#co se to na slovensku děje???

[bloomingbora]

tyvole voni postřelili fica

[wikiblair]

Tyjo co se to tam u vás děje bratia O_O? Jako bylo jasné, že s Ficákem u kormidla bude zle, ale tohle je normálně spíš už k smíchu s pláčem dohromady.. Bohové na Olympu.. *facepalm*

[angel-with-no-shotgun]

Když si občas představím, že by naše konzervativní česká společnost byla navrch ještě konzervativní katolická společnost opírající se o skvělé křesťanské hodnoty, jsem moc ráda za to, že jsme národ ateistů.

Ano, je to narážka na to, co se děje v Polsku. A na to, že jsem se nedávno dozvěděla o tom skvělým referendu, co v roce 2015 udělali na Slovensku.

[mnohovesmir]

Dystopická okultní mafie a šťastný kufr

19. června 20 / 10:46 Časoprostor: post-apokalyptická industriální Ostrava.

“...Později nám došlo, že je mrtvej... a ještě o chvíli později, že jsme ho zabily my...”

.・。.・゜✭・.・✫・゜・。.

Myslím, že jsem nejdřív byla na Slovensku s klukama, ale nechali mě samotnou. Jejich známej mě nepříjemně nutil, abych se klukům ozvala a já dělala nějak moc věcí, tak jsem na to neměla čas. Když po mě vyjel po několikátý, tak jsme se pohádali.

V tý době už jsem byla v Ostravě - ve starým bytě, ve kterým jsem vyrůstala.

Pak okno.

Čekala jsem s Nikol na tágo na ulici která je rovnoběžná s vlakovou tratí na konci Stodolní. Chtěly jsme do jednoho taxíku nastoupit, ale bylo v něm už několik lidí a ti jeli na letiště. 

Nikol původně nechtěla řídit, ale když už jsme čekaly až moc dlouho, tak si přivolala auto - na klíči zmáčkla tlačítko a její auto vyjelo za náma. Když přijíždělo, tak jsme si všimly, že na místě řidiče sedí starej muž a tváří se nepřítomně. Později nám došlo, že je mrtvej... a ještě o chvíli později, že jsme ho zabily my.

Chvíli trvalo, než mi došlo, kdo ten muž je - ale znaly jsme ho. Vzpomněly jsme si, že jsme ho potkaly v kasinu. Nosil s sebou pořád velký kufr a všichni věděli, že ten kufr nosí štěstí - chěli si na něj alespoň sáhnout a on si ho extrémně hlídal. Sám ten pán patřil k mafii (Don Corleone z ”Godfather” vibes).

Nevím, jak jsme ho zabily, nebo proč - ten kufr pro nás nebyl důležitej. Musely jsme se ale nějak zbavit těla a tak jsme se rozhodly ho do onoho kufru schovat a dát do kufru od auta. Už v tu chvíli jsem měla z jeho št'astnýho kufru špatnej pocit a nemyslela jsem si, že je to dobrej nápad.

Kufr jsme nechaly v autě a pak si moc nepamatuju, co se dělo dál. Myslím, že se vložil jeden sen do druhého - víc na konci.

Další den/později jsme se potkaly u “slévárny” (H&M zóna na Colours of Ostrava vibes - vysoká, tenká stavba z lešení - nahoře byl meet-point mladých lidí z Ostravy a taky se tam pracovalo s horkým kovem). Když jsem přijela, tak za mnou kamarád, který tam pracoval, přišel dolů, aby mi řekl, že je nahoře hodně policajtů a že neví, co se děje, ale že mám radši počkat dole.

Zůstala jsem dole a počkala na Nikol, až přijede a pak jsme odjely autem.

Na křižovatce mi Nikol řekla, že chce jet do Varů a tam se kufru zbavit - já z toho ale neměla dobrej pocit, protože jsem nechtěla, aby nás po cestě zastavili policajti a vyptávali se na kufr. Shodly jsme se, že se kufru zbavíme někde u Karviné.

Z nejasnýho důvodu jsme se po cestě zastavily ještě na jednom místě - byl to další náhodnej meet-point (velký cihlový dům, podobný budovám na Landeku - část byla rozpadlá, ale uvnitř se pohybovalo dost lidí). Nepamatuju si, co jsme tam dělaly.

Při odchodu jsme potkaly “pravou ruku” člověka, kterýho jsme zabily. Něco nám řekl a já se na něj usmála, pozdravila ho a šla dál - když jsem se na něj ale podívala, tak jsem si uvědomila, že tam není sám, ale i s mužem, o kterým jsme si myslely, že je mrtvej v kufru našeho auta. Dělala jsem, že nic a Nikol si toho nevšimla.

Když jsme vyšly ven, tak jsem Nikol řekla, at' se schová za auto a já jsem udělala to samé. Z budovy za náma vyšlo asi pět mužů, kteří byli společníci mafie a začali nás hledat. Nejdřív nás nemohli najít, ale jeden z nich mě viděl skrze výklenek nad kolem od auta (?) a chtěl po mě vystřelit z revolveru, ale nenatáhl kohout (za což jsem se ho později nezapomněla vysmát).

Vstala jsem s rukama nad hlavou. Chytili mě, ale byli až zvláštně hodní - jeden z nich mě chytil za ruku a řekl mi, že nemají v plánu mě zabít, ale musí mi za vraždu jejich šéfa hodně ublížit - rozhodli se to udělat tak, že mi rozřežou předloktí a zápěstí velkým a tupým nožem. Nůž mi ukázali a nebyli ke mě nijak hrubí, vlastně jsme nějakou dobu vedli docela normální konverzaci - jeden z nich mi vyprávěl, jak před pár dny mučili ho a ukazoval mi, co se mu při různých věcech, které mu dělali, stalo s obličejem.

