#Lucie Slováková

[publikujemevedu]

„Small is the new big.” Zpráva o druhé konferenci Evropské asociace univerzitních nakladatelství (AEUP)

Konference (Re-)Shaping University Presses and Institutional Publishing. Profiles – Challenges – Benefits se konala od 13. do 14. června 2019 na půdě Masarykovy univerzity v rámci oslav MUNI 100. Zúčastnilo se jí více než 50 účastníků ze 13 evropských zemí.

„Vydávat odborné knihy je jako plout na lodi neustále se bouřícím mořem,“ zahájila konferenci předsedkyně AEUP Margo Bargheer. Mluvila o výzvách, před nimiž dnes evropská univerzitní nakladatelství stojí, když slouží velmi specializovaným publikům v jednotlivých národních jazycích. Odborné knihy navíc podle ní prožívají období „volného pádu“, snižují se vydané náklady, rozpočty knihoven stagnují a financování se stále více orientuje na open access. Evropská asociace univerzitních nakladatelství však svým členům poskytuje podporu a příležitosti právě v této složité době.

Po úvodních proslovech zástupců AEUP, Masarykovy univerzity, nakladatelství Munipress a pozdravu od předsednictva americké Association of University Presses se účastníci pustili do diskuzí v rámci programu. Přinášíme shrnutí hlavních probíraných témat.

Open Science

Hnutí za otevřený přístup v prostředí akademického publikování již zapustilo velmi silné kořeny, všichni o něm mluví a tato konference nebyla výjimkou. Historii otevřeného přístupu připomněl ve své přednášce Pierre Mounier, koordinátor evropského projektu OPERAS (Open Access in the European Research Area through Scholarly Communication). Open access podle něj aktuálně prochází fází silné institucionalizace, osvojují si jej nejen výzkumná pracoviště, ale hlavně velcí komerční hráči. Zvyšuje se tím riziko, že si koncept přizpůsobí k obrazu svému a ztratí se jeho původní idea.

Open access je podle Mouniera na dobré cestě stát se standardem v prostředí vědecké komunikace, nyní je potřeba jít dál a zaměřit se na otevřenou vědu. Upozornil však, že nestačí zveřejňovat analyzovaná data a výsledky v režimu open access, open science znamená něco víc. Jde například o otevřené recenzní řízení, zapojení všech, kterých se to týká (tzv. citizen science) a další možnosti otevírání vědy.

Bibliodiverzita

Bibliodiverzita se v českém kontextu objevila nedávno v souvislosti s knihou Susan Hawthorne Bibliodiverzita. Manifest nezávislé nakladatelky. Koncept pochází z Latinské Ameriky a vychází z biodiverzity i kulturní rozmanitosti – a právě rozmanitost je klíčová. Na knižním trhu musí existovat různé tituly, různí autoři, různí nakladatelé, různí čtenáři; knihy musí vycházet v různých jazycích, nákladech či formátech; a ke čtenářům se musí dostávat nejrůznějšími způsoby.

Bibliodiverzitu z podstaty zvyšují hlavně malí a nezávislí nakladatelé a knihkupci. Svojí existencí a každodenní prací brání velkým nakladatelským domům jako Penguin Random House či Elsevier nebo Springer převzít úplnou kontrolu nad vydáváním knih. Malá lokální knihkupectví zase konkurují velkým knihkupeckým řetězcům. Stejně jako v přírodě, i v knižním ekosystému je potřeba zachovat rozmanitost, aby mohl systém plnit všechny svoje funkce.

Hlavní poselství v tomto kontextu tedy zní, že nezáleží na tom, jak je které nakladatelství velké či malé. Koneckonců, jak ukázal vůbec první „University Press Slam“, univerzitní (institucionální) nakladatelství jsou experty na poskytování nejrůznějších služeb na profesionální úrovni a s malými náklady. Růst ve smyslu zvyšování počtu zaměstnanců, vydaných titulů a větších rozpočtů nemá smysl sám o sobě. Klíčem k úspěchu (tedy kromě toho umět se patřičně pochválit) je hledat vhodné spojence a budovat s nimi tzv. horizontální aliance. Tak mohou ovlivnit celý knižní ekosystém ke všeobecnému prospěchu.

Glokální aspekt

„Když se zapojí do infrastrukturních projektů, mohou i malá nezisková univerzitní nakladatelství, jejichž hlavním cílem je sloužit lokální akademické komunitě, ovlivnit celkový vývoj v oblasti odborného publikování a přispět tak k zachování bibliodiverzity,“ uvedl ve své prezentaci Andrea Bertino z univerzitní knihovny v Göttingenu.

Pojem glokalizace definoval známý britský sociolog Anthony Giddens jako „souběh globalizačních procesů a lokálních kontextů, jenž často vede spíš k posílení než k úpadku místních a regionálních kultur.“ (Giddens, A. Sociologie. Praha: Agro, 2013). Lokální univerzitní nakladatelství mohou svojí činností pomoci rozvíjet nejen komunitu v místě, kde působí, ale budou-li spolupracovat, bude to ku prospěchu celého systému vědecké komunikace.

