#fakt u�� nevim

[kocourmokroocko]

nevim, která osoba okolo třiceti let věku a výš to potřebuje slyšet, ale "pffft, ne, já fakt nejsem feministka" neni takovej flex, jak si zjevně hodně z vás má tendenci myslet. jakože srdco moje. kámo. holka. neříkáš "nechci chlupatý podpaží, jít do armády a spálit svojí podprsenku, protože to zkrátka není moje osobnost". říkáš "nechci mít rovnocenný práva, plat a tělesnou autonomii v tomto ani jakémkoliv jiném vesmíru, a jsem ochotná nekriticky odsoudit hnutí, co pro mě tyhle věci chce, abych vypadala umírněně a rozumně pro chlapy u nás v hospodě". to neni. to neni-

KÁŤO, TO NENI POPIČI GUČI. :((((

[morti0re]

Zase je tu moje "chození po doktorech abych se ujistil že jsem fyzicky stabilní a pak mám od toho na půl roku pokoj" období a musím uznat, nemůžu se dočkat až to budu mít za sebou protože:

při EEG se mi blbě dýchá (to poděkujte binderu)

po EEG mám vždy umaštěnou hlavu z toho gelu kterou vám dávaj do tý čepice aby, nevim, se líp propojila s kompem fakt nevim, ale hlavní je že mám vždycky z toho hrozně mastnou hlavu a blbě se to myje

při tom EEG usínám COŽ BY SE NEMĚLO DÍT

ty neustálý odběry krve jsou už tak otravný

neuroložka na mě řve kdykoli jen zmínim že jsem si jen třeba týden zapomněl brát prášky (vim, blbý, ale já se fakt snažím)

ona ta neuroložka je obecně poslední dobou na mě víc a víc nepříjemná ale já nic udělat nemůžu protože jsem tam u ní z její dobrý vůle (tak nějak)

je mi jasný že znim jak šílenec ale fakt díky že jste mě vyslechli plantážníci fakt si toho vážim, tenhle proces mě už sere dlouho a moc lidí komu bych to mohl říct nemám, takže díkes <3

[kohoutek-lucni]

Vážení a milí obrozenští přátelé, jsem tu zas a se mnou veselá historka odehrávající se v naší české kotlině, se kterou můžete být divní na společenských akcích všemožného rázu.

Banket ve velrybě, rok 1892.

Léta páně 1885 si v jisté norské zátoce s čímsi pohrávají mořské vlny. Ukáže se, že se jedná o nebývale velkou mrtvou samici plejtváka myšoka. Lidé v té době měli jeden primární instinkt při spatření mrtvé velryby - zpracovat a zpeněžit! A tak se také stalo. Kostí se ujal badatel, zoolog, diplomat, politik a budoucí nositel Nobelovky za mír Fridtjof Nansen, pod jeho dohledem byly vypreparovány a následně se do novin mezi inzeráty koupím/prodám vetřel jeden: "hoši, kupte fakt velkou velrybu". Stála v přepočtu na dnešní korunu asi 200 000. Jednou tedy (nejspíš) do hospody U Gebauerů při posezení společnosti Jour Fixe vrazil Vojta Náprstek, praštil o stůl srolovanýma novinama a pěstí a padlo rozhodnutí, že budem ti hoši, co budou mít v muzeu fakt velkou velrybu. Pánové rozbili prasátka a hej bude velryba bude viset na stropě bude to popiči a kdo to má a co se může pokazit. A tak ji fakt dovezli. Do budoucího Národního muzea. Muzeum ještě nebylo postavený. Ubytovali ji tedy v Náprstkově Průmyslovém muzeu, kde jim díky mohutné reklamě na vstupném vrátila všechny peníze, co stála, a ještě vydělala. Protože hej, ta velryba je fakt že velká!!! Zůstala tam čtyři roky a její odchod nostalgicky oželeli asi všichni kromě nebohý paní Náprstkový, která nejspíš jako jediná musela čichat ten smrad a vytírat ten tuk, co z ní kapal. (Sajrajt z ní kapal až do 60. let, kdy byla odmaštěna profesionálními prostředky. Od té doby je, nepřekvapivě, hrozně křehká. Pokud jsou vaši rodiče ročník 67, můžete jim položit záludnou otázku: víte, co se stalo v rok vašeho narození? Myli velrybu jarem asi nebo já nevim co s ní dělali) Aby se s ní před její cestou do muzea rozloučili, Jour Fixe uspořádala u Náprstkových banket ve velrybě. Osobně si myslím, že čumblr potřebuje nějaký obskurní svátek.

Banket ve velrybě bude 26. 5. 2023 slavit své 131. narozeniny. Dělejte si s tou informací co chcete. Ale já to dětský šáňo u nahrávky velrybího houkání rozhodně otevřu. A možná si do něj dám i deštníček. Kterej tam rozhodně nebude pro symboliku toho kapajícího tuku.

[mikeinthestrawberryfields]

Beatles album ranking, protože nejsem originální

(je jich 12 protože jsem ješte neslyšel Let It Be)

1) Abbey Road

2) A Hard Day’s Night

3) Revolver

4) Rubber Soul

5) Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band

6) Magical Mystery Tour

7) Help!

8) The Beatles (White Album)

9) Beatles For Sale

10) With The Beatles

11) Yellow Submarine

12) Please Please Me

pokud chcete vedět moje názory více dopodrobna, jsou všechny pod čarou :)

to jest vše, užívejte zbytek dne!!

1) Abbey Road

- mám se vůbec vysvětlovat?? je tu vůbec nutné?? Tohle album je doslova masterpiece. Ta hudba je něco nepopsatelnýho, každá písnička je svůj kus umění. To jak do sebe zapadaj jako puzzle, že sami nevíte, kde jedna písnička končí a kde druhá začíná, je tak skvělý. Já to fakt nedokážu popsat. Oblíbená písnička je určitě I Want You (She’s So Heavy). Když tahle písnička začala hrát, já měl pocit, že jsem byl přenesen do jiného vesmíru, ne nedělám si prdel. Fakt tak dobrá ta písnička je.

2) A Hard Day’s Night

- já fakt nečekal že se mi jejich třetí album bude TAK moc líbit. Jako, já to ze začátku poslouchal tak, že jsem si k těm písničkám představoval moje OCčka a najednou se mi prý líbí každá písnička z toho alba?? Cože?? Jsem si řikal pozdějc že to není pravděpodobný, aby se mi fakt líbila KAŽDÁ písnička. Tak jsem si to album poslechl znovu, tentokrát bez toho představování a jo, fakt se mi líbila každá písnička. Doteďka nevím jak se mi to povedlo, ale teď mi to příjde spíš vtipný. Kdybych si z těch všech měl jednu vybrat, tak asi Tell Me Why nevim jestli do týhle blbý písničky přidali herák nebo co ale já si ji vždy pouštim nejmíň 3krát, protože je tak dobrá.

3) Revolver

- vy ani nevíte jak moc tohle album miluju. ten cover art je skvělej, opět beatlesaci navařili co se týče cover art designu. Ale ty písničky. Ty písničky, panstvo to je něco. Tohle byl fakt bod, kdy se jejich hudba začala měnit a já jsem byl 100 % pro. Moje asi nejoblíbenější písnička z Revolveru je Tomorrow Never Knows tohle je nejenom moje oblíbená písnička z Revolveru, ale jedna z mých nejoblíbenějších Beatles songů obecně. Tak dobrá je.

4) Rubber Soul

- tohle album bylo celkem dlouhou dobu u mě na posledním místě co se týče rankingu alb. Nevím na čem jsem v tý době byl, když jsem tohle poslouchal, abych se mi zalíbilo tak málo písniček, tak jsem si nedávno tohle album pustil znovu a kromě If I Needed Someone, se mi líbili úplně všechny. Bylo to jako bych reálně procitl, nebo co. Je to takové klidnější album, to jo, ale to se mi na něm líbí. Asi nejvíc se mi líbí Think For Yourself je to nejen fakt catchy, ale i celkem relatable.

5) Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band

- opět banger album cover. Týpci fakt navařili opět. Já nevim co říct o tomhle albu, co už nebylo řečeno dávno předtím. To jak ty písničky do sebe přelívaj je fakt něco. Obecně všechno o tom je skvělý. Kdybych si měl vybrat oblibenou songu, tak to určitě bude Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band (reprise) sorry guys, ta repríza je prostě lepší.

6) Magical Mystery Tour

- musím uznat, tohle album si držím mnohem blíž k srdíčku, než bych měl. Možná je to vinou toho nepopsatelně nádhernýho album coveru, jako pane na nebi, s tim oni fakt navařili. Ta hudba je něco fakt nádhernýho, tohle je fakt moment kdy mi došlo, že mám radši tu pozdější éru jejich hudby, cca 1966 - 70. Je to prostě takový víc kreativní?? idk jak to popsat. Oblíbená písnička z tohodle je stopro I Am The Walrus. Nedává naprosto žádnej smysl a já ji za to zbožňuju.

7) Help!

- Help! si asi budu muset znovu poslechnout, jelikož si moc těch písniček (myslím hlavně ty, které se mi líbí) skoro vůbec nepamatuju. Asi proto že mi moc nenaskakují když si pouštím hudbu, fakt nevím. Ale jinak je Help! fakt solidní album, kašlu na vás Dizzy Miss Lizzy je actually fakt dobrá songa, co s tim furt máte?? Anyways asi ta nej songa by asi byla obviously Help! co jiného se dalo čekat.

8) The Beatles (White Album)

- ah, to známé “Revoluce 9 album” Dělám si prdel, ale já silně uvažoval, že tohle album skippnu jen kvůli Revolution 9 a jsem mega rád, že jsem to neudělal. Jelikož je tu tolik písniček, je celkem těžký si vybrat jen jednu. Ale kdybych to měl rozdělit na ty dva disky, nebo jak je to rozdělený na Spotify, tak za první disk bych dal Glass Onion a za druhý Savoy Truffle Těch bangerů tam je samozřejmě mnohem víc, ale tyhle jsou asi moje nejvíc oblíbený.

9) Beatles For Sale

- musim se přiznat, i když je tohle album je jedno z jejich nejslabších, i když je lepší než jejich první. Doslova si nedokážu vybavit ani jednu písničku z tohodle alba u který bych na první pohled byl: “Jo to je z tohodle alba!” Ale i tak ty písničky, který se mi líbí, se mi fakt líbí. Ta nej z tohodle alba by asi byla I’ll Follow The Sun.

10) With The Beatles

- jejich druhý album a je určitě lepší než Please Please Me, ale pořád není nejlepší. Nevím jestli tohle album už bylo stopro originální, nebo jestli ještě obsahovalo covery, ale i tak je ok. Prostě v celku ok album, asi nej písničku bych dal Roll Over Beethoven prostě taková typická vypalovačka je to skvělý.

11) Yellow Submarine

- tohle je prostě jen album pro ten Yellow Submarine animovanej film. Jen pár písniček z tohodle alba bylo originálních, asi tři nebo možná čtyři jsou písnicky z minulých alb a zbytek je jen soundtrack ke filmu. Jediná worthwhile pisnička z tohodle alba je Hey Bulldog je to strašnej banger

12) Please Please Me

- ono dává smysl, že první album nebude to nejlepší. Ty písničky jsou dobrý, to neřikám že ne, jen prostě oproti těm ostatním je tohle to nejslabší. Kdybych si měl vybrat oblíbenou písničku, tak asi Do You Wanna Know A Secret? jelikož je prostě co se textu i hudby týče fakt dobrá.

[takovanormalnielie]

4.2.2024

Potřebuju sehnat červenej volnej crop. Nejlíp s nějakým potiskem. Mám to přesně v hlavě, ale nedaří se mi nic najít. Chci hrozně nosit cropy, ale stydím se za svoje břicho. Není moc pevný a hlavně chlupatý žejo. Chvilku jsem přemýšlela a napadlo mě, že to břicho vlastně nemusí bejt vidět. Do hlavy se mi dostal úplně perfektní outfit. Pár červenejch J's on my feet k tomu bílý oversized baggy fubu jeans, černá stahovací košilka (protože mám fuj fuj břicho),kratičkej fishnet top a přes to ten červenej crop. K absolutní dokonalosti už chybí jen krátká bunda. Jakože u mě v hlavě to vypadá fakt dobře lol, ale nevim připadám si na to stará. Asi chci něco dohnat. Na druhou stranu mě přesně ty kecy, že by se ženy měly oblíkat úměrně svýmu věku, děsně serou. Myslela jsem, že zmatený období už mám za sebou. Asi budu "nějak" zmatená celej život.

[kopretinovafialka]

neudělala sem dneska jízdy v autoškole a strašně sem se rozbrečela, ale úplně neskutečně, takhle sem nebrečela už dlouho,

šla sem potom městem a brečela, přišla domů a brečela, doslova řvala ale musela sem potichu protože sem měla někoho doma a lidé jsou dnes emočně negramotní, snažili by se mě rozveselit, lidem je nepříjemný když někdo brečí, neví co dělat a pak to skončí tak, že to já brečící uklidňuju toho, kdo mě přišel uklidňovat že to bude dobrý, nebo hit mýho domova - říkat vtipy nebo ještě líp dělat si z tý vaší situace srandu, a to jak má někomu pomoct? i kdyby jen v normálním stavu to nevím,

ani nevim jestli mi vadí že nemam řidičák, pořád mám ještě ty dva pokusy, spíš mě to už jen bavilo - brečet a líbilo se mi to, tak sem pokračovala a vzpomínala na všechny křivdy a ošklivý věci a u toho brečela a to bylo tak krásný,

tohle je definice katarze, po breku přišlo takový to otupění, co přijde když brečíte dlouho a hodně, ale tentokrát to bylo spíš tak neskutečně uvolňující,

a rozhodla sem se pokračovat, dneska bude crying day, prostě si budu brečet protože se mi neskutečně chce a držet to v sobě není zdravý, a lidem to je stejně jedno, takže je to dobrej nápad, rozhodnuto.

taky mi ta autoškola přijde jako nějaký volání po osvícení, učitel mi neustále říká že nevnímám co se kolem mě děje a že dřív dělám než přemýšlím a taky že sem tvrdohlavá, a že ta moje paličatá hlava mi to všechno kazí, a komisař mi dnes řekl úplně to samý,

pane učiteli a komisaři, kdyby jste jen věděli, že to není jen za volantem, představte si, že já takhle žiju, a je to těžké s tím hnout ale pomalými krůčky to zvládám, věřte mi ;)

a taky sem už asi dospěla, dřív sem tu chtěla psát hlavně deep a aesthetic věci, a hlavně krátký, dlouhý čtou totiž jen vyvolení a ještě k tomu musí být psaný dobře aby zaujmuly, a je mi to nějak jedno hele milý čtenáři, samozřejmě chci aby sis početl a bylo to přínosné, ale věřím v osud víš, a vždy když si přečteš něco dlouhýho, nebo cokoliv, v podstatě narazíš na něco, tak to protože prostě máš.

to bylo fakt dobrý na závěr, chválím se, a sem na sebe pyšná až se usmivam a zapomněla sem brečet, achjo

[tancimvdesti]

Za posledního tristvrte roku jsem se urvala snad vic, než za celej zivot. I když toho vlastne zpětne vubec nelituju, protože kdy jindy se chovat trochu nezodpovědně a hodně tápat, když ne teď.

