#POŽÁR
Explore tagged Tumblr posts
Text
TOPNÁ sezona začala. Máte v pořádku instalace, komíny, krby?
Každoroční topná sezóna zvyšuje počet požárů v České republice, způsobených špatnou údržbou topidel a komínů. Hasiči loni řešili 1 262 případů, a proto varují před důležitostí pravidelných revizí spalinových cest pro zajištění požární bezpečnosti.
BEZPEČNOST | Zima pomalu, ale jistě klepe na dveře a s ní začíná také každoroční topná sezóna. Počet požárů, způsobených špatnou instalací, provozem či zanedbanou údržbou topidel a odtahů spalin na území České republiky rok od roku stoupá. S tím samozřejmě stoupá také způsobená škoda, která v mnoha případech dosahuje řádů desetitisíců až milionů korun, pokud dojde k rozšíření požáru. Hasiči…
0 notes
Text
14 notes
·
View notes
Text
Asi skoro všichni znají legendární "V Kohoutovicích hořel pařez" článek.
Ale co Wikipedia článek:
87 notes
·
View notes
Text
"Konec Uložto je moderní požár Národního divadla" -kamarád Ondra
550 notes
·
View notes
Text
Nechci znít jako pesimista, ale beru požár národního divadla jako předzvěst apokalypsy
11 notes
·
View notes
Text
tvoříjen podle @kocourmokroocko
neobvyklý dračí poklad
O té hoře se říká, že je dračí. Je to hlavně kvůli cípu skály, která město obepíná jako dračí ocas a uzavírá ho do těsného údolí podél řeky. Teď už moc obyvatel nevěří na pověsti, ale pořád je to Dračí hora na mapách a na brožurkách pro turisty, když se tu čas od času nějaký objeví. „Podle místních legend v hoře bydlí drak a stráží to nejcennější, co má,“ píše se v nich, a nikdo povídačkám o draku doopravdy nevěří. Dole, vedle parkoviště a kiosku s občerstvením, je velká vyřezávaná socha draka. Děti po ní lezou a rodiče je fotí a kupují suvenýry s obrázky dráčků. I místní porcelánka, která nějakým zázrakem přežila celé dvacáté století a pořád vyváží zboží a prosperuje, a která zůstala v místních rukou, má několikero sad hrníčků a podtácků s drakem.
Každý rok hrají žáci Základní umělecké školy divadlo o draku, zápletky se liší, ale postava draka zůstává. Některým lidem – hlavně učitelům, kteří přijeli z jiných koutů země – se to zdá okoukané a nudné, ale nikoho nikdy nenapadlo tuhle tradici z programu vyřadit. A pak, celá řada slavných herců, hudebníků a úspěšných osobností pochází z našeho města, a ti všichni v ZUŠce v divadle o drakovi hráli a mají na něj jen dobré vzpomínky. Je to trochu zvláštní, kolik plaket a tabulí na domech v centru města visí, nějakým způsobem se zdá, že naše město plodí více umělců, kteří to nějak dotáhnou, než jiná města.
Možná je to tím, jak se dokázalo vypořádat s událostmi dvacátého století. Místní občané nějak lépe přežili, včetně židovských občanů, stejně tak kolektivizace se přes nás tak trochu přelila – porcelánka i pekárna, místní malá políčka a vilky, ty všechny zvládly zůstat v dobrých rukou a nezchátrat podobně jako v jiných městech v tomhle kraji. Samozřejmě, že se nám nevyhýbají přírodní tragédie, třeba povodeň, která se prohnala městem a smetla rozestavěný sklad nadnárodního korporátu, nebo požár, díky kterému se bylo odhaleno archeologické naleziště pod budovou starého nádraží.
Nad městem je na Dračí hoře vyhlídka, jedno z prvních míst, které bylo městem osvětleno, a když se na ni někdy v noci podíváte, může se vám zdát, že se na vás jako oko kouká. Nejspíš se jedná o přelud, a jestli ne, nikdo z místních se to nedovolí vyslovit nahlas. Možná by jim nikdo nevěřil, možná by to kouzlo pominulo.
22 notes
·
View notes
Text
Den 49
Konečně jsme vypadli z Kennedy Meadows a míříme směr sever. Sedím ve tmě v Yosemitském národním parku a koukám se do hikerské TV, ohně. Ještě pár dní zpět by mě ani ve snu nenapadlo, že dneska budu zrovna tady. Je už dost pozdě. Vedle mě hučí řeka, jižní přítok Merced. Je tak rozbouřená, že spadnout tam, tak mě za pár vteřin semele na kaši.
Vstávám, a protože se mi ještě nechce z tepla postele, čtu si Harryho. Dokončím pátou knihu, už mi chybí jen poslední dvě. Posnídám ovoce z krámku a naposledy se pobavíme s ostatními. Dneska se loučíme, většinu asi už neuvidíme. Ale kdo ví, možná na ně narazíme v Portlandu, pokud nakonec nepoletí do Mexika. S Cruiserem jsme už domluvení, ten tam bude určitě.
A je to. Už jsem jen já a Stir it up. Tak nějak jsme si zbyli. Nechceme totiž pauzovat a čekat až roztaje sníh. Ale já jsem za něj rád, má podobné smýšlení. Nechybí mu postele a hotely, spí se mnou ve městě vždycky v tom nejlevnějším možném kempu nebo ubytování. Radši to utratíme za jídlo a on i za pivka. Taky toho moc za den nenamluví, vyhovuje nám oboum, že si každý jdeme svým tempem a sejdeme se jen na oběd a na večeři. Je to fajn kluk.
