#ale zkusit můžu

[hynku-vileme-jarmilo]

hledám pražáky na podpis petice

přerušuju sérii shitpostů, které postuju normálně, něčím, co je pro jednou důležitý

Každý kraj má ze zákona povinnost poskytovat domovy pro postižený děcka právě v tom kraji, aby to měli blízko domů. A přesně to Praha nedělá - postižení lidi tak bydlí třeba sto kilometrů od Prahy, protože to je levnější, ale rodiny to k nim mají fakt daleko.

No a právě se chystá výstavba nového pavilonu v Ústeckým kraji, místo toho, aby to bylo přímo v Praze.

Je potřeba tisíc podpisů lidí s trvalým bydlištěm v Praze do 10. května - to je málo času, ještě tím, že se podepisují papírový petiční archy a nemůžu jen poslat link. Archy se odevzdávají v Kavárně na Boršově (Praha 1), budou tam k podpisu.

tady odkaz na celý pdfko, který nejde nahrát přímo sem

toť vše a díky

[punk-in-metal-detector]

zdravím zdravím jsem zpět s další žádostí o radu (jak už je poslední dobou skoro zvykem, já vím, moc se omlouvám za svou bezradnost)

Neznáte někdo prosím nějaké důvěryhodné nejlépe osobně ověřené weby s byty pro studenty v Brně? Protože jako člověk, který celý život žil ve vlastním domě se v tom topím jak uprostřed Atlantiku a každá rada je vysoce ceněna :)

[just-cant-stop-writing]

predchvili jsem videla na mým dash, ze planujes ctyrlistkovi komiks…

POTREBUJU HO VIDET PROSIMM ASPOŇ TROCHU (ofc jestli nechceš tak nevadi)

Bohužel v současné době ještě nemám úplně co ukazovat co se týče komiksu jako takového :P všechny moje projekty jsou tak nějak běh na dlouhou trať, takže komiks pravděpodobně ještě nějakou dobu potrvá.

Můžu se nicméně podělit o pár konceptů postav a taky o pár plánovaných drobností, ale dokud existuje reálná šance, že se na ten komiks někdy vrhnu, tak nechci nic většího vyspoilovat :3.

Dopřála jsem si s designy Čtyřlístků trochu kreativní svobody. Post, který původně inspiroval moje plány, je už tak dva roky starý a je to na těch designech vidět, takže jsem je chtěla trošičku updatovat.

Rodina Fifinky. V závislosti na tom, jakým směrem se nakonec rozhodnu příběh vzít, tohle možná není kompletní verze :D.

Rodina Pindi. Rozhodla jsem se nakonec poddat tomu stereotypu velké zaječí rodiny :P.

Co se týče ostatních drobností:

V podstatě to bude prequel všech ostatních Čtyřlístkovských komiksů, ale pravděpodobně bude zasazen blíže k současnosti, než k prvním číslům, protože je mi to bližší (a oni beztak v podstatě nestárnou :D).

"Myšpulín zásobuje Fifinku estrogenem" je myslím ten jeden tumblr post pod kterým jsem nechala tag, že to bude plotline v mém komiksu a to pořád platí.

Kromě komiksů jako takových mám v plánu se inspirovat i Čtyřlístkovskými CD-Romkami, hlavně co se týče kompletního vzhledu jejich domku, aby to bylo konzistentní.

Zároveň mám taky v plánu někdy v budoucnu zkusit udělat takovou menší Čtyřlístkovskou fan-hru (jenom jednoduchou visual novel, nic s intenzivním gameplayem :D), která bude dějově navazovat na tenhle můj komiks. Dělat takovýhle sliby, když ještě nemam ani ten komiks ale neni úplně produktivní, takže zatím to berte jako jedno velké MOŽNÁ :D.

[goodbuttaken]

Poprvé mimo Evropu

(něco jako cestopis o mé první random cestě mimo mateřský kontinent; zážitky a možná i inspirace; part 2/jak to vyjde)

Pozdě večer v cizí zemi, jejímiž mateřskými jazyky nemluvím, bez mobilu i mapy. Coming up very soon. Teď si ještě užívám prosincový "letní" (středoevropského standardu) večer na severu Maroka. Je 21:něco, v mém airbnb o mně ví možná tak, že dorazím "večer". Pěším z letiště k hlavní silnici, kde je zastávka MHD do centra.

Dva zásadní problémy: 1) "hlavní silnice" se rušností i pruhy vyrovná D1 a není tu samozřejmě žádný přechod ani podchod, 2) "zastávka" je neoznačená a rozhodně jinde než tam, kde ji vidí Google. Poblíž postává parta chlápků ve žlutých vestách. Chodím tam a zpátky s achillovkami od krve (protože mě nenapadlo nic lepšího než vzít si nevyzkoušené trekové boty) a seriózně přemýšlím, jestli nejsou něco jako dopravní policisté a jestli Maroko není ten typ země s drakonickými tresty za dopravní přestupky.

Ztrácím čas a hlavně - ztrácím kabel k umírajícímu iPhonu. Až když vidím přejít tu dálnici rodinku s kočárkem (úplně bez stresu), přecházím "k zastávce". V jediné otevřené směnárně na letišti mi naštěstí dali i drobné, za které kupuju lístek (jízda kamkoli stojí "10 korun"). V buse ovšem není žádný informační systém a můj mobil se měl vybít už před 10 minutami (literally). Podle času a vzhledu okolí musím prostě tipnout, kde vystoupit.

To se povede, jenže v tu chvíli mi volá má drahá matka (že odjíždím, jsem nikomu neřekl; syrovost zkušenosti), což by ji stálo dost peněz a mě zbytek baterie. Musím zkusit vytočit mé airbnb. V appce, která na starém iPhonu nefunguje, obstarával překlady translator, což mi dojde teď, když se snažím vysvětlit, ať na mě s'il vous plait někdo počká před domem. Nepochopím, jestli mi rozumí, ale mobil je prostě vybitý.

Začátek cesty si +- pamatuju. Nevypadá složitě, ale 17. zatáčku vlevo od oka netrefíte snadno, když i tenhle screen zůstal uvězněný v telefonu. Po 800 metrech jsem to už jen já, název nejbližší zastávky autobusu (na kterou ten letištní nejezdí), jedné okolní firmy a ulice, kde leží bnb. Což je k ničemu, protože zastávky jsou zvykové a všechno má svůj francouzský i arabský název. Já znám francouzský, místní arabský. Otevřená večerka, kde se ptám, jestli neví. "Arrondissement", opakuju do zblbnutí ten název zastávky francouzštinou levelu "radši si vystřel mozek z hlavy".

Frajer z večerky mě předává svému otci a ten si se mnou dělá noční vycházku. Klasická zkušenost, která by měla být povinná pro každého voliče SPD. Sice mu nikdy nevysvětlím, kam přesně jdu, ale on tam se mnou bude klidně chodit celou noc a nakonec dojdeme k ceduli té firmy, kterou znám. Spása. Před bnb už na mě (asi dost dlouho) čekají. Piju vodu z vodovodu, páč jinou nemám, jím instantní jídlo z letištního obchodu a jsem totálně over the moon.

