#dolní jezírko

[theodoreangelos]

Kinský Garden, waterfall and lower lake (pond) with the sculpture of Hercules fighting with Hydra, Prague 5 – Smíchov Kinského zahrada (také Kinského sady či zahrada Kinských), vodopad a dolní jezírko se sochou Herkula bojujícího s hydrou, Praha 5 – Smíchov Kinský-Garten, Wasserfall und unterer Teich mit der Skulptur von Herkules im Kampf mit Hydra, Prag 5 – Smichow Парк Кинского, водопад и нижний пруд со скульптурой Геракла, сражающегося с гидрой, Прага 5 – Смихов

[celavita]

Zoo (část první)

7/1/2018

Slunce se schovává za mraky, a přestože je 28 stupňů, koupat se nám nechce. Od majitele si půjčujeme skútr a vyrážíme na projížďku po ostrově. Plán cesty nemáme dopředu vymyšlen, takže pojedeme přímo za nosem a uvidíme, kam nás silnice zavede. Náš světle modrý skútr s lebkou by technickou kontrolou zajisté neprošel. Tachometr se zasekl na 32000 kilometrech, rychlost určujeme od oka a stav nádrže kontrolujeme před vyjetím, protože ani tahle kontrolka nefunguje. V automatu na benzín čepujeme do plné a po hlavní silnici pokračujeme na jih ostrova. Libor zbystří billboard poutající na hadí show a zajíždí k domu, kde se má tahle akce konat. Snědý Thajec nám sděluje cenu, termín není pevný, záleží na dohodě a počtu účastníků. Bereme si čas na rozmyšlenou a vracíme se zpět na silnici. Už na první pohled je Koh Lanta úplně jiná než Koh Samui nebo Koh Tao. Ostrov překvapuje bujnou vegetací a životem místních, kteří oproti obyvatelům ostrovů Thajského zálivu žijí tradičnějším způsobem života. Cestou míjíme pasáčky koz, krávy pasoucí se v nově zasazených lesích a předjíždíme desítky pojízdných jidelních stánků, kterých najdete po ostrově nespočet. Lanta je obrazem Thajska před dvaceti lety, než jej zaplavily miliardy zahraničního kapitálu, které posloužily na výstavbu hotelových komplexů, jídelních řetězců a zlepšení infrastruktury, aby tak nalákaly milióny turistů. Pohled každého návštevníka určitě upoutají dřevěné ptačí klícky zavěšené na verandách domů. Ptáčci krásně prozpěvují, ale raději bychom je viděli ve volné přírodě. Význam téhle tradice neznáme, ale pokusím se zeptat našich příjemných hostitelů. Silnice vede podél břehu a v dolní části ostrova je lemována restauracemi nabízejícími nádherné výhledy na oceán. My pokračujeme dál do jižního cípu, kde by se měl podle mapy nacházet národní park Mu Ko Lanta. Strmé kopce střídá prudké klesání. Dávat pozor na cestu nemusíme jen kvůli často rozbitým silnicím, ale neradi bychom také přejeli opičí obyvatele ostrova, kteří vysedávají na vozovce. Část opičí rodinky se pohupuje na vedení a zbylá neméně početná skupina přechází na druhou stranu za ostatními. Opičí mimina visí mámám za břicha a vzhůru nohama sledují svět kolem nich. Zastavujeme při kraji na několik minut, protože se na opičáky nemůžeme vynadívat. Cestou do parku potkáváme opice ješte několikrát a největší počet jich je pak v parku samotném. Po zaplacení vstupného sjíždíme po strmém kopci dolů na parkoviště, kde opice vysedává na sedátku jednoho ze skútrů. Ostatní opice jsou stejně odrzlé a je třeba dávat si pozor na své věci, aby je zvířata neodnesla kamsi do divočiny. Přes jezírko s varany procházíme do pralesa, kudy vede kilometr a půl dlouhá naučná stezka. Prudké stoupání v kombinaci s devadesáti procentní vhlkostí není na chození úplně ideální a stezka má stejnak tvar podkovy a není tak průchozí, takže to v půli cesty otáčíme a vracíme se zpět. Vylezáme k majáku, odkud je krásný výhled na skalnaté pobřeží a pláž na jižním cípu ostrova, kde ovšem od koupání odrazuje cedule oznamující výskyt nebezpečných medůz. Pár jedinců se šnorchly ale cedule neodradila (nebo čtou cedule stejně jako já) a vesele se potápějí podél břehu.