Myslím, že ostatní hledali Nikol - ale nechytili ji. Dokonce mám pocit, že jsem ji zahlédla, jak utekla, ale nejsem si tím jistá.

Když jsem měla volné ruce, tak jsem si ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky poklepala na spánek a probudila se.

.・。.・゜✭・.・✫・゜・。.

Dopsáno v 11:11. Probudila jsem se 10:32 a nejprve psala Nikol, protože jsem měla pocit, jako bych ji tam nechala.

Poznámky: - Nikol vypadala stejně, jako vypadá i v reálu. Měla i stejný auto. Většinu snu byla trochu mimo - byla bud' nahulená, nebo na opioidech. - Šéf mafie/muž, kterého jsme zabily, vypadal jako Donald Sutherland. - Jeho “pravá ruka” byl americko-asijský herec a komik, kterýho jsem viděla před pár dny na TikToku, ale netuším, jak se jmenuje. - I když se v tomhle snu stalo dost věcí, který by mohly bejt nechutný/gore, tak jsem nic takovýho neviděla - všechno probíhalo spíš symbolicky. Místo toho, abychom s Nikol rozsekávaly tělo a dávaly ho postupně do kufru, tak jsme ho složily jako látku ap. - Budovy a celkové okolí bylo podobné slumům ve filmu Ready Player One.

Dodatek: V jednu chvíli jsme byly na tržnici, která byla rozdělená na tři části. V jedné části padaly ze stropu odpadky a ty se dál třídily a prodávaly. Když jsem tam přišla s Nikol, tak jsme se hned u vchodu otočily a šly pryč, protože mělo to místo hrozně špatnou energii. Vím ale, že jsem tam už dřív byla - tuším, že to bylo v onom “snu ve snu”. V jiném těle jsem tam byla svědkem okultní vraždy někoho, kdo mi byl blízkej.

Okultismu připisuju i symboliku “št'astnýho kufru”. Viděla jsem, že je ten muž mrtvej a viděla jsem, že byl jeho kufr v našem autě... Takže jsem si byla jistá tím, že muže jeho “pravá ruka” oživil skrze nějaký rituál, který se mohl stát právě proto, že jsme mrtvé tělo muže do “št'astného kufru” uložily.

[tabor-usa]

Kterak chlapec, který doma vaří maximálně párky, učil Američany dělat bramboráky

Ráno se opět budím brzy. Zase mám před sebou něco, co mi nedá spát. Dnes je den, kdy se konají programy, a pro mě to znamená, že budu sedmileté Američany učit bramboráky. Ano, já, člověk, jehož kuchařské umění začíná a končí u ohřevu jídla v mikrovlnce. Po absolvování rychlokurzu bramboráků dva dny před odjezdem mám své know-how předávat do zahraničí. To je výzva.

Po snídani jdu za Ronem a ptám se ho, jestli pro mě má všechny věci. Potřeboval jsem koupit struhadla a suroviny. A první "skvělá" zpráva, věci nemáme. Ovšem Ronova manželka Joy pro ně jela do města, zatím mám k dispozici vajíčka, koření, mouku a olej, které vezmu z kuchyně. Super, začínáme asi za 40 minut, tak to snad stihne. V kuchyni následuje druhá "skvělá" zpráva, mouku a olej nemáme. Respektive olej máme, ale opravdu malé množství, takže mi není přidělen. Místo mouky mám použít "Jiffy mix," což je nějaká směs z továrny v nedalekém městě Chelsea, kterou tábor dostává jako dar. A místo oleje se používá sprej na pečení. OK, vyzkouším a uvidím. Během chvilky přijíždí Joy a veze mi struhadla a brambory.

Showtime! Je devět hodin, první skupina přichází na kurz vaření. Ti, kteří jsou tu letos poprvé, se budou s Kylie učit vajíčka a palačinky. Ti, kteří už to absolvovali loni, mají tu čest učit se od zahraničního experta, kterým jsem já. První krok zvládám s přehledem, jde o škrábání brambory. Pak přichází první potíže, když při strouhání brambory přidám kousek svého prstu. Následně bravurně zvládám rozklepnutí vajíčka. Od oka přidávám Jiffy mix a koření. Vše samozřejmě doprovází odborný komentář, aby děti věděly, co se právě děje. Pořádně posprejovat pánev a šup tam s tím. A to je konečná, sprej prostě na bramboráky nefunguje. Nevadí, děti, pojďme namíchat vaši směs a uvidíme. Malí skauti se do toho pouští, já spěchám na střelnici půjčit si vysílačku a objednávám si olej s expresním dodáním. Během pár minut přijíždí, ale to už všichni neúspěšně smažili na spreji. Nevadí, dělali jste, co jste měli, to, že nemáme olej, není vaše chyba.

Před příchodem druhé skupiny přemýšlím, jestli byla chyba opravdu jen v oleji. Co když jsem někde udělal něco špatně? No, za chvilku uvidíme.

