#Sloboda slova

[hlas-slobody]

Sibír: Byť či nebyť? | #6 . Úvod do scenárov narušenia

Informácie na pozadí: Ako pripomienka, v predchádzajúcom videu sme diskutovali o formácii masívneho podzemného magmatického rezervoáru (pluma) pod Sibíriou. Samotná magmatická komora má priemer približne 750 až 940 míľ, ale zóna magmy môže pokrývať oblasť dvakrát tak veľkú — až 1 500–1 900 míľ. Táto zóna zahŕňa Západnú Sibír a Východosibírsky kraton. V súčasnosti tento obrovský magmatický „bublina“ aktívne eroduje štruktúru Východosibírskeho kratónu a šíri sa pod jeho celý povrch. V skutočnosti sa pod značnou časťou Sibíri formuje kolosálne „jazero“ roztavenej magmy.

Úvod do scenárov prielomov

Odhadované centrum pluma sa nachádza v oblasti severne od plošiny Putorana, približne 140 míľ (alebo 225 kilometrov) severovýchodne od Norilska. Teraz preskúmame tri možné scenáre vývoja situácie so Sibírskym plumom: Prvý scenár je katastrofický, keď dôjde k náhlemu okamžitému prielomu Sibírskeho pluma; Druhý scenár je postupný, zahrňujúci pomalé a dlhodobé erupcie lávy na Sibíri, podobné formácii Sibírskych tráp; Tretí scenár je kontrolovaný: ide o to, že ľudstvo prijme nevyhnutné opatrenia na odplynenie sekundárnych magmatických komôr v rámci Sibírskeho pluma, čiastočne uvoľňujúc patologický tlak, aby sa zabránilo katastrofickému prielomu.

Úvod do scenárov prielomov

Práve tieto scenáre, načrtnuté v dôvernej časti našej klimatickej správy, vyvolali významnú nespokojnosť medzi určitými jednotlivcami a viedli k rozsiahlej diskreditačnej kampani proti ALLATRA.

Za posledné desaťročie boli vynaložené snahy na bránenie šírenia informácií o našich klimatických prognózach. Avšak celé toto obdobie len potvrdilo presnosť našich výpočtov a platnosť našich záverov. Bolo to práve nepríjemné zistenia v dôvernej časti správy, vrátane tých, ktoré sa týkajú Sibírskeho pluma, ktoré viedli určitých jednotlivcov k potláčaniu týchto údajov a odkláňaniu verejnej pozornosti. Namiesto overenia našich výpočtov a prijatia vhodných opatrení na odvrátenie katastrofy, títo jednotlivci zvýšili tlak na náš Hnutie, čím zbavili ľudstvo príležitosti včas reagovať na hrozbu. Teraz klimatické zmeny naďalej silnejú, presne tak, ako sme predpovedali.

Úvod do scenárov prielomov

Frekvencia a intenzita seizmických a klimatických udalostí sa zvyšuje presne v súlade s našimi prognózami. Dokázali sme svoju správnosť, ale počas tohto obdobia ľudstvo stratilo 10 kritických rokov, ktoré mohli byť využité na prípravu a zmiernenie následkov. Pokusy potlačiť informácie nemôžu zastaviť progresiu klimatických procesov a nečinnosť v tejto veci môže viesť ku katastrofálnym následkom pre celé ľudstvo.

pozrite si celé video Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 na kanáli Hlas slobodyna kanáli Dušan Valeček.

klimatická správa O PROGRESIJI

[poeticlicense12345]

SUNCE MOJE MLADOSTI

Zora beži iznad groblja

Kakve planinčine

Ili srednjevekovnog grada

Nepoznatog porekla

Kasno za pozdrav…

Zora misli

Da treba objaviti sebe drugima

Bez pitanja i srama

U prolazu...

Sam odgovor leži u pojavi

Nametnute dužnosti...

Zora kruži

U nadi da će jednog dana

Pre nego zaista progleda

Pre nego je uhvate u raskoraku

Između sada i juče

Biti iskreno poželjna

Da će neko reći:

Uhvatio sam te u tvojoj nametnutoj savršenosti

Sada mi pokaži bezazlenost beskonačnog

Uobraženo ćuti...

Zora se nada

Da će pobediti smrt,

Sunce moje mladosti,

Zora je toliko savršena

I baš zbog toga

Nikad neće pobediti smrt

Ne plaši se visine

Ali je užasava pad...

Zora se ne cifra

Sa večitim filozofima

Nema pitanja

Odgovori jok

Zna sve o jutrima

A nikako da dokuči istine noći...

Avaj! Sve te svete laži,

Sunce moje mladosti,

Da ih istinom nismo krstili

Šta bismo životom nazvali...

Život je izgovoreno ime

Pre moralnog sunovrata

Pikavac pre nego zaspiš

Hrkanje žene koju ne poznaješ

Samoubistvo mušice u pokušaju

I probušena guma na biciklu

Naravno da zora ništa o tome ne zna...

Život je azbuka od šest slova

Ovenčana lovorikama

Uvek za istim stolom

Trpeza promašenih pravaca

Tango slepca i matore devojke

Sunce moje mladosti,

Život je na silu napabirčena sloboda

Da se bude rob...

Tek o ljubavi nema pojma

Ljubav je zauvek i beskonačno

Do prve crne rupe

Ljubav je zatvor i dosadna kao proliv

predvidiva

Sisa u ustima

Između dva večita studenta

I onog povučenog

Što pada sa troseda

Previše zauzet premeravanjem sobe

Za jedno minutno ajne klajne

Neke galaksije u njenim očima

Sačuvano šezdeset kilograma dostojanstva

Pored dupeta kao Sibir

Na koncertu Taze Dasa

Zvuk nepročitanih knjiga

I naučenih floskula,

Idealizacija

Frustriranim danima inspiracija

Fiksacija

Sloboda i provokacija

Misli mobilizacija...

Sunce moje mladosti,

Ljubav je siroče i hrabrost da se bude prosjak

I baš mi je čudno što zora pojma nema

Kako je biti odan

Pored svih tih recipročnih intimizacija...

Avaj! Da nije bilo čuda-muda noći

Šta bismo o slobodi znali,

Sunce moje mladosti?

Za nekog tik

Za nekog mig

U eri informacija

I tehnološkog napretka sviranje kurcu

Iz dosade od sreće skakanje

Samokontrola i pornografija

Nacija i demokratija

Sloboda da te zaboli glava

Ti i ja

Izbor tantre, mantre, meditacije

Uštogljeno ćutati na engleskom

Svađati se na japanskom

Smejati na španskom

Posle petog recitovati arapsku poeziju,

Sunce moje mladosti,

Cilj je slobodno plakati na kineskom

Svakog dana jurcati zoru

Što da ne,

Sve je to sloboda

Ali da li ima smisla

Grliti nešto što ne postoji

Pesma je druga.

Čini mi se, možda grešim,

Sunce moje mladosti,

Zora je najobičniji birokratski službenik.

text author: Stojadin Pavlović

[doseoffrose-blog1]

Isprazno o punini

Moja je ulica mala sasvim

Moj je grad star i nijem

Moje su ceste (mada smatram ih bratskim)

Oduvijek daleke

A daljini ja sam plijen

Rime su ove tek pusta slova

Tek pokoji stih i strofa neka

Koja je uhu mojem sloboda i

Daleka, daleka rijeka

Sve što ja imam napišem samo

I ne vraćam se nikada tamo

Gdje moja je duša bliska slobodi

I gdje me tek dašak vjetra vodi

Kao da želim čeznut za svime

Što sada pišem u četiri zida

I kao da nikada ne vidjeh ništa

I kao da ostadoh odjednom bez vida

[zec-kosmajski]

Drago mi je da još uvek mogu da se oslonim na to da ako izgovorim ime socijalne mreže koju volim da koristim tokom prvog upoznavanja sa nekim uživo, ako zbog mog izgovora slova R i eventualnog zaplitanja jezikom od alkohola, umesto Tambler razume Tinder. Da mogu odmah da se okrenem. Ako razgovor teče ovim tokom:

Ja:TAMBLER

Ona:Tinder?

