#Horku

[kairunatic]

Oh my god! Finally, horkeu showed some emotion and its jealousy!!!

Ok slight development from him that's a Brownie point

[crumpet-doodles]

Crumpet uploading some decent art for once??? Whaaaaaaat???

Anyways uhhhh these are just some (unfinished) concept sketches for a dude in my AU, he probably won't appear in the actual storyline, but the things he does play a HUGE part in the main story- might reblog to ramble about him because foR THE LOVE OF EVERYTHING I ADORE HIM-

[cerseimikaelson]

Why is there literally no fanfiction about children of Athena that AREN'T Annabeth?

Before you all hate me, Annabeth is great. She is awesome and I love her. But Cabin 6 is supposed to be one of the biggest at Camp, and the only other Athena child Rick has mentioned is Malcolm Pace.

Only people who get this will get this, but children of Athena are technically Ravenclaws. So imagine what it would be like to throw a Slytherin child of Athena in their midst.

Still smart, but emotionally so. Cunning, resourceful, an excellent manipulator, body language expert, who gets under people's skin whilst smiling like spun sugar.

(I can't add bullet-points for whatever reason, but here are some absolutely canon facts for you)

Instead of being afraid of spiders, when they try to bite them OC offers them insects to chew on and asks them for tips on weaving and lockpicking because there isn't really that much of a difference, right? And the spiders are so confused but eventually spread the word that this Athena child never hurts them, so OC gets permission to go to Australia during spider season and returns with a spider familiar named Natasha (forget owls, OC has a black widow in their corner) that throws Cabin 6 in chaos.

Instead of praying to their mother for help because they have figured out Athena isn't interested in any other child whose name isn't Annabeth anyway, OC prays to the minor gods and goddesses, because they have done their research and realize just how outnumbered the 12 Olympians against the OVER 100 minor deities are. OC prays to Eros, Eris, Hebe, Eileithyia, Tyche, Nemesis, Iris, the Nereids, Melinoe, Charon, Kairos, Horkus, literally anyone that's ever been ignored in Greek mythology.

And the minor gods are so confused a demigod child of Athena knows their names, let alone prays to them, and they start visiting OC, and eventually get roped in hanging out with them because OC is witty and draws people in because they know appearances matter and makes an actual effort to be likeable.

And so Hebe braids OCs hair and Melinoe takes them out on rock festivals and the Nereids volunteer to clean the beach with them and eventually Eris is won over and makes OC apple pie (DON'T TELL ME THAT DOESN'T HAPPEN, APPLE OF DISCORD ANYBODY??) on their birthday which of course Athena doesn't acknowledge.

And OC gets free pass into the Underworld and when Hades asks them what in his name they are doing there, OC takes out an invitation to Charon's birthday party that Hecate is throwing and shows him the Italian suit they and Eros picked out for Charon.

And OC actually bribes someone (maybe Mr D) to tell them where Auntie M's Garden Emporium is and waltzes in and APOLOGIZES to Medusa because SHE WAS A VICTIM and Athena BLAMED HER. And Medusa is so bewildered by this kid that presents her with Dior sunglasses and a Hermes headscarf (because OC is best friends with Psyche and the Graces and they appreciate the importance of good taste) and their pet spider that's actually a massive fan, but eventually semi-adopts them because OC needs some good role models in their life.

And eventually word reaches the Olympians and everyone is like, "are you sure this kid is Athena's?" because OC fell behind on Ancient Greek to learn hieroglyphics instead (because of course you aren't the only gods around!) and always watches the movie before reading the book.

...... Did I just write a book?

[avubecjako]

Že na mě ty čtyři hodiny venku v tom největším horku dnes dopadly, jsem poznala v momentě, kdy jsem místo králičí nora řekla žabí díra a chvilku mi to nepřipadalo vůbec divný. Na mou obranu jsem pár sekund předtím myslela na tumblr.

[summocrap]

People who say Horkeu Kamui has no personality are legit irritating, but what really annoys me are people who say he has no personality after gripping about him being a strict, overbearing mother like bruh you just described an aspect of his personality just because you don't like it doesn’t mean it suddenly doesn’t exist

You have a point.

