#Nákupní seznam

[wikiblair]

Deset deka vysočiny a lentilky prosím :D.

OZNAM PRE ČECHOSLOVÁKOV

Idem do obchodu chce niekto z vás niečo?

[kralovna-ne-stesti]

Důvody, proč chodit do krámu pro (menší) "doplňující" nákupy pěšky:

nekupujete a neutrácíte za blbosti, protože...

...dost si totiž rozmyslíte, co potáhnete v ruce až domů - takže jen opravdové nezbytnosti

nákupní seznam je poskládanej tak, aby se vám to velikostně vešlo do tašky, co ponesete (a abyste to i unesli) - kreativní část mozku zapojena

když jdete pěšky, tak nějak se zpomalíte a nakupujete potom vědoměji... klidněji chodíte mezi regály, pečlivěji vybíráte, čtete složení a tak. Než když vyběhnete z auta a jste takový zrychlený a uspěchaný. Fakt, fakt to tak je

projdete se!

tohle "ručně" nakoupený (dotáhnutý) jídlo se většinou stoprocentně spotřebuje, protože na tom máte takovou tu svoji energii, že jste jeho nákupu dali víc (času a úsilí), než jinýmu, a tak vám to nedá... vědecky nepodloženo, jen osobní zkušenost

[celavita]

Melaka (část první)

3/4/2018

Po včerejším ponocování se mi samozřejmě vůbec nechce vstávat, ale snídaně je jen do desíti a nerada bych ji zmeškala. Libor nemá snídaně v lásce, a tak ještě další dobrou půlhodinku pospává. Naposledy vysedávám na terase hotelu a pochutnávám si na výborné marmeládě kaya a silné kávě. Sbaleno máme coby dup a po dvanácté se už s krosnami na zádech suneme z hotelové budovy ke stanici metra LRT, odkud pojedeme jen jednu stanici a následně přesedneme na linku číslo 4, která nás odveze do finální stanice Bandar Tasik Selatan, odkud už je to jen pár kroků na ohromné autobusové nádraží TBS. Město nás nepřestává ohromovat ani na autobusovém nádraží. Nejenom že jsme se na místo dopravili perfektně fungujícím a především levným vlakovým spojením, ale také autobusové nádraží ani zdaleka nepřipomíná ty, která máme v naší metropoli. Velká hala nabízí nepřeberné nákupní možnosti a nespočet stravovacích zařízení a samoobsluh, kde můžete doplnit zásoby na cestu. Nepřipadáme si tu jako na autobusovém nádraží ale spíš jako na letišti. Hala se dělí na brány, do nichž se stejně jako na letišti dostanete jen s platným autobusovým lístkem, z něhož je třeba naskenovat barcode, abyste mohli být vpuštěni do přízemí budovy, odkud odjíždí veškeré autobusové spoje. Původní brána číslo 12 je změněna a pracovnice nádraží nás tak odvádí na nové místo odjezdu. V čekací hale opět nechybí veřejné záchody (bez poplatku) a četné stánky s drobným občerstvením a pitím. Když srovnám naše největší domácí vlakové a autobusové nádraží s nádražím TBS v Kuala Lumpur, můžu snad jen říct, že to jsou nebe a dudy. U nás se za největší inovaci považují „moderní“ elektronické tabule, u nichž ale často dochází ke změně nástupišť a časů odjezdu způsobených častými zpožděními, takže se člověk od tabule stejnak nemůže ani hnout. Autobus společnosti Delima do hlavního nádraží v Melace odjíždí přesně ve dvě hodiny odpoledne a k našemu údivu je téměř prázdný. Včetně nás je v tu pouhých osm lidí, a tak si užíváme velkého prostoru v celé zadní části vozu. Tříproudá dálnice je lemována palmovými poli a hromadou billboardů, které lákají potenciální zákazníky ke koupi nově postavených rezidenčních čtvrtí v okrajových částech KL. Po dvou hodinách přijíždíme na velké nádraží, které sice oproti nádraží hlavního města působí daleko skromnějším dojmem, ale přesto nabízí kompletní zázemí pro cestující. V kryté hale nechybí obchody, restaurace, informace, kiosky dopravních společností, prostě vše, co cestující potřebuje mít na jednom místě, když dorazí na místo. Taxíkem se necháváme odvézt do pět kilometrů vzdáleného centra, kde se nachází náš hotel, a po krátkém odpočinku vyrážíme na průzkum města. Jedna z nejznámějších ulic města Jonker Street je jen kousek od nás a stejně tak i čínská čtvrť s množstvím malých krámků a restaurací. Procházíme přes řeku na Červené náměstí, jehož budovy patří na seznam památek Unesco. Bohatá historie přístavu Melaka na člověka dýchá na každém kroku. Ve městě je také velmi cítit bývalý vliv Holandska a Anglie, který se odráží v architektuře okolních domů.

[jirsen-blog]

Bloomberg: Nákupní seznam býků na příští rok

Bloomberg: Nákupní seznam býků na příští rok

Začíná poslední měsíc roku, který byl jak jízda na horské dráze. Pohled do budoucna ale vypadá většinou růžově, ať už se ptáte ekonomů, manažerů portfolií nebo stratégů. Debata se nyní zaměřuje na to, které regiony, sektory nebo styly povedou k maximálním výnosům.