Ja:ne, ne, ok postoji i Tinder, ali mislim na Tambler, govoreći o preferiranom izboru virtuelne socijalizacije

Ona: A šta je to?

Ja: virtuelni svet gde su sex, knjizevnost, likovne umetnosti i sloboda ega da prizna sopstvenu tugu kao i da iskaze radost. IZJEDNAČENI.

Ako posle toga ne vidim zainteresovanost u pogledu... Siguran sam da je vreme koje bih posvetio objašnjavanju zbog čega je to tako, potrebnije nekom drugom. Tu, na ulici, livadi, žurci.... Gde god.

[dorathexxplorer]

dora minds.

jebote. mrzim velika slova. znam da nije pravilno. ne volim pravila. da, prva rec mi je psovka, i ne, ne pisem č,ć i š jer me mrzi. nisam lenja samo eto. mozda mi se ipak nece. kontas ti Teodora koliko su ljudi glupi. da svoje ime sam napisala velikim jer volim sebe. zapravo volim svoj zivot jako, samim tim volim svoje postojanje, osobine, karakter...  koji sam izgradila sama jer, moji roditelji jesu kraljevi ali, potpuno sam razlicita od njih. veruju u boga, pobozni ljudi su. ja ne verujem. da ateista sam. uglavnom se nakon ovog priznanja stvara velik predrasud, a to je da sam los covek. ako za nekoga mogu da kazem samo da je covek, ne dobar, samo jebeni covek, iskreno onda sam to ja. bla bla bla Teodora ti si narcis. opet... nisam. realna sam. oke, idemo dalje.volim guzvu, galamu, BG, moji ne podnose. oke kao stariji su, godine i tako to ali.... moras imati neko dete u sebi bar jednom mesecno ono, nemam pojma, odvrnuti muziku, sesti u kola i otici na mars, trcati i derati se da si srecan. to sam ja. . i sa 20 i sa 40 godina. znam to. mogu da se zakunem u svoj obozavani zivot. ne vole toliko drustvo. njih dvoje se vole i dosta im je. ja sam prepuna ljubavi, naravno prema odredjenim ljudima. e da, ne pise mi se ni đ. verujem i znam da su proziveli svasta, ziveli ludo ali opet kazem bar jednom mesecno. neka ludost. meni je potrebna ludost na dnevnom nivou. ne mora biti nista veliko, ne mora biti glupost ili neko sranje. volim male stvari. volim sitnice. odusevim se kad je neko uspesan. volim tudju srecu. cudno jel da? jeste brate. odrasla sam u takvom svetu da je to cudno. jebezga. pre sam bila u tripu nekom da mrzim svet, razocarana sam i tako taj fazon ali napravis svoj svet.napravis da ti bude lepo jebote. posvetis se sebi. upoznas sebe. meditacija je najjaca stvar koju sam ja priustila sebi i svom telu i svojoj malenoj ludoj glavici koja bi sve i svasta i ne zna da stane jer je malena, bas tako, nova, upoznaje svet i sebe. to mogu svi da priuste sebi. napolju, unutra, u vodi... bilo gde. jer si u glavi na mestu gde ti je najlepse i najudobnije. necu vam reci gde sam ja. to je moje. nadjite sami. svoje. ne gledajte druge. bol u kurcu je takodje jos jaca stvar. i po tome sam drugacija od mojih. sama sam se izgradila da. smaram. mrs. boli me krac hahah. volim moje misli. pokret. ples. igra. mogla bih da pisem o tome zauvek. umetnost. muzika. apstrakcija. improvizacija. sloboda misli. sloboda pokreta. sloboda tona. sloboda ljubavi. sloboda osecanja. sloboda ponasanja. umetnost. sloboda. sve. sreca. priroda. vazduh. trava. hahaha. trava. obozavam da blejim na travi i kad ona bleji u mojim rizlama. volim slobodan pokret. improvizaciju. volim da udjem u soundcloud i pustim random traku. stavim slusalice. legdem na pod. na ledja. radim sta mi muzika kaze. osetim celo telo. imam lopticu u telu.  koja mora, mora da prodje kroz svaki deo tela. moras da je kontrolises. osetis. zamislis da je stvarna. postace. osetices da je tu. ako malo pomeris lakat, skliznuce u stomak. stegni ga. da ne ode u nogu. lezi na levu stranu i pusti je da ode u levu ruku. oseti je. tu je. deo tebe je. kontrolisi je. voli je. upadni u trip da moras da imas kontakt sa podom levom rukom. vodi ljubav sa podom. oseti ga. mazi se sa podom. lupi desnom sakom o pod ali levu ne odvajaj. desnom ga mrzis levom ga volis. sa desnom se jebes sa levom vodis ljubav. promeni sake. promeni razmisljanje. oseti. prati osecaj. skini slusalice sedi. razmisljaj. zagrli sebe. nasmej se sebi. reci naglas KRALJICE. opa, sve velikim slovima. bojala sam se da cu ostati sama u zivotu par puta. znam da sam mala. okej. svesna sam. 20 godina je nista. beba. ali starija sam. volim samocu. fizicku. psihicku. imam strah od samoce. kako to sad a? dajte sami sebi pravo na odgovor. jel pisem nepovezano? boli me kurac. nema smisla? meni ima. ionako pisem sama sebi ovo. sebi trenutno sada i sebi sa 40 godina. zato pisem u mnozini. ne mogu da zamislim zivot bez muzike. klasicna recenica. ali ljudi koji me poznaju najbolje znace da je to kod mene stvarno tako. volim savremenu igru. improvizacija. sloboda. ponovo. mir. dusa. cirkulacija. smirenje. lupanje srca. polako. padam na kolena. bol u plucima me je sjebao. preforsirala sam se. usrala sam se. 2018. najiskrenije tebra. proslo mi je kroz glavu samo : sta ako nikad vise ne budem mogla da igram. najgora misao u mom zivotu. najteza, proslo je. terapije. izlecila sam se. igrala sam. ponovo. jer sam verovala. jer sam iskreno volela. mogo kenjam ali moram i to nekad. to sam ja. luda dora. uvek. puls. srce. krv. ljubav. zamisli ja napisem knjigu. palo mi je na pamet. kao to je previse a? ja volim previse. napisacu je. mozda. mislim da hocu. previse mislim. napisacu je. salim se. lol teodora. dokle ludačo. hop hop. slovo č. dosta. jedva cekam da krenem da pisem sledeci... sta god ovo bilo. volim da pisem. rastanak. za sada. Volim te, Teodora. Za kraj, pravila.