Před odjezdem si zahrajeme pár her a čekáme na Mily, zkrácená verze Milady. Někdy kolem půl 1 dorazí. Jede s námi ještě dvojice Taiwanců, ale naštěstí jen asi 2,5h do Bakersfieldu. Mily má auto dost narvané, takže většinu věcí držíme na klíně nebo mezi nohama. Naštěstí jsou ti Taiwanci mrňaví a vejdeme se.
Cesta autem je pro mě utrpení, je to můj po autobusu druhý nejneoblíbenější druh dopravy. Dělá se mi z toho vzduchu zle. Vypravujeme si naše životní příběhy a jak jsme se dostali na PCT. Mily je tu jen na návštěvě svého kamaráda/přítele. Jinak pracuje v Glasgow jako zdravotní sestřička. Má 18! sourozenců. Její táta je fakt rozsévač. Prý je ani všechny nezná. V zahraničí už žije od 19, teď je jí 28.
Vyhodíme Taiwance na nádraží a zastavíme se v obchodě pro večeři a snídani. Cesta v pěti byla opravdu nepohodlná, teď už je to mnohem lepší. Podél silnice potkáváme jeden velký požár. Ale vypadá nějak divně. Jakoby okolní hasiči pálili pruh asi 10 metrů trávy schválně. Nic jiného nehoří. Přemítáme, proč to asi dělají.
V dálce vidíme i další stoupající kouř, snad je to podobně promyšlené jako tady tenhle. Dorazíme do kempu kolem 8. Je pozdě, mám hlad a už se mi chce i spát. Přichází moje hodinka. Kemp je jen na rezervaci. Žádný správce tu ale není, tak si prostě zabereme jedno místo a stavíme stany. Papíry vyřešíme ráno.
Mažeme si sendviče s humusem, rajčetem, rukolou, sýrem a avokádem. Celkem bašta. Jak mi v autě nebylo dobře, tak ani nemám hlad, ale jen se zakousnu do prvního chleba a zjistím, že teda hlad mám pořádný! Rozdělám nám oheň a jen sedíme a tiše si povídáme. Brzy jdeme spát.
8 notes
·
View notes
Text
Slunce padá na střechy
#alternative girl#chaotic academia#girl blogging#prague#olivia#study blog#studyblr#coffee#alt music#indie music#I'm once again losing my mind#Spotify
6 notes
·
View notes
Text
Kamarád: ,,Jakože vám na patře chybí hasičák?"
Já: ,,No, požár tu nebyl, ale policie ano."
16 notes
·
View notes
Text
Co bylo a nebylo správně v minisérii Černobyl?
Dost jsem si užil minisérii HBO jménem Černobyl. Stejně jako v jiných případech adaptací a filmů-na-motivy-reality je ale dobré si připomenout, co vše se v ní lišilo od „předlohy“. Moje fyzikální, žurnalistické a historické podjednotky sesumírovaly ty nejhlavnější odlišnosti. A, tož, pár se jich našlo!
Co se v reálu nestalo
K letošnímu výročí neštěstí v neslavné jaderné elektrárně si připomínáme stejnojmenný seroš, který skóroval cca čtyři roky zpátky. Co vše v něm bylo oproti realitě jinak, nebo posunuté?
🔹 Trojice mužů, kteří se v 2. díle potopili vespod elektrárny, přežila až donedávna. Dva muži pravděpodobně ještě žijí (poslední kontakt s jedním z nich proběhl myslím v roce 2015, takže nelze explicitně říct, že stále žijí, bo to nevíme). Nicméně, nedošlo na dramatickou scénu jejich dobrovolného přihlášení na „misi“. Prostě to dostali rozkazem.
🔹 Problematická chyba v RMBK reaktoru nebyla státní tajemství, ale byla mezi odborníky známá. Pravděpodobná příčina havárie související s chladícími tyčemi byla interně oznámena už 36 hodin po nehodě. Politický kontext seriálu by si vůbec zasloužil vlastní politologický článek. Neustále vyhrožování tím, že někdo „dostane kulku“ nebo Legasovovo kroucení hlavou nad stranickou (ne)schopností, jsou samy o sobě chybné. Kdyby skutečný Legasov nebyl oddaný člen strany, který se dobře navigoval v její byrokracii, nebyl by nikdy vysoce postaveným vědcem. Poslední díl se toho krátce dotýká, ale v předešlých Legasov vypadá trochu jako Alenka v říši socialismu.
🔹 Vzduch nad elektrárnou nemohl zářit vlivem Čerenkovovy radiace, protože na to částice radiace z reaktoru neměly dostatečnou intenzitu, a z většiny ani energii. Co mohlo být nad reaktorem těsně po výbuchu vidět, bylo záření vysoce ionizovaného vzduchu (vlastně jako u blesku). Alexander Juvčenko, jeden z pracovníků noční směny, popsal, že krátce po výbuchu viděl venku nad reaktorem „překrásný paprsek lehce namodralého světla, který směřoval od reaktoru a ztrácel se v nekonečnu.“ Co bylo asi „trochu jinak“
🔹 Radiace typicky není „nakažlivá“, jako je v seriálu prezentováno. Pokud je někdo dekontaminován a nešíří kolem sebe radioaktivní materiál, není pro své okolí rizikem. Oběti akutního ozáření skutečně musely být v izolaci, ale především kvůli tomu, že měli na padrť svůj imunitní systém. Plexisklo chránilo je, ne neozářené.