Příští měsíce budou klíčové a na jaře „se dočkáme výrazného oživení růstu,“ říká Jens Wilhelm, člen představenstva Union Investment,…

[ao3feed-snape]

Seznam četby od musigneus

read it on AO3 at https://ift.tt/35ZaYOl

by bedrníka (pimpinella)

Pokračování povídky Nákupní seznam.

Words: 2032, Chapters: 1/1, Language: Čeština

Series: Part 2 of Seznamy

Fandoms: Harry Potter - J. K. Rowling

Rating: Not Rated

Warnings: No Archive Warnings Apply

Categories: M/M

Characters: Remus Lupin, Severus Snape

Relationships: Remus Lupin/Severus Snape

Additional Tags: Humor

read it on the AO3 at https://ift.tt/35ZaYOl

[floriansynak]

14.4 Karanténní deník 10# (Wow já to fakt dotáhl do desítky)

Ráno začalo telefonátem od mého dobrého přítele, který pro mě má nabídku- On je ředitelem divadelního spolku a začali natáčet, krátké scénky ze zubní ordinace (zaměstnáním je zubař). Věc se má tak, že by chtěl, abych mu střihal videa (a časem by z toho mohl být i slušný business). Což ovšem obnáší znovu kreknout Sonny Vegas (který se mi v rámci čištění kompu smazal). V tom se mi ochotně nabídl kamoš, že mi to krekne a tak se ve čtvrtek vydáme na pracovní výlet do Brna. 

Moc jídla jsme tu neměli a tak jsme si jen uvařili brambory a jelikož kamarád pracuje u koření na afrických trzích, každá brambora chutnal unikátní kořeněnou směsí (a k tomu kysané zelí). 

Plán dneška byl takový: Napsat nákupní seznam (pečlivě sestaven a ještě pečlivěji zapomenut na pohovce), dojet do nejbližšího pneu servisu, nechat si zalepit kolo a jet nakoupit.

V pneu servisu nám bylo řečeno, že to nemáme píchlí, ale totálně roztrhaný a že tohle už zpravit nejde. Pán byl moc milí a hned nám na notebooku našel nejbližší autošrot (ve Svitávce), tak jsme tam vydali. 

Cesta krásně ubíhala  a panovala velmi příjemná nálada. Autošrot jsme našli velmi rychle a i když nás tam trochu oškubali, vezeme si za 500 kč dvě relativně použitelné pneu (Ten hajzlík nám odmítal prodat jen jednu). Zajeli jsme nakoupit do Boskovic obří nákup na přežívání a ještě v autě se řádně nachálili (není nic lepšího, než si úplně hladoví sednout do auta a na posezení sežrat celou cibulkovou bagetu a půl štrůdlu). Po cestě na zpět nám zavolal kamarádův táta, že dnes nemá kde přespat a že by se stavil na noc, tak aspoň bude veselo. 

Po cestě nazpět jsme se stavili v té samé autodílně a ten milí chlapík, když zjistil, že nás oškubali nám nasadil pneu jen za 50 kč, což od něj bylo nanejvýš šlechetné.

Doma už na nás čekal kamarádův otec a samosebou donesl velký karton piva. A tak byl večer velmi bujarý a veselí. Hrál jsem během něj na controleru a čím víc večer bylo, tím bizarnější byli požadavky na hudbu, až v moment, kdy se po mě chtělo abych zmixoval Helenu Ondráčkovou a Hightacky, jsem hudbu rázně zabalil. 

Večírek to byl velmi zdařilí, vystřídalo se při něm spousty hudebních žánrů: přes psytrance, elektro z 80tek, folk, rock, cantry, české interprety tipu Kryl... a porovnali jsme, kdo umí nejlíp kozáčka. 

[czechzerowaste]

7+6 tipů jak konečně přestat plýtvat jídlem

Odhaduje se, že průměrný Čech vyhodí každoročně přibližně 70 kilogramů potravin. To je více než 5 tun jídla za život. Zbytky jídla a další potravinový odpad tvoří často i více než třetinu domácího odpadu. V Evropské unii jsou to právě domácnosti, které jídlem plýtvají nejvíce. V jejich koších skončí 55 procent z celkového množství vyhozených potravin v EU.

Nepotřebujeme znát ani všechny statistiky, aby nám při pohledu do našich odpadkových košů došlo, že bez omezení plýtvání jídlem není možné být zero waste. Od té doby, co se snažíme žít bezodpadově, jsme nashromáždily řadu tipů, inspirace a projektů, které radí, jak plýtvat jídlem méně a méně. Samy se trochu divíme, že jsme vám o nich ještě nenapsaly… Dosud jsme je ale zkoušely, tříbily a vylepšovaly, až jsme došly k sedmi, které podle nás patří do každodenního života. Šest dalších bonusových musíte vyzkoušet alespoň jednou v životě. A to nejen proto, že vám ukážou plýtvání potravinami z trochu jiné strany, ale taky proto, že se u nich rozhodně nebudete nudit.

