#jak popsat velké silné ženy tak abych nezněla jako nevybouřený puberťák

[p--ito]

Vyslyšte mě. Často se žehrá nad tím, že muži neumí psát ženské postavy. Že jim dávají nerealistické atributy, že všechny vypadají jak z porno magazínu, jejich těla fungují bez jakýchkoliv tělesných funkcí, že celá jejich existence se odvíjí jen od toho, že jsou krásné, sexy, boží a neodolatelné. Pak je tu ale asi ještě jedna, velice, velice úzká skupina lidí, co ženské postavy píšou stejně, nebo minimálně dost podobně. Jsou to bi holky, co vylezly ze skříně až ve skoro třiceti letech, nikdy tudíž s holkou nebyly (a možná ani nikdy nebudou) a s tou nově nabytou svobodou vlastního uvědomění jsou naprosto hotové z ženského těla (ač ho samy mají) a tak když se pokouší psát o ženách, zní to jak ten největší simpí orchestr líznutý přestřelenou fantazií a romantizací. Neměly by odvahu oslovit holku, protože jsou tak tak...*chefs kiss*, ale alespoň si to všechno můžou vyfantazírovat. Jak to vím? Jsem to já.