#Hasiči

[liberte-news]

KROMĚŘÍŽ | Dobrovolní hasiči získali cisternu od profesionálů

Jednotka hasičů Kroměříž obdržela od profesionálních hasičů cisternovou stříkačku Dennis Rapier, která zlepší bezpečnost při zásazích. Vozidlo, vyrobené v roce 1998, nahradí starší CAS Liaz a posílí akceschopnost jednotky.

KROMĚŘÍŽ | Jednotka sboru dobrovolných hasičů města Kroměříž získala od profesionálních hasičů starší cisternovou automobilovou stříkačku (CAS) Dennis Rapier. Dennis Rapier „Jedná se o vozidlo, které bylo zařazeno ve Školním a výcvikovém zařízení Hasičského záchranného sboru České republiky v Brně, respektive Zbirohu. Ve své kategorii se jedná o ceněné vozidlo, které zvýší bezpečnost jednotky…

[vedlejsak]

je děsný, jak většina médií referuje o včerejší blokádě pochodu pro život a jakej na tom mají podíl hasiči a policie.

ale nevíte, jak mě žere, že zkomolili "dejte vaše pánbohy pryč od mojí dělohy" na "dejte vaše pánybohy od mojí dělohy". kde je ten skvělej rým??

[kapsadan]

Hasiči a pivo

[kohoutek-lucni]

[willowmaidsworld]

Ahoj, dotaz! Když jsem člověk, co nemůže pomáhat s úklidy po povodních, ale chci přinést pracantům buchtu a čajíček, kde můžu najít lokality, kam buchtu a čajíček donášet? Je nějaká internetová skupina, seznam lokací etc.? :) Jsem matloň a vůbec nevím, kam skočit! Předem dík ♥

Ahoooj! Ani nevíš, jakou jsi mi udělal*a radost! My se zorganizovali jako třída (jo, jsem v maturitním ročníku) a prostě řekli učitelům, že jedeme a nezajímá nás absence (nakonec jeli někteří s námi). Měli jsme právě člověka, který nemohl dělat těžkou práci ze zdravotních důvodů, a protože se dozvěděl, jak to vypadalo na jednom pracovišti, kde jsme neměli jídlo, rozhodl se zakročit. Vzal k sobě pár dalších lidí a dojel přímo za námi s obědem. My pracovali tam, kde nás poslali známí (někdo řekl, že někoho zná, prostě zavolal a jeli jsme). Takže my to dělali takhle- přes známosti.

Co tak vím (z pomezí Jesenicka a Krnovska), obce si práce organizují sami, hasiči pomáhají. Takže jestli jsi z postižené oblasti (a v dojezdu postižené oblasti), zkus kontaktovat obec (insta, mail, telefon) a vysvětlit jim, jak chceš pomoct. Třeba ti řeknou, že obědy pro pracanty nepotřebují (někde vaří na obecním úřadě), ale hodily by se jim potraviny do potravinové sbírky. Nebo například kamarádka jela pomáhat do Krnova a psala přímo hasičům na instagram. Asi bych tě ale spíš odkázala přímo na obec.

Jestli nejsi blízko postižené oblasti, asi bych zkusila potravinovou banku, sice to není pro pracanty, ale je to jídlo.

Ještě jednou, mám ohromnou radost a ať to nějak dobře dopadne!😍❤

[prospercz]

Den 49

Konečně jsme vypadli z Kennedy Meadows a míříme směr sever. Sedím ve tmě v Yosemitském národním parku a koukám se do hikerské TV, ohně. Ještě pár dní zpět by mě ani ve snu nenapadlo, že dneska budu zrovna tady. Je už dost pozdě. Vedle mě hučí řeka, jižní přítok Merced. Je tak rozbouřená, že spadnout tam, tak mě za pár vteřin semele na kaši.

Vstávám, a protože se mi ještě nechce z tepla postele, čtu si Harryho. Dokončím pátou knihu, už mi chybí jen poslední dvě. Posnídám ovoce z krámku a naposledy se pobavíme s ostatními. Dneska se loučíme, většinu asi už neuvidíme. Ale kdo ví, možná na ně narazíme v Portlandu, pokud nakonec nepoletí do Mexika. S Cruiserem jsme už domluvení, ten tam bude určitě.

A je to. Už jsem jen já a Stir it up. Tak nějak jsme si zbyli. Nechceme totiž pauzovat a čekat až roztaje sníh. Ale já jsem za něj rád, má podobné smýšlení. Nechybí mu postele a hotely, spí se mnou ve městě vždycky v tom nejlevnějším možném kempu nebo ubytování. Radši to utratíme za jídlo a on i za pivka. Taky toho moc za den nenamluví, vyhovuje nám oboum, že si každý jdeme svým tempem a sejdeme se jen na oběd a na večeři. Je to fajn kluk.