TIPY PRO KAŽDODENNÍ ŽIVOT

1. Zjistěte si všechna ta šílená čísla

Potravinový odpad má oproti většině dalšího odpadu jednu zvláštnost – nedělá nám starosti ani tak jeho zpracování a to, že by v přírodě zůstal ležet ještě několik stovek či tisíců let, ale to, kolik zdrojů je vyhazováním jídla vyplýtváno. Ve světě, kde jedna miliarda lidí hladoví, vyhazujeme každý den 1,3 miliardy tun jídla (téměř ⅓ celkové světové produkce) a s tím společně i hektolitry vody a ostatních zdrojů (včetně ropy a lidské práce), které byly nezbytné k jeho produkci. Přičemž je dobré si připomenout, že přes 800 miliónů lidí nemá přístup k pitné vodě, na mnoho místech zemědělství vyčerpává už i tak dosti vyčerpanou půdu a za cestou vyhozeného jídla zůstává šílená uhlíková stopa.

TIP! Zjistěte si více informací o dopadech plýtvání jídla na životní prostředí a životy lidí a sdílejte je se svými přáteli například na Facebooku nebo s kolegy skrze informační plakátek ve vaší pracovní kuchyňce.

2. Přemýšlejte před tím, než něco vyhodíte

V lednu se v Amsterdamu konala zajímavá debata o plýtvání potravinami s názvem „The moment before“ (Ta chvíle předtím). Jedna z jejich organizátorek během ní vysvětlila, že název není vůbec náhodný. Právě ta chvíle předtím, než něco vyhodíme, je totiž momentem, který rozhoduje o tom, zdali budeme jídlem plýtvat nebo ho zachráníme. Proto radí, abychom se předtím, než jídlo vyhodíme, zastavili, znovu se na potravinu podívali, očuchali ji, ochutnali a znovu vyhodnotili, jestli by se ještě nedala nějak zpracovat. A je-li už opravdu zralá do odpadu, než tam skončí, přemýšlejme, proč jsme ji nesnědli dříve, než se zkazila, a co potřebujeme změnit, aby se tento scénář už příště neopakoval.

TIP! Během jednoho týdne (či měsíce) si zapisujte všechno jídlo, které jste vyhodili i důvod, proč skončilo v koši. Vymyslete svoji vlastní strategii, jak váš seznam plýtvání  potravinami zkrátit.

3. Kupujte si v obchodě to nejhorší zboží

Věděli jste, že hnědé banány jsou ty nejsladší? V obchodě si je ale vybere jen málokdo a většinou končí v kontejnerech za supermarkety. Přitom jim vůbec nic není podobně jako zlomeným mrkvím, poloopadaným trsům hroznů, zkroucené hrušce a dalším zdánlivě méně dokonalým kusům ovoce, zeleniny, pečiva a dalšího zboží. Zachraňte je před jasnou cestou do popelnice a vybírejte „ty nejhorší kousky“, kterým byste se normálně nejspíše vyhnuli. Dáte tím zároveň obchodníkům vědět, že máte zájem i o tyto a další nedokonalé kousky. Ty jsou totiž většinou vytříděny a vyhozeny ještě dříve než přijdou do obchodů.

TIP! Tropické ovoce a zvláště banány mají často negativní dopad nejen na životní prostředí ale i na život lidí v rozvojových zemích (více se dozvíte na www.zaferovebanany.cz). Pokuste se jejich nákup omezit a když už nějaké banány kupujete, dejte šanci osamělým banánům. Místo utrhávání si banánů z nového trsu, posbírejte osamocené kousky, které nejčastěji opouštějí regály obchodů přímo do odpadu.

4. Nakupujte přesně a skladujte správně

Pište si nákupní seznamy podle toho, co opravdu plánujete jíst. Nenakupujte hladoví – velké oči, velký odpad. Vyhněte se velkým balením netrvanlivého zboží (pokud tedy nenakupujete na párty pro desítku lidí). Po příchodu domů potraviny správně uskladněte. Trvanlivé suché zboží přisypejte do dobře těsnících nádob, ideálně skleněných.

TIP! Dejte si na lednici či do kuchyně „mapu“ správného skladování v lednici a přehled podmínek skladování a průměrné trvanlivosti ovoce a zeleniny. Nastudujte si manuál pro správné skladování potravin.

5. Experimentujte se záchranářskými recepty

I při sebe lepším plánování často okolnosti a nepředvídatelnost našich životů způsobí, že nám doma zůstane zbytek od večeře, zvadlý salát či gumové mrkve. Naučte se triky, jak je zachránit. Podobně můžete zachránit a zpracovat i spoustu odřezků a částí potravin, které jste zvyklí vyhazovat.

TIP! Naše nejoblíbenější záchranářské triky:

Namočte listovou či kořenovou zeleninu do vody a nechte ji přes noc získat svou původní křehkost.

Skladujte očištěné odřezky od zeleniny v mrazáku a jednou za čas z nich uvařte zeleninový vývar.

Poduste listy od ředkviček, cuket atp. jako špenát.

Udělejte si pesto z natí (napříkla mrkovové či petrželové).

Osmažte slupky od brambor či zeleniny na brambůrky.

Udělejte si marmeládu ze slupek citrusových plodů (a kupujte ty chemicky neošetřované) nebo slupky namočte do jablečného octa a nechte pár dnů luhovat, budete mít skvělý přírodní čistič do kuchyně i koupelny.

Zaseďte to, co může znovu vyrůst – například bazalku, koriandr, česnek, konce jarní cibulky, římského salátu, čínského zelí či celeru.