I don't see how anyone can say he doesn't have a personality. All the characters in Housamo are well-defined characters with their own wants, goals, and desires. Horkue Kamui's are pretty clear and literally at the forefront of Chapter 7 when fighting Yog-Sothoth.

When I call him basic, I mean he's the most common denominator: A furry wolf man without anything particularly offensive about him. He can be dom or sub, can cook and clean, and he's doting and loving.

He's everyone's first husbando

[prospercz]

Den 80

Občas je trochu nešikovné, že si tu nepamatujeme dny v týdnu. Vstali jsme brzy, abychom aspoň trochu utekli tomu horku. Následující sekce je 7 mil po silnici a pak 15 mil do kopce s převýšením 5000 stop. Všichni víme, jaký mám názor na roadwalk, takže nikoho nepřekvapí, že jsme se rozhodli ten kus stopnout auto. Akorát že je právě dneska sobota. Takže do práce nikdo nejede a v 6 ráno nikdo nevstává.

No nic, takže roadwalk. Aspoň že je to oficiální součástí PCT. Ujdeme asi dvě míle k trochu na samotce postavenému domu. Bydlí tam Brian, trail angel, a teď už asi i legenda. A přitom se přistěhoval teď v únoru! Legenda je ale proto, že čistí trail od polomů, když se na to tady v téhle sekci PCTA vyprdla. Taky u sebe na dvorku nechává přespat hikery, má tu lednici s limonádama a pivem a grill.

No tohle místo jsme prostě museli aspoň na chvilku navštívit. Je brzo, asi 6:30, takže hikeři se teprve pomalu budí. Poznáváme pár tváří a tak s nimi chvilku kecáme. Vezmeme si na cestu pivko v plechu a chystáme se odejít, když v tom vyjde ven Brian. Je to týpek asi tak 40+ a hned po pár vteřinách musí být každému jasné, že je prostě super. Má kolem sebe takovou auru, že to na člověka okamžitě dýchne.

Ješt�� ani nesnídal, ale nabídl se, že nás hodí nahoru na rozcestí, ušetříme asi 5 mil! No neber to! Loučíme se a až je mi líto, že jsme u něj nestrávili víc času. Docela bych s ním rád víc pokecal. Snídám pivo a ovesnou kaši, nesuďte mě. Čeká nás hnusný výšlap a energie se bude rozhodně hodit.

Drápu se do kopce. Funím. Potím se jako ve finské sauně. I přes náš brzký start je už teď v 10 hodin přes 30 stupňů ve stínu. Ještě k tomu vede trail okolo řeky, takže je vzduch vlhký a těžký jak v nějaké džungli. Na vrcholku jsem až v půl třetí. Dávám si pozdní oběd a taky přes hodinu pauzu. Dalo mi to celkem zabrat.

Odpolední hike je něco úplně jiného, nemáme to daleko a výhledy a okolí je zase naprosto parádní. Hřebenovka, jak má být. Potkávám i další známé. Nevím, jestli jsem je tu už zmiňoval, ale už za Julienem, na začátku pouště, jsem narazil na rodinku s dvěma dětmi, 7 a 9 let. A dneska jsem je potkal zase, v protisměru. Mají za sebou přes 900 mil! Tomu říkám výkon. Kéž bych jako děcko taky takhle někde šlapal.

Večer stavíme kemp u jezera Paradise, a to znamená jen jediné, dneska bude zase koupačka! Oproti jezerům v Oregonu je tohle mnohem teplejší. Zároveň ale plné bláta, jsem zabořený až po kolena. Ale stejně to bylo osvěžující a stálo to za to. Večeřím a pomalu zalézám do stanu. Dnešní hiker rádio je zurčící potok poblíž.

[cindra-illustrations]

Horku Kamui's Memories

It's done Horku Kamui's Memories

[confuse-cup]

Bigfoot is just Horkue Kamui but on crack

All he did in the chapter was just follow the MC around and pampered them and treat them like a child!

Don't fall LW tricks hes just the bull version of Horkue Kamui!