Bramboráky podruhé! Stejný postup, jen na pánev dávám olej. Teď se ukáže. Chvilka napětí... Opravdu to funguje! A to tak, že na to, že je to můj první bramborák, který jsem dělal úplně sám, vypadá dost dobře. Tak pojďme ochutnat. Docela dost česnekový, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo. Spíš musím říct dětem, které by to možná nemusely ocenit, ať tam česnekového koření dají jen trochu. Ale jo, mně to chutná. Navíc jsem i trefil množství oleje, takže ho není málo, a zároveň na pánvi nakonec skoro žádný nezůstane. Musím se pochválit, fakt ze sebe mám radost.

Dopoledne i odpoledne jsou programy vždy třikrát, takže před obědem dávám ještě jedno kolo bramboráků. Tenhle je dokonce i moc hezky vytvarovaný. Nabízím Kylie, ať taky ochutná. Až když ho má skoro celý v sobě, dochází mi, že jsem si to veledílo mohl vyfotit.

Během poslední skupiny před obědem přichází paní s foťákem. Jmenuje se Jane (nebo si to aspoň myslím, na jména mám špatnou paměť) a je odněkud z vyšších pater BSA (Boy Scouts of America). Je tu proto, aby nafotila promo fotky. Přichází za mnou, jestli se mnou po konci programu může natočit krátké video. Jasně... Mezi tím přichází celá delegace z BSA a dívají se, co děláme. Jane mluví s jedním z nich, docela mladým klukem, kolem 30, pak ukazuje mým směrem. Kluk za mnou za chvíli přichází, podává mi ruku, představuje se (tady nemám o jménu ani tušení) a ptá se mě na různé věci, třeba co dělám ve skautu v ČR a podobně.

Když skončíme, jdu natáčet video. Jane chce, abych se představil, řekl o tom, jak dlouho jsem skaut, a proč jsem přijel do USA. Vybereme to správné místo a jdeme na to. 3, 2, 1... "Hi, my name is Michal..." Už si nepamatuju, co jsem přesně říkal. Neměl jsem to ale ani trochu nachystané, takže vím, že jsem chtěl něco říct, ale začal jsem slovem, které jsem vůbec říct nechtěl, tak jsem z toho musel nějak vybruslit. Trochu jsem doufal, že to dáme znovu, ale Jane byla spokojená. No dobře, snad usoudí, že to není dobré, a nikde se to neobjeví 😊

Po obědě jdu konečně poprvé vyprat. Už pomalu přicházel čas, kdy bych musel trenky nosit nejen zepředu a zezadu, ale i naruby (vtip, obracet jsem nemusel ani jedny, ale vyprat už jsem prostě musel). Pračka je tu placená, stojí $ 0.75, ale my dostáváme čtvrťáky v kuchyni, takže ji máme zadarmo. Čtvrťáky mi dává Kyle, tak ho rovnou poprosím o rychlou instruktáž, protože tahle pračka je hodně stará, má jen tři programy, nebo spíš tři teploty vody. To už jsem konzultoval na helplince v České republice, ale nechávám si poradit ohledně toho, jak přesně pračku nastartovat. U toho mi Kyle potvrzuje i volbu programu. Rovnou si říkám o instrukce k sušičce, ať nemusím otravovat potom.

Po obědě následují další tři kola programů, což pro mě znamená další tři bramboráky. Jeden z nich nechávám staršímu pánovi, který je tu jako doprovod s družinou. Špatně chodí, takže když se má přesunout někam dál, Peggy ho veze na golfovém vozíku. Všechny odpolední bramboráky už se mi daří s přehledem, tady je jeden z nich.

Co je důležité, že i dětem se bramboráky docela daří. Některé jsou sice dost tlusté, jiné se přetrhnou při obrácení, ale většina je povedená. Je to samozřejmě i tím, že dětem pomáhají rodiče. Ti jsou většinou taky milí, dávají se se mnou do řeči. Tak třeba je tu pán, který už v ČR byl, protože 3 roky pracoval pro Ford v Německu. Pak jsou tu lidé, kteří mají rodinu na Slovensku (a slovenské příjmení, ale nevzpomenu si na něj). Další pán má rád biatlon, tak se ho ptám, jestli zná třeba Gabrielu Koukalovou nebo Veroniku Vítkovou. Jasně, že zná. Američani jsou prostě super.

Před večeří přehazuju oblečení z pračky do sušičky. Po nástupu, na kterém jsem ve vlajkové četě, ho vyzvedávám a s výsledkem jsem spokojený. Nemusím ho ani dávat dosušit, vše je krásně suché a teplé. A dokonce to vypadá, že se ani nic nesrazilo.

Pošta potřetí! Ano, vím, je jsem o druhé poště ani nenapsal, byl do jen dopis o tom, že má žádost o Social security card byla zaevidována a kartu bych měl obdržet během dvou týdnů. A dnes tedy dorazila samotná karta. Takže teď mě čeká ještě trocha papírování, ke kterému jsem potřeboval své Social security number.

Následuje "open time," což znamená, že si děti mohou vybrat, co budou dělat. Některé programy jsou stejné, jako přes den, třeba střelnice. Některé, které byly přes den, jsou teď zavřené, jako třeba vaření. A pak jsou tu další programy, které jsou jen pro "open time," třeba jízda na kolech. Já pro dnešek pomáhám na střelnici u vzduchovek. Absolvoval jsem tu školení na bezpečnost na střelnici, takže jsem pro to kvalifikovaný 🙂 Je to víceméně pohoda, střelnici velí John, já jen dávám pozor, jestli všichni dodržují bezpečnostní pokyny a k tomu občas někomu pomůžu s nabitím a podobně. Když John vysvětluje těm, kteří mají střelnici v programu až zítra, věci ohledně bezpečnosti, mám střílení na starosti já. Opět nic těžkého, pokyny před začátkem, pak hlídat bezpečnost a čas, a pokyny po konci. Easy. Po dvou hodinách"open time" programy končí, na mě čeká sprcha a postel.