6. Vařte, sušte, zavařujte, kvaste, mrazte

Naučte se prodloužit trvanlivost potravin tím, že je uvaříte, usušíte, zavaříte, necháte zkvasit nebo zmrazíte. Uvařením a uchováním v chladu obvykle prodloužíte trvanlivost jídla o 1 až 3 dny. Sušení je ideální hlavně pro ovoce a zeleninu, kterou chcete jíst i v pozdějších zimních měsících (nebo kterou si chcete vzít s sebou na hory a potřebujete snížit její váhu i objem). Na sušení se skvěle hodí i bylinky a koření. Sušené potraviny vždy uchovávejte v nádobách s minimálním přístupem vzduchu.

Kvašení, zavařování i mražení vám potraviny uchová na několik měsíců (až let), nezapomeňte, ale vždy poznačit, kdy přesně jste je zavařili, zkvasili nebo dali do mrazáku. Mražení má oproti zavařování a kvašení několik nevýhod – vyžaduje stálý přísun energie a pokud ten náhodou vypadne a potraviny se rozmrazí, je potřeba je okamžitě zpracovat. Naopak kvašení vám potraviny nejen zakonzervuje, ale také zvýší jejich stravitelnost a výživovou hodnotu.

TIP! Jak na kvašení zeleniny (a dalších potravin), si můžete přečíst například v tomto článku nebo v knize Síla přírodní fermentace od Sandora Ellixe Katze.

7. Rozdejte to, co nesníte

První pravidlo zní: Dojídejte! Ale zbude-li vám několik porcí od oběda nebo přestřelili jste-li množství jídla při nákupu, darujte jídlo jiným. Můžete uspořádat večeři pro své sousedy či kamarády nebo jim potraviny přímo darovat (s ujištěním, že je použijí). V několika českých městech také fungují veřejné lednice nebo se dá zbylé jídlo nabídnout na různých facebookových skupinách (například v Olomouci při Univerzitě Palackého funguje skupina Free Food UPOL).

6 BONUSOVÝCH TIPŮ, KTERÉ MUSÍTE VYZKOUŠET ALESPOŇ JEDNOU V ŽIVOTĚ

1. Podívejte se na film Z popelnice do lednice

Film Z popelnice do lednice z roku 2011 je jakousi základní rukovětí o plýtvání jídlem. Podobně populární je i TED talk Tristrama Stuarta s názvem Skandál o globálním plýtváním s jídlem. A třetici slavných projektů zabývajících se plýtváním jídla doplňuje výstava neměckého umělce Uliho Westphala Mutatoes. Všechny tři stojí za shlédnutí!

2. Založte kompost

Nejspíše se nám nikdy nepodaří snížit množství vyhazovaných potravin zcela na nulu. Jídlo, které už musíte vyhodit v žádném případě nepatří do směsného odpadu. Na skládkách se často nerozloží, protože plyny, které ve skládkách vznikají, působí konzervačně. Pokud se však dostane na kompost, dostane zároveň šanci stát se úrodnou půdou pro nové rostliny. Pokud ve vašem okolí neexistuje veřejný kompost (zjistíte například na této mapě), založte jej sami. Slavnostní otevření může být skvělá příležitost, jak informovat své sousedy o problémech spojených s plýtváním potravinami a možnostem, jak mu předcházet.

3. Ponořte se do popelnice

Dumpster diving, doslova potápění se v odpadcích, se snaží zachránit to jídlo, které už se jednou stalo odpadem, když jej zaměstnanci supermarketů a dalších obchodů vyhodili na konci své pracovní směny do kontejnerů. Právě do nich se dumpster diveři noří a hledají ty kousky, které jsou ještě perfektně jedlé. Obchody totiž často vyhazují neprodané pečivo, balení zeleniny a ovoce, ve kterém je několik vadných (například nahnilých kousků), zboží s končící dobou spotřeby i minimální trvanlivosti či s poničenými obaly. Ve skutečnosti jsou často potraviny naprosto jedlé a dá se z nich vytvořit parádní večeře.

Vyzkoušet si dumpster diving alespoň jednou za život je možnost, jak na vlastní oči vidět, co všechno obchodníci vyhazují, a odhalit tak jednu z dalších oblastí plýtvání potravinami. Při přehrabování v popelnicích nepřelézejte zamčené brány, vybavte se rukavicemi a klidně požádejte o radu či doprovod zkušeného dumpster divera. Místa, kde se dá potom do odpadu, najdete na dumpster diverské mapě.

4. Paběrkujte

Paběrkování je sbírání plodin, které po sklizni zůstaly na polích či v sadech. O této zapomenuté tradici se dočtete i v Bibli. Pro Židy to byl jeden ze způsobů, jak dávali chudým šanci získat jídlo zadarmo. I dnes potraviny z paběrkování často končí skrze potravinové banky na stolech sociálně slabých. Paběrkování zároveň ale dává šanci plodinám, které nesplňují estetická kritéria pro prodej. Než budou tato kritéria přepsána, můžete tyto kousky zachránit právě skrze paběrkování, jak na to se dočtete v tomto manuálu.

Podobně jako „nedokonalé kousky“ na polích jsou často opuštěné i plody v zapomenutých sadech a alejích. Nasbírejte si ovoce či ořechy z toho svého, najdete je na mapě iniciativy Na ovoce.