R. Tys ke mne ze zacatku byl tak moc něžný a pozorný, ze jsem chvili fakt věřila, ze te miluju. Ale byla jsem porad tak zmatená, protože jsi mi nikdy nedával uplne najevo, co ke mne citis. A ten ignor, ve kterej to vyustilo, mi dával pocit, ze je těžký me milovat. Až když jsem odjela, zjistila jsem, jak moc ses na me upnul a ze ti tolik chybim. Jenže to už jsem si uvedomila, jak mi tvy chovani ublizovalo a ze už se k tomu nikdy vratit nechci.

S. Jsou lidi, kteří jsou v tvym zivote jen na určitej cas, aby te něco naucili a pak odchazi, i kdyz někdy boli nechat je jít. Tys byl presne ten člověk, kterej me naucil, ze se mezi lidma nemusim porad jen smat a pak trpět sama v tichosti. Že si muzu dovolit ukázat, kdyz mi není dobre, rict si o pomoc. Ze nemusim mít pocit, ze nekomu něco dluzim, když tu pro me je ve chvílích, kdy mi je tak uzko, až mám pocit, ze se nedoziju rana. A jemně jsi mi pripominal, jakou mám hodnotu, ve dnech, kdy jsem ji sama nevidela. Pak se naše cesty znovu rozešly, tak rychle, jak ses mi dostal do života, jsi i odešel. A ja jsem jen hrozne moc vděčná, ze jsem diky tobe mohla tolik vyrůst.

G. Tys pro me byl clovekem, kvůli kterymu jsem hodne trpela. Vic kvůli tomu, jak ztracenej jsi byl, než kvůli tomu, jak ses vůči me choval. Protože se v tvejch očích odrážela moje bolest a trvalo mi strasne dlouho přijmout, ze te nemuzu zachranit, ze pokud to nechceš ty, nikdo jinej ti nepomuze. Ze odejit neznamena vykaslat se na tebe, ale zachránit sebe. Často si na tebe vzpomenu. Kdyz mi zacne hrát L’altroieri, kdyz ctu nejakou Pasoliniho knizku a vzpomenu si, jak jsi mi o něm vypravel. A jen doufam, ze jsi v poradku, ze to všechno zvladas a třeba ti je i lip. Ale už vim, ze není na mne s tím něco udělat.

P. Nedokazu ani popsat, co k tobe citim. Možná proto, ze to vlastne nevim. Seznámili jsme se tak nahodou, ve 4 rano na Piazza Belini si povidali o zivote a v tu chvili jsem vedela, ze cokoliv reknu, ty to pochopíš. Jsi pro me clovek, se kterým muzu mlčet, který tu je, i když nemám co rict. Udělal jsi veci, který mi svým způsobem vrátily viru v lidstvo a taky v sebe. Protože když ses jen tak sbalil a prijel za mnou přes pulku Italie, uvedomila jsem si, ze není na miste spokojovat se s lidma, kterým nestojí za to prijet za mnou, i když bydlí ve stejným městě. Jsi pro me platonickou láskou, u který vim, ze musí zůstat platonicka, protože jinak by ztratila cely svy kouzlo. Ale platonicky te miluju a vždycky budu.

M. Tohle bylo tak kratky a tak moc intenzivní. Po par dnech jsem měla pocit, ze te znam celej zivot. Po dlouhý době jsem neměla pocit, ze se neumim vyjadrovat, protože jsi mi kradl slova z úst a ja jen nechapala, jak je možný, ze do me tolik vidis. Mohla jsem motat jazyky, kteryma mluvím (protože multilingvismus je svině a čím vic jazyku umíte, tím vic vám vypadávají slova v každým z nich) a ty jsi me doplňoval, protože to mas stejne. Jako první a jedinej jsi poznal, co znamená my tetování a nevěřícně jsi na me koukal, proč mi to prijde zvláštní, vždyť je prece uplne očividný, co znamená. Nasla jsem v tobe tolik nehy a lasky, jako nikdy predtim. Možná proto tak strasne bolelo zjištění, ze te musim nechat jít, ze to nepůjde. Protože jsem v tobe nasla presne to, co jsem ty dlouhý roky hledala, ale někdy v zivote ani to nestačí.

Protože zachránit sebe je to jediný, za co jsem zodpovědná a co musim delat. Teď už to konečně vim.

[jaksvetprichaziobasniky]

jak já to kurva nedovedu vystát.

Jestli mi někdy něco/někdo vadil, jakože fakt vadil, tak teď.

Jakože brutálně.

Řekla jsi, že jsme OBA JAK MALÝ DĚTI, co jsi myslela tím OBA? To, co já nevim?

Mám pocit, že jo.

Všechno ok, protože to říkám? Ani hovno. Jestli jsem někdy v něčem opravdu lhal, tak v tomhle. Neni to ok.

Vim, že až tam bude někdo jinej (jo, na výběr extra neni ((teď se upřímně ironicky usmívám)) přijde věta, jestli se uvidíme).

Proč nepřišla teď? Já bych přišel, i když byla noc a ty jsi psala, že bys chtěla, abych byl u tebe. Ale ani jedinej názak. Proč asi.

Proč jsem neměl takovej pocit, když "jsem se bavila s timhle a timhle"?

Vážně se ptáš? Asi nemusim odpovídat.

Já vim, že tohle by měly bejt otázky mezi náma. Ale víš, že já je nikdy nahlas nevyslovim.

Tak možná tohle je možnost k další konverzaci.

Možná, že ze mě všechny vyjdou naráz. A dozvim se to, co nechci. Zatim zůstanu ve svejch "hypotézách" a budu věřit tomu, co jsi mi řekla.

Ale zároveň pro mě znamenáš tak moc, že se snažím v tom tu důvěřivost najít. Asi zbytečně.

Taky jsem byl ten, kdo "nic neznamená" a "je to jenom přes písmenka". A možná jsem do teď. Co já vim.

Začlo to stejně. Přešlo to z jedný sociální sítě na druhou.

Ale úplně.

Vidim to samý, v čem jsem byl já.

A věřim tomu, že teď "na začátku" doufá v to samý, co já.

na závěr se omlouvám, až si tohle přečteš, jestli teda vůbec, za to, že jsem byl upřímnej, ale tohle jestli jsi chtěla vědět, co mi je a co mě trápí, tak tady to máš. asi je lepší někdy nevědět.

jestli jsem byl až moc upřímnej (a asi už nebudu).

[antidepresivnivojtech]

Byl to průser.

Teda aspoň co se týká mý už tak narušený psychiky.

"Dopřál" jsem hlavě mnohem víc, než na co byla připravená. A jako odměnu jsem si odnesl to nejlepší, co jsem mohl.

Bad trip jako z učebnice. Bad trip a derealizaci.

Každej, komu se tohle aspoň jednou v životě stalo ví, jaký je to svinstvo.

No, a u mě to málem skončilo tak, že jsem byl někde napumpovanej hadičkama a bůhví čim, jenom pro to, abych to ze sebe dostal, protože v tu chvíli by to bylo přece "jenom v mý hlavě".

Bylo to tam, to nepopíram, ale zárověň to bylo reálný. Hlasy nebyly jenom hlasy, měli konečně podobu. Představa toho, že jsem nesmrtelnej a zárověň krok od smrti byla čim dál blíž.

Pak vlastně nevim nic. Nějakym způsobem jsem se dostal zpátky domu. Bez poloviny věcí, co jsem měl u sebe. I když jsem je nikdy v životě nevlastnil. Byl to muj dokonalej život a zároveň poslední úrověň pekla. Věděl jsem, že když umřu, tak to nebude reálný, ale ráno už se neprobudim. Všechno se tak strašně mísilo dohromady. Všechny protiklady. Všechno dávalo smysl a bylo nesmyslný.

