#Šalvěj

[kocourmokroocko]

nemám v týhle bezbožný domácnosti ani zbla respektu

(nehtík si zhuntovala Divuška, ale už jí roste krásný nový ♥ )

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 15 - 33km

Jelikož jsem na konci Břeclavi, tak z ní jen vyjdu, přejdu pole a na cyklostezce se vracím na trať. Cesta vede nivním lesem řeky Dyje, takže jsou vidět jezírka a zatopené lesy, kde čápi loví žáby a ty se jim zas snaží pláchnout…a samozřejmě taky halda komárů. Na facebooku stezky, místňáci potvrzují, že na jižní Moravě je to teď po tom období dešťů fakt komáří apokalypsa. Takže mě to nutí nezastavovat. 

Za hodinku a něco jsem u Janova hradu. Na ten sem se těšil. Je krásné počasí a to mu sluší ještě víc. Praktický lovecký zámeček a navíc vypadá jak z pohádky. Dovnitř ale nejdu, protože mne dnes čeká ještě dlouhá pouť.

Nacházím se již v Lednicko-Valtickém areálu a k Lednici je to jen přes park. Jak už se blížím začíná přibývat turistů. Je sobota a hezky, tak se to dá čekat. Na mě je to ale trochu moc. Vyfotím si zámeček, hodím do sebe svačinu a prchám odtud, jak nejrychleji to jde, dále po cyklotrase směrem na Nejdek. Kolem něj jen projdu a zpátky k Dyji, kde se po břehu dojde až do vesnice Bulhary. Před třemi kilometry jsem viděl ceduli na občerstvení ´Dvorek jako víno,’ v Bulharech, což mě zaujalo a řekl jsem si že to bude můj cíl, něco si tam dám a schovám se před poledním sluncem. Navíc mi docházejí síly, tak se potřebuju refreshnout, na druhou půlku dne. Mají to tu opravdu designově krásné, v tom novém čistém stylu, ale s příklonem k místním tradicím. Mají tu například super zmrzlinu a kafe, nebo dalešické pivo. Navíc nejlepší obsluha, co jsem měl zatím možnost poznat. To by se ostatní mohli učit. Takže to zcením a doporučuju jak Hejlík a pokračuju dál směr nádrž a elektrárna Nové Mlýny a odtud po nekonečně dlouhé hrázi lemované desítkami rybářů, až do Pavlova.

Po cestě je krásný pohled na vrcholek Děvín (jinej Děvín) a na zříceninu hradu Děvičky - dívči hrady. Na vodní hladině probíhá regata sportovních plachetnic a chataři začínají kempovat. Cesta po hrázi je mi ale nepříjemná, protože  to jsou nerovné kameny a já už mám opět problém s nohama, kdy mě pak bolí každý šutr, který je jinak. Tak si v Pavlově dávám brejk a nabírám síly na výšlap. První v téhle etapě, tak doufám, že ukolébán plackou, to teď semnou nesekne.

Procházím městečkem, kde se to hemží vinárničkami, kde posedávají lidé co už mají po výletu a já jim trochu závidím, protože mě ještě dost kilometrů čeká. Výšlap není tak hrozný, ani dlouhý. Na Děvičkách si koupím nálepku, dám razítko a jdu dál přes vyhlídku Děvín, kde je krásný rozhled na Pálavské vinice, Mlýnskou nádrž a na cestu kterou jsem již absolvoval. A také na tu, kterou mám ještě přes sebou.

Soutěskou se sunu dolu a nadávám na každý schod. Už to fakt nedávám a chodidla mě bolí jak blázen. Přicházím do Klentnice, kde je na konci vesnice lom a v něm tábořiště kde budu spát. Nemohu ale jen tak projít vesnicí a nechat si ujít Sirotčí hrádek a Stolovou horu, která je nad vesnicí. Ctím tedy stezku a vydám se tudy. Zřícenina je pěkná, ale co mne zaujalo víc, je fotbalové hřiště místního týmu, které je hned vedle. Tady bych ho skutečně nehledal, krása. Asi nejvýše položené sportoviště na Pálavě.