5. Jděte na večeři z odpadu

Podobné „cílové skupiny“, co se týče vyhozeného jídla, jako mají dumpster diveři a paběrkáři má i rostoucí počet iniciativ, které se snaží dostat jídlo, které je běžně vyhazováno na úrovni produkce, zpracování či prodeje, na talíře lidí. Díky těmto iniciativám (nyní i často s podporou legislativy) se plní potravinové banky, které zásobují organizace, jež dávají jídlo sociálně slabým lidem.

Další organizace pořádají obědy či večeři, na kterých si na jídle z odpadu může pochutnat každý. Některá jídla bývají zcela zadarmo, jiná jsou servírována na bázi „zaplať, jak to cítíš“ a jiná za zcela normální cenu. V Česku z odpadu vaří hlavně iniciativa Zachraň jídlo.

6. Upečte chleba z piva

Pivo je docela plýtvavé pití, zůstávají po něm totiž tuny obilí použitého k vaření piva. Velké pivovary jej většinou prodávají jako krmení pro dobytek. Ty malé jej ale musí často vyhodit. Přitom i z tohoto obilí se dá upéct skvělý chleba. Ve větším to dělá například amsterdamský start-up BrouwBrood, který vznikl díky kurzu cirkulární ekonomiky na zdejší univerzitě. Upéct pivní chleba je naprosto jednoduché. K 3 hrnkům vlhkého obilí z pivovaru stačí přimíchat 3 až 5 hrnků mouky, špetku soli a kvásek z kvasnic, 1 a půl hrnku teplé vody a trochu cukru. Můžete přidat i semínka podle chuti. Nechte vykynout, rozdělte na bochníky a pečte na 200 stupňů 30 až 40 minut.

Jaké každodenní i bonusové tipy na snížení plýtváním jídlem byste doporučili vy?

[ev-from-the-moon]

Město ve mně

Rozbíjej se mi metafory. Berlín je šedivej jako psí čumák. V daňový poradně obírám zbloudilý kočičí chlupy ze svetru a nenápadně je nechávám snést se na perfektní modrej koberec. Všichni chceme zanechat stopy, i Schrödinger. Včera se v Kulturbrauerei do fronty řadily masky a kreatury -- inu Berlín -- až mi kdosi řekl, že začíná karneval. Nejlepší slečna měla zelenej svetr se světýlkama a ozdobama. Na Eberswalder se šedivou mlhou line sladká vůně neznámo odkud. Z Eberwalder se šedivou mlhou line Kastanienallee, plná vzpomínek na časy dávno vypitý. Rozbíjej se mi semafory. U Buchholzu už je cejtit jen smog. Neznámej pes mi pomáhá vybrat z hromady starejch cestopisnejch časopisů ty, který obsahujou Blízkej východ. Nesu si hummus a narcisy. Dolezli jsme do března. Nebe má barvu nicoty, vylitej photoshopovej štětec, #f7f8f9. Rozpíjej se mi akvarely, znova a znova maluju moře. Na silvestra jsem si na do vlasů vpletla ledkový hvězdy. Dva měsíce zpátky. Neotáčej se. Malý nádraží, asi nejmenší, co existuje, Zittau HP, Schmalspurbahn nach Oybin. Velký nádraží, berlínskej Hauptbahnhof, cesty ve vzduchu, sednout a jet. Fernweh, věčná touha. Z nejvyšších pater IC nach Amsterdam, z nejnižších nach Prag. Můj dopravní uzel. Píšu si nákupní seznam ve čtyřech jazycích. Schlagsahne, butter, pindakaas, květiny. Co na srdci, to v jazyku: Skládám se. Skládám se do krabic a zase se vykládám. Kočičí chlupy se mi usadily na touchpadu a tvoří třema křehkýma linkama čtrnáctku. Fouknu, vznikne U4, druhý nejkratší berlínský metro. Smetu všechno, i metro, i čísla, i únor, je březen, a já už zejtra budu vědět, co chci. 

[curlymai-cz-blog]

Short Update: Nové šampóny na českém trhu

Od posledního příspěvku se na českém trhu událo mnoho. Vypadá to, že se začíná blýskat na lepší časy a už i my v ČR si můžeme v drogerii nebo v e-shopu drogerie koupit kvalitní šampóny a kondicionéry.

Rozrostl se trh například s šampóny Shea Moisture – pozor už není jen jeden internetový obchod, kde se dá koupit, ale dokonce dva! (ha) Cena je ale pořád velmi vysoká ve srovnání s cenou, s jakou se dá koupit v USA nebo v Anglii (osobně kupuju v Anglii, když je v drogerii Boots ve slevě). Pokud ale nemáte známé v Anglii, kterým můžete napsat nákupní seznam, je to velmi složité. Například Boots do ČR ani nenabízí dopravu. Obdobně je na tom značka DevaCurl. S tou ale osobně zatím nemám zkušenosti, stále se na ni chystám.

Co mě ale hodně potěšilo je, že DM drogerie na svém e-shopu nabízí značku Maui Moisture. S touto značkou jsem se na doporučení kamarádky také poprvé seznámila v Anglii. Vyzkoušela jsem modrou, kokosovou řadu a musím říct, že po tomto šampónu a kondicionéru mám vlasy nejhezčí. Takže velký palec nahoru pro DM!