Je to pár dní, a já pořád nevim, jestli to, co se stalo během posledních několika hodin bylo opravdu, nebo jestli se najednou probudim, a zjistim, že až teď jsem se z toho tripu dostal.

Všechny ty doteky byly tak skutečný, jako nikdy předtim. Vim, že vždycky to bylo dokonalý. Ale tentokrát? Jak se vždycky snažim popsat ten pocit, tak teď fakt nevim, k čemu bych to přirovnal.

Dvě mokrý těla. Cejtil jsem, jak mi poi zádech jezdí konečky jejích prstů. Jak chutná její mokrá kůže. Každej můj dotek na její kůži jsem cítil duší. Nedotýkal jsem se jenom těla. Dotýkal jsem se duše. Pronikal jsem do duše. Tak hluboko. A teď se snažim dostat z toho, že to byl jenom sen.

Někde hluboko vim, že se to stalo. A že to bylo dokonalý. Ale ještě hlouběji je pocit, že jsem se pořád nedostal z toho špatnýho stavu.

Chci se zejtra probudit, a vědět, že ty doteky, city a vzrušení, že se mi to opravud nezdálo.

[humrpocesku]

oukej, jedeme dál. od ruduch až ke skrytěnkám, tedy cryptophyta!

tady máme jen jednoho zástupce, cryptomonas. má bičík. je to plankton. má jícen s ejektozomy, což jsou vymrštitelná tělíska. a je odolnej vůči chladu - jen nevim jak moc.

pak se mám naučit dva rody, co spadaj do skupiny dinophyta, obrněnky! ty český jména jsou roztomilý.

peridinium vypadá trochu jak nějakej šišatej bakugan. má celuloidní théku, stejně jako další obrněnky. má dva bičíky.

ceratium je hezounká potvůrka připomínající nějakej trojzubec. nebo kotvu. záleží. taky má celulózní théku. a taky je monadoidní.

trošku víc zástupců po nás chtěj u chromophyty... a ještě jakýsi podskupiny. tak začnu chromophyta - chrysophyceae. zlatěnky po česku.

mallomonas. docela hezká zlatěnka s křemičitejma šupinkama, který bývaj v mikroskopu celkem jasně zřetelnej. dva bičíky, plankton.

synura vypadá trošku jako sluníčko a baví mě videa s nima. kutálej se. a fakt jsou takový výrazně nazlátlý. taky maj křemičitý šupinky.

dinobryon mi připomíná obilný klasy a za mě je to jedna z nejhezčích řas! má dva bičíky a celulózní loriku.

nu a od zlativek k rozsivkám... bacillariophyceae!

navicula je další z mých oblíbenců. nemá bičík, je kokální, přesto se dokáže pohybovat díky raphe. raphe je víceméně šterbina ve schránce některejch rozsivek a slouží právě k pohybu. schránkou naviculy je frustula, která je dvoudílná a je křemičitá. přes tyhle křemičitý schránky se mimochodem filtruje třeba pivo a různý oleje.

nitzschia vnímám jako nudnou naviculu. zas má křemičitou frustulu, raphe, stejně jako navicula se drží spíš u dna (benthos), ...

asterionella vytváří kolonie hvězdicovitého tvaru. ostatně podle toho název. benthos, křemičitá frustula, blábláblá.

melosira se mi zase se všim možnym plete a ještě ke všemu si furt myslim, že je trichální, byť je stejně jako výše zmíněné rozsivky kokální.

nu a po bacillariophycea je nutný zmínit ještě xenthophyceae, různobrvky.

tribonema. charakteristické jsou pro ni h-kusy, segmenty dvoudílné buněčné stěny připomínající písmeno h. klasická trichální záležitost. benthos.

vaucheria je spešl, vaucheria je jediná řasa, o který se učim, žemá sifonální stélku! tvoří nárosty, benthos.

konec chromophyta, začátek chlorophyta, zelených řas.

carteria je monadoidní, tedy bičíkatá, z čehož se dá odvodit, že se jedná o plankton. má pyrenoid, stigmu a kontraktilní vakuolu. pyrenoid je orgán v chloroplastech zelenejch řas a je střediskem fixace oxidu uhličitého. stigma je červeně zbarvený světločivný orgán. kontraktilní vakuola je vakuola sloužící pidiaturnim organismům k vyměšování přebytečný vody.

chlamydomonas má... chlamys! "odchlípnutou" bílkovinovou buněčnou stěnu. zase stigma, dva bičíky, planktón, modelovej druh, pyrenoid, kontraktilní vakuóla, ...

lobomonas je můj oblíbenej lobotom. má wonky chlamys.

haematococcus člověk pozná prostě podle toho, že je hodně červenej, protože obsahuje značný množství barviva astaxanthinu. chlamys, kontraktilní vakuola, stigma, pyrenoid, bičíky a tak dále, a tak dále, má všecko, co mít má!

volvox, váleč! prostě se koulí. má stigma, pyrenoidy, 2 bičíky, etc etc. nezaměnitelnej. cenobium.

eudorina, válenka. trošičku připomíná volvox. cenobium.

pediastrum je další hvězdičkovatej útvar. cenobium, plankton.

scenedesmus, řetízkovka, taky tvoří cenobia. kokální, plankton. výraznej pyrenoid.

coealastrum se mně plete s eudorinou :( ale nemá tu výraznou buněčnou stěnu! cenobium, kokální, plankton.

dictysphaerium, název, co furt zapomínám. trošičku mně připomíná snowellu, ale je, logicky, komplikovanější. kolonie, plankton.

chlorella... vlastně nevim, jestli je něčim výrazná nebo zajímavá, ale prodávaj ji sušenou v pytlíčkách, no.

cladophora, žabí vlas, řasokoule. sifonokladální.

oedogonium je trichonální. tvoří nárosty. a taky zoospory. dá se poznat třeba podle "límečků".

a teďka tu budou samý zygnematophyceae spadající do charophyta.

spirogyra je trichální a rozmnožuje se konjugací. vytváří nárosty.

zygnema, jařmatka, podle tý se to vlastně celý menuje zygnematophyceae. vytváří nárosty.

micrasterias, krásivka. zajímavej a hlavně hezkej organismus z rašelinišť, snáší keselý vody. kokální. semicely propojený isthmusem.

klebsormidium je trichální vláknitá řasa. vytváří nárosty, je půdní.

učim se na zápočet ze sinic a řas, kerej píšu za pár hodin, avšak přemejšlim nad tim, že ještě před půl rokem jsem se musela šprtat na zpaměť stovky jmen všemožných i nemožných umělců a že šprtání se vědeckejch názvů organismů vlastně neni vo tolik jinačí. jen mě možná trochu víc baví. protože maj mnohdy roztomilý český ekvivalenty. strašně se bojim, že ten testík budu muset psát znova, protože hrozně prožívám, že sama sebe vnímám jako neznalýho idiota a bojim se taky toho, že mě ostatní vnímaj jako debila, bo jsem na střední chodila na grafku. byť si to tam nejspíš nikdo nepamatuje - proč by, že. a cejtim hroznou potřebu furt někomu - a sobě - dokazovat, že tyvole ačkoli jsem před chvilkou sotva věděla, co je buněčná stěna, tak to nakonec musí jít nějak zvládnout.

[kocourmokroocko]

Když už jsem tady ve svý plechovce od solenejch kešu ořechů načal téma poruch osobnosti, tak si k té příležitosti ještě na něco zanadávám. Pokud nemáte nadávání rádi, přeskočte tento příspěvek.