[lieselotte-sky]

Jo, abych nezapomněla. Dostala jsem ban na elektrolab.eu . Oficiální vyjádření jsem k tomu nedostala, udělali to jako malí kluci, tj. tak, abych na to přišla v momentě, kdy si zkusím přečíst nějaký článek, no a aby se k tomu nemuseli vyjadřovat. Takže nevím za co jsem ho dostala, ale vzhledem k tomu, že odstranili jediný můj komentář, si myslím, že je to docela jasné. Napsala jsem tam, že Díky omezení délky komentáře na 1000 znaků nemohu článek doplnit, tudíž pouze uvedu co mi v něm chybí. Jednalo se o článek o kondenzátorech, ve kterém bylo nemálo zavádějících informací, ale klíčové věci tam chyběly. Dále jsem tam napsala něco v tom smyslu, že mi některé články silně připomínají časopis Sdělovací technika, což, přiznávám se, jsem lhala, ony mi tak připadají všechny ty články, nicméně jsem se snažila být zdvořilá. Ale i přesto na mě provozovatelé nějak neměli náladu a tak mi dali ban. Začínám zvolna dosahovat levelu CIJOML, asi s tím člověkem mám hodně společné :3. Ne že by mi to vadilo, mám z toho částečně srandu, ale taky trochu strach. Člověk má přijímat urážky s povděkem, neb kolik lidí nasereš, tolikrát jsi člověkem. Jenže ono se to stupňuje. Jak bolesti začínají být nesnesitelné a spěje to k neodvratnému konci, tak ono už opravdu není moc toho, co by mi ještě kdo mohl udělat, no a ona ztráta zábran je už opravdu masivní. Včera jsem se mimochodem dozvěděla, že jsem ultimátní hovado a že to už není normální. No je to pochopitelně pravda.

P.S.

Přišel mi mail od elektrolabu. Pokud čekáte nějaké vyjádření, tak to samozřejmě nepřišlo, ale přišla další pozvánka na jejich „sociální síť“. Mohla bych to ignorovat, ale na konci toho mailu byla vzletná věta:

Sloboda slova a odbornosť diskusií sú našim cieľom pri budovaní komunity.

Vím, že není zdvořilé se smát, ale konec konců, jsem ultimátní hovado, tak můžu :3.

[tahalaumpra]

blogová terapia

Bývali časy, keď som si založila prvý blog. Písal sa rok 2010 a ja som už vtedy pociťovala potrebu vyjadrovania a zverejňovania môjho denníčkovania. Písanie si denník len tak pre seba ma vôbec nebavilo, ako keby som chcela, aby to bolo niekde vonku, aby boli moje slová niekde počuť. Mohla som si napísať, čo len chcem, kedy chcem, ako len chcem. Blogová scéna sa od tohto roku zmenila nesmierne a blogovanie sa stalo prácou. Nároky sa zdvihli, každý chcel byť blogerom a každý chcel zarábať. Objavovali sa spolupráce a ľudia už prestali písať o tom, ako sa majú, ako sa cítia, čo si myslia, skôr sa začali báť vyjadrovať sa tak, ako by chceli. Začali písať články, ktoré by im mohli prilákať kliky a menej a menej sa vyjadrovali písmom, ktoré predbehli fotografie. Začali sa objavovať škandály o tom, kto čo povedal, ako je to vytrhnuté z kontextu, a čo je správne si myslieť. Už aj ja, čo nepredstavujem žiadnu veľkú osobnosť, som sa začala kontrolovať, ako sa na sociálnych sieťach prezentujem, čo píšem, aby ma niekto nemohol kritizovať, alebo aby sa to neskôr neobrátilo proti mne. Toto je sloboda slova? Sloboda prejavu, slobodu využívať písmo na to, čo nám je ľudské?

Posledné mesiace som začala cítiť nepríjemnú úzkosť, ktorá mi nedovoľuje byť šťastná, aj keď mám ten najlepší život na svete. Tento pocit ma začal zožierať a čím viac ho ignorujem, v toľko väčšej sile sa vie vrátiť naspäť. Keďže rada píšem to, čo si myslím a to, čo cítim a nerada to schovávam v denníčku na kľúčik, tento blog s názvom tahalaumpra sa stane mojou terapiou. Tu si nebudem dávať servítku pred ústa, nebudem sa hanbiť, pretože každý sme nejaký a názory sa majú akceptovať a nie zosmiešňovať či zakazovať na internete. Táto dnešná doba a kultúra ma začína strašiť, a preto rada utekám na svoj vymyslený ostrov, ktorý je plný mojich milovaných entít. Pretože logiku tu chýba.

[nagnamstajl]

Kopaonik

Svi čekaju pet minuta slave

A svi zaboravljaju onih

Sto godina

koje ti stave

A da zaborave

Godine

Godine te stale

U grkljan glas

Sa glasom

Prerežeš

i onda lice

U licu ostaviš

I poneseš

Da ne zna niko

Šta smeš a šta ne smeš

Tako si daleko

I tako blizu kad ostave

Te

I ostave me

Pet godina

Sreće

I pet godina nedaće

Pet godina

kada je ceo

svet bio tvoj

Pet godina kada sam

bio ničij

A gde si sad

kad na sebe

ne ličim

Gde odu te godine

Kada sezone vrište

Vozi me

U sva godišnja doba

Vozi me tamo kao ljubav

I kao sloboda

I odbljesak

I ne vidim više tebe ni sebe više

I ne gledam dole ikad

Ni ispod kada pišem

Ne vidim više ali čujem tiše

Svi čekaju jedan momenat saopštenja

Ali niko ne zna da taj trenutak

Boju kose naše

menja

I da trave nema

U suzama stena

I iz vena

Ulaziš nema

U šumu svojih nerava

Gde me nema

I nepravda

Je neravna

Jer pravda je

nestvarna

Svi čekaju onaj minut kada shvatiš

A svi zaboravljaju one sate

Koji te prate i koje uhvatiš

I svi misle da patiš

Jer se tako klatiš

Nikad da shvatiš

Prazne slame koje mlatiš

A nikad da radni taj

zavrsiš i prihvatiš dan

Ostaviš bakšiš

A ti mu daš

celu ruku krvi

A on umire

Kao prvi

Na autobuskoj stanici

U gluvo vreme i u panici

Vratim se iza sebe i u tebe

I sve čega se sećaš

Iz betona

Zaglušujućeg tona

Ne brojim cifre u klanici

Dovoljno si mrtva na brojanici

Slova ta

Na sankama

Krvavim i na stanici

Slova ta i senka

Na stanici i u krvavoj klanici

I iz vena

Ulaziš nema

U šumu svojih nerava

I mene nema jer

nepravda je neravna

I pravda stvarno nekad

Kao da je nestvarna.

[hlas-slobody]

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa Za posledných 30 rokov sa geofyzikálne anomálie neustále zvyšujú. Tieto javy sú výsledkom vonkajšieho kozmického vplyvu, ktorý zintenzívňuje tepelnú energiu v jadrovej oblasti Zeme. Súčasná situácia sa však výrazne líši od predchádzajúcich desaťročí. Ku koncu roka 2024 planéta vstupuje do fázy maximálneho energetického vplyvu na jej jadro.

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Kritickým faktorom, ktorý situáciu zhoršuje, je globálne znečistenie oceánu spôsobené ľudskou činnosťou, vrátane uhľovodíkov, mikroplastov a najmä nanoplastov. Tieto látky zmenili tepelnú vodivosť oceánskej vody, čím výrazne znížili jej schopnosť plniť svoju primárnu funkciu – chladenie hĺbok Zeme a rozptyľovanie tepla. Predtým oceán fungoval ako prirodzená klimatizácia, ktorá regulovala teplotu planéty, no teraz stratil veľkú časť tejto schopnosti. V dôsledku toho sa tepelná energia hromadí v zemskom plášti a spôsobuje zrýchlené tavenie hornín.

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Geofyzikálne štúdie odhaľujú prudký nárast počtu zemetrasení s hlbokým ohniskom, čo je priamym dôkazom toho, že plášť sa taví aktívnejšie ako kedykoľvek predtým. Roztavená magma sa zväčšuje v objeme a vyvíja tlak na zemskú kôru. Tento proces sa dá prirovnať k nafukovaniu balónika: čím väčšie je nafukovanie, tým vyššie je riziko, že jeho "koža" (v tomto prípade zemská kôra) nakoniec praskne.