Před odjezdem si zahrajeme pár her a čekáme na Mily, zkrácená verze Milady. Někdy kolem půl 1 dorazí. Jede s námi ještě dvojice Taiwanců, ale naštěstí jen asi 2,5h do Bakersfieldu. Mily má auto dost narvané, takže většinu věcí držíme na klíně nebo mezi nohama. Naštěstí jsou ti Taiwanci mrňaví a vejdeme se.

Cesta autem je pro mě utrpení, je to můj po autobusu druhý nejneoblíbenější druh dopravy. Dělá se mi z toho vzduchu zle. Vypravujeme si naše životní příběhy a jak jsme se dostali na PCT. Mily je tu jen na návštěvě svého kamaráda/přítele. Jinak pracuje v Glasgow jako zdravotní sestřička. Má 18! sourozenců. Její táta je fakt rozsévač. Prý je ani všechny nezná. V zahraničí už žije od 19, teď je jí 28.

Vyhodíme Taiwance na nádraží a zastavíme se v obchodě pro večeři a snídani. Cesta v pěti byla opravdu nepohodlná, teď už je to mnohem lepší. Podél silnice potkáváme jeden velký požár. Ale vypadá nějak divně. Jakoby okolní hasiči pálili pruh asi 10 metrů trávy schválně. Nic jiného nehoří. Přemítáme, proč to asi dělají.

V dálce vidíme i další stoupající kouř, snad je to podobně promyšlené jako tady tenhle. Dorazíme do kempu kolem 8. Je pozdě, mám hlad a už se mi chce i spát. Přichází moje hodinka. Kemp je jen na rezervaci. Žádný správce tu ale není, tak si prostě zabereme jedno místo a stavíme stany. Papíry vyřešíme ráno.

Mažeme si sendviče s humusem, rajčetem, rukolou, sýrem a avokádem. Celkem bašta. Jak mi v autě nebylo dobře, tak ani nemám hlad, ale jen se zakousnu do prvního chleba a zjistím, že teda hlad mám pořádný! Rozdělám nám oheň a jen sedíme a tiše si povídáme. Brzy jdeme spát.

[lieselotte-sky]

I prd zlatá rybko. Jistého ing. Koudelku ze Svitávky přejel čtyřikrát kamion a vždycky to přežil…akorát měl pokaždé trochu sešrotované kolo a vozejk.

Pro neznalé, ing. Koudelka je tamní vágus, kaskadér a dobrodruh. Snad by z něj byl býval byl i normální člověk, ale začal chlastat (což je tam obvyklé) a neuměl to (což už tam až tak obvyklé není). Důsledky pochopitelně přišly v podobě lidí, kteří ho stáhli na svoji úroveň a udolali chlastem, takže začal vyvádět strašlivé věci, přičemž tito lidé až tak snadno nezemřou. Mezi jeno nejlepší kousky patřil tajemný výbuch v ubytovně, při kterém explodovala přehřátá propanbutanová láhev, což následně ing. Koudelku vytrhlo ze spaní a nemilosrdně prohodilo zdí k sousedům. Podotýkám, že se mu u toho nic nestalo, pouze z toho byl nějaký vyděšený, vypotácel se ven, kde se, v momentě, kdy k té pohromě přijeli hasiči, jednoho ze zasahujících zeptal, zda „nemá oheň“, na což mu tento odpověděl „ti hoří chalupa wole, tak si připal“, což ing. Koudelka následně udělal. Pak ho též několikráte přejel kamion, když po silnici I/43 táhnul za svým kolem vláček vozejků se šrotem a páchal i mnohé jiné šílené věci. Bylo mi ho poznat osobně, inu hodný člověk s nešťastným osudem. To už tak na světě bývá.

Myslím, že jednoho dne napíšu něco jako Divnolidi Boskovicka protože mi většinu z nich bylo poznat osobně. K většině z nich nebyl osud milosrdný, ale nakonec se s tím naučili žít. Jistě, je to spodina, ale i tito lidé utváří specifický obraz doby a tudíž by neměli být zapomenuti.

jak já miluju české tramvaje

[kralovna-ne-stesti]

Po půlnoci byli u baráku hasiči, policajti a záchranka. Ráno u vchodu ambulance nabírala dva sousedy. Cestou na kontrolu bouračka před městem. Při objíždění jsme zase uhýbali dalším dvěma záchrankám, a cestou z kontroly jsem uhýbali zase dalším záchrankám. A tak si říkáme, co se to jako děje? To se ochladilo a lidi začali blbnout a odpadávat? On: "Tyjo já jenom doufám, že to pro nás není nějaký znamení..." Neboj. Určitě ne.

