jako skalní útes nad mořem, jako ostrov uprostřed oceánu. A v neposlední řadě je v tomto příběhu zásadní slepá varhanice, dívka z „vnějšího“ světa, která intuitivně pochopí situaci chlapce na útěku a vzdor svému znevýhodnění riskuje vlastní život, aby pomohla zoufalému. Něco končí, zaniká, aby dalo prostor jinému.”

  MgA. Šimon Koudela (1974)

Režisér, scenárista, animátor a výtvarník. Absolvoval pražskou FAMU (obor animace a režie multimediální produkce) a zaměřuje se na speciální efekty a animované filmy. Vytvořil několik dokumentů pro Českou televizi a FEBIO (např. Sága rodu Strettiů, Pandurango, Stalking, Burianův den žen, Letní filmová škola, Vega – an American dream, České milování). Režíroval rovněž televizní projekty (Poprask, Musikblok, TV Bonsaj), přímé přenosy (např. Noc s Andělem, Filmové finále Plzeň) a hudební koncerty pro televizi (např. Ida Kellarová a Iva Bittová Sing Jazz v Lucerně). Jako animátor a tvůrce speciálních efektů se podílel na různých filmech (např. Muži v říji, Největší z Čechů, Sbohem slunce, František Kupka – Symfonik barev a malíř kosmu, Drnovické catenaccio, Klamovka). Vytvořil speciální efekty kombinovaných projekcí pro představení Laterny Magiky Podivuhodná dobrodružství Julese Verna a také pro inscenaci baletu Louskáček pro Národní divadlo. Je rovněž autorem multiobrazové projekce pro Malého Prince v Laterně Magice. Jeho animovaný krátký film Této noci procitnu byl uveden na mnoha zahraničních festivalech (např. v japonské Hirošimě, v Rio de Janeiru a Sao Paulo v Brazílii nebo Pastu v Kolumbii). Jeho poslední krátký film Robinson byl promítán v hlavní soutěži v ZINEBI v Bilbau, na Independent Film Festival v New York City a řadě dalších.

Trosečník:

režie, scénář, výtvarník, animace Šimon Koudela

kamera Matěj Cibulka

střih Jan Daňhel

kostýmní výtvarník Sylva Zimula Hanáková

hudba Irena a Vojtěch Havlovi

zvuk Richard Müller

v hlavní roli Viktor Antonio

dále hráli Ivana Uhlířová, Ráchel Skleničková, Štěpán Gajdoš.

Český krátkometrážní film TROSEČNÍK byl vybrán do soutěže Mezinárodního filmového festivalu v Káhiře Nový krátkometrážní snímek režiséra Šimona Koudely Trosečník (Castaway) byl vybrán do soutěžní sekce Cinema of Tomorrow…

[autoring]

Kolem 200 tisíc včel z úlů na pařížské katedrále Notre-Dame, jejíž střechu v pondělí zachvátil oheň, požár bez úhony přečkalo. Na jejich osud se v předchozích dnech ptali včelaře, který se o úly stará, lidé z celého světa.

[teryontheroad]

Milán, Itálie 03/2018

S březnem přišel i náš vánoční dárek ve formě ,,citybreak” v Miláně. Rychlé kafe v Emě a pádily jsme s mámou na letiště. Čekala nás dámská jízda.

Hned po usazení v letadle objednáváme víno a jedeme si to užít. Přiletěly jsme na letiště Orio al Serio v Bergamu. Všechna tři letiště jsou na okraji a do samotného centra musíte absolvovat další cestu. Volily jsme autobus, který nás zavezl k hlavnímu nádraží za 5 eruo (zpáteční si můžete koupit za 9 euro).

I když se už nikam dál vlakem nechystáte, určitě si nádraží alespoň projděte. Je moc hezké, obrovské, má 3 patra a vlaky odjíždí paradoxně z toho nejvyššího.

Hned ze startu nás překvapila neuvěřitelná ochota cizích italů, která trvala po celou dobu našeho krátkého pobytu. Z nádraží jsme vyšly po svých, neznámo kam. Jedno bylo však jasné. Budeme hlavně kafíčkovat. Italové chodí  na kávu několikrát denně a ještě aby ne, když za kafe nedáte víc než 1.50 euro (ve většině případů). Pokud chcete espresso, chcete prostě un café. Pokud třeba cappuccino, můžete se taky setkat s nepříjemným pohlede říkajíc ,,ach ten neznalý evropan” :D Už zvuk šlehaného mléka není příjemný a vzhled samotného nápoje taky ne. Hold italský styl je jiný. A tak jsme si na ně taky zahrály. Objednaly dos cafés, vysypaly cukr, 5 minut míchaly a srkly do sebe. Nemůžu říct, že bych si pochutnala. Nezoufám, i v Itálii se dá najít kavárna s výběrovou kávou. Zajít můžete například do Orsonero Coffee nebo Cofficia! K mání je tady i filtr :)

První večer jsme se prošly  ke  Quadrilatero della moda, což je čtvrt módy (něco jako u nás Pařížská ulice). K blížícímu se večeru jsme si nakoupily víno a sýry a pohodlně se usadily na balkóně v našem dočasném bytě (opět přes Airbnb.com) u Francesca.