[morti0re]

omlouvám se za svoji absenci za posledních pár dnů, odpočívám a užívám si toho že se mi povedlo projít do druháku. Děkuji a snažte se mi v tom horku neroztéct moji plantážníci.

ps. možná bude rš cosplay někdy v budoucnu ale pššt 😉

[goblin-w-polsce]

Plánování zítřejšího dne zabralo polovinu dnešních volných chvil. Začalo to už ve tři hodiny ráno, kdy mě vzbudila extra pálivá omáčka, kterou jsem měl v burgeru na večeři. Spali jsme v horku zatepleného bytu se zavřenými okny, aby F. ráno nevzbudili popeláři. Když jsem vstal, zjišťoval jsem situaci na železnici, větral v pokoji a zároveň kadil (na záchodě). Bohumín je pod vodou. Takže tam nedojedeme.

Splachuju, snažím se usnout. V hlavě mi hraje nekonečná smyčka "God is able to enable the disable to be able", zimbabwský banger, který jsem po večeři náhodou objevil. Zavírám okno, je už docela chladno a konečně po hodině usínám.

Před osmou nás budí popeláři.

Rejdíme Varšavou. Bába se na nás obrací, jak miluje češtinu. Zasvěcuje nás do tajů místní historie, doporučuje čokoládovnu hned vedle. Pak na ni ale vyhrknu pár českých vět a skoro nerozumí. Jen se směje. Čeština ji vždy rozesměje. Takové malé české uvolnění. Asi zníme jako dementi. Můj hybrid mezi polštinou a tím, co si moje hlava myslí, že by mohla být polština, tak zní určitě.

Telefonicky se spojuji s otcem a organizujeme na úterý čtyřpřestupový trip vlaky a vozidly. Otec pomáhal i přes plné pracovní vytížení, kdy vyklízel a odbahňoval velkou, nedávno rekonstruovanou místnost o asi 50 metrech čtvrečních - pracovnu jim totiž vyplavil metr vody.

Večer se obracím na nádraží uložit zavazadla. Potom se snažím zjistit, jestli zítra vlakem do polského Těšína dojedeme, nebo ne.

Složitější komunikace na nádraží je bez znalosti polštiny frustrující. Lidé tady anglicky skoro neumí. Musím si vybírat z mladších ročníků za přepážkami, protože ty starší anglicky neumí nic. Nakonec to přes angličtinu a mou hybridní polštinu nějak vyjednávám a dostávám odkaz na web ke sledování případných problémů.

A jsem za to rád. Ale dosud jsem ho neotevřel. Mám strach. Nikoliv však z toho, že by cesta mohla být v ohrožení. Jen je to samotná myšlenka, že budu muset opět procházet "polski web".

Používání polských dopravních stránek se skoro rovná procházkou očistcem. Počínaje mizernou anglickou lokalizací, pokračuje neoptimalizací pro mobilní prohlížeče, konče bolestí, že pro hledání slevy pro dítě musíte projít asi 20 různých slevových vyjímek, z nichž některé se vzájemně vylučují. Nadto všechno do košíčku nemůžete dát víc lístků a možnost nastavení jízdy přes určenou zastávku snad neexistuje.

Máte pocit, že jste z toho všeho vždy strašlivě umaštění, asi jako když vám na kalhoty spadne kuře obalené pálivou majonézou a vy v tom pak musíte chodit po hipsterské metropoli. Čím víc do skvrny šťouráte, tím víc se mastnota rozšiřuje - a nemizí; nedá se to vyřešit.

Je to ale cítit i v přímém kontaktu s lidmi. Kombinace nemožnosti se tady kloudně domluvit anglicky, jižanského chování řidičů, architektury a velkorysých prostorů varšavských ulic mi připomíná Kyjev. Právě se procházím nočním centrem a padá další reminiscence: pod špičatým Palácem kultury hrajou hudebníci, přičemž je o co stát. Jak originální věci, tak i estrády - ale na úrovni, třeba když bubeník pouští hity bez bicí stopy a sám do nich bubnuje.

Na Ukrajině to bylo podobné. Jen se místo Song 2 hrála Gruppa krovi. A taky to pod nápisem hlásající "svoboda je naše víra", kousek od památky zavražděným mladíkům ruskými snipery v roce 2014, mělo trochu jinou atmosféru.