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Sibírsky región je obzvlášť zraniteľný voči týmto procesom kvôli svojej jedinečnej geologickej štruktúre. V regióne stúpa masívny magmatický plášť – výstup roztaveného plášťového materiálu, ktorý doslova prepaľuje litosféru. Teplotné anomálie v Sibíri ukazujú, že objem magmy pod Sibírskou platformou sa exponenciálne zvyšuje. Na základe geologických údajov a súčasných pozorovaní je možné s vysokou mierou istoty konštatovať, že sibírsky plášť je v kritickej fáze a je pripravený na aktiváciu.

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Čo je obzvlášť znepokojujúce, je, že táto kritická situácia nie je izolovaná len na sibírsky plášť; Mariánska priekopa, najhlbší bod oceánskeho dna, kde je kôra najtenšia a najkrehkejšia, tiež zaznamenáva nárast roztavenej magmy a zodpovedajúci nárast seizmickej aktivity. To vytvára skutočné riziko prasknutia oceánskeho dna a scenára planetárnej deštrukcie.

Dva možné scenáre môžu viesť k fatálnemu výsledku. Prvým je erupcia sibírskeho plášťa, ktorá môže nastať kedykoľvek v dôsledku rastúceho tlaku magmy. Druhým je prasknutie v Mariánskej priekope, ktoré môže predchádzať sibírskej katastrofe. Sibírsky plášť nevybuchne len v prípade, že Mariánska priekopa praskne ako prvá.

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Geologická história Marsu ponúka pohľad na možné dôsledky takého scenára. Masívna tektonická trhlina v Mariner Valley stojí ako tiché svedectvo podobnej katastrofy: keď erupcia plášťa pod oceánom viedla k globálnym následkom pre celú planétu.

Podľa výpočtov založených na súčasných trendoch geofyzikálnej aktivity môže byť kritický bod pre prasknutie v Mariánskej priekope dosiahnutý do roku 2036. Je však dôležité pochopiť, že tento časový rámec nie je stanovený. Zemská kôra v Sibíri môže podľahnúť rastúcemu tlaku oveľa skôr. Otázka pred ľudstvom už nie je "či sa to stane", ale skôr "kedy k tomu dôjde".

Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 Dôkazy o nevyhnutnej erupcii sibírskeho plášťa

Rozsiahle údaje poukazujú na zrýchlenie tavenia plášťa a rastúci tlak magmy. Ignorovanie týchto faktov na základe subjektívnych názorov alebo túžby vyhnúť sa nepríjemným realitám by bolo vysoko nerozumné. Geologické procesy sa riadia fyzikálnymi zákonmi, nie ľudskými preferenciami.

Vzhľadom na súčasnú trajektóriu udalostí sa erupcia magmy v Sibíri alebo deštruktívne prasknutie v Mariánskej priekope nevyhnutne stanú realitou. Jedinou zostávajúcou otázkou je presný čas a miesto, ale nie, či sa katastrofa stane.

pozrite si celé video Sibír: Byť alebo nebyť? | #6 na kanáli Hlas slobodyna kanáli Dušan Valeček.

klimatická správa O PROGRESIJI

# # # # # # # # # # # # # # # #

[urbanidesnicar]

Teorije zavjere i ostale bajke

Mjere za oporavak Hrvatske i izlazak iz krize:1. Podhitno izaći iz sotonističke tvorevine zvane EU.2. Repriza Bleiburga. Ali ovaj put mijenjamo uloge. DakleN drugarice i drugovi, pozdravite se s familijom "zanavek".3. Sjesti i razmisliti, kako dalje.

Ali kako prepoznati onih 30 %, što im suza sama krene na spomen "juge" i "big smrdije"? I za to postoji lijek. Pustiš im "MRŠ na Drinu" i gledaš čija noga sama cupka. Međutim... Ima i onih koji su prošli UDBINU školu, pa se ne daju tako lako zajebat. Za takve slučajeve postoje "nebeski evergreeni", na koje nitko ne može ostati ravnodušan. "Otišla si i odvela dete, suzama sam lepio tapete". Ili još bolja: "Na čaršafu dve-tri kapi krvi, znači dragi da si bio prvi." Pa ne popij, pa ne razbij, pa se ne opizdi bocom po glavi?

Ove a i druge nezaboravne "pesme što u srce diraju", možete naći na kazeti: "D best of Porfirije & ZZ Top". Dosta je bilo zajebancije. Poželio sam slušati nešto novo od Thompsona. Vrlo. Nažalost, Marko snimi CD svakih 4-5 godina. Zadnji mu je izašao, dok je Manolić još bio u pubertetu. Ipak isplati se čekati, jer mu svaka pjeva.

Imamo li vode? I te kako. Ribe, stoke, peradi? Da. Pšenice i žitarica? Nafte i plina? IMAMO SVEGA. Osim pameti. E sad, u čijim je to rukama i kome je prodano, posebna je priča. Jedna smo od rijetkih zemalja, koja može sama sebe uzdržavati. Kad ovome dodamo lovu od turizma, ne postoji niti jedan razlog da ne budemo država sa pristojnim životnim standardom. Što je onda problem? LJUDI. Koji bi kad se dočepaju vlasti, prodali i vlastitu mater. Skupa sa servisom za kavu, goblenima i tapiserijama.

Pitamo se: "Gdje su te vođe, koje će nas povesti u boj za konačno oslobođenje hrvatske?" Nema ih dame i gospodo, jer MI SMO TI. Uz rijetke izuzetke (poput Generala Glasnovića), nitko se neće pojaviti na bijelom konju i povesti vojsku. Mi bi trebali biti i vojska i zapovjednici. Tako nas je zapalo, i drugog izbora nemamo. Kako to ostvariti? To pitajte nekoga pametnijeg.

Prije više od 2 mjeseca, Amerika je postala zemlja proleterska. U svim segmentima života. Predmet ismijavanja normalnog svijeta. Koji nažalost nema pristup medijima. Ovakve SAD nam ni na koji način nisu sklone, niti nam mogu biti saveznici. Rješenje? Odjebat. Mirno i dostojanstveno. Kina? Daleko najveće ZLO u ovome trenutku. Rusija? "Vuk dlaku mijenja ali čud nikada". Tko nam ostaje? Prvenstveno Višegradska skupina. I još nekoliko suverenih zemalja, sa kojima se može surađivati. Jer svijet čini 195 neovisnih država, a ne samo 3 "velesile".

Amerika kakvu smo znali, više ne postoji. Najbolji sustav na svijetu, je na kraju uništio sam sebe. Korumpiranost, materijalizam, megalomanija, indoktrinacija mladih..., su konačno došli na naplatu. Trump je samo odgodio ono što je bilo neminovno. Ovakve SAD uopće nemaju šanse protiv GLOBALIZMA i kineske EKSPANZIJE. Čak su im postali partneri. A očekivao sam: OTPOR, USTANAK, BORBU... Biće sam gledao previše filmova? Naivci i dalje maštaju o nekim izborima 2024? Biće misle da još uvijek žive u demokraciji? Jadni li su...

Sve je ovo mila majka, kad vidiš u što neki ljudi (još uvijek) vjeruju. Neki dan jope vidim da je uhapšena Hillary (po 63 put), da je Biden u kućnom pritvoru a Obama uteko u Južnu Ameriku.... DokleN više, ljudi moji dobri? Jebo vas više Q, i sve agencije sa tri slova koje ovo forsiraju. Zar vam još nije jasno da nas kvalitetno zajebaju? Nikada ne tvrdim da sam u pravu, nego da samo iznosim svoje mišljenje. Ako sam se slučajno zajebo (a volio bi), na FB profilu ću velikim slovima napisati DEBIL. Je li pošteno?