Když pokračuji na Stolovou horu, tak tady se mi dostává odměny. Je tu krásná louka ze které modře vykukuje Šalvěj luční, kterou kolébá vítr a na pravé ruce zapadá slunce. Pokochám se a dávám se na sestup. Konečně dorazím do kempu a tady mě čeká další nádhera, která vypadá lépe než na fotkách. Pán ranč vybudoval ve western stylu a to je něco pro mě.

Všude je spousta zvířat od poníků a osla, přes kozy, až k morčatům králíkům a okrasnému ptactvu. Jsem ubytován v patře v saloonu a den už pomalu končí. Dám si guláš a pivo od paní domácí a píšu zápisky. Dívám se do mapy, co mne čeká zítra a je to další masakr. Na to je potřeba se vyspat.

[petcare4all]

Mohou kočky jíst šalvěj? Nebo je to toxické?

Mohou kočky jíst šalvěj? Nebo je to toxické?

Malé množství šalvěje by vaší kočce nijak neublížilo . Odborníci na zdraví zvířat říkají, že trochu okusování listů rostlin obohacených aromatickými bylinami, jako je šalvěj, je pro kočky bezpečné. Kočky jsou však také lepší bez šalvěje, pojďme vědět proč. Mnohokrát, když necháme kočku samotnou doma, začne zkoumat dům a jí vše, co považuje za zajímavé nebo chutné. Ale co když místo jídla vaše…

[violetwonder]

Momentálně je mou oblíbenou pokojovkou Má Šalvěj. Obden pozoruji jak začne být žíznivá a klopí listy k zemi a když ji zaleju, jak je zase vzpřímí... je neupravená a zespod vykukují uschlé listy. Myslím, že mi dlouho nevydrží, ale nějak k ní lnu. přijde mi jako já. 

Jakmile mi dáš trochu pozornosti jsem v pozoru, ale když na mě sereš, táhne mě to k zemi.

...

tohle má roubovaná trpasličí bazalka neudělá

[pandaisalwaysinlove]

Bezodpadové tipy II

Jsem zpět s bezodpadovými tipy! Protože nechci plýtvat Vaším ani mým časem, přeskočím přímo na recenzi dalšího tuhého šamponu a jednoho kondicionéru.

Zde jsem provedla osobní průzkum šampónů zančky Naturinka a uvedla tuto sérii.

Dnes se vrhnu dvě značky, které jsou k sehnání v běžné drogerii (konkrétně déemko). Nemusíte kvůli nim do žádné zdravé výživy nebo ekodrogerie, což je třeba na dovolené nebo kdekoliv, kde to neznáte, poměrně výhodné. Taky je to příjemné pro ty líné dny, kdy se vám prostě nechce táhnout na druhý konec města, ale chcete dostát svým předsevzetím.

N.A.E.

jde výrobek z Itále

nemám se značkou jiné zkušenosti, zkusila jsem jenom šampon - Equilibrio

mělo by jít o přírodní kosmetiku, veganské a organické složení výrobků

https://www.nae-erboristeria.cz/cz/home.html

✔ klady ✔

snadno dostupný

papírový (tedy rychle a snadno rozložitelný) obal - osobně jej tedy řadím do sekce "bezodpadové", ačkoliv má ten papír na sobě

momentálně tři druhy vůní a zaměření na klasické vlasové potíže (oliva, levandule, šalvěj a máta pro mastné, s roztřepenými konečky a normální vlasy)

žádné žmolky ani stopy nějakého filmu na vlasech, na dotek byly normální

× zápory ×

zahraniční výroba a tudíž větší uhlíková stopa

tvar (kulatý, poměrně tenký - ve sprše velmi rád a snadno klouže - oproti kostkám a krychlím šamponů a mýdel, tohle zmizí ani nevíte jak)

vlasy bylo třeba mýt každý druhý den (mastily se - nebyl to extrém, ale oproti Naturince velký rozdíl)

málo pěnil a musela jsem ho předem namáčet, aby vůbec pustil pár mydlinek

rychlá spotřeba (asi to souviselo i s těmi neexistujícími mydlinkami)

na dotek šampon tuhý a "mastný" - jednoduše řečeno nepříjemný

Co si z toho vzít - já bych si tento šampon už znovu nekoupila, spotřebovala jsem ho rychle, málo pěnil a celkově jsem ho koupila opravdu spíš proto, abych vyzkoušela i jiné nové produkty a mohla je případně doporučit. Takže pokud byste chtěli začínat s tuhými šampony, tenhle bych vám neradila, mohlo by vám to dojem z tuhých šamponů zkazit.