Cožpak však hněv na Rus, dnešek zalila má žluč Jižní Koreu. Samsung v mé kapse se pokoušel samovolně odemknout tolikrát, až se mi zablokoval na skoro dvě hodiny. Bezpečnostní opatření. Ha! Okradl mě tím o peníze, protože jsem nemohl používat Revolut. Motal jsem se kolem "jejich" budovy s chutí jim ten telefon hodit do okna.

Ano, měl jsem nastaveno, aby se to stát nemohlo. Můj telefon je prostě luxus pro chudé. Stejně jako naše zítřejší cesta vlakem. Snad nebudeme litovat, že jsme se neplácli přes kapsu za letenky do Mošnova.

Rozhodně jsme nelitovali návštěvy mléčného baru. Totální jízda: 4 nápoje, 3 hlavní chody, salát, dezert. Za hubičku.

Den chci ukončit grzancem - teplým pivem. Je to lahůdka. Ale ještě nezačala sezóna, takže to nikde nemají. Váhám: na plzeň do české reštyky? Nebo do jedné z milionu japonských restaurací na Kirin?

Bé je správně.

[baroquepopcorn]

horkus! it is you who keep flooding my dash with gravity falls hyperfixation!!

Gravity falls photography study two: electric boogaloo

Note: I did not carve into this tree! I stumbled across it on a hike. Carving into trees hurts them!!

[kairunatic]

[aeondeug]

also i have captured a horkus because i am still pissed at that asshole running away from me in sjr

[bliju]

Sunday, 22.10. 2023

MALTA říjen 2023

Malta byla v mém hledáčku poměrně dlouho, takže když někdy v červenci vyběhly letenky kolem 3000,-, tak jsem neváhala. Bydlení jsem nějak nemohla sehnat za rozumnou cenu, takže jsem nakonec měla pěkné a velké Airbnb v části Pieta. Jelikož let byl pozdě večer, tak jsme přiletěli až kolem 1 v noci a z letiště se nedá dostat jinak, než taxíkem.

První den jsem vyrazila do Sant'Anton Gardens, kde se natáčely scény pro Game of Thrones a navíc miluju zahrady. Vstup je zdarma. Já si na cestování po ostrově koupila za 15 Euro kartu na 12 jízd. Vždycky si člověk jen pípne u řidiče. MHD je dobře značené, na každé zastávce jsou čísla autobusů, které tam staví (vše je na znamení, takže musíte dávat pozor a mávat) a i jízdní řády (v těch nejsou vypsané úplně všechny zastávky, spíše směr, kam to jede). Pak jsem jela do Mdiny, kde jsem prošla celé město a jeho malé a nekonečné uličky, opět nějaké lokace z GOT a pak jsem šla do Church of St Dominic & The Blessed Virgin, kde byl vstup 5 EUR a taky se tam natáčelo GOT. Odpoledne už jsem jela domů a jelikož bylo ještě hezky, tak jsem šla k moři. Ve městě nejsou žádné "klasické" pláže, ale jsou vytvořené na kamenech pod promenádami. Za mě to bylo hrozně super - moře na některých dělá malé bazénky, jinde zas máte schůdky přímo do moře a všude bylo jen pár lidí a klid. Já měla nejbližší asi 15 minut a to Rock beach Pieta. Pak jsem ještě byla na Fond Għadir Beach a ta se mi líbila moc.

Druhý den jsem se vydala na Gozo. Autobusem to bylo k přístavu Cirkewwa prakticky přes celý ostrov, takže cesta trvala asi 1,5 hodiny jelikož je tam asi jen jedna silnice, takže silný provoz a zácpy. Trajekt pak jede asi půl hodiny (2x za hodinu) a stojí 4,65 EUR. Na terminálu byl dost zmatek, jelikož na cestu tam lístek není třeba, ale je potřeba jen na cestu zpět. Ovšem musíte si ho koupit již zde před odjezdem. Na Gozu jsem chtěl jít kus Gozo costal walt a to do Xlendi, což mělo být asi 10 km. Začátek cesty byl super, krásný výhledy na útesy a několik prázdných plážiček na koupání. Ovšem za pláží Mġarr ix-Xini stezka vedla po silnici a to několik kilometrů. V tom horku bylo jak vyhlazovací pochod. Došla jsme tedy do Xewkija a tam sedla na autobus a do svého původního cíle dojela :D Tam jsem teda čekala větší pláž - takhle byla tak pro 10 lidí, ale i tak jsem tam našla místo a odpoledne si tam poležela a vykoupala se. Pak už jsem směřovala do do Victorie a do její Cittadelly. Ta mě fakt překvapila, jak byla rozlehlá. Bylo to jak město ve městě. No a pak už jen busem k trajektu, trajektem na Maltu a opět busem domů.