Kad se neka od ovih teorija pokazala ispravnom? Stvarno se ne sjećam. Ali nitko od teoretičara, nikada nije priznao da je bio u krivu. Sve greške jednostavno prešute, i nastave gledati u čarobnu kuglu babe Vange. Dosta je bilo. Trumpa ne krivim ni za što, ali većinu onih oko njega da. Pristali su služiti MOČVARI i tako sjebali pokret, od koga je mogao profitirati cijeli svijet.

Ameri se hvale sa 400 milijuna komada oružja. A još NI METKA nisu ispalili. Koji će im K. toliki arsenal? Da lovaju patke i liske? Gdje su im te čuvene "Milicije" i "Domoljubni odredi"? Dok "antife i blm" ruše i pale sve pred sobom, oni se igraju "teorija zavjere". Ne znam tko je luđi. Ja što čitam ovakve pizdarije, ili oni što misle da sloboda dolazi sama od sebe?

Što se tiče ugroženih kategorija, sad su na redu žene. Kinezi su nedavno zaključili, kako im je muška mladež previše feminizirana. I to su vrlo jednostavno riješili. Poslali ih u vojsku. Za to vrijeme se partizani iz Bijele kuće hvale kako prave vojničke uniforme za trudnice!? Nije u pitanju nikakva  ravnopravnosti, nego čisti IDIOTLUK. A izmišljena kategorija "transrodnih" bića (PEDOFILČINE), će u vojsci imati pravo na besplatnu promjenu spola. Da rezimiramo. Dok rusi i kinezi jačaju svoje snage, Američke postrojbe će činiti: pederi, trudnice i pedofili. I Stane Dolanc bi zaplako (od sreće) da ovo vidi...

"Vjerujte u plan" i "Patrioti drže sve pod kontrolom". Dvije rečenice koje su totalno sjebale bilo kakvu ideju o otporu. Ima i treća: "Optika je važna". U prijevodu, svi trebaju vidjeti što se događa pa će onda djelovati? Ako do sad nisu shvatili, možeš ih jebat. Recimo da mi gori kuća. A ja kažem vatrogascima: "Nemojte još gasit dok svi ne vide koliki je požar." I normalno, u međuvremenu kuća izgori do temelja. Nikad na zelenu granu, ameri moji naivni...

Ali sve ovo, za nas ne smije biti nikakvo opravdanje. Jer ne postoji gluplja stvar, od tješenja tuđom nevoljom. "Uzdaj se u se i svoje kljuse" - pjevao je Mišo pred rasprodanim Poljudom. Svatko od nas posjeduje neke moći, kojih ni sam nije svjestan. Ja sam u stanju gledati čovjeka u oči dok priča, a na kraju pojma nemam što je rekao. Toliko o koncentraciji...

Depopulacija zemlje, je još jedna laž iz globalističke kuhinje. Kada bi gustoća naseljenosti bila kao u New Yorku, svih 7 milijardi ljudi bi moglo stati na površinu veličine Aljaske. Dakle nema govora o nekakvoj prenapučenosti. Ista je stvar i sa "klimatskim promjenama". Čista izmišljotina, koja postoji samo u bolesnim umovima gospodara iz sjene. Sve što je vezano uz zaštitu "jadnog planeta kojme se bliži kraj", je stvoreno isključivo sa jednim ciljem. PLJAČKOM BIBLIJSKIH PROPORCIJA. Jer ogromna lova se tu vrti...

Sve što se leftardima ne sviđa, oni jednostavno zabrane. Nemaju argumenata i nisu pametni, ali imaju vlast. Upravo je tako počela kultura otkazivanja (cancel culture). Zabranjuje se pravo na drugačije mišljenje, svakome tko je imalo normalan. Povlače se knjige, pjesme, filmovi pa čak i slikovnice, jer nisu politički korektne. Sad je na udaru i Hitchcock-ov "Psiho", jer se Norman Bates oblačio u mrtvu mater. A to duboko vrijeđa osjećaje "muškarčina", koji pišaju sjedeći. No comment...

Sve je ovo samo loša kopija onoga, što su radili komunistički diktatori. U moje doba je ćopavi zabranio Božić. Mogao si ga slaviti u stanu, ali sa spuštenim roletama. Jer nam je reklo da se bor kiti tek na staru godinu. Pitanje je trenutka, kada će zabraniti i Bibliju. Koja je u suštini, krajnje desno, ekstremističko štivo. Sa svim elementima diskriminacije. Jer se nigdje ne spominju 83 spola. Samo Adam i Eva. 10 zapovjedi također zvuče sumnjivo, jer tjeraju ljude na normalno ponašanje. A neš' ti normale u post-koronaškom razdoblju.

Kad progresivcu ispadne mobitel, ko da si ga čekićem opizdio po glavi. Plače, kuka i gleda da slučajno nema koja ogrebotina. A kad mu "drugar" padne niz skaline i razbije se ko čkapi, on crkava od smijeha. I još to stavi na You Tube. Žalosna nam majka, ženski roditelj i supruga od ćaće.

Imam još dosta toga za napisati, ali nema smisla gnjaviti ljude. Glava mi je vazda puna nekih ludorija, ali tipkovnica odbija poslušnost. Ne tipka sama, nego bi navodno ja trebao pritiskati puce.

Ma nemoj majke ti?

"ZA DOMOVINU SPREMNI"

[malekouskysvobody]

Mária Modrovich

Marii Modrovich jsem objevila na Pohodě, víceméně náhodou a tak trochu díky obálce. Flešbek jsem zhltla hned druhý den. Budiž mi ostudou, že i její nejnovější knihu, Rozhovor s členkou kultu, jsem zase objevila náhodou, tentokrát na Knihexu - ještě štěstí, že měla stejnou grafickou úpravu a formát. Našla jsem tak novou oblíbenou autorku a taky prozaičku, která umí snad nejlépe vystihnout, jaké to je, být dnes ženou. Která píše výborné, do hrudního koše mi nevybíravě hrabající texty, na které bych vás ráda nalákala.

Mária Modrovich přináší perspektivu, které pořád není v literatuře dost. Její pohled nijak nezjednodušuje a přesto umí jasně a ostře popsat ty komplikované, nepříjemné, neustále diskutované aspekty ženských životů, všechny ty věci, na které má každý názor, zatímco nám se pod tíhou všech těch soudů, očekávání a odsudků pomalu láme vaz.

Začnu Flešbekem. Jde o příběhy jedné ženy, nebo příběhy více žen, obojí je možné. Ženy se tu potýkají s malostí i nesmírností světa - to jen parafrázuji anotaci, je ale na místě zmínit, že tahle poetická slova z obálky k textu perfektně sedí, kéž by to bylo obvyklé. Textů je celkem deset a tematicky se jimi proplétá emigrace, imigrace, cestování, obtěžování, bývalé lásky, útěky, stárnutí, kompromisy.

V prvním textu se překračují hranice a vítají nově příchozí. Hlavní postavou je Helena, která se pohybuje na obou stranách Dunaje, pochází ale z 'Ostblocku'. Její uvažování o hranicích, o solidaritě s těmi, kteří se bez nás neobejdou a o jejich přijímání rámcuje právě přicházející “vlna” lidí na útěku, její malé dítě a taky divadelní hra, o které četla - a jejíž autorku možná právě pozoruje v kavárně na nábřeží. Ve hře se totiž oba motivy - rodičovství a solidarita s potřebnými - spojují. Zatímco v médiích se začíná šířit strach a mění i Helenino vnímání, ona sama nebojuje o zachování Evropy, je dokonce solidární a pořád přemýšlí, jestli by neměla dělat víc. Jejím největším bojem je ten o zachování své vlastní každodennosti a svobody, na kterou je zvyklá a která se s malou dcerou mění. Pořád jde o nastavování hranic, o přijetí nového - mění se jen měřítko.