Langhaarmädchen

značka domovské drogérie déemko

výrobek z Itálie

vyzkoušela jsem jenom tuhý balzám na vlasy Pure Softness

nezaměřují se na ekodrogerii, mají jenom jeden druh tuhého šamponu a jeden druh kondicionéru

proto jsem se vrhla na tuhle značku, sh��něla jsem tuhý kondicionér

✔ klady ✔

příjemný do ruky - je sice taky kulatý, ale jeho povrch je hrbolkovitý, není hladký, takže vůbec neklouže

jako kondiciconér vynikající - měla jsem po něm na vlasech stejný pocit, jako když jsem používala klasický kondicionér z obalu, i efekt při rozčesávání byl viditelný

vůně

pouze papírový obal

snadno dostupný

× zápory ×

vyrobeno v zahraničí

Co si z toho vzít - jako první tuhý kondicionér/balzám skvělý.

Závěrem chci podotkout, že už i v klasických drogériích, které jsou dostupné všude, jsou dostupné tuhé šampony a "bezodpadové" produkty, je tedy mnohem snadnější je vyzkoušet. Zároveň ale musí člověk počítat s tím, že takovým nákupem nepodporuje žádné domácí ani malé podnikatele, ale velké firmy a často i zahraniční výrobu, místo té domácí. Jde tedy především o dobrou rychlou alternativu, ale v rámci bezodpadových snah spojených s ekologickým smýšlením rozhodně doporučuji mít tyto až jako zálohu a primárně používat ty české/slovenské výrobky.

O dalším takovém, který jsem vyzkoušela, Vám napíšu příště. Bude to česká značka Caltha.

[italygastropromotion-blog]

Naučte se připravovat RAVIOLI NA MÁSLE A ŠALVĚJI v rámci Školy vaření u moře 2017.

http://igp.cz/nabidka/tematicke-pobyty.html

[muchomurkacervena]

Cestička k domovu

známě se vine.

Hezčí je krásnější

než všechny jiné.

.

Douška a šalvěje

kolem ní voní.

Nikde bych nechodil

tak jako po ní.

.

A kdybych ve světě

bůhví kam zašel.

Tu cestu k domovu

vždycky bych našel.

.

A kdybych ve světě

smutně se míval

Na téhle cestičce

vždycky bych zpíval.

- Karel Václav Rais

ANEB “Co mě naučila základní skola?”

[cysnews]

Tulipány kralovaly jarní Plzni, vystřídají je letničky

Tulipány kralovaly jarní Plzni, vystřídají je letničky

Loni na podzim bylo v sadovém okruhu vysazeno 19 tisíc jarních cibulovin, které letos v květnu vykvetly. V červnu je vystřídá 6,5 tisíce letniček. Budou mezi nimi šalvěje, ostálky, lobelky, ale i okrasné kopřivy nebo divoký kmín. Záhony v centru Plzně se letos v létě zahalí do fialových a pastelových odstínů. (more…)

[smutnyajtak-blog]

Domov

Znáte to - někdo se vás zeptá, kam jdete a vy najednou nevíte, co odpovědět. Domů? Na byt? Co je to vlastně domov a jak poznat, že je vhodné takto označit to místo, kde trávíte většinu času, nocujete nebo ke všemu ještě jste se svou milou nebo milým?

Měl jsem problém. Když jsme se s P. nastěhovali poprvé do svého, chtěl jsem tomu místu říkat "domov", ale nějak mi to nešlo přes zuby. Chybělo tomu něco, co by Byt povýšilo. A pak to přišlo. Nebylo to hned, trvalo mi to nějaký ten měsíc, ale Domov se z toho místa stal. Dosavadní domov se přetvořil na "u našich".

