#cynismus prakticky

[lieselotte-sky]

Trocha statistiky

Asi se shodneme na tom, že všichni lidé, kteří dnes žijí, budou za sto let bez ohledu na věk mrtví. Jistě, pár vyjímek se najít může, nicméně. Pokud uvážím, že v této zemi žije cca 11 milionů lidí, výše uvedené znamená, že v průběhu následujících 100 let v této zemi zemře 11 milionů lidí, což obnáší v průměru 110 tisíc lidí ročně, neboli cca 300 lidí za den. Každý jeden z nich po sobě zanechá nějaké truchlící pozůstalé. Protože drtivou většinu z těch lidí neznáte, nechává vás to perfektně v klidu, to je přirozené. Pak se ale stane, že jich některý den zemře o trochu víc, protože někdo udělal něco, co by se rozhodně dělat nemělo, nicméně on na to nedal, no a všichni tady cítíte velikou ztrátu, posíláte čísla na linky bezpečí a kdoví co ještě. Nicméně. Čím se tito lidé liší od některé z těch každodenních třístovek mrtvých? Znáte je snad? Víte čím byli, jaké měli názory, jak žili, jaké měli sny, touhy, vášně? Nevíte, je to úplně stejné jako ta pravidelná třístovka, jenže tutěch jsou plná media a vy to cítíte jako osobní ztrátu, byť, reálně vzato, k tomu nemáte nejmenší důvod. Toto je podstata terorismu, prorazit zeď vůči realitě a přímo zasáhnout ohromnou skupinu lidí a způsobit jim (vsugerovanou) bolest. Dokud toto bude fungovat, budou na světě teroristi. Bez medií by terorismus nefungoval. To jsem vám chtěla říct.

BTW možná ten ubožák ani nebyl terorista, to už se nedozvíme.

[vykotlanost]

Ani tyhle lidi nespáchaj sebevraždu

Nějak se z toho vypsat, zbavit se toho, napsat úplně všechno, co tou hlavou projde, všechny ty momenty, ten hnus a stres a ublíženost, zhnusení, znechucení

… dozorkyně z koncentračního tábora, její morálka, její dilemata, končí ve chvíli, kdy dojde na pohodlí její rodiny, vysmívá se hrabivým chrapounům, ale když jde o její výdělek… svět je plnej šéfů. Šéfů, co kouřej fajfku, co nosí brýle a prsten s černým kamenem, co ve volnym čase píšou básně, co jezdí na drevorubecky soutěže, co hrajou golf, šéfů co jezdí s rodinou na výlety, co s manželkou večer pijou víno, šefů, který se ještě šéfama nestali, a tak jsou trochu legrační

Obtloustlý ajťák spravující úřad a jeho sítě, doma děti, do práce jezdí na koloběžce, zavalený, na všechno je čas… ani tyhle lidi nespáchají sebevraždu. Mišonci, bišonci a gryfonci, žijou. Smějou se, když jim nesou dort se zapalenými svíčkami. Usmívaj se, když si berou bundu a loučí se. S úsměvem se pozastaví nad něčím náhodým, co nevypadá náhodně, na účtence je 333 Kč.

Neposílám peníze na život, poslal sem peníze, aby se nakoupilo o jednu after-pill navíc pro Ukrajinu…

Rasistická pyramida… westsplaining, úkáčka. Na facebook bych si teď inzerát s poptávkou „paní na úklid“ nedával, ale kapitáni průmyslu už v médiích spekulují, ve kterých všech odvětvích bude možné uprchlé ženy zapojit (včetně strjírenství a metalurgie).

Ještě měsíc lidí v džínech a černejch bundách. Viděl jsem ženskou, která měla tmavě modrou budnu a černý kalhoty – co vám budu – úplnej ohňostroj.

Uhelná lobby za peníze z prodeje fosilních paliv platí lobing za další nákup fosilních páliv… hm, mladý lidi jsou nešťastný, že planeta shoří.

Klerofašouni jedou svoje klerofašounský sračky… přitom jim nikdo neubližuje jen chtěj šikanovat jiný…

„Jdi na brigádu, když nemáš peníze.”

Někdo prý říkal že vypadám jako hispter - ale co já s tím – když se oblíknu „normálně“ tak si přidám víc v kostýmu, než když nosím oblečení, které vypadá jako kostým.

Všichni jsou ponoření ve svých problémech – i já – často na to zapomínam. – Náhodou telefonuji s kamarádem – ukáže se, že jeho trauma z válečného stavu na východě Evropy se projevuje úplně jinak než moje trauma. Není schopen hrát na PC válečné hry… - jiné hry nikdy nehrál. // zapomněli jsme na zdvořilostní telefonáty a je to možná škoda…

Už nenadskakuju, když slyšim sanitku nebo větší vozidlo pod okny. Jen si vzpomenu jak mi bylo ze začátku války, kdy se ve mně vše svíralo, když jsem slyšel sanitku nebo nějaké větší vozidlo pod okny našeho domu… první tři dni jsem viděl na obzor osetý vilami dopadat rakety, ale pak jsem tento denní sen, denní noční můru vypudil

„Moje žena mi řekla, že vypadám sklesle a že bych si s tím měl někam zajít,“ tak jsem tady.

Lidi jsou strašný svině… ale co bych jako chtěl?! Inscenovanou přetvářku, kde bude všem jasné, že jde jen o inscenovanou přetvářku, žádný z účastníku nebude účasten nevědomky.

Krusta mého cynismus --- ne odolná betonová klenba --- nevím, jak to vydržet, co dělat… abych byl „v dobré pohodě“...  nenechat se unavit neutíkat… po covidu a ještě s narozením dítěte jsme odvykli chodit mezi lidi… a tak jsme zavření sami doma pořád (to samozřejmě přeháním, ale jsou lidi, s kterými se už pomalu ztrác�� kontakt)

Nejde být v dobré pohodě, to už není prakticky možné --- důležité je mít sílu pracovat, něco dělat, cokoliv. Jinak jen čekáme na smrt, dýcháme, metabolizujeme. –přistihl jsem se, že někdy jen hledám „rozptýlení“. Televizní zábava z kategorie „nejnovější“ – dívám se na Moon Knighta, ale vlastně jen čekám až doběhne stopáž.

„Snad bude mít premiéru v Lucerně, v tom našem nejkrásnějším sále.“ Nejkrásnější kinosál v České republice, tedy hrobka, strašný sarkofág, útroby mršiny, vykuchané, brouky vyžrané útroby mršiny, tedy centrum hlavního města, břich mršiny prolezlý kroutícími se červy, požírajícími obsah žaludku, obsah střev, nádorové tkáně plic… město, které si zaslouží už jen ránu z milosti, protože si ho nikdo neváží… jedovatý vzduch, jedovatý chodník, jedovaté zdi… prochcané, poblité, zasrané, dusící se město, upatlané, umaštěné, neobtěžuje se ani budit zdání… i když: ONI BUDOU MĚNIT GRAFICKOU PODOBU ORIENTAČNÍHO SYSTÉMU!! Šlápnutí do hovna, to je život tady.

Lámu láhev prosecca v bufeto-restauraci u synkáče.