“Nakoniec sa rozhodla zmeniť 'vítanie' na 'prijatie'. Vítanie malo nádych jednorázovej akcie, prijatie zahŕňalo celú škálu potrebných gest a emocií. Šok, láska, strach, súcit, samostatne aj v kombináciích. Šok a hnev z reality nemocničného pôrodu. Tiež hanba a strach. A potom znova šok, hnev a strach, keď si uvedomila, že už nikdy nebude sama.” 

V dalších textech je spousta melancholie, přehodnocování, vzpomínání, sebehodnocení a shovívavosti i nulového slitování při hodnocení ostatních, dialogů s našimi vlastními staršími já, dokonce i digitálního smutku - což je pojem, který se v hovorech o umění začíná vyprazdňovat ještě dřív, než ho někdo stihnul definovat.

“Teraz je to jedno, telka je to najmenej, čas strávený pri telke je stále čas strávený spolu. Pozrieť si večer po celodennej naháňačke společne film je vrcholom romantiky. (...) Po niekoľkých mesiacoch či rokoch ako-tak zaujímavého spoločného bytia sa večery strávené bicyklovaním na hrádzi pri západe slnka nebo večierkami vo vinotéke zmenia na poloľahovú kompozíciu pred bedňou. V tom lepšom prípadě. Bežné je, že žiara televíznej obrazovky, eště nedávno považovaná za zhúbnu, je už len blikajúcou kulisou, plátnom, na pozadí ktorého blikajú menšie obrazovky.”

Pak tu je třeba naprosto úžasný dopis, napsaný roky po Rozchodu s velkým R, který vám stoprocentně dá ránu na solar, pokud jste se někdy s někým Rozešli. Vzájemně se pozorující a hodnotící generace a třídy. Tripy - do tropů i ty drogové. Ženy, muži a děti. Sebeironie, dialogy s nepřítomnými druhými, pasáže, které jsou skoro jako thriller. 

“Ako keď je v mestě po dlhej zime prvý týždeň teplo, konečne ideš pešo domov, konečne ti ruky voľne visia pri bokoch, nekrčíš sa v márnej snahe udržať v tele teplo, slnko takmer zapadlo, na ulici si sama (...), vyzerá, že všetko pôjde, že sa všetko obráti na to takzvané dobré, len človek v montérkach, s cigaretou a baníckou baterkou na čele, čo ide oproti tebe, ti pripomenie, že takéto tiché pokojné jarné večery, keď ťa štebot vtáčikov očkuje vakcínou Všetkojefajn, môžu znamenať aj ticho pred búrkou, katastrofu.”

Těžko se mi kouzlo Flešbeku popisuje, i proto jsem pokus o knize něco napsat odkládala dva a půl roku a nebýt druhé autorčiny knihy, možná by na to ani nedošlo. Rozhovor s členkou kultu není o nic méně zajímavý, je ale výrazně snazší ho popsat skrze formu, říct, “o čem” kniha vlastně je. Název říká hodně. Na Slovensko do Jedlové doliny přišla slavná hudebnice, která skončila s kariérou a usadila se v lesích. Vznikl kolem ní kult, výhradně ženský. Nikdo pořádně neví, o co v kultu jde, jaké má učení nebo pravidla. Ambiciózní novinář se rozhodne přijít tomu na kloub. My tak čteme odpovědi členek kultu, partnerů i samotné vůdkyně společenství, popisných pasáží je tu jen pár, jinak jde o reakce na otázky, které ovšem v knize chybí. 

Novinář se evidentně ptá na svobodu, na minulost žen, které do společenství vstoupily, na pravidla, snaží se pochopit, ale zároveň nechce slyšet to, co je mu vysvětlováno. S každou další odpovědí ubývá na senzaci a prohlubuje se tíseň - tedy přinejmenším ta čtenářská. Z výpovědí se totiž postupně skládá obraz ženy, která už toho má dost. Práce, povinností, očekávání, vychýleného světa, který jí tvrdí, že má veškerá práva, do toho na ni ale hvízdá a pokřikuje oplzlosti, nechává na ní vše, co je údajně její přirozenost, její úkol, a k tomu jí nakládá všechny ambice, které dříve patřily mužům. A následně jí je vyčte, obzvlášť pokud je matka. Obraz ženy, která prostě odejde. Bez dětí. 

V jedné silné pasáži, která je moc dlouhá na to, abych ji sem zvládla ve slovenštině přepsat, bývalý partner tajemné N. popisuje moment, kdy mu došlo, že svoboda není pro všechny stejná, i když jsou ve stejné situaci. Vypráví, jak rád jezdil už jako dítě do Tater do chalup bez vody a elektřiny, jak tam chtěl brát i svoje děti, jak si po letech s dalšími muži připadali drsně, když štípali dřevo - a jak si postupně začal všímat, že se ženám, které s sebou mají děti, prohlubují vrásky. Protože nenaštípou dřevo a nesednou si před chalupu s pivem. Protože pro ně práce nikdy nekončí. Protože mýt po sobě talíř v potoce je romantika, ale vařit ve stejných podmínkách pro osm lidí už ne. 

Ženy, které do Jedlové doliny přišly, nejsou nejspíš zrovna Amazonky, ale z každého rozhovoru je patrné, že ve společnosti, kterou opustily, utržily celou řadu ran a že si přes svoje jizvy nanášejí válečné malování. Vědí, že nemohly jinak, že nějak “odejít” musely - takže proč ne do lesa.

“Rozhodla sa, že jej osobná sloboda končí až v momente, keď jej cudzie pohľady a poznámky začnú vadiť. Nech čumia, nech komentujú, pokiaľ si udrží vnútorný pokoj, ostane vnútri nedotknutá. Lenže teória je jedna vec, prax druhá. Raz v noci som ich počul, ako s kamarátkou preberajú tému mužského pokrikovania v kuchyni pri víne - vtedy som pochopil, že svoj odstup len hrá. Svojská stratégia na prežitie.”

“Nepochopili sme, že môžeme. Že sa môžeme zamilovať, mať deti a vydať sa, ale že rovnako aj nemusíme alebo že nemusíme všetko. Netvrdím, že dnes je každá žena finančne aj inak nezávislá od muža. Ale je nás dosť, ktoré bysme mohli byť, a nie sme. Neveríme, že sa to dá.“

“...Podľa mňa ich rozhodnutie prísť sem - krok, ktorý na vás pôsobí ako bláznovstvo - je jediné gesto, ktoré dokážu urobiť, aby sa skúsili postaviť mimo systém.”

Kniha ale není jen sérií výpovědí nebo popisů toho, proč má každá žena celou řadu důvodů se na všechno vykašlat. I když právě tyhle popisy jsou neskutečně upřímné a nutí k zamyšlení nad všemi očekáváními, předpoklady a soudy, které svět nakládá vám. Představte si, jak byste o svém životě před odchodem mluvily, kdybyste skutečně odešly. Konečně byste nejspíš nahlas řekly všechny ty věci, kvůli kterým by vás mělo okolí za hysterku. Za špatnou matku. Kvůli kterým byste se bály, že vás muž opustí a že se všechny ty dokonalé ženy, které zvládají mateřství, vztah, kariéru, filatropii a milion dalších věcí, konečně dozví, jaké jste slabošky. 