Tím spouštěčem nebyl zvyk, nebyl to ani nábytek nebo věci, nebyla to ani P. Byla to láska a domácí prostředí. Domů jsem se začal těšit, chtěl jsem se tam vždy vrátit, i když třeba zrovna panovala dusná atmosféra. Byla zde byla ona, důvod toho, proč dýcham. Jako Byt jsem označoval místo, kam jsem se vracel z povinnosti.

Chtěl jsem se vracet někam, kde po příchodu můžu říct: "Ahoj miláčku, jsem doma" a dát nebo dostat pusu na uvítanou. Nebo obráceně, slyšet to a odpovědět: "Ahoj Prdelko, jsem rád, že už jsi tady." Jsem tak náročný? Je to tak těžké? Vždyť láska a vzájemná sebeúcta je tím, čím jsme a jak žijeme. Ono to tak totiž u nás většinou nefungovalo. Odpověď na můj pozdrav byla: "No nazdar", přivítání žádné a když jsem přinesl nákup, její reakce byla stylem: "Jo, jasně, už to jdu vyskládat." Pokud tedy nějaká vůbec byla. A obráceně. Přišla z práce a reakce na uvítání: "Nesahej na mě, jsem zpocená/zmrzlá/chci se vyslíct." Ano, nebylo to tak vždy, ale když je to 90% dnů, nemáte pak vůbec ani chuť vstát. No, a tak se z Domova opět stal Byt.

Stále jsem toho názoru, že spousta věcí se dala vyřešit vzájemnou domluvou, snahou a vzájemným pochopením. Stále jsem toho názoru, že se náš Domov dal zachránit. Ona to ale vzdala a ve lžích hledala jinde. A mně se sen o našem Domovu rozpadl v prach.

Nežiju teď Doma, ale na Bytě. Na místě, ke kterému mám citový vztah, protože jsem na ni ještě nezapomněl, protože ještě nedávno tam panovala velmi přátelská atmosféra a bylo mým Domovem. A právě citový vztah je ten důvod, kvůli kterému to místo musím odpustit, byť mi to trhá poslední zbytky mého srdce.

A Domovem se mi opět stal původní domov, i když v mírně pozměněné podobě. Doma mám teď totiž u babičky a dědy. Vždy jsem tady trávil spoustu volného času a mám to tady neskutečně rád. Můžu se tu zedřít do úplné únavy, můžu tu tvořit, sedět na lavce a sledovat debilní slepice, jak se vzájemně klovou. A hlavně, je tady babička s dědou a jejich příběhy plné štěstí, klidu, lásky, ale i křivd a politického ublížení z padesátých let. Bohužel, vším tím P. pohrdá a byl to jeden z důvodů, proč tady nechtěla trávit moc času.

U dívek se říká, že jejich domov je tam, kde si sundají podprsenku a chodí pouze v kalhotkách a tričku. Ale co u nás, kluků? Pouze v trenkách jsem chodil i v domě rodičů P. a rozhodně bych to místo domovem nenazval. Domov Domovem totiž dělá láska. Budujte ji, udržujte, važte si jí. Je totiž velmi křehká.

Na konec jsem si nechal kousek jedné básničky, na kterou jsem si vzpomněl. Za případnou nepůvodní interpunkci se omlouvám, píšu pouze z hlavy.

Cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější, než všechny jiné. Douška a šalvěje kolem ní voní, nikde se nechodí tak, jako po ní. A kdybych na světě Bůh ví kam zašel, tu cestu k domovu vždycky bych našel.

[elvensoul]

Salvia officinalis 🌿 Šalvěj přeslenitá - neboli "babské ucho" moja obľúbená časť z filmu Saxana 😁 nádherná a vznešená bylina 🙄 #salvia #salviaofficinalis #herbal #herbalife #herbs #witch #naturewitch

[kocourmokroocko]

Česílko alias kněžna "Nenechám na sebe žádnýho vtáka šáhnout, nikdy, za žádnou cenu, a už vůbec ne zasranou *pohlédne na rozmazaný nápis na pařátku* bambulku blbounkovanou" a místní kosmonaut a výsadní mimino, Šalvěj — první den, co spolu byli puštění volně ♥

Brečim, křičim, bleju duhu a třpytky, svět je tak kurevsky nádhernej, já jim to tak děsně přeju, já-

[nakanary4]

Vpis 8 - Tři v jednom

(17.1.) Teoreticky by to mohlo být až v pět v jednom, ale to musíme vysvětlit postupně. Dneska ráno opět jasný nebe, vstáváme radši s budíkem, ať zas nespíme do devíti. Po obědě se budeme přesouvat na Gran Canarii, tak chceme čas co nejvíc využít. Poslední snídaně na El Hierro, balíme se, je to takový smutný.