Mé krásné bnb. Ve stylu Mr. Beana. Jestli ještě je v provozu, můžu jen doporučit

Následující dva dny 1) intenzivně prší (středomoří v zimě) 2) potřebuju se dospat a homeostáza dosažená tím, že jsem, kde jsem, mi to umožňuje. Usínám na své poměry brzo a vstávám až během odpoledne. Tohle je dovolená. Dělám, co chci, co je mi pohodlné. Jo a taky se snažím sehnat bundu (v evropské zimě postradatelnější než v marockém větru a dešti) a hlavně ten nabíjecí kabel. Bnb je vybavené obří smart tv, takže si i bez mobilu můžu naplánovat trasu.

A pak se, samozřejmě, ztratit v labyrintu parádních, úzkých hektických uliček narvaných stánky se vším možným (krom kabelů k iPhonu 5). V tom hemžení není ani čas se zastavit a rozhlížet, takže po pár zatáčkách nemám anung, kudy bloudím. Jsem kilometry od výchozího bodu vybavený pouze oversimplified propiskovou mapou, jejíž okraj jsem dávno opustil. Ale tohle není Česko, tohle je Maroko.

Ilustrační fotka okolí bnb po dešti

Nestačím papír ani začít studovat a už je u mě další místní zachránce (umí dokonce španělsky, což by bylo super, jenže o tolik líp než já, že je to spíš kontraproduktivní). Jakmile pochopí základ problému, stoupne si doprostřed silnice, stopne první auto, promluví s řidičem a říká, ať nasedám. Maroko, země, kde nikdo neřeší barvu na semaforu a radši spoléhá na vlastní oči a komunikaci s řidiči, a kde autobusy jezdí jindy a odjinud, než by měly, ale půlka lidí je nepotřebuje, protože si mezitím stopne sdílené taxi.

To, co podstupuju já, je i z pohledu Maročana určité riziko. Naštěstí se ukáže, že chlápek v autě veze domů malou dceru (moje stupidní fabulace, že v Maroku znám pár mezinárodních studentů, evidentně nebyla potřeba) a mluví anglicky. "It's pretty good, I understand you." "- Yeah, I'm an English teacher," odpovídá a snad ani nepředstírá, že jsem ho neurazil. Když mě doveze, chci mu tipnout, což je podle jedné z mála informací, co jsem o Maroku měl, norma. Tohle je ale málo turistické místo a já málo turistický charakter. Bankovku vyndanou z jazykové příručky (aby nezmokla) nechce. A i když mi vysvětluje, že "we are Moroccans, we are helpful" (och ti decoy muslimští teroristi!), sám přidává tip. Jak jinak: nikdy nenasedej jen tak do cizího auta. "I know...", usmívám se na rozloučenou.

Fotka později z Rabatu. Metr mimo záběr stojí u přechodu policista. A jestli myslíte, že pokutuje lidi, co přechází na červenou, jste na omylu. Jen já tam jak blbec chvíli čekal. Rabat není Brno.

(pokračování příště)

[dobretane]

Hey more moře

(22.9.) A máme tu další cestu! Letos to sekám jak Baťa cvičky a je to boží, takový tempo se mi líbí a asi bych to vydržel i dýl, no ale budu muset zpomalit, sabatikl mi se zářím končí… Nicméně ještě stihneme tu Bretaň, už jsem si k tomu něco četl a úplně jsem se natěšil. Snad jsem se sbalil odpovídajícím způsobem, předpoveď počasí tam je maličko divočejší, ale tak máme zkušenost z Lofot, byť tam jsem měl normálně kufr… Sbalil jsem se už večer, ráno probíhá tedy úplně v klidu, dokonce stíhám dřívější metro, než jsem měl v plánu, což se hodí, interval v neděli ráno je deset minut. V půl devátý (takhle brzo!) už jsem v metru tak půl roku nebyl, natož o víkendu. Jsem tu sám a je to trochu strašidelný.

Matěj se hlásí, že už je na letišti, letí z Vídně přes Amsterdam, já zatím přestupuju na trolejbus na letiště, čemuž se trochu posmívá, že prý “taková exotika na Prahu” :) Měl bych Matějovi připomenout, že cokoli během cesty řekne, se může objevit v blogu a být použito proti němu ;) Já jsem s 59 spokojenej, je to čistý, rychlý, tichý, a hlavně jsem na letišti od nastoupení do metra po vystoupení před terminálem za 36 minut. Dneska jsem nějakej navlečenej oproti těm předchozím cestám, však bylo ráno deset stupňů.

Já letím do Nantes přes Barcelonu se společností Vueling, páč to časově i cenově vycházelo nejlíp, mám tedy odlet až v 10:50, což je příjemný na vstávání. (Vueling jsem si oblíbil při tom letním přeletu na Mallorku z Valencie, což mě tehdy stálo těch 10 euro.) Mám jen příručák, takže to časuju dneska tak, že bych šel rovnou ke gateu, musím se jen nacheckinovat online. To jde v případě Vuelingu už snad měsíc před odletem, ale se sedadly je to stejně jako u jiných lowcostů. Chceš-li si vybrat svoje sedadlo, zaplať, nebo ti ho přiřadíme automaticky. Jenže už od Aleše znám ten trik, že když člověk počká do nejzazšího možnýho termínu, tak ty blbý sedadčky systém rozdá nedočkavcům a pro mě zbydou ty lepší. Zkoušel jsem check-in včera večer, ale nabízelo mi to sedadlo 19B, takže někde v pytli a uprostřed (letíme A320). Zkoušel jsem dneska ráno a už to bylo 7B, nicméně pořád uprostřed a standardní leg room. Z webu vím, že si jde online checkin udělat až do doby 50 minut před odletem, tak to risknu, protože řada jedna je furt volná, mrk mrk. Takže když už bych šel přes security, zkouším znova checkin a lup ho, kuny, teď už to nejde!

Teda, jde udělat check-in, ale už si nejde nechat přidělit náhodný sedadlo, lze si jen zaplatit. Uf. Ale píšou, že furt můžu jít na přepážku (zdarma!) a zkusit tam. Tož pojďme, jen si pamatuju, že Vueling tam mívá frontu… Hele ne tak dneska! Ono je totiž hodina před odletem, takže všichni už jsou odbavení, a až na jeden pár syn-matka jsem sám i tu, yes. Tak schválně, co mi ten fešák za přepážkou dá za sedadlo… Pár syn-matka si do kufru ještě dávají plechovky s pivem a sami si to komentujou “Češi jedou k moři”, tak se pousměju s nima. Asi moc nelítaj, protože když maj jít na řadu, dojde jim, že neletí s Vueling a do Barcelony, ale někam úplně jinam, muehehe. Takže jdu na řadu já, pěkně usměju a voilá, první řada je moje!

