#nápad na fanfikce

[korny713]

ok... Eliška a Damián. Nebudu lhát zlákal mě Vidrail. To jak mluvil o panu alchymistovi... 🥰No zkrátka přišla jsem jen pro něj. Viděla jsem však už čtyři díly. Takže proč jsem vlastně zůstala?

Zde přikládám tok svých myšlenek, které naštěstí byly kronikářsky uchovány ve skupinovém chatu:

- první minutu mi šla hlava kolem z herců, pak mi ale došlo, že to je tím scénářem a oni se s ním naopak velmi důstojně perou

- ty dialogy jsou bolest. čistá nefalšovaná bolest

- time out je tu intro... už chápu o čem Vidrail mluvil. ach. proč když máte, řekněme tak nápaditý vizuál, proč tam ta hudba dělá kotrmelce časoprostorem? nebo je to schválně? jakože k tématu? hej nápad dobrej ale očividně to nefunguje. ne hele ta náhlá změna tam fakt zní blbě a ještě dělá špatné jméno té písničce.

- já se omlouvám ale proč Damián vypadá tak jak vypadá? je to tou parukou co?

- pana Dvořáka/Uriáše vždycky ráda slyším, ale když už tam ten vypravěč musí být, nemohl alespoň dostat lepší text?

- když už jsme u Dvořáka...😈😏 mein Gott! mladá Dvořáková si každou scénu krade pro sebe. 🔥🔥 Odteď je tam všechno její. Seriál, televize, já, rovnou celý svět

- už jsem se zmínila že je dokonalá?

- VOŘEŽPRUT

- hej některý věci jsou opravdu vtipný. možná jsem jednoduchá, ale mně ty ohlávky přijdou vtipné

- kinda gay if you ask me

- Damián si stěžuje, že se nechce ženit a prosí pana alchymistu, aby u něj přespal. Téměř v jedné větě!! 😂🫡

- proč má Eliška baggy jeans a komu růžové sako?

- ok ale jak Damián a Matouš běží zámeckými chodbami je roztomilé. naplnila ta scéna nostalgií jen mě?

- VOŘEŽPRUT

- ta babička je asi nejlepší postava. miluju jí

- ono se to snaží být hrozně jako jiné, ( I'm not like other shows) ale stejně tam je ten vzorový nátěr ordinace

- hej ono to je záměrně teplý? (čtěte: v mém mozku se začíná formulovat nápad)

- mladá Dvořáková 🔥🔥🔥🔥🔥🔥

- líbí se mi jak Damián má být ta atraktivní hlavní postava, ale co s tím když tam pořád prochází ten jeho strýček

- trochu se stydím, ale musím přiznat že mě to baví

- nějaký borci v černým je to hrozně děsivý a tajemný triller 👻 bubu. Mě to ale upřímně vůbec nezajímá. Jsem tu pro fluffy hovadinu a odmítám se stresovat.

- ne vážně, co se to tam do háječku zelenýho děje?

- začínám mít pocit že to staví podklady, aby Damián byl s tou babičkou...

- třetí díl 😳

- VOŘEŽPRUT!!!!!!

- já teď normálně věřím tomu, že původně někdo napsal teplej seriál o princi a alchymistovi a prima to škrtla a hodila tam emu smetanu

- však i ta Dvořáková v intru na ně kouká, jakoby čekala, až těm hlupáčkům dojde že jsou do sebe zamilovaný

- stanuju autistického bratra Elišky

- začíná to na mě být až moc složitý a snaživý zabřednout do temna. já chci jen hezkou roztomilou pitominu 🥺

- když už jsme u toho. ještě někomu jsou úplně jedno ta trápení běžných lidí? gajs já přišla pro cestování v čase, kdybych chtěla slyšet o alimentech, dojdu si na přednášku

- ok večer na mě čekají fanfikce ❤️‍🔥🫡😚😏

- ok... pan alchymista a mladá Dvořáková...ech... já se bojím že tvůrci, chtějí ukázat, že tam mezi nimi něco je. Jsem jediná komu přijde že mají spíš chaotic gay cousins energii?

