#divadlo jary cimrmana

[kvetysedmikrasky]

[azulabluefire]

fanfikcia, ktorá ma inšpirovala: https://archiveofourown.org/works/55088593

[fleuer]

URBANISTICKÝ VÝVOJ ČTVRTI ŽIŽKOV

NOVA VÝSTAVBA

Návrhy se zabývají především přestavbou oblasti v okolí dnešního náměstí Winstona Churchilla, severně od Seifertovy třídy měla vzniknout unifikovaná obytná zástavba, jižně měly stát úřední budovy. Sami autoři píší, že svůj návrh nepovažují za konečné řešení věci, ale za „života a vývoje schopnou základní ideu zastavění. Na navrhované solitérní zástavbě jasně patrná návaznost na myšlenky vedoucí k postavení Všeobecného penzijního ústavu. Ve své argumentaci Havlíček a Hruška nad ostatní vynášejí hodnoty čerstvého vzduchu, bydlení v zeleni a dostatečného oslunění. Z jejich vlastního shrnutí vyplývá, že je pro ně jednoznačně lepším řešením zastavět území Žižkova výškovými budovami ve větší ploše zeleně, než zastavět větší plochu budovami nižšími, a zůstávají tak zcela ve shodě s Corbusierovským Zářícím městem. Ostatně je to po stavbě Všeobecného penzijního ústavu již podruhé, kdy vize moderního města vstupuje na žižkovské svahy. Ve svých návrzích Josef Havlíček a Emanuel Hruška představují odlišná řešení daného území, jednotlivé návrhy jsou propojeny ústřední myšlenkou křížového půdorysu objektů v různých obměnách. Zřejmá je zde inspirace myšlenkami funkcionalistických architektů, obzvláště u některých variant je zřejmá návaznost na Le Corbusierův plán Voisin.

ASANACE

V 60. letech minulého století se začínají stávat aktuálními dávné myšlenky a plány na radikální přestavbu či spíše nahrazení žižkovské čtvrti - mluví se o plošné demolici staré, hygienicky a technicky nevyhovující a dlouhodobě neudržované nejstarší zástavby a vybudování nové čtvrti. Součástí plánu ze 70. let bylo plošné nahrazení zástavby Starého Žižkova panelovými domy, ale také proměna uliční sítě. Kořeny potřeby přestavby této čtvrti jsou slovy představitelů místní komunistické organizace hledány v tristní situaci z 30. let, kdy se Žižkov řadil mezi evropské čtvrti s nejvyšší hustotou obyvatelstva na kilometr čtvereční. Domy, které od počátku byly stavěny jako finančně dostupné bydlení, již tehdy ani zdaleka neodpovídaly standardům bydlení v lepších čtvrtích Prahy.

REALIZOVANÁ ASANACE

Hlavním cílem pro SÚRPMO bylo panelové domy co nejvíce přizpůsobit stojícímu městu a současně vytvořit městský, nikoliv sídlištní charakter zástavby. Pro tyto záměry měla však kancelář k dispozici jen velmi omezené nástroje i materiály. Architekti si byli vědomi, že cílem by měla být mnohost použitých prvků, aby mohlo být město tvořeno kvalitně. S dostupnými prvky však mohlo být docíleno pouze velmi omezeného výsledku. Existovalo množství zákonitostí, předurčení a omezení, které byly v podstatě neměnné. Šlo v podstatě o velmi rigidní systém panelové stavebnice. Tvůrčí invence se musela pohybovat v těchto velice úzkých mantinelech, jejichž variabilita byla velmi malá. Například technologické maximum pro rozpon panelů bylo 6 metrů. Rozdělit tento prostor na 2 místnosti bylo téměř nemožné, v celku byla ale místnost na svou dobu příliš veliká. Ze standardních bytů 3+1 bylo možné vyndat příčku a udělat si tak 2+1, nebo přemístit záchod do koupelny, zde ale možná kreativita končila. Panelové domy měly zároveň mnoho dalších daností, jako kupříkladu komunikační jádra s výtahy ve středu budovy, jejichž umístění jasně dané kvůli hluku výtahu. Jako dodavatelé při stavbě nových domů mezi Rokycanovou a Ostromečskou ulicí figurovala pražská Konstruktiva, Inženýrské a průmyslové stavby a Montované stavby. Zkušenosti z první etapy výstavby přinesly reflexi v řadách představitelů strany, ukázalo se, že stávající podoba panelové stavebnice se skutečně do městských podmínek nedala zotročit. Po realizaci první etapy začala plánová příprava etapy druhé, k její realizaci však již nedošlo. Rozsahy asanačních ploch v Územním plánu Prahy z roku 1986 byly v zásadě převzaty z územního plánu Žižkova z roku 1974 z pera Miloše Sádka a Martina Kriseho. Zásadním úkolem této druhé etapy bylo řešení problému napojení Prokopovy ulice na Jičínskou a stavba budov v okolí této osy.  Jedním z možných řešení velkokapacitní komunikace bylo zastropení Prokopovy ulice železobetonovou deskou a zvýšení okolních ulic sutí z demolic. Dopravní změny se však neměly týkat jen Prokopovy ulice, ale také ulic Husitské či Cimbůrkovy, kterou měla vést rychlotramvaj, jež by rovněž potřebovala širší prostor, a došlo by tedy k dalším demolicím. I připravovaná trasa metra D se měla na půdorysu Žižkova výrazně podepsat, mimo jiné by zapříčinila 200 m dlouhý otevřený výkop kolem ulice Milíčovy.

Když se na Žižkov podíváme dnes, můžeme říci, že došlo v posledních deseti letech ke kulturní a vizuální proměně. Skoro na každém rohu se objevuji nové restaurace nebo takzvané „hipster“ kavárny, které jsou populární hlavně u mládeže. Na druhou stranu zde zůstávají i „staré – dobré“ historii vonici podniky pro místní štamgasty.  Milovnici kultury tu mohou navštívit staré divadlo Jary Cimrmana nebo jit na film do kina Aero, které zapracovalo na své vizuální podobě. Žižkov přitahuje i lidi z oblasti umění a designu. Naleznou v této oblasti čtyři důležité umělecké galerie zastupující jak slavné české umělce tak i zahraniční. S těmito změnami roste i zájem o nemovitost v této časti prahy, to samo sebou přináší i zvýšení najmu, což pro místní obyvatele určitě není příjemná zněna. Takové změny samozřejmě přináší jak plusy, tak i minusy.