Dnešek mě tedy opět posunul o něco dál. I když to po prvním bramboráku vypadalo na katastrofu, nakonec všechno dopadlo nad očekávání dobře. A plán do budoucna? Asi by nebylo špatné umět i nějaká seriózní jídla. Takže od srpna, kdy se vracím, se dávám na vaření!

[prazskytankista]

Chtějí nás nemocné, varuje Jozef Banáš. Odhalil ,,Krymskou lež” a stalo se nečekané. Informace z Ruska

ROZHOVOR Koronavirus je podivná, až podezřelá záležitost. Slovenský diplomat Jozef Banáš má nedobrý pocit, že elity nepotřebují mít lidi zdravé, ale závislé na jejich lécích a vakcínách. Přál by si, aby se světu po odeznění pandemie otevřely oči, ale obává se, že jakmile špatné časy pominou, vrátí se vše do starých kolejí. Úspěšnému spisovateli se však v těchto dnech dostalo uznání, když nejvýznamnější německé vydavatelství vědecké literatury zařadilo jeho reportáž z Krymu do výběru evropských analytických textů. To, že o ni na Slovensku nestálo žádné z mainstreamových médií, kterým ji nabídl, přičítá tomu, že vědí, že se tady děje to, co jednou historie označí za „Krymskou lež“. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Chteji-nas-nemocne-varuje-Jozef-Banas-Odhalil-Krymskou-lez-a-stalo-se-necekane-Informace-z-Ruska-621086

[cysnews]

Rozhovor s Nikolou Ďuricovou muzikálovou zpěvačkou

Proč jste se rozhodla pro studiu na konzervatoři? Byl zpěv, herectví a tanec Vaší zálibou od dětství, nebo jste si k nim cestu postupně hledala?

Myslim že právě tím, že zpěv byl od malinka mojí zálibou a to že holka ráda tančí nebývá nezvyklé, jsem se tak přirozeně dostala i k herectví, ale přes recitaci. Pani učitelka Monika Chamutiová, krom toho, že mě dávala na pěvecké soutěže, mne přihlásila i na moji první recitační soutěž s povídkou ,, Micka,, no a uspěla jsem i v regionálním kole. Takže nějaký ten talent vžít se do cizích postav ve mně našla a tak jsem každý rok nějaké ty soutěže povyhrávala. Pak jsem přemýšlela na jakou střední školu. A protože mi šlo zpívání, tančení a recitace, jsem zkusila příjmačky na státní Konzervatoř v Bratislavě.

Kvůli přípravě na Konzervatoř jsem začala chodit i na dramaťák ještě vedle mých dosavadních kroužků jako byl zpěv, klavír,teorie hudby, tanec – rock and roll. Měla jsem to trošku nabité 🙂  No a Konzervatoř mi vyšla. Zároveň jsem byla ale přijata i na Gymnázium. Ještě první týden v září, jsem si to mohla s Konzervatoří rozmyslet, protože na Gymnáziu se to popletlo a pořád jsem tam byla psaná jako nastupující žák. Profesor na Gymnáziu se prý rozčiloval , že kde je ta Ďuricová, má tady být!,, Psaly mi mé kamarádky ze základní školy 😀

U koho jste studovala zpěv?

Zpěv jsem studovala u několika pedagogů. První byla učitelka v ZUŠ Júlia Ostrolúcka, na Konzervatoři pak Mikuláš Doboš ze státní Opery v Bratislavě. Pak Ján Hyža s kterým jsem si s jeho hlasovou výukou neskutečně sedla. Pak jsem odjela do Prahy a tady jsem zkoušela mnoho pedagogů. Například Petra Kohoutová, Tomáš Trapl-interpretace,Lída Finková, Milena Soukupová, Táňa Rozkovcová a teď mně díky Čarodějce vítr zavál k Pavle Břínkové. Když se ohlédnu do minulosti, každý pedagog mně něco naučil za co jsem všem vděčná.

Jaký druh hudby ráda posloucháte? Hrajete také na nějaký hudební nástroj?

Poslouchám co se mi zalíbí. V léte jsou to nejčasteji latinské taneční popiny. V zimě zase Mariah Carey a jeji vánoční songy. Ale celkově se mi líbí třeba tvorba Anne Marie, Lady Gaga, Sia, teď třeba i mladá zpěvačka Aurora. Hraju na piano, nebo pokouším se doprovázet sebe samu J

Skvěle se pohybujete a tančíte. Proto nás zajímá, zda jste se věnovala také tanci a jakou část přípravy na roli zaujímá pohybová a taneční průprava.

Ano tanci jsem se věnovala na Slovensku ve folklorním tanečním souboru a v akrobatickém rock and rollu. Na Konzervatoři jsme samozřejmě měli také taneční průpravu. A to jak baletní tak i moderní tance a step. Ne každá role má taneční prostor. Glinda ho třeba má co mně neskutečně baví. A v Zasněžené romanci si také zatančím swing, takže je to pestré.

Foto Honza Kvarda

Foto Honza Kvarda

Foto Honza Kvarda

Foto Honza Kvarda

Viděli jsme Vás na jevišti divadla GOJA v roli Glindy v muzikálu Čarodějka. Kromě Vašich skvělých pěveckých i hereckých výkonů nás zaujaly také scény, kdy jste vyjížděla vysoko nad jeviště. Jak jste tyto scény zvládala, nemusela jste bojovat s potlačením nepříjemných pocitů?