Sice to není okno, ale ulička 1C je good, a na druhej let holt 1B. No ale vzhledem k tomu, že výběr tohohle sedadla stál 37 euro na jeden segment, tak jsem právě ušetřil 74 euro, dobře já! Když skenuju boarding pass při vstupu na security, tak mi to zaboha nejde. Tak trochu naštvaně jdu za zřízenkyní, která mi říká, že to tam mám přiložit. Tak jí říkám, že fakt neletím poprvý, a že to načíst nejde. Tak jdu k ní na ty přepážky priority, nejde to ani tam. A že prý to jsou blbý boarding passy (je fakt že maj ten kód nějakej malej) a že to mám zkusit trochu nadzvednout. Zkouším, ale dojde mi, že vlastně nemám priority přece, tak se sunu zpět k economy, ale paní na mě mávne, že mám zůstat tu. Asi na desátej pokus se mi to povede a ha, říkám si, ještě jsem se protáhnul na priority. A pak koukám na ten svůj boarding pass, že já vlastně priotity mám... Njn, zkušenej cestovatel, tak to ani nevím, jak jsem se k němu dostal, asi jak jsem si koupil flex letenku, tak to k tomu dávaj automaticky… Když si vyložím věci na pás na bezpečnostní kontrole, bystrému oku slečny zde pracující neujde, že mám klíčenku Eurowings, tak se mě hned ptá, jestli jsem pilot a letím na ID. Tak se na ní usměju a mám chuť říct, že “tentokrát ne”. No tak to že prý musím vyndat tekutiny a notebook… Děkuju Járovi za ten Eurowings pásek na klíče, je s tím spousta legrace :) Včera měl tenhle let do Barcelony dvě hodiny zpoždění, což snad dneska nebude, to by mi uletěl přípoj v Barceloně, kde mám hodinu a půl na přestup. S lowcostem jsem přestupní letenku ještě neměl, tak snad nebudou nějaký problémy. Naštěstí éro je tu, boardujeme na čas.

Sleduju Matějův let, už je skoro v Amsterdamu a sedá na Polderbaan, tu nejvzdálenější runway, tak to si ještě zataxujou. Ještě než já se vypnu, tak Matěj už se připojí, tak si stihneme vyměnit pozdravy, zatím vše jako na drátkách! První řadu tu máme vlastně jako business, protože prostřední sedadlo zůstalo volný a místa je tu habaděj, to se mi líbí. Letušky jsou moc milý, bágl mi nechaj dát do jejich skříněk, ať to mám při ruce. Přes uličku sedí pár s malým děckem, kterýmu dokonce dají certifikát Vuelingu “My First Flight” pro prcka a jeho jméno tam i letuška napíše. Aww, to jsem ještě neviděl. Vueling taky překvapil tím, že tu má nejen online IFE, ale dá se koupit i regulérní wifi. Ceny nejsou nejnižší, ale kdo z lowcostů to má.

Nejvíc mě baví, že tedy na telefonu můžu sledovat průběh letu, už zbývá jen 50 minut a já jsem si pěkně stihnul napsat první řádky blogu. Že se vracím k tomu Chromebooku, je teda velká úleva si takhle pustit počítat a vědět, že i bez připojení do zásuvky poběží dalších 15 hodin a to už má jen 75% baterie… Vy s novýma notebookama to asi znáte, no já jsem z toho furt paf. Tak si jdu dát svačinku, přestupy snad budeme mít hladký (Matěj v Amsterdamu, já v Barceloně) a odpo se potkáme v Nantes... V Barceloně přistáváme na čas a hned jak se vysoukám z letadla, vidím povědomej ocas!

Ah, no tak to je uvítání, Azores Airlines v Barceloně. Letiště je velký, vzdušný a i při velkým počtu cestujících nepůsobí přecpaně, dycky jde najít nějakej prázdnej kout. Tady zrovna někdo procházel, takže takhle seriózně vypadám, když si dělám selfie a někdo u toho na mě vejrá.

Začínaj mi chodit zprávy, co jsem nechtěl, a sice o zpoždění navazujícího letu. Jako je dobrý, že je zpožděnej ten druhej a ne ten první, to jo, nicméně to znamená, že Matěj bude mít asi dvě hodiny v Nantes neplánovanej náskok… Což o to, já se zabavím, třeba spottingem, viz ošoupanej Dreamliner od Aviancy (Avianky?).

Je tu hodně obchodů a restaurací a i dva takový venkovní dvory, kde se dá prima sednout a nejsou to jen takový ty kuřácký doupata. Dávám si pizzu, která nevypadala moc vábně (underwhelming), ale chutnala nakonec výborně!

Jen jsem to musel ještě zaplácnout hambáčem a cookie, ten přestup je přece jen delší, než jsem čekal. Ty výhledy mě nicméně baví, holt tady to neznám. Není pochyb, kdo je tu doma.

Matěj už je v Nantes, když my boardujeme, ale prej tam na mě počká, to je od něj pěkný :) Plánujeme večerní vycházku po pláži, což píšu, “ze se mi libi, more”. Matěj odepisuje “to se mi taky libi more” no a už jsme rozjeli cikánský slang, viď. Když doletím do Nantes i já, Matěj mě vítá a už je připraven, to jsou body plus!

Už to tu má nastudované, otevřené jsou dva obchody se sendivčema, jídlo na večeři musíme koupit tu, Francie je jinak v neděli zavřená, to nám to začíná. No Ještě že to Matěj odhalil a můžem nakoupit na letišti, to by jinak bylo mrzení večer. Po malých francouzských zdrženích vyzvedáváme auto (zbrusu nový Renault Captur) a vyrážíme do Bretaně (Nantes ještě v Bretani není). Slunce tu zapadá v osm, čili o hodinu později než v Česku. K hotelu to máme dvě hodiny, takže tam bysme dojeli už za tmy, tak asi po hodině jízdy ještě volíme zastávku na pláži na západ slunce. Ten nás tedy nakonec zastihl na dálnici, vnitrozemí Bretaně vypadá jak někde u Loun.

Matěj náhodně vybírá zastávku ve vsi Pen Lan, která je nedaleko dálnice a zároveň u moře. Ruku měl velmi šťastnou, vesnička je to roztomilá a je tu skvostná stezka podél moře! Hey, more, moře!

Dokonce značená, takže to tu asi v létě žije, dneska s příchodem podzimu je to na lehký bundy, to je přesně počasí pro mě. Podél stezky nacházíme i takový ty nástroje na cvičení, který občas člověk vídá, ale nikdy nevyzkouší, no a tady Matěj neodolal. Prej to bylo docela těžký!

Kromě cvičení nás tu zaujaly i intenzivní vůně rostlinek, to jsme nečekali, jedna z nich byl prý břečťan. Nakonec dojdeme až k pláži, prima zastávka po cestě, svačinka, čerstvej atlantickej vítr, můj živel! 

Peeling dneska nedám, na to už je zimička, a navíc voda je nějaká zakalená, asi jak tu pršelo… Zpět k autu jdeme vesničkou, je tu dokonce maják, v oknech se občas svítí, jinak liduprázdno. Takhle nějak jsme si tu Bretaň představovali, a to je teprve začátek! Po další hodině jizdy už za tmy dorazíme až k hotelu, na samý špičce poloostrova Quiberon. Recepce už je zavřená, ale Matěj vykomunikoval kód pro vstup do budovy, a funguje!

Pokojík super, je tu i kuchyňka a balkon, to má Matěj další body plus. Já si dávám k večeři sendviče z letiště, Matěj si chce ohřát těstoviny, leč boj s bretaňskou mikrovlnkou prohrává 0:1.