- ono se to snaží být hrozně thriller deep shit, ale já to mám v pyči. Dám si chleba s marmeládou a jdu se culit na pana alchymistu🥰 (a možná, jen možná, trošičku i na mladou Dvořákovou)

- potřebuju víc z nezkrotného dua Dvořáková a alchymista 🫡🔥

- proč ten zámek vypadá jak ze simíků? (samozřejmě že ne můj. ty mají každé okno jiné)

- tam se začínají dít věci... už se stresuju

- ctihodnosti, jsou teplý a basta fidli

- pan správce nemá rád malého teplého kuchaříčka

- LET HIM COOK!

- Dvořáková vládne světu. Nekrade pro sebe jen scény, ale i mojí veškerou pozornost. Ani já nemám svojí veškerou pozornost ❤️‍🔥🫡

- i s tím Eliščiným bratrem má Damián větší chemii

- Dvořáková a alchymista chystají vendetu 🔥🔥🔥🔥

- ach! ta podlost is the new sexy🔥🔥

- uuuu vyhrožování 😏🥰❤️‍🔥❤️‍🔥

- jestli je moje teorie správná, tak panu alchymistovi někdo zapomněl říct že se to přepsalo, poněvadž a protože ten je zamilovanej až po uši 🫡

... ano hodlám ve sledování pokračovat (a btw fanfikce nebyly🥲)

[nejene]

Emanuela a Poppy

(Jinak nápad říkat Makové panence Poppy je naprosto a bezostyšně ukraden @ledabyl z její večerníčkové fanfikce, na kterou sice tohle není fanart, ale je naprosto skvělá a jestli jste ji ještě nečetli, měli byste to rychle napravit)

[the-winter-snowflake-stuff]

Fanouškovská teorie: Crowley se v minulosti zamiloval do Freddieho Mercuryho, nějakou dobu s ním chodil a to byl hlavní důvod, proč měl tak moc rád Queeny. Na druhou stranu Aziraphale mohl být poblázněný do Oscara Wilda. Ale stejně si nakonec oba moc dobře uvědomili, že jeden bez druhého nedokáží žít a po nepovedeném Armaggedonu se dali dohromady. 

[myvalzpival]

Vašnosto, otázečka: Jak se přinutíte ke psaní, když pořád vyhazujete fanfikce jako Večerníček lejstra? Páč v poslední době mám nápady ale nedokážu z nich udělat příběh a docela mě to deptá.

pro mě je teda psaní únikovka a uklidňovačka. ale určitě si všimli, že poslední dobou nepíšu tolik co předtím, páč každé dopoledne sedím několik hodin nad diplomkou a nedokážu koukat do wordu 12 hodin tahem :D

nicméně. podle mě je klíč psát, psát a psát.

občas je potřeba se do toho dokopat stejně jako do učení nebo úklidu, ale bez toho to nejde. pokud máte nápady, napište je. je jedno, že na sebe nenavazujou. tyhle volný konce se daj kdykoliv zpětně svázat, nebo, pokud jste jako já, a máte vždycky jen velice okrajově nápad a vaše postavy si pak během psaní dělají co chcou (plantážníci jedni), tak se vám i z těch pár odstavců, co nosíte v hlavě, může rozvinout skvělej příběh, jakmile ho začnete dávat na papír.

v návaznosti na to, je dobré si uvědomit, že nemusíte povídku napsat na jeden zátah a za jeden den. trvalo mi pár let, než mi to došlo lol. občas to chce pár dní, tejden, měsíc, ale je dobré se k tomu každý den vracet. i kdyby si to měli jen po sobě přečíst, dojít k tomu, že dneska to nepude, a zase to zavřít. jakmile si totiž řeknete, že to doděláte později, tak to nikdy nedoděláte, a zvyk je železná košile, takže čím častěji ten soubor otevřou, tím větší pravděpodobnost, že to dopíšou :)

