#řízek

[kitikara]

2. Řízek Tvoříjen - každý zná takové to místo, kde je řízek větší než talíř a přiloha není třeba. Dneska lepší tuš.

[bangjiazheng]

Breaded Pork Schnitzel – Řízek - Czech Cookbook

[pepinobambino]

„A vůbec, co ty a Med?” zeptala se Klementýna, když procházela Olbramova fotoalba. Měl jich hromadu; na většině fotek byli lidé, které neznala, ale na mnohých byl Olbram se Saskií (tou zrzavou krávou, co ji vždycky napráší Káše), nebo s Lafkou.

Zrovna držela jednu pořízenou v Lahůdkách na náměstí. Musel ji fotit někdo čtvrtý, protože na fotce byli všichni.

Olbram, uprostřed, se smál, vlasy mu padaly do čela a z chlebíčku, který měl v ruce, padal zase kus vajíčka. Saskie, po jeho levé ruce, se schovávala za šálkem cikorky, ale usmívala se od ucha k uchu, na rozdíl od Lafky, který se po Olbramově pravici tvářil vyloženě nevrle. Na nose měl něco, co Klementýna považovala za šlehačku. Olbram měl ruku kolem jeho ramen; zdálo se, že se směje jemu.

„Co já s… heh, Medem?” Olbram zalil cikorku do konvičky z černého kaolínu (která možná stála třicet šest tisíc, ale peníze budou, my nebudem, a prostě tam ten set nemohl nechat).

„No… jak vám to šlape?”

„Obávám se, že nechápu.”

„Přece, žádné problémy v ráji?”

„Jo ty myslíš, jakože já s Palamédem… že my spolu… Klementýno! Jak tě to napadlo?!”

Klementýna na něj zírala, on zíral na Klementýnu, čekající na odpověď.

„Vy jste ještě…? No teda, v téhle smyčce si dáváte na čas.“

„Pro Boha!” Olbram právě vylil cikorku na svoji novou košili v indickém stylu.

„No teda, ty jsi fakt vtipnej.“

„Tak počkat, to—“ zazvonil telefon.

Oba na sebe zase chvilku zírali, než se Olbram natáhnul pro telefon.

„To bude Lafka. Čekal jsem, kdy zavolá!”

„Ježíš…”

[depkoidniliskoun]

Kazeta #57: Až na bezedno

[masterofiodine]

prompt doodles s dírskou tématikou + tma/díra crossovery

[kejklir]

Nedokončené věci a skici, díra art dump

(Je jich víc ve reblogu)

[happylittleghost]

Nazvěte mě klidně bláznem ale pokaždé co poslouchám kazetu 31 musím myslet na to co by se stalo kdyby se sukuna vrátila a Lafka by se o ni jako její nejbližší živý příbuzný staral. A tak dlouho už mi to hlavou vrtá že sem prostě musel udělat skicu téhle velice děravé rodinky. Jak myslíte že by tu sukunu pojmenovali?

[srouby-a-matice]

@prirozenemotyka měl skvělý nápad s tím, že kdyby se rozsukuna vrátila, Lafka je technicky vzato její nejbližší příbuzný a tudíž ji může adoptovat. Echo, jak bylo toto rozsukuně pojmenováno, mi od té doby pobíhá v hlavě, takže tady. Echo a Chlebořízek, moji milovaní.

Nepřidružený Chlebořízek, kdybyste ještě měli hlad. Popřípadě spí, protože jsou oba utahaní z rodičování.

[terysak]

Art dump Díra věcí, protože jsem už týden nemocný a mám moc času ma rukou

Hlavakanón:

Olbram je hrozná mánička když jde o nemoce, s obyčejnou rýmou leží na gauči a pateticky řve o jeho existenci a jak se blíží ke konci, že chytl sepsi nebo podobnou chorobu. Naštěstí je nemocný tak 1-2 do 3 let. Germofob jeden.

[tatranky-n-chill]

Target audience reached.

Vítejte, moje české lásky <3.

[willowmaidsworld]

Další Díra post...