Těstoviny byly prý dobrý i studený… Já jsem ji nějakým omylem pak sice zapnul, ale to už bylo pozdě. Tak jsem rád, že jsme se tu sletěli, na první den to bylo zážitků a taky skoro 12 tisíc kroků, to jsme akční. Je jedenáct, čili máme i dobrej čas, tak to budeme zejtra fresh, abysme ten náš bretaňskej roadtrip pořádně rozjeli.  Dobrou noc od mýho oblíbenýho oceánu! PS: A jako na Lofotech máme duál blog! Matěje najdete tradičně na cestar.xf.cz.

[prospercz]

Den 130

Prší. Zatím jen trochu, takže přeci jen vstávám a balím všechny věci. Na chvilku přestane, což mě utvrdí v tom, že nemá cenu tady zůstávat celý den. Stan je tak mokrý, že připomíná spíš nasáknutou houbu, když ho balím.

Prší. Trvalo to asi 5 minut, pak se zase rozpršelo. Nasazuju nepromok bundu a pláštěnku na batoh. Kalhoty pak po dalších 15 minutách, když déšť ne a ne přestat. Jdu dál, zatím s dobrou náladou. Vždycky to trvá pár hodin a pak se udělá hezky.

Prší. Už je poledne a déšť spíš přidává než aby ubíral. Moje bunda už prosakuje, stejně tak kalhoty a pláštěnka na batohu. Přemýšlím, co s tím. Můžu zůstat tady, po 18 mílích u potoka. Postavit stan a zkusit to zítra. Ale do Kennedy meadows bych to pak za jeden den nezvládl.

Prší. Jdu dál a jsem už celý mokrý. Modlím se, aby aspoň spacák byl relativně suchý. Je sice v drybagu, ale stejně. Z pláštěnky mám na dně rybníček, takže jestli se tam takhle celý den koupe, bude taky durch.

Prší. Stále víc a víc. Bez přestávky. Občas déšť trochu poleví, aby pak zase přidal na síle. Nejhorší je ale ten vítr, který mete vodu do tváře a ochlazuje mě tak, že je mi zima. Z písku se stalo bláto, z bláta pak potůček místo trailu. Ale boty mám stejně po hodině deště skrz naskrz promočené, tak je to skoro jedno.

Prší. Jdu poslepu. Telefon mám zahrabaný pod všemi těmi vrstvami, aby mi nenavlhl a fungoval. Za celý den jen asi dvakrát kontroluji cestu, když si opravdu nejsem jistý. Jinak jdu podle intuice. Jaký to rozdíl oproti normálu.

Prší. Na Apalačské stezce mají takové hezké pořekadlo: embrace the suck. Tak si to celý den opakuji. Nakonec ujdu v tomhle sranci skoro 30 mil. Zařekl jsem se, že jestli mám stavět stan v tomhle, tak jen jednou, víckrát bych to nedal.

Prší. Už takhle když tu houbu z rána stavím, tak než stihnu vše vypnout, je durch ještě víc. Všechno uvnitř je mokré. Podlážka, stěny, všechno.

Prší. Jsem sice teď relativně v bezpečí, ale než se uložím ke spánku, už mi dovnitr několika místy teče. Achjo, tohle bude noc za všechny prachy. Stir it up tu není. Asi to zapíchl dřív. Nedivím se mu.

Prší. Uvidím ráno, jak bude. Do Kennedy meadows to mám necelých 29 mil, většinou z kopce. Ale celý další den se mi v tomhle moc absolvovat nechce. Možná to zkusím přečkat ve stanu. Ale jestli mi přes noc proteče, tak mi stejně nic jiného nezbyde. Zpětně by bylo nejlepší zůstat ráno ve stanu a přečkat to tam…

[nutraexperts]

ERECTIN GEL: ZÍSKEJTE PEVNOU EREKCI SNADNO! 💪

Ztráta sexuální výkonnosti může být frustrující.

Mnoho mužů se potýká s obavami ohledně erekce, což může ovlivnit nejen jejich sebevědomí, ale i vztahy.

Právě proto přichází na scénu erectin gel – inovativní řešení, které slibuje povzbudit nejen vaše tělo, ale i mysl.

Představte si, jaké by to bylo mít zpět tu sílu a jistotu!

Pokud vás zajímají skutečné výsledky a uživatelské zkušenosti s tímto gelem, zůstaňte s námi a objevte víc.

👉 KOUPIT ERECTIN GEL NA OFICIÁLNÍCH STRÁNKÁCH

Erectin Gel: Revoluce ve Světě Erekce

Kdo z nás se někdy necítil frustrovaný, když věci nefungují tak, jak by měly?

Mluvíme tu o intimních chvílích, které by měly být plné vášně a radosti.

Ale co když se dostaví obavy ohledně erekce?

Možná jste slyšeli o erectin gel a přemýšlíte, jestli je to to pravé pro vás.

Pojďme se na něj podívat blíž.

Jak Funguje Erectin Gel?

Erectin Gel je navržen tak, aby pomohl zlepšit vaši erekci.

Jak?

Jeho unikátní složení stimuluje prokrvení v oblasti pánve.

To znamená, že můžete zažít silnější a déle trvající erekci.

Oproti jiným produktům na trhu má erectin gel rychlý účinek.

Stačí nanést malé množství na citlivé místo a během okamžiku pocítíte rozdíl.

Co Uživatelé Říkají?

Není nic lepšího než slyšet příběhy od lidí, kteří produkt skutečně vyzkoušeli.

Podívejme se na pár příkladů:

"Jsem Petr, 34 let.

Po letech frustrace jsem konečně našel něco, co funguje.

Erectin Gel mi dal zpět sebevědomí." – Petr K.

"Mám 45 let a už jsem si myslel, že tohle období je za mnou.

Ale s Erectin Gelem jsem opět v akci!" – Jiří S.

Takovéto příběhy ukazují sílu erectin gelu v reálném životě.

Lidé jako vy nacházejí úlevu a radost díky tomuto produktu.

Výhody Použití Erectin Gelu

Proč byste měli zvážit erectin gel? Tady jsou některé z jeho klíčových výhod:

Rychlý účinek: Cítíte změnu téměř okamžitě.

Snadná aplikace: Stačí jen nanést na pokožku.

Přírodní složení: Bez chemikálií nebo dráždivých látek.

Zvýšení sebevědomí: Pomůže vám cítit se lépe ve svém těle.

Každý z těchto bodů dává jasný důvod k tomu, proč byste měli zkusit tento gel.

Jak Používat Erectin Gel?

Použití je jednoduché:

Ujistěte se, že máte čistou pokožku.

Naneste malé množství gelu na penis.

Jemně vmasírujte do pokožky.

Počkejte několik minut a užijte si výsledky!

Toto jednoduché použití usnadňuje integraci do vašeho každodenního života.

Proč Si Vybrat Právě Tento Produkt?

Na trhu existuje spousta alternativ, ale proč bychom měli sáhnout po erectin gelu?

Jednoduché: Je to efektivní a bezpečné řešení bez vedlejších účinků běžných u jiných metod.

Navíc má pozitivní recenze od skutečných uživatelů!