Já jsem s těma výškama nějak spjatá. I v Popelce jsem zpívala v kruhu 7m nad zemí. Takže jsem si na to zvyklá. Co mi jiné zbývá. Přiznám se ale. že párkrát mne technici v Čarodějce nechali No one Mourns zpívat tak vysoko nad zemí, že mnou proletěl takovej blbej pocit, že se mi celé tělo třáslo i během zpívání a  nemohla jsem se dočkat až mně zase spustí na zem. Naštěstí to na zpěvu nebylo poznat. Na takové momenty jsem si už ale našla vlastní fígl. A je to už v pohodě 🙂

Byla Vám postava Glindy z muzikálu Čarodějka, která průběhu děje prochází velkou proměnou, v  něčím blízká, nalezla jste v této roli něco, s čím byste se sama dokázala ztotožnit?

Ano, v té lidskosti kterou v sobě Glinda našla, je mi blízká. Po své proměně. Že nakonec dokázala odpustit a myslet na druhého víc než na své zájmy.

V muzikálu Romeo a Julie uváděném v divadle Hyberia jste ztvárnila titulní postavu Julie. Jak jste sena tuto roli připravovala a to byla pro Vás zkušenost?

Byla to pro mně první a zároveň hlavní role ve které jsem se mohla v Praze ukázat na profesionálních prknech. Připravovala jsem se samozřejmě svědomitě, trénovala jsem , přemýšlela nad rolí. Líbily se mi jak její herecké, tak pěvecké party. Nejradši jsem měla část, smrt Julie. Role Julie je doteď mojí srdcovkou. Byla tam krásná hudba Zdeňka Bartáka a samozřejmě nádherný avšem známý příběh Romea a Julie.

Vystupovala jste v dětském muzikálu Sněhová královna v ledovém království. Vidíte nějaký rozdíl v muzikálu pro děti?

Rozdíl je třeba i v tom , že dětský divák když je nadšenej tak je nadšenej pořádně a dá vám to najevo. Smíchem, potleskem, radostí, křikem. Nebojí se projevit a to je krásné.

Zasněžená romance Foto : Michaela Feuereislova

Máte nějaký pěvecký či herecký vzor?

Ráda se inspiruju, ale nemám.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste ráda dostala?

Asi nemám. Julii jsem si už splnila, Popelku taky. Jsem spíš zvědavá co mi život přinese. A ráda se s novou výzvou poperu.

Láká Vás také natáčení? Chtěla byste ztvárnit nějakou roli ve filmu?

To samozřejmě, že ano. Věřím, že se mi to jednou splní 🙂

Jaké jsou Vaše záliby, při čem si nejlépe odpočinete?

Nejvíc si odpočinu třeba s přítelem u filmu. Nebo u relaxační hudby, jenom ležim, mám zavřené oči a na nic nemyslim.

Cestujete ráda? Jsou nějaké země nebo místa, kam se ráda vracíte?

Cestuju ráda. Nejčasteji cestuju domů na Slovensko za rodinou. 550 km. A v létě ráda cestuju k moři 🙂 A chtěla bych cestovat více. Možná se mi to povede.

Dodržujete nějaká pravidla pro udržení štíhlé postavy? Která jídla jíte ráda a kterým se naopak vyhýbáte?

Žádné diety nedodržuju. Jím tak jak mi chutná a jak jsem naučená od mala. Vím kolik mi stačí. Nepřejídám se. Nechutná mi moc mastné jídlo, ani smažené. Jím normálně maso, s přílohou a zeleninou. Tu se snažim zařadit do jídelníčku víc. Mám ráda i polévky. Nejsem moc na sladké, margarinové dorty s marcipánem a přeslazené koláče mi nic neříkají. Spíš si dám hořkou čokoládu anebo jednoduchej perníkovej korpus s marmeládou politý hořkou čokoládou. Ale cheesecake ten si dám jakýkoliv. Řekla bych že se snažim mít vyvážený jídelníček.

Jaké máte plány do budoucna? Ve kterých představeních Vás mohou diváci v nejbližší době vidět?

V nejbližší době mě můžete vidět ještě stále v roli Glindy v Čarodějce v Goja Music Hall, kde hrajeme ale už jenom do 15. června. A v Zasněžené Romanci kterou hrajeme v Ústí nad Labem  a teď nově i v Praze v divadle Broadway kde máme pár limitovaných představení. Takže neváhejte.  Pokud jste tyto krásné inscenace ještě neviděli, tak určite si kupte lístek stojí to za to J

 Děkujeme za rozhovor

   Titulní foto : Foto Honza Kvarda

https://www.cysnews.cz/kultura/muzikalova-swingova-show-zasnezena-romance-v-divadle-brodway-od-28-1-2020/

Rozhovor s Nikolou Ďuricovou známou z muzikalů Čarodějka a Zasněžená romance a dalších muzikálů Rozhovor s Nikolou Ďuricovou muzikálovou zpěvačkou

[autoring]

Co se to s těmi lidmi poslední dobou děje? Několikrát do měsíce slyšíme zprávy o tom, že někdo najel v protisměru na dálnici, kde normálně pokračoval v jízdě, a dokonce mu na tom, že všichni jedou proti němu nepřijde divné. Nedávno se na facebooku objevil rozhovor s jedním takovým „řidičem“, který na otázku reportéra, jestli se té jízdy nebál, odpověděl, že ne, že je zvyklý na horší situace. Ostatně, podívejte se na to sami.