[rodent--quinn-queen--posts]

"A Greek woman was starting fires, so she could flirt with Firefighters."

I've found a fun fanfic plot for you guys please tag me if you write something with this premise I want to read it

Sorry it's not in English heres the Link:

Řekyně zakládala požáry, aby mohla flirtovat s hasiči - Novinky

[lieselotte-sky]

V Horních Počernicích zasahují pražští hasiči u požáru elektrokoloběžky v rodinném domě. Koloběžku hasiči vynesli z domu na zahradu a dále zachránili kočku.

…takže zachránili koloběžku a kočku…no kde už jinde než v Horních Počernicích, tam je možné všechno…

Zdroj: https://www.pozary.cz/clanek/280872-v-hornich-pocernicich-zasahuji-prazsti-hasici-u-pozaru/

[jirsen-blog]

Auto v tramvajovém kolejišti. Přes 100 dopravních nehod řešili policisté v Moravskoslezském kraji od pátečního večera, kdy region zasáhlo vydatné sněžení. U 36 nehod zasahovali spolu s nimi i hasiči

Auto v tramvajovém kolejišti. ⚠ Přes 100 dopravních nehod řešili policisté v Moravskoslezském kraji od pátečního večera, kdy region zasáhlo vydatné sněžení. U 36 nehod zasahovali spolu s nimi i hasiči. V sobotu před 18. hodinou havarovalo například osobní auto v Ruské ulici v Ostravě, kde skončilo v tramvajovém kolejišti u zastávky Dolní Vítkovice. Nikdo nebyl zraněn, nehoda ale zkomplikovala…

[liberte-news]

Členové HZS byli v anketě Sportovec Ministerstva vnitra vidět

Ocenění získali díky vynikajícím výsledkům v Evropském poháru v Firefighter Callenge a Mistrovství světa v disciplínách TFA.

ILUSTRAČNÍ FOTO | Chcete mít svůj článek zcela ZDARMA ? OCENĚNÍ | Sportovci HZS ČR se umístili v anketě Sportovec Ministerstva vnitra na prvních místech. Na slavnostním vyhlášení ankety Sportovec Ministerstva vnitra 2024, které se konalo 10. října 2024 v prostorách Pražského hradu, se v kategorii nejlepší tým umístil na prvním místě tým Hasičského záchranného sboru ČR, který soutěží po celém…

[lukasnav22]

Zprávy pardubice

Hasiči řešili neopatrnost - STÉBLOVÁ – V úterý po třinácté hodině vyjeli hasiči z centrální stanice v Pardubicích k písníku u obce. Ve vodě pět metrů od břehu se nacházel osobní automobil.

tydenikpernstejn.cz

Článek

[stromuprisahat]

... Ještě že ve Vizovicích byli všudypřítomní hasiči, kteří ochlazovali a osvěžovali, co se dalo. Fanoušci na jejich adresu nešetřili chválou a na sociálních sítích je nazývali headlinery festivalu nebo taky třetí stage s největším kotlem.

EN:

Fans at Masters of Rock agree: the biggest star of the festival was the firefighters

… Fortunatelly, there were omnipresent firefighters in Vizovice who cooled and refreshed as much as possible. The fans did not spare their praise and on social networks they called them the headliners of the festival or the third stage with the biggest mosh pit.

[autoring]

Středočeští hasiči v těchto dnech častěji vyjíždějí k požárům polí. V pátek zasahovali u 21 požárů, přičemž v 11 případech se jednalo o požár polního porostu a trávy. Nejsložitější zásah měli u Žebráku na Berounsku, kde museli vyhlásit druhý stupeň požárního poplachu, informovali dnes hasiči na twitteru.

[pepikhipik]

Sobotní vlákno amerikanisty Jana Beneše o tom jak černošské sousedské sdružení v Pittsburghu pomáhalo formovat pohotovostní medicínu

Do 60. let 20. století neměly USA dostatek zdravotnických záchranářů. Ti, co přijížděli k nehodám, navíc neměli dostatečné vzdělání a zkušenosti. Lidé zbytečně trpěli a umírali při nehodách. Až rakouský žid českého původu a skupina Afroameričanů situaci změnila.