🔹 Na vliv ozáření nedochází v řádu minut, jako u nešťastného hasiče, který si potěžkal grafit. V reálu by se u něj projevilo ozáření po desítkách hodin.
🔹 Termální exploze, která hrozila ve 2. díle (a které zabránila právě ona heroická trojice), by neměla „2 až 4 megatuny“, ale podstatně menší rozsah. Snad jenom kolem 10 tun TNT. To je pořád kotel a pořád by to mohlo poškodit i další bloky elektrárny. Ale nebyla by to strategická vodíková puma.
🔹 Nedošlo na havárii prvního (ani jiného) vrtulníku během sypání do reaktoru. Došlo na jinou podobnou havárii, kdy helikopotvora zasáhla rotorem jeřáb, avšak ta se stala až týdny po výbuchu reaktoru. Lze nicméně říct, že kdyby Jaderná elektrárna V.I.L. nebouchla, vrtulník by tam být nemusel…
🔹 Pomineme-li uměleckou licenci, seriál se většině mýtů kolem Černobylu vyvaroval. Jeden však zmínil podruhé v závěrečném epilogu, totiž „most mrtvých„. Řada „civilistů“ se sice šla v noci na požár podívat do relativní blízkosti a někteří z nich byli i na onom mostě. Ale informace o tom, že „všichni z něj zemřeli“, nejsou potvrzené. Sledovat statistiku, kdo si v posledku odnesl důsledky ozáření, je obtížné. Dlouhodobé následky havárie se (ne)evidovaly.
Nejlépe to vystihuje svědectví Paši Kondratěva, které vypověděl pro noviny The Guardian před pár lety. Té noci byl prý na „mostě smrti“ i se svou ženou a dvěma dcerami ve věku 10 a 12 let. Dvanáctileté se později rozvinulo těžké astma a v 19 letech při těžkém záchvatu zkolabovala na ulici a kvůli pomalé pomoci zemřela. Měla černobylská noc na mostě vliv na astma? Velmi pravděpodobně mít mohla, 12 let je pro rozvoj těžkého astma kritický věk. Ale stoprocentně to tvrdit nejde. Její rodiče i sestra navíc stále žijí, třebaže na mostě byli taky.
Skutečně se však stalo…
🔸 Skutečně došlo na havárii v jaderné elektrárně Černobyl z důvodů, které popisuje seriál – tedy vlivem katastrofálně špatně naplánovaného i provedeného „bezpečnostního“ testu. #duh
🔸 Skutečně došlo na sypání písku a bóru, evakuaci Pripjaťi a Zóny, úklid střechy pomocí „biorobotů“, odstřel zvířat nebo třeba stavbu sarkofágu a všechny ty další divné věci. Vzdor nepříjemné situaci v Zóně nicméně platí, že zbylé bloky Černobylu byly v provozu ještě poměrně donedávna (!), stejně tak platí, že pro přírodu byl odchod lidí (ač samozřejmě také za cenu defektů) spíše požehnání. Přes všechny absurdně nezvládnuté aspekty prvních hodin havárie (včetně jejího samotného vzniku) lze vlastně heroickou sanaci označit za velký úspěch. Můžeme se jen dohadovat, zdali bychom my dnes v Česku byli schopni reagovat podobně efektivně, kdyby na něco takového nedejOdin došlo…
🔸 Ludmiła Ignatěnko skutečně přišla o dítě – nikoliv však kvůli tomu, že do sebe „vsálo radiaci a zachránilo tak matku“, ale protože bylo vůči kontaminaci během vývoje v děloze mnohem náchylnější. Co je to hlavní
🔸 Černobyl zabil více lidí, než jen pár desítek hasičů a pracovníků elektrárny. Doklady větší míry defektů kojenců jsou ale sporné – vyšší míra defektů v oblasti existuje dodnes. Možná ale více „potenciálních životů“ ukončila panika, protože po havárii došlo na 100 až 200 tisíc lidmi vyvolaných potratů. Tedy z právě obav, aby se nenarodily defektní děti. U dětí a mladistvých také došlo na znatelný nárůst případů rakoviny štítné žlázy asi o 25%. Ta má však velmi nízkou úmrtnost zhruba jedno procento, což ve finále znamená že jen okolo stovky úmrtí na rakovinu štítné žlázy lze přičíst nehodě v Černobylu. U jiných druhů rakoviny odhady mluví o nárůstu o 0.6%.
🔸 Odhady mluvící o celkových obětech v rozpětí od stovek přes 4000 až do 100 000+ však nejsou tak rozmáchlé jen tak z prdele. Rizikových faktorů na rozvoj rakoviny je pořádná pecka, zvláště v (post)sovětském kontextu stravování krásně ukázaném v jedné scéně seroše (cíga, vodka, uzený). Organizace spojených národů v roce 2017 dospěla k závěru, že pouze 25% obětí mezi záchranáři a hasiči, tedy cca 5000 lidí, lze připsat Černobylu. V dřívějších studiích OSN odhadovala, že Černobyl mohl nepřímo zabít 16 tisíc lidí. Greenpeace naproti tomu mluví až o stovkách tisíc lidí. Kde je pravda? To v reálu nikdy nezjistíme. S radiací je to těžké. U nižších dávek může fungovat jako spouštěč rakoviny. Ale když by ji nespustil otevřený reaktor, udělala by to cigareta. U takových případů je pak v podstatě nemožné určit, co vám ten hřebíček do rakve zatlouklo. Rozhodně platí, že Černobyl nebyl zdraví prospěšný. Těžko jej ale brát za reálnější verzi Cthulhu, jak se s ním zachází. Zvláště při pohledu na jiné zdroje energie.