A taky jsme ještě pořádně neukázali ten náš bydlík, respektive terasy a výhledy, tak toho se dneska rozkošně ujal Koušn. A taky je tak jasno, že je vidět až vedlejší ostrov! Koušn, take it away!

Tož odcházíme z apartmánu, klíče máme nechat uvnitř. Koušn má dobrou poznámku, že bychom je neměli nechat v zámku zevnitř, páč by se sem pak Ajurvéda nedostala. Málem se mi povedlo přesně to. Ale dopadlo to dobře, jedem. Celý údolí El Golfo je ještě ve stínu a my už si to šineme k moři. Včera večer nás zaujaly ty pobřežní bazény v La Maceta, tak jsme zvědaví, jak vypadají při odlivu, jestli je to víc user-friendly. Původně jsem i laškoval s myšlenkou se tu vykoupat, ale to nepůjde, páč jednak je zima a jednak odliv není tak malej, jak jsme doufali, vlny se valí vesele dál.

Nicméně ten voňavej mořskej vzduch tu je, to si říká ještě o procházku, tak razíme podél pobřeží, je tu prima stezka. Sluníčkem už jsou ozářený aspoň ty kameny Roques de Salmor, kde žijou ty ještěrky. A taky vzádu jde tušit tu La Palmu, jak o ní mluvil Koušn. To jsme tu celej tejden neviděli!

Je na čase přejet na tu druhou, už osluněnou stranu ostrova, kde je i letiště. Projíždíme opět tunelem a když se vyhoupneme na druhý straně, tušíme, že by mohlo být na obzoru vidět i víc ostrovů než jen La Palma. Ukujeme tedy random plán, že prostě vyjedeme někde na kopec, kde bude lépe vidět. Koušn briskně v mapě najde nějakou cestu, zatáčíme z hlavní ulice a drápeme se do prudkýho kopce úzkou asfaltkou. Když se nám zdá, že jsme dost vysoko, opatrně parkujeme (moc tu není kde, to je takovej evergreen), a jdeme. Tady dva dlouhý stíny na výletě, ahój!

Pak jsme si tuhle louku, odkud je teda fajnovej výhled! A potvrdila se domněnka, vidíme nejen La Palmu (zcela vlevo), ale i Gomeru (uprostřed) a za ní vykukuje Pico de Teide na Tenerife. Tři v jednom!

Když se vezme, že se to fotí z El Hierro a dneska jedeme na Gran Canarii, tak je to vlastně pět v jednom, takový cestování po ostrovech v Atlantiku se nám líbí. Kdyby někoho zajímalo, jak jsou ty ostrovy daleko, Koušn to ví!

Pak sedneme do auta, jako že jedeme a najednou Koušn, že tady na tom vavřínu by mohl být ten lišejník, co ho má Koušn za úkol najít (kolegové vědci na něj dělaj genetickou studii, huh!), páč jsou potřeba čerstvé vzorky. No a fakt, lišejník lecanora, je teda děsně pidi, ale našli jsme ho! Jeden u úlovků týdne, no to mě zblázni.

Mno, další úspěch výletu, tak se mi to líbí. Nyní už v klidu jedeme dál, chceme se projít ještě po Valverde. Tam dojedem během pár minut, a dokonce tu narazíme na zácpu, po ulicích chodí lidé (resp. po té jedné hlavní uličce tady), na to jsme si už dávno odvykli, a moc nás to nebaví. Ale projdeme se tu, chceme vidět aspoň ten místní kostel, Nuestra Seňora de la Concepcion. Ale jo, Valverde má atmosféru.