[astrahannah]

Takhle, lidi, viděla jsem 4 díly Comebacku co to začali - jako tradičně - o prázdninách vysílat, a už mám představu před očima, a musím vám to sdělit:

Milostný trojúhelník s Tomášem, Marcelkou a Ozzákem by byl napsán

Ivu by shipovali s oběma dvojčaty - častěji asi s Lexou, musím uznat, ale pokud by nikdo nenapsal Iva/Saša fanfikci tak bych si ji napsala sama nevím, to by asi nebyl moc velký fandom (pracuju s tím že by ten fandom byl dost, DOST velký)

Angst by se hodně týkal Bůčkových - Simoniny špatné výchovy a jejího následku na dvojčata (tuna rozdílných fix-it fanfikcí i revenge fanfikcí), v desátém díle Lexa víceméně zmíní že je šikanovaný, takže to, to jak si Saša přijde neviditelná(ty jo, to mě napadlo jak to píšu a to má takový potenciál na inspirování lidí k napsání strašně depresivní fanfikce)

Vzhledem k tomu, že o Tomášově manželce nic nevíme, fandom by si s ní udělal své

To samé s Liborem(jsem si docela jistá že tak se Simonin ex jmenuje) - ten by byl psaný jako odpad světa - viděla jsem to u chybějícího otce co prostě pracoval mimo stát a neobjevil se v tom anime/manze(nechápala jsem), a Libor k tomu má i předpoklady(chce dítě na sekání trávy v Simonině volbě)

A taky kamarádům Ozzáka by vymysleli fanoušci taky charaktery sami(možná by se dostalo fanfikcí o kámoších na koncertě nebo v hospodě - to by bylo fajn podle mě)

Jo a - Zoran by taky byl odpad světa, a to proto aby se s ním Marcelka mohla rozvést a dát se dohromady s Pacovským autorova výběru (s Tomášem obvykle, ale tomu že by Marcelku a Ozzáka neshipovali nevěřím, protože Je Jaro - myslím 6. Epizoda )

Oba Pacovští by asi taky byli shipovaní se Simonou, ale bylo by to méně časté(tak jako, v jednom díle Simona říká Tomášovi že ty děti jsou jeho, a u toho druhého opět odkazuji na Je Jaro(fakt doufám že se to tak fakt jmenuje a nezním jak blbec)

Mezi shipy Marcelky a bratrů Pacovských a Simony a těch dvou by mohly být ship wars

Jeden šílenec by možná napsal fanfikci o Lexovi a Ozzákovi - fandom by ho vylynčoval, a už by se nikdo neopovážil(a tak je to dobře)

O Tomášově pěvecké kariéře by vznikly fanfikce - nevím jaké, ale nějaké(možná zase Tomáš/Marcelka vzhledem k tomu že víme že na něj Marcelka kdysi hodila svou podprsenku

No, na základě canonu by asi mohly vzniknout kdejaké páry(ano, uvažuju hlavně o shipování)

A alternativní konce všeho druhu, na kdejaké epizody(teď se mi vybavuje co kdyby Iva dále chodila s tím klukem z Pomáhat a Chránit(myslím že Romanem)? Asi nic dobrého...

Co kdyby se Lexa a Diana/Dajána nakonec přecejen dali dohromady (je to přecejen pořád ten kluk kterého zná

Měla jsem nápady na jiné alternativní konce, ale vypadly mi z hlavy

A na konec tu mám spíše prompt než představu: Co se asi všechno stalo během Dobrodružství v noční Praze Ivy a Saši? To by mohlo být zajímavé.

Okay, ještě jeden čistě můj návrh - líbí se mi nápad bisexuálního Lexy, ale s kým ho spárovat? Nějakým jen příjmením zmíněným spolužákem? Originální postavou? I když... To by asi vyšlo nastejno. Oni ti kluci stejně osobnosti nemají.