(function(d, s, id) { var js, fjs = d.getElementsByTagName(s)[0]; if (d.getElementById(id)) return; js = d.createElement(s); js.id = id; js.src = ' fjs.parentNode.insertBefore(js, fjs);}(document, 'script', 'facebook-jssdk'));

ŘIDIČ JEL V PROTISMĚRU

Nesestříhaný rozhovor se seniorem, který na rychlostní silnici na Libercku ujel několik kilometrů v protisměru a způsobil dopravní nehodu. Reportér Libor Tampier se řidiče ptal, jak se to mohlo stát.

Zveřejnil(a) Zpravodajství FTV Prima dne Pondělí 1. říjen 2018

Na Slovensku se zase před pár dny odehrála neuvěřitelná honička polských řidičů, kteří při naprosto nepochopitelném předjíždění bohužel zabili nevinného řidiče, který jen vezl svou rodinu.

Tato zvěrstva se nedějí jen u nás nebo u našich sousedů. Na internetu se objevilo video z Ameriky, které zachycuje velmi nebezpečnou situaci na jedné z tamějších okresních silnic.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Video natáčí palubní kamera jedno z aktérů, který ukáže naprosto bravurní reakci na špatně projetou zatáčku řidiče v protisměru. Ten jede v Nissanu GT-R, ale nejspíše si vypnul elektronické asistenty, a navíc podle nás dalece překročil maximální povolenou rychlost. V táhlé zatáčce auto neudržel ve svém jízdním pruhu a chvíli to vypadalo na pořádnou ránu. Naštěstí řidič v autě s kamerou zachoval chladnou hlavu a dokázal uhnout stranou. Jak moc se mu pak ulevilo dokazuje i smích, který doprovází pár anglických nadávek.  

Příspěvek Rozevlátý Nissan GT-R se nevešel do svého jízdního pruhu a málem způsobil vážnou nehodu pochází z auto-mania.cz

[kritikycz]

Dívka v ledu – Robert Bryndza

Ústřední postavou je detektiv šéfinspektor Erika Fosterová, která je známa jako dobrý detektiv a která dokázala dovést mnoho případů do zdárného konce a chytit vraha. Jen ji provází kauza, kdy při posledním případu zemřelo několik policistů, mezi kterými byl i její manžel. Po povinné pauze se Erika vrací zpět do práce a je jí svěřen případ, kdy byla nalezena mrtvá dcera vlivné rodiny Brownů-Douglasů v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu. Jak Erika pátrá dále, nachází další souvislosti – zdá se, že vražda dívky z mocné rodiny souvisí se smrtí tří prostitutek, které byly také nalezeny ve vodních plochách v Londýně. Může existovat spojitost mezi smrtí imigrantek a smrtí dcery vlivného muže, který si myslí, že může řídit směr vyšetřování?

Čím blíže je Erika k vyřešení případu, tím více se sama nachází v nebezpečí …

Už samotná hlavní postava detektivky Eriky Fosterové může někomu připadat nesympatická, jiným sympatická. Britský autor, který žije na Slovensku, dal Fosterové slovenský původ, stejně jako i matce zavražděné dívky. Ač má za sebou Erika dramatický případ, kdy zemřel její manžel, nebojí se vrhnout do případu naplno, protože ve skutečnosti vlastně už nemá co ztratit – kariéra i vlastní život nejsou tak důležité, když ztratila to nejcennější ve svém životě. I když je z případu odvolána, protože se nechová dle nařízení nadřízených, pokračuje v pátrání na vlastní pěst, až sama sebe dostává do nebezpečí. Snad sympaticky může působit, že Erika se nebojí ani ztráty vlastní kariéry, ani výhružek vlivné rodiny a s urputností se drží své teorie o vrahovi, i když oficiální podezřelý je úplně někdo jiný. Své chyby neomlouvá svými osobními problémy, přesto se někdy chová neracionálně. Touží po spravedlnosti, za činy musejí pykat i vlivné osoby. Někomu může připadat hlavní vyšetřovatelka sympatická právě pro zmíněné vlastnosti, kdy se do šetření vraždy vrhne po hlavě a jde po stopách vraha, ale na mě její postava působí tak nějak nesympaticky, příliš vykonstruovaně až umělě.

Příběh je vesměs čtivý, i když tento pocit jsem získala asi až po první čtvrtině knížky, pak již mě děj vtáhl a s napětím jsem četla až do konce. Děj plyne rychle, v knize nejsou místa, kde by autor nějak sáhodlouze popisoval charakter postav. Jen vnímám jako dost nešťastné, že autor nazývá vraha postavou: „Několik domů dál od Eričina bytu, v místě, kde se silnice ostře stáčela, se ve tmě na konci uličky krčila postava oblečená celá v černém. Postava oknem pozorovala Eriku, jak si zapaluje další cigaretu a vydechuje kouř spirálovitě stoupající k žárovce bez stínítka, která ji visí nad hlavou“.

Čtenáře jistě zaujme již samotná obálka knížky s úvodními větami, které mají nalákat k jejímu přečtení – „Její pootevřené rty jako by se chystaly promluvit. Její mrtvé tělo zamrzlé v ledu… A není jediná.“ Obálka v potenciálním čtenáři bude evokovat chlad a po přečtení vět i mráz a zároveň napětí, které ho vyzvou si knížku přečíst.