Ve Valverde taky dočepujeme benzín (po cestě na letiště už žádná pumpa není), a jsme příjemně překvapeni, za celej tejden jsme tu projezdili asi 50 euro, no nekup to. Je tu všechno tak blízko, že když sjíždíme k letišti, pořád máme čas a tady nemá cenu být na letišti dřív než hodinu před odletem. Těsně vedle letiště je ještě jedna vesnička, kde jsme ještě nebyli, tak jedem tam. La Caleta je útulný přímořský letovisko, a to má regulérní bazény na pobřeží. Vypadá to efektně. (Zrovna tu probíhala něco jako vodní jóga pro seniory.)

Poběháme tu trochu, Koušn najde molo, loučíme se s El Hierro!

Vrácení auta i check-in nám nezabere víc než tři minuty, letí tu teď jen naše letadlo a to bude mít na palubě tak dvacet lidí. Žádná fronta široko daleko.

Éro společnosti CanaryFly přiletí načas, nasedáme, a odlítáme deset minut *před* časem odletu. S CanaryFly jsem nikdy neletěl a takhle letět novou společností, mmm. No nejen to, k tomu ty výhledy. Ona trojice ostrůvů jako na dlani. Za námi El Hierro, kousek dál La Palma, tu je vidět Gomera a vpravo Tenerife.

Na Gran Canarii dosedáme s předstihem, vystupujeme, vyzvedávám kufr a auto (Renault Clio) a vyjíždíme. Vedle letiště se stavujeme v supermarketu nakoupit svačinku, jsou dvě hodiny a musíme vydržet až do večeře v hotelu. Teda ale tu je tolik lidí všude, byli jsme v regulérní zácpě, tuny lidí, no nevím nevím, shodli jsme se, že to jsme si fakt odvykli. Co nejrychleji tedy prcháme z města a horka pryč, což se naštěstí i na Gran Canarii dá docela snadno. Letiště necháváme za sebou a šup zpět do kopců, kde je i chladněji.

Dneska bydlíme ve vesničce Taurito na jižním pobřeží, takže jsem během letu naplánoval (fajnou) projížďku ostrovem, ať se tu Koušnem porozhlídnem. Už nedaleko letiště začíná velká přírodní památka Barranco de Guayadeque, navrhuju dát si nakoupenou svačinku tam, čili zajíždíme do hlubokýho zelenýho údolí, tu už lidi zas nejsou, uf. Nachzázíme si místo ve stínu, parkujem a dobrou chuť. A ve stínu je dokonce zima, chce to mikinku. Pak se tu trochu projdeme a Koušn nevychází z údivu, kvete tu spousta věcí, co zatím neviděl, tak si výská radostí. Například šalvěj kanárská, kterou hledal na všech ostrovech, ale našel ji až tu, a ještě ve formě candidissima (huh!).(A věděli jste, že plody šalvěje se nazývaj "tvrdky"? Tvrdka je slovo dne!! :) Nebo křivokvět slanobýlovitý, další kanárský endemit. A i hadinec, co ani nevěděl, co je zač, a to už je co říct! (Jo, večer to našel v knížce, hadinec Decaisneův) No takže tak, první zastávka na Gran Canarii a hned takový terno.

Vyrážíme dál, chceme se podívat i na Pico de las Nieves, s 1949 m n.m. nejvyšší hora Gran Canarie, kde jsem loni byl, ale byla mlha, takže bylo vidět prd. No dneska to vypadá o dost lépe! Tu Koušn šlape borovicovým lesem k vrcholu, v pozadí zas Pico de Teide na Tenerife!

Tu na vyhlídce už pár turistů je, ale na samým vrcholku už ne, lezeme tedy tam. Po schodech pomaleji, přece jen jsme skoro ve dvou tisících metrech.

No a musím říct, že bez mlhy je to tu o dost větší zážitek, vidět je do všech směrů, Gran Canaria v nejlepším světle.

A je tu příjemně, ani vedro ani zima. No a tu si musíme udělat selfie, to je taková tradice na vrcholech Kanárských ostrovů, už máme Tenerife, La Palmu, El Hierro, a teď i Gran Canarii!