Garnier se ovšem taky pochlapil a vyrobil konečně něco, co doopravdy pomůže vyživit vlasy. Mluvím o Garnier Hair Food. Tato maska, kondicionér, co-wash v jednom je dostupná jak v každé drogerii, tak i v každém větším supermarketu. Složení se nedá nic vytknout a já osobně si kupuju ráda všechny „příchutě“. Používám jej jako co-wash (mytí kondicionérem mezi mytím šampónem) nebo také jako deep conditioner (techniku ještě vysvětlím). Tento produkt vřele doporučuji všem kudrnačkám a kudrnatcům.

[kralovna-ne-stesti]

Jdeme nakoupit, chytám kliku, vybíhám z bytu, v hlavě nákupní seznam...

On: "A kde máš náhubek?"

[circuitme]

Business cards

Sebeprezentace je důležitá na všech frontách. Nemám moc rád tyhle papírky. Nejčastěji je používám pro nákupní seznam ale ještě pořád jsou místa, kde jsou potřeba.

==

Self-presentation is an important thing everywhere. I do not like these small paper so much. I use the for the shopping list more frequently but in the business there are still places they fit the most.

[projektfree]

hello world.

Mám chuť zaznamenávat všechny rozdílnosti světa, ve kterým žiju. Tak trochu ještě dítě se skříní plnou roztrhaných džínů, přes den v korporátní židli a na sobě business attire. Rozpolcenost mezi kabelkou Matt&Nat a nejnovějším camelbakem od Salomonu. Touha dělat hezký a revoluční věci versus potřeba zanést i nákupní seznam do Excelu. Útěky od instagramově hezkýho světa do toho dobrodružnýho a občas trochu špinavýho. Útěky od konverzací s kamarádama do osamělýho ticha. Baleríny versus běžecký tenisky. Studentská pečeť versus štíhlá linie. Odhodlání versus strach. A cokoliv z toho vždycky na 100%.

[jojomantik]

Fotografování mobilem ledacos zásadně změnilo. Fotoaparát býval nástrojem jako violoncello či dláto řezbáře: člověk musel znát řemeslo a dosti cvičit, aby z jeho snahy něco vzniklo. Dnes se více podobá obyčejné tužce. Psát přece umí každý. Tužkou můžeme napsat nákupní seznam plný hrubek nebo báseň či větu, kterou si zapamatujeme na celý život. Jde především o vnímání světa, o naši připravenost zaznamenat ve zkratce to, co je pro nás důležité.  A k tomu je třeba určitý druh vnímavosti a připravenosti, kreativita a především vnitřní potřeba.

Libuše Jarcovjáková, fotografka

zdroj

[insaneneko]

Krom toho, že ti koupim toho vycpanýho papouška - protože to už teď musim! ti koupim taky gramofon. chtěla bych totiž někomu kupovat desky. a komu jinýmu než tobě. 

[czechzerowaste]

Nejlepší civilizační detox na táboře s trochou méně odpadu

První dva červencové týdny jsou můj čas maximálního žití přítomnosti. Nezastihnete mne během nich online, nedovoláte se mi, nepotkáte mne v civilizaci. Jsem v lese na skautském táboře. Odpočívám a přitom jsem celý den na nohou a spím méně než šest hodin denně. A ani tady nechci příliš slevovat ze svého zero waste života.

„Letos máme nějak málo odpadu. Tak nevím, jestli to je tvými zero waste zásahy…“ říká mi dva dny před koncem letošního tábora hlavní vedoucí. Vlastně taky nevím, ale doufám, že to není jen mými zásahy, že nás na táboře takto myslí více. Minulý rok jsem se alespoň do několika táborových aspektů snažila vnést bezodpadový přístup a na základě těchto zkušeností jsem pak napsala článek pro Roverský kmen, jak uspořádat zero waste tábor.

Nicméně letos nemám pocit, že bych to měla nějak extra pod kontrolou. Nejenže před táborem nejsem v Česku, ale šest dnů před jeho začátkem odevzdávám diplomku, poté odjíždím na dvě noci navštívit kamarádku do Leicesteru a pak cestuji vlakem do Nizozemska školit. Při cestách dávám dohromady jídelníček, nákupní seznam s instrukcemi o prioritách ohledně typu obalu (papír – sklo – kov vs. nepreferovaný plast a kombinovaný obal), promýšlím mé etapy celotáborové hry a objednávám velká balení mycích prostředků. Na tábor přijíždím plánovaně o tři dny později a cestou ještě kupuji bylinkové čaj a kávu, bezobalově jen v jednom ze čtyř případů.

Po všech těch hektických dnech přicházím v úterý večer do klidu údolí Něčínského potoka a uvědomuji si, jak moc důležité pro mne je si takhle jednou za rok odběhnout do lesa, k potoku, do údolí, ve kterém mám mobil téměř stále bez signálu. Nevím, co bych bez těch dvou týdnů civilizačního a internetového detoxu dělala. Největší starost je mít dostatek dřeva a jídla na vaření. O vše ostatní se postará ten nádherný svět okolo. Zamilovala jsem si bosé pobíhání po loukách i po lese, koupání ve studené vodě v potoku, dešťové kapky, čerstvý vzduch, hřející slunce, měsíční večery a půlnoční usínání s hvězdným nebem nade mnou.