Tak jo, to je všechno. Díky že jste to přečetli, a prosím nezabte mě za moje šílenější nápady. Díky!😅

Koncept: Comeback s fandomem západního stylu.

• Tomáš x Marcelka je otp

• Ozzák angst

• Lexa x Zoran lemon fluff snuff fic

• A nebudeme si nic nalhávat, Iva by si na vlastní kůži zažila pravidlo 34

Nevím jestli by to bylo dobré nebo ne, ale každopádně mi to nahání husí kůži…

[treba-neco-napise]

Rychlé šípy fanfikce

Horký úchop: Červenáček je ftm 

 (protože prostě proto - měl by důvod pro přezdívku, je výškově nejmenší - což samozřejmě neznamená, že je ftm ale víte co - a představte si, že každou chvíli smeká před nějakou babčou jenom, aby si vysloužil “To je ale slušný chlapec! Takový džentlmen!”)

Takže tohle je fanfík o jeho vyskříňování. Chtěl jsem ho dát na Ao3, ale zítra jedu s rodinou na vodu a kvůli balení nemám čas. Asi tam budou chybičky, ale opravím je, až se vrátím ;) Takže užívejte!

-----

Když se poprvé šli Rychlé šípy na výletě vykoupat, Červenáček se v jednu chvíli třásl jako osika v uragánu. Zrovna míjeli rybník a Jindra, vida lesklou vodní hladinu, radostně poskočil.

„Kluci, pojďte se vyčvachtat!“ Ještě než ta věta stihla doplout Červenáčkovým ušním ústrojím do mozku a tam se zpracovat, Rychlonožka se na něj obrátil s panickým pohledem. Himbajs, to ne.

„Ale… My nemáme ručníky.“ ozval se rychle.

„Nepotřebujeme je, podívej se, jak svítí! Hned uschneme.“ Odpověděl mu Mirek a než se Červenáček rozkoukal, všichni už odhazovali torny do trávy a trička je následovala. Skousl si dolní ret, pak se posadil na břeh a složil si ruce do klína jako by se nechumelilo.

„Červenáčku, ty nejdeš?“ obrátil se na něj Jarka. Červenáček rychle otevřel pusu, než ze sebe Rychlonožka stihne udělat jeho mluvčího.

„É… já neumím plavat.“ Vyhrkl.

„Tak tě to naučíme! To bude skvělý!“ zvolal Jindra s kotníky už pod vodou. Červenáček zavrtěl hlavou. „Ne, já…“

„On Červenáček nesnáší vodu.“ Dal se do vysvětlování Rychlonožka a Červenáček v duchu zaúpěl. „On je kočičí osobnost a kočky a voda… Víte co.“ Černovlasý na něj zpod kloboučku vrhl naštvaný pohled a telepaticky mu sdělil, že ještě jedno slovo a vzduchem něco poletí.

„Nemůžeme ho nutit, když nechce.“ Vložil se do toho Mirek. „Tak seď, hlavně nebuď moc dlouho na slunci.“ Rychlonožka protočil oči a rozběhl se k vodě.

„Mirku, kdyby byla soutěž Matka roku, všechny bys roznesl na kopytech.“

Takže Červenáček prostě seděl na břehu, pozoroval, jak Rychlonožka předstírá žraloka pod vodou, dělal rozhodčího zápasů, kdy protivníka shazovali z ramen druhého, a v jednu chvíli sebral klacík, co se válel na zemi, a začal kreslit do hlíny ptáky a brouky, co u rybníka okouněli. Jen letmo si všiml, že zafoukalo.

„Červenáčku, kde máš čepici?“ uslyšel Jindru a ohlédl se. Pak si osahal hlavu, a když nahmatal jenom vlasy, začal se rozhlížet. Jeho pohled padl na červené něco na větvi nedalekého stromu. Ouročky na ten vítr, pomyslel si, vstal a oprášil si kalhoty. Pak přistoupil k listnáči a chytil se nejbližších větví. Jednou nohou se o nízko položenou větev opřel a vytáhl se nahoru. Čepice visela asi dva metry od něj.