Moc se tu nezdržujeme, chceme ještě stihnout západ slunce na pláži, čili je třeba sjet zas k moři. Volíme samozřejmě co nejobskurnější cestu, když už, tak už. Nejdřív po GC-600, kudy jsem jel i loni, ještě zastávka u přehrady Presa de los Hornos, odkud jsem loni zdravil Evičku. Letos je tu teda o dost míň vody, že by byla přehrada vypuštěná?

Pak se odpojujeme na silničku GC-605, což je dokonalá horská silnička, co se motá hlubokým údolím. A nejlepší na tom je, že jsme na ní vlastně sami, teda kromě jednoho cyklisty, co jsme se předjížděli.

Koušn tedy při nekonečných serpentinách trochu naříká, ale zvládli jsme to a přesně v šest přijíždíme do Taurita, kde máme hotel. Ubytováváme se a jdeme prozkoumat okolí. Je to tu turistický, takovej komplex s hotely a promenádou, ale když je to to, co člověk čeká, je to fajn.

Dojdeme až na pláž, který vypadá fajně, snad se nám tu povede se zejtra vykoupat. Dneska jsme tu aspoň krásně stihli ten slibovanej západ slunce a fajnšmekersky jsme si k tomu lehli na lehátka. 

[bozskekviti]

Svatba byla v barvách mint, broskvová a krémová. Jako kvítí jsem vybrala luxusní pivoňkové růže Vuvuzela, trsové růže, eustomy, karafiáty, sedum, sukulenty a eukalypt. Na místě jsem ještě ulovila pár místních zahradních růží a listy šalvěje 😊

Svatba proběhla v překrásných prostorách zámku v Třebešicích u Divišova 🥰

Prvních pět fotek je od Martiny Škvorové

/www.msfoto.cz/

[josephslaich]

JAK VONÍ BÁJEČNÍ LIDÉ? FUCKING FABULOUS! 

Pokud jste báječní, pak vám rozhodně nemohla uniknout zpráva o novém parfému od Toma Forda. Limitka jednoduše pojmenovaná jako “Fucking Fabulous” vyvolala díky svému NSFW názvu na síti pozdvižení. Ford je už od počátku kariéry vyhlášený svými reklamními kampaněmi plnými sexu, které byly mnohdy terčem kritiky a v některých zemích dokonce úplně zakázané. Ani tentokrát nezklamal a parfémoví nadšenci už si z nervozity nejspíš okousali všechny nehty. Orientálně kožená kreace bude představena na přehlídce S/S 18 během NYFW 6. září 2017. V prodeji by přitom měla být hned druhý den v buticích Toma Forda a online. Už teď je jasné, že se o limitovaný počet kusů strhne pěkná mela. Jak voní báječní lidé? Podle zákulisních informací po oleji z hořkých mandlí, pryskyřici, cashmeranu a koženém akordu doplněném o olej z muškátové šalvěje. 

[cestyzahradou]

Už několik let zdobí prusinský bylinkový záhon tzv. panašovaná šalvěj. Víte, že se vlastně jedná o “nemoc” listů?

11. dubna 2019

[witcherfic]

Highly_Amateurish_Occultism August 13, 2020 at 04:00PM

by Highly_Amateurish_Occultism

Upírka jménem Ariadna se vydalala do Toussaintu setkat se s Geraltem, který má za úkol zbavit knížectví neznámé šelmy. Než se, ale se zaklínačem setká má čas vzpomínat na svého dalšího přítele Regise. Zatím netuší, že by se s ním měla znovu setkat nebo že by mohl být stále naživu.

Words: 3054, Chapters: 2/?, Language: Čeština

Fandoms: Wiedźmin | The Witcher - All Media Types, Wiedźmin | The Witcher (Video Game), Wiedźmin | The Witcher Series - Andrzej Sapkowski

Rating: Mature

Warnings: Creator Chose Not To Use Archive Warnings

Categories: F/M

Characters: Geralt z Rivii | Geralt of Rivia, Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy, Zoltan Chivay, Jaskier | Dandelion, Orianna (The Witcher), Dettlaff van der Eretein

Relationships: Emiel Regis Rohellec Terzieff-Godefroy/Original Female Character(s)

Additional Tags: Slow Romance, Action & Romance, Vampire Sex, Fights, Fluff and Humor