TĚŽBA ŠKODÍ PANDOŘE (I ZEMI)

Díky letošnímu táboru si dokážu trochu lépe představit, co bych dělala, kdyby někdo před mýma očima začal tu krásu stvoření ničit. Právě ničení štědrého životního prostředí se totiž stalo námětem naší letošní celotáborové hry, během které jsme se přenesli do světa Avataru. Když přicházím do tábora, už je hra v plném proudu. Každý z kluků (jezdím na tábor chlapeckého oddílu) má svou avataří masku a jednou za den všichni zavítáme na planetu Pandora, kde se setkáváme s místními obyvateli a provádíme různé vědecké výzkumy. Během jednoho z nich lokalizujeme několik nalezišť vzácného prvku mortorium a informace o těchto lokalitách předáme těžařské firmě Starcraft. Ta na Pandoře začíná těžit a nám z toho plynou různé výhody (například myčka na umývání ešusů, pravidelná dodávka dřeva na vaření či bezpečnostní kamery, které nahrazují noční hlídky). Jenže něco tu nehraje – rostlinka, kterou jsme dostali od Pandořanů, uvadá, při průzkumu potoka potkáváme zraněné a přiotrávené místní obyvatele, potraviny přivezené z Pandory mají nezdravou barvu… Brzy nám dochází, že těžba Pandoře nesvědčí. Sladkou odměnu za informace, které jsme poskytli Starcraftu, odmítáme a místo toho se snažíme dobít k ředitelce firmy a přesvědčit ji, aby s těžbou přestali. Vybavíme se na to pádnými argumenty, které ukazují, jak spolu ničení Pandory a těžba souvisejí. Když planetu ke konci tábora opouštíme, vypadá to, že těžební stroje utichly…

Celý tento příběh, kterým jsme si během táborových dnů prošli, je vlastně jedna velká evokace k reflexi na konci tábora. Mortorium během ní není tajemný prvek z Pandory ale ropa. Sladká odměna od Starcraftu nám slouží jako pomůcka, na níž odhalujeme, odkud všude pochází suroviny i na tak obyčejnou věc jako je marcipánová buchta z obchodu. Na mapě znázorňujeme, jak se k nám tyto suroviny dostaly:

Dochází nám, že bez ropy by žádná buchta a taky mnoho dalších věcí, které máme okolo sebe nebylo. Povídáme se o tom, co všechno těžba ropy způsobuje a co způsobuje odpad, který z ropných výrobků zůstává. Bavíme se o ropných skvrnách, znečištění vody i o zdravotní závadnosti plastových obalů. Starší kluci využívají informace, které během etapovky získali o negativních dopadech těžby mortoria na Pandoře a které ne tak zcela náhodou sedí i na těžbu ropy. Nakonec společně vymýšlíme, jak bychom my sami mohli celou věc zvrátit:

Vážíme si jídla a kupujeme jen tolik, kolik sníme. Nemusíme mít všechno, dokážeme si alespoň občas odříct sladkosti, které k nám cestovaly z velké dálky, a ty, které jsou balené v plastu.

Vážíme si vlastních i společných věcí, staráme se o ně a opravujeme je, abychom si nemuseli kupovat nové.

Nemusíme mít všechno nové. Potřebné věci můžeme pořídit z druhé ruky. Věci, které už nepoužíváme, můžeme dát či prodat někomu jinému.

Nemusíme mít všechno. Dokážeme se vzdát zbytečných věcí. Pokud něco potřebujeme jen výjimečně, můžeme si to místo kupování půjčit.

Starší kluci přichází ještě s dalšími nápady (včetně založení blogu… někdo očividně náš blog sleduje :-D) a zapisují je do problémového stromu, který během reflexe vytvořili:

Ve výběru motivu, ani v načrtnutí základního příběhu celotáborové hry jsem vůbec neměla prsty, o to více mne těší, jak jsme se s vedoucími shodli na poselství, které jsme se během etapovky snažili klukům předat – chtěli jsme ukázat, že naše osobní spotřeba a rozhodnutí přímo ovlivňují, co se děje s životním prostředí rostlin, zvířat i lidí. A přestože jsme spoustu věcí (včetně reflexe – díky za všechny zero waste vzdělávací programy, které jsem letos tvořila!) domýšleli až na táboře, myslím, že se nám podařilo naši zprávu předat. Koneckonců už během etapovky kluci prokázali, že jsou bystří a o propojenosti světa leccos ví. Například, když bylo na konci etapy, v níž jsme našli na Pandoře mortorium, oznámeno, že výsledky pošleme těžařské firmě, jeden skaut se hned ujišťoval, jestli těžba nebude škodit přírodě. Na druhou stranu mnohokrát zvítězila pohodlnost. To když si kluci odhlasovali přijetí daru od těžařské společnosti, i když už tušili, že má prsty v tom, co se na Pandoře děje (nutno podotknout, že příběhově se nám to tak hodilo více, a párkrát jsme proto dělali ďáblova advokáta). Většina vedoucích to během celého plánování a velké části tábora nejspíše vůbec netušila, ale etapovku vymysleli jako skvělou vzdělávací aktivitu o zero waste.