Pokud hledáte produkt, který opravdu funguje a přinese vám výsledky bez komplikací, máte ho právě před sebou.

Závěr

Pokud vás trápily obavy ohledně erekce nebo jste chtěli zvýšit své sexuální sebevědomí,

Erectin Gel může být přesně tím řešením, které hledáte.

Nebojte se udělat krok směrem k lepším zážitkům ve vašem intimním životě!

Vyzkoušejte ho dnes a zjistěte sami!

👉 KOUPIT ERECTIN GEL A ZAŽÍT VÝSLEDKY

FAQ

Jak Erectin Gel funguje?

Erectin Gel je navržen tak, aby stimuloval erekci. Obsahuje ingredience, které zvyšují prokrvení a pomáhají dosáhnout silnější erekce. Aplikace je jednoduchá a účinky se dostavují rychle.

Jaké jsou hlavní složky Erectin Gelu?

Erectin Gel obsahuje kombinaci přírodních látek, které podporují prokrvení a zpevnění erekce. Může zahrnovat extrakty bylin a další aktivní složky zaměřené na zlepšení sexuální výkonnosti.

Je Erectin Gel bezpečný pro použití?

Ano, Erectin Gel je určen pro externí použití a většina uživatelů ho snáší dobře. Pokud máte citlivou pokožku nebo alergie, doporučuji provést test na malém kousku pleti před plným použitím.

Jak dlouho trvá, než gel začne účinkovat?

Účinky Erectin Gelu se obvykle dostaví během několika minut po aplikaci. Každý člověk je jiný, ale většina uživatelů zaznamenává výsledky rychle.

Můžu používat Erectin Gel s jinými produkty?

Obecně ano, můžete kombinovat Erectin Gel s jinými produkty. Ale pokud používáte léky nebo jiné gely na erekci, raději se poraďte s lékařem.

Kolikrát denně mohu použít Erectin Gel?

Doporučuje se používat gel podle potřeby. Obvykle stačí aplikovat před plánovanou intimností. Nepřekračujte doporučené množství uvedené v pokynech výrobce.

Kde mohu koupit Erectin Gel?

Erectin Gel lze zakoupit online nebo v některých specializovaných obchodech se zdravím a wellness produkty. Zkontrolujte ověřené zdroje pro zajištění kvality produktu.

Má Erectin Gel nějaké vedlejší účinky?

Většina uživatelů nehlásí žádné závažné vedlejší účinky. Případné podráždění pokožky může nastat u citlivějších jedinců. Pokud zaznamenáte nepříjemnosti, přestaňte gel používat.

Je nutná konzultace s lékařem před použitím gelu?

Pokud máte zdravotní potíže nebo berete léky, bylo by rozumné poradit se s lékařem před použitím jakéhokoli nového produktu jako je Erectin Gel.

Jak správně aplikovat Erectin Gel?

Aplikujte malé množství gelu na penis a jemně vmasírujte do pokožky. Ujistěte se, že jste použili čisté ruce a dodržovali pokyny výrobce pro maximální efektivitu.

👉 KOUPIT ERECTIN GEL PRO SILNĚJŠÍ EREKCI

[therka1996]

Michaentina 1x15

Anna: Ona a Michael nejsou spolu jsou to jenom kolegové o nic mezi nima nejde

Luciana: Znám svojí sestru a hned poznám když o někoho s někým jde a s někým nejde

ANNA NAŠTVANĚ ODEJDE KAROL ZAKROUTÍ HLAVOU

Luciana: To je jeho bývalá přítelkyně nebo v čem je její problém

Karol: Začala žárlit na valentinu od tý doby co michaelovi se začala líbit

Luciana: Takže spolu chodí?

Karol: Ne Michael s Valentinou jsi řekla že radši budou kamarádi aby nezkazily atmosféru na setu co když mě se zeptáš je škoda sice se na tom schodly ale myslím jsi že jsou mezi nima tak schvělá chemie že by ji to mohlo vydržet na dlouhou dobu

Luciana: To samý jsi myslím i já myslím že jsi se svojí sestřičkou budu muset promluvit

POHLADÍ KAROL U MICHAELA A VALENTINY VEZMOU JSI SEBOU KAFE A SNÍDANI

POSADÍ SE SPOLU

Valentina: Děkuju za kytku ale víš že jsi to dělat nemusel Michaele stačilo říct jenom promin

Michael: Chtěl jsem ti i trochu udělat úsměv na tváři

Valentina. Povedlo se ti to a jak ti je po včerejšku

Michael: Dobře moc jsme to nepřeháněly s pitím chvilku jsme ještě hrály a pak jsme šly zodpovědně spát

Valentina: Neptala jsem se na večer kdy jste pily vím že jsi v tom zodpovědnej myslela jsem ohledně našeho šéfa

Michael: Byla to moje chyba že jsem věřil Anně že máme 2 hodiny na přestávku a že jsem jí nabídnul že pojedeme spolu na oběd

Valentina. A jak to mezi váma dopadlo protože když jsem viděla tebe jak odcházíš rychle pryč chtěla jsem se zeptat Anny jenomže mně docela dost rázně odbila

Michael: Jsem si jistej že už to víš ale Anna pro mně má city už od nějaký doby a včera semnou o nich chtěla mluvit a chtěla aby jsme to zkusily

VALENTINA SE PODÍVÁ NA HRNÍČEK MICHAEL JÍ CHYTÍ ZA RUKU

Michael: Řekl jsem že mě to ani nenapadlo

Valentina: Tak kdyby jsi vůči ní city měl je to tvoje věc přece s kým chceš bát

Michael: Jo já vím každopádně mě to opravdu moc mrzí že jsem tě tak moc zazdil

Valentina: V pořádku jsem ráda že jsme si to vysvětlily

MICHAEL JÍ OBEJME

Michael: Měly by jsme se vrátit ke zbytku zachvilku nejspíš začínáme pracovat

Valentina : Taky jsi myslím navíc ti chci někoho představit

Michael: Koho?

Valentina: Moji sestru

Michael: Takže s tebou to nevyjde ale můžu to zkusit s tvojí sestrou

VALENTINA HO PRAŠTÍ ALE OBA DVA SE SMĚJOU JDOU ZPÁTKY K OSTATNÍM MICHAEL SE SEZNÁMÍ V LUCIANOU

Luciana: Jsem ráda že tě poznávám dneska večer budeme mít barbeque večer takže jste všichni zvaný obzvlášt ty Michaele

VALENTINA SE NA NÍ PODÍVÁ VŠICHNI SOUHLASÍ ŽE PŘIJDOU A ONA ODTÁHNE LUCIANU PRYČ

Valentina: Můžeš mi říct co to vyvádíš ?

Luciana: Já co bych měla pozvala jsem tvoje kamarády na náš barbeque večer

Valentina: Co měla znamenat ta připomínka s tím michaelem

ONA SE USMÍVÁ

Luciana: Proč pak žárlíš?