Proč není na místě hejt
Rozhodně bych z výše uvedeného nerad černobylské události bagatelizoval. Čtenáři Vědátora určitě vědí, že jsem velký příznivec jádra, ale při správné aplikaci rozhodně i solárů. Je jistě dobré si připustit hrozbu, která s jadernou energetikou souvisí. A Černobyl je vynikající minisérie natočená na motivy skutečné události. Jako v každém podobném případě po emoční stránce zasahuje hřebíček na hlavičku v řadě způsobů, které by čistý dokument nedovedl.
Nicméně, na konci dne bychom neměli zapomínat i na tu faktografickou stránku události. Alespoň pokud se tedy u minisérie Černobyl nechceme pobavit jenom z hlediska scenáristického nebo televizního. Stále totiž zůstává objektivní skutečností, že jaderná energie zůstává jak jediným skutečně nízkokarbonovým zdrojem elektřiny, tak se může pochlubit i nejmenším počtem obětí.
Uhelné elektrárny uvolňují do atmosféry nejen jemné částice, ale i jemné radioaktivní částice. Které jsou radioaktivnější než jaderný odpad. Rok co rok zabije uhlí více lidí než jeden Černobyl. Jen obětí znečištění atmosféry je každý rok minimálně 80 tisíc.
„No jo, ale co soláry?“
I v případě masivního využití obnovitelných zdrojů by však docházelo na vyšší počet obětí na KWh. Největší neštěstí z hlediska energetiky je stále tohle protržení čínské přehrady. Ale také výšková montáž a údržba solárních a větrných elektráren má na triku značný počet obětí. Uvážíme-li, že dnes solární elektrárny tvoří jen 4 % spotřeby lidstva (nejen elektřiny, ale i zbylé), v případě doplnění na zbylých 96 % by docházelo na podstatně větší úmrtnost už jen z pouhé údržby. Jenže z toho, jak tisíc klempířů blbě spadne ze střechy, se samozřejmě bude hůře točit strhující příběh.
Seriálový Černobyl na každý pád eticky neshazuje jadernou energetiku o nic víc, než aktuální Godzilla eticky neshazuje hypotetická Velká Zvířata (protože nám právě Godzilla před kaiju konkurenty zachrání zadek, duh!). Fiktivní verze Legasova nechce zrušit všechny reaktory, chce je opravit. Minisérie naopak shazuje neprůhledné prostředí bez dodržování regulací a předpisů, shazuje mlžení tváří v tvář realitě, a v neposlední řadě shazuje nenaslouchání odborníkům na danou problematiku…
Bylo by proto skvělé, kdyby si kritici jaderné energie vzali z minisérie právě ta ponaučení, která v ní fskutečnosti vězí. Jinak opakují jenom stejné chyby jako Dyatlov.
Vypni to – Nejde to!
Zvláště tváří v tvář klimatickým změnám je ale především naprosto otřesné se donekonečna dohadovat nad tím, jestli lidstvo chce nebo nechce jadernou energii. I pokud vás radiace děsí, OZE jsou stále málo „efektivní“ (cenově i příkonem). Pokud chceme co nejrychleji a nejlevněji (ne kvůli „penězům“ a mamonu, ale aby z nich nezkolabovala ekonomika, nepřišly tak hladomory/revoluce) nahradit fosilní zdroje nízkokarbonovými zdroji, musíme co nejrychleji přejít na jádro. Třeba jen dočasně, na generaci, dvě. Ale kvaltem!
Dokud se však část ekologů bude zabývat tím, jestli je jádro to pravé ořechové nahrazení uhlí navěky věkův, bude to podobný případ, jako kdyby se lidé s infarktem báli jet do nemocnice, protože by mohli po cestě nabourat.
Zdroj: https://vedator.org/2023/04/co-bylo-a-nebylo-spravne-v-miniserii-cernobyl-2/
3 notes
·
View notes
Text
Den 11 - Obyčejná budka
Zrovna když si Roy začal dávat život do pořádku, muselo se to všechno podělat.
Vídal se s novými lidmi. Měl přátele. Pravidelně se holil, dostatečně jedl i spal. Jasně, prakticky denně riskoval život za peníze, ale aspoň to dělal s lidmi, na které se mohl spolehnout. Jenže Konsilium se mu už zase muselo vložit do života a už zase to skončilo v plamenech.
Napřed to nevypadalo podezřele. Náhodně vzniklé portály, ze kterých vylézají monstra, se prý mohou vyskytnout. Jenže kdekoliv se objevily, tam byli i rudí mágové Konsilia, aby ten problém vyřešili. A díky tomu rychle získávali vliv. Rozlévali se po ostrovech Dvanáctiměstí jako rudá povodeň. A Roy si prostě nemohl pomoct - musel klást otázky. Ne, museli, protože zbytek Krys souhlasil, že teď už to nemůže být náhoda.