Mrtě, strašně moc, do morku kostí mi vadí, jak se některý duševní poruchy devilizujou, zatímco ty ostatní jsou akorát vtipnej meme/dobrej fanfiction námět pro sympatickej relajtable charakter/braný jako strašně uwu a bezelstný. Neexistuje nic jako uwu duševní porucha, a stejně tak neexistuje nic jako STRAŠLIVÁ PEKELNÁ INHERENTNĚ MORÁLNĚ ZATRACUJÍCÍ HUR DUR duševní porucha. Překvapivě, a já to děsně nerad říkám, ale když už tady máme ten upřímnej pokec, jen mezi mnou a váma, nikomu ani muk, vono ZÁLEŽÍ. Zaprvý: Tou duševní poruchou vždycky nejvíc trpí ten, kdo jí, neuvěříš, Janku, má. Zadruhý: Jasný, super, lidi s hystrionskou poruchou osobnosti občas neutáhnou emoce a vylítnou na nechtěnou horskou dráhu pocitů a reakcí, kterou se jim v tu chvíli nedaří úplně kočírovat, ale taky bejvaj vnímaví, empatičtí, zábavní a, pokud se ten konflikt nedotýká přímo jich, dobří mediátoři. Coby člověk, co má takový lidi ve svým milovaným sociálním okruhu, to můžu dokonce z první ruky dosvědčit. Hádejte, co nemá moc devilizujícího stigmatu? Moje vole já nevim nějaký OCD. Hádejte, co by devilizující stigma klidně mít mohlo? Moje vole nějaký OCD! Někdy, když mám fakt, fakt špatnej mentální den, můžu bejt z popudu svýho OCD (a protože to zrovna nezvládnu ukočírovat, to říkám, aby bylo jasný, že jsem za to samozřejmě taky nějak trochu zodpovědnej) nepříjemnej a na společný soužití složitej člověk. Mrzí mě to pokaždý, když se to stane, ale alespoň k tomu osobnímu mrzení nemám milion zlounů s OCD ve filmech a hromadu zlejch dezinformací v populární literatuře, který by mi během už tak dost složitýho procesu říkaly, že když mám OCD, jsem prakticky inherentní padouch a hrůzačlověk a každý by se mi měl obloukem vyhnout. To samý bohužel nemůžou říct lidi se schizofrenií, bipolárkou, BPD apod. A to mi rve srdce a je mi to strašně, strašně líto, protože prakticky jakejkoliv "negativní" aspekt povahy v člověku, co něčím podobným trpí, se přičítá jako hrozivý důkaz jeho poruchy, zatímco ty pozitivní aspekty jsou jen ojedinělý zázrak jeho tajného a dobře skrývaného zdravého já, a ono to tak prostě. Neni. Promiňte, že jsem z toho tak nakvašenej, ale tohle je téma, se kterým spoustu mých milovaných lidí denně bojuje a já jsem prostě. Unavenej. Unavenej za ně, a smutnej, že v roce 2022 jsme se pořád neposunuli k tezi, že člověk je vlastně děsně komplikovaná entita a věci, co ho trápěj, jsou možná jen jedna strana mince, co na odvrácený straně obsahuje nějaký dobrý kvality (ne že je jich zdrojem, jen že je obsahuje), který v tom člověku neexistujou oproti očekávání, ale jakože zároveň a pospolu s těma těžšíma aspektama osobnosti. A zatímco se s těma těžšíma aspektama učí pracovat a sžívat a korigovat je, aby nebyly detrimentální pro jeho život, bylo by možná fajn, kdyby jeho nesmazatelný nastavení mozku nebylo devilizovaný jako kompletní a stoprocentní eror v lidskosti, zatimco za to dobrý v sobě údajně vděčí nějaký zbývající živořící špetce normality, která s tou zlou, špatnou, fuj částí nijak nesouvisí a je jí panensky nepoznamenaná. TLDR: Dokud lidi nezačneme vnímat jako komplexní celky, ale jsme pořád u nějaký bizarní představy "v mém těle jsou dva vlci" a binárního boje vzájemně ufouních dobrých a zlých sil (jejichž dobrost a zlost je btw třízená z našeho osobního morálního úsudku), jsme pořád sto let za jezevcema. A jo, tohle celý je jenom můj názor, budiž v mém inboxu safe-space pro vaše hejt anony.

[divkazkdovikde]

ja nevim jo. ja fakt nevim. ja mam asi celkem v pohode zivot a tak. ale nemuzu se ubranit tomu pocitu ze mi neustale neco utika. ze o neco prichazim. takhle. je to asi pravda. vetsinu casu jsem zavrena doma s knizkou nebo tak neco a jsem ve smes spoko. ale stejne proste na konci dne se cejtim tak osamela a proste.. cely zivot at jsem kdekoliv v nejaky parte nebo proste s ruznymi kamarady se cejtim jako paty kolo u vozu. bud jsem proste do poctu. nebo jsem proste ta druha dalsi kamaradka. nebo jsem ta druha volba protoze to s tou prvni nevyslo. jop i to se stalo. opakovane. kazdopadne spis me mrzi ta kamaradstvi. takhle. ja mam ve svem zivote dve osoby kterym bych bez premysleni sverila zivot a tyto dve osoby me znaji tak hrozne moc dobre a ja jsem si jista ze nase pratelstvi vydrzi dlouha leta neli cely zivot. problem je ze neni v nasich moznostech se vidat vickrat nez jednou za par tydnu i mesicu. a kazda mame jine zivoty a tudiz tu pro sebe nemuzeme byt vzdycky. a ja bych si proste jen prala mit nejakou tu osobu pobliz. nekoho pro koho budu prvni volbou je jedno v jakem smyslu. kdezto po cely muj zivot ztracim kamaradstvi aniz bych vedela proc a z nejakeho duvodu z toho vyjdu nakonec spatne ja. nevim jestli mam na cele napsano ze se mnou muzou vyjebavat ci neco takoveho. ale s kazdym dalsim z niceho nic ne nutne ukoncenym ale treba jen pokazenym kamaradstvim se nedokazu ubranit s vetsim pocitem menecennosti. to jsem fakt tak hrozna? co jsem kdy udelala spatne? co jsem kdy rekla ze ta dana osoba o me zacala smyslet tak jak smysli? proc se mnou spousta lidi neni schopna jednat na rovinu? ja vlastne nikdy nevim co se vlastne stalo. nikdy mi to nikdo neni schopny rict. proste at uz to je dobry ci ne staci mi to rict. nesnasim tu nejistotu z toho ze vlastne nevim. pak me to nuti premyslet co jak proc tak je a me to zabiji. silene. takhle. ano. hodne casto nad vecma moc premyslim a zbytecne. jsem uzkostlivej clovek. trpim uzkostma. trpim nedostatecnou virou v sebe sama. a mozna obcas mluvim moc o sobe mozna obcas az moc malo. a mozna delam tohle takhle a mozna to delam uplne jinak. ja vlastne nevim. at uz se chovam jakkoliv nakonec stejne je neco spatne. a ja chapu ze nemuzu byt dokonala. nikdo neni. nechci to po nikom ani po sobe. jen by bylo fajn vedet vite? bylo by fajn vedet co jsem udelala spatne. co? jak? proc? vite. ja nemam problem byt sama. ale osamelost je proste devka. a ja jsem osamela uz prilis dlouho. a ja se nechci litovat. ale citit se celej zivot jako paty kolo u vozu jako nekdo prebytecny jako nekdo koho vlastne nikdo nepotrebuje.. to je na picu. nebudu lhat. a at si rika kazdej kdo chce co chce ale z toho by byl kazdej unavenej. a at mi jini rikaj ze to tak treba vubec neni. ze jsem moc ve svy hlave. fajn. mozna mate pravdu. ale to ja nevim. protoze mi nikdo nic nerekne. ocividne nikdo nikdy nepriklada moji osobnosti dostatecnou vahu aby mi to objasnili. a ja uz jsem unavena. tak moc unavena. to toho fakt chci moc? ja bych si jen prala neusinat kazdy vecer s tim ze nevim co vlastne cely zivot delam spatne. ja bych si jen prala necejtit se ze s kazdym dalsim placem mam jeste mensi hodnotu. na rovinu. at se mnou jednaj na rovinu. vsechno je lepsi nez nevedomost. v tom se koupu uz moc dlouho.