Nejde ale jen o genderovou otázku. Tajemná N. pro své následovnice žádný návod na život nemá. Sama neví, proč za ní ženy přicházejí. Ego, sebelítost, nesetřesitelný zvyk někoho následovat, dostávat návody a rady - tím vším podle ní její následovnice trpí. A nejen ony. Všichni chtějí návody na život, všichni chtějí škatulkovat, všichni chtějí důkazy o vlastní důležitosti. Všichni mluví o lásce, ale chtějí pravidla a moc. V Jedlové dolině hoří. Pojďte k plamenům blíž a zjistěte, jak moc blízko jste odchodu do lesů vy. 

Mária Modrovich byla nominovaná na Cenu Evropské unie za literaturu, na Anasoft Literu, úspěch zaznamenala i v soutěži Poviedka (což je mimochodem parádní způsob, jak objevovat skvělé autory a autorky). Obě výše zmiňované knihy vyšly v knižní edici časopisu Vlna pod hlavičkou nakladatelství Drewo a srd. 

[bezzivota]

Odmontuj dvere z pántov.

Pozri sa na kovovú schránku.

Nájdi odkaz.

Posuň ho ďalej.

Posuň sa ďalej.

Možno ak budem hľadať nové vlastnosti nalepené na parapetach, zistím, že ich netreba ukazovať aj keď sa to zdá ako jediná možnosť, ta jediná správa ukrytá pod holým nebom, ukazuje sa, vyskakuje pár centimetrov do vzduchu, snažím sa ju chytať do rúk, uteká mi, nech utečie. Nech utečiem s ňou. Ako v slobode.

Jedného z nich môžeš vláčiť na reťazi, ostatní ho preskočia, nepretrhnú ho, pýtajú sa ťa, či tam bude naveky s tebou, nerozhodne odmietaš predstavy, rozhodne príjmaš predstavivosť a necháš to byť, kovovú schránku prisúvaš k nohám, porovnávaš materiály, možno sa aj na chvíľu pousmeješ. Ako v slobode.

Sloboda slova. Sloboda prejavu. Sloboda stavieb. Sloboda bodov. Sloboda tvojich bodov. Keď prestaneš byt slobodný prestaneš sa skladať z bodov. Dva body tvoria úsečky. Žiadne body netvoria úsečku. Ale priamku. Nekonečnú.

Ak existuje dlha latka, ale veľmi dlha, môže sa stať, že je pre niekoho nekonečna? Pre niekoho veľmi malého? Tak sa cítim. Viem ísť do všetkých smerov, naraz, nekončiaci spád látok a listov a rečí o trpkých spomienok a o zmenách tvaru a veľkosti a hlavne o tých zmenách, ktoré menia hlasy, ale nemenia jednoducho nič, ani hlasy, čo ta vie vystrašiť, len mi povedz, či ta dokáže niečo vystrašiť. Strach. Ma veľmi straší. Aj to predtým. A to potom. A ešte to celé znova.

Uz som ich odmontovala.

Nič pod nimi nie je.

Schránka mi spadla na nohu.

Necítim chuť.

Ani tu chuť kovu.

[kovanie]

8:20

Vŕzgajúci rohlík. 10 minút pohybu slov.

10:08

Can you swim in shade balls?

Prečo?

Nerob to.

Ja hej.

Ja hej.

Ja hej.

Držím to jasne a pevne, mokrou rukou nad gigantickou jamou prázdného suchého vzduchu.

14:18

Kúpil som si marhule.

Život je krátky.

Zase si dám pivo.

14:50

Život je krátky > úprimnosť.

Strašne.

15:41

Rudo Sloboda - Láska

Zdanie klame. Všeobecnosť slova, nepochopiteľnosť všeobecnosti.

16:43

Pásikavá látka jasne reflektuje kontrastnosť fyzického a psychického bytia.

18:11

Po schôdzke ti na krk vylezie mravec, ktorého jemne sfúkneš. Všetko je ako predtým.

19:09

Každý môj návrat je bližšie k tomu čo je nadomnou.

20:46

Preval. Nával. Teplo. Zima. Pot. Zakryme sa. Nie. Zavri. Okno? Oči. Spi už. Nespime.

21:49

Štip. Štip. Požierajú ťa. Nevysvetľujú, nepýtajú sa a nechcú prestať. Neustále šlapanie na už docela zakrvavené päty. Vyplň si deň smotanou. Vyplň si deň yogurtom.

22:11

1.2.3.5.0.1.2.3.5.0.

Stlmené svetlá ti zatvárajú oči. 7.7.7.

Premietačka sa naplno zvíja pod náporom vyjavenia tých najpresnejších detailov

23:28

Zavri oči a zožeň si baterky na nabíjanie. Zídu sa ti.

[ffo1]

Slušnosť hlavná ideológia SR

Je to paradox. Možno posledné obdobie slobody. Tá sloboda internetu trvala slušných 10 rokov, no dlho to teda nebolo. Názor radšej nepísať, aby som nešíril nenávistné prejavy. Dnes majú právo existovať len ideologicky vhodné prejavy v mainstreame. Nehodí písať vlastný názor. Akorát komunismus bol voči tomu hadra, čo taký kontrolný sociálny program Číny, ktorý stráži slušnosť občana. My elektroniku síce ešte nemáme, ale máme na slušnosť školených novinárov, tí vedia ukázať, ktorí ludia sú slušní a ktorých sa nehodí počúvať. 

Hlava mi nebere tri veci. Náš slušný prezident ako človek zastupujúci národ piatich miliónov ľudí, by mal povedať dosť. EU pokial mi je známe, nieje štát aby schvalovala takéto podělané veci a toto sme tu už raz mali, kontrolné orgány čo kto ako napíše. Ale toto je asi tá pravá slušnosť, ktorá nevadí. Proaktívni češi už majú zákon, že policajt môže pre podozrenie vypnúť akúkolvek web stránku (na čas).

Hlava mi nebere, že ČR a SR má skutočne europos8ancov, ktorí toto asi naozaj odhlasovali. (hladať sa mi to už nechce, inde som info nenašiel).

A tiež mi neberie, že odrazu všetci slušní novinári mlčia. Asi vedia urgovať hlavne vtedy, keď treba zastupovať záujmy iných. A to bolo rečíííí o slobode slova, od neziskoviek. A čo robia neziskovky teraz? Asi dovolenkujú v teplých krajoch, ale isto nie na Slovensku. Je to paradox. 

Idem si dať slušnú prechádzku za moje Slovensko. Bolo nám to vôbec treba? O dva roky budú slušní novinári vyplakávať. Netrpezlivo očakávajme ministerstvá pravdy, lásky, ..... kryptomagazin.sk/koniec-internetu-tak-ako-ho-pozname-eu-schvalila-clanok-13

[alexandarsfreenetworkworld]

KO SAM JA?

Pisanje je moja strast, priznajem. Pre desetak godina, osetio sam potrebu da se izrazim rečima i predstavim ostatku sveta. Nisam imao plan kako bih to uradio, tako da sam započeo impulsivno da zapisujem misli koje su bile zakopane unutar mog bića. Iz mene je izletela bujica reči, u kojoj sam se ogolio do koske i podelio neke od emocija na neki svoj način. I to se svidelo nekolicini ljudi. Potom, počeo sam da se oduševljavam profesijom kojoj pripadam i danas, što me je navelo da pasionirano radim na veštinama koje su potrebne za napredak u istoj. Logično, počeo sam da naučeno izražavam na neki svoj način, i moje pisanje je otišlo u nekom potpuno drugom pravcu. Sada, dok tipkam ova slova po tastaturi, želim da sa vama podelim ono što je logično bilo uraditi prvog dana. Želim da vam se predstavim, podelim sa vama stvari koje su napravile ram u čijim okvirima pišem i radim. Želim da sa vama podelim svoje borbe, stanja i probleme, kao i rešenja koja sam pronašao najboljim za sebe. Pa da počnemo...