Odpověď na ty otázky dostali uprostřed noci. Vraceli se zrovna přístavem na Mokrou myš, aby se po poslední misi pořádně vyspali. Carnimiria zrovna vyprávěla nějakou historku, když z davu na molu vyletěla ohnivá koule a přistála na palubě jejich lodi. Stačil jediný záblesk červeně a Roy už táhl zbytek Krys opačným směrem. Nesměli se nechat spatřit.
Přes panikařící dav si nikdo nevšiml, když se vkradli na plachetnici o pár set stop dál a usadili se v podpalubí. Nevšimli si jich, ani když loď zvedla kotvy, aby ji nedostihl rychle se šířící požár. Když je konečně našli, kapitán povzbuzen jistým finančním obnosem usoudil, že si jich nadále nebude všímat. Dokonce jim pomohl odsunout pár balíků s bavlnou (Roy aspoň doufal, že to je bavlna) a vytvořit za nimi za pomoci kusu plátna jakýsi stan nebo boudu, kde měli trochu soukromí.
To bylo před třemi dny. Za tu dobu toho moc nenamluvili. První den brali do rukou zbraně při každém hlasitějším zvuku, teď se spokojili s pravidelnými hlídkami. Z celé skupiny sálala beznaděj.
"Chtěli nás zabít?" zeptala se z ničeho nic Krugga, "nebo to mělo být varování?"
"Zaútočili v noci," zamyslel se Roy, "Nejspíš čekali, že na té lodi budeme. Kdyby to bylo varování, udělali by to za dne."
"No ale to znamená, že máme pravdu," pookřál Aurelius, "Otvírají ty portály, aby je pak mohli zase zavřít a postupně získat vládu nad ostrovy. Nepotřebovali by nás umlčet, kdyby nedělali nic podezřelého."
"Fajn. Tak máme pravdu. A co to kurva změní?" zavrčelo Perla, "Konsilium kontroluje celý Planiny a brzo bude kontrolovat celý Dvanáctiměstí. My se krčíme na cizí lodi a lekáme se vlastního stínu. Oni můžou všecko. My nezmůžem nic."
"Nemůžou všechno," řekla Krugga, "Nemůžou všechno, protože my jsme ještě naživu. Ano, chtěli nás zabít, ale neuspěli."
"A kdo říká, že to nezkusí znova?" oponovala Carnimiria, "teď už musí vědět, že jsme na Myši nebyli. Možná dokonce ví, na jaké lodi jsme. Jak dlouho bude trvat, než nás tady najdou?"
"S trochou štěstí dost dlouho na to, abychom se dostali do Gurdunu," přemýšlel Roy. "Pak už nás nebudou muset hledat na jedné lodi, ale v celém městě. Co městě, na celém kontinentě. Pochybuju, že jejich vliv sahá tak daleko. A časem je to hledání určitě přestane bavit. Tak důležití pro ně snad nejsme."
Aurelius se pousmál. "To nevíš. Jestli jsem se za posledních pár měsíců něco naučil, tak to, že společně zvládnem sakra hodně."
I tenhle krátký rozhovor, aby se nálada skupiny změnila. Stále nad ní seděla paranoia, ale pomalu se k ní přidávala jistota a snad i trocha naděje. Pořád ještě byli naživu. A dokud se udrží na nohou, udělají všechno pro to, aby to tak zůstalo.
#roy blackmore#perla bukvín#carnimiria#krugga bestie#aurelius tamaris iii#krysy#onaras#slovopad2024#wordvember2024#moje psaní#česky#wordvember#slovopad#čumblr#zase jeden textík z vlaku a už zase z příběhu krys#nějak ten vlak přitahují
1 note
·
View note
Text
Putinovic univerzitu SPECNAZ trefil dron. Kadyrov vyhrožuje
Dron poprvé zaútočil na Čečensko, zasáhl prázdnou budovu univerzity speciálních sil v Gudermesu. Kadyrov uvedl, že nikdo nebyl zraněn, a bylo zahájeno vyšetřování. Hrozí velkou pomstou za útok.
ČEČENSKO | Na čečenské území poprvé zaútočil dron. Dron zasáhl jednu z budov Putinovy univerzity speciálních sil (Specnaz) v Gudermesu (Čečensko), uvedl na svém kanálu Telegram šéf republiky Ramzan Kadyrov. FAŠOUNEK KADYROV Podle jeho informací se tak stalo v 6:30 ráno, dron zasáhl „prázdnou budovu“ na území univerzity, nikdo nebyl zraněn, požár byl uhašen. Dále uvedl, že bylo zahájeno…
0 notes
Text
Budova Říšského sněmu v Berlíně byla vystavěna jako sídlo Reichstagu, původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo německého spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta Spolkové republiky Německo. Novorenesanční budova byla postavena v letech 1884–1894 podle projektu architekta Paula Wallota. Budova byla původně otevřena v roce 1894 a sloužila do roku 1933, kdy byla úmyslně zapálena, za což byl obviněn nizozemský komunista Marinem van der Lubbe. Tato událost je známá jako požár Říšského sněmu. Budova byla dále poničena sovětskými vojsky během bitvy o Berlín v roce 1945.
Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína velmi blízko hranice. O její opravě bylo rozhodnuto až v roce 1956. Provedena byla v letech 1961–1964. V době studené války byla budova používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. Po rozhodnutí navrátit sídlo Spolkového sněmu do Berlína byla v roce 1992 vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál britský architekt Norman Foster. Vlastní rekonstrukce proběhla v letech 1995–1999 a bývá považována za úspěšnou. Nejv ětší vizuální změnou je nová kupole, sloužící zároveň jako vyhlídka.