[takovanormalnielie]

21.3.2024

Ráno se opakoval skoro stejnej scénář jako včera. S tím rozdílem, že jsem v noci nespala. Věděla jsem, že se budu celej den potácet a budu trpět a tak jsem se radši zaměstnala, aby to uteklo. Vyžehlila jsem haldy prádla, vysála a utřela prach a protože to nemůžu přehánět s kofeinem, tak jsem vypila asi tři litry vanilkovýho rooibosu s mlíkem a hromadou třtinovýho cukru. Už jedeme třetí týden v kuse, kdy se akorát střídáme u dětí. Atmosféra houstne. N. má v práci navíc extra náročnej týden, takže je dost napjatá a naštve jí každá maličkost a já nejsem zrovna funkční bytost. Nevím jestli je to kvůli ADHD, ale chybí mi něco jako všímavost, nebo přítomnost v okamžiku. Zaseknu se na nějaký činnosti a nedojde mi, že už je vlastně teplo, takže bych měla vyvětrat a poslat děti hrát si ven apod. Asi jí i naštvalo, že jsem moc nejedla a nechala jí svoje jídlo, abych nemusela vařit. Já fakt nevim. Snažím se nebrat si to osobně, reagovat s klidem a soucítit. Je to její způsob vyrovnávání se se stresem. Za deset minut je po všem a já vím, že jí to mrzí. Musíme vydržet ještě pět dalších týdnů. Naštěstí jsou mezitím velikonoční prázdniny.

[myvalzpival]

EUROVIZNÍ OPÍKAČKA

Tak jo. Měl jsem čas si udělat nějakej odstup, post-eurovizní deprese už pomalu doznívá, tak je čas se na to mrknout očima mývala. Nečetl jsem to po sobě, čekejte typos a špatný názory.

Za mě to byl docela fajný rok. Jasně, spousta představení, na který už jsem zapomněl a během finálovýho večera lehce prospal, ale soutěžících je hodně, nemůžete od každého chtít hvězdnej výkon. Na druhou stranu o to víc vynikli ti, kdož se umístili na vrcholu. Tak si to vezměme nějak popořádku.

Čtyři moderátoři. Na můj vkus asi tak o tři víc, než je potřeba. Ale tak aspoň se spolu nesnažili nezávazně (čti velmi škrobeně) konverzovat, takže dobrý. Nikkie byla rozhodně highlight téhle čtveřice, jak šatama, tak svým naprosto přirozeným vystupováním, takže tam za mě bodík k plusu.

Něco, o čem se podle mě dost nemluví, je ten ZAČÁTEČNÍ REMIX jakože haló? To poslední, co jsem čekal, bylo, že budu v sobotu v 9 vajbovat na am jor vínas am jor fajr jór dizajr. Dík, nesnášim to <3

Zpět k moderátorům, kecání bylo málo a to fakt oceňuju. Nejen proto, že to kecání je většinou fakt nedobré, ale taky proto, že jsem nechtěl u té telky sedět do čtyř do rána (což jsem nakonec ale stejně udělal, ach jo). Takže co nás hnedka trefilo do obličejů?

KYPR?!!!

Ne, strašně mediocre záběry…vlastně ani nevim vodkaď :D

Ale pak už byl

01 KYPR!!!!

A s ním i první stříbrný dangly šaty tohoto večera. No. Co ke Kypru říct. Jestli uslyšim ještě jednou „EL DIAAABLOOOO“ tak se vrhnu do řeky Rokytné. Já nevim, je rok 2021, dávat do songů slova jako „mamacita“ je soooooo 2020. „i’m breaking the rules!“ sure, jan…

02 ALBANIAAAAAAA

Nádherná, krásná, pěknej hlas, ale celou dobu jsem nemohl přestat myslet na to, že mají s Kyprem stejný šaty OuO A pak mi bylo slečnypani líto, že je na tom obřím pódiu úplně sama a snaží se tancovat :‘) Ale žila svůj nejlepší život a to já umim ocenit! Plusový bodíky za rodnou řeč.

04 BELGIE

Z tohodle vystoupení mi bylo strašně smutně, ale ze všech špatnejch důvod�� lmao nikdy jsem nezažil nikoho brát eurovizi takhle vážně s písničkou, která absolutně nemá šanci. Navíc ta písnička by mohla bejt skvělá v úplně jiný aranži… a s jiným textem.. a celkově kdyby ji hrál někdo jinej… Ale žiju pro slečnupani s tamburínou!

05 RUSKO

Rád bych jen zmínil, že před jejich vystoupením v rámci záběrů na nevímkde někdo hodil rukolu na pizzu a já toho člověka najdu. JÁ HO NAJDU!!!!!

Rusko si to dalo. Nejdůležitější songa na eurovizi v posledních několika letech. Samotná písnička strašně různorodá a povedená, a KONEČNĚ máme zpěvačku, která vypadá… well… jako normální ženská???? A pokaždý, když začnou zpívat refrén, mýval se zase o trošku víc rozteče.

06 MATLA imean… MALTA

Stříbrný dangly šaty. Chjo. Heleďte, not my cup of tea. Ale fajn hlas. Problém je, že přesně takhle budou znít úplně všechny songy v tý americký odnoži jurovize a absolutně nic si z toho nepamatuju. Dlouho jsem nepotkal někoho, kdo by měl tolik charismatu v hlase, ale naprosto žádný charisma kdekoli jinde. Slečna je pravej opak Bena Cristovaa, gratuluji.

07 PORTUGALSKO

i…. Okay i lowkey love this. Jakože fakt, nedělám si prdel, poslouchám to v rámci tohohle asi potřetí a miluju to. Problém je, že je to na eurovizi a nemá to tu absolutně co dělat. Na večerní poslouchání fajn, ale jako zaskokan Malty a předskokan Srbska absolutně bez šance. Portugalsko se minulo pódiem a Česko si řeklo, že jim za to dá 12 bodů. Ikonické.

08 THE ALMIGHTY KARDASHIANS

Dámy a pánové. Srbsko je z úplně jiný reality, z jinýho vesmíru, kterej je mi tak vzdálenej, že to nechápu. Srbsko bylo naprosto otřesný, ale BYLO V TOM SAKRA DOBRÝ. V tom výstupu je špatně úplně všechno. Úplně. Každej centimetr, každý slovo, každej tón, prostě všechno naprosto blbě. A já to miluju.

09 THE ON OF WHICH WE DO NOT SPEAK

Ach…. Oh… Well… Heleďte on se snažil. Británie nemá dobrý skóre z minulých let a letos si to vylepšila další nulou. Ale co naplat. Písnička bez nápadu, hodně špatně zazpívaná, ten chlapecpán se na tu scénu vůbec nehodí, ale chápu, že v něm plane fajrrrr a nechci mu sypat sůl do rány, stačí, že skončil poslední.