[smulo-var]

Takže klauzurní obhajoby v oboru Čumblr

1. Smůlo Vař, logicky, tohle je fanouškoúčet. Hermína má absolutní "proč muži" attitude a když se zrovna nesnaží manipulovat jediného vysoce postaveného straight muže, tak muže zamítá a zahání. Julie jako ano, hrnčíř, všichni víme a pociťujeme a ona ho fakt má ráda ale je jenom otázkou času než přítomné dojde, že když jí to s muži tak zoufale nevychází, měla by zkusit ženy, a že pokud od ní každý muž uteče, měla by zkusit tu jednu ženu která s ní pořád zůstává

2. Pánové mají k ženám úplně stejný přístup jeden jak druhý, o jejich blízkém vztahu není pochyb, sdílejí postel, vládnou jako král a král, koupou se v jedné vaně, nosí matching outfity... No a zkuste mi někdo tvrdit něco jiného

3. Nemá moc co zájem o nikoho, jenom nechce být sám. Hlavokanón je, že je mu jedno co jste za pohlaví, hlavně abyste nebyli ze zámku byli dobrej člověk

4. Anička nosí svůj vlastní kostým loupežníka každou středu. Celý život tak nějak věděla že se jí líbí ženy, ale až na zámku jí došlo, že to není úplně standard, protože tatínek i Libuše jsou kvér ikony

5. Kuba zjistil že je bi tu vteřinu co uviděl Aničku jako loupežníka. A zatímco se vyrovnával s tímhle, koukal na gender svojí milované jako "aha, a.. a to se může? To jde? A.. a můžu to taky zkusit?" a po roce sebeobjevování zjistil, že mu nejvíc sedí he/they a že mu teda ale vůbec nevadí, že je jeho královna občas větším mužem než on (💅;3 )

Takže

Ehe

hlavokanóny přátelé!

Pardon @motylemanuel že vám fušuju do řemesla ale přísahám, že se budu držet v hranicích svého vlastního fandomu!

[treba-neco-napise]

Doučování angličtiny

Já vim. Lezu Kocourovi do zelí. Ale slyšte:

Nabízím doučování angličtiny online, 175 Kč/hod (pro ty, co bydlí v Hradci Králové a blízkém okolí, klidně i osobně). Mám úroveň C2, rád pomůžu s úkolem nebo s rozmluvením, zkusím vysvětlit, co nikdo nevysvětlil, budu asistovat při psaní minieseje v komentářích na youtube. Doučuju kterýkoliv den, klidně i v neděli o půl šestý ráno, záleží na domluvě. :D

Můžu i zkusit doučování češtiny, když se mnou dotyčnej bude mít trpělivost. :D

Toť vše, hezkej den a prosím šiřte mezi příbuznýma nebo aspoň reblogněte <3

[mika-invin]

Mirek x Jarka domestic fluff

„Jarko?“ vzhlédl Mirek od učebnice a viděl, že na tom jeho přítel není nejlépe.

„Ano?“ odpověděl hned, ale skleslým hlasem.

„Vše v pořádku?“ dělal si Mirek starosti.

„Hmmm, jen se nemůžu donutit být produktivní.“

V tu chvíli Mirek věděl, která hodina udeřila. (Hodina deprese a úzkosti)

„Můžu k tobě?“ posunul se na posteli ke kraji.

„Jak chceš abychom se na židli vešli oba?“

„Zvedni se.“

Jarka tak učinil. Mirek se zvedl taky a přesunul se na židli. Následně si přitáhl Jarku na klín a omotal kolem něj deku.

„Lepší?“ zeptal se ho něžným hlasem.

„Hmmm.“

„Ukaž. Kde je problém?“

„Prostě se nemůžu donutit učit.“

„Zkus se napít, něco ujíst a třeba si něco krátkého přečíst. Až se budeš cítit lépe, dej si za cíl se třeba půl hodiny učit nebo si to jen jednou přečti, zase si dej přestávku a takhle dokola.“

„Malé ale splnitelné cíle?“

„Víceméně.“

„A co ty?“

„Já mám za úkol tě pořád objímat a být tu pro tebe. Kdybys chtěl pusu, natoč hlavu. Kdybys chtěl se chvilku mazlit, otoč se. Samozřejmě kdyby ses chtěl posadit pohodlněji, učiň tak.“

„Nevadí?“

„Ani malinko.“

„Dobře. A díky moc.“

„Není zač, lásko.“

Na to Jarka zrudl a aby si toho jeho drahý nevšiml, začal si skutečně číst a zkusil onu taktiku.

…

Taktika zafungovala. A dokonce skvěle. Nakonec seděl Jarka bokem k Mirkovi se sešitem v rukou a Mirek ho jednou rukou pevně držel a druhou jemně hladil po boku. Ne však s vášní, ale vkládal do pohybu jemnost, starost a lásku. Nakonec Jarka sešit odložil a opětoval Mirkovi objetí. Ten si ho k sobě přitáhl ještě blíž a políbil ho na čelo.

„Chceš se vypovídat?“ zeptal se ho a nedal tím Jarkovi se začervenat a odvrátit hlavu. Tedy… Začervenat se stihl, ale to s hlavou ne…

„Co myslíš?“ otázal se ho.

„Něco se děje. Nějaký vnitřní boj. Dovolíš mi v něm bojovat po tvém boku?“

„Tady někdo četl moc rytířských eposů,“ zasmál se Jarka a Mirek se usmál.

 Zafungovalo to.

„Ale asi bych se měl svěřit… Slíbil jsem ti to…“ zvážněl opět Jarka.

„Chceš se na to přemístit na postel? Stejně jsme oba v pyžamu.“

„Jen kalhotám říkáš pyžamo?“ usmál se Jarka. „Ale klidně.“

Už už se zvedal, ale Mirek ho stáhl zpět a něžně vzal do náruče a přemístil je oba na postel. Vzal Jarkovi deku, odložil ji stranou a zabalil je oba do peřiny. Uvelebili se, přičemž Jarka si opřel hlavu o Mirkovo rameno a natočil rameno, aby příliš netlačilo jeho přítele do hrudníku a vydechl.

„Vodu?“ podal mu Mirek flašku.

„Díky, zlato.“

Napil se i Mirek a hned jak lahev odložil, Jarka zpustil.

„Jak jsme byli venku s hlavně pak v té místnosti, kde jsi na chvilku odešel, zmocňovala se mne panika. Hlavně tedy když jsi odešel. Nevěděl jsem zda se složit nebo utéct a dýchat bylo najednou hrozně těžké. Pak jsi mě vzal za ruku a bylo to lepší, ale spolu s panikou vždy přichází ty vtíravé myšlenky jako: ,Bylo by lépe bez tebe.‘ ,Všichni tě stejně nenávidí.‘ ,Nezasloužíš si žít.‘ ,Vidíš? Začínáš se klepat. Jsi hrozně slabý. Měl bys být silnější.‘ a plno dalších…“

„Ach zlato, vždyť jsi ta nejsilnější osoba co znám… A nejspíš úplně nejsilnější. A je zcela nemožné tě nenávidět. Zkus se zaměřit aspoň na jednu tu myšlenku a popři ji. Popírej ji tak dlouho až tě nebude otravovat a pak se zaměř na další. A když to nebude fungovat, řekni si.“