K tomuto tématu se pozornost stočila i v průběhu panelové diskuze s vědci z Masarykovy univerzity, od nichž chtěli zástupci nakladatelství slyšet, jak jim mohou nejlépe pomoci s šířením výsledků jejich výzkumné činnosti. Lucie Galčanová z Fakulty sociálních studií zdůraznila, že při výběru nakladatelství je důležité rozhodovat se podle toho, jaké chce oslovit publikum, nikoli podle impakt faktoru nebo jiných metrik. Je možné, že cílové publikum dané studie mnohem lépe osloví malé lokální nakladatelství, než jak by to dokázal globální vydavatelský dům. V tom tedy spočívá nezastupitelná úloha univerzitních (institucionálních) nakladatelství.

Ideální redaktor/editor

Ústředním tématem druhého dne konference byla redakční práce, vzdělávání redaktorů, editorů a dalších profesionálů v procesu akademického publikování. Andrea Slováková z nakladatelství Nová beseda účastníkům velmi pomohla se zorientovat, když ve své prezentaci představila všechny, kdo by se za ideálních podmínek měli na vzniku knihy v redakci podílet (odpovědný redaktor, odborný redaktor, jazykový redaktor, korektor, fact-checker, rejstříkář atd.) Právě označení různých profesí bývá často problém, zvlášť v mezinárodním kontextu. V České republice zatím mohou budoucí redaktoři studovat na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v rámci studijního oboru „Česká filologie jednooborová se zaměřením na editorskou činnost“. Podobný obor by mohl v budoucnu vzniknout na Masarykově univerzitě, ovšem s mezinárodním přesahem. Smělé plány představila Alena Mizerová, ředitelka nakladatelství Munipress, které by ve spolupráci s Filozofickou fakultou rádo vzdělávání redaktorů rozvíjelo.

Studijní obor na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity je zamýšlen jako mezinárodní – do Brna by v ideálním případě měli přijíždět přednášející z různých evropských zemí, aby studenti získali přehled o vydávání knih v jiných kontextech. Zároveň by se také měli během studia dozvědět o významu mezinárodních sítí (akademických, distribučních atd.) Přítomné členy AEUP námět na takový studijní obor velmi zaujal, a proto je pravděpodobné, že se přípravy brzy posunou do ostré fáze.

Jaké vlastnosti a dovednosti by tedy měl ideální redaktor mít a umět? Odpověď na tuto otázku pomohl osvětlit Jacob Andersson z univerzitní knihovny Malmö University, který před konferencí pomocí dotazníkového šetření sbíral zkušenosti zaměstnanců univerzitních nakladatelství (i knihoven a dalších pracovišť, která vydávají odborné knihy) napříč celou Evropou. 100 % respondentů se shoduje, že důležitá je klasická redakční práce (ve smyslu úprava textu), v dalších oblastech taková shoda nepanovala. Například akviziční dovednosti jsou důležité pro větší polovinu respondentů, distribuční kapacity pro 80 % (ale je to činnost, na kterou již mnohdy nezbývají prostředky ani energie). Z výsledků je mimo jiné patrné, že redaktoři se chtějí dále vzdělávat; mnozí získávají potřebné dovednosti až „za pochodu“ při výkonu práce.

Přestože mnoho redaktorů vystudovalo úplně jiný obor, svoji práci dělají nejen profesionálně, ale také s velkým osobním nasazením. Ze zkušenosti autorů vyplývá, že v malých univerzitních (institucionálních) nakladatelstvích mnohdy udělají pro jejich knihu mnohdy víc než v těch největších nakladatelských domech. S autory navíc udržují osobní kontakt, což je zvlášť důležité především v případě začínajících autorů, kteří pomocnou ruku i vlídný přístup zkušených redaktorů velmi ocení.

Závěrem

Na konferenci zaznělo mnoho nových a inspirativních myšlenek, ale to hlavní, co si účastníci odnesli, byl dobrý pocit – z toho, že dělají skvěle svoji práci; že není až tak důležité, jak malé je to které nakladatelství, ale jde o to, jak dobře slouží svým akademikům a čtenářům; že i v těch největších a nejstarších univerzitních nakladatelstvích se potýkají s podobnými problémy jako v těch nových a začínajících.

Čtyři největší nakladatelské domy (Reed-Elsevier, Springer, Wiley-Blackwell, Taylor & Francis) vydávají více než polovinu recenzovaných odborných článků a drží v rukou téměř polovinu příjmů z oblasti akademického publikování. V poslední době se však ukazuje, že tato siatuace není žádoucí a udržitelná – největší univerzitní knihovny si nemohou dovolit předplácet všechny časopisy z těchto nakladatelství a některé již vypověděly smlouvy o předplatném. Zároveň vznikají nová univerzitní nakladatelství a navzdory tomu, že je v této oblasti již obrovská konkurence, daří se jim získávat autory a vydávat zásadní publikace. Zdá se jakoby se i v akademickém publikování projevil celkový trend návratu k malému, lokálnímu, autentickému, který jsme dříve pozorovali například ve stravování nebo oblékání. I proto si mohou malá univerzitní nakladatelství dovolit zvolat „Let’s také back control in publishing!“

Závěrečná deklarace z konference (anglicky).