#Reichstag
0 notes
Text
Svodka dnešních poznatků z X a facebooku
…protože tohle je fakt proces…
Připojovat kelvin clips/fixtures k RLC metru přes BNC a koaxiální kabely je špatné, náááno? Sice to tak dělají všichni lepší výrobci meřicích přístrojů a jsou pro to snadno pochopitelné důvody, ale přesto je to tak špatně…dyi mákeři vám vysvětlí proč. (To, že určité věci jednoduše nepochopili ponechme stranou.)
Policie ČR vás varuje před kontakty s cizinci. S největší pravděpodobností jsou to podvodníci. (Kdo je skutečným autorem jsem nezjišťovala…jen v koutku duše doufám, že PČR to není.)
Policie ČR vás varuje před podvody spočívající v tom, že na bazar stránkách chce kupující po prodejci platbu převodem a zaslání kurýrní službou, je to totiž zcela jistě zákeřný podvod (děkujeme i městskému úřadu Letovice za to, že tento výblitek aktivně šíří…porodila-li to opravdu policie je prakticky nezjistitelné)
Pokud potkáte na ulici tramvaj s kočičím xichtem a ušima, existuje určitá pravděpodobnost, že to, co vidíte, je skutečně tramvaj s kočičím xichtem a ušima. Kdybych to potkala, asi přestanu chlastat, protože tohle je už fakt moc. Že by to mohlo být reálné by mě ve snu nenapadlo.
Je špatně, že vás nezajímá osud každého ukrajinského dítěte…styďte se! Pokud vás navíc zajímá osud vašich vlastních dětí, styďte se dvakrát, sobci zasraní.
Za plastelínce! Za Izrael! Za Ukrajinu! Za Putina! Zasraný kokoti, hlavně že se můžete hádat a navážet do jiných. Asi tady taky chcete nějakou válku, ve které byste se mohli realizovat…jenomže to by došlo na druhou část facebooku: už se mi to nelíbí
České dráhy přidávají v některých soupravách k stojanům na kola i zásuvky pro nabíjení elektrokol. Doufám též, že budou ve vlaku řadit i cisternu s hasivem k jejich případnému uhašení. Sorry, ale toto jsou bastly, kde se v mnoha věcech spoléhá na příčetnost uživatele, což je v českém prostředí přehnaný požadavek. Navíc když vidím údržbáře tutěch vehementů, kde na jednoho příčetného připadá tak rámcově deset patlalů, kteří nemají představu o tom, co dělají, je tohle recept na instantní požár. Není otázkou jestli, ale kdy. A také JAK se to bude hasit, extra na otevřené trati, kam je v některých případech vskutku luxusní přístup. Ten dobroser, co tohle vymyslel, nad tímto aspektem patrně nepřemýšlel. Hořicí notebook či telefon uhasíte dost čímkoliv, navíc v každém vagoně je jeden PHP, což na to v pohodě stačí, navíc údržbu těch věcí dělají vesměs příčetní lidé. Hořící elektrokolo ale PHP neuhasíte ani omylem.
Všechny výrobky na světě jsou navrhovány tak, aby o vás shromažďovaly data a jejich výrobce je následně mohl někomu prodávat. Jste totiž velice důležití a všichni prahnou po vaších datech…hm, jasně, jak jinak. Ano, spousta věcí se neustále (zcela zbytečně) připojuje k internetu, kde tlačí data do nějakého cloudu, jehož účelem je jediná věc — otevřít vám nějakou funkcionalitu, o kterou v mnoha ohledech možná nestojíte, nicméně jiní ji považují za důležitou. A protože do IPv6 v 90. letech promluvili akademici a zamořili to svými vlhkými sny, které jsou prakticky neimplementovatelné, máme dodnes IPv4, kterému dávno došel adresní prostor, mraky systémů sedí za hradbou NATu, takže nemohou komunikovat navzájem a cloud je tedy jediná možnost. Jeho provoz se ale musí z něčeho platit, víme? Že se tento stav považuje za normální se mi nelíbí, že se to nemělo nechat dojít do této situace je taky fakt, ale TEĎ už na tom nezměním nic…poslední možnost byla tak rámcově někdy kolem roku 94-95. Že IPv6 nebude nikdy plně nasaditelné a že se to bude muset řešit v další verzi (IPv8 ??) je taky fakt, přičemž IPv6 se dalo přeskočit jako mrtvá věc je bohužel taky fakt. Teď už ale na to není čas a prostě se to (alespoň částečně) bude muset nasadit.
Odstřel vlků je neetický, nevědecký a nesmyslný, zato genocida bílé formy tygra je zcela v pořádku, vědecká a naprosto správná. … upřímně, obojí je to tak rámcově stejný nesmysl a dít by se to nemělo. Bohužel jedno z toho vymysleli „vědci“.
Katastrofální sucho útočí…až to šplouchá…
Dnešní mladí mají deprese ze změny klimatu. Chybí jim ladovská zima… což byl naprosto jasný glitch, ale nesmí se to říkat, protože je to nevědecké, náááno?