10 DAT TELETUBBY LIFE

Nevím, jestli Řecko uzavřelo smlouvu o propagaci Just Dance, ale… co? prosím? Haló?????????? Naprosto to nesnáším ale nemůžu na to přestat koukat. Už jen proto, že pořád čekám, kdy chudák slečnapani spadne. V životě jsem neviděl někoho tak strašně uncomfortable :‘)

11 ŠVÝCARSKO

Pro mě osobně jediný velký překvapení večera, protože takovej hlas jsem v tom prďolovi v dramatický půfy košili fakt nečekal. Melodie krásná, bylo to čistý, bylo to krásný, he’s a bejbi a je mi líto, že byl tak hrozně nahajpovanej na výhru a bylo z toho prd :‘) 11/10 doporučení, poslouchám, mám v playlistu, budu poslouchat u psaní fanfikcí, protože pocitečky. Ty bílý boty jsou trestný tho.

12 ISLAND

Takhle to má, prosím pěkně, do prdele vypadat. Je to tak těžký? JE TO KURVA TAK TĚŽKÝ?! Prostě napsat dobrou písničku, vytvořit si ikonický hadry, skvěle to zazpívat i s těhotnou manželkou v závěsu? Je to chytlavý, je to lehce ujetý, je to jednoduchý, zapamatovatelný, navíc Dadi je skvělej zpěvák i hudebník, nesnaží se dělat ze sebe nic, co není, těma tanečkama žiju. Per mi to do žíly, brácho.

13 ŠPANĚLSKO

…. Helejte. Já vím, že… já vím… já fakt vím, že zpívá o svý mrtvý mámě… …. …. Ale…. No…. Nemohl bych radši místo toho sníst tady tuhle tu žížalu???

Generickej španělskej song, nic extra, fajn měsíc, oceňuj tu rozhalenou košili, ale to je na eurovizi už tak nějak předpokládanej musthave u každýho hot týpka. Well… jdu pro tu žížalu.

14 MOLDAVSKO

V tuhle chvíli, kdybych pil, bych začal hrát „NAPIJ SE, KDYŽ VIDÍŠ STŘÍBRNÝ DANGLY ŠATY“. Může mi někdo říct, jak se tam Moldavsko dostalo? Moldavsko chce být Srbskem, ale, mladá slečnopani, VY NEJSTE SRBSKO!!!!!!

15 NĚMECKO

Mám pro pana němce velikej respekt, hlavně pro ten skvělej tiktok co udělal po konci eurovize, kdy skončil předposlední. Spousta skvělý sebereflexe. Podivejte, ukulele u mě automaticky zapíná dávivej reflex, říkejme tomu Pokáčkomplex, ale kdy jindy uvidím obrovskou ruku hrát na trubku? Tady se aspoň nikdo nebere vážně a to na eurovizi vždycky vidím rád. Navíc je to chytlavý a o tom to má bejt!!!! Furt to nesnášim… ale o tom to má bejt!!!!!

16 FINSKO

2000 limp bizkit are calling and they call your „violent pop“ bullshit… mám z blind channel strašně smíšený pocity, protože ta hudba… není špatná? Na letošní eurovizi jsou opravdu jako zjevení, ale chlapci se berou tak strašně vážně, že jsem se bál, že jestli vyhrajou, tak přímo na pódiu rovnou spáchají rituální sebevraždu, jen aby ukázali, že jsou hrozně kůl a hip.

Na druhou stranu jsem konečně pochopil, proč maj na sobě všecky ty ženský stříbrný dangly šaty. Jestli tihle klacci nejsou tlupa vlkodlaků v pubertě, tak už nevim.

17 BULHARSKO

… no… ne….

I na baladu velmi slabé. A další důkaz toho, že, dejmetomu, zajímavý hlas ještě neznamená dobrý zpěv. A kdokoli si dovolí probojovat se do frickin eurovize a pak použít rým „ocean of emotion“ si zaslouží kousavý pyžamo.

18 LITVA

Konečně aspoň něco, co připomíná bizárek. Miluju ty hadry a naprosto Ž I J U pro tu slečnupani ve školní uniformě. Asi bych uvítal, kdyby ten song byl trochu víc feral, ale tohle nám celej večer chybělo!!!

19 UKRAJINA

Ukrajina byla okradena jak prase. Podle mě? Jasnej vítěz. Shum zapadá do všech kolonek, které potřebuje vítěznej song splnit – je to lehce divný, ale přitom objektivně dobrý, je to v národním jazyce, spojuje to tradici a moderní hudbu, a kate by mě mohla jediným flákancem naprosto zničit. Hej, sestry Watchowské, jestli todle nebude ve čtvrtým metrixu, si mě nepřejte!

20 VOILÁ

Slečnapani z Francie je rozhodně jedna z nejtalentovanějších slečenpani, co jsem na eurovizi slyšel asi… ever. Ale to nic nemění na tom, že je to soutěž písně a tahle píseň v roce 2021 neměla mít šanci. Ale slečnapani je hrozně talentovaná a roztomilá a velký kudos tomu panu kameramanovi, na kterým celý tohle vystoupení stálo.

21 AZERBÁJDŽÁN

…. Okej listen. Koho napadne v roce 2021. napsat písničku o mata hari. A jít s ní do eurovize? Koho to napadne? Na čem si jede? Páč to chci taky. Prostě neeee notáááák

22 NORSKO

IS THIS ANDĚL PÁNĚ 1 2 A 3 DOHROMADY?! Konečně ten bizárek, na kterej jsem čekal. Ta písnička mě neskutečně sere <3 ale miluju to <3 pořád ještě nevím, jestli je to myšleno vážně nebo ne, ale yknow what? I take whichever way, im good. Od chvíle, kdy jsem TIXe viděl juchat ve výtahu, miluju ho.

23 NIZOZEMSKO

Čaute, volá rok 1989 na VH1. všichni moc talentovaní, ale to s cajdákem o třech akordech nestačí. Takovýdle retro jsem asi uplně nechtěl… oh no it’s a lion king theme now… co se děje. Ale aspoň to má nějakej theme, má to nějaký poslání… they a little confused, but they get the spirit <3

24 LE WINNERS

Itálie to zabila, no, co si budem. Patřila jednoznačně do špičky, nejen samotnou písničkou, ale celkovým vyzněním vystoupení. Jednoznačně nikdo na tom pódiu nebyl tak doma jako oni. Vyhranej hudebník se prostě pozná. Nebyl tam jedinej falešnej tón (a já jsem fakt POSLOUCHAL, protože jsem tam to ulítnutí čekal), hadry on point… a líběj se mý mámě, takže automaticky vítěz. A má teorie o stříbrných šatech dostává nový rozměr, přidává se nám grupa čtyř mladejch upířích bičiz.

25 ŠVÉDSKO

Já… asi uplně nevím… co se tady děje. Asi bych od švédska čekal trochu víc, než rým „voices – choices“… a taky možná míň generickej cajdák… dobře zazpívanej, ale smrdí to nizozemskem.

26 FLO RIDA AND NO ONE ELSE BUT FLO RIDA

Další latinskej rytmus, kterej je zoufale out of fashion, jedinej, kdo to zachrańuje je pan Rida, kterej se tam nachomýtl a nikdo neví jak a co a proč a… už jsem říkal, že je tam Flo Rida?

All in all?

Když se i paní moderátorka č. 3 oblíkla do stříbrnejch šatů, už jsem věděl, že je čas to všecko ukončit.

Dopadlo to tak nějak, jak asi mělo. Osobně jsem na první tři místa typoval Go_A, Dadiho a Måneskin… som zase zapomněl počítat s tím, že porotci milujou pičoidní cajdáky a česko dá 12 bodů portugalsku. Ale víte co?

Já se hlavně dobře bavil. Jasně, plánoval jsem na letos velkou EV party s kámošema, což kvůli koroně pořád ještě nejde, ale mohl jsem sedět několik hodin nalepenej na telku a vypisovat si svoje otřesný dojmy se známýma a se svým mužem a byl to skvělej večer.

Tak zas za rok.

Snad.

Jestli jestli ještě italskej ministr financí nedostal infarkt.