V roce 1966 americká Akademie věd vyhodnotila, že systém rychlé zdravotnické pomoci je v děsivém stavu. Jen v roce 1965 bylo při 52 milionech zranění způsobených různými nehodami zabilo 107 tisíc Američanů, dočasně bylo zmrzačeno 10 milionů a natrvalo mělo poškozené zdraví 400 tisícíc obětí nehod. Škody dosahovaly 18 miliard dolarů.

Když lidé při nehodách zavolali o pomoc, přijeli funebráci s pohřebním vozem, v něm nosítka. Nebo přijeli policisté, bez znalostí, jinde třeba dobrovolní hasiči. Ale většinou nemohli poskytnout víc, než odvoz do nemocnice. A tak lidé zbytečně umírali nebo končili zmrzačení.

V Pittsburghu tehdy pracoval rakouský žid českého původu Peter Safar, „autor“ kardiopulmonární resuscitace. V r.1966 mu na následky astmatického záchvatu zemřela dcera, protože jí neměl kdo poskytnout zdravotní péči při převozu do nemocnice. A tak Safar přišel s řešením.

Nejprve navrhl, jak by měla vypadat moderní sanitka a její vybavení. A následně dal dohromady první ucelený výcvikový kurz pro zdravotnické záchranáře. Věděl totiž, že tu práci nemůže vykonávat ledasjaký lékař nebo zdravotní sestra. Potřeboval nový typ lékařského profesionála.

Safar chtěl obyčejné lidi, protože jen tak šlo nápad reprodukovat ve městech po celých USA. Jako první frekventanti tak začali kurz navštěvovat Afroameričané z místní organizace Freedom House, která rozvážela zeleninu chudým černochům ve vyloučené oblasti s názvem Hill District.

Dobrovolníci z Freedom House původně zamýšleli, že začnou černochy z vyloučených oblastí vozit do nemocnic na prohlídky. Ale během osmiměsíčního kurzu se naučili řešit infarkty, záchvaty, porody, či dušení. K prvním případům vyjeli během protestů po atentátu na MLK v roce 1968.

Safar získal pro Freedom House Ambulance federální grant, pracoval pak jako poradce pro rozvoj rychlé zdravotnické pomoci v Bílém domě. A vedení sanitek přenechal doktorce Nancy Caroline, která ještě zvedla profesionální úroveň služby a následně řídila i službu městských sanitek.

Program pro černošské záchranáře fungoval do roku 1975. Podle údajů z roku 1972 byli záchranáři z Freedom House schopni správně ošetřit pacienty v 89 % případů. Naopak policie a dobrovolníci pouze v 38 %, resp. 13 %. K roku 1972 měla služba 35 členů, vyjela k 7 tisícům případů ročně.

Služba fungovala v různých čtvrtích, i bělošských. Někteří bělošští pacienti se nechtěli nechat ošetřit a celkově důvěra v lékařskou péči „na ulici“ a ještě od černochů nebyla příliš vysoká. Ale lékaři a sestry rychle pochopili přínos, sestry dokonce začaly jezdit na vyjížďky.

V jednom případě dokonce jeden z černošských záchranářů, John Moon, musel intubovat pacienta – což se nejspíš nikdy do té doby takto venku, na ulici, mimo nemocnici (kromě bojišť) nedělalo. Doktor na příjmu byl ze schopnosti Moona paf a černošským sanitkám případ dodal kredit.

Město nakonec službu poskytovanou Freedom House zrušilo a včlenilo do vlastní služby. Řada lidí, kteří se podíleli na programu Freedom House následně uspěla v politice, u policie a hasičů. Získali lékařské vzdělání, doktoráty. A služba posloužila jako vzor ostatním městům.

K tomuto zapomenutému příběhu existují dvě knihy, jedna přímo od Nancy Caroline.

Safar byl neskutečný průkopník medicíny, takže přidávám i odkaz na jeho CV a další zdroje:

Peter j. Safar 12.4.1924 - 5.8.2003

Profesor Peter Safar (pův. Šafář), přednosta resuscitačního výzkumného centra v Pittsburghu, které nese v současnosti jeho jméno (Safarovo centrum pro výzkum resuscitace), zakladatel neodkladné resuscitace, intenzivní medicíny, urgentní medicíny, lékař - klinik, učitel a badatel ovlivnil mimořádným způsobem rozvoj medicíny hlavně v oblasti resuscitace.

Peter Safar dokončil v roce 1948 studium medicíny ve Vídni. Při zneklidňujících zkušenostech s režimy, které se šířily po Evropě v průběhu války i po ní, se rozhodl k odchodu do spojených států amerických. Chtěl se sice původně zabývat chirurgií, ale když pochopil, že dobrá chirurgie nemůže existovat bez dokonalého zabezpečování nemocného v průběhu operace i po ní, rozhodl se věnovat anesteziologii, která se stala jeho osudem a jeho láskou po celý další život.