Jelikož předchozí den byl poměrně náročný, tak 3. den jsem si dala jen beach day. Jela jsem busem na Golden Bay beach a tam jsem strávila celý den opalováním, koupáním a popíjením drinčíků z beach baru. Původně jsem myslela, že bych si ještě dala kousek procházky po útesech, ale bylo fakt horko a navíc se pláž během dne hodně zaplnila a já měla strach, abych se nějak nacpala do busu, jelikož jezdil jen 2x za hodinu a tahle procházka by mě navíc vyhodila až na další zastávce po konečný.

Poslední celý den jsem se rozhodla si udělat boat trip na Comino a podívat se na slavnou Blue lagoon. Výlet jsem koupila na netu za cca 700,- a vybrala jsem si cestu menší lodí (cca pro 20 lidí) a odjezdem ze Sliemy. Hodně lodí odjíždí z St. Paul's Bay a tam se mi busem prostě znova jet nechtělo :D Takže dopoledne jsem se válela ve Sliemě na pláži a pak jsme vyrazili. Cesta byla rychlá a v pohodě, sice to docela házelo, ale mě to nijak nevadilo. Cestou jsme se u Comina asi hodinku koupali u různých jeskyní a skákali z lodi a bylo to super. Pak jsme měli asi 4 hodiny přímo na ostrově a v Blue lagoon. Ta mě teda překvapila, jak byla i v tuhle dobu přeplněná lidma. Ostrov je asi úplně neobydlen�� (nebo jsem na žádné známky života nenarazila) a je to vlastně jen skála, takže tam nejsou žádně krásné pláže, ze kterých by si člověk užíval tyrkysovou vodu. Když máte štěstí, tak seženete místo na lehátku, která jsou placená a postavená na relativně rovných kamenech. Pak taky můžete být na nějakém malém kamínku/skalce u vody. Nejvíc lidí vysedává (polehává) na skále x-metrů od vody. Já šla na druhou stranu ostrova, kde sice není tyrkysová voda, ale i tak je hezky čistá a průzračná. Navíc je tam spousta místa k ležení (velké kameny) a mnohem míň lidí. Co mi tam přišlo fakt nemísný byly stánky prodávající koktejly a jídlo a vyřvávající diskošku.

Jelikož jsem měla let až večer, tak jsem si poslední den nechala na Vallettu. Tam jsem si kus od Autobusáku uložila do úschovny Stow Your Bags zavazadla, abych měla na courání po městě klid. Za 6 hodin jsem teda platila 11 EUR, ale v tom vedru jsem fakt neměla chuť se tahat s batohem a taškou. Pak už jsem nej náhodně procházela uličky města, jeho výhledy a zahrady (Lower Barrakka Gardens a Upper Barrakka Gardens), což jsou za mě top místa. Z Upper gardens vede výtah dolů k přístavu, kde se dá vyrazit tradiční loďkou do "3 cities". Výtah stojí Euro a lístek je na cestu dolu a nahoru, což se za mě vyplatí :D Vyhodí vás kousek od místa, kde vyráží "převozník". Já chtěla jen do Vittoriosy. Loď je vlastně místo busu, takže můžete nastoupit a vystoupit kdekoliv a pak si jen chytnete další. Jedna cesta stojí 2 EUR a je to super zážitek. Já pak courala po Vittoriose, dala si tam oběd a jela zpět do Valletty. Cesta trvá asi 10 minut a loďky jezdí každou chvíli. Já teda ani jednou nemusela čekat ve frontě a hned jsem se nalodila, ale když jsme se vraceli zpět do města, tak už tam docela fronta byla. Loďka je pro 6 pasažérů. Pak jsem se ještě šla podívat na The Valletta Waterfront, vyjela výtahem zase nahoru, dala si zmrzku, ještě je trochu prošla, vyzvedla si zavazadlo a už jen jela na letiště.