„Počkej, můžeme ho vytáhnout klackem!“ zavolal na něj z vody Jarka. „Ať nespadneš!“ Červenáček už si ale lehal na větev a natahoval se pro klobouček.

„Slez dolů! Ta větev je tenká! Zlomí se!“ varoval ho Mirek, teď už stejně starostlivý jako Jarka. Jenže Červenáček si prostě musel všechno vyzkoušet, aby věděl, že to není dobrý nápad, a tak když už byl jen pár centimetrů od své milované pokrývky hlavy, větev se ještě víc nahnula a ozvalo se křupnutí.

Kus dřeva se i s křičícím lidským mládětem ulomil a sletěl přímo do vody pod ním.

„Červenáčku!“ zařval Rychlonožka a vydal se kamarádovi na pomoc.

„Dělejte, neumí přece plavat!“ zavolal Mirek, než elegantním kraulem doplaval k plovoucímu kusu dřeva. Jenže Červenáček už se s kašláním a vytíráním očí sápal na větev a udržoval se na vodě kopáním.

„Není ti nic?“ staral se Jindra, když Červenáčka všichni obklopili. Plavec kašlavě zavrtěl hlavou a vyklopil z čepice rybku, než si ji posadil na hlavu.

„Tak vida – přece jen umíš plavat.“ Všiml si Jarka. V jeho překvapeném výrazu byla známka zkoumavosti a podezřívavosti. „Proč jsi tedy nešel do vody?“ Odhalený Červenáček znovu zamrkal, pak se pustil větve a zamířil ke břehu.

„Prostě se mi… nechtělo, znáš to.“

„Hele, teď už tu můžeš zůstat a plavat takhle, ne?“ ozval se Rychlonožka. Červenáček se na něj bleskurychle otočil s vytřeštěnýma očima.

„No jo. To bych mohl.“ Přitakal najednou. Mirek zavrtěl hlavou a už na mělčině vystupoval z vody.

„V něčem musíš jít domů, usušíme ti oblečení. Stejně už jsme byli ve vodě dost dlouho a zbývá nám ještě kus cesty zpátky.“

Červenáček očima hledal pomoc u Rychlonožky.

„Tak když se mu teď chce plavat, ať si zaplave, ne?“ zkusil to zrzek. „Můžete jít napřed a my pak půjdem spolu.“

„Klub je přece o tom, že děláme věci všichni společně.“ Oponoval mu Jarka a vylezl z vody. „Nechcete nám něco říct?“

Červenáček s Rychlonožkou na sebe bleskli pohledem. „Ne.“

„Tak pojďte, až vám nenarostou žábry.“ Ozval se Jindra, taky už z břehu, vymačkal si z vlasů vodu a prsty si je učesal přesně na pěšinku. Červenáček s Rychlonožkou na sebe zase hodili telepatické pohledy a pak zamířili ke břehu. Když Rychlonožka vylézal, Červenáček šel těsně za ním, trochu bokem, a založil si ruce na hrudi. Zamířili k nedalekému keři.

„Kam to jdete!?“ zavolal na ně Mirek z blízkosti kamenného kruhu, který mezitím sestavil, a na který Jarka s Jindrou už sbírali dřevo.

„Ehm… Do stínu.“ Odvětil Červenáček. Rychlonožka zalovil v jeho batohu a vytahoval mikinu, když se Jindra ozval: „Dej mi to tričko, pověsím ho na šňůru.“ a zamířil k Červenáčkovi s cívkou. Červenáček se k němu otočil zády a chtěl upláchnout za keř, ale bylo pozdě.

„Hele, co to máš pod tím trikem?“ zeptal se Jarka. Všichni upřeli pohled na Červenáčka, který se zastavil uprostřed pohybu, zády ke všem.