Svoji činnost zahájil ve Philadelphii (1950 - 1952), vybudoval a řídil anesteziologicko-resuscitační oddělení v národní onkologické nemocnici v Limě v Peru (1953), následující dva roky (1953 - 1955) pracoval v nemocnici Johnse Hopkinse v Baltimoru a následně v tamní městské nemocnici (1955 - 1961). Posledním místem jeho rozsáhlé činnosti se stal Pittsburgh, v němž vybudoval akademické anesteziologické oddělení na presbyteriánské univerzitě, z něhož po sedmnácti letech vedení odešel v roce 1978 do mezinárodního centra pro výzkum resuscitace, které sám založil. ⬇️

Tony Norman: How the Pittsburgh-based Freedom House Ambulance Service changed everything

If ever there were a TV drama based on real life that begged to be created, it’s the founding of the Pittsburgh-based Freedom House Ambulance Service in 1967 and its ignoble death eight years later due to racism and the political hackery of the Flaherty administration.

Published last September, Kevin Hazzard’s book, “American Sirens: The Incredible Story of the Black Men Who Became America’s First Paramedics,” tells the Freedom House Ambulance Service story with both narrative style and a sense of historical drama it deserves.

“American Sirens” fills the gaps that WQED’s very impactful 28-minute documentary, “Freedom House Ambulance: The First Responders,” (2023) isn’t able to accomplish with limited archival footage, even though it lacks the vital images that make “The First Responders” such an eloquent document of those times more than half a century ago. 

Still, both accounts of the birth and death of America’s first ambulance service staffed by Black citizens trained to save lives are invaluable because they expertly strip away the veil of civic intolerance that made Freedom House Ambulance Service so necessary in a city still clinging to the assumptions of the Jim Crow era.

In the WQED documentary, former Freedom House Ambulance worker Mitchell Brown spells out the reason the emergency service that was located in the Hill District came into existence in the first place: “Back in the Sixties,” Brown says, “you stood a better chance of surviving a gunshot wound in Vietnam than you did a car accident in the city of Pittsburgh.” ⬇️

Freedom House Ambulance Service (Pittsburg, PA) 1967-1975

Pittsburgh of the 1960s and 70s was a city in dire need of economic help. In the predominantly Black Hill District, a majority of the residents fell well below the poverty line and fought constantly against racial injustice. Many of the residents were deemed “unemployable” by the city welfare offices and had bleak prospects for long term stability.

In 1966 the Freedom House Enterprise was founded with a grant from the federal government to provide economic stimulation to the people of Pittsburgh, and specifically those in the Hill District. The goal of Freedom House Enterprises was to create job training and employment opportunities for those in the area and to provide an opportunity for the “unemployables” to train and work in the city.

Then, in 1967, Freedom House Enterprises started an ambulance service under the supervision of Dr. Nancy Caroline and Dr. Peter Safar. Caroline and Safar were responsible for training the first paramedic crew in the United States. The first class was a mix of men and women and achieved their qualifications in no time and quickly got their service running.  But they weren’t without their challenges. ⬇️

How a Black neighborhood association in Pittsburgh helped shape emergency medicine

American Sirens author Kevin Hazzard tells the story Freedom House, a neighborhood nonprofit that, with the help of a pioneering physician, trained some of the nation's first paramedics.

DAVE DAVIES, HOST:

This is FRESH AIR. I'm Dave Davies, in for Terry Gross. In most of the United States today, if you have a medical emergency, you can dial 911 and count on an ambulance arriving with a crew who have the equipment and training to perform CPR and provide other critical care before getting you to a hospital. But as recently as the 1960s, that just wasn't the case. Back then, your call for help would at best get you a ride to the hospital, perhaps in a police van or a hearse from a funeral home, but no medical treatment until you reached the emergency room.

Our guest today, Kevin Hazzard, is a writer whose new book is the remarkable story of a community organization called Freedom House Enterprises in a Black neighborhood in Pittsburgh that became an incubator for modern emergency medicine. With the help of an innovative physician, the organization trained a cadre of men as paramedics - a term then just coming into existence - and sent them in newly equipped ambulances on lifesaving missions that earned a national reputation and spawned similar programs in other cities.

Kevin Hazzard is a journalist, a TV writer and author of a previous book called "A Thousand Naked Strangers" that was about his 10 years working as a paramedic. His new book is "American Sirens: The Incredible Story Of The Black Men Who Became America's First Paramedics." ⬇️

Autor textu: Jan Beneš