Víte, je ten večerníček, na který koukal Lafka s Apollónem, Dobrodružství Špeka a Špíčka, že? O čem to sakra je? Když jsem se zaposloucha do toho, jak to jede na pozadí dokázala jsem rozeznat:

"...divoká prasata..." (vypadá to, že něco zpustošila)

"...ty budeš dělat mrtvého..."

"...umřít..."

"...Československá komunistická strana..."

"...pro náš národ..."

Připomínám, že je to o dvou prasátkách.

[hynku-vileme-jarmilo]

Po půl roce se odhodlám hodit něco na dirskej discord a ono mi to nejde odeslat. No nic, tak to máte tady.

Ještě bez pozadí:

[pepinobambino]

Fanfikce na houby

Hluboko ve Smětínském lese se jednoho časného rána objevila dvojice Zvláštních vyšetřovatelů. Byl podzim a byla pekelná zima, taková, která je tak nenápadná, že si po prvních minutách venku myslíte, že je vlastně hezky, ale po půlhodině vám dojde, že jste nechali šálu i čepici doma a že jste už moc daleko, abyste to napravili. Byl to zákeřný podzimní mrazík, který Vyšetřovatelům lezl za svetry a kabáty.

„Ještě minulý týden bylo teplo,“ mrmlal Lafka, ruce hluboko v kapsách, ve snaze se zahřát.

„Nic se neboj, příteli, dej tomu hodinu a vysvitne sluníčko. Mezitím tě může hřát vřelost a upřímnost našeho přátelství, spolu s vlasteneckou hrdostí. Podívej se kolem sebe! Ten les, ty rozkošné chuchvalce mechu všude kolem! A ty muchomůrky, no řekni, kde jinde uvidíš takovou krásu?“

Olbram kráčel o několik kroků před ním s proutěným košem a rozhlížel se kolem sebe jako o život. Vyhlížel houby, které by si mohl odnést domů, usušit, uvařit, osmažit a naházet do bramboračky. (Nebo prodat. Dost silně o tom uvažoval – mohl by dojet někam dál od Díry, najít nějaké malomyslné měšťáky a nacpat jim menší hříbky pod nos.)

„Ostatně ti to prospěje. Trávíš moc času v kanceláři a já opravdu nemám zájem, aby ses proměnil v nějakou přerostlou krysu.“

„Hm, tomu bych se taky rád vyhnul.“

Společně se vydali hlouběji do lesa, obrněni Lafkovou rybičkou, Olbramovou pistolkou a jedním pórkem, bez kterého ven nevycházeli. Dohromady zatím našli tři hříbky, a tak se chtě nechtě museli vydat vstříc nebezpečí temného Dírského hvozdu.

Byli ovšem neohrožení.

„Lafko!“

„Neřvi! Jsme v lese, co je?“

„Kde jsi?“

„No, tady.“

„Kde tady?“

„U toho stromu.“

„Tak počkej, jdu za tebou.“

„Ne, ty počkej, já – moment…“

„Copak, příteli?“

„Proč… proč jsou tady… jak to podat… jsou tady takové zelené muchomůrky. S modrými tečkami. Které svítí.“

„Aaaaa, ty jsi našel Zelenku Plískavou! Tak ji v tom případě opatrně, ale velmi opatrně obejdi, a až bude z dohledu, začni utíkat.“

„Cože?“

„Není času nazbyt, kamaráde, utíkej,“ s tím se Olbramův hlas vzdálil rychlostí světla.

Lafka se na houbu zadíval a vyhodnocoval nebezpečí. Rozhodl se, že mu za to nestojí, a velice pomalu, aniž by spustil oči z houby, se vydal dál do lesa. Nakonec doklusal až k Olbramovi, který postával na mýtině jen o kousek dál.