Středa nám přinesla nádhernou modrou oblohu a 20°C. Nešlo tedy jinak, než nastartovat nohy a hezky si projít město, vypít spoustu káv na zahrádkách a dobře se najíst. Obloukem jsme zvládly Porta Sempione - Parco Sempione - Castello Sforzecsco - Duomo -  Galleria Vittorio Emanuele II - La Scala - Monumento a Leonardo da Vinci.

Za hezkého počasí určitě doporučuji vyjít na střechu Duomo, odkud uvidíte dokonce i Alpy! Okruhů na prohlídku i uvnitř je tady několik, počítejte s čekáním v dlouhých frontách (kolem dvou hodin). To se nám v tom teple moc nechtělo, zvolily jsme pro to pouze výstup na střechu, ve frontě jsme stály asi 15 minut. Poté jsme zašly do populární pekárny Luini a ochutnaly hned několik ,,panzerotti”. Opět počítejte s davem lidí, odsýpá to tady ale rychle. Svačinku jsme si dali na schodech u katedrály. Někde na internetu jsem se dočetla, že Miláno zavedlo v roce 2017 zákaz pojídání na ulici a používání selfie tyčí. Očividně to byla lež, nebo to všichni porušují? Při průchodu galerií Vittoria Emanuela se zaměřte na podlahu, konkrétně na mozaiku býka, v jehož slabinách už je pěkný důlek! Architekt Giuseppe Mengoniho spadl těsně před dokončením ze štaflí a pokud nechcete stejný osud, měli byste se býkovi na koulích třikrát dokola zatočiti! No, po štaflích sice moc nelezu, ale jistota je jistota a tak jsme se pořádně zatočiliy!

Přes odpoledne jsme se vydaly do Naviglio Grande. Milánem neprotéká žádná velká řeka, má však tento kanál, podél kterého je spousta hospůdek a obchůdků. Taky několik stánků se zbožím, které usmlouváte za levno. Při západu slunce usedáme na pivo, ke kterému nám zdarma obsluha přináší ,,aperitivo” ve formě výborné šunky a chlebu s olivovým olejem. Zbývá nám už jen nějaký dezert a co by to bylo za výlet bez zmrzliny! Kráčíme ještě nočním městem pomalu zpět na byt.

Poslední den nám naopak prší. Znamená to opět si sednout na dopolední kafíčko s nějakým pečivem a později zasednout k vydatnému obědu. V Miláně prý vede více rizoto než těstoviny a tak si dáváme raději obojí. Taky nějaké maso, rybu a salát a zapíjíme výborným vínem. Zbývá nakoupit balíky těstovin domů. Máme plné nejen tašky, ale i pupky. Uteklo to bleskurychle. Myslím ale, že takhle to úplně stačilo, abychom viděly to podstatné.

[kanarske-dobrodruzstvi]

Vzhůru do oblak! První výlet sobotní výlet byl do starého města. Navštivili jsme tradični trh, nakoupili si kilo jahod a vydali se směr historické centrum. Fildovi se zdálo, že naše milé návštěvnice jsou málo poučený. Celou cestu komentoval, co mohou a co ne. 😂 Před katedrálou svaté Anny si holky všimly, že lze vystoupat na střechu. Tajně jsme doufali, že Filda o to nebude stát. Bohužel, zajásal a zapištěl radosti, že chce na střechu! Hnal se hlava nehlava k výtahu a moc se netrápil nějakým vstupným. Proč by, že? Když jeho dva otroci zaplatí 😂(čti rodiče). Teror přivolal výtah a jelo se. Po vrcholu katedráli s radostí běhal a výskal, což byl teda nápor na mé slabé nervy a strach z výšek. Ten totiž po mě Filda nezdědil 😂☁️ Moc se mu líbilo nahýbat se přes kraje a nahlížet do všech skulin. Vystoupali jsme ještě výš na kostelní věž. 🙀 To bylo pravé labůžo pro mé nervy! Filda běhal dokola a nedbal našich pokynu a my ho nemohli dohonit, o to měl větší radost z toho. 😂 Po výstupu k oblakům jsme navštívili kanárské muzeum s artefakty a mumiemi po původních obyvatelých. Ani zde Filda nezklamal a vše důkladně ošahal. Ještě, že tu nemají alarmy, jinak bychom houkali celou prohlídku! 🏛za doměnu, že nic nezničil jsme ho vzali na dětské hřiště. Sobotní teploty dosáhly téměř ke 30 stupňů! Takže?! Hurá na pláž!