Pokud toužíte po knížce, u které si odpočinete a jež vás vtáhne do děje a nenechá vás ji jen tak odložit, dokud nezjistíte, kdo je vlastně vrahem této mladé dívky z mocné rodiny, pak tuto detektivku rozhodně doporučuji, má všechno, co by detektivka měla mít – rychlý spád, zajímavý děj, napětí a odhalení vraha až na úplném konci. Jen bych jako od bestselleru, za který je označována, čekala ještě asi trochu něco navíc…

Autor: Robert Bryndza

Počet stran: 448

Žánr: Detektivní román, krimi

Datum vydání: 14.11.2016

Nakladatelství: Cosmopolis, knihu lze zakoupit zde

Hodnocení: 85 %

Dívka v ledu – Robert Bryndza was originally published on Kritiky.cz

[prazskytankista]

Zaznělo ze Slovenska: Babiš? Už byste ho neměli mít rádi. Ale máte

Matúš Kostolný, šéfredaktor Deníku N, prozradil, co se děje na Slovensku, a nabídl srovnání s Českem. V politické rovině jsme si dnes podobnější, než jsme si byli v minulosti. Slovenskému expremiérovi Robertu Ficovi neklesá popularita navzdory jeho skandálům. Českému premiérovi Andreji Babišovi neklesá popularita navzdory jeho skandálům. Jedna věc však Slovensko od Česka odlišuje. Vražda novináře Jána Kuciaka. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zaznelo-ze-Slovenska-Babis-Uz-byste-ho-nemeli-mit-radi-Ale-mate-610934

[prazskytankista]

Fakáč, scvrklá řiť, Kiska, NSDAP. Co se to, proboha, děje na Slovensku? Čtěte a sledujte VIDEO

Léto je časem hudebních festivalů pod širým nebem, kde se scházejí tisíce mladých lidí. A ty zase lákají politiky, kteří o mládeži a budoucnosti rádi hovoří. Na slovenském hudebním festivalu Pohoda se tak mládeži ukázal prezident Andrej Kiska. A rozhodně nemínil skončit jen u přání dobré zábavy. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Fakac-scvrkla-rit-Kiska-NSDAP-Co-se-to-proboha-deje-na-Slovensku-Ctete-a-sledujte-VIDEO-543401

[autoring]

Nejprve tříletá holčička v Brně, poté o půl roku mladší dítě na Slovensku. Zapomenuté v autě a upoutané do sedačky bojovaly děti s vysokými teplotami v autech. I když jsou venku teploty kolem dvaceti stupň��, uvnitř vozu rychle stoupají. Co se děje s dětským tělem v kabině vozu?

Další články k tématu:

Na Slovensku zemřelo dítě, matka ho nechala čekat v rozpáleném autě

VIDEO: Tříletá holčička kolabovala v rozpáleném autě, rodiče nakupovali

Z auta se v horku stane pec. Nechat v ní dítě je na kriminál

VIDEO: V rozpáleném autě nevydrží ani sportovec. Nenechávejte tam psa

[prazskytankista]

Herec: Hra stále pokračuje, bylo to vidět i na Českých lvech. Demonstrace? To snad ne

ROZHOVOR „Mezi lidmi je nenávist a závist. Začíná se to zvrtávat někam úplně jinam,“ říká oblíbený herec Jan Kuželka. Pro ParlamentníListy.cz se vyjádřil k tomu, co se děje v posledních dnech na Slovensku, kde má přátele, a řekl také svůj názor na různé projevy ohledně politiky, které zazněly na letošních Českých lvech. „Myslím si, že politika na takovéto akce, kde se udílí prestižní ocenění filmařům, vůbec nepatří. A aby si tam vylévali své vlastní politické ambice? Tak to se mi opravdu vůbec nelíbilo,“ říká umělec. source http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Herec-Hra-stale-pokracuje-bylo-to-videt-i-na-Ceskych-lvech-Demonstrace-To-snad-ne-528015

[autoring]

Nový film je věnován fenoménu YouTuberů, jejichž internetová videa sleduje milionové publikum fanoušků.

Producent Jindřich Trčka získal pro svůj celovečerní film šest hvězd

– českých kanálů na portálu YouTube, aby v něm poodhalil tajemství jejich úspěchu a dal divákům nahlédnout do jejich každodenních životů. Mezi hvězdy nového filmu patří mimo jiné A Cup of Style, dvě sestry, s nimiž SEAT jako leader v digitalizaci automobilů navázal spolupráci loni na podzim.

„Blogeři a YouTubeři jsou fascinujícím fenoménem posledních let,“

– říká Filip Stoulil, koordinátor marketingu a prodeje divize SEAT společnosti Porsche Česká republika. „V České republice používá YouTube každý měsíc 5 milionů uživatelů a dalším ohromujícím údajem jsou 2 miliardy unikátních zhlédnutí měsíčně. I z toho je patrné, že YouTubeři dokážou nevšedním a velmi efektivním způsobem oslovovat mladou generaci, čímž rezonují s hodnotami značky SEAT. Podpora nového filmu Nejsledovanější, v němž vystupují YouTubeři s celkovým počtem více než 1,6 milionu odběratelů, i samotné blogerské dvojice A Cup of Style, která se věnuje především cestování, módě, jídlu a životnímu stylu, je tedy pro SEAT, jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících značek v komunikaci na sociálních sítích, logickým krokem.“

Režisér filmu Nejsledovanější Jiří Sádek zdůrazňuje: 