„Díky.“

„A za co prosím tě?“

„Za všechno. Že mě vyslechneš, povzbudíš a taky že když jsem jednou i ne napřímo řekl, že nechci odborníka, nikdy jsi to nevytáhl.“

„Ale když už jsi to vytáhl… Smím vědět důvod?“

„Prostě jen… Nechci nikoho otravovat. Vím, je to jejich práce, ale prostě… A hlavně bych nebyl schopen nic z toho co ti říkám říct někomu jinému.“

„Dobře. Chceš aspoň zkusit třeba nějakou aplikaci? Samozřejmě ne zaplacenou, pak by tam odborník byl, ale třeba nějaká dechová cvičení…?“

„To by šlo.“

„Dobře. Chceš se svěřit ještě s něčím?“

„Ne. To je vše.“

„Díky že jsi mi to řekl. Chceš si už lehnout?“

„Pokud nevadí…“

„Nevadí. Pojď.“

Ulehli, Mirek je přikryl a hned jak se položil, Jarka se k němu přitulil. Ještě chvíli mluvili o radostnějších věcech a pak Mirek cítil, že Jarka usnul. Usmál se, políbil ho do vlasů a pár chvil ho hladil ve vlasech a po zádech. Poté se i on vydal do říše snů.

Nevím, jak dlouho byla tato fanfikce zahrabaná, ale teď se to mění. A zároveň se to i hodí. Škola začala, tak aspoň něco na zlepšení kruté reality :)

[kejklir]

Konečně jsem se dostal ke kresbě tohohle zelenáče.

Chtěl jsem zkusit i ostatní postavy, ale už mě bolí ruka, tak si doktor prostě bude muset počkat.

Dlouho jsem polemizoval nad tím jestli ten poslední obrázek sem dát nebo nedát, ale kašlu na to. Litovat toho můžu později.

[vhlavemitoznelolip]

Odevzdávám se tobě

Skoro polovina manželství končí rozvodem. To je statistika. Kolik z těch manželství, které drží, je nešťastných, takže by raději mělo taky skončit rozvodem, statistika neuvádí. Ale bude jich taky hodně. Možná i většina. Páry, které se nikdy nevzaly, se taky rozpadají. Tak k čemu svatbu? Jak velká je pravděpodobnost, že se to pokazí? Vypadá to, že velká.

Jak velká je pravděpodobnost, že spolu můžou dva lidi vydržet celý život? To možná není tak složité. Jak velká je pravděpodobnost, že spolu můžou dva lidi vydržet celý život šťastní? Bez podvádění, bez toho, aby se ve vztahu trápili, bez toho, aby spolu zůstali jen ze zvyku? "Fungující manželství", to se omílá hodně. Je slovo "fungující" dostačující? Nemělo by být manželství hlavně "dobré"?

Hodně lidí okolo mě na manželství nevěří. Nevěří v jeden celoživnotní monogamní vztah. A nebo "věří ve svobodu", přestože mají dlouhodobý vztah. Jsem ve vztahu s někým, s kým chci být celý život? Ano. Chci si ho vzít? Ne. Proč? Chci si zachovat svou "svobodu".

Když s člověkem žiju a hodlám s ním žít celý život, je snad ten závazek vůči němu menší, než když mu to slíbím oficiálně? Nebo jde jen o způsob, jak si nechat prostor to pohodlně ukončit, kdyby mě to náhodou, ale jen opravdu nějakou velmi nepravděpodobnou náhodou, přestalo bavit?

Manželství je vlastně otázka víry. Podobně jako v případě náboženství - můžu věřit, že zrovna naše manželství bude jiné, lepší, šťastné. A že vydrží až do smrti, i kdyby mělo být jediné na světě. Nikdy to nebudu vědět s jistotou, jedině až jeden z nás umře. Do té doby můžu jen věřit.

V hlavě hlasy svých "zkušenějších" kamarádek, které jsou přesvědčené o tom, že člověk není monogamní bytost. Které už se zklamaly ve vztazích tolikrát, že jestli nějakou víru měly, dávno zmizela pod vrstvou ženatých milenců. A slyším svého otce, jak říká: "Až spolu budete třicet let, to teprve poznáte, o čem je to manželství. Vy jste ještě mladí, tomu nerozumíte."

Nezbývá než to zkusit. Na zlaté svatbě jim všem vytřem zrak. Tomu věřím.

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad/Wordvember 09 - Podzemní chodba

Po dvoudílném crossoveru ze světa bylinkářů tu mám zase něco z fantasy univerzity!

"Je tu tma," poznamenal Wid. "Pořádná tma."

Měl pravdu. On, Gerda a Aldara se nacházeli v dlouhé chodbě, bez jakéhokoliv zdroje světla. Tma tu byla taková, že nic neviděl ani když si dal ruku přímo před obličej

“Docela jo,” souhlasila Gerda.

“Cože to hledáme?” zjišťoval.

“Sošku, asi takhle vysokou,” odpověděla Aldara a Wid předpokládal, že ve tmě ukazovala rozměry. “Podle popisu má být zlatá, ale nemyslím si, že by nás nechali hledat opravdové zlato? Spíš si myslím, že bude pozlacená nebo něco takového. Možná posázená broušenými barevnými sklíčky?”

“No, tak to bude hračka,” prohlásil Wid sarkasticky.

“Nemělo by to být těžké. Hlavní je držet se té hádanky, kterou jsme dostali…”

Někde nalevo od Wida se ozvalo zašustění a on sebou trhnul.

“Co to bylo?!”

“Jenom jsem vytáhla z kapsy papír,” ozval se Gerdin zmatený hlas. “Jsi v pořádku?”

“Akorát jsem se lekl,” ujistil ji opatrně. “Není tu vidět na krok.”

“Je tu dost šero,” připustila Gerda.

“Je tu tma jako v pytli,” opravil ji.

“Já vidím docela dobře,” přiznala se Aldara a Gerda jí přitakala.

“Vy vidíte docela dobře,” opakoval Wid chladným tónem. “To se máte.”

“Bohové,” uvědomila si Gerda. “Ty jsi člověk, co?”

“Páni, jak tě to napadlo?” odsekl Wid.

“Takže ty nevidíš vůbec nic?” ozvala se Aldara.

“Narozdíl od někoho? Ne. Jsme v podzemní chodbě, do které nejde žádné světlo. I kdyby tu vedle nás stála kněžka bohyně Bremphine s celým doprovodem a všichni byli úplně potichu, ani bych si jich nevšiml.”

“Mohly bychom tě vzít každá z jedné strany a vést tě,” napadlo elfku.

“Takže vám budu úplně k ničemu.”

“Co nějaké světelné kouzlo?” napadlo Gerdu. “Takové věci se vy dva učíte, ne? Tančící světla nebo tak něco?”

“To je to, co jsme si měli po poslední hodině trénovat?” ujišťoval se Wid. “Protože jestli jo, tak zrovna to si nepamatuju.”

“Bohové. Aldaro?”

“Tančící světla?” zamumlala elfka.

“Jo. To se učí hned na začátku, ne?”

“Nevím, jestli to zvládnu,” přiznala. “Nejsem v magii dobrá.”

“Hloupost,” nesouhlasila Gerda. “Studuješ na mága, ne? Orákulum by tě tam nezařadilo, kdybys v tom nebyla dobrá.”