Plod sam velike ljubavi, toliko predimenzionirane da je rezultirala razvodom! U ranoj mladosti sam se upoznao sa sportom, koji je za mene bio sve, barem do perioda adolescencije. Tu se umešala muzika, koja mi je omogućila da prerano počnem da zarađujem. Fakultet je došao nekako prerano za moje standarde, a okolnosti su bile teške jer je protutnjala galopirajuća inflacija a rat je bio u toku. Povrh svega, upisao sam Pravni fakultet, ne zato što me je ta oblast interesovala, nego  što su me druge oblasti još manje interesovale, a usput je taj izbor nudio lovu u perspektivi. Apsolvirao sam u roku, i napustio ga. Znao sam da nikada ne mogu voleti posao koji me je čekao. Naravno, cenu te odluke sam morao da platim, materijalno i emotivno. U ranim dvadesetim sam dobro znao šta neću. Mnogo godina kasnije sam saznao da to nije teško i da većina nas zna šta neće, ali da samo mali broj ljudi zna što hoće, i da na koncu oni jednog dana zaposle onu prvu grupaciju ljudi. I tako sam krenuo u potragu za onim što zaista hoću. Radio sam veliki broj poslova, od konobarisanja do administracije, od mini firmica do koncerna. Od mase šefova i direktora koje sam imao, neki su bili bolji a neki malo manje dobri-meni se jednako nije sviđao zapovedni ton i činjenica da ja moram da uradim ono što mi se kaže. To se u potpunosti nije slagalo sa mojim najvrednijim uverenjem-da treba da budem slobodan! Jedino rešenje sam video u tome da postanem sam svoj šef. Budući da o privatnom preduzetništvu nisam znao ništa, morao sam da u hodu stičem informacije i oderem bulju od posla. Ustanovio sam da je za privatno preduzetništvo potrebno mnogo odricanja, stvaranje jake radne etike i da postoje faktori koji ponekad ne zavise od tebe a utiču na tvoje poslovanje. Epilog: dva pokušaja i dva zatvaranja. Dakle, bio sam neuspešan u 100% svojih pokušaja! Srećom ,nisam izgubio novac, a dobio sam neprocenjivo iskustvo. Sloboda je ostala samo ideal, utopija u koju sam sve manje verovao. Bio sam blizu da ubacim peškir predaje u ring života. Razlozi su bili veoma realni. Znao sam da sam siromašan i da ne znam da napravim novac. Znao sam i da sam doneo veliki broj loših odluka sa kojima sam diskreditovao sebe, privatno i poslovno. Doneo sam odluku da sebi dam vreme, jer će ono svakako proći. Još uvek sam dovoljno voleo sebe da sam znao da ću prihvatiti neku novu šansu, ukoliko mi se ikada ukaže. Ali, znao sam da to mora biti nešto drugačije od svega što sam do tada susreo...

Jednog sasvim običnog dana, koji nije obećavao ništa više od prethodnih, dobio sam poziv za sastanak o biznisu! Realno, nisam znao čime uopšte zaslužujem taj poziv! Predstavljen mi je jedan za mene potpuno stran poslovni model. Nisam baš puno razumeo od rečenog, ali mi je utroba pulsirala od mogućnosti da je ovo možda poslednja prilika koja mi se nudi da reanimiram svoj život. Sve što sam čuo je bila reč SLOBODA! Ceo koncept je delovao kao napisan za mene i ja sam ga, naravno, oberučke prihvatio. Odmah sam znao da idem na sve ili ništa. Odluka je bila prelaka, ništa je bilo sve što imam! Praktično, bio sam dovoljno nisko, materijalno i psihički, da nisam imao šta da izgubim. Svet koji sam počeo da upoznajem je bio nešto potpuno novo za mene. Odela, toalete, dobra pića i lepe žene! Čuo sam za neverovatne transformacije koje su ljudi doživljavali i zaljubio sam se u tu ideju na prvi pogled. Obukao sam i ja odelo, u duhu klasičnog hajpa “fake it till you make it”. Imao sam problem. Još nisam bio na “make it” nivou a nisam uspevao da slažem nikoga, uključujući sebe. Veoma brzo sam video da je i ovo ljubav koja ne mora biti filmska. Zaljubljen u poslovni koncept, ali ne i u lažni sjaj koji je pratio priču, rešio sam da pratim svoje srce. Ostao sam u istoj industriji, ali sam tražio mesto na kome će srce biti na mestu a vibracija duše jaka. Počeo sam da menjam sebe, na način koji mi je odgovarao. Nikada sebe ne mogu nazvati vrednim radnikom, ali sam to kompenzovao ludačkim učenjem. Znao sam da drugi mogu biti vredniji, ali da ja mogu naučiti više od drugih i da tome mogu podučavati druge! Prisustvovao sam stotinama webinara i desetinama seminara, da bih odjednom ja postao taj koji drži webinare i predaje na seminarima. Sve to sam započeo iz ljubavi, nisam odustao zbog ljubavi, i ta ljubav traje do današnjeg dana punih sedam godina. Kao i sve druge prave ljubavi, vremenom je sazrela i svakim narednim danom je sve lepša i čistija.

Ovo moje putovanje me je dovelo u kontakt sa brojnim ljudima, koji su najveće bogatstvo koje sam stekao. Od nekih sam učio, neke sam učio, a neke upoznao i postao prijatelj iako nismo napravili nikakvu saradnju. Svako od njih je dodao barem jednu ciglu od kojih su sačinjeni moji temelji, i na tome sam beskrajno zahvalan. Danas živim jedan blagosloven život u kome uživam. Nisam milioner, sa tim da mogu veoma ugodno da živim i imam svoje hobije koji zahtevaju vreme i novac. Družim se sa veoma uspešnim i stručnim ljudima od kojih se trudim da naučim što više, ali imam vremena i za druženja sa ljudima koji ne pripadaju tom miljeu i poznajemo se godinama. Zaljubljen sam u dugoročni koncept izgradnje sebe i svog poslovanja. Sve što je bilo potrebno da napravim transformaciju svog života je rad na nekoliko oblasti: stvaranju pobedničkog mindseta, usavršavanju poslovnih veština, organizaciji vremena i primeni toga u svakodnevnom životu. Iste stvari su potrebne i vama, čime god da se bavite.

Najponosniji sam na to što sam ostao veran konceptu slobode. Posao zaista nije najvažnija stvar na svetu, stoga ga obavljam neoficijelno i nekonvencionalno. Pristalica sam suštine, umesto forme. Zbog toga, radim sa svojim saradnicima upravo na taj način-neobavezno. Jer, to sam ja...

I za kraj, zašto sam imao želju da vam se predstavim?

Prosto, neko od vas se možda nalazi na nekoj od prekretnica života na kojima sam se i ja nalazio. Želim da znate da je najvažnije ostati dosledan sebi i svom unutrašnjem osećaju. Vaše biće zna zbog čega ste tu. Izaberite da radite samo ono što je u skladu sa vama. To je jedini način da život provedete u miru i sreći, a oko toga nema kompromisa. Kao i svako drugi ko je imao sreću da se vrati sa ivice litice života, najsrećniji sam kada nekome mogu da pomognem da uradi isto. Posle svega što sam pregurao iza sebe, posedujem alate i sisteme koji mogu da vam pomognu da popravite sve segmente života. Sve što je do vas je da vi imate želju da to uradite. Samo vi ste nepoznata u ovoj jednačini.

Od sveg srca vam želim ono što i sebi, a to je sloboda po vašoj definiciji, i da vam posao bude zabava!

Aleksandar Lapadat