„Co to… ehh, počkej… se vydýchám… ufff… sakra… co to… co to mělo znamenat?“

„Houbaření zdar, kamaráde, už jsem se bál, že tě dostala. Ale to nic, o to se nemusíš bát, stačí, když se jim vyhneme, jsou poměrně vzácné. A podívej, co jsem za tu chvíli našel! Jsme na dobré stopě, Palaméde, ještě chvilku a budu mít plný koš!“

„To je… ufff, báječné, Olbrame. Já si tady na chvilku… na chvilku sednu.“

„Jak je ctěná libost. Já si to tady proběhnu, ještě že jsem si vzal svoje boty od Aniďas, jinak bych té pekelné houbě takhle rychle neutekl. Nechceš si je pořídit taky?“

„Aniďas… jo, jasně. Hele, radši běž, já tě zase doženu, ale neběhej.“

„Půjdu do támhle toho kopečka, tam to vypadá velice slibně,“

Rozjařeně se usmál a Lafka už jen sledoval záda svého kamaráda, jak se mu vzdalují v lese.

Po chvíli, kdy popadl dech, se rozhodl zvednout. Najít Olbrama vůbec nebylo těžké – stačilo jít za nadšenými zvuky a výkřiky jako: „No teda!“ a „To je ale macek!“

Zahlédl Olbrama mezi stromy, jak se sklání k nějaké houbě. Lafku si očividně nevšiml. Stál tak hezky ve stráni, že… Lafka si vybral jednu pěknou šišku, zamířil a mistrovským hodem trefil Olbrama přímo do zad.

„Aaaaa,“ ozvalo se lesem, jak se Olbram nekontrolovatelně valil dolů, košík těsně za ním. Lafka se smál, dokud si neuvědomil trajektorii Olbramova pádu. Už na tom nezáleželo, protože mrknutím oka se Olbram svalil na Lafku. Byl to tak nešikovný pád, že Olbram nakopl nejen svého kamaráda, ale i sám sebe. Jedinou světlou stránkou bylo, že padl do měkkého – tedy na Palaméda.

Takové klišé, říkáte si, pánové, ale pojďme vzít příležitost za pačesy.

Olbram se nešikovně posunul, až byl jeho obličej jen několik centimetrů od Lafkova, vlasy mu romanticky padaly do očí.

Dobře, Mede, říkal si Lafka, jenom klid. V klidu, nic se neděje, není ti patnáct, nezjišťuješ rozsahy své sexuální orientace, tohle tě nemůže vyvést z míry. Vůbec ne, jenom se mu moc nedívej do obličeje, do očí vůbec ne, moc dobře víš, jak to s těma jeho očima máš. Prostě se zaměř na něco, co tě znechutí, dokud se nezvedne. Mysli na kancelář, ano, kancelář, ty podělané kapající trubky, ten… idiote! Co jsme si teď řekli o těch očích, sakra, teď už se jinam nepodívám. Výborně. Výborně, no, to jsi teda posral, ty je… aa, bože můj, on pohnul hlavou, je blízko. Vzpamatuj se! Vypni homosexuální myšlenky, šlo ti to celou střední!

Zatímco Olbram si myslel: Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa-

Bylo to skutečně romantické, dokud sebou Olbram neškubnul a nevyskočil, při čemž nechtěně, ale citelně kopnul Lafku do holeně.

„Moje houby!“

„Tvoje houby…“ Lafka ještě chvíli ležel na zádech, než v sobě našel vnitřní sílu na to zvednout se. Pozoroval Olbrama, jak s nešťastným kňučením sbírá svoje hříbky.

,,Poslyš, Olbrame, já-”

Začal Lafka, když mu pod nohou něco ruplo. Olbram ztuhnul a pomalu se otočil jeho směrem. Lafka zvedl nohu akorát ve chvíli, kdy se ze zeleno-modré houby začal valit modrý kouř.

„A jéje.“

----------------------------------

Děkuji za pozornost, hezký lov. - pepino

[prirozenemotyka]

mmm děravá fanfikce

[masterofiodine]

hodím si to ještě sem heh...

[kejklir]

Menší díra art dump po delší době

Protože to zapomínám sem dávat

Jako bonus sem i přidám svoje uplatně první kresby těch dvou, které jsem udělal někdy na začátku léta 2021