“No, možná se Orákulum spletlo!”

“A víš co? Možná jo! Já bych si na tvém místě aspoň vážila toho, co dělám!”

“Tak proč si nevážíš toho, co máš dělat teď?”

“Protože jsem nikdy bojovníkem být nechtěla!” vykřikla Gerda. Wid ji sice neviděl, ale přísahal by, že je určitě úplně rudá. “Celej život jsem doufala, že budu mágem a teď můžu jenom koukat, jak na to ty kašleš!”

“Myslíš si, že já jsem se o to prosila?” odsekla Aldara.

“No tak, holky…” Wid pozvedl ruce ve snaze je naslepo uklidnit. “Myslím, že jestli se tu poperete, známku nám to nejspíš nezlepší. Co takhle místo toho zkusit spolupracovat?”

“Nech toho, Wide.”

“Ne, myslím to vážně! Úkolem těchhle cvičení není naučit se co nejefektivněji hádat, ale spolupracovat! Každá z vás se původně chtěla zaměřit na něco jiného. Co kdybyste si vypomohly tím, co víte? Aldara ví, jak správně nabrousit meč, ty Gerdo zase znáš teorii těch základních kouzel! Hádat se můžete potom.”

Chvíli bylo ticho, přerušované jen rozpačitým šoupáním nohou. Pak se ozvala Gerda: “Máš nějaké základní komponenty?”

“Myslím, že všem studentům magie dávali ten samý balíček…” zamumlala Aldara.

“Podívej se, jestli v něm máš sušenou světlušku. Nebo takovou malou ampulku s fosforem.”

“Je tohle světluška?”

Wida napadlo, že kdyby někdo někdy přišel s představením, které by se jenom poslouchalo, mohl by z toho mít docela úspěch.

“Výborně. Formuli si pamatuješ? A gesto?”

“Myslím, že ano.”

“Tak, teď se postav tady, tu světlušku vezmi do jedné ruky. Vyber si, kterou pro tebe bude snazší udělat to gesto. Tak, teď se chvíli soustřeď… V hlavě si představ vznášející se světelné koule. Máš? V tom případě… teď!”

Před Aldařinou dlaní jemně zazářilo sigilium kouzla. V prostoru se objevila jasně zářící světelná koule, pak druhá, třetí… Nakonec jich bylo celkem pět, jemně se pohybovaly ve vzduchu kolem Aldary, která je fascinovaně sledovala.

“To jsem udělala...já?” vydechla.

“To bylo něco úžasného,” promluvila hned vedle ní Gerda.

“Výborně!” zajásal Wid. “Tak, jestli už je v ráji klid, můžu se taky podívat na tu hádanku, co máme vyluštit?”

[binders-by-damian]

Help & support

Tady se pokusíme vyřešit všechny vaše problémy spojené s chest bindingem.

Co se zdá být problém?

> Binder, co jsem dostal, je příliš malý/těsný 

Buď došlo k chybě při měření těla, nebo ve výpočtech při tvorbě střihu na mé straně —oboje se samozřejmě může stát. Pokud je vám binder, který jste od projektu dostali, malý, pošlete mi prosím zprávu/mail s pokud možno co nejvíce detaily, a já uvidím, co se s tím dá dělat - buď binder upravím, aby vám seděl lépe, nebo vám vyrobím nový.

> Binder, co jsem dostal, je příliš velký/volný

Tohle je o trochu lepší než předchozí "příliš malá" verze - protože něco zmenšit je vždycky lehčí, než se snažit něco malého zvětšovat. Stejně jako u předchozího problému mi prosím pošlete zprávu/mail s co nejvíce detaily a já uvidím, co se bude dát dělat.

> Nic mi nepřišlo :(

Prosím, počkejte alespoň 5 pracovních dní od stanoveného data dodání pro případ, že by si Česká pošta nebo Zásilkovna potřebovaly vyřeší nějaké svoje vlastní problémy. Snažím se zásilky posílat pokud možno doporučeně, ale ne vždycky jsou na poště ochotní.

Pokud vám ani po tom nic nepřijde, napište mi email a domluvíme se na případném novém binderu. 

> Můj stahovák se začal rozpadat krátce po tom, co jsem ho dostal

xXxXx

> Můj binder se zmenšil/srazil, po tom, co jsem ho vypral

I binder se jako skoro každý kus oblečení může při praní srazit, ale aby k tomu došlo, musel se prát na vyšší teplotu než je doporučeno. Všechny stahováky z BbD projektu se mouhou prát v pračce spolu s ostatním stejně barevným oblečením, ale pouze při teplotě 40°C a nižší.

Pokud se vám binder během praní srazil, můžu ho zkusit upravit a/nebo se případně domluvíme na novém.

> Můžu svůj binder vyžehlit?

Ne, žádný z binderů od BbD projektu prosím nežehlete.

Pokud binder vyžehlíte, můžete jej vážně poškodit a udělat ho tak nebezpečným pro nošení.

> Na stahováku mám skvrnu, která po vyprání obvyklým (doporučeným) způsobem nezmizela - můžu na binder použít nějaký silnější čistič na skvrny? 

 xXxXx

> Bolí mě záda, když binder nosím pravidelně

xXxXx

> Bolí mě žebra, když mám binder na sobě 

 xXxXx 

> Špatně se mi dýchá, když mám binder na sobě 

 xXxXx

> Rodiče mi nechtějí dovolit pořídit si/nosit binder - je nějaký způsob, jak je můžu přesvědčit? 

 xXxXx

> Rodiče mi můj stahovák sebrali a nechtějí mi ho vrátit, co mám dělat?

xXxXx 

> Chci, aby mi rodiče dovolili si pořídit stahovák, ale nechci se jim "vyoutovat" - je nějaká možnost, jak to udělat?

xXxXx

> Potřebuju si binder vzít na sebe, ale je stále mokrý od praní - můžu ho dát do sušičky na prádlo, aby uschnul rychleji? 

Bohužel ne.

Žádný z binderů od BbD projektu nesmí do sušičky, protože binder musí uschnout samovolně na vzduchu ve vodorovné poloze (položený “na placato”) nebo prověšený na ramínku.

ALE! můžete ho položit na (ne úplně horké) topení nebo použít fén na vlasy na střední teplotu a pomoct mu tak uschnout o trochu rychleji. 

> Můj problém je jeden z jichž zmíněných, ale můj binder není od BbD projektu. Platí tvoje rada i pro mě? 

Obecně by měla. Pro jistotu se ale vždy podívejte na stránky obchodu/prodejce, od kterého binder máte, a jejich FAQ nebo help page. Pokud se naše doporučení/rady neshodují - postupujte podle té jejich. Nebojte se ptát pokud si nejste jistí.

-----

Nenašli jste, co jste hledali? Máte nějaký jiný problém spojený s binderem nebo chest bindingem? Zkuste se podívat na nějaké často kladené otázky nebo se mě přímo zeptejte.

Nebojte se mě zeptat na jakýkoliv problém nebo dotaz, který můžete ohledně stahování se mít - pokusíme se to společně vyřešit rychle a co nejlépe. Nejste v tom sami ❤️