„Každá generace měla své idoly, které jejich rodiče nechápali. Nejsledovanější je komunikačním mostem mezi televizní a internetovou generací. Dali jsme si za úkol vytvořit po vzoru animovaných filmů od Pixaru vybalancovaný film, ve kterém si své najdou nejen děti, ale i jejich rodiče,“ říká producent filmu Jindřich Trčka, který byl se svým štábem YouTuberům v patách celý rok doslova po celém světě. „YouTubeři mají obrovský dopad na to, co se v naší společnosti děje. Vymezují trendy a vytváří novou kulturu.“ 

V novém filmu Nejsledovanější vystupují

– YouTubeři Kovy, Pedro, Shopaholic Nicol, Gabrielle Hecl a A Cup of Style. Nejsledovanější je prvním filmem, na jehož tvorbě se podíleli samotní diváci protagonistů, kteří na své mobilní telefony natáčeli poslední scény na setkání YouTuberů se svými fanoušky.

Více informací o celovečerním filmu Nejsledovanější naleznete na:

http://ift.tt/2wM5Ah5

http://ift.tt/2gM3hBs

 http://www.youtube.com/watch?v=jMysUlilEhY

Blogerky Nicole a Lucie Ehrenbergerovy cestují

od začátku listopadu 2016 vozem SEAT Ibiza, který je již dovezl do mnoha zajímavých destinací. Při natáčení filmu Nejsledovanější, v němž vystupují společně s ostatními YouTubery, navštívily Barcelonu, sídlo společnosti SEAT a rodiště nových modelů španělské značky. Letos v létě se v pětidveřové Ibize v elegantní bílé barvě vydaly surfovat do Francie a Španělska společně s Lucčiným přítelem Kubou. A po návratu domů se Lucka a Kuba vypravili do Krkonoš, aby zdolali nejtěžších 400 metrů v životě během po skokanském můstku. A Cup of Style se objevily se zapůjčenou Ibizou také na přelomu srpna a září na pražské akci Auta na Náplavce s bohatým kulturním doprovodným programem.

Více informací o dvojici A Cup of Style naleznete na:

www.acupofstyle.com

SEAT Leon Cup Racer a Petr Fulín v ETCC 2017

SEAT a Petr Fulín, dvojnásobný mistr a dvojnásobný vicemistr evropského poháru cestovních vozů FIA ETCC, pokračují v úspěšné spolupráci, navázané v roce 2015. Jeden z nejtalentovanějších českých okruhových jezdců současnosti se umístil v ETCC 2015 a 2016 na druhém místě v celkovém pořadí s vozem SEAT Leon Cup Racer v barvách českého zastoupení značky SEAT. První závod ETCC 2017 se jel koncem dubna v italské Monze. Květen měl na programu dva závody, na maďarském Hungaroringu a německém Nürburgringu. Červnový závod na okruhu Vila Real v Portugalsku stanovil pořadí před letní přestávkou, v jehož čele stojí s třináctibodovým náskokem Petr Fulín a SEAT Leon Cup Racer. Závodníci se opět postaví na start v září v belgickém Zolderu.

Finále ETCC 2017 budou sledovat diváci na Autodromu Most v České republice.

SEAT je jedinou společností ve Španělsku

– v odvětví automobilového průmyslu s kompletní škálou činností zahrnujících návrh designu, vývoj, výrobu a prodej osobních vozů. Nadnárodní společnost se sídlem v Martorellu (Barcelona) je členem koncernu Volkswagen Group. SEAT vyváží 81 % své výroby a působí ve více než 80 zemích prostřednictvím 1700 autorizovaných prodejců. V roce 2016 dosáhl SEAT provozního zisku 143 milionů eur, nejlepšího výsledku ve své historii, a na celém světě prodal téměř 410 000 vozidel.

Skupina SEAT zaměstnává více než 14 500 kvalifikovaných pracovníků ve třech výrobních závodech Barcelona, El Prat de Llobregat a Martorell, kde vyrábí velmi úspěšné modelové řady Ibiza a Leon. Vozy SEAT Alhambra dodává výrobní závod v Portugalsku, vozy Mii vyrábí závod na Slovensku, Toledo a Ateca vznikají v České republice.  Nadnárodní společnost disponuje jako největší průmyslový investor do výzkumu a vývoje ve Španělsku také Technickým Centrem, v němž pracuje 1000 inženýrů na vývoji inovativní automobilové techniky. V souladu s vyhlášenou strategií důsledné ochrany životního prostředí odpovídají veškeré aktivity společnosti SEAT kritériím trvale udržitelného rozvoje, a to se zvláštním zřetelem na snižování emisí CO2 a efektivní využívání energií.

Více na:

www.seat.cz

[autoring]

Již dnes začnou letní prázdniny nejen v České republice, ale také v Polsku, na Slovensku a v určitých částech Rakouska a Německa. Dá se proto očekávat, že silnice budou přetíženy lidmi cestujícími za dovolenou. Mimo to se však v Evropě děje i několik akcí, které by mohly vaši cestu zkomplikovat. Na co si tedy dát pozor?

[autoring]

Již dnes začnou letní prázdniny nejen v České republice, ale také v Polsku, na Slovensku a v určitých částech Rakouska a Německa. Dá se proto očekávat, že silnice budou přetíženy lidmi cestujícími za dovolenou. Mimo to se však v Evropě děje i několik akcí, které by mohly vaši cestu zkomplikovat. Na co si tedy dát pozor?