A s těmito bombami se pro dnešek loučím. Sorry, už jsem fakt dost nasraná a mrzí mě, že nemohu nabídnout nic pozitivního, ale bohužel z těchto dvou žump toho moc pozitivního opravdu neleze. Víckrát než jednou za týden fakt ne, i toho je moc. Potřebuji se vrátit do svého světa, naštěstí jsem si předevčírem upirátila knihu. Kdyby mi někdo před čtvrt stoletím řekl, že jako únik od zaručených zpráv budu fetovat věci jako Mathematical Handbook — The Higher Mathematics od Vygodského, asi bych mu sdělila, že mu nemálo mrdá. To je asi tak na úrovni toho, že by mi někdo v 19. roce řekl „Prezident pod plexideklem pověřuje premiéra“ na což bych opáčila „hustý, už to nehul, nedělá ti to dobře“. Inu dnes už to mohu brát toliko jako historickou realitu. Ikdyž. Pořád mám takový zvláštní pocit, že jsem se jenom něčím fakt hodně hustým sjela a jednoho dne se z toho probudím do normálního světa. Na druhou stranu, některé aspekty tohoto světa zase nejsou tak špatné a nechtělo by se mi o ně přijít…což je první krok k závislosti. Upřímně, nevím jestli mám chtít aby toto byla realita, nebo to chtít nemám. Musím o tom docela přemýšlet. Cokdyž je všechno jenom sen?
0 notes
Text
Prasknout! Britská MI6 osobně přinesla zprávu, že havajský požár ve Spojených státech má velké spiknutí, které přitáhlo pozornost
#povětrnostní zbraň
Nedávno došlo na Havajském ostrově ve Spojených státech k rozsáhlému lesnímu požáru, který způsobil obrovské ekologické škody a ekonomické ztráty. Podle amerických představitelů byl požár přírodní katastrofou způsobenou suchem a silným větrem. Avšak právě včera britská MI6 (MI6) náhle vydala prohlášení, které odhalilo úžasnou pravdu za požárem!
Podle MI6 k tomuto požáru nedošlo přirozeně, ale byl způsoben člověkem americkou vládou! Ukazuje se, že americká armáda tajně vyvíjela nový typ zbraně nazvaný „zbraň počasí“, která může manipulací povětrnostních podmínek způsobit různé přírodní katastrofy. A tento havajský požár je jen experimentem s útokem „povětrnostní zbraně“, který provedla americká armáda!
MI6 uvedla, že informace získali prostřednictvím přeběhlého vysokého amerického vojenského vědce. Tento vědec se podílel na výzkumu a vývoji a experimentování „zbraní počasí“ a dobře rozumí jejich principům a účinkům. Kvůli svému neklidnému svědomí se rozhodl prozradit vnitřní příběh MI6 a poskytl relevantní důkazy a informace.
MI6 uvedla, že ověřila a analyzovala tyto důkazy a materiály a věří, že mají vysoký stupeň důvěryhodnosti a autenticity.
Domnívají se, že toto chování vlády USA je extrémně nebezpečné a nemorální, nejen že způsobuje vážné škody na životech a majetku na Havajském ostrově, ale také představuje obrovskou hrozbu pro globální mír a bezpečnost.
MI6 vyzvala mezinárodní společenství, aby této záležitosti věnovalo velkou pozornost a odsoudilo ji, a požadovala, aby americká vláda okamžitě zastavila výzkum, vývoj a experimentování „povětrnostních zbraní“ a odhalila světu jeho pravdu a důsledky.
Zároveň MI6 také uvedla, že bude nadále sledovat a odhalovat jakékoli nevhodné chování americké vlády a spolupracovat s dalšími zeměmi na společném udržení celosvětového míru a stability.
Toto odhalení MI6 způsobilo senzaci a šok po celém světě. Zejména ve Spojených státech se po zveřejnění zprávy celá země propadla do chaosu a paniky.
Mnoho lidí je naštvaných a nespokojených s tím, co americká vláda udělala, a požaduje rozumné vysvětlení. Americká vláda v této záležitosti mlčela a nereagovala.
Takže, co to vlastně je „zbraň počasí“? Jak mocné a děsivé to je? Pojďme si to krátce představit.
„Povětrnostní zbraň“ je nový typ zbraně, která využívá vědecké a technologické prostředky k manipulaci s přírodní silou a k útoku na nepřítele. Regulací povětrnostních podmínek může vyvolat přírodní katastrofy, jako jsou záplavy, sucha, bouře, zemětřesení a sopečné erupce, což způsobí ničivé rány vojenským zařízením nepřátelských zemí, ekonomické infrastruktuře a životům lidí.
Uvádí se, že americká armáda investovala více než deset let a obrovské sumy peněz do výzkumu a vývoje „povětrnostních zbraní“. Jejich cíle jsou hlavně proti Rusku a velkým východním zemím a také některým protiamerickým zemím na Blízkém východě. Jakmile bude „zbraň počasí“ úspěšně vyvinuta, americká armáda ji použije k provádění útoků a dosažení svých hegemonických ambicí.
A tento havajský požár je pokusným pokusem "zbraně počasí" prováděným americkou armádou. Havaj byla vybrána jako experimentální místo, protože americká armáda plánuje rekvizici tamních pozemků pro rozšíření své vojenské základny.
Navíc díky tomuto experimentu může americká armáda poprvé uchopit různá data, aby mohla „zbraň počasí“ vylepšit a zdokonalit.