[prospercz]

Den 94

Je na padnutí. 40 stupňů ve stínu. Ale problém je v tom, že tu nikde žádný pořádný stín ani není. Všude kolem mě je sucho a vedro. Ale nevypadá to tu jako v poušti. Svým způsobem je to tu vážně hezké. Jen asi není úplně nejlepší nápad tady trekovat v tomhle počasí.

Jediné místo, kde se za celý den můžu před tím horkem na chvilku schovat, je Subway Cave. Jeskyně vytvořená zase vulkanickou činností. Vypadá opravdu jako nějaký vykopaný tunel na metro. Jen podlaha je celkem členitá a člověk si musí dávat pozor, kam šlape. Má celkem asi 300 metrů a uvnitř příjemných 12 stupňů.

Dorazím do vesničky Old Station. Moc lidí tu nebydlí, ale zase se táhne na 4 míle, typické pro Ameriku. Je takové vedro, že všechny obchody mají vyprodaný led. Nikde není k sehnání. Ne, že bych ho hledal, ale během mojí návštěvy obchodu musela prodavačka několik lidí odmítnout.

Svačina v podobě chlazeného piva, zmrzliny a chipsů jsou přesně to, co hiker potřebuje. Koupím i pár gumídkú. Zbytek jídla mi vystačí až do dalšího většího města za dva dny. Sedíme venku na zahrádce před obchodem a bavíme se pozorováním místních.

Další typická věc pro Američany je, že nevypínají motor od auta. Jdou na 10 minut do krámu a motor prostě nechají běžet. Taky jsme už dřív potkali policejní auto, které bylo nastartované před jejich budovou. Chodili jsme kolem něj celý den a pořád tam stálo. Asi aby bylo ready a zahřáté, až bude potřeba někde rychle zasáhnout. Je to ale na hlavu.

Z města už to máme jen asi 7 mil, ale v tom horku to není “jen”. Je to utrpení. Přijde mi, že se to celé změnilo v takové moje malé utrpení. Ale ne, pořád si to tu moc užívám. U kempu máme řeku, tak hned po příchodu do ní skočíme a hned je zase o trochu líp. Kdyby tu každý večer nebyli ti zatracení komáři, docela fajnově by se tu i večeřelo a nocovalo. Takhle musíme brzy zalézat do stanů a nemůžeme spát na kovboje.

[notjabajabage0]

Week 6

this week we had a gig at the Prince Albert supporting horkus. I had a whole plan of using fake blood on stage like a Carrie style performance.

Unfortunately before the gig we were not able to find the correct ingredients to make the blood so we weren’t able to use it I didn’t want the set too feel empty so emia and I choreographed a section in one of our songs were she is looking down on to me while I’m on the floor.

I didn’t want the set too feel empty so I felt like it was nessecary to add this.

Also here is my evaluation for the summative project.

for the formative assessment I was I able to hand everything in perfectly on time meaning I am completely on track so far this term.

For my live performance video I am very happy with how my voice sounds although it isn’t picked up perfectly in this video due to it being filmed on a phone. I definitely divided my time leaning more towards focusing on how my live performance sounded which while this is not the best way to work I am very happy with the final sound.

I am not performing to my full standard because of the setting that I was in next time I would definitely do this somewhere that feels more like a stage but as a practice performance I am very happy.

Although my live performance sounds great I am very aware of how my recorded track is lacking in many aspects. I was not able to have a demo mix in time for the formative hand in and after evaluating this song and how my voice sounds I definitely want to change this for my summative. This does mean I will need to start from the beginning with my recorded track but I feel like this will be worth it. The track I handed in was practically a practice recording of my vocals to a backing track. I don’t feel like this contrasts as much as it should to see it bleed to score the best.