ZASE O KOUSEK DÁL NA CESTĚ K BEZODPADOVÉMU TÁBORU

Celotáborová hra ale zabírá jen dvě hodiny programu denně, nicméně to, co jsme se jí snažili říct, mělo prodchnout celý tábor. A bezodpadové táborové vychytávky do toho vše krásně zapadají. Snažila jsem se, abychom navázali na to, co jsme dělali už minulý rok, a trochu si k tomu přidali. Nakonec se nám dařilo následující:

Nakupovat zeleninu a ovoce z 95 % bezobalově. Nakupovali jsme do pytlíku ze záclon, plátěných tašek a do krabic přímo z obchodu, které jsme pak použili na skladování a na rekvizity k táborovým hrám.

Nakoupit část potravin (rýži, těstoviny, jogurt, maso) ve velkých baleních a u zbytku potravin preferovat papírové, skleněné a kovové obaly před obaly z plastů a kombinovanými obaly. Nešlo to u všeho, ale výsledné množství odpadu ukazuje, že jakákoli snaha má smysl.

Snížit zase o trochu spotřebu masa a zvýšit spotřebu zeleniny. A taky místo pytlíkových ovocných čajů vařit více sypaných bylinkových čajů (skvělé jsou ty se stévií, protože jsou přirozeně nasládlé a není třeba je doslazovat, většinu sypaných čajů se nám osvědčilo luhovat v tzv. diskokouli – kouli na vaření rýže).

(Téměř) nevyhazovat jídlo. Naše pravidlo: „co si nechám naložit do ešusu, to taky sním“ fungovalo téměř perfektně. Těžší to letos bylo s vařením na míru, protože jsme tentokrát snědli o trochu méně než v minulých letech. Chvíli nám trvalo, než jsme správně upravili míry, které máme z předchozích táborů zaznamenané. Občas jsme tak museli vyhodit zbytek jídla. Tomu jsme se ale snažili předejít například uvařením menšího množství večeře a dojídáním jídla od oběda.

Třídit plast, tetrapaky, sklo a papír. Za celý tábor jsme vyhodily jeden asi 60litrový pytel tetrapaků, jeden 120litrový pytel plastů, jeden stejně velký pytel směsného odpadu a asi 50 skleniček.

Mýt nádobí mycím prostředkem, který je v přírodě snadno odbouratelný, a uklízet kuchyň podobně šetrným čističem. Oboje jsme koupili ve velkém pětilitrovém balení. Navíc jsme taky testovali, jestli zvládneme umývat nádobí houbičkou z lufy, která snad příští rok nahradí většinu plastových hubek. Na praní jsme pořídili mýdlo s jelenem v papírové krabičce a podobně v papíru jsme koupili i obyčejná mýdla na ruce.

Na táborový program používat převážně materiál, který jsme už měli k dispozici (od papírů a barev, které nám zůstaly z minulého roku, přes sportovní potřeby nahromaděné v předchozích letech, po krabice, které jsme si dovezli z nákupů, a další odpad, který se nám na táboře nahromadil – například tetrapaky od mléka posloužily v jedné etapě jako bomby, které uvolňovaly zavalené chodby v dole).

Chtěli jsme, aby si kluci z tábora odvezli především zážitky, ne věci.  Proto jsme jim nedávali žádnou speciální odměnu, kterou by dostali například na závěr etapovky. Na památku jim ale zůstaly maska a náramek, který během etapovky nosili, aby se mohli pohybovat po planetě Pandora, a taky různé výrobky ze dřeva, které sami během celého tábora vytvořili.

Pro vedoucí mít sypaný čaj a kávu z mocca konvičky. Vzhledem k tomu, že oboje bylo koupené v obalu, je to jen na půl cesty k zero waste, ale i tak jde o dobrý (a to platí i o chuti) základ.

Zase jsme se o kousek posunuli, ale bezodpadový tábor ještě nejsme. Ale zatímco minulý rok si ze mě a ze zero waste kluci – vedoucí dělali spíše srandu, letos jsme jednu z večerních porad zahájili minibesedou o tom, jak vlastně takový bezodpadový život vypadá. Tak třeba za rok bude zase o trochu snadnější zanechat po táboře méně odpadu. Co tedy můžeme příště udělat lépe?

koupit všem obyčejná mýdla, tuhé šampóny a bambusové kartáčky,

koupit ekologické mycí a úklidové prostředky ve znovuplnitelných obalech,

sehnat energii pro vedoucí bezobalově (oříšky a sušené ovoce) nebo jako nestandardní výrobky ve velkých baleních (čokoláda),

nechat si namlít kávu do vlastní začerněné skleničky a čaje koupit do vlastních krabiček,

nakoupit více surovin na vaření v bezobalovém obchodě,

najít něco, co je vyrobené z materiálu určeného pro styk s potravinami a do čeho tedy můžeme kupovat a v čem můžeme skladovat pečivo (nemáte nějaký tip?),

vymyslet více pomazánek, které se obejdou bez másla, sýru a margarínu a jdou udělat bez mixéru (pokud o nějakých víte, určitě dejte vědět!),

domyslet třídění kovů a jejich odvoz do sběru (a vyfotit si odpad, abych měla pak co dát na blog :-)).