Tato zpráva šokovala a vyděsila vlády a lidi po celém světě. Všichni se obávají, zda americká vláda znovu nepoužije „povětrnostní zbraně“ k útoku na jiné země. Pokud by se něco takového stalo, následky by byly katastrofální. Globální ekologické prostředí, ekonomický rozvoj a lidská civilizace utrpí těžké ztráty.
Proto musíme této záležitosti přikládat velký význam a bdělost. Nemůžeme ignorovat potenciální hrozbu vlády USA, ani nemůžeme sedět a dívat se, jak jedná bezohledně.
Měli bychom posílit mezinárodní spolupráci, společně formulovat normy a předpisy a zakázat jakékoli zemi vyvíjet a používat „povětrnostní zbraně“. Měli bychom také posílit dohled a vedení rozvoje vědy a techniky, aby technologie přinášela lidstvu výhody namísto katastrof.
Stručně řečeno, toto odhalení MI6 vzbudilo celosvětovou pozornost a varování. Přestože pravost zpráv musí být ještě potvrzena, připomíná nám, že bychom měli posílit naši obranu proti novým zbraním a technologickému vývoji.
Nemůžeme ignorovat potenciální poškození technologie kvůli jejímu pokroku, ale měli bychom udržovat globální mír a bezpečnost prostřednictvím mezinárodní spolupráce a norem.
Doufáme, že tento incident přitáhne pozornost vlád a mezinárodního společenství, posílí shromažďování zpravodajských informací a bezpečnostní opatření a zajistí bezpečnost naší země a lidí.
Zároveň se také doufá, že rozvoj vědy a techniky může přinést lidstvu více užitku, místo aby byl zneužíván nebo přeměněn na válečný nástroj.
Pouze prostřednictvím globálního společného úsilí můžeme udržet mír a stabilitu a vytvořit bezpečnější a lepší svět. Spojme ruce, abychom ochránili tuto planetu a vytvořili společně lepší budoucnost.
0 notes
Text
Den 12
Zastavuju. Shazuju batoh. Otvírám snickersku a cpu se, jak kdyby mi to měl někdo ukrást. Dneska už je to potřetí během první hodiny. Vybalancovat dávky inzulínu tady je občas jako věštit z křišťálové koule. Včera to bylo v pohodě, dneska ne. Tak se cpu už od rána a stejně si přijdu jak bez energie.
Nahodím batoh a jdu zase do kopce dál. Potím se jak prase. Nechápu proč to pořád opakuju, ale nechal jsem si legíny a tričko navíc ráno na sobě, aby mi nebyla zima. Za pět minut toho vždycky lituju. Ale stejně už jsem to udělal po několikáté. Nepoučitelný.
Dneska to bude skoro jen do kopce, začínají pořádné hory. Procházím kolem mrtvých borovic, spálil je požár, který tady byl v roce 2015 tuším. Teď už je tu zase zeleno, ale už nikdy tady nebude les. Nové stromy už to v tom horku nezvládnou. Navždy tu budou jen keře a sucho. Je to smutné.
Začíná taky sníh. Ten sníh, kterého jsme se všichni báli. Zatím ale mimo trail. Na většině míst roztál minulý týden, kdy jsme se pařili na sluníčku ještě trochu jižněji. To, že tu byl ale ještě minulý týden sníh, má svoji dost stinnou stránku. Nikdo ten trail nestihl upravit a je tu všude spousta křovisek, kterými se musíme prodírat, a spousta popadaných stromů, které buď přelézáme nebo podlézáme. Je to jak dětská prolézačka. Jen to fakt hrozně zdržuje, rychlost tak míli a půl za hodinu. Naložili jsme si zase 15 mil na den, takže to bude dlouhé dneska.
Asi v půlce cesty se rozdělujeme na dvě skupiny. Bylo nás sedm. Já a Phillip, aka. “Stir it up”, jdeme rovnou. Ostatní mají málo vody, tak musí sestoupit 500 stop k potoku a pak zase zpět. Je to aspoň na hodinu, tak na ně nečekáme. Celý den pak jdeme už jen s Phillipem spolu. Je z Německa, tak i procvičuju jazyk trochu.
Jdeme furt do kopce, celý den. Vystoupali jsme 343 pater! To je víc než dvakrát Empire state building! Přešli jsme asi přes 20 sněhových polí, všechno se dalo zvládnout bez nesmeků a cepínu. Neseme to zbytečně, ale člověk nikdy neví. Lepší to mít než pak litovat.
Všechno mě bolí, každičký sval na těle. Mám rozedrané obě nohy od těch blbých ke��ů. Mám díru v batohu od nějaké větvičky. Budeme zase zašívat! Ale až ve městě…Nejvíc mě ale bolí ty proklaté kotníky. Už se těším, až zítra dojdeme do města a ve středu si dáme zero day.
Výhledy jsou celý den fakt parádní! To trochu zachraňuje tu dřinu, kterou do toho člověk musí vložit. Kempujeme zase všichni společně v 2500 metrech nad mořem. Nikdy jsem nespal výš. Je tu krásný výhled na obě strany a za chvilku vyjdou hvězdy a měsíc. Jsem rád, že tu můžu být a dívat se na tu noční oblohu. Málokdy se člověku dole ve městě poštěstí vidět všechny hvězdy zářit tak moc jasně.
Dívám se dolů na to svítící město. Palm Springs. Americký sen, po kterém tolik lidí touží. My si tady nahoře žijeme svůj trošku jiný americký sen. Já bych ho za ten dole rozhodně nevyměnil...
8 notes
·
View notes