„Je mu pořád zima, tak si bere tílko.“ Snažil se to rychle zamluvit Rychlonožka.

„Tohle přece není-“ namítl Jindra, ale ani to nedořekl, když se Červenáček s povzdechem otočil. To, co mělo být podle Rychlonožky tílkem, bylo černé a asi poloviční délky. A přímo uprostřed, na hrudi, svítil pod modrou látkou, přilepenou vlhkem na Červenáčkovo tělo, nápis PUMA.

„To je… sportovní podprsenka?“ nakrčil Jarka obočí. Mirek upustil oba kameny, kterými chtěl zrovna zakřesat nad ohništěm.

„Já – já – já jsem chtěl - nechtěl – totiž – “ snažil se Červenáček vyhrabat nějakou vhodnou formulaci vysvětlení. Přece si to tolikrát vymýšlel, musel si vzpomenout!

„No a co?“ ozval se Rychlonožka ostře a jako gladiátor se postavil před něj. 

„Rychlonožko, prosím tě – “

„Vy si možná myslíte ‚Ha! Já jsem takovej chlap! Mám párek mezi nohama, svaly jako flašky kofoly, holky po mně vzdychaj, kam se hnu – “ Jindra nakrčil obočí.

„My jsme přece nikdy – “

„…ale víte co? Červenáček tady je desetkrát silnější a větší kus mužskýho než kdokoliv z vás, protože každej den si zažívá utrpení, jaký si nikdo z��nás nedokáže představit. Možná nemá to, co by mít chtěl a má to, co by mít nechtěl a stydí se za to, ale jestli je tu proti němu někdo holka, jsem to já a vy všichni ostatní.“

Nastalo ticho.

Červenáček vypadal, že neví, jestli má zavrtět hlavou a nasupeně odejít, vrhnout se Rychlonožkovi kolem krku, nebo se rozbrečet.

První otevřel pusu Mirek.

„No, Rychlonožko, kdyby byla soutěž Proslov za kamaráda, všechny bys roznesl na kopytech.��� Jindrovi zacukaly koutky. „A co se týče Červenáčka, nikdo z nás proti němu nebo jeho mužnosti nevznesl křivé slovo. A asi se shodneme na tom, že kdyby se to stalo, ten člověk by musel okamžitě vystoupit z klubu.“ Rozhlédl se po klucích. Červenáček se pořád třásl jako ratlík, Rychlonožka se před ním tyčil jako golem a Jarka s Jindrou souhlasně přikyvovali.

„Mrzí mě, že sis myslel, že před námi něco musíš tajit, protože bychom se ti posmívali.“ Ozval se Jindra. „Jsme kamarádi. Takhle bychom tě přece nezradili.“

„To je fakt.“ Přitakal Jarka. „Jestli jsi biologicky kluk nebo holka na tom nic nezmění, ani na tvém místě v klubu.“ Červenáček se kousl do rtu a tentokrát to vážně vypadalo, že se rozbrečí.

„Děkuju, kluci.“ Řekl tiše.

„A mně se děkovat nebude, plantážníku?“ obrátil se na něj Rychlonožka. Červenáček se zasmál a pevně ho objal.

„Tobě koupím dárkovej koš. Takovýho kamaráda jsem si snad ani nezasloužil.“

„Tak už mi dej to oblečení, ať stihne uschnout. Nerad bych, aby někomu rodiče zakázali výlety za pozdní příchod, když jsme s nimi ještě ani pořádně nezačali.“ Ozval se Mirek zpoza ohniště, ve kterém už malý plamínek chroustal klestí. Červenáček ze sebe váhavě za keřem všechno svlékl a vlezl do své mikiny a půjčených Rychlonožkových kraťasů.

Když si k Mirkovi jako první přisedl Jarka, otázal se Dušín: „Vážně mám svaly jako láhve od kofoly?“