[zlobiva]

Ahoj, chtěla jsem se spíš někomu svěřit, než se na něco zeptat a tys mě hned napadla, nevim proč. Je mi 25 a nikdy jsem neměla žádnýho kluka, ani jsem nikoho nikdy nepolíbila. Celej život trpim úzkostma a mám strach se nějakýmu z nich otevřít. Docházim na terapii a poslední dobou jsem se cítila, že bych mohla zkusit štěstí a tenhle strach překonat. Sice jsem nikdy nezažila sex, ale přitahuje mě BDSM. Za nějakou dobu jsem si byla schopná všimnout, že v týhle komunitě se pohybuji celkem fajn lidi. Psala jsem si s jednim, kterej na mě udělal vážně dojem a sešli jsme se. Cítila jsem se, že mě přijme takovou jaká jsem. Procházeli jsme se po Praze a pak jsme skončili u něj doma. Všechno bylo fajn, dokud neuviděl moje nahý tělo. Myslela jsem si, že mu trošku baculatější ženy nevadí, alespoň z toho, jak se prezentoval, ale v podstatě to skončilo tak, že na mě ani nesáhl. Bylo to příšerně trapný. Chvíli si se mnou ještě povídal a pak mě šel vyprovodit. Cestou domu jsem se úplně zhroutila, protože se naplnil jeden z mejch největších strachů a nemohla jsem tomu uvěřit. Kamarádky mi řekli, ať to hodím za hlavu, ale mně to nedalo a zeptala jsem se ho narovinu, co mu na mě tak vadilo. Chtěla jsem, aby byl upřímnej. Odepsal mi, že na fotkách jsem nevypadala tak hutná, a nemyslel si, že budu vypadat tak, jak jsem vypadala. Přiznal se, že jsem ho přestala přitahovat, když viděl, že mám pupínky na zadku a na vnitřní straně stehen. Trpím na to celej život a je to právě jeden z těch důvodů, proč jsem s nikým nikdy nechtěla nic mít. Cítím se strašně poníženě a neschopně. V jednu chvíli jsem si chtěla vzít život, jelikož vím, že s mym tělem nic neudělám. Mám pocit, že spousta mužů mě bude vnímat úplně stejně a abych pravdu řekla, tohle mě ještě víc uzavřelo. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem se konečně odhodlala a teď bojuju s myšlenkama, že ten můj strach byl oprávněnej. Že jsem monstrum, který nikdo nechce…:,(

Teď mě, prosím tě, dobře poslouchej. Snaž se otevřít, co nejvíc to jde a přijmout, co se ti budu snažit říct. Nic, absolutně nic, s tebou není špatně. To, že tvoje tělo nějak vypadá, na tom vůbec nezáleží. Každá máme něco, s čím bojujeme, protože nás odmala učí, že nejsme dost dobrý a krásný. Hrozně moc bych tě teď chtěla obejmout a ukázat ti, že nějaký pupínky, nebo tvoje váha, z tebe v žádnym případě nedělá monstrum. A to je mi jedno, kolik jich na tom zadku máš a jaký číslo ukazuje tvoje váha. :) Ano, existujou věci, který se dají ohledně vlastního těla do určitý míry ovlivnit, ale kdo je ten, kdo by ti měl říkat, jak se o něj máš starat a jak by mělo vypadat? Jedno vim jistě. Určitě to nebude chlap.

Zasloužíš si, úplně stejně jako všichni ostatní, lásku a pozornost od někoho, komu na tobě bude záležet. Vím, že jsi teď v rozpoložení, že ti to bude připadat jako klišé, ale člověk, kterej tě bude mít rád, nebude tyhle věci vnímat jako problém.

K tomu, že jsi ho nepřitahovala. Sama musíš cítit, že to neměl v hlavě v pořádku. Aby na tebe nechtěl sáhnout, kvůli pupínkům? Já jsem za tebe nakonec ráda, že nesáhl, protože mi je jasný, že mu totiž nešlo ani o nic jinýho. Vyhlídl si tě, všiml si, že jsi zranitelná, namazal ti med kolem pusy, ale pak vycouval, protože se nechtěl ušpinit. Do tohohle průseru se namočil on sám. Ty s tím nemáš nic společnýho.

Možná se budeš divit, ale já, stejně jako ty, trpím na folikulitidu. V minulosti jsem vždycky zaťala pěsti a vrhla se do vztahu. Nikdo na můj zadek neupozorňoval, ale já si pořád v hlavě říkala: “Stejně by byl radši, kdybych měla hladkej zadek, akorát je slušnej a nic neřekne.” Někdy to tak bohužel bylo. Jenže taky vim, že jsou i takoví chlapi, kterejm je fakt jedno, jak tvoje kůže vypadá. Jsou do tebe zamilovaný a tečka.

_____________

TOHLE BYCH CHTĚLA, ABY VIDĚL KAŽDEJ CHLAP, KTEREJ TAKHLE PŘEMÝŠLÍ!

Tohle přesně způsobujete ženám svym nevyspělym chováním. Potřebujete mít pocit, že jste si neušpinili svoje majestátně vyhoněný péra. Potřebujete krásný prsa, hladkej zadek, mít dobře vyholíno, nebýt “ani moc tlustá, ani moc hubená”, bla bla bla. S tímhle jděte do piči, od toho existujou bordely.

_____________

Prosím, vy všichni normální, ukažte týhle odvážný holčině, že by na sebe měla být hrdá, že se pokusila překonat svůj strach, a že by určitě kvůli nějakýmu tydýtovi neměla přestávat!

[havrani-otec]

Ve stresu sepsané základní informace o oněch študácích

Vojcek - Malej a uřvanej chaos s kytarou, bude se hádat absolutně o čemkoliv od jeho výšky po to, která Krylovka je nejlepší. Pokud je fakt hodně v koncích, pustí na tebe psy, aby tě pokousali, nebo tě pokousá on sám. Kráčí v šlépějích jeho máti, takže studuje zdravku, asi hodlá být chirurgem nebo já nevim, on to podle mě taky pořád neví. 

Janek - Vojckův brácha s nespočitatelným počtem dioptrií, pokud si sundá brejle, tak ne jen že vidí zhruba stejně jako krtek, ale budou si ho plést se s svým sourozencem. Typický art kid s hlavou v oblacích a vysokým egem, co je vlastně extrémně nízké (snaží se vypadat cool). Studuje uměleckou. 

Izaak - Přivandroval z Polska s mámou a nevlastním bráchou za vidinou lepší společnosti, která je ve skutečnosti mnohem horší, než v domovské krajině. Je ekvivalent hlídacího psa, kterého Vojcek používá, aby zastrašoval lidi, pokud u sebe zrovna psy nemá a nebo má vyražený zub. Ve skutečnosti ti spíš upeče sušenky a ohřeje kakao, než aby tě praštil. Ale i tak flexí svými znalostmi ze studia astronomie.

Erika - Další chaotická zakrslá entita, v jistém stádiu svého života žije u Janka a Vojcka ve sklepě, protože ji hledají stbáci. Zbytek její rodiny zdrhl na západ, mezitím co ona pořád trčí tady, tudíž její goal v celém příběhu je znovushledání s famílií. Nejspíš má křupa na nějakou svoji spolužačku v jejím oboru biologie, ale to je nejtajnější tajemství co ví jen ona a její gang.

Csaba - Jeho rodina musela dokázat, že jsou “fakt hodní soudruzi”, aby mu tu rodinu vůbec nezavřeli, protože tatík byl donucen za války kolaborovat, kvůli čemuž má i on jako synátor docela problémy. Janek se ho ujal jako koťátka v krabici a od teď jsou besties. Jako student gastronomky musí pro ostatní vařit, aby nepochcípali hlady.